„ Proč jezdit vlakem? Zkuste to… “
Předseda představenstva a generální ředitel Českých drah, Daniel Kurucz, započal svou manažerskou kariéru už v devadesátých letech. Pracoval v řadě nadnárodních společností jako japonský Fujifilm, Carborundum, švédské strojírenské společnosti Sandvik AB nebo v Agrofert Holding. Vedl také společnosti v Indii, Číně, Kanadě a USA. Loni se stal výkonným ředitelem pro provoz a techniku v akciové společnosti České dráhy a členem představenstva. Dráhy od letošního února vede.
Pane řediteli, na začátku září média informovala o tom, že České dráhy “překvapily ziskem”. Byli jste překvapeni i vy?
„Byli bychom špatní manažeři, kdybychom byli překvapení. Postupujeme podle plánu a výsledky průběžně sledujeme. Ale je pravda, že jsme dopadli ještě lépe, než jsme očekávali.“
Považujete aktuální výrazný obrat v hospodaření za “definitivní otočku od propadu”? Anebo je stále před Českými drahami dlouhá cesta ze ztráty?
„Skupina se dostala do zisku 158 milionů korun. Považuji to za velký úspěch, který je dílem výsledkem úspor a dílem lepších tržeb. Kromě osobní dopravy jsou všechny společnosti Skupiny ČD v zisku. Chci ale zdůraznit, že na zlepšení výsledku Skupiny ČD se velkou měrou podílela právě osobní doprava, která vykázala meziroční růst tržeb z hlavní činnosti o 432 milionů. Jen na jízdném jsme vybrali o 137 milionů víc. Osobní doprava tak sice ve ztrátě nadále zůstává, ale dokázali jsme její výsledek zlepšit z loňských -644 na letošních -262 milionů korun. Pokud tedy hovoříme o mezinárodních účetních standardech. Podle českých účetních standardů je akciová společnost České dráhy, tedy matka, ve ztrátě jen 22 milionů. Samozřejmě to vnímám jako krok správným směrem, ale je potřeba dál pokračovat v racionalizaci a hledání příležitostí ke zvyšování tržeb. Třeba z jiných podnikatelských aktivit.“
Úspory na právních službách anebo na režijních nákladech se cestujících přímo nedotýkají. Jak komplikované je šetřit, aby to nepoznal klient?
„Nemůžeme omezovat servis, ani údržbu. Naopak. Třeba právě do údržby vozidel dáme díky lepším výsledkům o 150 milionů korun víc, než jsme plánovali. Na čem se dá šetřit, je režie, částečně osobní náklady a také nafta a trakční energie. Díky přesoutěžení desítek dodavatelských smluv jsme dosáhli nižších cen materiálu a služeb, včetně cen za elektřinu a naftu. Také nasazení nových vozidel nám pomáhá. Mají nižší spotřebu a nejsou tak poruchová. Když mluvíme o elektřině, rádi bychom do budoucna neplatili poplatek za obnovitelné zdroje. Každoročně nás to stojí kolem 350 milionů a přitom třeba německé Deutsche Bahn jsou ve své zemi osvobozeny. Proto jsme se připojili k iniciativě velkých firem a usilujeme o výjimku. Šetřit se ale dá i v malém. Nedávno jsem někde uváděl příklad zbytečného přetápění nebo svícení v depech. Když to pak spočítáte v celé síti, jde o miliony.“
Považujete se za krizového manažera?
„Řídil jsem velké firmy doma i v zahraničí, všechny měly problémy a podařilo se nám je vyřešit. V tomto ohledu by se to tak dalo říct. U ČD mohu zúročit své zkušenosti z průmyslových podniků, v mnoha ohledech je to tady podobné jako v ocelárně nebo v chemičce. Možná jen s tím rozdílem, že stát se ke své akciové společnosti chová jinak než soukromý majitel.“
Co je pro Vás aktuálně největší výzvou?
„Největší výzvou v tomto období roku je sestavení ambiciózního, ale realistického Business plánu na rok 2015. Velmi důležitá je práce na strategii skupiny ČD do roku 2020, jejíž součástí je také např. prodej železničních stanic správci infrastruktury, emise dluhopisů nebo řešení historických břemen typu právních kauz a developerských projektů.“
Jste v pořadí šestým generálním ředitelem akciové společnosti České dráhy. Co by si v budoucnu měli cestující spojit s Vaším jménem? Respektive s obdobím, kdy jste byl v čele ČD?
„Chci dosáhnout toho, aby i osobní doprava Českých drah byla v zisku a zadluženost klesla o čtvrtinu. To je také cílem naší strategie do roku 2020. K tomu je ovšem dlouhá cesta a záleží na tom, jestli budu mít šanci své záměry uskutečnit.“
V Českých drahách jste od roku 2013. Ani ne po roce jste povýšil do jejich čela. Jak složité bylo rozhodnutí, zda na sebe převzít odpovědnost za celý podnik?
„V době, kdy jsem byl osloven s nabídkou vést České dráhy, jsem je už znal, což mi pomohlo. Věděl jsem, že mě čeká velká práce, ale jsem ze sportu zvyklý bojovat. Byla to prostě velká výzva a já ji přijal. Jsem připravený vyhrát. Když dostanu příležitost, samozřejmě.“
Na co by aktuálně měly být České dráhy nejvíce hrdé?
„Především na výrazně lepší meziroční výsledky hospodaření jak celé skupiny ČD, tak osobní dopravy. Speciálně v osobní dopravě jsme dosáhli snížení ztráty o 382 milionů a přitom nedošlo k zásadnímu propouštění a náklady na údržbu vozidel jsme ještě zvýšili. Také bychom měli být patřičně hrdí na to, že jsme vybojovali dlouholetou smlouvu na provozování linky Praha – Berlín – Hamburg, byť se před rokem mohl zdát tento souboj už skoro definitivně prohraný.“
Proč jezdit vlakem? Jakou odpověď na tuto otázku máte pro manažery cestující napříč Českou republikou?
„Zkuste to! Uvidíte, že je to pohoda. Když se nestane nějaká mimořádnost, což se stává i na silnici, můžete cestou udělat spoustu práce nebo si prostě odpočinout. Do Ostravy nebo do Olomouce už bych snad ani jinak než pendolinem nejel. Ostatně, pendolinem můžete jet i do Plzně, Chebu nebo do Františkových Lázní. A do Brna nasazujeme railjety, proč tam jezdit autem? Taky do Ústí nad Labem jezdí komfortní vlaky EuroCity. Na Slovensko se dá pro změnu jet autovlakem a ušetřit si pořádný kus cesty po silnicích. Ale není potřeba se omezovat jen na dálkové spoje. V minulých letech jsme ve velkém investovali do regionální dopravy. Třeba zrovna kolem Prahy je ideální jezdit CityElefanty. Jsou klimatizované a mají i první třídu, kde se dá v klidu pracovat.“
Jak moc je ve vašich výsledcích znát aktuální oprava D1?
„Ve výsledcích hospodaření to neumím odhadnout. Je pravda, že zmíněný růst tržeb z prodeje jízdenek přičítáme tomu, že nám roste přepravní výkon. Jinak řečeno, cestující s námi jezdí na delší vzdálenosti, proto u nás víc utratí za jízdenky. To se pochopitelně týká i spojů do Brna a obecně na Moravu. Zájem o vlakové spoje nicméně roste zejména díky lepším službám a modernějším vozidlům. Cestující k nám opět získávají důvěru.“
Poznamená České dráhy “výpadek” po dokončení tohoto stěžejního dálničního tahu?
„Ne. Od nového jízdního řádu budou všechny vlaky na Vídeň vedeny novými railjety a mezi tím nasazujeme komfortní vlaky kategorie EuroCity na Slovensko a do Maďarska. Všechny zastavují v Brně. Do Ostravy už jezdí jen dobré vlaky a pendolina. Naopak si myslím, že řada lidí dá přednost spojení vlakem. Je to pohodlné a na rozdíl od silnice taky bezpečnější.“
Co je na Českých drahách nejvíce “českého”?
„Určité „Švejkovství“, což ostatně platí obecně o Češích, a tendence improvizovat.“
Jaký největší rozdíl je mezi vedením ryze soukromé společnosti a národní železniční společnosti?
„Rozdíl je v tom, že soukromá společnost má většinou jasně určeného vlastníka a cílem je vždy maximalizace zisku. Naopak národní dopravce plní mimo jiné také úlohu veřejné obslužnosti státu a jeho největším zákazníkem jsou objednatelé, kteří hradí své objednávky z veřejných zdrojů, Ministerstvo dopravy a krajské samosprávy. Na druhou stranu je společnost České dráhy standardní akciovou společností. A pokud všichni tuto skutečnost pochopí a budou ji respektovat, nevidím ve způsobu řízení významný rozdíl.“
Pane řediteli, kdo je pro Vás typický lídr?
„S leadershipem mám letité zkušenosti, a to nejen z Česka, ale také ze Švédska, USA, Indie, nebo Číny. Rozdíly v představách ideálního lídra se mění podle teritoria. Když to ale shrnu, vychází pro mě jediné: je třeba rozlišit, co je manažer a co leader. Manažer je formálně vystupující vedoucí, hojně používající svoje pravomoci vyplývající z dané pozice, zadává úkoly. Zatímco lídr je člověk pracující především s myšlenkou, ideou, motivací a sebereflexí. Je ochoten vždy pomoci, poradit, má participativní styl, nebojí se delegovat. Vzbuzuje důvěru svých kolegů. Rozdíl mezi manažerem a lídrem se pozná podle nálady lidí ve firmě. Lídrovi to jde “tak trošku samo”. Mým vzorem v leadershipu byl můj nadřízený ve firmě Samdvik AB, p. Lars Thoren.“
Na závěr, kdy jste naposledy jel vlakem?
„Jezdím vlakem každou chvíli. Bez znalosti reality nemůžete nic vést. Stejně tak si občas přivstanu a jdu se podívat třeba do dep, abych na vlastní oči viděl, jak to tam chodí. Někdy jsem nadšený, jindy vidím rezervy.“
Autor: Jaroslav Kramer