V předcházejících měsících vzbudil širokou pozornost české veřejnosti návrat myšlenky vodního koridoru spojujícího přes území České republiky řeky Dunaj, Odra a Labe. Projekt je v současnosti silně podporován jak prezidentem Milošem Zemanem, tak i současnou vládou v demisi, a stal se rovněž jedním z profilujících dopravních témat předchozí parlamentní volební kampaně. Myšlenka tohoto vodního koridoru se neustále vynořuje s pozitivními nebo negativními konotacemi a vládními snahami už po více než století, avšak bez jakéhokoliv definitivního rozhodnutí a konkrétní akce ze strany vlád a dalších veřejných institucí.
Téma vodního koridoru má přímou vazbu na osud vodní dopravy v průběhu období po revoluci, kdy tato doprava zažila prudký pokles aktivit. Úpadek vodní dopravy v České republice mohl mít celou řadu příčin, ale jednou z nich jistě byla vládní preference výstavby dálnic a rychlostních silnic a rekonstrukce hlavních železničních koridorů, a naproti tomu citelné zanedbávání rekonstrukce a rozšiřování kapacit vodních cest, což bylo často podporováno nepříliš přátelskými postoji některých environmentálních organizací, a to i přes všeobecně uznaný pozitivní vliv vodní dopravy na životní prostředí ve srovnání s jinými dopravními mody. Takže zatímco v období 1901 – 1989 bylo v Česku vybudováno 39 nových plavebních stupňů, po roce 1989 nebyl vybudován ani jediný. V důsledku tohoto přístupu např. mělké dno nejnižšího úseku Labe nedaleko německé hranice na podstatnou část roku znemožňuje plavební činnost.
V současnosti je potenciální projekt předmětem diskusí a sporů mezi českými ministerstvy, regionálními a obecními orgány stejně jako soukromými společnostmi a dopravními odborníky. Příznivci vodního koridoru zdůrazňují nejenom dopravní význam koridoru,který je chybějícím článkem spojení mezi Labem a Baltským mořem a dunajskou oblastí, ale také jeho potenciální protipovodňové působení (neboť Česká republika byla v posledních patnácti letech opakovaně těžce postižena povodněmi), kladný vliv na vodohospodářskou bilanci (možné zavlažování oblastí postižených suchem, jako je např. jižní Morava, dunajskou vodou), a též ekologické (nižší emise uhlíkových plynů nebo vytváření nových cenných biotopů), energetické (obnovitelné zdroje), ekonomické, krajinářské a rekreační přínosy, Také zmiňují nezanedbatelný argument, že koridor může rozvinout vnitrozemskou vodní dopravu též v sousedním Polsku a na Slovensku, kde má projekt rovněž své podporovatele. Podle představy ministerstva dopravy by vodní koridor Dunaj – Odra – Labe mohl být dokončen do roku 2039, přičemž jako výstavba by probíhala v závislosti na disponibilních finančních zdrojích a výstavba jeho nejobtížnější a nejnákladnější části, propojující Olomouc na řece Moravě a Pardubice na Labi, by proběhla až na samém konci předpokládaného období realizace.
Protivníci projektu akcentují především technickou a stavební komplikovanost projektu a jeho rozsáhlou finanční náročnost (která by nepochybně dosáhla celkově asi 400 mld. Kč). Ekologické a environmentální iniciativy vyjadřují obavy z možného narušení přírodních biotopů a okolní krajiny, a také některé obce a soukromé společnosti se brání proti projektu, neboť jeho územní ochrana jim znemožňuje využít příslušné prostory pro jiné developmenty.
Případná výstavba vodního koridoru by musela být pokryta ve své rozhodující části z evropských fondů, protože jeho financování výrazně přesahuje možnosti českých rozpočtových zdrojů. To je však pro dohledné období nemožné, protože předchozí vláda neměla v roce 2011 námitky proti vyřazení projektu vodního koridoru z evropské prioritní dopravní sítě TEN-T. Požadavky současné vlády v demisi na znovuzařazení projektu do sítě TEN-T, vznesené v červenci 2013, přišly příliš pozdě; síť TEN-T pro následující programové období EU 2014 – 2020 byla rozhodnuta “neformálním trialogem” Rady EU, Evropského parlamentu a Komise už v květnu 2013 a nejbližší etapa revize TEN-T přichází v úvahu teprve v roce 2023. Ve své odpovědi ministerstvu Evropská komise náležitě zdůraznila, že česká vláda dosud nebyla schopna realizovat jak nezbytná jednání se zainteresovanými sousedními zeměmi, tak i připravit studii proveditelnosti, která by ve svém výsledku projekt podpořila.
Zpracování této studie proveditelnosti, která by provedla ekonomické a environmentální zhodnocení projektu vodního koridoru, je ve zpoždění nejméně od roku 2005. Teprve současná vláda v demisi učinila první praktické kroky k zadání studie tím, že v prosinci 2013 uveřejnila oznámení předběžných informací o daném zadávacím řízení na českých a evropských webových stránkách veřejných zakázek. Zadávací řízení pro vypracování studie by mělo být zahájeno počátkem roku 2014 s termínem předložení studie do prosince 2015. Její náklady jsou předpokládány ve výši zhruba 25 mil. Kč.
Budoucnost potenciálního vodního koridoru Dunaj – Odra – Labe je stále nejasná, a stejně tak i osud české vodní dopravy. Budou též ovlivněny postoji a aktivitami nové české vlády, která se nyní tvoří, také vezmeme-li v úvahu budoucí podíl investic do infrastruktury vodní dopravy v nastávajícím Operačním programu Doprava pro období 2014 – 2020.