Nadace Louis Vuitton

Nejnovější budova Franka Gehryho ( mimo jiné autora Tančícího domu na pražském nábřeží), dílo transparentnosti a majestátnosti, elegance a ambivalence, plachetnice zakotvená v Buloňském lese na okraji Paříže  vzbuzuje zájem, nevoli, obdiv, závist, a otázky, tak jak tomu u neobyčejných tvůrčích počinů bývá.

Když Bernard Arnault, nejbohatší podnikatel Francie a vlastník skupiny LVMH navštívil před 15ti lety muzeum ve španělském městečku Bilbao bylo mu okamžitě jasné, že výstřední architekt Frank Gehry ( nositel Pritzkerovy ceny za architekturu z r. 1989 ) bude vhodným autorem k  realizaci  jeho snu vytvořit nadaci a muzeum současného umění v Paříži na místě s velmi silným geniem loci, v parku Bois de Boulogne ze stoletou historií. Na rozsáhlé území 20ha skupina LVMH držela koncesi od 80.let díky akvizicii slavného domu Christian Dior, kterému pozemek patřil od konce 50. let,kdy ho zakoupil Marcel Boussac, významný francouzský podnikatel a též zakladatel Parfum Christian Dior.

Krajinářský park z konce 19. století podle návrhu Alphand a Barrel-Deschamps tolik spjatý se symbolikou Paříže od začátku inspiroval Gehryho. Projekt nadace byl ideální k tomu, aby oživil původní duch místa b a znásobil celkový účinek zahrady. Procházky jsou překresleny, architektonické prvky jsou kultivovány, různé druhy rostlin  přispívají k obnovení rostlinného dědictví a historie parku.  40m vysoká budova nadace nejenže citlivě harmonizuje s okolní přírodou, ale evokuje i samotnou historii skleněné architektury zahrady na konci devatenáctého století.  Návštěvníka čeká  mnoho vizuálních překvapení, počínaje náhlým vynořením budovy mezi  stoletými korunami dubů a buků a poté překvapení z dojemu lehkosti plachet obklopujících fasádu kolem dokola.  Relativně malá  budova z oceli, betonu  a dřevěných vláken je „ zabalená“ do dvanácti plachet ze skla, které ztrojnásobňují její objem. Z čelního pohledu budova vypadá, že plave na vodě.  Strukturu 12 obřích plachet mohli navrhnout inženýři pouze díky velmi sofistikované a složité výrobní technologii. Bylo nutno sestavit mohutný puzzle z 3600 skleněných panelů. Speciální obří pec byla vytvořena, aby  splňovala požadavky na výrobu štíhlých skleněných tabulí, které vyžadovaly určitý stupeň ohybu, pružnosti a pevnosti v povětrnostních podmínkách. Celková váha ocelové struktury váží 15.000 tun, což je dvakrát tolik než Eiffelova věž.

O celkové ploše 11.000 m² včetně 7.000 m² k dispozici veřejnosti, budova nabízí ve 4 podlažích 11 různě velkých galerií věnovaných prezentaci sbírek Nadace, umělců a krátkodobých výstav. Prosklené auditorium s vynikající akustikou a  flexibilní konfigurací pojme 360 – 1000 osob, nechybí zde restaurace a mnohé vyhlídkové terasy, které úmyslně vytvářejí dojem labyrintu tak, aby byl návštěvník neustále veden do neznáma, překvapován novými vjemy, pohledy a pocity. Paradoxně jednou ze skutečných předností budovy jsou právě úchvatné výhledy, který nabízejí terasy do všech světových stran, na Paříž, na La Defense a Buloňský les. I to byl záměr stavby.

Provoz budovy a výběr materiálů splňuje nejvyšší požadavky na kvalitu životního prostředí. Spotřeba dešťové vody primárně používána k čištění fasád a oken se shromažďuje v systému odděleném od pitné vody a nadále se filtruje. V místě základů budovy jsou rozvody, které umožňují zalévat osázené plochy a terasy. Spotřeba pitné vody používaná nadací je nízká a upravená dle potřeby. Zajímavé je využití geotermální energie, tepla a chlazení prostor z dostupných přírodních a obnovitelných zdrojů. Stavba má zvláště výhodnou geografickou polohu: dvě podzemní vody tekoucí pod budovou „Lutecianský vápenec” se nachází 25 metrů pod zemí, a druhý “křídový ” mezi 60 a 80 m. Voda proudící při konstantní teplotě asi 13 °C  je vy vedena  uzavřeným okruhem přes výměník tepla, který podle potřeby  ochlazuje nebo ohřívá sekundární obvody, které vedou podél budovy a využívají se k ochlazování nebo ohřevu podlah. Jakmile dojde k termickému přenosu, voda se vrací zpět do své původní hladiny, aniž by byla konzumována.

Počáteční odhad stavby na 100 milionů EUR byl zvýšen na celkový rozpočet 500 millionů €, který byl také nakonec překročen, ale výsledná cena nebyla nikdy zveřejněna, což není nikterak proti zájmům města, neboť Nadace byla zcela financována společností LVMH a Bernardem Arnault.

Třetí inaugurální výstavou Nadace  je  v současnosti  prezentace  výjimečných uměleckých děl z první poloviny 20.století, která položila základy modernímu umění. Mnohá z prezentovaných děl zapůjčených z mnoha světových sbírek umělců jako např. Matisse, Malevitch, Munch, Bacon, Giacometti, Mondrian, Delaunay, Brancusi, Rothko, Monet nebo Picasso se stala referencemi v historii umění a ikonami pro veřejnost i umělce díky své jedinečnosti, historickému  významu a kvalitě. Výběr a prezentace dvou velkých pláten Františka Kupky nejenže ještě více zhodnocuje význam a dílo tohoto českého umělce, ale jeho plátno „Amorpha, fuga dvou barev“ vyjadřující abstraktní představu a ztvárnění hudby zde má nezastupitelnou úlohu v historii umění i tím, že byla první nefigurální malbou, která byla veřejně prezentována na výstavě Salon d´automne v Paříži  roku 1912.

Úkol, který si Nadace Louis Vuitton  vytyčila  je umístit se na nejvyšší úroveň instituce ve smyslu daném Mezinárodní radou muzeí a prokázat, že je více než jen centrem francouzského tvůrce životního stylu jehož jméno nese, centrem umění a muzeem. Chce být natrvalo neziskovou institucí ve službách společnosti a zcela otevřená pro veřejnost.  Smyslem její existence je  současně  získávat, zkoumat, uchovávat, sdělovat a vystavovat hmotné i nehmotné dědictví lidstva a to jak za účelem studia a vzdělávání tak i pro radost a požitek všech návštěvníků po vzoru amerických nadací a muzeí ( jako např. Getty Centrum v Los Angeles). S Nadací Louis Vuitton  však Paříž získává bezpodmínečnou záruku nejen nového centra uměleckého dění, ale i další symbol v dějinách architektury.

Autor a fotodokumentace, Ing. Arch. Iva Drebitko