Martin Vychopeň

 

“Advokátem se zkrátka člověk nerodí, ale musí se jím stát”

 

JUDr. Martin Vychopeň je předsedou ČAK od roku 2009, předtím vykonával šest let funkci místopředsedy. Je členem delegace ČAK v Evropské radě advokátních komor (CCBE – Conseil des barreauxeuropéens) a také zkušebním komisařem ČAK. Praxi vykonává v Benešově, je partnerem advokátní kanceláře Camrda, Premus, Vychopeň, Vachoušek, Zeman a partneři, sdružení advokátů.

Právnické vzdělání získal na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.  Na UK působí jako člen vědecké rady a externí vyučující občanského práva. JUDr. Vychopeň byl shodou okolností vůbec prvním koncipientem, kterého Česká advokátní komora po svém vzniku zapsala v roce 1990 podle nového Zákona o advokacii na seznam advokátních koncipientů. Pro zajímavost: v ČR je zhruba 12 000 advokátů, v celé EU 1 000 000.

Pane předsedo, jak hodnotíte současnou ČAK, její poslání a vývoj?

Česká advokátní komora je profesní organizace zřízená zákonem a má dvojí roli. Jednak realizuje samosprávu advokacie a zajišťuje její samostatnost a nezávislost, druhak vykonává pravomoci na úseku státní správy, zejména pravomoc matriční, kontrolní a kárnou. Hlavním posláním ČAK je zaručit nezávislost advokátů na státní moci, protože nezávislost a svoboda advokáta je nezbytným předpokladem pro spravedlivý proces. Často se také říká, že advokáti jsou širší součástí justice.

Česká advokátní komora zaznamenala v posledních letech v několika směrech velmi bouřlivý vývoj. Významně vzrostl počet advokátů i advokátních koncipientů – k dnešnímu dni je zapsáno přes 12 tisíc advokátů a 3,5 tisíce koncipientů. Jiným směrem bouřlivého vývoje je stále se rozšiřující elektronizace lidské komunikace i justice samotné. Nicméně bez ohledu na uvedené zůstává poslání advokacie stále stejné. Poskytovat kvalitní právní služby pro klienty, v nezávislém postavení na státu.

Na tomto místě je vhodné dodat, že samosprávnost a nezávislost znamená i ekonomickou samosprávu a nezávislost, naše činnost tedy není financována ze státních zdrojů, ale z peněz advokátů samotných.

A jak se podle Vás vyvíjí advokacie jako profese?  Jeden z významných českých advokátů si posteskl, že se z advokacie stává čím dál tím více komodita.

Postesk mého kolegy vyplývá zřejmě z toho, že někteří advokáti ve své práci vidí pouze zdroj příjmů. Advokacie ale není jen povolání, je to svého druhu poslání. Nesmíme totiž zapomínat na to, že advokacie není živností v běžném slova smyslu. Advokát pracuje s klienty, s lidmi v problémech, v komplikovaném postavení nebo životní situaci a na řešení jejich problémů musí používat především právo, které nepochybně není běžnou obchodní komoditou. Na činnost advokáta nelze suše aplikovat pouze ekonomická pravidla o zisku a majetkovém prospěchu. Součástí práce advokáta jsou například i činnosti, které se běžně označují jako probono (právní pomoc chudým a potřebným). Pokud advokát ve své činnosti zcela upřednostní pouze ziskovou stránku věci, tak to obvykle nebývá dobrý advokát.

Vy sám jste prohlásil, že „advokátem se zkrátka člověk nerodí, ale musí se jím stát. Obvykle je to svobodné rozhodnutí ke svobodnému povolání.”  Pojem svobodné povolání podle Vás znamená plnou odpovědnost za to, co uděláte, znamená, že se musíte postarat od kanceláře přes pojištění odpovědnosti úplně o všechno.
Já sama jsem se setkala s advokacií jako službou klientovi se vším všudy.  Co o advokátech veřejnost neví? Jakým předsudkům stále čelíte?

Asi nejrozšířenějším omylem laické veřejnosti je to, že advokáti za své klienty rozhodují. Jak a kdy jakou žalobu podají, co bude jejím předmětem, zda budou podávat odvolání a podobně. To je hrubý omyl. Advokáti se nemohou za své klienty rozhodovat. Základním pravidlem výkonu advokacie je to, že advokát se musí především řídit pokyny klienta a při výkonu advokacie je povinen důsledně dodržovat právní řád a využívat všech možností, které právní řád klientovi v jeho postavení poskytuje.

Klientská veřejnost si obvykle advokáty ztotožňuje s jejich klienty. Zejména obhájci ve věcech trestních se potýkají s tím, že pokud hájí ve velmi složitých, závažných, či mediálně sledovanýchpřípadech, pak bývající kladeni na roveň klientům. Toto vnímání je velmi těžké změnit. Pokud školím koncipienty, nebo přednáším laické veřejnosti, vždycky uvádím, že je zapotřebí dívat se na problém následovně. Všichni jsme si rovni – to je ostatně pravidlo zakotvené ústavně. Pokud jsme si všichni rovni, máme každý nárok na právní pomoc. Právní pomoc a právní služby by měli poskytovat pouze právní profesionálové a těmito právními profesionály jsou především advokáti. I když každé srovnání kulhá, uvedu jedno pro názornost a lepší pochopení. I vrahové mají nárok na lékařskou pomoc a lékaře s nimi nikdo neztotožňuje. Tak mají vrahové nárok i na pomoc právní. Někdy je to těžké pochopit a některé obhajoby či zastupování je velmi náročné i pro advokáta samotného.

Působíte rovněž jako zkušební komisař ČAK. Jak hodnotíte novou generaci advokátů?

Nechtěl bych paušálně hodnotit novou generaci advokátů, myslím, že každá paušalizace je chybná. Snažím se vyvarovat generačního poučování v tom smyslu, že jsou mladí advokáti nezkušení a ničemu nerozumí a že jsou zhoubou pro advokacii.

Jako vždy a všude a v každém povolání záleží na osobních a profesních kvalitách jednotlivého advokáta, a to bez ohledu na jeho věk. Jako každý mladý člověk, který vstupuje do aktivního života, je i mladým advokátům vlastní menší míra pokory k lidským osudům i k sobě samému, ale to je záležitost, která souvisí s vývojem každé lidské osobnosti a pro mladé advokáty není nijak odlišná.

Hodně se mluví i o mediaci, jaké jsou další trendy v advokacii?

Pokud jde o mediaci, pak pro nějaké komplexnější hodnocení mediace je zatím příliš brzy. Navíc já nejsem správnou osobou pro mediaci, protože v mediacích nezastupuji a sám mediátorem nejsem.

Jaké jsou další trendy v advokacii, mohu jen hádat. Určitě významným trendem je stále šířeji se rozmáhající on-line poskytování právních služeb. ČAK se mu snaží vycházet vstříc tím, že v současné době budujeme nový IT systém, který by měl umožnit vykonávat advokátům advokacii prostřednictvím webového portálu a tak dále. I když advokátní komora je zejména mladšími advokáty hodnocena v této oblasti nepříznivě, stanovisko řady advokátů je naopak velmi konzervativní, protože i on-line poskytování právních služeb s sebou může nést a také nese velmi závažné problémy například v případech střetu zájmů, identifikace klientů, pohybu finančních prostředků a podobně.

V jednom rozhovoru jste poznamenal, že Česká justice trpí uzavřeností jednotlivých právnických profesí. Na západ od nás je běžné, že právník začíná v advokacii, případně u notářů, a pak se stává soudcem. Naopak soudci po určité době přecházejí do advokacie. U nás se hlavně soudcovský a notářský stav hodně uzavírá vůči změnám. Lze očekávat nějakou změnu?  A který model z okolních zemí považujete za optimální?

Náš systém uzavřeností jednotlivých právnických profesí trpí, i když v poslední době se objevují první vlaštovky naznačující, že by snad mohlo dojít ke změnám. Upřímně řečeno ale žádnou zásadní změnu, pokud jde o propustnost justičních profesí, neočekávám.

Při pohledu na okolní země je těžko říct, který model lze považovat za optimální. I ony, stejně jako my, si s sebou nesou historickou tradici konstrukce justice z dob Rakouska-Uherska. Zvlášť komplikovaná situace je v současné době v Polsku a v Maďarsku. Myslím, že ideální varianta či ideální řešení neexistuje, spíš bych se přikláněl k tomu využívat v jiných zemích osvědčené způsoby řešení a aplikovat je na české poměry.

Slovo závěrem…

Za svou více než sedmadvacetiletou praxi jsem zažil ještě bouřlivý nástup faxů (které dnes už vlastně nikdo nepoužívá) mobilních telefonů, počítačů, internetu. Překotně se vyvíjí nejen advokacie, ale celá společnost. Avšak pokud jde o advokacii, pak bez ohledu na to, kudy jde vývoj, advokacie musí zachovávat, udržovat a bojovat za to, aby byla svobodná, nezávislá a samosprávná. Bez toho není a nebude spravedlnosti.

 

By Linda Štucbartová