Jan Mühlfeit, Kateřina Novotná
Výkonnější procesory, nikoli mozky
Současný člověk týdně absorbuje tolik informací, kolik před sto lety zpracoval za celý život. Hlavní podíl na tom mají informační technologie, které jsou každé dva roky o 100 % výkonnější. Náš mozek je však stále zhruba stejný, jako byl před 100 tisíci lety. Co to pro nás přesně znamená?
Především kontinuální přemíru stresu, který neumíme zpracovávat. Nevíme totiž, jak na to, a dostatečně sami sebe neznáme. A právě sebepoznání a objevení svých silných a slabých stránek nám může pomoci se v této době zorientovat.
Cílené sebepoznávání je však stále nedostatkovým zbožím. Dokonce i na nejlepších univerzitách v USA jen minimum studentů či zaměstnanců uvedlo, že prošli nějakým kurzem změřeným na sebepoznání. Přitom, když poznáme, kdo jsme a jaké máme talenty, můžeme o sobě začít lépe přemýšlet, a to i o svých vlastních myšlenkách. Denně nám jich hlavou proletí asi 60 tisíc a 90 % z nich se neustále opakuje. A my bychom měli umět s nimi správně nakládat.
Čtyři energie, které nás pohánějí
Cítíte se někdy vyčerpaně a nepříjemně, aniž byste věděli, proč? Naše životy jsou složité, plné informací, činností a emocí, v nichž je těžké se vyznat. Platí však, že jsme poháněni čtyřmi hlavními energiemi, které můžeme sami ovlivňovat. K tomu je nutné je začít vnímat a přemýšlet o nich.
První je energie fyzická, která přímo souvisí s tím, jak se stravujeme a zda máme dostatek pohybu a spánku. Zde na sobě někdy nevědomky pácháme spoustu zbytečných škod. Jíme příliš mnoho cukru, který energii ubírá. Pijeme málo vody. Zapomínáme, že pohyb hraje klíčovou roli pro naši psychickou odolnost. Usměrňuje naše emoce a tříbí myšlenky. Uklidňuje. Stejně tak třeba sprchování studenou sprchou, které nejen že osvěží naši mysl, ale dokonce podpoří tvorbu nových synapsí.
Pro naši fyzikou kondici je zásadní také složka obnovy: spánek, odpočinek či meditace. V západním světě je někdy odpočinek chápán jako slabost, protože jsme příliš zaměřeni na výkon. Jenže pokud sami od sebe chceme optimální výkon, musíme dostatečně a kvalitně spát.
Další rovinou je emocionální energie. V tomto případě jde hlavně o naši schopnost s emocemi pracovat a nenechat se jimi zcela ovládat. Je dobré mít při tom na paměti, že my sami nejsme totožní se svými myšlenkami ani emocemi. Emoce nastává, když se naše myšlenka (pozitivní či negativní) „setká“ s tělem a dojde k chemické reakci. Pokud se cítíme psychicky špatně, zřejmě jsme pod vlivem negativní emoce, kterou spustila nějaká myšlenka, k níž jsme přiřadili záporné znaménko. Pak je vhodné se zastavit, zeptat se sama sebe, kde se emoce vzala a vystopovat její spouštěč. Často se jedná o malichernost.
Třetí energií je ta mentální. Souvisí s naší kapacitou se soustředit, zvládat emoce a stres díky plnému prožívání přítomnosti (koncept zvaný mindfulness). Je prokázáno, že štěpení pozornosti a roztěkanost způsobují negativní emoce a stres. Proto je potřeba se cíleně soustředit jen na tu činnost, kterou zrovna vykonáváme. Ať už se jedná o venčení psa, nebo mytí nádobí.
Poslední energií je naše spiritualita. Každý člověk chce dojít ke štěstí a najít svůj smysl. Vytoužené radostné a naplňující pocity nejčastěji zažíváme, když využíváme svoje talenty. Když správně plníme složité úkoly, ale takové, pro které máme potřebné nadání (oblast flow). Při hledání našeho smyslu nás může někdy zmást motivace. Motivace potřebuje nějaký motiv a ten často leží mimo nás. Upínáme se k němu, ačkoliv jde o konstrukt nevycházející zevnitř. Proto motivace funguje jen krátkodobě. Naproti tomu inspirace vychází zevnitř, je spojená s činnostmi, které nás naplňují a k nimž máme celoživotní emoční vazbu.
Proto je důležité naše silné stránky objevit a dále rozvíjet.
Proč sebepoznání?
Je to jednoduché: když děláme, co nám jde a co nás baví, cítíme se u toho dobře a podáváme skvělý výkon. A cítit se dobře, mít radost z učení a práce nám pomůže předcházet stresu či kumulování negativních emocí.
Jak ale začít se sebepoznáním, jak zjistit, jaké jsou naše talenty? A jak pomoci dětem, aby je objevily?
Pro tyto účely byly vyvinuty psychometrické talentové testy, v nichž pomocí výroků a příkladů životních situací, vybíráme ty, které nás nejlépe definují. Většina těchto testů je postavena na intuitivních odpovědích a preferencích každého respondenta. Výsledky napovědí, v jakých oblastech je testovaný nejsilnější a kde by mohl uspět.
Kdo netouží absolvovat testy, existují i jednoduchá cvičení, při nichž se sami sebe ptáme, co nám energii dává, co nás dobíjí. Takové činnosti se pravděpodobně budou překrývat s oblastmi našich talentů.
Je přitom přirozené mít jak silné, tak slabé stránky. Identifikace těch slabých nám také pomáhá: jsou to činnosti, které bychom se měli naučit alespoň na takovou úroveň, aby nás v budoucnu příliš nebrzdily a nelimitovaly. Nejsou to však oblasti, na které bychom se v životě měli zaměřovat. Ostatně, od toho jsou různorodé pracovní týmy. Se silnými stránkami a talenty pak dále pracujeme – ověřujeme je a máme metody, jak je rozvíjet a dále s nimi nakládat.
Johariho okno jako nápověda
Při sebepoznání nám může pomoci metoda nazvaná Johariho okno. Jde o techniku sebepoznání, která popisuje a rozřazuje naše osobní kvality. Dá se vyzkoušet v pracovním týmu, nebo jen tak s kamarády či rodinou. Základem této metody je soupis 56 přídavných jmen, které označují základní lidské vlastnosti či způsoby, jak se projevujeme. Kdo chce tuto metodu vyzkoušet, vybere si dle vlastního uvážení několik z nich, které jej nejlépe charakterizují. Následně to samé udělají i ostatní lidé z testované skupiny. Vybrané vlastnosti se roztřídí do čtyř „oken“.
Zdroj: The Open University: http://www.open.edu
První okno, takzvané veřejné (open), jsou naše osobní vlastnosti či schopnosti, o kterých víme jak my samotní, tak naše okolí. Druhé, skryté (hidden), obsahuje kvality, o kterých víme my, ale okolí je nevnímá. Třetí je takzvaně slepé (blind) a týká aspektů, o nichž my sami nevíme, ale lidé kolem nás ano. Poslední čtvrté okno je neznámé (unknown). Jsou to neobjevené potenciály, o kterých nevíme ani my ani nikdo jiný.
Své skryté okno můžeme ostatním částečně vyjevit, když lidem kolem nás prozradíme více o svých touhách či vlastnostech, o nichž tušíme jen my sami. S objevením slepého okna nám zase pomůže zpětná vazba od okolí. Musíme se ptát a reflektovat. Co mám dělat dál? Co mi jde? Co mám naopak přestat dělat? S odhalením čtvrtého neznámého okna nám pomohou právě psychometrické testy, v nichž se pomocí otevřených otázek dobereme ke svým neobjeveným potenciálům. Testy dokážou efektivně zmapovat, jak funguje náš mozek a odhalit oblasti talentů.
Další variantou sebepoznávání je individuální koučink. Kouč v tomto případě funguje jako jakýsi detektiv, který se ptá a za minimálního dodávání vlastních vhledů a názorů nám dokáže pomoci se sebepoznáním.
Imaginární strachy
Uvědomění si vlastních negativních emocí, toho, z čeho vycházejí, a kde se vzaly naše strachy a obavy, je jedním ze základních složek každodenní psychohygieny. Záporné emoce vznikají velice snadno. Jakmile některou z myšlenek v duchu označíme za negativní, dáme před ní pomyslné mínus, stane se z ní negativní emoce. Má na tom podíl amygdala, stará část mozku, která je zodpovědná za ukládání vzpomínek spojených s emocemi. Rodí se zde strachy i negativní emoce. Náš mozek má navíc tendenci skákat z jedné negativní myšlenky na druhou jako opička, sem a tam. Proto během života postupně vznikají různé imaginární strachy, které nemají žádný základ ve skutečném fyzickém nebezpečí, jak ho zažívali naši předkové.
Naše strachy vycházejí buď z minulosti, nebo z budoucnosti. Pokud mozek není trénovaný, neumí si poradit se zápornými myšlenkami ani s tou „opičkou“, která nám v hlavě skáče z jedné negativní emoce na druhou, opička nás začne ovládat. Uvěříme tomu, že jsme beznadějní blbci nemající šanci na zlepšení. Bojíme se potom jakéhokoliv rizika a můžeme dokonce propadnout depresi.
Umění chybovat
Nepodložené strachy se vkrádají i do výchovy dětí. Rodiče se například bojí, že když nebudou děti neustále opravovat, budou selhávat a nikdy se danou činnost pořádně nenaučí. Zpětná vazba a určitá korekce jsou sice určitě na místě, ještě cennější je však se zbavit samotného strachu z chybování. Pokud se děti naučí chyby vnímat jako přirozenou součást života, dovedou se z nich poučit, nebudou se v dospělosti zbytečně bát selhání a dovedou zdravě riskovat. Umíme-li chybu pojmout pozitivně, teprve tehdy se můžeme odrazit, zaměřit se na přítomný okamžik a pohnout se z místa.
Hlavu vzhůru!
Své vlastní nitro bohužel stále příliš neznáme. Málo se učíme svému vnitřnímu světu rozumět, spíše odmalička poznáváme nejrůznější aspekty světa vnějšího. Přitom někdy stačí jen málo a můžeme si sami pomoci.
Emoce se dají například usměrňovat i pomocí samotného fyzického postoje. Ne nadarmo se říká „hlavu vzhůru!“. Pokud budeme stát vzpřímeně a k tomu si říkat „jsem zoufalec“, hlava tomu neuvěří. Mozek neoklameme, ani pokud si do klubíčka stočení budeme gratulovat k tomu, jak jsme skvělí. Fyziologie je s emocemi v harmonii.
Negativní emoce pak, jak známo, působí nepříznivě na celý organismus, jelikož generují škodlivé chemické látky, které dále působí na tělo. Tomuto přenosu emocí z duševní do fyzické roviny se říká somatizace. Zdravý duch je pro zdravé tělo prostě nezbytný. Právě skrze sebepoznání můžeme s trochou snahy dospět k rovnováze a vnitřní pohodě. Pojďme začít sami od sebe a převezměme kontrolu nad sebou samými.
Jan Mühlfeit
Chcete svým dětem pomoci objevit jejich talenty a připravit je pro budoucí život? V rámci workshopu Rodič jako pozitivní kouč se rodiče i učitelé dozvídají, jak pomocí nejnovějších poznatků pozitivní psychologie efektivně vést děti tak, aby byly ve svých životech nejen úspěšné, ale také šťastné. Témata vycházejí mimo jiné i z knihy Jana Mühlfeita Pozitivní Leader, která se stala jednou z nejprodávanějších business publikací v ČR i ve světě.
Vzhledem k velkému zájmu o tento workshop je nyní k dispozici také stejnojmenný online kurz odemykanidetskehopotencialu.cz, který je takovou ochutnávkou obsahu originálního workshopu.
O všech našich projektech si přečtete více na stránkách janmuhlfeit.com.