Jan Mühlfeit, viceprezident České manažerské asociace
Charisma je výjimečná vlastnost člověka, který se vyznačuje osobním kouzlem a přitažlivostí. Takový člověk má vysoce vyvinuté komunikační a přesvědčovací schopnosti, kterými dokáže ovlivňovat ostatní lidi a budit jejich nadšení. Charisma zvyšuje atraktivitu daného člověka. Ale pozor – nemusí to platit opačně. Můžete potkat na první pohled atraktivního člověka, ale ten nemusí mít charisma, které byste očekávali.
Podle britského psychologa Richarda J. Wisemanna se charismatická osobnost vyznačuje velkou vnímavostí pro emoce druhých a mimořádnou schopností takové emoce vyvolávat. Zároveň umí udržet své vlastní emoce pod kontrolou a má vysokou odolnost vůči vlivu ostatních, a jejich případným negativním postojům a myšlenkám.
Lidé si často myslí, že existuje přímá úměra mezi charismatem a dosaženým vzděláním. Podívejme se na příklad dvou světových politiků. Na jednu stranu si dejme amerického prezidenta Baracka Obamu, který studoval na prestižních univerzitách jako třeba Harvard. Na druhé straně spektra tu je například bývalý brazilský prezident Lula da Silva. Ten opustil základní školu po čtyřech letech, aby ve svých dvanácti začal pracovat. Oba tito lídři mají obrovské charisma a přitom zcela odlišné vzdělání. Žádný vztah tu tedy není. Podobně je tomu s vlivem prostředí, z kterého pocházíme. Je jedno, zda jsme z královské, či sociálně slabší rodiny.
Jaké má charisma výhody? Představte si jedince, kterého vnímáte jako charismatického. S největší pravděpodobností bude úspěšný při vystupování na veřejnosti, bude mít na lidi vliv a schopnost je motivovat, inspirovat a efektivně komunikovat svoje vize. Většina z nás v tuto chvíli asi myslí na známé a úspěšné ženy a muže z umělecké branže, sportu, politiky, obchodu.
Průzkumy ukazují, že charismatičtí lidé pracují na lepších projektech, dostávají vyšší honoráře. Tím vším se stávají sebevědomějšími a budí u ostatních daleko větší respekt.
Charisma u úspěšných lidí mnohonásobně zvyšuje jejich atraktivitu, která někdy může přejít až do fascinace danou osobou. Podívejme se na některé umělce, či nejlepší obchodníky. Když takový člověk přijde do místnosti, hned si toho všichni všimnou a od daného okamžiku ji v pozitivním slova smyslu zcela opanuje.
Troufám si tvrdit, že charismatičtí lidé jsou v životě i šťastnější. Ale pozor, není to jenom kvůli všem výhodám, které jsem zmínil. Je to dáno především tím, že mají pozitivní pohled na život a dokáží se těšit i z maličkostí. Charisma ale nemůže nahradit k cestě za úspěchem inteligenci a tvrdou práci. Ty bych označil za základní kameny, ke kterým charisma dodá určitou auru osobnosti, díky které jde vše o trochu lépe a rychleji.
Když se s lidmi bavím na toto téma, téměř vždy dostávám hodně podobné otázky. Všechny zajímá, zda se s charizmatem narodíme, nebo se mu dá naučit. Já trvám na tom, že je to chování, kterému se dá naučit a postupně rozvíjet. Poté dostávám často dotazy, zda je tu souvislost se vzhledem daného člověka. Souvislost je tu pouze do určité míry, protože příjemný a atraktivní vzhled dokáže výrazně pomoci a upozornit na danou osobu. Co třeba herci jako Jean-Paul Belmondo. Ten byl určitě charismatickým, ale mohli bychom debatovat, zda i krásným.
Pozor, charismatický člověk nemusí být dobrým. Můžeme se lehce setkat s charismatickým podomním prodejcem, který nás přivede do problémů. Měli bychom si uvědomit, že existuje pozitivní a negativní charisma. Když půjdeme do extrému, tak osoby jako Stalin, nebo Hitler byly také charismatické, ale využívaly toho v negativním slova smyslu.
Přestože se zřejmě dostaneme do situace, že s charismatickým člověkem budeme mít tendenci souhlasit, neznamená to, že bychom se měli nechat lehce okouzlit tím, co slyšíme a vidíme. A co vliv oblečení? Zde tvrdím, že je to podobné jako s atraktivním vzhledem. Zajímavé a vhodné oblečení určitě pomůže, ale není podmínkou.
Hitparádu nejčastějších dotazů uzavírá asi ten nejzáludnější. Může být i introvertní člověk charismatickým? Podívejme se na několik lídrů: Gándhí, Bill Gates, či Steve Jobs. Všichni tři měli velké charisma, ale zároveň to byli introverti. Mezi introvertem a extrovertem je podle mne jediný rozdíl. Já jako extrovert jsem pokaždé, když jdu po přednášce z pódia, plný energie. Introvertní člověk bude naopak vyčerpaný. Je to dáno tím, že bral energii sám ze sebe, kdežto mne nabíjelo mé publikum. To neznamená, že by byl jeden rys osobnosti dobrý a ten druhý špatný. Jde jen o jiné čerpání a vydávání energie. I introvertní člověk tedy může být charismatickým. Musí si jen svůj projev více nacvičit, aby pak měl větší prostor na práci se svojí energií.
Pojďme se ponořit hlouběji, ať skutečně pochopíme, co stojí za charismatickým chováním. Charisma daného člověka je nejčastěji vyjádřeno a vnímáno řečí jeho těla. Je to do určité míry dáno historickým vývojem lidské komunikace, kdy řeč a jazyk existují v porovnání s existencí lidstva jen krátkou dobu. Mnohem déle se naši předci dorozumívali výrazem obličeje, posunky, postavením těla. Za efektivní komunikací mezi lidmi tak stojí řeč jen z přibližně 7% a celých zbylých 93% závisí na řeči těla. Zde je ale důležité mít na paměti, že náš mentální a emocionální stav má na naši řeč těla přímý vliv. Je tomu ale i opačně. Sedněte si zpříma a hned se začnete cítit silnější. Jsou to spojené nádoby, které o nás mohou často prozradit více, než bychom si někdy přáli.
Z čeho se tedy charisma skládá? Představme si trojúhelník, při jehož vrcholech najdeme moc, přítomnost a vřelost. Ve středu tohoto obrazce je poté autentičnost, které mohou dosáhnout jen ti lidé, kteří využívají své silné stránky, talent a mají pěvně ukotvené své osobní hodnoty.
Jen skutečně autentičtí lidé mohou být i charismatičtí. Autenticitu můžete předstírat, ale jen na určitou dobu. Toho někdy využívají herci. U některých rolí a situací je hodně těžké si je celou dobu pouze představovat. Herci se do nich tedy plně vžijí, ponoří. Jde vlastně o obdobu placebo efektu ve zdravotnictví. V tomto případě vaši roli nepředstíráte, ale skutečně prožíváte. V angličtině je tato metoda známá jako method acting.
Podívejme se nyní na vrcholy našeho trojúhelníku charisma. Prvním vrcholem je přítomnost. Tu jsem si uvědomil v momentech setkání se světovými lídry, jako například princem Charlesem. Když jste s osobou, která má propracovaný cit pro přítomnost, máte pocit, že je tam v daný okamžik celá jen pro vás, vy jste středem veškerého dění.
Jak poznáte člověka, který je opravdu přítomný v daném okamžiku? Určitě s vámi bude udržovat přirozený přímý oční kontakt, doplněný otevřenou řečí těla, bude vám naslouchat a klást relevantní otázky. Je zajímavé, že stačí 17 milisekund, abyste zpozorovali, že se váš protějšek vzdálil, že mu ulítla jeho mysl. Takový okamžik může mít při citlivých jednáních i negativní dopad.
Naštěstí existují celkem jednoduché triky, které pomohou se do přítomného okamžiku vrátit. Soustřeďte se na svůj dech, či na prsty u nohou. Když si to zkusíte, ucítíte najednou, jak vám projede celým tělem takový zvláštní signál, který vás přiměje se zase soustředit. Dále pomůže uvědomění si zvuků v místnosti, nebo třeba barev v očích vašeho partnera. Naše oči totiž nejsou jenom hnědé, či modré, těch barev je tam neskutečně mnoho a každý je máme naprosto jiné.
Druhým magickým vrcholem je moc. Podívejme se na chování zvířat, například goril a typický postoj alfa samce, který se chce vymezit vůči ostatním. Ten se postaví na zadní, co nejvíce rozkročí a bije se do prsou. Podobné chování ale máme i my lidé. Existují gesta, která jsou přátelská, ale přesto ukazují naši nadvládu, větší moc. Může to být například ruka přes opěradlo židle druhého, či kolem ramen při chůzi. Naše oblečení sice má určitý vliv, ale vzpřímený postoj a uchopení co možná největšího prostoru kolem sebe je daleko silnější. Sport, či tanec, jsou činnosti, které správnému a přirozenému uchopení prostoru nesmírně pomohou. Já jsem například svoji fyzickou sebedůvěru a přirozenou chůzi získal díky tenisu.
Náš pomyslný trojúhelník uzavírá vřelost. Druhý člověk velice rychle pozná, zda něco hrajeme, nebo to myslíme vážně. Nikdo nemůže vědomě kontrolovat všechny aspekty řeči těla. Při navázání kontaktu je důležitá emocionální inteligence. Musíme mít pod kontrolou své emoce, ale také umět vyvolat pozitivní odezvu u ostatních. Pokud potřebujete s někým navázat bližší kontakt, nebo vrátit své obecenstvo zpět do hry, téměř vždy pomohou tato témata: děti, partner, úspěch a zdraví. Vždy zafunguje alespoň jedno z nich.
Se vřelostí je spojená i schopnost vcítění se do druhých, tedy empatie, upřímná vděčnost, vřelý kompliment a stisk ruky. Zajímavou technikou je potom „přemalování“ si vztahů ke složitým osobnostem a situacím. Příkladem může být situace, kdy vás někdo neočekávaně předjede autem. V takovém okamžiku máte na výběr. Buď se můžete rozčílit a zcela se vykolejit z rovnováhy. A nebo si uvědomit, že vlastně nevíte, proč to daný člověk udělal. Třeba spěchal se zraněným dítětem na pohotovost. Hned takový okamžik vnímáte jinak. V některých situacích může pomoci ukázat vlastní zranitelnost a tím pustit druhého blíže k sobě. Je totiž dokázáno, že lidé nemají rádi dokonalé jedince. Někdy to může být i pouhé přeřeknutí se, které vás najednou udělá přístupnějším.
Doufám, že toto zamýyšlení pomůže k tomu, abychom začali charisma vnímat jako něco, co se lze naučit a získat. Základním kamenem je ale být sami sebou, být originálem. Charismatický člověk je přítomný v daném okamžiku, uvědomuje si svoji moc, je vřelý a na nic si nehraje – je svůj.