Soňa Jonášová

 

Cirkulární ekonomika aneb na cestě k uvědomělé spotřebě

 

Soňa Jonášová, zakladatelka a ředitelka Institutu cirkulární ekonomiky

Seznamte se se Soňou Jonášovou, zakladatelkou a ředitelkou Institutu Cirkulární Ekonomiky (INCIEN).  Soňa absolvovala zemědělské inženýrství na Mendelově univerzitě.  Sama zastává heslo, že „sami musíme započít změnu, kterou chceme vidět kolem sebe“. Zajímá se o udržitelný rozvoj, produkci potravin, zemědělství, „cradle to cradle“ systémy, cirkulární ekonomiku, networking v podobě možnosti stáží pro studenty vysokých škol.“ Od roku 2015 je ředitelkou INCIEN a aktivně se podílí na přechodu z lineárního na cirkulární systém hospodářství v České republice. V INCIEN je zodpovědná za rozvojové aktivity a spolupráci s klíčovými zainteresovanými stranami v ČR i v zahraničí. Hlavní témata, kterým se v INCIEN věnuje, představují uzavírání biologických cyklů a technických cyklů v rámci udržitelného rozvoje společnosti, což jsou oblasti zasahující do zemědělství, rozvoje nových ekonomik, oblastí nakládání s odpadem, ekoinovací, podpora lokálních a komunitních aktivit s cílem vytvoření zdravé společnosti a ekosystémů.

Podle definice cirkulární ekonomika minimalizuje odpad a další ztráty energie a materiálu.  Je často dávána do kontrastu k lineární ekonomice, která je založena na přístupu k výrobě „vezmi, vyrob, zbav se“.  Pro některé skeptiky však může jít o nový módní trend v rámci společenské odpovědnosti firem (CSR), další důvod proč vytisknout nové blyštivé brožury, kterých se bude těžko zbavovat…Jak tyto skeptiky přesvědčíte?

Celý systém, který je za tímto celkem novým pojmem, přináší návrat k zdravému selskému rozumu, uvědomělé výrobě a spotřebě a úctu k přírodním zdrojům, které zde na planetě Zemi máme. Nevymysleli jsme nic nového. Dříve takto fungovala lidská společnost samozřejmě. Počet obyvatel se neustále zvyšuje, zásoby a přírodní dědictví však zůstává stejné. Navíc poslední roky se ukazuje, že zdroje surovin docházejí a my v Evropě nejsme surovinově soběstační. Například fosfor, který je esenciální pro zemědělství, dovážíme z Maroka a zásoby se tenčí.  Recyklace fosforu začíná stávat lukrativním byznysem budoucnosti. O klimatických změnách či surovinových limitech už se zkrátka nediskutuje v rovině, zda existují nebo ne.

Systém cirkulární ekonomiky není o publikaci chytlavých závěrečných zpráv, ale o skutečné změně byznys modelů. Příkladem mohou být zvučná jména firem jako například IKEA, která se těchto principů drží. IKEA zavedla projekt Druhý život pro nábytek, který zajišťuje zpětný odběr nábytku a jeho další přeprodej. Výrobky se tak udržují v cyklu co nejdéle a dochází k předcházení vzniku odpadů. O úspěšnosti tohoto modelu svědčí fakt, že po vyhodnocení pilotního projektu na pražském Zličíně se projekt rozšiřuje i do dalších obchodních domů.

Jste zakladatelkou Institutu cirkulární ekonomiky v České republice.  Jaké je Vaše poslání?

Naší misí je šířit myšlenky cirkulární ekonomiky napříč všemi obory a zainteresovanými stranami. Kromě šíření myšlenek zároveň pracujeme na zavádění těchto principů do praxe. Spolupracujeme s desítkami obcí, které například zavádějí nové efektivní systémy odpadového hospodářství s cílem vytřídit a ke zpracování odevzdat co nejvíce surovin, které se tak nestanou odpadem, ale cenným zdrojem. Spolupracujeme i s firmami, které zavádí principy oběhového hospodářství na různých úrovních. Některé firmy přecházejí na udržitelnější zdroje, jiné zpracovávají druhotné suroviny, další mění byznys modely a zavádějí systémy oprav nebo zpětného odběru s cílem recyklovat co nejvíce surovin.

Naším cílem je také přinášet a implementovat příklady dobré praxe ze zahraničí. A to ať už se jedná o know-how nebo o technologie. Věříme, že pokud se učíme ze zkušeností ostatních, můžeme ušetřit dost času i finančních prostředků.

Zároveň spolupracujeme s veřejnou sférou a snažíme se, aby bylo prostředí pro investory a podnikatele co nejpřipravenější. Někdy je totiž třeba změnit i různé zákony a nařízení proto, aby suroviny mohly reálně cirkulovat v prostředí.

Od založení INCIEN uběhly dva roky, na jaké konkrétní výsledky jste nejvíce hrdá?

Velmi nás těší ohlas na konferenci ODPAD ZDROJEM, kterou jsme zahájili v roce 2016 a jejímž cílem bylo dále šířit myšlenky CE, tentokrát mezi aktéry samosprávy. Jedná se často o velmi komplexní témata a za úspěch považujeme meziročně vzrůstající zájem i pozitivní ohlasy. V letošním roce konferenci rozšíříme i o stejnojmennou, ale úzce zaměřenou akci na podzim, která se bude věnovat tematice ekoinovací a cirkulární ekonomice ve vodním hospodářství. Cílovou skupinou budou nově i firmy. Dalším velkým úspěchem je zorganizování PAYT TOUR, kterou jsme realizovali letos ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí. Akce byla realizována s cílem představit cíle Akčního plánu pro CE, který vydala Evropská komise a jejíž cíle jsou závazné naplnit do roku 2030. Cílovou skupinou byly samosprávy a semináře navštívilo téměř 700 zástupců obcí a měst. Vážíme si velkého množství zakázek a projektů od firem i obcí, které si nás sami vyhledávají a chtějí spolupracovat.

Příběhy lidí, kteří mají celkem 33 kusů oblečení, včetně bot a doplňků či těch, kterým se roční odpad vejde do jedné zavařovací sklenice, jsou velmi populární.  Na druhou stranu, takovýto životní styl asi není vhodný pro všechny…

Myšlenky minimalismu, uvědomělé spotřeby, zero waste a dalších přístupů jsou skutečným  závazkem jednotlivců. Je jistě těžké je zavést plošně, ale je dobře, že se o nich mluví, protože tyto principy budí zájem a lidé se pak snaží dělat „alespoň něco“ a uvědomují si svoji zodpovědnost. Malé změny v každodenním životě mají velký dopad na globální souvislosti. Například omezení nákupu nového oblečení v dlouhodobém měřítku velkou mírou snižujeme nejen naši ekologickou stopu, ale přispíváme ke zpomalování spotřeby, která může do budoucna znamenat lepší podmínky pro dělníky v textilních továrnách.

Jak Vy osobně žijete myšlenky cirkulární ekonomiky?

Zajímavým principem, který cirkulární ekonomika přináší je přesun z vlastnictví k pronájmu a ke sdílené ekonomice. Vlastnictví věcí je nejen finančně, ale i časově náročné. Čím víc věcí máme, tím víc potřebujeme prostor a čas na jejich údržbu. Já například bydlím v pronajatém bytě, jezdím pronajatým autem, a od té doby, co žiji v Praze, si půjčuji i většinu sportovního vybavení, včetně lyží nebo kola. Když jsem si uvědomila, že bych vlastnila například lyže, které za celý rok použiji sotva týden a zbytek se jen starám, kde je uskladním, tak mi pronájem vyjde mnohem levněji. A tak to je skoro se vším. A co nejde pronajmout, tak na konci životního cyklu vždy odevzdám k recyklaci nebo daruji, to platí pro IT techniku nebo nábytek. Uvědomila jsem si, kolik toho člověk skutečně potřebuje, když nesleduje například poslední módní výstřelky. Šatník jsem zredukovala na třetinu a pořád mám co nosit. Nakupuji minimálně a na důležité události si oblečení půjčuji. A když už nakupuji, tak mě zajímá, o jaký produkt se jedná, kde a z jakých materiálů byl vyroben a jestli se dá recyklovat. A samo sebou, že třídím všechny odpady. Jak doma, tak v práci. Vyhýbám se výrobkům na jedno použití a naopak používám lahve, tašky, obaly na potraviny na vícero použití. Každý by měl podobné principy zavádět do takové míry, aby to neomezovalo jeho každodenní život. Nikdy se nesnažíme nikoho přesvědčovat, jen lidem ukazujeme celý příběh produktů nebo s nimi diskutujeme o globálních souvislostech a o tom, co mohou změnit ve svých životech.

INCIEN – Institut Cirkulární Ekonomiky, z. ú. – je nevládní nezisková organizace pro rozvoj cirkulární ekonomiky v podmínkách České republiky. Vznikl v roce 2015 a od té doby už má za sebou řadu úspěšných akcí a projektů.  Více na webu www.incien.org.

Linda Štucbartová