Guru emoční inteligence Daniel Goleman napsal zajímavou studii rozebírající jeden z důležitých aspektů vůdcovství – schopnost se koncentrovat a usměrňovat koncentraci k dosažení vytčených cílů. Pokud to vůdce dokáže, může efektivně nasměrovat pozornost týmu nebo firmy ke stejným cílům.
Obvyklý pohled na koncentraci znamená především zbavit se a odfiltrovat rušivé vlivy. Mluvíme-li o koncentraci vůdci je to nesporně nejen jeho vnitřní fokus ale také vnímání druhých a koncentrace směrem k vnějšku. Pozornost je jakýmsi mentálním svalem, dá se trénovat. Její deficit si často neuvědomujeme, posloucháme někoho, ale ve skutečnosti neslyšíme. Řídíme pomocí autopilota a věnujeme svoji pozornost svému mobilu více než protějšku, s kterým mluvíme.
Vnitřní koncentrace znamená vnímat signály svého těla, rytmus dechu, rytmus srdce, znají to všichni, kteří se pokoušeli o meditaci. Doplňuje ji umění sebekontroly, udržení pozornosti ve směru, ve kterém ji chceme udržet a zaměřit. Můžeme tomu říkat i síla vůle, která žádaný směr udržuje. Může nám v tom pomoci vnímání našeho jednání vystavenému jakémusi pomyslnému semaforu. Červená znamená jsme mimo koridor, zastavme se, je třeba se uklidnit. Žlutá znamená zvolnit a zkoumat možnosti, kterým směrem se vydat. Zelená pak je utvrzení, že všechno je správné a je třeba pokračovat.
Koncentrace na jiné vystihuje triáda navrhovaná Golemanem. Tvoří ji kognitivní empatie – schopnost porozumět, jak myslí druzí. Dále je to emoční empatie – schopnost cítit, co cítí protějšek. Konečně pak zájem – schopnost rozpoznat, co ten druhý od vás vyžaduje. Kognitivní empatie vede k tomu, že dokážeme vyložit své myšlenky tak, aby jim protějšek porozuměl. Emoční empatie je základem mentoringu nebo práci se zákazníky. Zájem, tedy rozpoznání cílů toho druhého je základem strategie popisované někdy jako win-win. Vyhneme se tak zatlačování protějšku do defenzivní pozice, ve které naděje na rozumné kompromisní řešení mizí, energie se ztrácí v amygdale nastavené na obranu.
Emoční empatii se můžeme učit a můžeme ji řídit. Stačí třeba regulovat „bolestivé“ vstupy tak, jak umíme regulovat vnímání bolesti. Pokud se my sami dokážeme uklidnit a nedovolíme emocionální výlevy, působíme uklidňujícím dojmem i na svůj protějšek.
Ovládání druhých souvisí se sociální inteligencí. Začíná budováním vztahů. Všimněte si, jaké potíže s tím mají někteří lidé, na hranici sociopatie. Pokud se chcete zlepšit začněte něčím, čemu se říká dobré mravy. Nečiňte nikomu to, co nechcete, aby činil vám. Respektujte jeho osobní prostor. Zkuste si vedenou konverzaci nemonopolizovat, pusťte druhé k řeči a vnímejte jejich odlišný názor. Zmíněné negativní vlastnosti se bohužel s postupem výše v organizaci a získáním větší moci vytrácejí, stačí se podívat na politiky. Potvrzuje to řada průzkumů.
Koncentrace směrem k vnějšku znamená vnímat okolní svět v celé jeho šíři, nikoli jen v koridoru, který my sami považujeme za jediný možný. Vede to, jak zmiňuji na mnoha dalších místech k inovacím a hledání alternativ. Musíme si ovšem dát pozor na množství informací, které bereme v úvahu. Známý ekonom Herbert Simon prohlásil: „Bohatství informací znamená ochuzení pozornosti.“
Závěrem lze konstatovat, že brilantní leader není ten, kdo se koncentruje na tři letošní priority, ani nejlepší myslitel, dokonce ani ten, kdo perfektně ovládá firemní kulturu. Je to ten, kdo brilantně zvládá zmíněné triády:
vnitřní koncentraci, koncentraci na druhé, vnímání vnějšího světa
kognitivní empatii, emoční empatii a zájem.