Tomáš Zdechovský

 

Evropská sounáležitost

 

Tomáš Zdechovský, poslanec Evropského parlamentu

S Tomášem Zdechovským jsem se setkala v roce 2012, kdy ještě působil jako podnikatel a krizový manažer.  Téma Evropy, její reformy a dalšího směřování mu již tehdy bylo blízké. Od roku 2014 je europoslancem. V žebříčcích je označován za jednoho z nejvýznamnějších Čechů v Bruselu a patří k nejpracovitějším poslancům.  Je ženatý a má 4 děti.

KDU-ČSL navrhovala oslavit 15 let v EU akcí “Týden bez EU”, aby si lidé uvědomili, že hlavním tématem by měla být snaha o reformu EU, nikoliv odchod z EU. Vaše představa byla “zavést kontroly na hranicích, vrátit certifikaci zboží a znemožnit objednávání přes internet, znovuzavedení roamingových poplatků a povolování víz na Slovensko. Dále omezení financí na vysokoškolská stipendia a programy Erasmu, nestavění dálnic a silnic a poslat na týdenní neplacenou dovolenou všechny zaměstnance ze zahraničních firem.” Zdá se mi, že při zdůrazňování pragmatických výhod se ztratila myšlenka míru a evropské sounáležitosti.

Ta myšlenka byla hlavně trochu provokace určená pro ty, co si myslí, že bychom se bez EU měli líp. Když totiž poslouchám argumenty většiny „czexitářů“, tak se mi honí hlavou právě to, že by stačil týden a rychle by vystřízlivěli, protože by právě zjistili, že věci, které už považují za absolutní samozřejmost, takovou samozřejmostí nejsou.  Něco jako mír už je pro ně i příliš abstraktní, navíc jsou mnozí z nich přesvědčeni, že kvůli EU jsme v jakési kulturní válce a ve válce s migranty, liberály a podobně. Snažím se proto používat spíš něco, co si lépe dokáží představit – a to jsou právě ta různá omezení, zdražení, nedostatek zboží a práce.

Něco jako evropská sounáležitost už pak je pro ně zcela mimo chápání, protože třeba vnímají jinou kvalitu potravin na západě a u nás, kdy se velmi vžil pojem popelnice Evropy, a pak nižší platy, kdy jsme jen „levnou montovnou“ Evropy. Jako politici si za to ale můžeme sami, protože jsme přesně tyto argumenty používali s tím, že tyto problémy chceme řešit, jenže se to nedaří ze dne na den, u lidí jen vzrůstá frustrace a něco jako „evropská sounáležitost“ je o to víc rozpálí do běla.

Za necelý měsíc proběhnou volby do Evropského parlamentu. České voliče tento typ voleb příliš nezajímá.  V roce 2014 jsme měli druhou nejnižší volební účast. Jaká témata Vy považujete za zásadní právě pro české voliče?

Na prvním místě je bezpečnost, i když migrační krize značně polevila, různé obavy pořád přetrvávají, protože lidé vidí problémy s integrací cizinců ve Francii, Německu, Švédsku a v dalších zemích. Na druhém je reforma, protože si čím dál více lidí uvědomuje, že s polohou uprostřed Evropy, kdy jsme navíc malá země s jednou z nejvíce otevřených ekonomik na světě, v té EU musíme být. Současné značně levicové směřování se jim ale nelíbí a hledají alternativy. Pak potřebují cítit jistotu zastání, slyšet, že „tam kdesi daleko v Bruselu“ se někdo zastane českých občanů, firem a zájmů.

Vy sám jste zastáncem reformy EU, nikoliv odchodu z EU. Jak konkrétně si představujete reformu EU a může ČR jako malá členská země mít na reformu vliv?

Za mě je naprosto klíčové si sednout a začít diskutovat o tom, kde vlastně chceme mít EU v roce 2030 a ptát se, jestli toho dosáhneme, pokud dál půjdeme nastaveným směrem. EU je nyní v mnoha ohledech neflexibilní a ke spoustě věcem přistupuje hodně levicově, protože jejím hlavním nástrojem jsou různé regulace a kvóty. Dalším problémem je, že se v řadě témat uvažuje ideologicky, nikoliv racionálně, kdy fakta jsou to poslední, na co se bere ohled, což je vidět třeba na tématu emisí a nepromyšlené podpoře elektroautomobilů. Komise navíc neumí adekvátně reagovat na nečekané události, o čemž svědčí například reakce na brexit či migrační krizi. Chyba se hledá všude jinde, jen ne ve vlastních činech, komunikaci, přílišném tlaku na různé fráze a politickou korektnost.

V tomto ohledu nezbývá než věřit, že příští Parlament a Komise budou víc konzervativní a pravicově zaměřené.  Původním cílem byl volný pohyb osob, zboží a služeb. Toho bylo dosaženo, takže je otázka, proč vlastně produkujeme stále nové a nové návrhy? Osobně bych proto udělal velkou revizi různých evropských agentur a institucí, protože tím, že třeba zrušíme feministický výbor FEMN a další agentury a skupiny pro rovnost pohlaví a zůstane jen sociální výbor s těmito podtématy, změníme i hodnotové směřování EU…

Pro Čechy je stále migrace strašákem, pro Vás je toto téma Vaší specializací. Jak tedy EU v otázce migrace může pomoci, když přerozdělovací kvóty byly takovým fiaskem?

Kvóty byly špatné řešení předně proto, že nereflektovaly svobodnou vůli lidí. Předpokládalo se v nich, že každý bude spokojen kdekoliv v EU a nebude řešit, jestli je někde už větší národnostní komunita apod. EU přitom může pomoci na místech, kde uprchlíci jsou, třeba zlepšením podmínek lidí v uprchlických táborech (např. školy pro děti apod.), aby krizové období mohli přečkat co nejblíže k domovské zemi a nemuseli jít ještě dál do Evropy. Může pomoci se strukturální obnovou zemí nebo celkovým rozvojem, aby lidé měli motivaci zůstat ve své domovině, protože zde najdou práci a celkově dobré podmínky pro život. Zde je dobrým příkladem Maroko, kde se povedlo rozjet řadu projektů na zlepšení zdravotnictví, potravinové a technologické soběstačnosti apod. Také může působit jako mediátor při různých sporech. Tak se třeba pomohlo ke vzniku Libyjské pobřežní stráže, kdy se za společným cílem podařilo jakž takž stabilizovat vztahy mezi několika desítkami rozhádaných politických skupin. Neříkám, že je situace ideální, ale rozhodně to výrazně přispělo k potlačení nelegální migrace do EU přes Středozemní moře.

Dále EU může nastavit efektivnější azylový systém. Inspirací může být Nizozemí, kde celý příjímací proces i s případným návratem či odvoláními je vyřízený do 6 týdnů. Pomáhá v tom propojení různých bezpečnostních databází, kdy se policie velmi rychle dostane k potřebným datům. Azyl tak dostávají skutečně potřební, kdy mám lepší kontrolu nad tím, koho ještě zvládnu integrovat.

Řešení je jednoduše víc, než jen dávat každému právo na migraci kamkoliv.

Byl jste označen za jednoho z 50 nejvlivnějších Čechů v Bruselu. Jaké konkrétní zájmy českých voličů se Vám podařilo hájit?

Osobně za tím vidím tři oblasti témat. První jsem si nazval pomáhat českým občanům a firmám, druhou je podpora dlouhodobých stanovisek vlády a třetí je prosazování a řešení větších témat, které trápí většinu občanů nebo jde o nějaký strukturální problém.

K tomu, aby mohl europoslanec pomáhat českým občanům a firmám, je potřeba skutečně jezdit do regionů, osobně se zde s lidmi setkávat a firmy navštěvovat. Nikdy jsem se proto nevymlouval na to, že práce europoslance je jen příprava legislativy, přistupoval jsem k dočasně získané pozici jako ke službě lidem a dělal věci navíc. Když si zadáte mé jméno do googlu nebo navštívíte www.zdechovsky.eu, tak si i budete moci ověřit, že jsem za mandát pomohl desítkám lidí, firmám i neziskovkám. Ne všechny případy jsou tak známé jako třeba příběh paní Michalákové, které odebrali syny v Norsku nebo kauzy ve Francii neoprávněně sankcionovaných řidičů, brzy totiž skončily dobře, a příliš se tak o nich neví, člověku spíš zůstane v paměti zpráva o nějakém „litém boji“ než jeden šťastný konec.

Do podpory stanovisek vlády řadím třeba aktivní vzdor proti nesmyslným kvótám na běžence, odpor k protizbraňové směrnici, výraznou pomoc s vyjednáváním výjimky EIA, aby ČR mohla stavět nové dálnice z evropských dotací, nebo podporu Izraele. Toto vše byly zájmy ČR a byl jsem v nich naší vládě nadstandardní oporou. Do třetí kategorie řadím třeba boj proti dvojí kvalitě potravin a dalších výrobků nebo taky pomoc vylidňujícím se oblastem Broumovska a Želivky. Dále by se sem dal zahrnout i boj proti různým podvodům, kdy jsem se v kontrolním výboru snažil měřit všem stejným metrem, ať už se jednalo o kauzu pana Junckera Selmayrgate české „holdingové“ kauzy nebo zneužívání dotací na Slovensku, kam jsem po vraždě Jána Kuciaka jel na několik kontrolních misí.

Linda Štucbartová