Jan Mühlfeit a Kateřina Novotná
V České republice potažmo v regionu střední a východní Evropy sleduji, že zdejší lidé neumí dát okolí najevo, co v sobě mají. Jednou z příčin je vzdělávací systém. Například v Americe se nejen na školách zaměřují na kariéru. Studenti se tam hodně věnují rétorice, takže to co se naučí, dokážou i prodat. U nás ne, což by se mělo změnit. Globální propojenost představuje i globální konkurenci. Nejen mezi firmami, ale také mezi lidmi.
Když přijedou Češi se skvělým technologickým startupem shánět investory na londýnský Seedcamp, mnohdy neobstojí, protože svou práci neumí pořádně odprezentovat. Mají pět minut na to, aby zúročili, na čem poslední dva roky pracovali. Jenže toho právě nejsou schopni. Ztrácejí se v detailech a to podstatné sdělit nestačí.
Prostě to udělej
Současná dospívající generace se nadmíru obává selhání. Nutnosti riskovat ovšem bude vystavena mnohem víc než generace předchozí. Informační exploze tlačená vpřed technologiemi vede k tomu, že lidé budou mít mnohem méně času na rozhodování. Čeká je větší tlak, stres a nutnost přijímat rozhodnutí s vědomím, že výsledek je nejistý. Nikdo je na to však bohužel nepřipravuje.
Riskovat se bojí už děti. Proč tomu tak je? Ať už je to ve sportu či ve škole, rodiče velice často mluví jen o výsledku – špatné známce, prohraném zápase, hrbolech na hrníčku. Jenže výsledek je jen jednou ze dvou částí celého procesu. Tu druhou představuje samotná činnost – průběh zkoušky, testu, zápasu, vystoupení. Věnují-li se rodiče jen výsledku, dítě mnohdy nemá příležitost si uvědomit, co udělalo dobře a kde chybovalo. V momentu, kdy člověk dostává jen čočku za výsledek, velice záhy se začne obávat dalších nezdarů, což se v dalším kroku přenáší i do prezentace toho, co umí. Předejít se tomu dá, když evaluaci výsledku věnujete jen 30 % a zbylých 70 % zaměříte na činnosti. A to platí nejen pro hodnocení dětí.
Deset let jsem měl možnost pracovat po boku jednoho z nejúspěšnějších a nejbohatších lidí planety – Billem Gatesem, a ten nám vždy říkal: „Když nevíš, jestli to máš udělat, tak to udělej – vždy můžeš prosit o odpuštění.“ Několikrát jsem ho o odpouštění prosil. Pokud k riskování šéf nebo rodič zaujme takové stanovisko, tak člověku dojde, že zdravě riskovat je normální.
Sedávej panenko v koutě…
Na kurzech se setkáváme s dětmi převážně ze 2. stupně základní školy a naše zkušenost je taková, že si vůbec nevěří. Spoustu toho vědí, ale nechtějí to před ostatními dávat najevo. Dnes již nepoužívané české přísloví „Sedávej panenko v koutě, budeš-li hodná najdou tě“ totiž máme stále v genech.
Dětí se obvykle ptáme, co si o tomto přísloví myslí. Reagují zpravidla odpověďmi typu: „Panenky v koutě si přece nikdo nevšimne. Nikdo o ní nebude vědět. Vždyť tak nemůže vyniknout.” Mladým je jasné, že sedět v koutku a mlčet k ničemu dobrému nevede. I přes to se o svých přednostech zdráhají mluvit, bojí se soutěžit, mají strach, že selžou a zklamou rodiče. A tento pocit vzniká právě z již zmiňovaného apelu rodičů na výsledky, nikoli na cestu a to, zda činnost dotyčného těší a baví.
Sebevědomí děti nezřídka berou jako sprosté slovo. Myslí si, že je to něco jako egoismus, že se sebevědomý člověk nutně staví nad ostatní, vychloubá a prodává něco, co v sobě nemá. Snažíme se jim dokázat, že sebevědomí neznamená povyšování se nad ostatní. Že jde primárně o zdravé vědomí sebe sama, svých hodnot, talentů a schopnosti s tím vším pracovat a neustále se rozvíjet. Ostatním pak naopak můžeme s ledasčím pomáhat.
S hrůzou pak zjišťuji, že dospělí velmi úspěšní jedinci, které si zvu do Rádia Z, mají stejný problém jako děti. Na otázku jaké jsou jejich silné stránky, se mnohdy stydí odpovědět. Mluvit o nich jim připadá hloupé a nevhodné, přitom by to mělo být úplně přirozené. Proč se dospělí stydí? Nikdo je totiž v mládí nenaučil, že je normální o sobě říkat, co dovedu.
Ukaž, co v sobě máš
S vystupováním nutně souvisí také řeč těla. Mluvené slovo nebylo prvním způsobem naší komunikace, tím byla právě řeč těla. Vnímání druhé bytosti na ní dodnes závisí z osmdesáti, někdo říká že dokonce až z devadesáti procent. Proto je důležité se jí učit a zjistit, jaký při prezentaci a vystupování zaujmout postoj a kterým pohybům se například vyhnout. Vždy je hlavní cítit se dobře. Hlava i tělo jsou propojené, takže v momentu, kdy člověk nestojí rovně, je ohnutý a přikrčený, může o sobě stokrát říkat, že je šampion, ale mozek tomu nebude věřit. A nezapomeňte, první dojem je vždy jen jeden.
Ve společnosti je cítit ohromný hlad po modelových příkladech vystupování. A to je právě jeden z důvodů, proč mají dnes youtubeři takový úspěch – mladí je obdivují za to, že umí vystupovat a prodat se. Dítě nemá šanci se to naučit, nemá od koho. I když je chytré, mnozí si o něm mohou často myslet opak – když své přednosti neukazuje, nikdo nemá šanci zjistit, co v sobě má. Platí to pro sport, umění, byznys i politiku.
Ideální zpětná vazba
Více než polovina dětí, které navštívily náš seminář, sportuje, jenomže většina z nich nejezdí na turnaje, nezávodí, nesoutěží. Proč? Hlavní roli tu opět hraje obava ze selhání a rodiče. Ti totiž často berou úspěchy svých dětí jako trofej, kterou rádi leští před ostatními. Rodiče vysazení na výsledky na své děti hrající fotbal přes plot hřiště často pokřikují, že kopat vůbec neumí a nikdy se to nenaučí. Stává se to i v případech, kdy se rodiče snaží skrze své děti uskutečnit své nesplněné sny.
Motivace k dobrým výsledkům potomků takových rodičů bývá většinou krátkodobá. Rychle ztrácejí chuť závodit, i když mají na daný sport evidentní talent, a velmi brzy je činnost přestává bavit. Ovšem je-li hodnocení zaměřené na cestu – na průběh zápasu, vystoupení – a zpětná vazba rozložená, dítě si zpravidla ke sportu vybuduje větší emoční vazbu a pozitivnější vztah. Láska k danému sportu pak může trvat i celý život a neskončí to tak, že s ním v pubertě sekne a už se k němu nikdy nevrátí. Negativní emoce se navíc i v tomto případě přenášejí do běžného života. Nechuť riskovat a ukázat, co umí, se tím zvyšuje. Je důležité, aby si dotyčný uvědomil, že prohraný zápas je výsledkem určité rovnice a rozhodně se nejedná o osudovou osobní chybu.
Ideál představuje tzv. sandwichová zpětná vazba. Nejdříve dítěti řekněte pochvalu, pak korektivní zpětnou vazbu – můžete pokárat, říci, jak byste to udělali sami, co bylo špatně; dále nabídněte řešení, jak se těch chyb do příště vyvarovat, a na konci ho opět pochvalte nebo mu dejte na vědomí, že se mu příště přece může dařit lépe. Chybám, které udělalo teď, se lze příště vyhnout a ty nové ho zase posunou o kus dál. Je důležité, aby dítě vědělo, že chybovat je přirozené, případných přehmatů se nebálo a neztratilo chuť riskovat.
Velmi dobrou pomůckou v překračování překážek je vizualizace. Z toho důvodu s dětmi na školeních provádíme fyzické cvičení zaměřené nejen na cvik samotný, ale také na představivost. Děti jednoduchým pohybem ruky okolo svého těla zkouší, kam až je tělo pustí – kdy se už svaly začnou nepříjemně napínat. Tento bod i vše kolem sebe si dobře zapamatují. Poté pracujeme se zavřenýma očima a celý cvik si jen představujeme. Je úžasné vidět, že když tuto vizualizaci několikrát zopakujeme a pak cvik provedeme, většině dětí se podaří dostat ruku dále než při prvním pokusu. A to pouze proto, že si to představily a jejich tělo tomu uvěřilo. Ve všech aspektech života je důležité tělo a mysl propojovat.
Co nás učí sport
Sport nemá dobrý vliv jen na naši kondici a zdraví. Týmové i individuální sporty nás učí mimo jiné velmi podstatné dovednosti – navazování mezilidských vztahů. Pokud člověk sportuje od dětství, musí v rámci tréninků spolupracovat a s ostatními fungovat.
Další z důležitých věcí, kterou nám sport přináší, je umění disciplíny. Když něco děláte závodně, musíte zkrátka několikrát týdně trénovat a získaná disciplína představuje věc, která řadě lidí chybí. Vedle té získáváte mentální odolnost. S ní jste schopni podávat dobré výsledky i tehdy, když už to ostatním nejde. I když cítíte únavu a máte problémy, jste v tom naplno. Posledním darem získaným sportem je vytrvalost. Díky ní se nevzdáváte, když se vám něco nedaří. Bill Gates na to konto vždy říkal, že každé ne je vlastně začátkem ano.
Výše vyjmenované vlastnosti lze vypozorovat právě u těch dětí, kterým rodiče dávají vyváženou zpětnou vazbu. Je jedno, jestli z vašeho potomka bude zpěvák, profesionální sportovec, manažer, lékař, právník, politik – disciplínu, mentální odolnost a vytrvalost zúročí všude.
Nedávného semináře Odemykání dětského potenciálu se zúčastnila také Natálka – čtrnáctiletá dívka, která v šesti letech oslepla. I přes to, co jí potkalo, umí skvěle komunikovat a nemá ostych ukázat, co v sobě má. Hodně to souvisí s tím, že má cit pro vztahy a empatii. Nebojí se své talenty přijmout za své a nestydí se nahlas plánovat, jak je využije. Bylo skvělé sledovat, jak se bez ostychu zapojuje do všech aktivit (před seminářem jsme se s Natálkou sešli, vysvětlili jí průběh semináře a s pomocí maminky připravili všechny podklady). Ostatní hodně inspirovala. Všichni viděli, že i když člověku život staví do cesty nejrůznější překážky, neměl by ztrácet naději a vzdávat se. Když totiž nebude klesat na mysli, nepřestane na sobě pracovat a věřit, že se mu bude dařit, stane se to spíš, než když se bude bát a vzdá to.
Jan Mühlfeit, Kateřina Novotná
Každé dítě je originál s mnoha talenty a silnými stránkami. Škola je bohužel nerozvíjí a zaměřuje se na stránky slabé a eliminaci chyb. Důležité je pomoci dětem talenty najít, podpořit jejich rozvoj a naučit je začít je efektivně využívat tak, aby jim přinášely radost i úspěch. Na celodenním kurzu Odemykání dětského potenciálu určeného dětem a jejich rodičům pomáháme dětem pochopit, jaké jejich talenty jsou a jak je možné je v budoucím pracovním a osobním životě využít. Tento kurz je určen primárně pro děti ve věku 9–15 let, mohou se však přihlásit i mladší. Nově jsme otevřeli také seminář Otevírání potenciálu pro středoškoláky ve věku 15–19 let. Během obou kurzů procházíme tématy jako pozitivní psychologie, fungování mozku, motivace, energie, mentální odolnost, čas, inspirace či hledání svého pravého já a osobní mise. V praktické části prostřednictvím testu Gallup StrengthsExplorer zjišťujeme individuální talenty, provádíme praktická cvičení a v rámci osobních konzultací hledáme jejich možné uplatnění.
Více se o našich seminářích můžete dozvědět na janmuhlfeit.com/detskypotencial nebo v našem online pořadu „Odemkněte potenciál svých dětí“ na www.flowee.cz .