Naše mladá generace patří mezi „rodilé mluvčí“ digitálního jazyka počítačů, mobilních telefonů, tabletů, video her a samozřejmě i internetu. Jsou jí dávána různá jména: generace N (N jako net) nebo digitální domorodci. Ať už jim budeme říkat tak nebo tak, mladí lidé se dnes určitě zásadním způsobem liší od všech mladých generací minulosti. Dnešní děti od školky až po univerzitu tvoří první generaci, která vyrůstá ve světě zlomových inovací a technologií. Ve světě rychlejších a rychlejších změn, nových zařízení a inovativních produktů se ctí jako doma. O revoluční inovace se nejen zajímají, ale přímo je vyžadují a sami se do nich zapojují. Došel jsem proto k závěru, že nejlepším názvem pro naše nové digitální domorodce je „generace rozvratu“. „Rozvrací“ zavedené způsoby podnikání: jejich názor má často větší váhu, než názor jejich dospělých opatrovníků, na internetu ovlivňují rozhodnutí ostatních spotřebitelů a na klíčové pozice v byznysu a politice se dostávají mnohem rychleji, než předchozí generace. Je to ale pozitivní rozvrat, protože mládež je dnes tak více v kontaktu se světem a ví, jaké globální výzvy před námi leží, včetně inkluzívní globalizace, propasti mezi bohatými a chudými, využívání přírodních zdrojů, multilaterálního světa, atd. Díky svému způsobu uvažování a práci s novými technologiemi jsou na řešení takovýchto celosvětových otázek vybaveni mnohem lépe, než jejich předchůdci.
Proč jsou mladí generací rozvratu?
Dnešní mladá generace je jiná, než všechny generace, které jí předcházely. A není to jen tím, jak mluví, jaký slang používají, jak se oblékají, jaké účesy si umí na hlavě vytvořit – tyto věci totiž vždy byly typickými znaky generačních rozdílů. Dnes jde ale o víc. Dnešní mladí lidé jsou první generací v dějinách, která umí pracovat s novými technologiemi a která jejich vývoj sleduje lépe, než její rodiče. Děti dnes už od narození vyrůstají obklopeny mobilními telefony, počítači, video hrami a dalšími výdobytky digitálního věku. Jsou zvyklé na okamžitý přístup k informacím. Grafika je pro ně přirozenější než text a před tužkou a paprutem dávají přednost hypertextu. Nejlépe se cítí v sítích, hlavně v sociálních sítích, a permanentně jsou na příjmu. Právě to jsou nové charakteristiky či dovednosti, které mládež získává dlouhodobou praktickou zkušeností a cvikem.
Všechny stránky života našich mladých lidí jsou prodchnuty digitálními technologiemi a zdá se, že si mladí uvědomují, jak technologie život a koneckonců i byznys obohacují a zlepšují. Mladí se dnes nebojí vyjadřovat poměrně vyhraněné názory na spotřebitelské chování, a to jak v rámci rodiny, tak na obecnější rovině. Například výrobci automobilů si už musí zvykat na nové výsledky studií, které zjistily, že se při nákupu nového vozu rodiny až z 50% rozhodují dle potřeb a názorů dětí mladších 15 let. Podobně silný vliv mají mladí spotřebitelé i na internetu. Umí velmi rychle, opakovaně a bez zábran sdílet názory nejen prostřednictvím sociálních médií a dokážou pořádně zatočit s celými hospodářskými obory. Dobrým příkladem jsou ubytovací služby a pohostinství. Stránky jako booking.com nabízí recenze hotelů a mezi spotřebiteli si získaly pevné místo, protože mohou posloužit jako další, alternativní zdroj informací při nákupu služeb. Chceme-li ale do hloubky pochopit, jak se díky rozvratným technologiím mladé generaci podařilo stát se generací rozvratu, musíme nejprve pochopit cyklus, ve kterém se tato generace a její technologie pohybují.
Rozvratné technologické inovace
Bez technologií jsou inovace nemožné, alespoň naprostá většina z nich. Obor informačních a komunikačních technologií (ICT) zpočátku pracoval pouze s obrovskými sálovými počítači dodávanými vládám a velkým korporacím. Za pouhých 40 let se propracoval k miniaturním spotřebitelským produktům. Jak se podařilo do kapesního zařízení nacpat počítač velikosti tanečného sálu? Tuto evoluci popisuje Mooreův zákon, který předpověděl vzorec technologického pokroku. Transistory na čipu se zmenšují a jejich počet se zvyšuje, což znamená, že se každý rok výpočetní kapacita zdvojnásobuje a zároveň se samotná zařízení zmenšují. Jiná průmyslová odvětví se většinou po období bouřlivého rozvoje s velkým počtem inovací ustálí na určité úrovni, ale v případě ICT se rychlost pokroku nezpomaluje. Naopak, neustále se zrychluje. Rostoucí výkon zároveň znamená, že se inovace postupně dostávají do všech stránek našich životů a přináší s sebou právě i rozvrat. Možnosti nejnovějších technologických výkřiků umožňují rapidní vývoj nových, ještě lepších produktů, které postupně vytlačují a nahrazují starší zařízení. Stačí se jen zamyslet nad rozvojem mobilních telefonů a ostatních digitálních přístrojů.
Pozitivní efekt revolučních inovací a generace rozvratu
Rychlý technologický vývoj a vlna revolučních inovací přinášejí obrovské tržní příležitosti. Těžit z nich může každá firma, která se rozhodne na tuto inovační a technologickou vlnu naskočit, a je jedno jestli se jedná o banku nebo pekárnu. Naopak, všechny banky i pekárny by se měly ve svém podnikání softwarem vážně zabývat. Protože pokud IT zanedbají, určitě se najde někdo, kdo je velmi snadno na trhu nahradí.
Momentálně spolupracuji s třemi globálními bankami a jedna z věcí, které jim zas a znovu opakuji, je, že základní bankovní produkty se sice časem v zásadě moc nemění, co ale prochází neustálou změnou je způsob, jak se s těmito produkty pracuje a jak jsou dodávány klientům. A právě zde hrají klíčovou roli software a technologické služby, protože mohou pomoci zlepšit dostupnost produktů a spokojenost klientů. Mladí spotřebitelé jsou důležití téměř ve všech oblastech podnikání, protože to jsou právě oni, kdo rozhoduje o tom, jak dobře nebo špatně je produkt vnímán, a protože velmi rádi své názory prezentují na všech internetových fórech. Jak už jsem zmiňoval, generace rozvratu se nebojí říct, co si myslí, a zároveň svými postoji ovlivňuje i další spotřebitele. Mladá generace se navíc dostává na přední pozice v byznysu a politice podstatně rychleji, než starší ročníky. Pro příklady nemusíme chodit daleko: rakouský ministr zahraničních věcí má pouhých 28 let. Mladí lidé jsou v kontaktu, chovají se velmi dynamicky a mají přehled o závažných globálních tématech. Tím se jejich rozvratné sklony stávají pozitivním fenoménem. V jádru jejich pozitivního rozvratu leží zájem o celosvětové problémy včetně inkluzivní globalizace, zmenšování propasti mezi bohatými a chudými, ochrany životního prostředí a multilateralismu. Díky svému způsobu uvažování a práci s novými technologiemi jsou na řešení takovýchto celosvětových otázek vybaveni mnohem lépe, než jejich předchůdci. Jsem přesvědčen, že tato generace světu přinese obrovská pozitiva.
Proč je mezi digitálními domorodci mladé generace vysoká nezaměstnanost?
S nezaměstnaností mládeže se pojí spousta otázek, ale já bych se tu chtěl zaměřit jen na dvě z nich. Obě se týkají vzdělávání: struktura školského systému a předměty, které se na školách učí, selhávají v přípravě studentů pro trh práce. Již jsem psal o tom, jak moc se naši mladí lidé změnili. Dnešní studenti už prostě nejsou ty děti, pro které byl náš systém školství vytvořen. Studenti dnes myslí, zpracovávají informace a učí se velmi rozdílným způsobem, než předchozí generace a můžeme jen spekulovat o tom, zda je to kvůli revolučním technologiím, které je každý den obklopují, nebo kvůli nezměrnému množství informací, s kterými se setkávají. Rozdíly v chování a myšlení mládeže se rozhodně netýkají jen stávající struktury vzdělávání. Pro řešení naštěstí nemusíme chodit daleko – musíme jen do školních tříd dostat víc technologií. Často říkám, že technologie mohou systému vzdělávání přinést tři pozitiva. Zaprvé mohou usnadnit individualizaci učení, protože umožňují nastavit správný mix grafiky, textu, zvukových a video nahrávek dle individuálních potřeb žáka. Zadruhé mohou vzdělávání zpřístupnit opravdu komukoli na této planetě prostřednictvím internetu a cloud computingu. Zatřetí usnadňují globální spolupráci. Mezi pedagogické nástroje se tak může zařadit třeba Skype a jiné platformy, které studentům umožní spolupráci, vzájemnou pomoc a práci na týmových projektech s vrstevníky z jiných částí světa.
Druhá otázka, kterou jsem zde zmínil, se týká předmětů, které školy mladým lidem nabízí. Na trhu práce se setkáváme s určitou propastí mezi tím, co se studenti učí ve škole, a tím, co je pak po nich vyžadováno v zaměstnání. Možná to souvisí s tím, co jsem právě popsal – s pedagogickými nástroji, které jednoduše nejsou dostatečně vyspělé na to, aby dokázaly udržet pozornost našich digitálních domorodců. Nebo je to možná tím, že se školy dostatečně nevěnují důležitým předmětům jako je matematika, výpočetní technika a technické obory obecně. Pro digitální domorodce jsou technologie něčím naprosto samozřejmým, čímž se liší od všech předchozích generací a zároveň tak pomáhají měnit i celý náš svět. Zajímavé ale je, že valná většina technologií není dílem digitálních domorodců. Obávám se, že se nám nedaří naplno využívat potenciálu digitální generace. Tito lidé mají schopnosti nutné k akceleraci ekonomiky a nastartování nové vlny inovací a světové prosperity, ale musíme jim k tomu poskytnout správné nástroje. Už teď jsou propojenější, než předchozí generace. Dalším krokem by mělo být vybavit je dovednostmi a znalostmi pro tvorbu softwaru, práci s Big Data a cloud computingem. Naše generace rozvratu se ráda vrhne do řešení globálních problémů a přinese tak pozitivní revoluci, jakou si ani neumíme představit.