Dnešní podnikatelé se musí vypořádat nejen se svým místním trhem, ale i s celosvětovou ekonomikou. Do cesty se jim staví zcela nové výzvy a hrozby, ale zároveň se jim otevírají nevídané příležitosti. Kdo dnes chce podnikat a inovovat, musí především jednat rychle. Na tyto a podobné skutečnosti bychom neměli zapomínat při četbě nové zprávy Světového ekonomického fóra (WEF) „Podpora inovativního podnikání v Evropě“ (2014). Při příležitosti její publikace jsem se zúčastnil panelové diskuse na téma Otevřené inovace. Debata o inovacích a podnikání probíhala v Microsoft Atriu v Berlíně a mou diskusní partnerkou byla Sabine Brunswicker, strategická poradkyně Fraunhofer institutu pro průmyslové inženýrství a německé organizace IAO. Zpráva WEF se zabývá výzvami, s kterými se v Evropě musí potýkat rychle rostoucí nové firmy, a zároveň definuje kroky, které by měly těmto slibným podnikatelům pomoci dosáhnout potřebné síly a soutěžit na mezinárodních trzích.
Vzchopit se, začít a růst!
Analýzy ve zprávě, zpracované ve spolupráci s A.T. Kearney, vychází z informací získaných z průzkumu mezi tisícovkou evropských podnikatelů, rozhovorů a workshopů, kterých se účastnily politici a další klíčoví činitelé a odborníci z Evropy i dalších zemí. Z výsledků vyplývá, že Evropa pro rozvoj a hlavně pro růst nových podniků nabízí výrazně horší prostředí než Severní Amerika. Navíc to platí pro všechny tři fáze podnikatelského cyklu, definované v novém modelu, jehož smyslem je zjistit, jak mohou důležití hráči na úrovni vlád, soukromého sektoru a občanské společnosti efektivněji podpořit evropské podnikání:
1. Vzchopit se
- – V první fázi podnikatelského cyklu jde o to zmobilizovat evropské občany a přesvědčit je, aby se podnikání nebáli. Jde o formování postojů a dovedností, které mohou pomoci těm Evropanům, kteří mají chuť podnikat a schopnosti nutné k založení firem, které by mohly mít potenciál do budoucna růst.
2. Začít
- – Má-li už evropský občan k podnikání správnou motivaci a dovednosti, musíme mu být schopni zajistit kapitál. V druhé fázi jde tedy o poskytnutí zdrojů k nastartování byznysu. V tomto bodě je také naprosto nezbytné zajistit, aby na tyto kapitálové zdroje byli schopni dosáhnout podnikatelé ze všech zemí Evropské unie.
3. Růst
- – Dovednosti a kapitál jsou sice nutnou podmínkou podnikatelského úspěchu, ale další klíčovou přísadou jsou synergie a partnerství. Podnikatelé musí mít možnost své malé, začínající firmy posouvat vpřed. V této třetí fázi jde tedy o podporu růstu, se zvláštním důrazem na spolupráci malých firem a velkých korporací. Význam této fáze nejde přecenit. Partnerství start-up podnikatelů a velkých korporací, která dokážou zvýšit inovativní kapacitu obou partnerů a v regionu pomáhají zrychlovat růst a zvyšovat počet pracovních příležitostí, jsou obrovským přínosem pro celý hospodářský ekosystém. Přes svůj nesmírný význam je právě tato fáze ze všech tří největší výzvou.
Zvoňme na poplach!
Při čtení zprávy si nemůžeme nepřipomenout, jak důležitou roli hrají podnikatelé v zdravém vývoji evropských ekonomik: malé a střední podniky představují přes 99% všech firem a vytváří dvě třetiny všech pracovních příležitostí. Za osm z deseti nových pracovních pozic vytvořených od roku 2008 vděčíme právě této kategorii firem. Na svědomí mají také více než polovinu přidané hodnoty generované v podnikatelské sféře. Na toto téma ale zpráva cituje několik znepokojujících statistik vydaných Evropskou komisí a WEF. 45% Evropanů v průzkumech uvádí, že je nikdy v životě ani nenapadlo začít podnikat. Téměř polovina evropské populace v produktivním věku je tedy přesvědčena, že podnikání není nic pro ně. Zároveň ale malé a střední podniky zaměstnávají dvě třetiny lidí. Rýsuje se nám tu obrovské propast v motivaci, postojích a dovednostech. Chceme-li, aby se počet pracovních míst v této kategorii firem udržel na stejné úrovni, nebo dokonce rostl, musíme se tímto rozporem vážně zabývat a pokusit se zjistit, jak konkrétní jedinci získávají chuť do podnikání, co jim dodává důvěry ve vlastní schopnosti a proč se nakonec odhodlají novou firmu založit.
Ze zprávy dále vyplývá, že 79% Evropanů věří, že založení firmy je příliš náročné kvůli nedostatečné finanční podpoře. Ve druhé fázi podnikatelského cyklu ale nejde pouze o přístupu k financím. Jde také o přetvoření start-up společnosti na životaschopnou firmu, které vytváří hodnotu. Kdo dokáže generovat hodnotu, nemá většinou problém na finance dosáhnout a v případě potřeby získat kapitálové zdroje, které mu pomohou zvýšit pravděpodobnost, že firma neprodělá. Odhaduje se sice, že jen 50% evropských start-up firem přežije prvních pět let, tedy právě „start-up“ fázi podnikání, ale do fáze růstu se probojuje ještě méně firem. Růst je vskutku tou největší zátěžovou zkouškou. A jestli vás tyto statistiky ještě dost nevyděsily, mám pro vás ještě jednu smutnou zprávu: počet nových firem se v Evropské unii mezi lety 2008 a 2013 sice zvýšil o 370.000, ale stejný počet malých, středních, ale i velkých společností nevykazuje vůbec žádný čistý růst. Znamená to, že malé a střední podniky necháváme na holičkách a ony pak jen těžko mohou růst a skutečně přispět k rychlejšímu růstu a větší zaměstnanosti.
Fáze růstu je pro evropské start-upy skutečně tou nejnáročnější fází podnikatelského cyklu a téměř 40% respondentů uvádí, že jsou dle jejich názoru v jejich zemi v tomto směru podmínky velmi nepříznivé. „Evropa tradičně vykazuje dobrá čísla, pokud se bavíme o zakládání inovativních malých firem. Už tak dobře si ale nevedeme při pomoci těmto firmám růst a pronikat i na trhy za hranicemi Evropy,“ říká Philipp Rösler, ředitel a vedoucí Centra pro regionální strategie Světového ekonomického fóra.
Musíme bít na poplach a zvyšovat povědomí o složité situaci evropských podnikatelů, protože stávající situace je výsledkem nepochopení, a ne neochoty ze strany klíčových hráčů ve veřejném a soukromém sektoru – 87% respondentů uvádí, že jsou sami ochotni v této oblasti osobně podpořit různé iniciativy. Z dialogů a workshopů uskutečněných v rámci fóra také vyplývá, že spousta nadnárodních firem by ráda do svých obchodních aktivit zapojila zajímavé start-upy. I řada politiků jak na úrovni EU, tak na úrovni členských států, a to včetně nejvyšších státních a vládních představitelů, má silnou motivaci ke zlepšování podmínek pro inovativní firmy.
Nejde o produktivitu. Nejde o informace. Jde o připravenost.
První dvě fáze podnikatelského cyklu – Vzchopit se a Začít – jsou v zásadě jasně dané: jsou to mosty, které musí nová firma překročit, chce-li na trhu přežít. Evropské ekonomiky ale potřebují hlavně rozvinuté a vyzrálé společnosti, protože právě ty generují největší hodnotu. Proto je tak důležitá třetí fáze růstu. Proč je ale o tolik složitější, než první dvě fáze? Odpověď bude mít hodně co do činění se schopností překonat období nestability a změn, přitáhnout dobré lidské zdroje, které budou růst tlačit dál, rozvíjet jejich talent, atd. Je tu ale ještě něco mnohem zásadnějšího a základnějšího. Něco, co může sehrát roli katalyzátoru pro budoucí růst firmy. Většinu lidí asi napadne, že to bude malá produktivita práce, ale o ní teď nemluvím, i když je přirozeně také důležitá. Nemluvím ani o přístupu k aktuálním informacím o trhu. Mám na mysli připravenost samotného podnikatele.
Podnikatelé se musí zamyslet sami nad sebou a nad svým pracovním týmem, protože úspěch nezávisí pouze na rozhodnutí začít a schopnosti přežít. Chceme-li porozumět ostatním hráčům na trhu a najít inovativní a přínosná partnerství, musíme zvládnout i umění rozpoznat osobní dovednosti, motivace, silné stránky a vášně konkrétních lidí. Člověk, který je připraven se těmito otázkami zabývat, má šanci dosáhnout jak osobního růstu, tak růstu své firmy. Schopnost zamyslet se sám nad sebou je důležitá ze dvou důvodů. Zaprvé, pokud si podnikatel uvědomuje, v čem je silný a do čeho je zapálený, a pokud je schopen své zájmy a vášně využít i v podnikání, bude pro něj jednodušší najít ve svém nejbližším okolí nové příležitosti. To pak ve srovnání s ostatními podniky prohloubí konkurenční výhody jeho firmy. Zadruhé, je-li si podnikatel vědom, čím se on sám a jeho firma na trhu vymykají, bude pro něj snazší porozumět dalším kreativním lidem a inovativním firmám, s kterými by se mu vyplatilo navázat produktivní partnerství. Na školách nás jsou schopni naučit účetnictví, finance a dokonce i základy podnikání, ale mám pocit, že na budování povědomí o sobě samém se tam neprávem zapomíná.
Obuj se do toho, Česko!
Myslím, že česká vláda a politici pro naši ekonomiku nastavili dobrou strategii na podporu inovativního podnikání. Máme několik strategických iniciativ, včetně strategie pro inovace a strategie pro mezinárodní konkurenceschopnost, které dokazují, že si politici uvědomují, jak důležité jsou pro ekonomiku začínající podnikatelé. Líbí se mi také „Vize 3 i“, která definuje inovace, infrastrukturu a instituce jako priority nutné k posílení konkurenceschopnosti České republiky. Česká ekonomika je ale bohužel relativně malá, což znamená, že se nesmíme bát být agresivnější, jinak zůstaneme daleko pozadu za většími zeměmi. Naše hospodářská strategie sama o sobě je poměrně dobrá, ale vláda musí urychlit její realizaci. Musíme agresivně exportovat, přitahovat zahraniční investory, rozvíjet a vzdělávat flexibilní pracovní sílu, vychovávat více inženýrů a samozřejmě zaměřit se na inovace, infrastrukturu a kvalitní instituce. Součástí rozvoje inovativního podnikání v naší zemi musí být i podpora strategických a dlouhodobých partnerství mezi firmami a výzkumnými ústavy, mezi soukromým a veřejným sektorem. Na stejné téma ve zprávě WEF píše i český premiér Bohuslav Sobotka. Musíme si uvědomit, že velké společnosti již zvládly umění a vědu, jak růst. Mohou tedy svými zkušenostmi aktivně přispět k rozkvětu malých a středních podniků.
Jsem hrdý na to, že jsem se mohl podílet na přípravě zprávy WEF jako člen poradní komise projektu. Věřím, že analýzy a doporučení uváděné ve zprávě pomohou nastartovat mezi evropskými občany chuť vrhnout se na podnikání. Všechna doporučení si můžete sami přečíst, pokud si zprávu stáhnete z webové stránky WEF.