Tomáš Hüner

 

“Průmysl 4.0”

 

Tomáš Hüner, ministr průmyslu a obchodu

Tomáš Hüner působí od prosince 2017 na pozici ministra průmyslu a obchodu. Je o něm známo, že se svojí agendou patří k nevjytíženějším ministrům. Jsme rádi, že si našel čas na rozhovor i pro čtenáře Czech and Slovak Leaders. Bějem své kariéry se věnoval hlavně energetice. Má za sebou působení jednak ve státní správě (v letech 2006-2011 byl náměstkem ministra průmyslu a obchodu), tak v soukromé sféře (společnosti ČEZ či Siemens).

Nedávno jste opět vrátil do hry debatu o potřeby dostavby nových jaderných bloků, ať již v JE Dukovany nebo Temelíně. Počátkem března v Praze proběhla SingularityU Conference, kde se mimo jiné diskutovaly disruptivní trendy i v oboru energetika. Neměla by Česká republika zvolit jiné přemýšlení ohledně výroby energie, právě i s ohledem na klesající ceny elektřiny?

Vždy je třeba brát v potaz přírodní potenciál té které země. V České republice má větrná i solární energie svá omezení, jednoduše: nemáme tolik slunečných dnů a fouká tu méně než například v Německu. A potenciál energie z vody je u nás téměř vyčerpaný, na rozdíl třeba od Rakouska, kde takto pro vlastní spotřebu vyrábí více než 75 % elektrické energie. Také nám docházejí zásoby fosilních paliv. Pokud tedy nechceme elektrickou energii dovážet, musíme dostavět jaderné bloky Temelína i Dukovan. Jaderná energetika je totiž dlouhodobě stabilní, bezpečný a bezemisní zdroj. A to jak elektřiny, tak částečně i tepla.

Česká ekonomika je velmi otevřená a tudíž závislá na vývozu. Obáváte se nové obchodní války mezi USA, Evropou a Čínou?

Pro tuzemskou ekonomiku, pro kterou je klíčový export, je jakákoliv obchodní válka nebezpečná. I když z pohledu přímého obchodu jsou pro nás důležitějšími partnery naši zeměpisní sousedé a ostatní členské státy Evropské unie, v globalizovaném světě všechno souvisí se vším. Vyvážíme třeba součástky do průmyslových strojů, automobilů či elektroniky, které po zapracování do finálních produktů mohou končit mimo evropský trh. I mnoho našich dalších vývozních artiklů není určeno k okamžité spotřebě či použití, přičemž platí, že trhy se musí hýbat, aby ekonomika fungovala. Jediným řešením nadměrné kapacity dnes často skloňované oceli, ale i dalších surovin či ochrany práv duševního vlastnictví, tak je samozřejmě spolupráce. Jakékoliv jednostranné kroky jsou nešťastné a dlouhodobě nikomu nepřináší prospěch.

Z mnohých směrů se ozývá zpochybňování členství ČR v EU. Chystáte Vy nějakou „osvětovou kampaň“ vysvětlující právě výhody členství?

Konkrétními evropskými tématy se na Ministerstvu průmyslu a obchodu zabýváme každý den. Spolupracujeme přitom s podniky, oborovými svazy a asociacemi. Výsledky, evropské projekty, ať už se jedná o služby, akce nebo budovy, jsou vidět a to je určitě nejlepší kampaň na výhody členství v Evropské unii. Z konkrétních akcí bych mohl jmenovat například konferenci „Vnitřní trh se službami: Včera, dnes a zítra“, kterou s Evropskou komisí u příležitosti 25. výročí vnitřního trhu EU chystáme na letošní 8. červen. Má zhodnotit poskytování služeb před vstupem do Evropské unie a ukázat výhody vnitřního trhu. Na akci by měla přijet komisařka pro vnitřní trh, průmysl, podnikání a malé a střední podniky Elžbieta Bieńkowská. Kromě toho existují jednotná kontaktní místa, kde lze bezplatně získat informace o podnikání ve službách v Evropské unii. Evropané mají k dispozici také SOLVIT, což je bezplatná pomoc občanům a podnikatelům při řešení sporů s úřady v jiném členském státě Evropské unie, pokud dochází k chybné aplikaci evropského práva. Připomeňme také službu ProCoP, kam se lze obrátit s otázkami k uvádění výrobků na trh. A připravuje se spuštění Jednotné digitální brány. MPO patří mezi iniciátory této služby, která má na jedné elektronické adrese poskytovat všechny informace a asistenční služby občanům EU a přispět tak ke zjednodušení pohybu na evropském vnitřním trhu.

Palčivým problémem české ekonomiky je nedostatek pracovních sil. Jaké řešení a v jakém horizontu nabízíte?

Ministerstvo průmyslu a obchodu mimo jiné stojí za projekty ekonomické migrace nazvanými „Režim zvláštního zacházení pro kvalifikované zaměstnance“ a „Zvláštní postupy pro vysoce kvalifikované zaměstnance z Ukrajiny“. Ty mají umožnit příchod kvalifikovaných pracovníků ze zahraničí. Nejznámější jsou a nejvíc se využívají opatření zaměřená na pracovníky z Ukrajiny. V projektech jde o to obsadit volné pracovní pozice lidmi ze zahraničí poté, co se to nedaří v rámci českého trhu práce. Letos v lednu přitom vláda rozhodla, že zvýší roční kvótu, co se týče Ukrajiny, a to o 10 000. V praxi to znamená, že o zaměstnaneckou kartu bude moci požádat 19 600 uchazečů z Ukrajiny za rok, což znamená dvojnásobek oproti současnému stavu a téměř dvacetinásobné zvýšení ve srovnání s rokem 2015. Režim ostatní státy, určený pro zaměstnavatele, platí také pro občany Mongolska a Filipín. V tomto případě se týká 1 000 lidí ročně, a to z každé země. O žádostech bude od května rozhodovat MPO na základě doporučení od české podnikatelské reprezentace nebo z Agentury pro podporu podnikání a investic CzechInvest.

V tomto roce slavíme 100 let Československa. Jak vrátit český průmysl a obchod opět do popředí? Jaká je Vaše vize?

Česká republika patří k nejprůmyslovějším zemím. Průmysl u nás tvoří asi 32 % HDP, což je nejvíc ze všech zemí Evropské unie. Zhruba jednu třetina tržeb generuje výroba motorových vozidel, významnou roli u nás hraje také výroba počítačů, elektronických a optických přístrojů, výroba strojů a elektrických zařízení a produkce chemického průmyslu včetně farmaceutických výrobků a přípravků. Vracet český průmysl zpět do popředí tedy není třeba. To, co třeba je, je reagovat na čtvrtou průmyslovou revoluci, která zásadně mění svět jako takový. Proto jsem na MPO zřídil sekci Průmysl 4.0. Díky efektivnímu využívání moderních technologií ve výrobě má totiž tuzemské hospodářství – v případě, že se zapojí do hlavního proudu změn – velkou šanci vykročit z role subdodavatele. Podniky se musí co nejdřív chopit inovací, investovat do modernizace výroby a všech procesů, aby digitalizaci a umělou inteligenci co nejvíc a co nejefektivněji využily. Na MPO sledujeme tři hlavní cíle: schopnost českých firem zapojit se do dodavatelsko-odběratelských řetězců, vyšší efektivitu výroby – aby se vyrábělo rychleji, levněji a s větší úsporou zdrojů a export vlastních inovativních řešení. Máme tu tolik šikovných lidí a ve spolupráci s vysokými školami, Akademií věd ČR a dalšími výzkumnými pracovišti jsme schopni připravit taková řešení, že můžeme prodávat nejen patenty a know-how, ale i software a výrobní linky. Musíme rovněž sledovat nové obchodní modely a rovněž se připravit na dopady digitalizace na trh práce a vzdělání. Tam má stát největší roli. Digitální transformace totiž zcela mění charakter pracovních úkonů. Zvyšuje se podíl kreativních na úkor rutinních činností, které se automatizují. Intenzita využívání robotů ve vztahu k vytvořené přidané hodnotě v průmyslu se přitom v České republice, Slovinsku, Slovensku a Maďarsku mezi roky 2005 a 2015 zešestinásobila. A rychlost se průběžně zvyšuje. Je třeba jet ve správném tempu a na správné vlně. Přitom ale pamatujme na to, že ne stroje, ale lidé píší počítačové programy.

Patříte k nejvytíženějším ministrům. Jaký je Váš recept na work-life balance?

Zde bych vás, s dovolením, odkázal na mou báječnou ženu. Určitě by vám drsnější ostravštinou řekla, že od doby, co jsem ministr, má můj život k rovnováze, tedy k oné pomyslné životní trojnožce – práce, rodina a koníčky – daleko. Ale snažím se. Potřebu a nutnost žít i nepracovně mi navíc kromě rodiny připomínají také přátelé, kamarádi a dokonce i kolegové v práci. Všem jim za to děkuji a omlouvám se, že mám teď méně času. To tak v životě bývá, když chcete dělat práci, která má smysl, naplno.

Linda Štucbartová