Jan Mühlfeit a Kateřina Novotná
Koronavirus obrátil životy mnoha lidí vzhůru nohama. Pandemie znemožnila mimo jiné i osobní setkávání, na jaká jsme byli doposud zvyklí, a tak mnoho jedinců, firem i škol přešlo na online komunikaci a vzdělávání. Ačkoli pro nás není využívání technologií na denní bázi novinkou, množství času strávené u obrazovek vzrostlo ze dne na den o desítky procent a zvyšující se počet informací představuje velký nápor pro náš mozek.
ZRYCHLOVÁNÍ ČASU
Dosud jsme jako lidstvo žili ve světě, který se vyvíjel lineárně. Inkrementálně postupoval pokrok, vynálezy a vývoj člověka. Gordon Moore, zakladatel společnosti Intel, definoval přibližně před padesáti lety Moorův zákon. Jedná se o pravidlo, podle něhož se každých 18 až 24 měsíců zdvojnásobí počet tranzistorů na čipu. Což reálně znamená, že se za stejnou dobu zdvojnásobí celková výpočetní kapacita na světě. A to má dalekosáhlé následky jak pro ekonomiku, tak pro mozek.
Mozek funguje lineárně, stejně jako mozky našich předků před deseti tisíci lety, a tudíž není na ten dvojnásobný nárůst připraven. Pokud jsme vychýleni mimo naši komfortní zónu, opička (amygdala, emoční část mozku) nám říká: „Uteč, nebo bojuj!“. Dříve se před nebezpečnou šelmou dalo buď utéct, nebo s ní bojovat. To už ale v současném světě nestačí. V dnešní zrychlené době potřebujeme, aby mozek opustil linearitu a začal fungovat exponenciálně, tedy využíval exponenciálu, kterou nám nabízejí technologie.
Tlak na exponenciální funkci je opravdu velký – za jeden týden musí náš mozek zpracovat tolik informací jako mozky našich předků před sto lety za jejich celý život. To je ohromný tlak, kterým dochází ke kompresi času. Pokud jste na něco měli před dvěma lety hodinu, dnes vám na to zbývá pouze půl hodiny. A čas se stále stlačuje, což se projeví v budoucnu, kde se všechno diametrálně zrychlí.
NEBEZPEČÍ UBÝVÁ, STRESU PŘIBÝVÁ
Na dítě a člověka obecně dopadá enormní tlak. Zatímco v dávných dobách člověk pociťoval stres jen jednou za měsíc, když šel lovit mamuta, dnes máme mamuta každých deset minut ve své kanceláři. Díky technologickému pokroku jsme snížili tradiční odvěký stres z hrozícího fyzického nebezpečí, ale právě tou technologií si vyrábíme další, často mnohem horší mentální stresy.
Všechno se exponenciálně mění, ale naše opička funguje stále stejně jako před tisíci lety. Neustále nám dedikuje, kde můžeme selhat, a upozorňuje na to urputněji v případech, kdy my sami vidíme, že všechno kolem nás je extrémně rychlé a nestihnutelné. A ten tlak zesiluje přímo úměrně narůstající exponenciále informací. Ve všech odvětvích byznysu je dnes ohromná konkurence a o práci se nesoupeří lokálně jako kdysi, ale globálně, což je podstatně náročnější.
Například celosvětová ekonomická krize, která vypukla v roce 2009, se mimo jiné rozšířila tak rychle proto, že jakákoli informace, která se dnes umístí na internet, může v několika krátkých okamžicích nabýt globálního významu. Před vypuknutím celosvětové krize si mnoho lidí přečetlo zprávu o pádu burzy a začalo panikařit a rychle prodávat své akcie, což následně vedlo k sesypání ekonomiky. A podobným způsobem se poměrně rychle odrazila ode dna a nastartovala zpět k růstu. Ale i taková situace je nebezpečná.
Se zrychlením šíření informací velmi úzce souvisí i fenomén Fake News, který představuje velké riziko pro současnou dobu. Je důležité, aby školy zavedly do svých osnov kritické myšlení a zdrojování různých zpráv a tvrzení. Záplava informací je vlivem exponenciální doby ohromná, což z velké části zasahuje i děti. V nepřeberném informačním šumu je (zvlášť pro děti) těžké rozpoznat, které zprávy jsou relevantní a které pocházejí z pochybných zdrojů.
DIGITÁLNÍ SVĚT PŘÍLEŽITOSTÍ
Abychom se s technologiemi vyrovnali a využívali je jako příležitost, a ne jako hrozbu, musíme kromě dodržování mentální hygieny znát dobře sami sebe, vědět, jak funguje naše opička, a potřebujeme se také vyznat ve svých emocích. Nic z toho jsme se pravděpodobně nenaučili ve škole (a ani naše děti se to neučí), takže často ani nevíme, že bychom se tomu věnovat měli. Dokud se nevyskytne nějaký větší problém, ani nás nenapadne, že to může mít v životě takový význam.
Digitální technologie nabízejí velké příležitosti. Děti, mladí lidé a vlastně i my dospělí se díky nim můžeme učit od nejlepších pedagogů na světě, třeba prostřednictvím kanálu Youtube, sítí LinkedIn nebo připojením se k různým vzdělávacím kurzům a portálům (MOOC, Khan Academy13 ad.). Mezi technologie se řadí ale i například klasické audionahrávky, na něž dnešní rodiče mnohdy zapomínají nebo je považují za dávné retro, a přitom je třeba sami měli v dětství hodně oblíbené.
Je třeba si uvědomit, že dítě vnímá pohádky poslouchané z CD jinak, než když se na ně dívá na obrazovce tabletu, počítače nebo televize. Při poslechu audia dítě rozvíjí kreativitu tím, že si obraz dění vytváří samo ve své mysli (jako při čtení knihy) a na chvíli může dát ostatním smyslům pauzičku, zavřít oči a zcela se ponořit do světa fantazie. Poslechem si děti trénují kromě své představivosti i schopnost soustředění, zklidnění a porozumění kontextu.
Až budete mít čas, najděte si s dítětem chvilku na mluvené slovo. Může to být klidně cestou autem, ale ještě lepší je vyhradit si na poslech speciální čas třeba během odpoledního odpočinku nebo večer před spaním. Udělejte si pohodlí, na chvíli vypněte všechny starosti, co vám běhají hlavou, třeba se i přitulte a společně s dítětem si poslechnete pohádku ve formě audia. Může se z toho stát společný odpočinkový rituál.
TŘI ZPŮSOBY, JAK VYUŽÍT TECHNOLOGIÍ PRO VZDĚLÁVÁNÍ
Technologie pomáhají dětem učit se individuálním způsobem, tedy tak, jak je to pro každého jedince nejefektivnější. Jestliže je jedinec vizuální typ, může si například na Khan Academy vyhledat programy, které umožňují učit se prostřednictvím vizuálních podnětů. Je-li logický typ, najde tamtéž i programy, jež jsou zaměřeny matematicky a umožňují učit se prostřednictvím logiky.
Učení se stává díky technologiím globálním procesem. V momentě, kdy se dítě naučí anglicky, je schopno komunikovat po celém světě. Skvělým příkladem může být například Honzova zkušenost: „Když moje dcera, která chodila do mezinárodních škol, řešila nějaký problém, tak s ním nešla za mnou jako za tátou, ale během pár minut byl schopná přes Skype sehnat pět dětí ze čtyř různých kontinentů a zapojit je do hledání řešení.“
Týmová práce se stane důležitou složkou budoucího procesu učení. Technologie boří bariéry mezi lidmi, místy a myšlenkami. Díky digitálním technologiím, které poskytují prostor pro existenci různých platforem, jako jsou například sociální sítě či komunikační nástroje (Skype), budou děti více pracovat v týmech.
Již dnes se přichází na to, že týmová spolupráce je nutná a že je jí ve školách věnován nedostatečný prostor. Lidé, kteří dnes přicházejí ze škol do zaměstnání, v podstatě nejsou připravení na týmovou spolupráci. Škola studenty individuálně testuje, což je samozřejmě důležité, ale potom už je nepodporuje v tom, aby pracovali společně. Díky novodobým technologiím mohou studenti velmi flexibilně řešit některé záležitosti, pracovat v online prostředí a okamžitě sdílet nápady a dokumenty k týmovým projektům.
Řada psychologů tvrdí, že západní systém, který je založen na individualitě, je ideální, zatímco ten asijský, kolektivistický, dobrý není. Dle našeho názoru se pravda nachází někde uprostřed a my bychom si v sobě měli pěstovat i něco z asijského kolektivismu. Nemáme na mysli to, abychom na každé rozhodnutí sestavovali speciální výbor, ale spíš abychom se učili pracovat v týmech.
Pokud nejsou lidé zvyklí pracovat v týmech, pak se to po nástupu do téměř jakékoli práce buď musejí naučit, anebo zkrátka pohoří. V dnešním globálním světě se všechny „velké věci“ vytvářejí ve velkých týmech lidí. Počínaje běžnými i složitějšími operacemi vnemocnicíchakončepsanímkóduWindows nebo v Google Search, kde společně pracuje třeba 30 nebo 40 tisíc vývojářů. Hlavním úkolem lídrů pak je formovat lidi dohromady tak, aby jejich spojením vznikl synergický efekt a docházelo k týmovému flow, tedy nejenom k flow jednotlivců, ale celého týmu.
DIGITÁLNÍ HYGIENA
S využíváním technologií souvisí digitální hygiena, kterou bychom rozhodně neměli podceňovat. To znamená, že navzdory snaze být stále v obraze, bychom měli být co nejčastěji offline. A to jak fyzicky na svých digitálních zařízeních, tak také my sami mentálně. Protože pokud chceme mozek dobře využívat a potřebujeme, aby spolehlivě fungoval, když jsme ve stresu, musíme poskytovat naší hlavě dostatek pravidelného odpočinku.
Dnešní děti se narodily do digitální doby a technologií je všude kolem nich až příliš. Prozatím nevíme, jaké dopady na ně mohou technologie mít. Zvládají sice bez větších problémů ovládat mobilní telefony, tablety a počítače od útlého věku, ale stejně jako všechno ostatní, i tohle má své stinné stránky, mezi které patří například závislost nebo stres.
Každý má dnes chytrý telefon, e-mailovou schránku, notebook nebo stolní počítač. Děti to vnímají, a proto je nesmyslné chovat se před nimi, jako by technologie neexistovaly. Mnohem perspektivnější je tedy vědomě pracovat na tom, abychom je uměli vypnout a odložit a také aby tohle naše počínání viděly i naše děti.
A CO DÁL?
Pokud vás náš text inspiroval, chcete svým dětem pomoci objevit jejich talenty a zároveň je připravit pro budoucí život, přihlaste se na jeden z našich kurzů, které jsou nyní k dispozici i v online formě. V jejich rámci se rodiče dozvídají, jak pomocí nejnovějších poznatků pozitivní psychologie efektivně vést děti tak, aby byly ve svých životech nejen úspěšné, ale také šťastné. Více informací najdete na www.odemykanidetskehopotencialu.cz a www.janmuhlfeit.com.
Z úspěšných kurzů pro děti, studenty a rodiče vychází i nová kniha Odemykání dětského potenciálu (Albatros 2018) od Jana Mühlfeita a Kateřiny Novotné, v níž mimo jiné najdete kapitoly o sebepoznání, sebedůvěře a dalších tématech, které vám napomohou na cestě k rozvíjení talentů vašich potomků.
Jan Mühlfeit a Kateřina Novotná