AuthorMartin Hladík

Budoucnost zdravotnictví na Future Port Prague

Vylepšená krev by mohla umožnit zadržení dechu až na 45 minut a zabránění srdečnímu infarktu i přenosu HIV

Schopnost měnit DNA přináší revoluční posun v medicíně a zároveň vyvolává řadu etických otázek. Letošní ročník konference a festivalu Future Port Prague se bude mimo jiné věnovat budoucnosti v oblasti zdraví a medicíny, včetně nástroje CRISPR, díky níž lze jednoduše a přesně editovat DNA, včetně té lidské.

Od boje s nemocemi po evoluci řízenou člověkem

Úprava lidských genů už dávno není hudbou budoucnosti. Jedním z řečníků Future Port Prague je americký genetický inženýr a výzkumník Samuel H. Sternberg, spoluautor populárně-naučného bestselleru o objevu CRISPR-Cas9 nazvaného „A Crack in Creation“, volně přeloženo jako “mezera ve stvoření”. Ta odhaluje nesmírný potenciál metody v boji proti dosud neléčitelným chorobám a zároveň varuje před možnostmi jejího zneužití. Samuel je součástí vědeckého týmu vedeného doktorkou Jennifer Doudna, který metodu objevil a její využití v praxi dále zkoumá. Pod zkratkou CRISPR-Cas9 se skrývá mechanismus DNA cílení pomocí RNA-řízených bakteriálních imunitních systémů.

Písmena v genetickém kódu jsou složená v molekule DNA, kterou si lze představit jako dlouhou větu popisující celé živé organismy, včetně člověka. Vědci díky objevu revolučního nástroje CRISPR, často označovaného jako „genetické nůžky“, od roku 2016 umí jednoduše upravovat DNA podle potřeby. Díky němu jsou tak schopní měnit mikroorganismy rozsáhlým způsobem pro další výzkum i praxi. V dlouhodobějším horizontu bychom díky tomu mohli vytvářet zcela nové druhy (mikro)organismů s obrovským potenciálem využití.

“Zpočátku se zdálo, že CRISPR nemá pro lidské zdraví velký význam. Nyní už víme, že se jedná o velkou neprobádanou oblast se spoustou fascinujících otázek, na které doposud nikdo nehledal odpovědi,“ říká Samuel H. Sternberg a dodává: „CRISPR se chystá ovlivnit naši společnost v následujících letech mnoha způsoby, ať už v zemědělství, lidském zdraví nebo v oblasti léčby infekčních onemocnění. Pouze porozuměním základům této metody, můžeme dělat kvalifikovaná rozhodnutí o odpovědném používání technologií na úpravu genů.“

Jednu z věcí, kterou by CRISPR např. mohl dokázat, je „vylepšit“ krev díky zvýšení množství kyslíku, který může nést hemoglobin. “V naší krvi je kyslík v zásadě velmi omezený. Díky této metodě bychom mohli dramaticky posílit naše fyzické schopnosti, právě pokud bychom mohli zvýšit nosnost hemoglobinu,” říká Sternberg. Podle něj by výrazně více kyslíku v krvi mohlo mít mnoho využití nad rámec zjevných výhod, např. pro sportovce. „Mohli bychom zabránit srdečním infarktům, protože srdce nemusí tvrdě pracovat, nebo zadržet dech po dobu až 45 minut či najít bezpečnější způsoby, jak zabránit přenosu HIV.“

Používáním metody CRISPR však vyvstává řada etických otázek souvisejících s úpravou lidské DNA. Realita je taková, že pomocí nástroje, jako je CRISPR, bude v budoucnu moci každá laboratoř, která provádí umělé oplodnění, také upravovat genom embrya. Že to není planá obava se ukázalo už koncem minulého roku, kdy první takové použití metody na lidech ohlásil čínský lékař He Jiankui na tzv. CRISPR dvojčatech. Odstranil embryím gen, jehož absence člověku zajistí imunitu vůči HIV. Nikdo však neví, jestli je to jediný důsledek této modifikace a většina vědecké komunity jeho pokus odsoudila. Výzkum vědců z University of California v Los Angeles dokonce ukázal, že odstranění stejného genu u myší zlepší paměť a zvýší inteligenci myší.

Nejen otázky úpravy DNA budou diskutovány na Future Port Prague

Téma lidského zdraví a medicíny bude mít na letošním ročníku Future Port Prague silné zastoupení.

„Jedním z našich letošních partnerů je švýcarská farmaceutická společnost Novartis, která v poslední době plní stránky světových médií svým zpřístupněním dat z výzkumných a klinických studií pro další využití,“ říká Martin Holečko, zakladatel Future Port Prague.

Společnost Novartis, patřící do mezi nejobdivovanější farmaceutické společnosti pro rok 2019 podle časopisu Fortune, je známá nejen využíváním vědy a nejnovějších technologií, ale i důrazem na celoživotní učení a rozvoj zaměstnanců. Na jejím stánku na Future Port Prague budou po oba dva dny probíhat přednášky a diskuze se zajímavými osobnostmi, včetně workshopu o budoucnosti v náboru zaměstnanců a vzdělávání. Mezi řečníky nebude chybět Gary Bolles ze Singularity University .

Medicína bude mít zastoupení i na hlavním festivalovém pódiu, na kterém vystoupí mimo jiné profesor Aleksi Šedo, děkan 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a přednosta Ústavu biochemie a experimentální onkologie. Ve své přednášce se bude věnovat exponenciálním technologiím, a jejich použití v medicíně dnes i v blízké budoucnosti.

Lékařská fakulta Univerzity Karlovy bude také jedním z vystavovatelů. Na jejím stánku se budou moci návštěvníci seznámit s operacemi ve virtuální realitě za použití 3D brýlí.

Mezi řečníky bude i Stefan Vilsmeier, prezident a generální ředitel německé společnosti Brainlab, zaměřující se na digitalizaci chirurgie, tedy na začlenění technologií jako je umělá inteligence či virtuální a rozšířená realita do léčby a klinických pracovních postupů. Od založení společnosti v roce 1989 se Brainlab stal mezinárodním lídrem v oblasti zdravotnické techniky vyvíjející inteligentní software a intuitivní hardware pro použití v chirurgii a radioterapii s více než 1400 zaměstnanci v 18 kancelářích po celém světě. Systém integrace digitálních operačních sálů společnost instalovala již ve více než 5000 nemocnicích po celém světě a na Future Port Prague bude ukazovat, jak propojují virtuální a reálný svět při chirurgických operacích. Ve spolupráci s tvůrcem pokročilých brýlí pro smíšenou realitu, společností Magic Leap, přináší Brainlab umělou inteligenci na operační sály, kdy zcela novým způsobem integruje digitalizovaná lékařská data do brýlí se smíšenou realitou (MR). Učiní tak abstraktní objekty „hmatatelnými“, kdy anatomické struktury, jako je např. nádor, který má být odstraněn, jsou zobrazeny virtuálně a trojrozměrně v zorném poli brýlí. Chirurgové se pak mohou pohybovat kolem těchto zvětšených objektů, pozorovat struktury nebo rizika pro okolní tkáně ze všech stran.

Mezi další vystavovatele bude patřit například společnost Glycanostic, která vyvíjí pro trhy v USA a EU dostupné a vysoce přesné testy na rakovinu prostaty a prsu, Urgent ID vyvíjející čipy umožňující záchranářům získat kontakty a údaje o zdravotním stavu uživatele pomocí chytrého telefonu či společnost Vitadio, vytvářející digitální produkty pro práci s daty k pomoci českým diabetikům. Spolu s předními českými lékaři a zkušenými nutričními terapeuty vyvíjí Vitadio platformu, která pacientům pomůže dostat se ke zdravotní péči kdykoliv a kdekoliv ji budou potřebovat. Na výstavní ploše nebude chybět ani sdružení Loono, které tvoří tým mladých lékařů, studentů lékařských fakult a dalších nadšenců, které pořádá vzdělávací workshopy a přednášky o zdraví a jeho prevenci.

Ran Klainer z Gadfin Aero-logistics Systems, jeden z předních izraelských expertů na drony, pak bude mluvit o dopadu dronů na oblast zdravotnictví. Drony se stávají běžnou součástí expresního doručování do těžko přístupných míst, kdy jsou schopni doručovat orgány, krev, vakcinace či jakékoliv jiné nouzové zásoby jídla či léků.

V neposlední řadě na Future Port Prague bude také společně s Českým registrem dárců krvetvorných buněk při IKEM proběhne iniciativa “Daruj budoucnost”. Na akci bude zřízeno mobilní stanoviště, kde se zdraví účastníci ve věku do 41 mohou během pár minut zapsat se do registru dárců kostní dřeně. Děje se tak bezbolestným stěrem dutiny ústní. Jen v Česku čeká na dárce kvůli transplantaci přes 40 pacientů.

Sledujte nás: futureportprague.com | facebook.com/futureportprague | twitter.com/FuturePortPRG #FPP19

Kdo dnes vládne českému textilu? Našli jsme jména, která navrací slávu úspěšnému oboru

Koberce Katřeřiny Soukupové, zdroj: katerinasoukupova.cz

Vytratily se v Česku zvyklosti práce s textilem? Kdo jsou textilní výtvarníci a kdo v současné době navazuje na znělá jména, jakými byli Inez Tuschnerová, Antonín Kýbal, Slavěna Jandová, Jaroslava Vondráčková či Zorka Ságlová?

Česká republika, respektive české země historicky vždy patřily se svým textilním průmyslem k evropským velmocem. Největší boom přineslo 19. a 20. století, kdy nastal prudký vývoj textilní výroby. Nicméně postupem času a především pak po roce 1989 s ukončením plánovaného hospodářství a také otevřením hranic širokému portfoliu výrobků ze zahraničí, došlo k poměrně rychlé likvidaci českého textilního „impéria“.

My vám přinášíme přehled současných textilních výtvarnic a designérek, které stále drží a navazují na české tradice, aby vnesly prostřednictvím textilního výtvarnictví nové myšlenky i technologie tomuto průmyslu.

Spolupráce Lindy Kaplanové s návrhářkou Terezou Ujevičovou, zdroj: Linda Kaplanová, foto: Ana Jaks

Linda Kaplanová

Textilní výtvarnice a spoluzakladatelka textilního studia GEOMETR, která za svou textilní tvorbu sklidila již několik celosvětových ocenění. Linda Kaplanová vystudovala Ateliér textilní tvorby na pražské UMPRUM, vzdělání si pak nadále rozšiřovala studiem tradičních textilních technik v Indonésii. V současné chvíli působí ve studiu GEOMETR, které se zaměřuje na tradiční techniky tkaní a ruční barvení textilu používaného především v oblasti interiérového a módního designu.

Za interiérový textil získaly společně s kolegyní Klárou Spiškovou v roce 2017 a 2018 cenu Elle Deco International Design Awards a Akademií designu byly nominovány v kategorii Objev roku 2017.

Linda Kaplanová se jezdí inspirovat do kolébky tradičního textilního výtvarnictví – Indonésie. Z Jávy již přivezla několik krásných autorských látek, ze kterých vznikají limitované kolekce oděvů ve spolupráci s českými návrháři.

Tvorba Petry Gupta Valentové, zdroj: materialtimes.com

Petra Gupta Valentová

Absolventka Akademie výtvarných umění v Praze a Hunter College v New Yorku. Posledních pět let se intenzivně zabývá dřevotiskem – zprvu ve svých uměleckých instalacích, nyní i v rámci doktorského studia na pražské UMPRUM v Ateliéru textilní tvorby. Petra Gupta Valentová žije a pracuje v New Yorku, Praze a Džajpuru.

Věnuje se technice tradičního ručního indického dřevotisku, který patří mezi jednu z nejstarších tiskařských textilních technik na světě a českého modrotisku, v loňském roce zařazeného do seznamu nehmotného světového dědictví UNESCO.

U Petry je skvělé a v našem prostředí unikátní, že ve svých projektech aplikuje tzv. co-design s důrazem na etickou tvorbu. Část jejích látek vzniká tedy společně s indickými tiskařkami z Bagru, pro které organizuje workshopy, v rámci kterých vznikají originální dezény.

Více čtěte zde.

Bývalá výrobna uzenin v pražských Nuslích se proměnila na industriální kanceláře

Pražský architektonický Atelier Hoffman dokončil před několika měsíci v Nuslích jednu z nejzdařilejších konverzí poslední doby. Z chátrající bývalé výrobny uzenin vznikly po čtyřech letech práce osobité kancelářské prostory moderně kombinující industriální prvky, beton, skleněné průhledy mezi patry i možnost vstupu do komína.

„Tři činžovní domy postavené na počátku 20. století patřily původně jedné rodině a k nim byla v roce 1926 ve dvoře dostavěna velkovýrobna uzenin, která zásobovala uzeninami nejen vlastní obchůdek, ale i široké okolí. Postupem času, jak se majetky dědily, zestátňovaly a privatizovaly, tak se z bývalého uzenářského impéria stal jeden z mnoha obyčejných dvorních objektů. Natrvalo opuštěn v 90. letech. Místo s atmosférou a téměř dvacetimetrovým komínem,“ uvádí architekt Patrik Hoffman, s nímž na projektu spolupracovali architekti Pavla Krásová a Peter Panulin.

„Naší snahou bylo očistit dům od nevhodných stavebních úprav a zachovat nejen jeho industriální charakter, atmosféru místa, ale i příběh jenž se v něm odehrál. Tvar domu se zásadně nemění, až na nově provedené okenní otvory a světlíky, které dovnitř přivádí více světla. Objemové změny spočívají pouze v lehké přístavbě ve 2NP za komínem a zvětšením technické místnosti ve 3NP. Nově je možné vstoupit do komína a nasát vůni uzeného. Všechna podlaží jsou propojena výtahem. Dispozice a vnitřní uspořádání byly upraveny, aby vyhovovaly novému provozu,“ dodávají.

Zdařilá není konverze jen z pohledu architektury, ale i interiéru. Architekti dali prostoru osobitější charakter díky použitým materiálům. Celým interiérem se line industriální linie tvořená pomocí přiznaného betonu, ocelových překladů, výrazných sloupů i černých oken. Takto hrubé vzezření zjemňuje výrazné dřevěné plochy a malé dlaždičky modré barvy odkazující uzenářskou historii. Celá realizace by se měla stát vzorem pro konverzi podobných staveb na jakékoliv další využití.

Foto: Andrea Thiel Lhotáková

Zdroj: Atelier Hoffman, DesignMag

Nové ingredience do Vašeho vztahu

Objevte kouzlo vaření a vašich partnerských vztahů. Přijměte pozvání na provoněnou zahradu Romana Pauluse a jeho báječné ženy Petry.

Nasbírejte si bylinky a uvařte zajímavá moderní jídla na zahradě s Romanem Paulusem a jeho báječnou ženou. Podpořte svůj partnerský vztah a přijďte si poslechnout pár zajímavých podnětů, jak váš vztah rozvíjet a prohlubovat. Dozvíte se, co dělat, aby vaše dlouhotrvající soužití mohlo být i po letech krásné a nabité vášní.

Akce je pro páry i jednotlivce.

  • Uvaříte si zajímavá a moderní jídla, nasbíráte k nimi bylinky přímo na zahradě
  • Získáte pár námětů jak rozvíjet respektuplný partnerský vztah
  • Dozvíte se co dělat, aby Váš vztah voněl a chutnal i po letech

Cena za jednu osobu zahrnuje suroviny na přípravu jídla, nápoje i vína, speciálně pro Vás vybraná michelinským kuchařem.

Kapacita je omezená, neváhejte a přihlaste se kliknutím ZDE!

PESTROBAREVNÝ PODZIM NA CHATEAU MCELY

Babí léto a podzim jsou za dveřmi. Mcelský zámek se brzy zahalí do padajících listů anglického parku a hosté se oddají hluboké relaxaci, gurmánským zážitkům, romantice a vychutnají si inspirativní akce pro rovnováhu těla i duše.

18. – 20. října je připraveno Podzimní jógové splynutí plné cvičení, odpočinku a relaxace pod vedením Lucie Martinové.

25. – 28. října si pak přijdou na své milovníci luxusu v rámci Víkendu pro Sybarity. Sybaritic – luxusní, extravagantní, požitkářský, hýčkaný, přepychový, smyslný, rozkošnický, hedonistický, dekadentní…

Jedinečná možnost využít 3 noci za cenu 2, zvýhodněný dvouhodinový smyslný rituál Labužnické souznění pro pár, speciální menu a Champagne.

1. – 3. listopadu hosty čeká motivační víkend pro harmonii těla a duše pro ženy i muže – Život je krásný s majitelem zámku Jimem Cusumano, při kterém se podělí o své mnohaleté zkušenosti úspěšného businessmana. Na sobotní obohacující seminář s Jimem Cusumano, naváže praktická část s MUDr. Martinem Borským. Vše završí Heartfulness meditace s Royou Ravanbakhsh. Pro více informací je připraven rozhovor s Jimem na téma „Život je krásný“ na zámeckém blogu INSPIRE.

Plejádu rozmanitých aktivit uzavře podzimní pilotní ročník úspěšné jarní akce pro ženy Slet bohyň – Podzimní jógový Slet bohyň. Pro velký zájem byl přidán nově termín 8. – 10. listopadu v závěru roku, který povede Jana Kyriakou.

Další podzimní kalendářní akce:

Jablečný víkend 4. – 6. října, říjnový Svatební den, podzimní À la carte menu, oblíbená Listopadová romance se zvýhodněným ubytováním a s degustací ústřic 1. – 30. listopadu, výlov nedalekého rybníka Zrcadlo, Svatohuberstké slavnosti 1. – 3. listopadu či Svatomartinské menu 9. – 17. listopadu. Veškeré kalendářní akce jsou k nahlédnutí ZDE.

Mladý český designér našel alternativu v podobě houby za neekologickou kůži

Mladý český designér, který je absolventem bakalářského studia ateliéru Produktový design na UMPRUM, zaměřil svou bakalářskou práci na hledání alternativy za planetu tolik zatěžující koželužný průmysl. Ve svém projektu Mycophyta 2.0 využil houbu Troudnatce kopytovitého z čeledě chorošovitých, která by se mohla stát alternativou za kůži.

„Domnívám se totiž, že práce designéra nemůže být nadále definována estetizací produktů nebo prostředí kolem nás. Je nezbytné překračovat oborové hranice a hledat nové způsoby návrhu produktů, které budou nejen vizuálně přitažlivé, ale současně budou jeho majiteli sloužit co nejdéle, a ve chvíli kdy doslouží, nezanechají po sobě, pokud možno, žádnou stopu. Tato práce demonstruje netradiční mezioborovou spolupráci, kterou je v současnosti nutné více a více podceňovat,” říká designér, který na projektu spolupracoval s biologem z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, s nímž vytvořil postup pro urychlení a automatizaci pěstování plodnic potřebných hub.

„Toto jsou myšlenkové a stavební pilíře, ze kterých pak vycházím při navrhování samotného produktu. Při navrhování jsem se rozhodoval o výsledném produktu, ale celému procesu jsem chtěl nechat organický průběh. V mé práci se stalo stěžejní seznámit se s tímto materiálem, proniknout hluboko do jeho historie, a posunout sebe i tento materiál v rámci vědy. Výsledný produkt by se dal tedy označit jako pomyslný druhotný produkt výroby, stejně jak je označována kůže, která byla po staletí nejen materiál na výrobu oděvu, ale i symbol moci,” dodává mladý designér, který neoznačuje houby jako záchranu světa před ničivými dopady průmyslu, ale jako cestu spojenou se snížením produkce a udržitelností výroby.

Foto a zdroj: Tomáš Rachunek, DesignMag

Mělník, Nymburk i Ostrava. 5 českých měst, která mají funkční a silná loga

Logo Prahy (Studio Najbrt) v rukách občansky aktivních Pražanů; jiné, “oficiální” zásahy do loga jsou ale nepřijatelné, zdroj: najbrt.cz

Města dnes poptávají většinou ucelené vizuální styly, i tak jejich loga zůstávají důležitými koncentráty vizuálního sdělení. Měla by spolehlivě obstát v rámci příležitostných komunikačních kampaní, v kontextu vizuálního stylu různých městských organizací a konečně taky před přísným soudem obyvatel. Vybrali jsme pět silných log českých měst, o kterých si myslíme, že v této zkoušce uspěla.

Logo Hl. m. Prahy (Studio Najbrt) součástí městského mobiliáře; nejen v centru logo soupeří s logy městských částí, zdroj: najbrt.cz

„Praga mater urbium“

Praha je Caput Rei publicae – hlavou republiky, jak se píše na jejím erbovním štítě. A je též matkou měst, jak ve střídmém stylu komunikuje logo Studia Najbrt z roku 2002.

Značka svou solidností a vážností kontrastuje s vlezlým pražským disneylandem. Logo totiž nemusí zobrazovat obdivované panorama Hradčan, aby bylo dost turisticky přívětivé. K turistům, expatům, zahraničním partnerům a vůbec obyvatelům světových měst, kterým je Praha příslovečnou matkou, logo doslova promlouvá v pěti mateřských jazycích.

Rozpracování loga v systém, který by zahrnul i městské části, se bohužel zadrhlo na politicích a úřednících. Logo jako značka pražské samosprávy – Hl. m. Prahy – se sice docela funkčně ujalo, avšak Praha turistická se v posledních letech propaguje kampaněmi, které logo víceméně ignorují.

Logo Ostravy (Studio Najbrt) je doslova expresívní a nechá dobře zaznít hlasu lidu, zdroj: najbrt.cz

Logo výkřik!!!

Boris Meluš, Aleš Najbrt a Bohumil Vašák posunuli hranice možného. Ostrava má logo silné i silácké. Logo pro Ostravu z roku 2009 vytěžilo maximum z trendu jazykových hříček, který předešlo už najbrtovské logo pro Prahu. Ostravský mýtus vyjadřuje s přidrzlou provokativností, která připomíná akce sociální architektury Kateřiny Šedé.

Najbrt přiznal jazyku jeho převahu nad obrazy ve schopnosti komunikovat ostravský genius loci i genius a vox populi. Logo Ostravy je prototypem značek, které lze napsat jako například logo KarlovýchVARŮ° od Evy Hudečkové nebo logo^Liberce od Ondřeje Zámiše, které jsme pomohli vysoutěžit. Logo Ostravy jde navíc i zakřičet!

Hovorovou češtinou se už nejen hovoří nebo křičí, ale hlavně píše v aplikacích instantního messagingu, na sociálních sítích a v internetových diskuzích. Současný jazyk je hacknutý obrázky. V případě Valašského Meziříčí se nepříklad „marketingovou značkou“ stala vizuálně atraktivní, hovorová zkratka názvu města – VALMEZ (od Studia Najbrt).

Prošli jsme weby příspěvkových organizací a obchodních společností města Ostravy. Tři vykřičníky používají jen některé: například KNIHOVNA!!!, !!!Městská policie Ostrava, Městská NEMOCNICE!!! Ostrava. Podobně jako v internetových diskuzích je jistě chytré s vykřičníky a verzálkami šetřit.

Logo Mělníka (Věra Marešová) je konzervativně “logovité”, zdroj: vgrafik.cz

Poctivé logo

Logo Mělníka je příkladem kvalitně zvládnutého redesignu. Příliš se neohlíží na trendy, ale drží se docela konzervativně popisné symboliky. Největší téma Mělníka – příběh o setkání dvou řek – vypráví s nenucenou samozřejmostí jakoby mimochodem. Věra Marešová už v případě oceňovaného loga města Brna prokázala, že umí vytvářet poctivá loga, která přesvědčí bez krkolomných explikací.

Více čtěte zde.

Okolí Eiffelovy věže se promění na parky a promenády s vodními plochami

Město Paříž vyhlásilo vítěze mezinárodní urbanisticko-architektonické soutěže na proměnu okolí Eiffelovy věže. Se svým střídmým návrhem ji vyhrálo londýnské architektonické studio podle Gustafson Porter + Bowman. Podle jejich plánů vzniknou v okolí věže promenády a parky s vodními plochami.

Plánovaná proměna se nedotkne jen bezprostředního okolí. Francouzi začali konečně ke své nejnavštěvovanější turistické atrakci přistupovat s respektem, který si zaslouží. Zasažená plocha bude celkově 54 hektarů a začne u vyvýšeného Place du Trocadéro, současných zahrad Jardins du Trocadéro a bude pokračovat proměnou mostu Pont d’léna okolím Eiffelovy věže až do zahrady za věží.

Do roku 2024 by se ze zmiňovaných oblastí měla stát jedna velká zahrada se vzrostlými stromy, zelení a plnohodnotnými chodníčky. Automobilová doprava by odsud měla být kompletně odsunuta. Přímo pod věží vznikne dlážděné prostranství lemované zelenými plochami. Rozpočet na přestavbu je 40 milionů euro, tedy asi jedna miliarda korun.

Foto: MIR

Zdroj: Gustafson Porter + Bowman, DesignMag

Hana Součková

Společnost postavená na hodnotách nabízí vždy něco navíc

Hana Součková, generální ředitelka společnosti SAP ČR

Hana Součková je od srpna 2018 generální ředitelkou společnosti SAP ČR. S Hankou jsem se setkala po několikáté. Své soukromí si bedlivě střeží, o to jsem radši, že pro Czech and Slovak Leaders Magazine poskytla rozhovor nejen o inteligentním podnikání, ale i svém volném čase. Hodinka rozhovoru nám utekla velmi rychle. Hanka s nadšením hovořila o českých zákaznících, společnostech postavených na hodnotách, ale i mindfulness a umění se zastavit. Se zápalem mluvila o nutnosti neustále se učit a o tom, jak je vždy připravena přijímat nové výzvy. Umístění mezi 125 nejvlivnějšími ženami Česka Haně Součkové právem patří.

Inteligentní podnikání (v angličtině výstižněji intelligent entreprise) je pro SAP stěžejním tématem již druhý rok. Co všechno se za tímto názvem, který po přeložení do češtiny je spíše zavádějící, skrývá?

Společnost SAP se od prvopočátku svého působení na trhu vždy snažila porozumět principům podnikání a procesům našich klíčových zákazníků. Na základě těchto zkušeností vytváříme tzv. best practices (příklady nejlepší praxe) pro daný obor. A v rámci námi vyvíjeného softwaru tyto postupy opět sdílíme s celým trhem. SAP S/4HANA nám v kombinaci s našimi tradičními aplikacemi na řízení nákupu, marketingu či lidských zdrojů nabízí další možnost posunout procesy u našich zákazníků a díky propojení všech dosavadních technologií tak vzniká nový úhel pohledu přinášející nejen unikátní vhled, ale především inteligentní řešení. Inteligentní podnikání je ve zkratce o zhodnocení dosavadních best practices, které se stále vyvíjejí. Vzpomeňte si, jaké byly best practices před pěti lety v různých oblastech, ať už se jedná o obchod, lidské zdroje či nákup, a co platí dnes. Prostor na další digitalizaci či optimalizaci stále zůstává, ale daleko větším přínosem bude zamyšlení nad tím, jak dostupná data, využít pro další modely podnikání či úpravy procesů jako takových.

Namísto inkrementálního zlepšování SAP nabízí tedy i disruptivní přístup, v dnešní době citovaný jako jediný vhodný pro úspěch ve stále složitějším a propojenějším světě.

Přesně tak. Osobně mne na trendu inteligentního podnikání těší právě diskuze se zákazníky ohledně našich řešení a způsobu, jakým jim mohou technologie pomoci při podnikání. Zákazníci vnímají, že trendy v podobě disrupce či agilního řízení jsou na pořadu dne, a hledají, jak je více podpořit. Vedeme tak diskuze nejen o současném stavu, ale i strategické diskuze o požadované cílové vizi v horizontu 10 let bez ohledu na to, co je v současnosti k dispozici. Osobně vnímám jako důležité nenechat se svazovat historií či současným stavem implementovaných řešení, ale prostě dospět do bodu, kdy se podnik nebo firma začne věnovat otázce budoucnosti z pohledu funkčnosti, nikoliv z pohledu pouhé reakce či úpravy současného stavu.

Vaše přednáška pro novináře, pořádaná ve futuristickém duchu v interaktivním kamionu, se věnovala zákaznické zkušenosti (customer experience). S hrdostí jste prezentovala případy velkých českých firem, které během posledního čtvrtstoletí vyrostly z původních rodinných firem a nyní používají řešení SAP pro další expanzi, již globálního rozměru.

Tyto české společnosti považuji za opravdový poklad pro českou ekonomiku. Je pozoruhodné, že poměrně velké procento je stále řízeno jejich zakladatelem. Zakladatel, který buduje společnost postavenou na dlouhodobé vizi a opřenou o opravdové hodnoty, dává do businessu něco navíc a pro Vás je to důvod se za ním vracet. Generace, která nastupuje dnes, má již jiný přístup k loajalitě, než generace předcházející. V tomto kontextu je důležité zdůraznit, že právě hodnoty a s nimi spojená zákaznická zkušenost hrají velkou roli. Tzv. customer experience je dalším termínem, který není jednoduše přeložitelný z angličtiny. Jedná se totiž nejen o zkušenost, ale čím dál tím více i o emoční zážitek zákazníka spojený s danou službou. Mladá generace reaguje na to, zda se může identifikovat s firmou, její kampaní, jejími představiteli a hodnotami, které ztělesňují. Pokud ne, dokáží značku ultimativně odmítat. SAP nedávno realizoval akvizici společnosti Qualtrics, právě za účelem zpřesnění dat ohledně zákaznické zkušenosti a s cílem umožnit našim zákazníkům odpovídat na otázky, zda mám správný produkt pro správného zákazníka, zda ho nabízím ve správném čase a správným způsobem. Nyní jsme tak připraveni pomoci společnostem překlenout rozdíl mezi tím, co zákazníci očekávají, a co ve skutečnosti dostanou. Inteligentní podnikání tedy není jen o aktuálních operativních datech k řízení podniku. Jeho síla tkví v propojení s pocity, zkušenostmi a emocemi, které prožívají nejen naši zákazníci, ale i zaměstnanci či obchodní partneři. To dává podnikání nový smysl.

Zmínila jste, že společnost postavená na hodnotách nabízí vždy něco navíc. SAP však v minulosti měl pověst firmy, která nabízí finančně nákladná řešení a tím pádem zacílená především na globální korporace, jež si tato řešení mohou dovolit.

Jak jsem již zmiňovala, SAP si dal za cíl přinášet na trh best practices. Ty ovšem můžete přinést, pokud máte nějaký kritický počet zákazníků, a tudíž kritickou znalost. Best practices nevznikají na základě dvou či tří zkušeností. SAP má dnes po celém světě 437 000 zákazníků a více než polovina patří mezi takzvané SME. Tato ohromující čísla mohou brát české firmy často s rezervou, ale je to právě zkušenost našich lokálních zákazníků, která potvrzuje, že SAP rozhodně není doménou pouze globálních korporací. A co se týká nákladů, nabízí se paralela s auty. Auto Vás také doveze z bodu A do bodu B, ale záleží i na rychlosti, bezpečnosti, spolehlivosti, komfortu atd. Každý z nás, ať již fyzická či právnická osoba, má možnost volby. My nabízíme kromě best practices i bezpečnost, ať již z pohledu transparentnosti, auditu či právě napojení na hodnoty společnosti, dále dlouhodobý závazek, transparentnost a realizaci vize. Od roku 2010 SAP investoval 70 bn USD do rozvoje, který probíhal nejen v rámci vývoje databáze vlajkové lodi SAP S/4HANA, ale i návazných akvizicích. Tím plníme náš dlouhodobý závazek nepolevovat v inovacích a držet krok s dobou. Co se týče ceny, cloudová řešení jsou jednou z možností optimalizace.

Pojďme se vrátit k českým zákazníkům, kteří jsou Vaší srdeční záležitostí. Ocenila jsem, že na Vaší konferenci byly hostesky krásně oblečeny krejčovstvím Bernhardt Fashion, které se zároveň umístilo mezi výherci cen SAP Quality Awards v kategorii „business transformace“.

Nerada bych teď jmenovala některé firmy, protože bych mohla někoho opomenout. Pojďme se tedy bavit o jednotlivých zákaznických skupinách. Už jsem zmiňovala firmy, které stále patří původním majitelům, a které se nám podařilo přesvědčit o přidané hodnotě našich řešení. Jsme rádi, že spolupráce s těmito firmami je dlouhodobá a umožňuje jim škálovatelný růst na globální úrovni. U tradičně středně-velkých a velkých hráčů se zahraniční majetkovou účastí se nám daří diskutovat o nejnovějších řešeních a možnostech, jak si vyzkoušet nové postupy. Nemůžeme zapomenout na státní správu a státní podniky, které kopírují postup korporací. S většinou těchto firem spolupracujeme na nějaké míře transformace a dalšího využívání přidané hodnoty, kterou SAP v dnešní době může nabídnout. Tito zákazníci sledují nové trendy po celém světě pomocí tzv. expertních uživatelských skupin (user group), nedávno se například uskutečnilo setkání se zajímavým akronymem SUGARRAIL, šlo však o experty v oblasti železnic.

Významné postavení pobočky SAP Česká republika v rámci celosvětové korporace potvrdil nejnověji i fakt, že nový generální ředitel pro země střední a východní Evropy (CEE) si zvolil za své působiště právě Prahu.

Tom Kindermans je původem z Belgie a má za sebou mezinárodní kariéru nejen v rámci regionu EMEA (Evropa, Blízký východ a Afrika), ale i APJ (Asia, Pacific, Japan). Má za manželku Češku a Praha se nabízela jako jasná volba. Sám si pochvaluje, že z Prahy je to všude blízko. Belgie je srovnatelná s Českou republikou. Je dobré, že vedení regionu sídlí v Praze a má tak lepší přehled o různorodosti všech 16 zemí, které region tvoří. Velikost se někdy totiž přeceňuje a podceňuje zároveň. Co se týče možností, zdají se být všude stejné. V realitě musíme obsloužit stejný počet ministerstev jako naši kolegové ve velkých zemích, ale s daleko menším týmem. Kouzlo malých zemí v rámci korporace lze přirovnat ke kouzlu start-upu. Musíte si umět dobře vybrat priority, nelze se soustředit na vše, a zároveň máte lepší flexibilitu než ve větších zemích, kde mají velké týmy, jež jsou koordinačně náročné.

Poskytla jste mnoho rozhovorů, ale soukromí si střežíte. Až na facebookových stránkách společnosti SAP jsem se z jednoho rozhovoru dozvěděla, že v soukromém životě máte tři principy: rodina, jóga a plánování. Ve volném čase jste ještě zvládala organizovat o víkendech dětské závody na horských kolech.

Zrovna teď o víkendu jsem četla knihu, v níž jedna z protagonistek sdílela svoji zkušenost, která se mnou rezonovala. Dotyčná pracovala na jednu stranu hodně a intenzivně, ale na druhou stranu jí vše bavilo. Postupem času objem práce narostl na 20 hodin denně a dotyčná se pak nedokázala odpojit. Doufám, že se mi toto nestane (smích). I projekt organizování závodů na horských kolech jsem nakonec po čtyřech letech musela opustit, protože organizace závodů, kterých se zúčastnilo 2 000 dětí ročně, vlastně byla další práce. Myslím, že balancování zvládám. Moje předchozí role byla regionální, teď mi tedy ubylo cestování. Uvědomuji si však, že na otázku: „Jak se máš?“ Odpovídám: „Mám se rychle“. Někdy mne mrzí, že nedokážu více prožít přítomný okamžik. Na druhou stranu v době krize se vlna rychle převalí a smutek nezůstane na dlouho. Co se týče času na jógu, daří se mi ho stále držet. Už jsem zmínila vliv emocí na rozhodování, ale náš život v podstatě ovládá 27 emocí a těm musíme dát prostor a prožít je. Jóga a techniky mindfulness jsou pro mne nikoliv cílem, ale prostředkem, jak se zastavit. Největší procento workoholiků je v generaci třicátníků, kteří často pracují virtuálně a neumí si nastavit hranice a odpojit se. Myslím, že odpověď na otázku: „Kdy jste naposled celý den nic nedělali?“ může být dobrým indikátorem k tomu, zda člověk propadl workoholismu.

Hodně se věnujete podpoře mladých děvčat v oblasti IT. Jakou mentorskou radu poskytnete závěrem?

Já sama se řídím radou: Je pořád potřeba na sobě pracovat. Nepracuji na sobě za účelem dostat se za pět let na nějakou konkrétní pozici, ale za účelem být připravena přijímat nové impulzy a nápady. Dneska vnímám, že některá děvčata se snaží svoji budoucnost až příliš naplánovat, což možnosti zužuje. Já jsem studovala mimo jiné i Fakultu tělovýchovy a sportu, protože mne zaujalo téma trenérství a psychologie sportu. Někomu se může zdát, že příliš přeskakuji, ale já si myslím, že každá zkušenost člověka formuje. Koneckonců loni jsem po nepříliš dlouhém působení na regionální pozici přecházela na současnou lokální roli. Tuto záležitost jsem konzultovala s manželem, který mne podpořil a řekl: Vždyť jsi připravená. A já jsem byla.

Pro Czech and Slovak Leaders Magazine, Linda Štucbartová, DES, MBA

Legendární i současné české hračky jsou vystaveny v Burgasu

V bulharské galerii Georgi Baeva v Burgasu byla ve čtvrtek zahájena putovní česká výstava Mini Wonders, která až do konce měsíce nabízí ikonické, retro i současné české hračky. Návštěvníci mohou vidět nafukovacího Buvola od Libuše Niklové, hračky od Ladislava Sutnara, stavebnici Merkur, traktor z Kovapu, hračky od My dvě i nesmrtelné Igráčky.

„Výstava Mini Wonders si klade za cíl upozornit na ukázky produkce právě těch firem (např. Merkur, Fatra, Detoa), které se vyznačují dlouholetou tradicí a řadí se k vyhlášeným výrobcům hraček, z nichž mnohé patří k oblíbeným předmětům již po mnoho generací dětí, a to nejen na domácí půdě, ale též v zahraničí. Mladá generace designérů a ilustrátorů dnes navazuje na tradici české (především dřevěné) hračky a zároveň přináší svěží závan nových myšlenek a řešení,“ uvádí kurátorka výstavy Tereza Bruthansová.

„Všechny exponáty, ať už reedice původních designů z 20. století nebo současné návrhy, sklízí ohlas jak u dětí tak i dospělých, pro něž se stávají vyhledávanými dekoračními a sběratelskými objekty. Výstava představuje hračku jako symbol dětství, radosti a kreativity, na něž mají právo nejen malí ale i velcí. Hračky od narození probouzejí a rozvíjejí lidskou představivost, inteligenci a smyslové a motorické schopnosti. Ztělesňují malé divy světa, které umějí dělat zázraky,“ dodává.

Foto a zdroj: Česká centra, DesignMag

Ikonická skleněná pyramida v pařížském Louvre slaví 30 let

Ikonická prosklená pyramida v pařížské galerii Louvre slaví 30 let. Budova, kterou navrhl architekt Ieoh Ming Pei, se stala moderním monumentem jinak historického muzea a hlavním poznávacím bodem instituce. Přes 21 metrů vysoká pyramida nahradila park a stala se hlavním návštěvnickým vstupem.

Projekt výstavby pyramid a nového vstupu do galerie Louvre oznámil v září 1981 francouzský prezident François Mitterrand. Takzvaný Grand Louvre čítal několik zásadních kroků. Prvním důležitým bylo převzetí jednoho křídla paláce, které do té doby používalo Ministerstvo financí. Tímto se měla zvětšit kapacita výstavní plochy z 31 tisíc na více než 60 tisíc metrů čtverečních. Vytvořili se nové prohlídkové trasy a muselo být přepracováno celé fungování muzea.

Louvre tímto získal prostory, do kterých však neměl jednotný vstup. Osloven byl americký architekt Ieoh Ming Pei, který dostal nápad na sjednocení vstupu pomocí 21 metrů vysoké prosklené pyramidy. Velmi sporný prvek vyvolal velké diskuze a kritiku. Dosavadní prostranství fungovalo jako parkoviště, uprostřed byly ostrůvky zeleně s jezdeckou sochou.

O výstavbě bylo rozhodnuto v roce 1984 samotným prezidentem a na konci března 1989 byla dokončena. Má výšku 21,6 metru, délku hrany 35 metrů a čítá 603 kosočtvercových a 70 trojúhelníkových dílů. V okolí velké pyramidy najdeme tři menší pyramidy fungující jako světlíky a vodní plochy s tvarem trojúhelníku. Po vstupu do pyramidy sestupují návštěvníci po točitém schodišti do vstupní haly mířící k pokladnám a jednotlivých expozic.

Foto a zdroj: Louvre, DesignMag

Šance na lepší svět? Designéři hledají řešení, jak z ekologické krize

Témata udržitelnosti a environmentálních tendencí se v posledních letech stále více etablují v mnoha odvětvích současného designu. Ačkoli se jedná o velmi složitou diskuzi, každý čistý záměr se počítá. Pojďme se podívat na nejproblematičtější okruhy designérské činnosti a projekty, které se snaží o jejich proměnu.

Zodpovědný přístup k životnímu prostředí nikdy nebyl jednoduchou volbou. Podívat se totiž na problematiku komplexně, zvážit všechna pro a proti a vytvořit ideální model zacházení s nejužívanějšími materiály není tak snadné jako se rozhodnout, zda budeme třídit odpad. Proniknout pod povrch obchodních strategií a odlišit čistou myšlenku od marketingové kampaně také nebývá lehkým úkolem. Situace se rok od roku zdá být o něco tíživější a zelené alternativy s jistou intenzitou a často světovými přesahy pronikají i do rybníčku českého designu. Ačkoli už zřejmě všechno zaznělo, opakování je matka moudrosti a malý souhrn problematických sektorů současného designu s nějakou tou alternativou nemůže být na škodu. Změnit globální postoj je během na dlouhou trať. I tak je třeba ocenit každý dobrý záměr a vnímat ekologické alternativy designu jako nepostradatelné vlaštovky lepších časů.

Fast fashion a co s ním

Za jedno z nejdiskutovanějších odvětví můžeme bez debat směle prohlásit fashion design. Podle výzkumu časopisu Forbes z roku 2014 nakupujeme oblečení čtyřikrát více než před dvaceti lety a až třetinu svých nákupů odkládáme hned po prvním nošení. I přes tento neuspokojivý fakt výroba fast fashionu pod tlakem distribuce stále stoupá a dochází k vysoké neuplatnitelné nadprodukci. Problematice podpory nadprodukce však předchází vysoké zatížení životního prostředí a plýtvání přírodních zdrojů, o neadekvátních pracovních podmínkách zaměstnanců ani nemluvě. 17 až 20 % průmyslového znečištění podzemních vod pochází z textilního průmyslu a na výrobu neorganické bavlny připadá 22, 5% celosvětové spotřeby insekticidů a 10 % pesticidů. K barvení materiálů je užíváno až 8000 syntetických chemických látek a z likvidace mas textilního odpadu na skládkách či spalovnách do ovzduší proniká velké množství skleníkových plynů a karcinogenních látek.

Hledání řešení

Kde jsou problémy, tam se však často hledá řešení a ačkoli nelze situaci globálně zvrátit, i malé kroky mohou pomoci. Zřejmě největší celosvětovou organizací bojující za zodpovědnou módu představuje hnutí Fashion Revolution, do které se z českého prostředí zapojuje například neopomenutelná Kamila Boudová vystupující pod značkou Moyomi. Pravá česká slow fashion však není jen o Kamile a udržitelná móda zde nachází stále větší zastoupení, ať už v rámci recyklace starých kusů a materiálů, užívání eko friendly látek či zero waste střihů a konceptů.

Pár příkladů za všechny. Pod výstižným heslem Recycle or die! Se ukrývá kreativní dílna PunkTura, která, s často kontroverzními designy, střiky a tisky, upcykluje odložené kusy našich šatníků. Zbytky průmyslové produkce zpracovává v děčínské textilce Tereza Rosalie Kladošová, loňská vítězka soutěže Czech Grant design. Ve své vítězné kolekci Merino Recycle originálními motivy autorských látek opět otevírá diskuzi o možnostech zpracování odpadového materiálu. Se střihy nulového odpadu pracuje ve své patchworkové kolekci mladá módní návrhářka Agáta Zenklová a vynechat bychom neměli ani chvályhodný podnikatelský projekt Textile mountain Lenky Vackové. Ta ve svém letenském obchodě prodává látky a galanterní zboží českých výrobců, které by díky nadprodukci jinak skončily ve skladu či odpadu.

Celý článek zde.

První dvě stanice metra D ozdobí uměním Jakub Nepraš a Vladimír Kokolia

Architektonická podoba stanic nové linky metra D je již dávno stanovena a její změna by prodloužila výstavbu o roky. Co však dáno zatím není je výtvarná podoba stanic, na kterou byla vyhlášena soutěž. První dvě stanice Pankrác a Olbrachtova ozdobí svými díly umělci Jakub Nepraš a Vladimír Kokolia.

„Projekt Vladimíra Kokolii z předložených návrhů reagoval na architektonické řešení stanice Olbrachtova i její běžný provoz nejcitlivěji, nenuceně, ale zároveň s mnoha detaily pro opakovaný pohled každodenních cestujících,” řekl člen poroty a ředitel Sbírky moderního a současného umění Národní galerie Praha Michal Novotný, jehož instituce celou výtvarnou soutěž zaštítila.

„U projektu Jakuba Nepraše zaujal nejen alegorický rozměr, reagující na podzemní umístění stanice, ale i to, jak vhodně zapadá do předem plánovaného rozměru pohybu a změny v jejím architektonickém řešení jako určitého pulzujícího bodu celé trasy. Těší mne, že se také podařilo vybrat nejen Vladimíra Kokoliu, jako autora, který patří i v zahraničí k nejuznávanějším českým umělcům, ale také Jakuba Nepraše, jako autora mladšího, spojeného s novými technologiemi a jinou generační citlivostí,” dodal.

Foto a zdroj: Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy, DesignMag

Londýn ukazuje velkou výstavou Jídlo budoucnost našeho stravování

V londýnském Victoria & Albert Museum byla v sobotu zahájena výstav FOOD: Bigger than the Plate, která návštěvníky zve k účasti, ochutnávání a debatě nad současnými experimenty v každé fázi potravinového systému, od kompostu až po jídelní stůl. Jídlo je tak ukázáno z pohledu současnosti i budoucnosti.

Velká výstava na téma Jídlo se však snaží koukat spíše do budoucnosti, která směřuje díky konzumnímu způsobu života a globálním změnám klimatu k nedostatku na úrovni celých kontinentů. Kurátoři vybrali desítky zajímavých projektů současnosti i blízké budoucnosti. Setkat se budete moci s gastronomickými experimenty i městskému zemědělství.

Výstava je rozdělena do několika sekcí věnovaných například farmaření, zpracovávání jídla či přímo jedení. Ukázány jsou jednotlivé experimenty za lepší ekologickou situaci nebo kolektivní volbu za udržitelnější, spravedlnější a chutnější potravinovou budoucnost planety Země.

Z více než 70 představených projektů jmenujme například domácí pěstování hub, nahrazení jednorázových sportovních drinků za rozpustné gely, plán komunitních zahrad i ve velkých městech a bytových komplexech, výroba produktů ze zbytků jídla i budoucnosti gastronomie s možností ochutnání v malých stáncích.

Foto a zdroj: Victoria & Albert Museum, DesignMag

Lidská práce je u nás nenahraditelná

Původně se měla Olga Kupec stát učitelkou. Vybrala si však jinou cestu, díky níž je dnes majitelkou strojírenské společnosti Abydos, která je předním českým dodavatelem v oblasti slévárenství.

Prozraďte nám, jak se stane, že se žena rozhodne podnikat v oboru slévárenství? Přeci jen jde stále v očích veřejnosti spíše o mužský obor.

Já jsem neměla v plánu stát se podnikatelkou ve strojírenském odvětví. Původně jsem vlastně měla být učitelka – mám magisterský titul na pedagogické fakultě. Ale když přišla křižovatka, která měla ovlivnit mé budoucí kariérní a vlastně celoživotní směřování, necítila jsem se na to vybrat si jistější cestu učitelského povolání, ač pocházím z učitelské rodiny. Vždy jsem byla orientována na technické obory a chtěla jsem se ještě rozvíjet, a tak jsem zvolila pokračování ve vzdělávání v této oblasti. Naskytla se příležitost pomoct při založení strojírenské firmy, kterou jsem využila. V té chvíli mě nenapadlo, že se časem stanu majitelkou. Ale ta práce mě naplňovala svou různorodostí a komplexností, tak jsem se nakonec rozhodla zůstat a budovat.

Vaše firma má za sebou již více jak 20 let fungování. Za tu dobu se stala předním českým dodavatelem ve slévárenství. Jak se Vám to podařilo?

Řekla bych, že především usilovnou prací, zlepšováním a rozšiřováním služeb, kvalitou, a především spolehlivým přístupem vůči zákazníkovi.

Své produkty vyvážíte také za hranice České republiky. Co je podle Vás pro úspěch na zahraničních trzích klíčové?

Klíčové je pochopení mentality daného národa. To platí především u německého trhu, kde máme většinu našich zákazníků. Víme, co je pro ně důležité, a tomu odpovídají i naše služby.

Jak velkou roli hrají ve vašem byznysu inovace?

Náš obor je v tomhle specifický, někdy ho nazývám „dinosaurus průmyslu“. Uplatňují se v něm klasické výrobní procesy, má své zákonitosti. Inovace se promítají do určitých dílčích segmentů, ale lidská práce je u nás nenahraditelná a myslím, že nedojdeme v budoucnu do stavu, kdy vše budou dělat roboti a automaty.

Řada firem již delší dobu upozorňuje na nedostatek zaměstnanců. Trápí tento problém i společnost Abydos? Jak jej řešíte?

Trápí, a to dlouhodobě. Dříve jsme se snažili řešit to soustředěním se na nábor, rozvojem a posílením personální oblasti. V personalistice ale došlo k úplné změně paradigmatu, a to se snažíme reflektovat. Dnes to řešíme více do hloubky a snažíme se více pečovat o stávající zaměstnance, aby byli spokojení a investovat do nich. Pracujeme také dlouhodobě na firemní kultuře a budování dobré pověsti firmy. Přece jen práce u nás není snadná, a ne každý ji zvládne. Zakládáme si na tom, že šanci u nás může dostat prakticky každý a je na něm, jak se jí chopí.

V rámci 11. ročníku soutěže Ocenění Českých Podnikatelek jste získala cenu za 2. místo v kategorii Velká firma. Jak tento úspěch vnímáte?

Samozřejmě mám z ocenění radost. Vnímám to jako potvrzení toho, že jdeme správným směrem, a to mě těší a motivuje.

Špičky současné světové fotografie architektury vystavují své snímky v Praze

Už jen do 16. července probíhá v pražské galerii Schokolo výstava Za kamerou, která přibližuje tvorbu šestnácti současných světových fotografů architektury prostřednictvím jednotlivých snímků. Těšit se můžete na známá česká jména jako BoysPlayNice a Filip Šlapal nebo ze zahraničí Manuel Bougot či Roberto Conte.

„Dokumentace architektury je jeden z nejspecifičtějších a technicky nejnáročnějších oborů současné fotografie, který vyžaduje nemalé produkční i tvůrčí úsilí. Zároveň je to disciplína bytostně spjatá s prací architektů a schopností zobrazit a zprostředkovat charakter jejich děl. Pro výstavu Za kamerou jsme se rozhodli oslovit několik českých i zahraničních fotografů profilující se tímto směrem. Každý z nich vybral jeden libovolný snímek, který okomentoval krátkým příběhem,“ říká kurátor výstavy Adam Štěch z výtvarné skupiny Okolo.

„Výstava tak přináší skrze konkrétní snímky pohled na špičkovou současnou fotografii architektury a zároveň poodhaluje tvůrčí ambice a specifické zájmy jednotlivých autorů. Podstatu oboru také speciálně pro výstavu okomentoval historik architektury Pierluigi Serraino z amerického Berkeley, který je předním odborníkem na toto téma a autorem zásadních publikací o legendárních fotografech jako byli Julius Shulman, Marvin Rand nebo aktuálně Ezra Stoller,“ dodává.

Foto a zdroj: Scholastika a Okolo, DesignMag

Tomáš Petříček

Odkaz Václava Havla a Sametové revoluce je stále platný

Tomáš Petříček, Ministr zahraničních věcí České republiky

Tomáš Petříček patří k nové generaci politiků, která klade důraz na environmentální a lidskoprávní témata. Ministrem zahraničních věcí je od října 2018. Dříve zastával na Ministerstvu zahraničních věcí funkci náměstka ministra a v téže roli působil na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Od března 2019 je místopředsedou České strany sociálně demokratické. Pracovní zkušenosti má jak z celoevropské úrovně v Evropském parlamentu, tak z municipální úrovně na pražském magistrátu. Vystudoval na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a obhájil disertační práci na téma Perspektivy energetické bezpečnosti Evropské unie. Zahraniční studia absolvoval v bruselském Centre Européen de Recherches Internationales et Stratégiques a University of Warwick.

Jaké jsou výzvy české diplomacie 30 let od Sametové revoluce? V roce 1989 byla naše společnost daleko jednotnější. Měli jsme jasno v tom, že chceme demokracii a že se opět chceme připojit k Západu. Dnes je nejen česká společnost daleko polarizovanější a fragmentovanější.

Jsem přesvědčen, že i 30 let od Sametové revoluce je odkaz stále platný a hodnoty, ke kterým jsme se přihlásili, jsou stále vodítkem pro naši zahraniční politiku. Hodnoty, ke kterým patří ochrana demokracie, ochrana právního státu a ochrana lidských práv, česká diplomacii stále prosazuje, jak v bilaterálních vztazích, tak v rámci členství v mezinárodních organizacích. Zároveň všichni vnímáme, jak se svět kolem nás mění a stává se složitějším. Devadesátá léta byla opravdu v mnohém jednodušší. Dnes jsou k dispozici informace často rychleji na internetu než oficiální cestou z ambasád do Prahy. Je mnohem těžší zorientovat se v množství informací, které se k nám dostávají. Na druhou stranu jedním z úkolů diplomatické služby je právě podávání detailních informací o dění ve světě, včetně případných rizik. Čelíme novým výzvám, hybridním hrozbám, kybernetickým útokům nebo výzvám souvisejícím s globálním oteplováním a česká diplomacie těmto výzvám bude muset věnovat zvýšenou pozornost. Kromě tradiční diplomacie hrají stále větší roli i jiné nástroje, jakými jsou kupříkladu rozvojová a humanitární pomoc. Právě proto, že je společnost rozdělená, tak je pro českou diplomacii důležité vysvětlovat české veřejnosti, jaké cíle sledujeme, jaké konkrétní kroky činíme a celkově posilovat oblast tzv. veřejné diplomacie. Zahraniční politiku dnes není možné realizovat bez podpory veřejnosti.

Nedávno byl představený nový slogan představující Českou republiku slovy „země pro budoucnost“ neboli „country for the future“.

Pevně věřím, že jsme zemí pro budoucnost. Jsem přesvědčen, že v oblasti inovací má Česko co nabídnout. Můžeme být hrdí na to, že máme hodně talentovaných vědců a špičková vědecká pracoviště. V rozvíjejících se odvětvích jsme světovými leadery – např. v oblasti nanotechnologií, umělé inteligenci či v energetice. ELI Beamlines centrum v Dolních Břežanech je světovým unikátem. Strategie prezentovat Česko jako inovativního leadera jde tedy správným směrem. Je potřeba mít jasnou vizi, kterou strategie nabízí. Na druhou stranu bych byl nerad, abychom vnímali Česko pouze skrze inovace a opomněli tak význam umělců, lékařů či sportovců, kteří nám pomáhají v zahraničí zlepšovat pověst. Nedávno jsem cenou Gratias Agit, udělovanou za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí, vyznamenal mimo jiné proslulého plastického chirurga Bohdana Pomahače. Od začátku svého působení se snažím zaangažovat významné osobnosti českého veřejného života, aby pomohly neformální cestou prezentovat Česko v zahraničí a ukázaly, že Česko má co nabídnout. Oslovili jsme lezce Adama Ondru nebo youtubera Karla Kováře, známého jako KOVY, který se zúčastnil Mládežnického summitu OSN. V neposlední řadě bychom neměli zapomínat na nádhernou českou přírodu. Zcela právem každým rokem zájem turistů o Českou republiku stoupá.

S budováním značky Česka souvisí i další otázka. V roce 2006 jsem byla v komisi přijímající nové studenty do Diplomatické akademie. Tehdy se velmi dbalo na to, aby uchazeči o České republice mluvili jako o zemi střední velikosti. Nyní se diskurz posunul a od mnohých politiků slýcháme, že jsme malou zemí. Jakou zemí Česko tedy je?

Jsem přesvědčen, že jsme zemí střední velikosti. Hlavně se nesmíme podceňovat. Jsme stejně velcí jako Portugalsko nebo Belgie a větší než Norsko či Švédsko, státy, které jsou brány jako diplomatické velmoci. V celé řadě oblastí je vnímáno naše renomé, například v oblasti lidských práv, kde odkaz Václava Havla je stále živý a můžeme udávat i tón v debatě ve světě. Sklon k sebepodceňování jsme stále ještě od pádu totality nepřekonali. Máme na to, abychom se prosadili ve světě, je potřeba chtít a něco pro to dělat. V oblasti zahraniční politiky cílím na to, abychom se prosazovali jako sebevědomá země, která má jasno v tom, co chce a ví, jak to prosadit. Zároveň je dobré zůstat realisty. Nadměrná očekávání často vedou k frustraci. Nejsme jako Čína, ale i s Čínou můžeme jednat sebevědomě.

Váš výrazný vstup do politiky posílil odlišnost nové generace politiků a političek, kteří akcentují nová témata, jakými jsou právě enviromentální či lidská práva. Jak se Vám prosazovaní těchto témat daří?

Máme na co navázat. V oblasti lidských práv na odkaz Václava Havla, v oblasti ochrany životního prostředí či klimatických změn na odkaz prvního ministra životního prostředí Josefa Vavrouška, který tragicky zahynul pod lavinou v Tatrách. Tato témata jdou napříč generacemi, v oblasti ochrany klimatu i politickým spektrem. Hledání spojenců není úplně složité, ani zase příliš jednoduché. Jsem rád, že u nás máme živou občanskou společnost, která politikům nabízí pomocnou ruku.

Jaké jsou aktuální trendy v diplomacii? Zmínil jste humanitární diplomacii, stále se mluví o posilování obchodní diplomacie a česká diplomacie má i tři vědecké diplomaty, působící ve Spojených státech amerických, v Izraeli a na Taiwanu.

O významu veřejné diplomacie jsem již hovořil. Co se týče nových trendů, napadá mne paralela s medicínou, kdy si stále uvědomujeme, že je potřeba věnovat pozornost prevenci nových problémů. V rámci diplomacie se zaměřujeme na problematiku mediace. I otázku již zmiňovaných lidských práv je nutné vnímat jako součást prevence, kdy v důsledku nedodržování lidských práv mohou vzniknout problémy s dalekosáhlými následky. Komplexní přístup má za cíl problémy podchytit v rané fázi, kdy jsou snadněji zvládnutelné, a proto je potřeba zaměřit se na příčiny problémů, nikoliv pouze projevy. Migrační krize ukázala, že situace ve vztahu k Africe byla dlouhodobě podceňovaná. Pokud nezajistíme ekonomickou a sociální stabilitu v oblasti Sahelu, tak budeme pociťovat dopady přeneseně v podobě narůstajících migračních toků do Evropy. Z tohoto důvodu prosazuji naše aktivnější působení právě v tomto regionu. Komplexnější přístup zahrnuje mimo jiné i intenzivnější spolupráci jiných rezortů. Do projektů je zapojeno i Ministerstvo vnitra, které podporuje civilní mise v rámci EU, dále Ministerstvo obrany prostřednictvím přítomnosti našich vojáků v Mali, kde chceme navázat posílením diplomatické přítomnosti. Nástroje humanitární a rozvojové spolupráce pak mají za cíl posilovat participaci místních na řešení problémů. Toto téma jsme hodně prosazovali v rámci předsednictví ECOSOC (Ekonomické a sociální rady OSN) a patří rovněž mezi tzv. Cíle udržitelného rozvoje. V případě evropské politiky je nutné si uvědomit, že už se nejedná pouze o záležitost diplomacie. Provázání jednotlivých států v rámci Evropské unie a provázání jednotlivých témat v rámci evropských institucí vede k tomu, že diplomaté přímo spolupracují s lidmi z dalších rezortů, evropská politika začíná být daleko podobnější domácí politice než té mezinárodní. Evropská politika již dlouho není záležitost zahraniční politiky, ale je součástí politiky domácí, do níž je zapojena celá veřejná správa, včetně krajů, dále široká občanská společnost prostřednictvím konzultací, a v neposlední řadě business. Neexistuje dnes nějaký významný sektor, který nemá své zastřešení a zastoupení v Bruselu a nejedná s evropskými institucemi napřímo. V gesci Ministerstva zahraničních vztahů tak nadále zůstávají zahraniční vztahy a spolupráce v rámci rozvojové politiky.

Jste otcem dvou malých dětí a Vaše manželka je velmi aktivní právě co se týče podpory žen. Jak se Vám daří slaďování pracovního a rodinného života? Patří workoholismus k politice?

Slaďování vyžaduje jistou míru disciplíny a sebekriticky přiznám, že ne vždy se to daří. Politika, a zejména ta zahraniční, vyžaduje být ve střehu 24 hodin denně, 7 dnů v týdnu. Problémy ve světě si obvykle víkendy nevybírají, světové dění se neptá, zda si chcete vyrazit do zoo. Zvyknul jsem si, s tím jsem do politiky šel. Na rozdíl od mé manželky, která by ráda vyrazila do Krkonoš i na místa, kde není signál na mobilní telefon. Část víkendu se snažím vždy ubránit a být s rodinou. Jako většina Čechů rád jezdím na chalupu, kde sekám trávu, natírám plot a u toho relaxuji. Buďto nepřemýšlím nad ničím, nebo naopak promýšlím věci, na které nemám v každodenním shonu čas.

Jaký je Váš závěrečný vzkaz pro čtenáře Czech and Slovak Leaders? Předpokládám, že bude souviset s létem a cestováním…

Začnu tím, že čtenářům popřeji krásné léto a pohodovou dovolenou. Ideálně bez nutnosti vyhledat konzulární pracovníky. Přečtěte si Desatero na cesty, jehož součástí je i registrace v cestovní databázi DROZD, která je projektem Dobrovolné registrace občanů České republiky při cestách do zahraničí a umožňuje účinně organizovat pomoc českým občanům v případě přírodních katastrof nebo sociálních nepokojů. V případě nenadálé situace jsme českým občanům k dispozici. Na léto posilujeme přítomnost konzulárních pracovníků v turistických destinacích, například ve Španělsku, v Chorvatsku či Bulharsku. Dovolené bohužel mohou ukázat i svou odvrácenou stránku. Apeluji na to, aby se občané chovali zodpovědně a nepřeceňovali své síly. Češi mají ve světě pověst lehkovážných dobrodruhů. Podceňujeme rizika a přeceňujeme své síly. I na dovolené bychom měli dodržovat základní pravidla a řídit se rozumem. Do Tatrách na túru nechodit v žabkách a před poledním sluncem u moře je dobré se schovat… Tak ještě jednou hezkou dovolenou!

Linda Štucbartová

Velká výstava Sto let českého designu začala roční putování po Japonsku

Rozsáhlá výstava Sto let českého designu, kterou připravilo Uměleckoprůmyslové museum v Praze, začala své velké putování po Japonsku. Na roční ceste se představí to nejlepší z českého a československého designu a to od nábytku a produktového designu až po grafický design či bankovky.

„Výstava Sto let českého designu, připravená Uměleckoprůmyslovým museem v Praze pro čtyři přední japonská muzea, vůbec poprvé představuje český design japonskému publiku v širokém průřezu celého 20. století. Přehlídka artefaktů českého designu je strhující ukázkou uměleckého, řemeslného a technického vývoje malé země uprostřed Evropy (z perspektivy asijského kontinentu), která nejen v oblasti designu nejednou zazářila a zařadila se mezi významné spolutvůrce západoevropské kultury. Výstava v Japonsku reprezentuje Českou republiku a seznamuje návštěvníky i s obecnou historií země vzhledem ke komplexnímu pojetí vývoje designu,“ uvádí k základním rysům výstavy muzeum.

„Snažili jsme se zvolit i takové artefakty designu, které s reálným životem korespondují, které skutečně byly používány a s nimž mají generace Čechů vizuální zkušenost. Často jsou to současně předměty, které vzbudily pozornost a nejednou získaly i ocenění v zahraničí na významných přehlídkách,“ říká kurátorka výstavy Lucie Vlčková.

Exponáty z Uměleckoprůmyslového musea v Praze představují exkluzivní a jedinečné kusy, které dokládají i význam muzea coby instituce národního významu, která od svého založení v roce 1885 zastávala úlohu arbitra kvality uměleckořemeslné práce a v mnohém sloužila jako iniciátor rozvoje v oblasti designu. Doplňují je předměty dlouhodobě muzeu zapůjčené ze soukromých sbírek, které ukazují především průnik aktuálních uměleckých trendů do masové průmyslové výroby.

Foto a zdroj: UPM, DesignMag

AMERICKÝ KADEŘNICKÝ MÁG ZAVÍTAL DO ČECH

Luxusní americká vlasová péče Oribe, která se již od roku 2008 drží na pomyslném Olympu mezi profesionálními kadeřníky a vlasovými stylisty, přehlídkovými moly a obálkami módních časopisů v sobě snoubí ty nejúčinnější přírodní výtažky se špičkovou technologií.

Přesvědčit se o tom mohli všichni, kteří měli příležitost navštívit jedinečnou kadeřnickou show charismatického vlasového mága Adama Livermora, který přijel předvést své umění až z New Yorku. Adam patří mezi nejlepší kadeřnické stylisty světa, je členem Oribe Hair Care Education Teamu a řadí se k nejžádanějším školitelům ve svém oboru. Své vlasy si od něj nechaly hýčkat takové hvězdy jako Naomi Campbell, Meg Ryan, Cher, Tilda Swintonová, Molly Simsová nebo Jake Gyllenhaal.

V brněnském hotelu Barcelo sledovala jeho výjimečné kadeřnické umění pozvaná odborná veřejnost, beauty blogeři a novináři lifestylových časopisů. Mezi pozvanými nechyběly také modelka Renata Langmannová a glamour influencerka Pavla Vrbová, které jsou velkými obdivovatelkami značky Oribe.

ORIBE HVĚZDNÝ KADEŘNÍK, KTERÝ ZMĚNIL BEAUTY SVĚT

Oribe Hair Care představuje jedinečnou kolekci produktů vytvořenou jedním z nejvlivnějších světových kadeřníků. Zakladatel značky, Oribe Canales (vyslovuje se OR’bej) (+16.12.2018) byl legendou, věhlasným kadeřníkem světových celebrit, umělec, který byl označen za jednoho z nejlepších kadeřníků všech dob. Byl to právě on, kdo jako první přišel s nápadem výrazného účesu jako součásti přehlídek. Během své více než třicetileté kariéry plné práce v zákulisí přehlídkových mol, stylingu hvězd a vedení luxusního salónu, definoval Oribe pojem módních vlasových trendů v dosud nevídaném měřítku. Dokázal, že kadeřník může být stejně velkou hvězdou jako módní návrhář, fotograf, či modelka. Jeho editorialy a kampaně plnily obálky a stránky časopisů jako je Vogue, Elle, Allure, W a V Magazine. Oribe byl u stvoření supermodelek jako Linda Evangelista, Naomi Campbell, Christy Turlington, Cindy Crawford. Tento talentovaný kadeřník se staral o účesy Jennifer Lopez, Lady Gaga, Rihanny či celé rodiny Kardashian.

GLAMOUR PRO VAŠE VLASY

V roce 2008 představil Oribe světu svou vlastní značku péče a stylingu a způsobil tím doslova revoluci. Byla to první ucelená řada opravdu luxusních produktů na vlasy inspirovaná nejlepší péčí o pleť. Mýt si vlasy nikdy nebylo tak úžasné jako s jeho hedvábnými šampony v designových lahvičkách inspirovaných flakony parfémů z 19. století. Do řady vlasové péče a stylingových přípravků je vložena jeho více než třicetiletá zkušenost s hledání těch nejlepších ingrediencí a kreativita při vytváření slavných a obdivovaných účesů pro módní editorialy i salonní práci. Kolekce Oribe přináší vysoce účinné přípravky pro dokonalou funkčnost a styl. Spojení tradice s inovativními moderními postupy nejlepších odborníků a mistrů kadeřnického umění umožňuje neustále přicházet s vybranými druhy přípravků pro nejnáročnější potřeby vlasových stylistů. Před uvedením na trh je každý “nový” přípravek vždy podroben důkladnému testování v backstage při přípravě módních a vlasových editorialů, v salonech, i za dveřmi šaten hollywoodských hvězd než se jeho tajemství “odhalí”.

Realitní síť CENTURY 21 oslavila úspěšný rok a ocenila nejlepší makléře a kanceláře. Nejlepší makléřka je z Prahy

Realitní síť CENTURY 21 slavila v pražském divadle Royal další úspěšný rok na českém trhu. Akce „Convention“ je shrnutím uplynulého roku, který byl pro CENTURY 21 úspěšný. Oceněni byli nejlepší realitní makléři a kanceláře sítě CENTURY 21. Nejlepší kancelář sítě sídlí v Brně. Nejúspěšnější makléřka sítě je z Prahy. Dařilo se ale celé síti, obratově o 14 procent.

Nejen rok, ale i celou dekádu na českém trhu oslavila společnost CENTURY 21 se svými franšízanty, makléři, zaměstnanci a obchodními partnery. A protože se za deset let společnost dostala z nuly
až na pozici třetí největší realitní sítě v zemi, nesl se slavnostní den v pozitivním duchu. Celou akcí provázel moderátor Vladimír Kořen a vystoupilo zde mnoho hostů, ať už z kulturního, sportovního, nebo odborného světa.

Oceněni byli ti nejlepší

Výroční akce CENTURY 21 neboli Convention je pravidelnou událostí, na níž společnost rekapituluje uplynulý rok, děkuje svým obchodním partnerům, a především nejlepším makléřům a kancelářím. „Mezi kancelářemi letos již druhý rok po sobě vyhrála brněnská kancelář, ale předloňského vítěze Bonus Brno tentokrát vystřídala kancelář CENTURY 21 All Inclusive. Dál se tak potvrzuje, že CENTURY 21 drží pozici české jedničky na brněnském a jihomoravském trhu. Titul makléře roku získala tentokrát dáma, a sice Veronika Mrázková z pražské kanceláře CENTURY 21 Ruby,“ říká Jana Kolářová z CENTURY 21, www.century21.cz.

Obrat firmy roste

Pokud se podíváme na výsledky celé sítě, její obrat vzrostl o 14 procent oproti roku 2017. CENTURY 21 prošla celosvětově v loňském roce modernizací a posílením na manažerských postech tak,
aby se ještě lépe přizpůsobila moderním trendům na realitním trhu. Nejviditelnější změnou je ale nové logo, které se změnilo poprvé od vzniku firmy v roce 1971. Rebranding v České republice právě probíhá a bude dokončen v letošním roce.

CENTURY 21 je franšízovou realitní sítí původem z USA. V Česku pod touto značkou podniká téměř 50 kanceláří s více než 300 makléři.

Studenti UMPRUM děkují hlíně a výstavou slaví 100 let ateliéru keramiky a porcelánu

V pražské Galerii UM probíhá do konce července výstava Výpal s podtitulem 100 let Ateliéru keramiky a porcelánu UMPRUM. U příležitosti tohoto jubilea připravili studenti pod pedagogickým vedením Maxima Velčovského a Milana Pekaře výstavu svých prací reagujících na historii ateliéru.

„Stoleté výročí vždy vybízí k bilanci uplynulých událostí a činnosti jednotlivých aktérů. Doba, kdy se taková výročí slaví, je zároveň více než kdy jindy obdobím setkávání minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Rozhodli jsme se jít cestou reflexe nejdůležitějších tvůrčích postupů, které prosazovali jednotliví vedoucí ateliéru v průběhu celého století. Je to cesta, která má svou vlastní silnou výpovědní hodnotu tkvící v aktuálním čtení a interpretaci uměleckého vyjádření předchůdců,“ říká ke koncepci výstavy kurátor Martin Vaněk.

„Desítka vybraných studentů různých ročníků potom na základě studia, tradovaných legend a vzpomínek pamětníků reagovala buď na tvorbu konkrétního vedoucího ateliéru, nebo byla reflektována práce vedoucích průřezově. Jde nikoliv o vědecký, ale o umělecký projekt využívající momenty apropriace, parafráze, kritiky nebo i popření autorit. Umělci tak přehodnocují, ironizují nebo naopak adorují významné postavy ateliéru a jejich výukové metody. Výstava reflektuje šestici nejvýznamnějších vedoucích, od zakladatelky ateliéru – Heleny Johnové, přes Otto Eckerta, Bohumila Dobiáše ml., Václava Šeráka, Pavla Knapka, až po současného vedoucího Maxima Velčovského a asistenta Milana Pekaře,“ dodávají zástupci UMPRUM.

Foto: Ondřej Přibyl

Zdroj: UMPRUM, DesignMag

Jaroslav Kubera

 

Pozor na páchání dobra!

 

Jaroslav Kubera, Předseda Senátu Parlamentu České republiky

Předsedu Senátu Parlamentu České republiky Jaroslava Kuberu, který patří k nejvýraznějším postavám politické scény, je nejlepší představit v číslech. V nejvyšší politice působí nepřetržitě od roku 1994. Vyhrál sedmkrát komunální volby, čtyřikrát senátní. Je znám svými kontroverzními návrhy, o kterých často ani ti nejbližší spolustraníci nevědí, zda jsou myšleny vážně, nebo je to recese. Právě diskuze ho na politice baví. Zůstává svůj, s voliči rozmlouvá rád, ale rozhodně nemá potřebu se měnit nebo přizpůsobovat.
Jaroslav Kubera je zastáncem svobod (včetně těch pro kuřáky), kritikem přílišné regulace, Evropské unie – zejména dotačních programů, (ale není stoupencem Czexitu), je trnem v oku mnohým feministkám, ale téma domácího násilí nezlehčuje. Náš rozhovor se nevěnoval výše zmíněným tématům, na kterých se z důvodu příslušnosti k odlišným společenským „bublinám“ neshodneme, ale širším společenským otázkám, kde by naopak bylo vhodné určitou míru konsenzu hledat. Bylo příjemné si uvědomit, že dva lidé spolu mohou vést kultivovaný rozhovor a nemusí přitom spolu nutně souhlasit. Vždyť právě za svobodu slova jsme před 30 lety demonstrovali. Připomeňme si slova Karla Poppera, autora díla Otevřená společnost a její nepřátelé, který napsal, že národ se mohl dopracovat poznání pomocí demokratické debaty, žádné ultimativní pravdy neexistovaly. Společnost se mohla posouvat kupředu pomocí procesu intelektuálního zkoumání, podrobujíce myšlenky kritice a vzdávajíce se jich vzhledem k protikladným důkazům.

Pane předsedo, v nejvyšší politice jste strávil čtvrt století. Slavíte nebo bilancujete a ohlížíte se zpět?

Víte, politika je moje druhá trvalá láska už dlouho, hned po mé manželce. S manželkou jsme svoji už dlouho, politikou se zabývám již od roku 1962. Skoro nikdo už nepamatuje dobu charakterizovanou sloganem „Maso bude soudruzi“, přítomností Antonína Novotného na Letné nebo poslechem Svobodné Evropy a Hlasu Ameriky. Pak historie a události dostaly spád. Rok 1968 má pro mne daleko větší význam než pro někoho, kdo ho nezažil. Od doby druhého osvobození mám prostě s Rusy problém. Na druhou stranu nejsem zastáncem ani hysterických kampaní či módních vln, kupříkladu mohu uvést globální oteplování nebo fascinaci elektromobily. Často dnes zaznívá, že za minulého režimu bylo lépe. Z hlediska osobního života určitě. V létě jsem pracoval od 6 od rána do 14.30, většinou se končilo už ve dvě a šli jsme surfovat. V zimě surf nahradily lyže. Na čas na koníčky mi zůstaly jen vzpomínky, letošní zimu jsem lyžoval jen jedenkrát v souvislosti s výjezdním zasedáním. Doba byla klidnější a snad i jednodušší. Jednou z mých rolí, kterou si velmi užívám, je přijímání velvyslanců. Při setkání s nimi si uvědomuji, jak je svět nejen složitý, ale i zrychlený. A k tomu všemu ještě připočtěme vliv technologií, které znemožňují poznat, co je pravda a co nikoliv.

U reflexe ještě zůstaneme. Slavil jste 15. výročí vstupu do EU?

Já sám patřím ke kritikům Evropské unie a jejího fungování. Nabízí se paralela s nefunkčním manželstvím, kdy oba ve vztahu zůstávají, ačkoliv nespokojení, protože benefity převažují nad ztrátami. Dotace, byť používané na rozhledny v údolí, jsou prostě velkým lákadlem. Na druhou stranu diskutovat o Czexitu je nesmysl, v tom se s Václavem Klausem ml. neshodneme, na rozdíl od změny klimatu. Připadá mi nebezpečné propadat tendenčním nadšeným vlnám, ať už ohledně oteplování nebo teď nejnověji elektromobility. Evropě hrozí, že zničí tradiční automobilový průmysl a co se stane poté, co se ukáže, že to je slepá ulička? Dokážete si představit, že sídliště Jižní Město bude ve stejném počtu obsazené elektromobily tak, jako je teď automobily? Chybí nám kritické myšlení. Sám aplikuji pravidlo: „Zamysli se poprvé, zamysli se podruhé, zamysli se potřetí a často dojdeš k názoru, že první myšlenka byla úplná hloupost“. Podobně je to v zákonodárství. Mám pocit, že zákony se nastřelují naslepo a pak se opravují. Počátkem května vláda prohlásila, že děti by neměly platit za exekuce rodičů. To snad má být standardní situace a náš stav, kdy děti necháme dorůst a pak na ně pošleme exekutora, je anomálií. Ovšem, co se řeší? Registr smluv či otevírací doba během svátků. Věci, jejichž regulace je z mého pohledu zbytečná.

Vraťme se ještě od každodenních starostí a strastí k oslavám. Letos oslavíme 30 let od Sametové revoluce. Když si vzpomenete na dobu, kdy jsme stáli na náměstí a zvonili jsme klíči, a porovnáte to s dnešní situací, jaký je Váš pohled?

Nemyslím, že byl možný jiný postup. Opět dám příměr: děti si hrají v domě, kde je velké akvárium. Jedno z dětí do akvária udeří, ono praskne, voda vyteče a rybičky se mrskají po podlaze a lapají po vzduchu. Naším úkolem bylo akvárium co nejrychleji znovu sestavit a pokud možno ještě živé rybičky do něj přemístit. To vše jsme dělali, aniž bychom věděli, jakým lepidlem se sklo lepí. Takto vypadal náš příběh. Odborníci z USA již tehdy tvrdili, že transformace socialismu na kapitalismus je záležitostí několika let, ale transformace mysli lidí na změnu režimu je záležitostí 50 let. Měli pravdu. Dodnes nemůžeme do jisté míry strávit změny, protože zastihly každého v jiné situaci. Nejlepší příklady jsou ze života. Vezměte si dva spolužáky. Před rokem 1989 spolu dva spolužáci, jeden jedničkář a jeden propadlík, pracovali v jedné továrně. Premiant v továrně zůstal, zatímco propadlík se vrhnul na podnikání a stal se úspěšným miliardářem. Premiant nechápe, jak se mohlo stát, že do té doby ne příliš úspěšný kamarád to dotáhl tak daleko. A, prosím, nejsou to případy, kdy se úspěchů dosáhlo nějakou levárnou. Znám případy šikovných řemeslníků, kteří se krůček po krůčku vypracovali. Mediální kauzy a nezdařilé případy známe všichni. Ale věnujeme stejnou pozornost těm úspěšný firmám, které jsou světově proslulé? Sečteno a podtrženo, není důvod neoslavovat. Transformace byla jednoznačným úspěchem. Obávám se, aby to nedopadlo jako vždy, kdy se budou konat demonstrace, a bude se poukazovat na nešvary, zatímco oslavy budou upozaděny.

Je negativismus jedním z rysů české povahy?

Negativismus jako takový nepovažuji za typickou vlastnost pouze Čechů, na rozdíl od závisti. Obávám se, že pokud by se sestavoval světový žebříček národů ohledně závistivosti, tak Čechům budou patřit první příčky, stejně jako v konzumaci alkoholu. Pojďme se podívat na roli závisti v širším a historickém kontextu. Do jisté míry se projevovala i soběstačností. Proto se v Čechách tolik kradlo a krade, včetně historických letadel, která přilétla v roce 1945 v květnu na letiště ve Kbelích a Češi je hned rozebrali, protože Čechům se vše hodilo a hodí. Nemáme tendenci si najímat zahradníky, raději se na zahradě budeme v hlíně rýpat sami, i když nás to dvakrát nebaví, nebo nám to nejde. V zahraničí mají lépe situované rodiny hospodyni, která pečuje o domácnost. U nás to není zvykem, byl by to cizí člověk v domácnosti. Další paralela je se stěhováním. Američtí odborníci doporučovali, aby se Češi naučili stěhovat za prací. Pro někoho, kdo má barák, u něj zahradu, na ní králíky, v baráku kočky a babičku, která pomáhá s dětmi, je jakákoliv představa stěhování 100 km za prací nemyslitelná. Kdo má zájem jít do bytu po předchozím nájemníkovi a používat cizí nábytek? Dokonce i na bowlingu má většina lidí své vlastní koule…(smích).

Chybí Vám úroveň komunální politiky?

Pořád jsem předsedou finančního výboru v Teplicích a děsí mne, jak se utrácí. V Čechách je běžná představa, že každý chce mít vlastní bydlení. Lidé si berou větší hypotéky, než na které dosáhnou a starostové měst za 20 let budou mít velké problémy s lidmi, z nichž se stanou bezdomovci, protože přijdou o střechu nad hlavou z důvodu neschopnosti splácet hypotéku, protože onemocněli nebo byli propuštěni. Pokud si někdo půjčí, tak si může dovolit velkoryse utrácet. Zde je paralela s dotacemi. Na dotace pohlížíme jinak než na vlastní peníze. Bezhotovostní placení vnímám jako další fenomén, který bude mít nezamýšlené důsledky. Banky už nemají peníze, ale spreadsheets. Rád jsem se ovšem zbavil GDPR agendy osobních údajů až za hrob. Na druhé straně jsme svědky kradení osobních údajů v míře nevídané, a to ze strany různých aplikací v mobilu. A kde je stát, který nás chrání? Ano, vždycky máte možnost si aplikaci nestáhnout, ale pak nemáte ani navigaci nebo foťák. Větší regulace zde nepomůže. Naopak. Omezit, kdo bude mít k jakým informacím přístup. Děsí mne, že se chystá zákon, že Policie České republiky bude moci bez souhlasu České národní banky nahlížet do účtů. Zde jde o princip. Co je komu do toho, že jsem si koupil sekačku na trávu? Proč by se o to měl stát zajímat? A vše je zaštítěno pácháním dobra a dotyční se zaštiťují tím, že dobro pro ostatní páchají, ačkoliv o něj nestojíme. V případě neplatičů alimentů si však stát neví rady. Já navrhuji neplatičům odebrat pas, aby nemohli na dovolenou mimo EU. Do Egypta si jezdí, ale na děti neplatí. Ale hned si uvědomím, že by ombudsmanka byla proti.

Jste znám svým smyslem pro humor. Divím se, že Vás ani po těch letech v politice nepřešel.

Lídři by měli mít smysl pro humor. Vzpomeňte na Jana Masaryka. Myslím, že kdyby nebylo humoru, tak bych se zbláznil. Často bývám za humor kritizován. Když jsem se stal Předsedou Senátu tak mi bylo doporučeno, abych zvážněl. Lidé mi píší, ať se neměním a zůstanu sám sebou. Autenticita je podle mne pro lídra naprosto zásadní. Já zůstávám sám sebou a mluvím s lidmi naprosto otevřeně a přirozeně. A voliči to oceňují. Pohřebním řečníkem bych opravdu být nemohl.

A Váš vzkaz pro čtenáře Czech and Slovak Leaders?

Myslím, že každý by si měl upřímně odpovědět na otázku, zda bylo za minulého režimu lépe. Podívejte se na účtenku ze supermarketu, pokud tedy nebude ve sváteční den zavřený. Uvařte si kávu a přiznejte si, že lépe nebylo. A oslavme svobodu. Problémy jsou, ale výročí si nenechme zkazit. Pojďme demonstrovat 16.11. nebo 18.11., ale 17.11. to pořádně oslavme. Napadlo by někoho demonstrovat v den vlastních narozenin?

 

Linda Štucbartová 

V Česku podniká čím dál více žen. Loňský rok byl po několika letech rekordní

V průběhu posledních pěti let se podnikání žen vyznačuje stoupajícím trendem. Jejich počet stoupl o více než 10 tisíc na celkem 735 005 žen podnikatelek s 962.343 živnostenskými oprávněními; přírůstek roku 2018 je o 35 % vyšší, než přírůstek roku 2017. Podobně dynamicky vzrůstá i počet podnikatelů. Ženy nejčastěji podnikají v obchodu, stavebnictví, výrobě a profesních, vědeckých a technických činnostech. Své firmy soustřeďují v okolí větších městech. Vyplývá to ze srovnávací analýzy, kterou Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR (AMSP ČR) každoročně připravuje v rámci dlouhodobého projektu „Podnikavá žena“. Data poskytlo Ministerstvo průmyslu a obchodu.

„Dlouhodobě se setkáváme s vyšším zájmem o podnikání u žen 50+. Jsou to většinou ženy, které v devadesátých letech dostudovaly, naučily se jazyky a zvládly postupně pracovat se všemi novými technologiemi, do toho vychovaly děti a dnes na prahu padesátky už nechtějí trávit hodiny v korporacích a hledají nové uplatnění svých zkušeností,“ říká Eva Čejková Vašková, jednatelka ŽENY s.r.o. a spoluzakladatelka Podnikavá žena.

Karel Havlíček, místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu k tomu uvádí:„Dynamika vyššího růstu počtu podnikatelek vůči podnikatelům za posledních deset let je zcela zřejmá. Ženám se v malém byznysu daří, jsou výsledkově orientované, nechodí do velkého rizika a zaměřují se více na efektivitu, méně na společenské benefity. Zjednodušeně řečeno, dokáží z minima získat maximum a nevadí jim, když zisky přichází po malých částkách, netouží po velkých výnosech. Pro řadu z nich je to i snaha o větší nezávislost. Mnoho let tvrdím, že ženy mají v našem byznysu velkou budoucnost a jsem rád, že se to potvrzuje.“

Ženy nejvíce působí v takzvané volné živnosti, kterou ke svému podnikání využívají více než dvou třetin (68 %), na druhém místě pracují jako řemeslnice (16 %). Fakt, že se počet aktivních živnostníků v České republice zvyšuje, podle AMSP ČR ukazuje na to, že česká ekonomika se dynamicky rozvíjí. Nejvíce podnikatelek přitom působí stále v Praze a v regionech Jihovýchod a Severovýchod.

Za poslední dva roky také vzrostl počet lidí, kteří se podle analýzy AMSP ČR podnikání věnují jako živnosti s hlavním zdrojem příjmů. Oproti roku 2017 se jejich počet zvýšil o 8.479 na 590.705. Přesto však toto číslo výrazně zaostává za „rekordním“ rokem 2009, kdy bylo registrováno 666.606 hlavních živnostenských činností. Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR si v této souvislosti uvědomuje, že tento nárůst hlavních činností může souviset s fenoménem „švarcsystému“, kdy vysoké zdanění práce a tlak na další růst mezd v České republice vede řadu zaměstnavatelů k tomu, že se dohodnou se zaměstnanci o jejich přechodu na práci v režimu OSVČ. Zaměstnavatel jim tak může přidat na výplatě a zároveň si tím nezvyšuje náklady.

„Podnikavých žen si začíná všímat čím dál více veřejnost. Rozběhla se řada soutěží a ocenění pro tuto cílovou skupinu a jsem ráda, že jsme byli první, kdo upozornil na šikovnost začínajících podnikatelek a jejich úžasné, mnohdy velmi emotivní podnikatelské příběhy. Již 5. rokem proto oceňujeme tyto malé královny byznysu v soutěži Podnikavá žena roku a letos se opět těšíme na dalších 10 nových finalistek“, uvádí členka představenstva a generální ředitelka AMSP ČR Eva Svobodová.

Podle mezinárodního srovnávacího průzkumu společnosti Metro Group by každá pátá Češka ráda nově založila vlastní byznys, ale pouze šest procent si myslí, že má jejich podnikatelský plán šanci na úspěch. Podobný výsledek byl zaznamenán v Německu. Českým podnikatelkám je průměrně 45 let, tři čtvrtiny (77 %) mají jen jedno dítě. Například v Německu podniká pouze 44 % žen-matek, což je nejméně ze všech dotazovaných zemí; naopak nejvíce (87 %) matek podniká v Rusku.

 

O projektu Podnikavá žena
Cílem této aktivity AMSP ČR je umožnit ženám jednoduchý start v malém podnikání a zabezpečit vzájemné odbytové cesty. Cílové skupiny jsou zejména matky s malými dětmi a ženy 50+. Každoročně je vyhlašován grant 100.000 Kč pro ženy podnikatelky, organizovány vzdělávací kurzy a pravidelná networkingová setkání vč. předávání zkušeností, průzkumy trhu, zpracovávány statistiky a vydávány praktické zpravodaje.

Čerství absolventi UMPRUM vystavují pletené boty nebo esteticky udržitelné auto

V celé budově pražské UMPRUM bude páteční vernisáží zahájena krátká výstava Diplomky a bakalářky 2019, na které se do pátku 21. června budou představovat studenti všech ateliérů svými závěrečnými pracemi. Mezi vystavujícími jsou i talentovaní tvůrci jako Michaela Čapková, Adam Štok, Jakub Mendel či Terezie Lexová.

„Výstavu Diplomky a bakalářky vnímáme jako velké finále celého studia. Výsledek toho, co škola mohla našim studentům během čtyř, dvou nebo šesti let dát. S velkým zájmem sleduji, jak se studenti mění z hledajících talentů ve vyzrálé mladé designéry, architekty, grafiky a výtvarníky. A všem přeji, aby i jejich další tvorba byla stejně úspěšná a ještě lepší,“ říká k přehlídce rektor školy Jindřich Vybíral.

Jedním z vystavujících je i Michaela Čapková z Ateliéru designu oděvu a obuvi, která představuje diplomovou práci Coollage. Zaujal Adam Štok z Ateliéru designu nábytku a interiéru a to kolekcí židlí Phad Office. Tereize Lexová z Ateliéru produktového designu představuje kolekci Second Skin. Za pozornost stojí i zpracování estetické udržitelnosti designu automobilů od Jakuba Mendela z Ateliéru průmyslového designu.

Foto a zdroj: UMPRUM, DesignMag

Jak a proč se nebát

Kateřina Novotná & Jan Mühlfeit

Příroda nás vybavila pocitem strachu, abychom se byli schopni vyrovnat s hrozícím nebezpečím. Přestože se jedná o bezesporu užitečnou emoci, která lidstvu v mnohých případech pomohla přežít, v současné době představuje jeden z hlavních problémů seberozvoje. Jakým způsobem se můžeme my či naše děti se strachem vypořádat? Lze mu předejít? Jan Mühlfeit a Katka Novotná o strachu trochu jinak.

Chemie strachu

Chemické procesy, které v naší hlavě probíhají, jsou stále stejné jako před milionem let. V zátěžových situacích se začnou vylučovat hormony, které zvyšují celkovou pohotovost organismu. Jedná se zejména o adrenalin, tedy stresový hormon, a dále kortizol, jež nás připravuje například na boj nebo na útěk. Prioritou člověka je přežití, s nímž nám hormony pomáhají, na úkor toho ale dochází k oslabení naší imunity. Lidé vystavení stresu či strachu po delší dobu proto bývají často náchylnější k nemocem.

Stres se kromě vnitřních chemických procesů projevuje i po vnější fyzické stránce. Část nervového systému, která stres podporuje, se aktivuje a připravuje nás na blížící se nebezpečí. Během této reakce často dochází ke zrychlenému dýchání. Stres totiž blokuje bránici, nejsme tedy schopni hlubokých nádechů a dýcháme jen mělce. Dalším projevem je zvýšení tepové frekvence a odčerpání krve z mozku do končetin, člověk tedy není schopen racionálního myšlení.

Třebaže procesy, které probíhají v našem těle během zátěžových situací, se za posledních pár tisíciletí téměř nezměnily, počet chvil, kdy jsme stresu vystaveni, se mnohonásobně zvýšil. Dříve se lidé potýkali s nebezpečím několikrát do měsíce, pociťovaný strach byl navíc skutečný. Dnes je ve většině případů strach umělý a obranné mechanismy převzalo naše ego, což není nic jiného než klubíčko našich strachů. Úspěchy a pozitivní skutečnosti, které prožíváme, po amygdale (součást emoční části mozku) kloužou jako po teflonu, v případě negativních vjemů se amygdala chová naopak jako suchý zip a vše na sebe nabaluje.

Uměle vytvořené obavy

Když přicházíme na svět, ještě tolik strachů neznáme. Postupem času se však skrze různé vlivy začíná strach uměle formovat. Nejedná se o strach spojený s přežitím, ale spíše o strachy našeho ega. Jejich podoby jsou různé, u dětí to je například strach ze selhání aneb „co když dostanu špatnou známku?“, u dospělých to je třeba strach z nedostatečného finančního zabezpečení nebo obava ze soudu druhých.

Tyto strachy jsou často přenášeny z rodiče na dítě. Je třeba si tedy dávat pozor, abychom své vlastní strachy, které si jako dospělí s sebou (třeba již ze svého dětství) neseme, poté nepředávali dál. Přestože rodiče snadno nabývají dojmu, že své dítě takto nejlépe ochrání, protože už mají určité zkušenosti a chtějí tak, aby se děti vyvarovaly různým chybám, je to spíše kontraproduktivní, protože svým potomkům vytvářejí strach uměle.

V současné době ve společnosti převažují právě strachy tohoto umělého rázu. Zažíváme je v podstatě denně. Tím, že nemáme možnost si je vybít „bojem“ či útěkem, dochází k somatizaci stresu do našeho těla, což se následně projevuje různými tělesnými nedostatky a nemocemi. Ostatně i lékaři se přiklánějí k názoru, že 90 % našich chorob je způsobeno stresem.

Protistresová strategie

Existují různé techniky, jak strachu či stresu zabránit. Jednou z vlastností mozku je tzv. neuroplasticita, která mozku umožňuje reagovat na různé měnící se vnější vjemy, ale i na způsoby přemýšlení. Negativní programy, které máme od dětství naučené, se tedy dají přehrát programy novými.

Strach si můžeme snadno ilustrovat na časové ose – minulost, přítomný okamžik, budoucnost. Pocit strachu pramení z něčeho, co už se stalo (minulost), anebo naopak z něčeho, co se teprve stane (budoucnost). Pokud se naučíme být tady a teď v přítomném okamžiku, strach nás nemůže ochromit. Zkuste se zhluboka nadechnout a vydechnout. Měli jste z něčeho obavy? Ani na to nezbyl prostor. Z těchto poznatků pak pramení strategie, jakým způsobem se člověk může se strachem vypořádávat.

Nebát se chyby

Amygdala má bohužel tendenci naše chyby stigmatizovat. Chyba je však součástí výkonu stejně jako výsledek. Aby se z našeho talentu mohla stát silná stránka, je třeba do něj vložit nějaké úsilí. Tato investice může mít různé podoby, jedná se například o získávání určitých vědomostí, praxe a dovedností. Logicky se však tento proces nemůže obejít bez chybování, díky kterému se učíme, jak to příště udělat jinak a lépe. Je tedy třeba se naučit nebát se udělat chybu.

„Prohrajeme jedině tehdy, pokud se sami vzdáme. Všechno ostatní je most k lepším výsledkům v budoucnosti. Ať už to dopadlo dobře nebo špatně, je třeba se poučit, vrátit se do přítomného okamžiku a v činnosti pokračovat,“ říká Jan Mühlfeit.

Pokud jsme v situaci, kterou dobře zvládáme, amygdala „spí“. V případě negativní zkušenosti, např. když nemůžeme spočítat nějaký příklad, se amygdala „probouzí“ a začíná na nás naléhat. Jestliže pak v našem podvědomí nenajde řešení, hlásí poplach a problém dělá větším, než skutečně je. Člověk je přesvědčen, že jestli nespočítá tento příklad, nespočítá už nic, nechá se tzv. emočně unést. V takovýchto chvílích je možné uplatnit mentální odolnost, která se skládá ze tří složek: z těla, dechu a mysli. Abychom ji mohli správně a účinně využít, je třeba ji trénovat již od dětství.

Mentální odolnost

Pokud dítě stojí rovně a dívá se před sebe jako vítěz, dochází k vylučování růstového hormonu testosteronu a převažují tak pozitivní pocity. Naopak postoj se svěšenými rameny a pohledem do země způsobuje vylučování kortizolu, tedy stresového hormonu, který nám přináší nejen negativní pocity, ale následně i horší výsledky. Naznačuje to i pokus, který nedávno proběhl na Stanfordské univerzitě. Deset minut před zkouškou rozdělili dvacetičlennou skupinu studentů na dvě poloviny. Jedna polovina zaujala „vítězný“ postoj, druhá postoj se svěšenými rameny. Můžete hádat, která skupinka studentů měla o 30 % lepší výsledky.

Nezáleží ale pouze na postoji. Dalším prostředkem, který může přerušit negativní sekvenci strachu a stresu, je například hluboké dýchání. Neméně důležitý je pak interní monolog, tedy co si o sobě člověk myslí a jakým způsobem o sobě přemýšlí. To je úzce spojené se zpětnou vazbou, jejíž správné pojetí je klíčové. Lze ji rozdělit na tři fáze.

Zpětná vazba

Na začátku hodnocení je třeba dítě pochválit, ať to dopadne jakkoli. Dojde k vyloučení serotoninu, chemikálie štěstí, a dítě je najednou mnohem lépe připraveno na korektivní zpětnou vazbu, která přichází ve druhé fázi. V korektivní zpětné vazbě je třeba dodržet jedno pravidlo – oddělit dítě od té činnosti. Věty typu „nikdy se to nenaučíš“ nebo „jsi neschopný“ způsobí, že si to začne brát osobně, chopí se toho amygdala a vytvoří přesvědčení o tom, že je nemožný a nikdy tedy nic nedokáže ani v jiné oblasti. Pokud hodnocení pozměníme a řekneme, že je třeba příklad počítat jiným způsobem, emoční část mozku si to nevezme osobně a člověk je zpětné vazbě otevřen.

Podstatou třetí fáze je vyjádření podpory a důvěry dítěti do budoucna. V tu chvíli se pro změnu vyloučí oxytocin, hormon důvěry či lásky, a pokud se během toho dítěte navíc dotkneme nebo ho obejmeme, celý proces to podpoří.

Je třeba si dopředu rozmyslet, jaká slova ke svým dětem směřujeme. Zpětná vazba může být i tvrdá, ale musí být zároveň vyvážená a růstová. Pokud rodiče zaujmou k dítěti správný postoj a ukážou mu svou důvěru a podporu v účasti první ligy, v případě pochybení a propadu se do ligy druhé nebude pro dítě těžké dostat se zpět. Pokud je dítě mentálně připravováno pouze na divizi, skončí v okresním přeboru.

Naše bariéry začínají tam, kde končí naše sny. A děti mají sny často mnohem cílevědomější než dospělí. Kreativita šestiletého dítěte se blíží stem procentům, o dvacet let starší jedinec často nedosahuje ani desetinné hodnoty. Z určité části na tom mají podíl různá osvojená pravidla, která jsou nepochybně pro fungování dnešního světa nezbytná, ale většinovou vinu nese rozhodně strach. Naučme se skrze kombinaci svého těla, dechu a způsobu přemýšlení se strachem správně pracovat.

Odemkněte dětský potenciál

Pokud se chcete o tématu dozvědět více, přihlaste se praktické workshopy pod vedením Jana Mühlfeita a Katky Novotné. Svým dětem můžete pomoci nejen pracovat se strachem a stresem, ale i objevit jejich talenty a připravit je pro budoucí život. V rámci kurzů Odemykání dětského/studentského potenciálu se dozvíte, jak pomocí nejnovějších poznatků pozitivní psychologie efektivně vést děti tak, aby byly ve svých životech nejen úspěšné, ale také šťastné.

Z úspěšných kurzů pro děti, studenty a rodiče vychází bestseller Odemykání dětského potenciálu (Albatros 2018) od Jana Mühlfeita a Kateřiny Novotné. Vzhledem k velkému zájmu o tyto workshopy je nyní k dispozici také online kurz pro rodiče, učitele či trenéry, kteří aktivně pracují s dětmi (odemykanidetskehopotencialu.cz).

Vojtěch Vosecký

Přepis rozhovoru, který v rámci seriálu “Let’s talk about it” vedl chemik Michael Londesborough

Pomůže nám cirkulární ekonomika vyřešit problém s plastovým odpadem?

Přebytek odpadu, znečišťování oceánů plasty a plýtvání zdroji. To všechno jsou naléhavá témata dnešní doby a zároveň globální problémy, které musíme brát na vědomí a snažit se je vyřešit. Může nám ukázat cestu cirkulární ekonomika? O tom všem a také o hodnotě zboží a materiálů v cirkulárním modelu, dopadech na subjekty od výroby po recyklaci a rovněž o důvodech, proč se stávající lineární systém změně brání, jsme si povídali s Vojtěchem Voseckým, Chief Business Officerem Institutu pro cirkulární ekonomiku.

Proč chceme směřovat k cirkulární ekonomice?

Z mého pohledu je to celkem jasné. V dnešní lineární ekonomice ze zdrojů vyrábíme produkty, rozmísťujeme je po celém světě, použijeme je a na konci života se z nich stává odpad. Například v EU každoročně vyprodukujeme 2,5 miliardy tun odpadu a je jasně vidět, že ho neumíme efektivně zpracovat a recyklovat. Polovina je totiž skládkována a spálena. Cirkulární ekonomika nabízí zdravější alternativu, a sice systém bez odpadu. Odpad je zdrojem. Jako v přírodě, kde pojem odpad neexistuje.

Jak se naše ekonomika do tohoto stavu dostala? Je odpad nutnou součástí lineární ekonomiky? Potřebujeme odpad, abychom kupovali nové věci?

Podle akademiků to začalo po druhé světové válce, když jsme potřebovali ekonomiku znovu nastartovat. USA a jiné západní země začaly vyrábět mnoho skvělých věcí a zároveň ve velikém množství. Myšlenka byla dostat lednici do každého bytu po celém světě. Tak začala nová doba lineární ekonomiky, a také odpadu. A to se stále zhoršuje.

Jak důležité je v této debatě vlastnictví? Změní cirkulární ekonomika tento koncept?

Tahle transformace nezačíná u spotřebitele, který si kupuje hotový produkt nebo službu. Produkt někdo musí vyrobit, distribuovat a prodat. To je třeba brát v úvahu. Spotřebitelé a koncept vlastnictví ale hrají v celém procesu ohromně důležitou roli. Fungující cirkulární ekonomika předpokládá uskutečnění transformace – od vlastnění věcí na nabídku služeb. Je to velké téma a velký problém.

Cirkulární systém dává smysl, ale zatím neexistuje. To znamená, že obnáší určité náklady. Jaké náklady tedy budeme muset vstřebat?

Cirkulární ekonomika dnes závisí na využití toho, co už máme, tedy například recyklovaných materiálů v nových výrobcích. To však může být nákladnější než výroba z prvotních zdrojů. Když budeme chtít vlastnit výrobky z více udržitelných, cirkulárních zdrojů, mohou být dražší. Tím pádem je potřeba řešit otázku vlastnictví. Abychom totiž měli úspěšný cirkulární ekonomický model, kde materiály proudí v trvalém oběhu a bez ztráty na kvalitě, musí se vlastnictví ze spotřebitele přesunout na výrobce. To ale lidé často nechtějí nebo na to nejsou připraveni. Velmi to narušuje existující systém, v němž když někdo vyhraje, jiný prohrává. Proto stávající systém proti tak silné změně bojuje.

Kdo ale bude motorem té změny? Budu to já jako spotřebitel? Budou to majitelé firem? Nebo vlády prostřednictvím daňových úlev apod.?

Přichází to ze všech stran. Spotřebitelé změnu chtějí vidět a hledají, jak změnit své nákupní zvyky. Pro firmy to může být bilión-dolarová příležitost, dle studie od Ellen MacArthur a McKinsey pro EU. Přechod z lineární na cirkulární ekonomiku skýtá z hlediska zisku obrovský potenciál. A vláda v tom bude hrát také důležitou roli, protože jeden odstavec z českého parlamentu může proměnit celý systém. Čili podílet se na tom musejí všichni. Nicméně za nejsilnější motor považuji firmy.

Z hlediska materiálů mě nejvíc zajímá plast. Jako chemik vím, že má ohromný potenciál. V laboratoři jsme ho schopni designovat s novými inovativními vlastnostmi, díky nimž mohou vzniknout různé produkty. Současně si ale všímáme problémů s odpadem a recyklací tohoto materiálu. A také s vnímáním jeho hodnoty. V lineárním modelu vidíme hodnotu při zakoupení. Zužitkujeme ji a následně produkt vyhodíme, takže na konci už nevidíme hodnotu žádnou. Myslím nicméně, že nám cirkulární ekonomika nabízí způsob, jak přístup k plastu změnit. Jak do ní plastový materiál zapadá?

Kolem plastů a plastového odpadu aktuálně probíhá vášnivá diskuze, téměř hysterie. To je v pořádku, už jen proto, že osm milionů tun plastu ročně skončí v našich oceánech. Musí se to změnit. Klademe ale velký důraz na to, že nejde jen o plasty. V Česku zakopeme dva miliony tun odpadu pod zem. Uniká pak do půdy, do atmosféry atd. Takže plasty nejsou jediný problém. Nicméně v ČR intenzivně řešíme jeden problém, a sice množství rozdílných druhů plastu. Vybrat mezi různými typy obalu, jako je PE, PP, PET a podobně může být matoucí. Pro spotřebitele a hlavně recyklační průmysl.

Ano, tohle je důležité, mnoho z těchto různých druhů plastů jsou používané opakovaně. Existují ale i jednorázové plasty, zejména láhve, které jsou symbolem plastového odpadu. PET láhve vyhazujeme, a tím ztrácíme jejich hodnotu. Pracuje někdo na zajímavých projektech v této oblasti?

Ano, my, společně s firmou Mattoni, největším výrobcem vody v PET lahvích v ČR. Jen v tuzemsku každý rok prodají kolem šestiset milionů lahví, které po jednom použití ztrácí svou hodnotu. Asi před rokem za námi představitelé firmy přišli a ptali se nás, jak mohou být víc cirkulární. Napadla nás zajímavá cesta, a sice zavést systém zálohování. Tedy přidat materiálu ekonomickou hodnotu. Když si zákazník láhev koupí, zaplatí třeba tři koruny navíc. Když ji pak přinese na odběrné místo, peníze dostane zpět. Takto už se řeší problém s plastovým znečišťováním, k dobrovolné motivaci to přidává i ekonomickou. Například v Německu, kde mají zálohovací systém na PET lahve, se 98 procent z nich vrací k výrobci. Zbytek se možná odhodí do černých kontejnerů, ale není tam smetí z plastových láhví a jiných zálohovaných materiálů. Dává to smysl jak z ekonomického, tak z ekologického hlediska.

Odběrné místo funguje jinak než žluté kontejnery. Když chci dneska recyklovat, snížím hmotnost materiálu – tím že ho rozmáčknu ho, a vložím do žlutého kontejneru. Ty ale mluvíš o něčem jiném, o sběrně na PET láhve.

Ano, je to totéž, co už lidé dělají se skleněnými láhvemi od piva. Je pravda, že jsme vycvičeni používat žluté kontejnery, což ale není až tak úspěšné. Čtyřicet procent láhví ve žlutých kontejnerech totiž není rozmáčklých, takže převážíme vzduch. Chceme tedy zálohování, které lidé znají z nakládání s pivními lahvemi, aplikovat na plastové láhve.

Já dostanu tři koruny zpět. A ta láhev jde kam? Zpět do firmy, takže vlastnictví zůstane s producentem? A oni jí pak vyčistí a opět využijí?

Teoreticky by to fungovalo tak, že by se vrátily obchodníkovi. Od obchodníka by šly do zařízení, kde by se shromáždily do větších balíků a pak poslaly na recyklaci. Přepracovaly by se na PET vločky a potom na regranulát, který se dá využít různě. Našeho klienta napadlo materiál použít na design nových láhví. Cílem je sebrat 100 procent produktu, který je dáván na trh, a opakovaně využívat co nejvíc z jeho obsahu na nové láhve.

Co naznačují ekonomické modely? Bude to pro výrobce finanční ztráta nebo vydělají? Stačí tři koruny na lubrikaci cirkulárního chodu té láhve?

Ohledně ekonomických důsledků existuje mnoho otázek. Jestli stačí tři koruny k motivaci láhve vracet? Víme, že 95 procent skleněných láhví se vrací. Záloha na ně je právě tři koruny. Předpokládáme, že by to pro plastové láhve nebo plechovky nemělo být méně. Výrobci musí do začátku něco investovat a systém financovat, ovšem ten se postupem času začne financovat sám. Systém se též financuje až do 30 procent nevrácenými láhvemi. Přibližně 15 procent by přišlo z poplatku od výrobce za každou láhev, kterou dají na trh. To je dnes již běžný poplatek za každou tunu plastu, kterou výrobci dávají na trh.

Jako chemik si cením vlastností plastových láhví. Projekt se mi líbí, protože ukáže, že láhev má cenu i po použití. Můžeme ji recyklovat, tím snížit množství odpadu a pomoct životnímu prostřed. Taková změna ale bude mít dopad na partnery lineárního systému, výrobce plastů i současné recyklační projekty. Co se s nimi stane?

Moc bych se nebál o výrobce prvotních plastů, protože poptávka po plastech bude nadále růst. Ovšem pokud jde o současný systém, hlavně o recyklaci a nakládání s odpadem, to je jiný příběh. Jeho aktéři se aktuálně zdají být na PET lahvích, které řídí třídění a recyklaci obsahu žlutých kontejnerů, velmi závislí. Když je vyloučíme, v recyklaci dalšího obsahu moc peněz nezbude. Zde je první problém, který musíme vyřešit. Obáváme se, že obce budou nucené platit extra náklady. Jenže to by měla být odpovědnost producentů. Ti by měli vyrábět plastové balení tak, aby jeho recyklace přinášela hodnotu. Společně se změnou vlastnictví a kontrolou přeměny materiálu zpět na výrobek tedy budou firmy muset převzít větší zodpovědnost za to, co vyrábí a dávají na trh. Nemohou myslet jen na to, jak prodat co největší množství a nestarat se, co se stane potom. Musejí přemýšlet, jak materiál dostanou zpět, jak ho přepracují a jak bude možné ho opakovaně použít.

Text je přepisem rozhovoru, který v rámci seriálu “Let’s talk about it” vedl chemik Michael Londesborough

Brno Art Open mění do srpna brněnské ulice na veřejné galerie

V brněnských ulicích začal další ročník mezinárodní umělecké přehlídky Brno Art Open 2019. Na různých místech po celém městě můžete do 11. srpna zhlédnout celkem 14 uměleckých objektů od třinácti umělců a výtvarných dvojic. Mezi nejzajímavější počiny patří například dřevěná rozhledna na střeše nebo speciální chodník.

Jeden z nejzajímavější umělecký objektů v Brně vystavila dvojice Jaroslav Sedlák a David Helešic. Má název 2021 a plní funkci posedu či spíše rozhledny. Upozornit má na nesplněné sliby a ze střechy v Besední ulici vyhlíží na zakonzervovanou stavbu Janáčkova kulturního centra.

Druhou instalaci s názvem Obnovení přivezla do Brna skotská umělkyně Kate V Robertson. V parku na Moravském náměstí vytvořila dlažbu ručně odlévanou z betonu do použitých plastových obalů od potravin. Hezký ornamentální chodník má upozornit na veřejný prostor a najdeme si zde i ekologickou rovinu.

Třetím nejvýraznějším počinem je instalace Gersonův zázrak, který v ulici Pekařská připravila Juliana Höschlová. Z recyklovaného plastu vytvořila plátna, na které poté nanesla abstraktní biomalby. Opuštěný dům se tak stal veřejnou galerií a nositelem umění.

Foto a zdroj: Brno Art Open, DesignMag

Marek Babjuk

 

Zkušenosti a intuici lékaře nahradit nelze

 

Marek Babjuk, přednosta Urologické kliniky Fakultní nemocnice Motol

Profesor Marek Babjuk je přednostou Urologické kliniky Fakultní nemocnice Motol, předsedou Urologické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně a vedoucím lékařem kliniky Uroklinikum. Je specialistou na léčbu nádorových onemocnění. Absolvoval četné zahraniční stáže na prestižních pracovištích v Německu i USA. Náš rozhovor se týkal témat rakoviny močového měchýře, kouření, prevence, moderních operativních postupů, ale i změny pohlaví.

Pane profesore, jste přednostou Urologické kliniky 2. LF UK a FN Motol. Nemocnice Motol je největší nemocnicí v ČR, jejíž mottem je “Sloužíme generacím”. Jak se velikost pracoviště a zároveň ambiciózní mise promítají do Vaší každodenní praxe?

Naše nemocnice je největší v ČR a je současně i nemocnicí fakultní. V praxi to znamená, že kromě poskytování péče našim pacientům jsme zapojeni do výuky studentů medicíny, do výuky lékařů ve specializační přípravě (tedy před atestací) a očekává se od nás i plnění výzkumných úkolů. Někdy je velmi obtížné vše spojit dohromady a naplnit všechna očekávání.

Obrovskou výhodou je, že naše nemocnice patří k nejmodernějším a nejlépe vybaveným v republice. Naše klinika má k dispozici moderně zrekonstruované operační sály vybavené špičkovými technologiemi včetně zařízení pro robotickou operativu. Vybavení je srovnatelné s předními klinikami v zahraničí a snažíme se, aby tomu odpovídaly i naše výsledky. Alespoň podle statistik se zdá, že se nám to daří. Vyplývá z toho samozřejmě i zodpovědnost, obrací se na nás velké množství pacientů a při stávajícím způsobu úhrad a personální situaci, hlavně mezi středním zdravotnickým personálem, je někdy těžké všem vyhovět. Ale snažíme se ze všech sil.

Vaší specializací jsou nádory močového měchýře. Jak si stojí Češi ve statistikách?

Zhoubné nádory močového měchýře jsou velmi časté, u českých mužů jsou v četnosti mezi nádorovými onemocněními na šestém místě, u žen těsně za desítkou. Za posledních 30 let došlo k dvojnásobnému zvýšení výskytu tohoto onemocnění. V roce 1990 bylo v ČR zachyceno 1300 nových případů, v roce 2015 to bylo již 2158. Zdá se ale, že se vzestupný trend v posledních několika letech zastavil. Pozitivní je také skutečnost, že úmrtnost přes vysoký výskyt dlouhodobě stagnuje, což mimo jiné svědčí o kvalitě poskytované péče v naší republice.

U nádorů močového měchýře je kouření označováno jako hlavní příčina. Jsou čeští pacienti poučení a disciplinovaní? V souvislosti s rostoucí oblibou e-cigaret, jsou k dispozici nové statistiky?

Kuřáci jsou skutečně vysoce ohroženou skupinou. Kouření cigaret až šestkrát zvyšuje riziko vzniku rakoviny močového měchýře, vyšší je navíc i riziko agresivnějších forem onemocnění. A nesmíme zapomenout, že nebezpečné je i vdechování tabákového kouře při dlouholetém soužití s kuřákem doma nebo v práci. Nádory měchýře jsou tak hned po nádorech plic druhým nejvýznamnějším zhoubným onemocněním spojeným s kouřením. Je škoda, že se o rakovině měchýře, ani o její souvislosti s kouřením, na veřejnosti příliš nehovoří. Osvětová kampaň může být důležitá pro kohokoliv – i u kuřáka, který s kouřením přestane, klesá po 1-4 letech riziko onemocnění, a to až o 40 %. E-cigarety zřejmě snižují jen některá s kouřením spojená rizika. Jak už jsem zmiňoval, stoupající trend výskytu se v poslední době zastavil, což může být dáno snižujícím se počtem kuřáků, ale uplatňovat se mohou i další faktory včetně zlepšeného životního prostředí.

Problematika vývodu střeva (tzv. stomie) je do jisté míry laické veřejnosti známa i díky některým významným osobnostem. Jaká je možnost náhrady močového měchýře?

Odtok moči po odstranění močového měchýře, například pro nádor, lze v současné době vyřešit několika způsoby. Kromě zmiňovaného vývodu je možné vytvořit z upravené části střeva i nový měchýř, který napojíme na močovou trubici. Je ale třeba si uvědomit, že pacient sice močí na první pohled stejně jako dříve, musí se však naučit s novým měchýřem “zacházet” – vnímat jeho náplň, natrénovat jeho vyprazdňování atd., což trvá i několik týdnů nebo měsíců a je to poměrně náročné. Je jasné, že tento způsob není použitelný u každého pacienta, limitace mohou být dány velikostí nádoru, ale i funkcí ledvin nebo celkovým stavem nemocného a jeho ochotou spolupracovat.

V medicíně se čím dál tím více užívají možnosti neinvazivní a endoskopické léčby. S nadsázkou mne napadá, jak dlouho ještě budou operovat lidé a kdy nás začnou operovat roboti?

Nejsem si jist, zda je možné lékaře robotem úplně nahradit. I operační robot, o kterém se dnes často hovoří, vlastně není robotem v pravém smyslu, ale jakýmsi telemanipulátorem. Pohyb lékařových rukou je přenášen na jemné nástroje zavedené z několika menších vstupů do těla pacienta. Výkon je tak šetrnější, ale i preciznější, navíc jsou tím odstraněny některé negativní “lidské faktory”, jako je třes rukou. Digitalizace obrazu přenášeného k chirurgovi z kamery zavedené do těla pacienta navíc umožňuje jeho dokonalou ostrost i různé úpravy zlepšující viditelnost některých struktur nebo nádorových ložisek. Myslím, že vývoj půjde dále tímto směrem, některé dílčí kroky budou zřejmě automatizovány, ale roli lékaře využívající jeho intuice a zkušeností úplně nahradit nelze.

Zcela se ale změní i příprava lékařů k operačním výkonům. Zkušenosti budou získávány na trenažérech a digitálních simulátorech schopných věrně nasimulovat jednotlivé operační výkony včetně konkrétních situací, které během nich mohou nastat. Lékař se tak nebude učit přímo na pacientech, tak jako se pilot neučí létat s pasažéry za zády.

V souvislosti s generační obměnou lékařů je zmiňován i trend, kdy převažují ženy absolventky lékařských fakult nad muži. Zatímco u mužů specializace gynekologie byla běžná, zdá se mi, že urologie byla dlouho vnímána jako mužská doména. Vnímáte tento generační genderový problém?

Žen v urologii skutečně v poslední době přibývá a mezi nejmladšími adepty oboru je jich dokonce většina. Důvodem je i skutečnost, že urologie není čistě operační obor (určitou roli hraje i diagnostika a ambulantní péče) a urologické operace jsou precizní a jemné, takže obvykle nevyžadují hrubou sílu. Vstup žen do našeho oboru za negativum rozhodně nepovažuji – přinášejí nové pohledy i přístupy. Ženy samozřejmě mají jiný životní cyklus než muži, což ale nemusí nutně znamenat limitaci jejich profesní kariéry. Zaměstnavatelé i stát by se měli přizpůsobit a vytvořit podmínky pro budování profesní kariéry všem, kteří o to mají zájem – myslím, že to bude pro společnost přínosnější než jednorázové finanční příspěvky.

Seriál Most, kde hlavní hrdina prodělal změnu pohlaví z muže na ženu, dosáhl u diváků velké popularity. Praxe ale bývá odlišná od televizní reality…Co laikům v souvislosti s operacemi na změnu pohlaví a transsexualitou celkové uniká?

Seriál Most vše postavil do lehce humorného a nadsazeného světla, což je z mého pohledu dobře – život skutečně úplně vážně ve všech aspektech brát nemusíme. U transsexuálů samozřejmě často vidíme šťastné životní osudy a velmi dobré kosmetické výsledky při změně vzhledu pohlaví. Veřejnost ale nevidí řadu skrytých problémů – nutnost dlouhodobé hormonální léčby, obtížnost a rizika operačního výkonu, ale i komplexnost problému, který se netýká jen zevního vzhledu, ale i vlastní osobnosti a jejího vnímání okolím.

Slovo závěrem pro čtenáře Czech and Slovak Leaders?

Lidé by neměli podceňovat příznaky naznačující, že s jejich tělem není vše v pořádku. U urologických onemocnění je to hlavně nález krve v moči nebo potíže provázející močení. Návštěva u urologa dnes není spojená s bolestivými vyšetřeními, takže není třeba se jí obávat.

Linda Štucbartová

Tak trochu jiný fotbal: ženy v hlavní roli ve hře, která mění svět!

Přesně za týden vyroste na Václavském náměstí v Praze speciální SDGs fotbalová aréna. Proti sobě se v ní postaví 18 týmů žen, které budou kopat za globální cíle OSN.

Více než sportovní talent nebo zkušenosti s fotbalem se v této hře bude počítat nadšení aktivně bojovat a hrát za společensky důležitá témata. Unikátní fotbalový turnaj žen s názvem Global Goals World Cup Prague startuje ve středu 29. května ve 14:00 hodin.

Všech 18 týmů je složených z žen, které v krátkých pětiminutových zápasech bojují za lepší svět. Do turnaje se přihlásily hráčky z firem, neziskových organizací, vzdělávacích institucí nebo ministerstev. Více než sportovní výkon se v této hře počítá ochota a nadšení hrát za vybraný globální cíl (SDG). Všechny podrobnosti o turnaji včetně registrovaných týmů najdete na stránkách www.ggwcup.com/prague2019.

Každý tým si zvolil jeden ze 17 Cílů udržitelného rozvoje OSN (Sustainable Development Goals = SDGs), za který v turnaji hraje. „Více než polovina týmů bojuje za cíle zdraví a kvalitní život, kvalitní vzdělání a méně nerovnosti. To jsou zároveň témata, která jsou pro Čechy podle průzkumů o vnímání globálních cílů u nás nejdůležitější. Složení turnaje tak krásně zrcadlí priority české společnosti,“ uvedla Lucie Mádlová, zakladatelka a ředitelka Asociace společenské odpovědnosti, která turnaj v Česku pořádá.

Turnaj Global Goals World Cup vznikl v dánské iniciativě Eir Soccer a hraje se v různých částech světa. Tento rok se konal ještě před Prahou například v dánské Kodani, thajském Bangkoku nebo indické Bombaji. „Dáváme ženám na různých kontinentech prostor, aby mohly nejen ve fotbalové aréně zářit a ukázat všechno dobré, co v nich je. Právě ženy se dokáží přes soutěžní rivalitu spojit a vytvořit obrovskou sílu, díky které mají moc měnit svět k lepšímu,“ uvedla Majken Gilmartin, spoluzakladatelka turnaje.

Ve hře se nehodnotí pouze skóre vstřelených gólů. Celkový výsledek tvoří dohromady navíc body za originální a udržitelné kostýmy, za fanoušky a za aktivitu na podporu zvoleného globálního cíle. To vše hodnotí přímo při hře porota, jejíž předsedou bude kreativní umělec a SDG ambasador Yemi A.D. Spolu s ním v porotě usedne moderátorka, herečka a SDG ambasadorka Lejla Abbasová, modelka a SDG ambasadorka Pavlína Němcová a světová šampionka v boxu Fabiána Bytygi. V turnaji si při nesoutěžním zápase zahrají také například ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček, velvyslanec Dánského království v Česku Ole Frijs-Madsen nebo pražský radní pro školství a sport Vít Šimral.

Partnery Global Goals World Cup Prague jsou Dánské velvyslanectví v Česku, Magistrát hl. m. Prahy, IKEA Česká a Slovenská republika, Plzeňský Prazdroj a Junák – český skaut. Turnaj je součástí Cen SDGs 2019 – prestižního ocenění pro projekty, které mění Česko i svět k lepšímu. Ty Asociace společenské odpovědnosti vyhlásí den po turnaji, ve čtvrtek 30. května na galavečeru v Černínském paláci Ministerstva zahraničních věcí ČR. Více k Cenám SDGs na www.globalnicile.cz.

Maloobchodníci nemohou nést odpovědnost za dvojí kvalitu výrobků

Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR (AMSP ČR) vítá opatření vlády k zabránění dvojí kvalitě potravin i dalších výrobků, jako je kosmetika prací prášky apod. Zcela jednoznačně je ale proti tomu, aby odpovědnost byla na obchodníkovi.

Včerejší schválení opatření vlády k zabránění dvojí kvalitě potravin je zcela jednoznačným pozitivním posunem směrem k ochraně spotřebitele a jeho práv a AMSP ČR toto opatření vítá. Co však AMSP ČR znepokojuje je skutečnost, že odpovědnost za složení výrobků by měla být na obchodníkovi. Za pochybení mu hrozí pokuta až 50 mil. Kč. „Je třeba vzít v úvahu, že obchodníky nejsou pouze velké řetězce, ale i malé obchody v regionech. Pro maloobchodníka na venkově je tato povinnost téměř nesplnitelná a pokuta zcela likvidační. Jak bude malý obchodník prověřovat složení výrobku? Podle jakých kritérií?“, ptá se generální ředitelka AMSP ČR Eva Svobodová. Dle názoru AMSP ČR musí odpovědnost nést ten, kdo výrobek na trh uvádí, tedy výrobce, distributor nebo dovozce.

K uvedenému opatření navíc chybí zcela jasná prováděcí vyhláška. Nevíme, zda se v textu návrhu něco nezměnilo na poslední chvíli, nevíme, jaká bude přechodná doba, maloobchodníci neví, jak upravovat dodatky smluv, co od dodavatelů chtít a bude to pro ně znamenat náklady navíc za právníka apod.

AMSP ČR bude po seznámení se s finálním textem opatření iniciovat jednání nejen s poslanci a senátory, ale i s velkými firmami a dalšími zainteresovanými stranami.

Praha se má do pěti let stát centrem umělé inteligence. Zaslouží se o to iniciativa prg.ai

ČVUT v Praze, Univerzita Karlova a Akademie věd ČR spojily síly s hlavním městem v iniciativě prg.ai, která podpoří špičkovou vědu a výzkum v oblasti umělé inteligence (AI). Iniciátoři plánují přilákat do Česka světové vědce, rozšířit základnu českých AI talentů a pomoct vzniku nových technologických firem a startupů. Díky prg.ai se Praha může v dohledné době stát centrem umělé inteligence evropského významu. Kromě pražského magistrátu podporují tuto unikátní iniciativu i vláda a významné soukromé společnosti.

Česká metropole v minulosti neuměla zcela využít pozitivní přínos technologií pro rozvoj konceptu chytrého města, ale se vznikem prg.ai má nastat razantní změna. Propojení trojice akademických institucí s hlavním městem lze tak považovat za historický milník. Praha i další česká města získají tolik potřebný příliv odborníků, jejichž aktivity se v nadcházejících letech podepíší na růstu ekonomiky regionu i na ulehčení každodenního života obyvatel. Zdeněk Hřib, primátor hl. m. Prahy, k projektu uvádí: „Chceme z Prahy udělat světové centrum v oblasti umělé inteligence. Díky tomu máme příležitost propojovat v Praze špičkové odborníky od nás i ze zahraničí a vyvíjet moderní nástroje s vysokou přidanou hodnotou. Přínos pro Prahu je tak v přílivu peněz i pokrokového know-how. Nová řešení bude možné využít například pro efektivnější plánování objízdných tras při opravách ulic nebo zkrácení čekacích dob na světelných křižovatkách.“

V horizontu pěti let by se Česká republika měla pochlubit pěti tisíci AI výzkumníky a vývojáři, pěti sty AI absolventy a každoročně padesáti novými firmami v nejmodernější technologické oblasti, která hýbe globální ekonomikou a společností. Cíle iniciativy prg.ai, pro kterou se spojily špičky české akademie, nejsou menší než konkurovat evropským centrům umělé inteligence. Už dnes jen pražské vysoké školy absolvuje ročně přes sto AI odborníků, což je více než v kanadském Montrealu, který je kvalifikovanou pracovní silou v oboru AI proslavený. A během několika let to má být díky prg.ai násobně více.

Iniciativa prg.ai navazuje na Národní strategii umělé inteligence i evropskou snahu prosadit se v technologickém oboru budoucnosti. „Jsem potěšena, že Česká republika začíná být tak aktivní v oblasti umělé inteligence – technologii, která formuje budoucnost. Evropa chce využít potenciálu umělé inteligence tím, že vytvoří konkurenceschopné technologie, kterým lidé mohou věřit, a tím, že se zaměří na potenciální rizika. Abychom toho dosáhli, potřebujeme všechny pomocné ruce. V tomto ohledu iniciativu prg.ai vítám, protože si klade za cíl spojit vědecké a výzkumné kapacity, veřejnou sféru a podnikatele,“ říká evropská komisařka Věra Jourová, která se účastnila i slavnostního zahájení činnosti spolku ve čtvrtek 16. května.

Mezinárodní přesah prg.ai považují iniciátoři za zcela zásadní a shodují se v tom i s dalšími odborníky. „Koncentrace špičkové vědy a výzkumu je klíčem k úspěchu v oblastech, jako je právě umělá inteligence, a je to i jedním z hlavních cílů Národní AI strategie. Díky ní chceme především zapojit Česko do aktivit na evropské úrovni, a jsme proto rádi za všechny podobné iniciativy,“ říká náměstek ministra průmyslu a obchodu pro digitalizaci a inovace Petr Očko, který měl přípravu klíčové strategie na starost.

„Naším hlavním cílem je především přilákat ty nejlepší mozky ze zahraničí a zvyšovat zájem o práci v pražském AI ekosystému,“ uvádí spoluzakladatel prg.ai Michal Pěchouček z FEL ČVUT v Praze a dodává: „Důležité je pro nás i budování značky Prahy jako světoznámého města, které je kosmopolitní, technologické a atraktivní jako místo pro práci i život. Pro vývoj umělé inteligence zkrátka potřebujete hlavně tu lidskou.“

Cílem prg.ai je spolupráce napříč akademickým prostředím i průmyslem a podpora českého byznysu. „Jde o budování komplexního ekosystému, jehož základními kameny jsou koncentrace excelentního základního a aplikovaného výzkumu, jeho přenášení do praxe, firem a budování startupů, úspěšná aplikace AI v průmyslu a mezinárodní spolupráce,“ říká rektor ČVUT v Praze Vojtěch Petráček. Iniciativa se proto opírá i o domácí technologické firmy. Pro Avast, Seznam, či Socialbakers totiž umělá inteligence hraje stále důležitější roli. „S fakultami, výzkumnými centry a jednotlivými členy prg.ai již delší dobu aktivně spolupracujeme, protože chceme podporovat excelentní výzkum, kvalitní vědce a IT vzdělávání. V Česku máme talentované lidi a jsem rád, že prg.ai chce naplnit jejich potenciál. To, věřím, povede k většímu zájmu o studium počítačových věd a umělé inteligence i k tomu, že tu bude vznikat špičková věda uplatnitelná v praxi,“ připojuje Ondřej Vlček, nastupující CEO firmy Avast.

Právě s českými podniky plánuje iniciativa aktivně spolupracovat na rekvalifikaci a vytváření AI pracovních míst, přípravě a implementaci inovačních strategií a zavádění pilotních projektů. Vedle spolupráce se zavedenými firmami si iniciativa klade za cíl zvýšit počet startupů založených na prg.ai univerzitách a ústavech. Zaměří se proto na inkubaci vysokoškolských projektů, jejich financování a navazování transparentní spolupráce. Pro integraci do regionálních a světových sítí hodlá prg.ai úzce spolupracovat s dalšími AI centry v Česku, EU, Švýcarsku, Izraeli a Severní Americe. „Rozsáhlá podpora inovačních a výzkumných center je jednou z klíčových aktivit Akademie věd,“ říká předsedkyně Akademie věd ČR Eva Zažímalová. „Je to totiž skutečně efektivní a ověřený prostředek, jak Českou republiku nejen posunout na evropskou špičku během relativně několika málo let, ale stabilně ji tam i udržet,“ dodává.

Pro zvýšení povědomí o přínosech umělé inteligence a jejích etických, právních a ekonomických aspektech chce prg.ai aktivně podporovat veřejnou diskuzi a vzdělávání. V přípravě je vedlejší volitelná specializace prg.ai Minor, kterou si budou moct zapsat studenti různých technických i netechnických oborů jak na UK, tak na ČVUT. „Mezi jednu z nejdůležitějších rolí univerzit bezesporu patří spojovat a propojovat různé vědní oblasti. Jsem velmi rád, že Univerzita Karlova svou aktivní účastí v projektu prg.ai k tomuto propojování přispěje nejen v Praze, ale i v celé České republice. Je nepochybné, že konkrétních dopadů prg.ai bude celá řada, ale už teď velmi konkrétně profilujeme např. péči o etické standardy při vývoji technologií umělé inteligence a velkou pozornost věnujeme i podpoře prostupnosti bakalářských studijních programů v oblasti AI,“ uzavírá rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima.

Veřejnost si v soutěži Zlatá koruna 2019 získaly produkty mBank

Cena veřejnosti i Cena podnikatelů Zlaté koruny mají své vítěze. V největší anketě finančních produktů bylo odevzdáno téměř 70 tisíc hlasů! Zvítězilo mKonto od mBank a stalo se tak nejoblíbenějším produktem veřejnosti. mBank zvítězila i u podnikatelů.

Největšího úspěchu ve veřejných anketách nepochybně dosáhla mBank, která svým produktem mKonto již potřetí v řadě obhájila vítězství v kategorii Cena veřejnosti. V kategorii Cena podnikatelů je mBank ještě silnější, nejen že obhájila mKontem Business vítězství kategorie počtvrté, odnáší si dokonce i Stříbrnou korunu za eMAX Business. Nemalým úspěchem se může pochlubit i Equa bank, která získala Bronzovou korunu v obou anketách za Běžný účet Equa bank a Podnikatelský běžný účet Equa Bank.

Výsledky jasně dokazují, že výhodné bankovní účty jsou u veřejnosti oblíbené. V soutěži Zlatá koruna se pravidelně umisťují na medailových pozicích od roku 2008. V letošním roce vyhrál tento typ finančního produktu 5 medailí ze 6 možných. Jediný produkt, který se umístil na medailových příčkách a není účtem, je Aplikace Smart Banka od Monety. Získala stříbro v Ceně veřejnosti. To potvrzuje, že kromě nízkých nákladů zajímá veřejnost i zvyšující se vliv moderních technologií v každodenním životě.

„Cena veřejnosti i Cena podnikatelů jsou hlavními kategoriemi soutěže Zlatá koruna. Anketa veřejnosti není o množství klientů ani o objemu realizovaných prostředků. Vyjadřuje oblíbenost, spokojenost i loajalitu a spokojený klient je pro finanční společnosti tím nejdůležitějším. Toto ocenění je pro společnosti velkým úspěchem a zároveň důkazem, že banka svým klientům rozumí a naslouchá. Radost mi také dělá zvyšující se počet hlasujících, v minulém roce jsme se přiblížili hranici 60.000 odevzdaných hlasů a letos jsme se dostali k 70.000! Hlasující se také aktivněji zapojili a své oblíbené produkty podporovali i komentáři, čehož si nejvíce cením, protože negativní zpětná vazba a kritika je dnes slyšet na vše, naopak dobré slovo a podpora je ojedinělá,“ komentuje výsledky Pavel Doležal, zakladatel a ředitel projektu Zlatá koruna, a dodává: „Dlouhodobý úspěch nízkonákladových bankovních účtů není překvapivým, jsou to produkty, které potřebuje každý a pokud dostane kvalitní službu za nízké náklady, ocení to. Bankovní účty však nebyly jediným typem produktů, které se dostaly do finálové dvacítky. Z hlasování také vyplývá, že nejen odborníci, ale i veřejnost přikládá stále větší důležitost moderním technologiím. Do finále se dostaly dva fintechové projekty, ale i on-line bankovní aplikace, která dokonce získala Stříbrnou korunu. Mezi finalisty byly však i podílové fondy, kreditní karty, neživotní pojištění, spořicí účty, stavební spoření a úvěry.“

Vítězství v obou kategoriích je velkým oceněním, ale také závazkem ke svým klientům.
„Vítězství v obou hlavních kategoriích největší klientské ankety nás nesmírně těší. Rád bych tímto poděkoval především všem našim klientům, pro které se snažíme neustále naše produkty a služby zlepšovat. Motivují nás k tomu, abychom hledali nové oblasti, kde pro ně můžeme finance a bankovnictví zjednodušit a zlepšit. Chceme, aby mohli méně myslet na banku a více se věnovat věcem, které jsou pro ně v životě důležité. V letošním roce jsme proto k mKontu připravili přelomovou inovaci, pojmenovanou příznačně „mKarta Svět“. Díky ní mají nyní Češi možnost svou běžnou debetní kartou k účtu platit výhodně i v cizině, protože nabízí opravdu skvělý kurz. Mohou se tak spolehnout na to, že jejich karta je jednoduše skvělá doma i v zahraničí. Navíc díky šikovné mobilní aplikaci mohou mít svoji banku po ruce kdykoliv potřebují a zároveň využívat pohodlné placení chytrým telefonem pomocí Google Pay a Apple Pay. Rád bych také poděkoval svým kolegům z mBank, kteří produkty a služby pro naše klienty připravují,” řekl k výsledkům Paweł Kucharski, generální ředitel mBank.

Slavnostní předání ocenění proběhne 30. května 2019 v Top Hotelu Praha spolu s vyhlášením Ceny za společenskou odpovědnost a výsledků produktové soutěže Zlaté koruna v 17 soutěžních kategoriích hodnocených 377 člennou odbornou porotou – Finanční akademií.

Cena veřejnosti Zlaté koruny 2019

1. mKonto mBank
2. Aplikace MONETA Smart Banka MONETA Money Bank
3. Běžný účet Equa bank Equa bank

 

Cena podnikatelů Zlaté koruny 2018

1. mKonto Business mBank
2. eMAX BUSINESS mBank
3. Podnikatelský běžný účet Equa Bank Equa bank

Mezinárodní hudební festival VĚČNÁ NADĚJE opět představí hudbu terezínských skladatelů

NADAČNÍ FOND VĚČNÁ NADĚJE pořádá ve dnech 18.–25. srpna 2019 druhý ročník mezinárodního hudebního festivalu VĚČNÁ NADĚJE: Gustav Mahler a terezínští skladatelé. V Praze a Terezíně přiblíží tvorbu skladatelů spjatých s kontextem středoevropské hudební kultury v interpretaci předních domácích i zahraničních umělců jako jsou Ivo Kahánek, Selcuk Cara, Irena Troupová a Jan Dušek, Bennewitzovo kvarteto, Virtuosi Brunenses a Martinů Voices.

Podobně jako v předchozím ročníku je důraz kladen na tvorbu „terezínských autorů“ či jejich současníků, kteří se mezi světovými válkami výrazně začlenili do moderních stylových proudů. Dramaturgickým záměrem festivalu je představit jejich tvorbu v neotřelých spojeních a na průnicích různých stylů a žánrů. Zohledněna budou díla jubilujících autorů Pavla Haase (1899–1944) a především Gideona Kleina (1919–1945). Koncerty budou hodinu před začátkem uvedeny přednáškou.

Na prvním festivalovém koncertu 18. srpna zazní dvě nejzralejší skladby Gideona Kleina, Klavírní sonáta (Ivo Kahánek) a Smyčcové trio pro housle, violu a violoncello (Virtuosi Brunenses). Druhá jmenovaná poslouží jako hudební předloha baletního představení (sólisté Baletu Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni).

V pondělí 19. srpna představí filmový režisér, scénárista a zpěvák Selcuk Cara unikátní studentský projekt Bílá růže (Weisse Rose). Představení je koláží sestavenou ze stejnojmenné operní jednoaktovky německého skladatele Udo Zimmermanna a z hudby izraelské autorky Chayi Czernowin.

V terezínské části festivalu 20.–21. srpna budeme moci v autentickém prostředí sledovat představení kabaretu Smějte se s námi a opakování koncertu sestaveného ze skladeb jubilujícího Gideona Kleina, resp. jejich převedení do baletní podoby. Zmiňovaný kabaret podpořený uvedením na půdě Magdeburských kasáren pak otevírá inspirující průhledy do kulturního života v terezínském ghettu.

22. srpna vystoupí v Praze Irena Troupová a Jan Dušek s programem sestaveným z děl Viktora Ullmanna, Rudolfa Karla, Pavla Haase, Erwina Schulhoffa a Hanse Winterberga. Interpretačně vyzrálé podání je podpořeno rovněž odborným zájmem interpretky o tvorbu autorů meziválečného období.

Následujícího dne přednese Bennewitzovo kvarteto skladby Erwina Schulhoffa, Gideona Kleina, Viktora Ullmanna a Antonína Dvořáka. Posledně jmenovaný, přiklánějící se k tradici Beethovenově a Schubertově, se stal významným inspiračním zdrojem pro celou meziválečnou generaci.

Závěrečný koncert festivalu nabídne skladby Gideona Kleina, Bohuslava Martinů, Hanse Krásy, Gustava Mahlera či Erica Whitacra v podání vokálního sboru Martinů Voices pod vedením sbormistra Lukáše Vasilka. Zazní mimo jiné výběr ze slavného Martinů cyklu České madrigaly (1939), jež vznikly krátce před Kleinovými sborovými skladbami (1942–43).

V rámci festivalu se také uskuteční ve spolupráci s Institutem terezínských skladatelů čtyřdenní mezinárodní setkání mládeže v Terezíně (19.–22. srpna). Na programu jsou tematické přednášky a workshopy, studentská konference a umělecká vystoupení.

Nadcházejícímu ročníku udělil záštitu prezident České republiky Miloš Zeman, předseda Senátu Parlamentu České republiky Jaroslav Kubera, předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Radek Vondráček, Ministerstvo kultury České republiky, předseda Ústavního soudu JUDr. Pavel Rychetský, primátor hlavního města Prahy MUDr. Zdeněk Hřib, hejtman Ústeckého kraje Oldřich Bubeníček, starosta města Terezín René Tomášek a velvyslanec Spolkové republiky Německo Dr. Christoph Israng.

Partnery festivalu jsou společnost Pražská energetika, a.s. a Institut terezínských skladatelů. Projekt vzniká za podpory Hlavního města Prahy. Strukturu partnerů a záštit naleznete na webových stránkách festivalu v sekci Záštity 2019.

VĚČNÁ NADĚJE děkuje všem svým partnerům a zaštiťujícím institucím za spolupráci a podporu. Jsme přesvědčeni, že tato spolupráce je přínosná pro obě strany, a že tímto bude alespoň částečně splacen dluh vůči terezínským skladatelům.

Předprodej vstupenek bude zahájen 3. června 2019 v síti Ticketstream. Vstupenky na jednotlivé koncerty bude možné zakoupit online prostřednictvím webových stránek www.ticketstream.cz.

Více informací naleznete na webových stránkách www.vecnanadeje.org.

Jana Maláčová

 

“Je nepřijatelné, aby v České republice žily děti v chudobě”

 

Jana Maláčová, ministryně práce a sociálních věcí

Koncem května 2019 oslavíte desátý měsíc působení ve vládě. Jak hodnotíte své působení? Co Vás překvapilo mile, co naopak nemile?

ČSSD se ve vládě daří a mě těší, že k tomu můžu přispět. Těch úspěchů, je víc. Patří mezi ně nárůst minimální mzdy o 1150 Kč nebo zrušení tzv. karenční doby. To je pro mě osobně důležité, protože sociální demokracie byla vždycky stranou práce. Když někdo poctivě pracuje, tak ho musíme umět ochránit a zajistit mu důstojné pracovní podmínky.

Pak to je historicky největší navýšení důchodů. A opět, když někdo celý život poctivě pracuje, tak si zaslouží důstojné stáří ne dožívat v chudobě. Náš důchodový systém ale není bezchybný, a proto jsem ráda, že se nám kromě zvýšení penzí podařilo také ustanovit Komisi pro spravedlivé důchody, která se bude odstranění největších nespravedlností věnovat. Chceme narovnat nižší důchody žen i zajistit dřívější odchod do penze u tzv. náročných profesí. Zabývat se ale musíme i hledáním dalších zdrojů příjmů důchodového systému.

Za velký úspěch považuji také navýšení příspěvku na péči ve III. a IV. stupni závislosti, přičemž finanční podporu ze strany státu vnímám v případě těchto hendikepovaných lidí, kteří jsou ve většině případů odkázáni na pomoc druhých, jako zcela zásadní.

Ani tím by ale výčet nekončil. Kdybych to měla shrnout, tak mě těší, že se ČSSD daří tlačit vládu směrem k sociálně citlivé politice. Kdyby byla místo nás ve vládě ODS nebo SPD, tak to vypadá úplně jinak. Nemilá překvapení mohou přijít kdykoliv, ale pak si to případně věcně řekneme na vládě a vše dokážeme společně vyřešit.

Navzdory dobře fungující ekonomice jste ministryní práce a sociálních věcí v zemi, kde je desetina obyvatel v exekuci, máme 115 000 neplatičů alimentů a dvě zranitelné sociální skupiny – rodiny s malými dětmi a důchodci – mají velkou šanci spadnout do pasti chudoby. Rodinná politika a téma stárnutí jsou Vašimi prioritami. Jaká je možnost systémové změny?

Předně bych chtěla říct, že když zemi se daří a nemusíme řešit žádnou zásadní krizi, tak je nepřijatelné, aby v České republice žily děti v chudobě.

Těch opatření, jak situaci pomoci je několik. Připravujeme prorodinný balíček, jehož součástí je navýšení rodičovského příspěvku, zavedení zálohovaného výživného i sdíleného pracovního místa, například pro matky na rodičovské, a také zajištění financování dětských skupin a mikrojeslí. Co se týká seniorů, tak jsem již výše hovořila o navyšování důchodů.

Zmínila jste exekuce. Podle posledních dostupných statistik má v ČR exekuci 863 tisíc lidí. To je skutečně hrozivé číslo. Kdyby se exekuce započítávaly do čísel, které nám indikují ohrožení chudobou, tak bychom se nestačili divit.

Ovšem tato problematika spadá do mojí kompetence jen částečně. Svůj díl práce musejí odvést i další ministerstva. Já jsem prozatím představila navýšení existenčního a životního minima. Lidem v exekucích by tak mělo zůstat alespoň o něco víc. Pracovat se prostě musí za všech okolností vyplatit. V souvislosti s tím jsem proto v rámci novely nařízení vlády k nezabavitelnému minimu uplatnila několik zásadních připomínek, které by měly pomoci ke zlepšení jejich životní situaci a zároveň jim poskytnout možnost vymanit se z dluhové pasti.

Kromě toho si v oblasti boje s chudobou došlápneme na všemožné šmejdy a obchodníky s chudobou, kteří jsou postrachem tzv. vyloučených lokalit.

Jste místopředsedkyní spolku Oranžový klub, který prosazuje spravedlivé zastoupení žen ve veřejném životě. Připomeňme, že podle Světového ekonomického fóra je Česká republika na 88. místě s ohledem na rovné příležitosti pohlaví právě s ohledem na nízkou úroveň politického a ekonomického uplatnění, navzdory prvním příčkám v rovném přístupu ke zdravotnictví a vzdělávání. Zvenku to vypadá, že takto nízké umístění málokomu vadí, stejně tak jako 22% rozdíl v platech. Justin Trudeau, premiér Kanady prohlásil: „Diversita je silnou stránkou Kanady“. Co udělat proto, aby tento slogan bylo možné použít i v Čechách?

Boj za práva žen pro mě rozhodně je téma. Díky studii projektu 22 % K ROVNOSTI víme, že na stejné pozici u stejného zaměstnavatele berou ženy o 11 % nižší platy než muži, to je jako kdyby muži na konci dostali 13. plat a jejich kolegyně nedostaly nic. Celkově napříč ekonomikou je pak rozdíl vámi zmiňovaných 22 %. Hlavním důvodem je samozřejmě péče o rodinu a o děti. Nerovné odměňování žen a mužů je zásadním tématem, které chci otevřít na jednání tripartity. Myslím si totiž, že jde o nespravedlnost, která škodí nejen lidem v naší zemi, ale také naší ekonomice.

Zde opět zafunguje tzv. prorodinný balíček, který obsahuje financování dětských skupin, mikrojeslí a sdílená pracovní místa. Tato dvě opatření by měla zajistit, aby žena v důsledku péče o dítě neměla tolik problémů se slaďováním kariérního a pracovního života, což poté může negativně ovlivnit i to, kolik bere. A samozřejmě pak tady máme instituce jako inspekce práce a další, které musejí dohlédnout na to, že někde nedochází k přímé diskriminaci žen na pracovišti.

Matky samoživitelky jsou nejvíce ohroženou skupinou na trhu práce, na pracovišti jsou vystaveny diskriminaci a spolu s důchodci mají největší šanci spadnout do pasti chudoby. Některé firmy raději podstoupí byrokratickou zátěž spojenou se zaměstnáváním Filipínců či Indů, než by umožnily sdílené úvazky či sdílená pracovní místa. Chystáte předložit „balíček na podporu rodin“, proč bylo těžké pro něj najít podporu?

Sdílené pracovní místo nebude pro zaměstnavatele znamenat další administrativní zátěž. Naopak, náš návrh jsme se snažili vytvořit tak, aby byl celý postup co nejjednodušší. Nebude to o nic komplikovanější, než když chcete přijmout jakéhokoliv nového zaměstnance.

Díky sdílenému pracovnímu místu budou moci zaměstnavatelé pokrýt část jejich poptávky po kvalifikovaných zaměstnancích, kterých je dnes nedostatek. O jednu pracovní pozici se bude moci dělit například matka na rodičovské a důchodce, který by také rád ještě pracoval a udržoval vazby s kolegy, ale už nestačí na plné časové nasazení, nebo se chce více věnovat vnoučatům.

Častými argumenty proti prorodinnému balíčku jsou rozpočtové důvody. Spíše se ale zaměřme na to, že investice do podpory rodin se nám několikanásobně vrátí, ať už ve formě vyšší porodnosti nebo lepší finanční stability rodin. A máme opravdu kam investovat, chybí u nás základní infrastruktura, tedy hlavně kvalitní služby v oblasti péče o děti do 3 let, podpora částečných úvazků atd.

Zůstaňme u ženské solidarity. Setkala jste se s ní? Funguje ve vládě? Funguje ve vrcholové politice? Ministryně Nováková ani Schillerová nejsou známy jako podporovatelky žen a ženských témat.

To mi nepřísluší hodnotit. Každá se v rámci svého resortu zabýváme jinou agendou a profesionálně spolu komunikujeme bez vážnějších obtíží. Pokud však někdy dochází ke sporům, není to nikdy na osobní rovině, zásadně se věnujeme programové diskuzi.
Já sama jsem se s podporou žen, o níž sama usiluji, potkávala na svých předchozích pozicích i v rámci sociální demokracie, kde tento k přístup k ženám funguje bezvadně.

Nebudu se Vás ptát na to, jak zvládáte péči o rodinu a kariéru, protože tato otázka mi nepřijde vhodná s ohledem na to, že mužů na vrcholových pozicích se ptá málokdo. Zeptám se Vás na to, jak pracujete s energií, dobíjíte baterky, a jak se Vám daří práci a rodinu oddělovat či kloubit?

Děkuji, že to takhle formulujete. Ale máte pravdu, není to vždy snadné. Někdy se nám stane, že trávíme s manželem večer nad diáři a hledáme, jak všechno společně sladit. Pomáhá ale, že jsme si jasně nastavili, co kdo děláme a pak jsou tady babičky a dědečkové, kteří také pomůžou. Ale jinak to je stejné jako u většiny lidí, těší mě odpočívat s manželem, být se synem Gustíkem a užívat si jeden druhého. Kromě trávení času s rodinou je pro mě relaxem také sport a dostatečný spánek. Ze všeho nejraději „vypínám“ u dobré knihy nebo filmu.

Linda Štucbartová

Předávání cen vítězům 26. ročníku soutěže MANAŽER ROKU

Manažer roku – prof. Vladimír Mařík
Manažerka roku- Tanja Vainio – generální ředitelka ABB pro ČR a SR

Informace o výsledcích 26. ročníku soutěže MANAŽER ROKU– na www.cma.cz a také na www.manazerroku.cz

Zdroj: ČMA

Většina českých regionů bohatne rychleji, než je průměr EU. Nejvíce se daří Zlínskému kraji, jako jediný si pohoršil Karlovarský

Hrubý domácí produkt 12 českých regionů roste rychlejším tempem než průměr Evropské unie. Vyplývá to ze zjištění projektu Evropa v datech, který porovnal poslední dostupná data s údaji z roku 2004. Od vstupu České republiky do EU nejrychleji zbohatl Zlínský kraj, jehož HDP na hlavu se přiblížilo unijnímu průměru o 14 procentních bodů. Nadprůměrně se dařilo i Jihomoravskému kraji a Praze. Naopak Karlovarský kraj si od roku 2004 pohoršil, jeho HDP kleslo z 61 % na 58 % evropského průměru.

Žádný z českých krajů s výjimkou Prahy ještě nedosáhl úrovně HDP na jednoho obyvatele, které by se rovnalo evropskému průměru. Od vstupu do EU se i přesto může 12 českých regionů pyšnit rychlejším růstem vlastního HDP, než jaký je průměr EU. „Ze srovnání vyplývá, že nejrychleji bohatne Zlínský kraj. Jeho HDP na hlavu bylo v roce 2004 na 61 procentech unijního průměru. V roce 2016 se vyšplhalo na 75 procent,“ uvádí Jan Krupička z analytického projektu Evropa v datech. Ekonomicky se velmi dařilo také Jihomoravskému kraji, jehož HDP na hlavu vzrostlo z 71 % na 85 % unijního průměru. Praha s růstem o 19 procentních bodů dosáhla na 183 % průměru EU.

Ústecko stagnuje, Karlovarsko si oproti Evropě pohoršilo
Polepšení vůči průměrnému růstu HDP v Evropské unii se nedočkaly jen dva české regiony. „Karlovarský kraj začínal v roce 2004 se 61 procenty evropského průměru, tedy na stejné pozici jako Zlínský kraj. Jako jediný z českých regionů si však ve srovnání s EU pohoršil, a to o tři procentní body. Přestože také bohatne, tak mnohem pomaleji,“ vysvětluje Jan Krupička. Lépe se ve srovnání s unijním průměrem nedařilo ani Ústeckému kraji, který se od roku 2004 drží na 64 %.

Jižní Morava je na vrcholu, daří se Plzeňsku a Středním Čechám
Vrchní příčky co do růstu i výše HDP na hlavu patří v České republice Praze a Jihomoravskému kraji. Hned za nimi se umístilo Plzeňsko a Střední Čechy, které od roku 2004 zaznamenaly zlepšení vůči unijnímu průměru o 6 procentních bodů. Ačkoliv se nejedná o nejvýraznější růst mezi českými kraji, zůstávají tyto regiony stále na nejvyšších pozicích. A to díky své dobré ekonomické kondici již v době vstupu České republiky do EU. Podobně si vedlo Liberecko, jehož HDP v roce 2016 dosáhlo 68 % evropského průměru, a Pardubicko, které povýšilo na 71 %.

Odkaz na interaktivní infografiku je ZDE

 

 


Evropa v datech je český portál datové žurnalistiky, který využívá statistické údaje o ekonomikách a společnostech evropských zemí a překládá je do srozumitelného jazyka infografik a map. Nabízí celoevropská srovnání i porovnání života v Evropě se zbytkem světa. Jedná se o veřejně prospěšný projekt a své výstupy nabízí volně k použití a další publikaci. Více informací a kontaktů naleznete na webových stránkách www.evropavdatech.cz.

Cosmopolitan Executive Helas Ladies Club: CESTA KE HVĚZDÁM

Další ze setkání Cosmopolitan Executive Helas Ladies Club bylo ve znamení hudby a zejména té rokové. Pozvání do Kláštera minoritů sv. Jakuba přijal zpěvák, herec, skladatel a hvězda hned několika muzikálů Václav Noid Bárta.

„Již celých 20 let je Cosmopolitan Executive Helas Ladies Club prostředím, ve kterém se setkávají, vzájemně poznávají, a co víc, také podporují a inspirují ženy s aktivním přístupem k životu. Za ty roky se nám podařilo vybudovat místo, kde můžete sdílet své radosti i starosti, místo, kde můžete aktivně relaxovat,“ řekla zakladatelka dámského klubu Helena Kohoutová. Mottem pro rok 2019 je: NOVÉ ZAČÁTKY – ZNOVUZROZENÍ.

Hostem klubového setkání byl, jak už bylo zmíněno, Václav Noid Bárta, a došlo i na zpěv. Hudba ho provází již od nejútlejšího dětství. „Pocházím z muzikantské rodiny. Vyrůstal jsem na folklorní hudbě, což je dodnes znát na mém hlase,“ prozradil s tím, že už ve čtyřech letech absolvoval své vůbec první turné. A nebylo to turné ledajaké. Tehdy totiž společně s rodiči odjel na dva měsíce do Spojených států amerických, kde jezdili od města k městu a zpívali krajanům – emigrantům. „Táta hrál na dudy, máma na vozembouch, já zpíval,“ upřesnil Noid a rovnou přidal úryvek z písničky „Žádnej neví, co jsou Domažlice“, která byla spolu s dalšími lidovými písněmi v jejich repertoáru. „Dodnes z legrace říkám, že své první turné jsem absolvoval v USA a od té doby to jde dolů,“ zažertoval zpěvák, jehož velkým koníčkem je, jak jsme se dozvěděli, rybaření.

Václav Noid Bárta však není jen rockovým zpěvákem a jednou z největších současných muzikálových hvězd. I když na svém kontě jich má opravdu celou řadu. Svou první muzikálovou roli získal v muzikálu z dílny Michala Pavlíčka Excalibur. Při práci na něm se setkal s takovými osobnostmi české hudební scény jako je Kamil Střihavka, Vilém Čok nebo Lucie Bílá. Vidět jsme ho však mohli i v muzikálech Hamlet, Jesus Christ Superstar, Robin Hood nebo Bonnie & Clyde. Je také autorem vlastního muzikálu Němcová.

Právě skládání je jednou z činností, která Václava Noida Bártu nejvíce těší. „Skládám a nahrávám své vlastní věci od nějakých 11 let, od doby, kdy mi bratranec odhalil tajemství magneťáku,“ prozradil autor hudby k filmu Kajínek, kterou dodnes považuje za svůj nejlepší a nejúspěšnější projekt. V současné době jezdí Václav Noid Bárta po celé republice s projektem Rock Symphony, a to s kolegyní zpěvačkou Martou Jandovou. „Oslovila nás Zlínská filharmonie Bohuslava Martinů, zda bychom společně nenastudovali klasické rockové pecky. Jsem rád, že jsem do toho šel, protože hity například od Deep Purple nebo Nazareth ve spojení s orchestrem neuvěřitelně fungují,“ dodal Václav Noid Bárta.

Součástí setkání byla tradičně tombola a také dobročinný bazar. Jejich výtěžek byl věnován na podporu organizace Bezobalu a jejich aplikace Zero Waste pro mobilní telefony a tablety. Jež pomáhá těm, kteří chtějí snižovat produkci odpadu, i vlastním nákupním chováním ovlivnit situaci v této oblasti.

„Dámský klub je postaven na 4 důležitých pilířích. Tím prvním jsou naše členky, druhým naši partneři, třetím myšlenka klubu – VZTAHY, INSPIRACE, PODPORA a čtvrtým můj tým, se kterým pracujeme na tom, aby se klub neustále rozvíjel a byl místem, na němž se můžete setkávat nejen s novými lidmi, ale také objevovat nové zážitky,“ doplnila Helena Kohoutová.

Poděkování za podporu patří všem partnerům setkání:

Alcatravel, Autosalony Kopecký, Biopekárna Zemanka, Bewit, Česká pojišťovna, E.on, Farmax, KetoDiet. Lifefood, Mediarex, NaturProdukt, Oxalis, Samurai Shot, VitaJuwel a Vodafone.

Pohoštění zajistil Prague Catering ve spolupráci s My Raw, Moje pekárna a značkami Moje Maso, Giana, Kaiser Franz Josef. O technickou stránku akce se postarala CEZAA.

V historickém domě na náměstí Republiky odstartoval Prague Design Week 2019

V budově bývalé banky v centru města na náměstí Republiky 7 byl v pondělí v poledne zahájen šestý ročník mezinárodní prodejní designérské přehlídky Prague Design Week 2019. Až do neděle 21. dubna se mohou návštěvníci těšit na novinky od více než 60 designérů, každodenní workshopy, přednášky, promítání v Design Kině, hravý dětský koutek a vyhlídku na celou Prahu.

Na dvou patrech historické budovy banky na náměstí Republiky se představí přes 60 vystavovatelů – designérských studií, šperkařů, módních návrhářů, umělců i studentů vysokých škol. Ve svých expozicích tu představí nejen svou aktuální tvorbu, ale i proces vzniku svých díl. Nedílnou součástí budou i workshopy s vystavovateli, doprovodné přednášky i oblíbené Design Kino.

Nedílnou součástí přehlídky budou i workshopy s vystavovateli, například modelování s uměleckým betonářstvím Aspoň Tohle, stříbření skla s Annou Jožovou z UMPRUM nebo práci a s přirozeně uschlým dřevem se značkou Enjoy Timber. Značka Leathery bude mít po celý týden otevřený workshop výroby kožených doplňků, návštěvníci si tu mohou vyrobit vlastní klíčenku či peněženku. Během workshopu s Ateliérem Haškovec si zase zkusí ražbu do kartonu pomocí prvorepublikového stroje. O víkendu bude otevřen workshop s Lelí’s cupcakes s výrobou a zdobením.

Výstava je prodejní, návštěvníci tu tedy mohou zakoupit nebo si objednat výrobky vystavovatelů – šperky, módu, bytové doplňky i nábytek. Rodiny s dětmi mohou využít nehlídaný dětský koutek – originálně ručně vymalovanou místnost plnou zvířátek, s omalovánkami, skákacím panákem, i zdí na kreslení. Gastronomický zážitek nabídne pop-up kavárna Famagusta s originálními cupcaky, nanuky a dalšími čerstvými pokrmy.

Foto a zdroj: Prague Design Week, DesignMag

České školky mění svou tvář. Sází na světlo, barvy a propojení s přírodou

Chodili jsme do nich skoro všichni. A všechny vypadaly tak nějak podobně. Řeč je o tradičních českých školkách, které i dnes praskají ve švech. Něco se ale přeci jen mění: o školky se začínají zajímat nápadití architekti a designéři, na mnoha místech vznikají doslova architektonické skvosty. Přinášíme vám přehled těch nejzajímavějších počinů poslední doby. No schválně, kdo by se chtěl vrátit v čase?

Nejdiskutovanější a patrně nejobdivovanější školkou se v poslední době stala liberecká školka ve Vratislavicích nad Nisou. Z kapacitních důvodů nechala severočeská obec odvážně postavit v roce 2018 tak trochu jinou školku. A sklízí za ní uznání doma i v zahraničí. Autoři stavby, architekti Petr Stolín a Alena Mičeková, nalezli inspiraci u hravé tokijské mateřské školyod architekta Tezukiho.

„Celý dům je vlastně jedna velká prolézačka. Chceme děti naučit vnímat architekturu prostoru v rozličných formách,“ vysvětlili autoři projektu. Vytvářet dětem nevtíravě kreativní prostor je podle nich velmi důležité. „Doufáme, že tato generace bude lépe vybavená a bude více vyžadovat kvalitní veřejný prostor a kulturní úroveň. Bude to pro ně přirozené,“ zdůraznili.

Podle Aleny Mičekové se jedná o ojedinělou stavbu, která byla navržena přímo na míru Vratislavicím. Podobný princip školek nicméně podle ní funguje například v Rakousku nebo Německu.

Investiční náklady byly snad poměrně překvapivé, nevyšplhaly se nad 40 milionů korun. Navíc 28 z nich šlo z prostředků evropských fondů.

Pavilony o poznání jinak

Zajímavou školku na sklonku loňského roku otevřeli v Pacově. Velkoryse pojatý areál Mateřské školy Za Branou vznikl podle návrhu pražského studia Vyšehrad. Na osmdesátimilionovou stavbu dostala obec padesátimilionovou dotaci z EU, dalších třicet milionů putovalo z obecního rozpočtu.

Více čtěte zde.

S Lindou Štucbartovou o misi českých podnikatelek do Izraele

O Lindě jsem se dozvěděla od naší společné přítelkyně, izraelské malířky žijící v Praze Hany Alisy Omer. Našla jsem si Lindin profil – a nedovedla si představit, že je v lidských silách stihnout všechny aktivity, které dělá. Když jsem ji potkala osobně, pochopila jsem, že to možné je. Některé ženy jsou prostě dynamo, vědí, co chtějí, a dělají to s nadšením, které je zpětně nabíjí, aby zase mohly tvořit něco nového.

Linda o sobě mluví jako o „konektorce“, tedy o člověku, který spojuje a propojuje. Také v našem rozhovoru několikrát zaznělo, že ženy se mají podporovat a pomáhat si a že síťování je důležitá ženská schopnost. Ač ze zcela jiné oblasti než jsem já, máme mnohé společné a rozhovor byl spontánní a obohacující. Její nejnovější aktivitou je Diversio (www.diversio.cz ), subjekt podporující transformační projekty skrze síťování a propojování různých oblastí. Mojí první otázkou bylo, jak Linda dostala nápad propojit české a izraelské podnikatelky a proč zrovna v Izraeli? A potom už jsem jenom se zájmem poslouchala.

„FAJN, USPOŘÁDÁM MISI…“

„Před dvaceti lety jsem ukončila studium v Oxfordu se zaměřením na Hebrew and Jewish studies (Hebrejská a židovská studia). Když jsme dostávali diplom, bylo nám jasné, že jsme prožili báječný rok a jedinečnou zkušenost, ale zároveň jsme si říkali – studovali jsme předmět, který nám v životě téměř k ničemu nebude. Věděli jsme, že nás čekají kariéry právníků a diplomatů. Já sama jsem pokračovala studiem mezinárodních vztahů v Ženevě. Pracovně jsem začínala na Ministerstvu zahraničních věcí. Hodně jsem se angažovala v podpoře žen, protože nejsem spokojená s jejich zastoupením na nejvyšších pozicích v politice, korporátní či akademické sféře.

Jsem členkou Rady pro komercializaci Univerzity Karlovy (Centrum pro přenos poznatků a technologií). Jejím úkolem je dávat pozor, aby výsledky aplikovaného výzkumu byly k dispozici skutečně celé společnosti, neboť prostředky pro přenos z primárního do aplikovaného výzkumu platíme všichni ze svých daní. Výsledky by měly tedy sloužit všem. Rada je dobře vyvážená, jsou v ní muži i ženy, zástupci různých generací i vědních odvětví. Díky této práci jsem si uvědomila, že když úzká skupina lidí rozhoduje o průběhu výzkumu, jeho financování, složení vědeckých týmů, apod., ovlivňuje to v důsledku směřování společnosti. To mi otevřelo oči pro vnímání, jak je důležité hned na začátku procesu nastavit paradigma např. přítomností žen v poradních pozicích.

Mé další kroky vedly do technologické agentury, kde jsem se stala externí hodnotitelkou pro oblast průmyslu 4.0 . A to přestože mám humanitní vzdělání. Nicméně si tam nikdy nepřipadám jako outsider nebo „blondýna“, kterou shodou okolností skutečně jsem, ale jako někdo, kdo přináší jiný úhel pohledu. Mohu se na celý projekt podívat pohledem, který lidé uvnitř nemají. Např. vidím, že jsou preferovány skupiny jako jsou mladí sportovci nebo mladí bezdětní lidé, zatímco zájmy žen matek nebo starých lidí hájeny nejsou a jejich úhel pohledu není zohledňován. Takže se mohu zeptat, co uděláme pro ně.

A v té době jsem začala jezdit do Izraele, protože kamarádka tam udělala aliju (získala občanství a odstěhovala se do Izraele). Její dcera byla nejlepší kamarádka mé dcery, a my maminky jsme si řekly, že jejich kamarádství nadále podpoříme. Vždy jsem se z Izraele vrátila neuvěřitelně inspirovaná a nabitá energií. Spousta lidí mi začalo říkat, abych je příště vzala s sebou. Asi to vypadalo, že na něčem ujíždím… (smích). A tak jsem si řekla: Fajn, uspořádám misi.

„OTEVŘELY SE MI VŠUDE DVEŘE…“

Začala jsem se dívat na program podnikatelských misí jako takových. A zjistila jsem dva zajímavé faktory.Zaprvé, do vládních letadel většinou berou  muži muže a hovoří s dalšími muži, takže ženský element se opět ztrácí. Pokud ženy letí, jsou to jednotlivkyně. Zadruhé, muži hovoří pragmaticky o investičních celcích, prodeji velkých komplexů, stavbách, turbínách,…. Tam podle mne ale není budoucnost. Pojďme se podívat, jak se společnost vyvíjí! Pojďme se podívat na startupy („podnikatelský subjekt, typicky popsaný jako nově založená či začínající společnost a rychle se vyvíjející a měnící společnost“, zdroj: Wiki), akcelerátory („soukromá obchodní společnost či instituce zřízená krajem či městem anebo pracoviště přidružené k vysoké škole či univerzitě, která pomáhá novým společnostem (především startupům) akcelerovat jejich vývoj a růst“, zdroj: Wiki), inkubátory („ buď soukromá obchodní společnost anebo instituce zřízená krajem či městem jako přidružené pracoviště vysokých škol a universit, která pomáhá novým a začínajícím společnostem (startupům) v době, kdy jsou tyto společnosti nejzranitelnější, tedy na začátku jejich podnikání. Inkubátor pomáhá tím, že poskytuje služby jako je například školení, jak správně nastavit obchodní plán či marketing, a další aktivity jako pronájem kancelářských prostor či poskytnutí kontaktů v daném oboru. Dalším smyslem inkubátorů je vytvářet pracovní místa a podporovat celkové podnikatelské prostředí v lokálních komunitách.“ Zdroj: Wiki). Pojďme se podívat, jak vzděláváme děti, jak se staráme o ty, kteří si už sami pomoct nemůžou.

Izraelci se nápadu ženské podnikatelské mise neuvěřitelně chytli a hodně mi pomohli. Pomohly mi kontakty v Izraeli: účastnila jsem se konference AJC (American Jewish Committee, velmi prestižní americká organizace pro ochranu práv Židů a sociálních práv obecně), kde jsem získala přehled, co je aktuálně v Izraeli „top“. Pomohl mi současný pan velvyslanec Izraele v České republice, J.E. Daniel Meron. Pomohla mi česká ambasáda, zvláště můj bývalý kolega z Ministerstva zahraničních věcí, pan velvyslanec Ivo Schwartz. Ten mi dal seznam žen – izraelských podnikatelek k navázání kontaktu. Jednou z nich byla i vedoucí AJC Avital Leibovitch. Udělala jsem s ní rozhovor – a jak je Izrael malý a lidé dají především na osobní doporučení, otevřely se mi prakticky všude dveře.

„JELY JSME ZMAPOVAT IZRAELSKÝ EKOSYSTÉM…“

V čem byla moje mise jiná? Jely jsme zmapovat izraelský ekosystém. Byly jsme se podívat na startupy, akcelerátory, např. v městském akcelerátoru v Herzliji, který hledá řešení problémů města s pomocí malých startupových firem a velkých firem hledajících možnost, jak se inovovat. Pak jsme se byly podívat ve škole IDC v Herzliji (soukromá univerzita). Je to škola, která podporuje entrepreneurship (soukromé podnikání) – tedy to, co nám tady v Česku chybí. Studenti už tam nedělají práce pro práce – to mne za mých studií nebavilo – , ale zakládají firmy, zakládají svoje startupy, mají laboratoř a všechno si mohou testovat v praxi. Je vidět, jak je to neuvěřitelně posouvá. Dále jsme se byly podívat u investorů, protože to je další důležitá oblast: je vidět, jak mají dobře zajištěn přístup ke kapitálu. Hodně těmto aktivitám pomáhá vláda, která vypsala spoustu zajímavých rozvojových programů, aby se firmám dařilo.

Zajímavé je, že i když samozřejmě Izraelci sledují úspěšnost, tak nejsou spokojeni, když je příliš vysoká. Říkají, že možná v tu chvíli sázeli na jistotu, a kdyby vybrali nějaké firmy, které jsou ještě odvážnější, tak by možná za pár let mohli mít úspěšnost vyšší. Tedy nejdou po takových věcech, které v rámci nových operačních programů tady měříme my, jako jsou studie či provádění konferencí, ale pracují s nápady s ohledem na budoucnost, aby se mělo co rozvíjet. Takto jsme izraelský ekosystém zmapovaly z mnoha úhlů pohledu.

„DIVERSIO MÁ PODPOROVAT ŽENY, ALE NECHCI DISKRIMINOVAT MUŽE…“

Na misi byly ženy ze státní správy, vysoce postavené manažerky z korporací, z univerzit, podnikatelky, investorky… Diverzita byla zajištěna už tím, že jsme byly z různých odvětví, a cenný pro nás byl nejen program, ale i vzájemné diskuse. Dodnes máme whatsappovou skupinu a podporujeme se. Celkem nás bylo dvaacet dva žen a jeden muž. Diversio má podporovat ženy, ale nechci diskriminovat muže (smích).

„DRZOST, PŘÍMOST, NÁPRAVA SVĚTA“

Kdybych měla shrnout, co jsem si z Izraele odnesla a co bych chtěla, abychom žili i v české společnosti, tak jsou to především postojové změny: nastavení naší mysli, zda něco jde nebo nejde. Začíná to u tradiční CHUCPE (jidiš výraz pro drzost, asertivitu): mít zdravou drzost, zdravé sebevědomí. A prostě to zkoušet, protože kdo nic nedělá, nic nezkazí. U nás je to ještě trochu „kdo nic nezkazí, ten je pochválen, a kdo je pochválen, ten je povýšen“. Chybí nám oceňování chyb.

U chucpe to začíná, ale chucpe samotná nestačí. Chucpe se prolíná s DIVERZITOU (rozmanitostí). Málokdo si uvědomí, že Izrael je země s imigranty ze sto třiceti zemí. Je neuvěřitelné, s jakým kulturním vzděláním a s jak různými myšlenkovými mapami tam lidé přišli. A tohle je diverzita! Téma „muži – ženy“ stále omíláme, ano, tam to začíná, je to nejviditelnější, ale my v Čechách nedokážeme pracovat ani s diverzitou čtyř generací na pracovišti nebo s diverzitou města a venkova.

Druhý koncept je TACHLES, „k věci“: typická izraelská přímost. „Jdu do toho“. Nebudeme to okecávat, nebudeme psát další studie proveditelnosti, ale ukaž, co umíš – a jsme zase u strachu ze selhání. Tak se to nepovede, no fajn! Tak se na tom něco naučíme! Statistiky nám říkají, že osmdesát procent prvních startupů se nepovede – ale také říkají, že devadesát procent těch druhých se povede! My se zasekneme na tom, že se projekt nemusí povést. Jenomže vždy se člověk něco naučí. Vyzkoušet si to, nečekat, až to bude perfektní –protože perfektní to v tomhle světě stejně nikdy nebude.

Třetí koncept, můj nejoblíbenější, je TIKKUN OLAM: dělat svět lepším místem. Izrael je malá země obklopená více méně nepřátelskými zeměmi, a proto jejich produkty musí být od samého počátku globální. Všichni tam mluví perfektně anglicky. (To je mimochodem také pro nás poučné – jak nejsme ani po třiceti letech schopní odblokovat náš strach z jazyků.) Nemluví perfektně, ale domluví se. Myslí světově a snaží se udělat svět lepším místem. To je dávná tradice judaismu.

Na Izraeli se mi líbí jejich otevřená mysl: co objeví, chtějí sdílet se světem. Nenechávají si to pro sebe. Dávám příklad fenomenálních projektů, které vznikly v Izraeli a pomáhají: i na českém trhu dostupné brýle OrCam, což jsou brýle, které nevidomým umožňují téměř číst a potkávat lidi. Jsou lokalizované do češtiny – Izraelci dali takto najevo, že česko-izraelské vztahy jsou nadstandardní. Dále např. jsou zkonstruovaná chodítka, která paraplegikům pomáhají chodit nebo alespoň stát, takže nemusí sedět na vozíku. V Izraeli byl také vyvinut invalidní vozík pro rozvojové země, který stojí osmdesát osm dolarů. Většina lidí v rozvojových zemích si nemůže z finančních důvodů běžný vozík dovolit. Tak se sjeli inženýři a dali dohromady nápad, který si dnes každý může vytisknout na 3D tiskárně a sestavit. V medicíně máme umělou inteligenci, big data. Moje kamarádka vyvíjí aplikaci, která se věnuje prevenci rakoviny prsu, protože rakovina prsu se posouvá do nižších věkových skupin a každoroční kontrola už není dostatečná. Na základě anamnézy a rodinné historie ženě aplikace řekne: „V tolika letech začněte a dělejte tohle, vyvarujte se tohohle…“ A to je jenom pár příkladů.

„IZRAELKÁM SE LÍBILA NAŠE SOUDRŽNOST“

Na vztahu mezi Izraelem a Českem je potřeba i dnes pracovat. Ano, cesta prezidenta Masaryka jako první hlavy evropského státu na území mandátní britské Palestiny či jeho obhajoba křivě obviněného Žida Leopolda Hilsnera utvořila dobrý základ, ale to je minulost, a z té se nedá žít věčně. Proto chci v misích pokračovat a kromě žen vozit do Izraele i děti. Při setkání s izraelskými podnikatelkami Izraelky zmínily, že se jim líbí naše česká soudržnost, něco jako „slovanská vzájemnost“ (smích). Jedna na druhou jsme při představování navázaly, řekly jsme, jak jsme se seznámily, jak se podporujeme. V Izraeli je veliký tlak na výkon a na individualitu, takže na vzájemnou podporu a síťování není čas a energie. Proto byl náš přístup pro Izraelky inspirativní. Koneckonců to je způsob, jak ženy dělají byznys – pěstujeme vztahy, kultivujeme společnost. Trendem už není víc se hnát za výkonem, ale ukazovat, že výsledků lze dosahovat právě tím, že se propojíme, podpoříme, nasdílíme si kontakty a budeme si pomáhat. Zároveň bychom neměly skončit jenom u povídání nad kafíčkem. Od slov k činům! Jak říkají Izraelci: Ja´ala, ja´ala! (arabské slovo v hebrejštině ve významu „do toho, pojďme na to!“)

„JE MI LÍTO, ŽE SAMA NEJSEM DÍTĚ A NEMŮŽU TAM JET…“

V listopadu bude druhý ročník mise pro ženy podnikatelky. Část žen z loňské mise byla tak nadšená, že pojede znovu, takže chci připravit jiný program. Zachovám Tel Aviv a Jeruzalém jako základní body, chtěla bych se tentokrát podívat do Beer Ševy, což je město zajímavé z hlediska kybernetické bezpečnosti. Univerzitu v Beer Ševě dlouho vedla žena – a myslím, že byla vůbec první Izraelkou na tak vysoké pozici. Zajímavé je i plánování Beer Ševy jako města v poušti. Chtěly bychom se podívat do (arabského) Nazaretu – město je dobrým příkladem židovsko-arabské spolupráce stojící na ženách. A končily bychom na Golanských výšinách.

Nově připravuji program Tikun Olam pro děti, abych podpořila jejich podnikavost a objevování. Když se podíváte na českou mládež, nadějnou příští generaci, po čem touží? Získat dobré místo v zahraniční korporaci. Po čem touží mladí Izraelci? Vybudovat nějaký startup a jednou ho korporaci prodat. Takže mi došlo, že je potřeba začít v útlém věku, tak jako začínají Izraelci. Jsem velmi ráda, že jsem získala zastoupení pro společnost Big Idea, což je jednička v pořádání mládežnických kempů, kdy vezmou děti od sedmi do sedmnácti let, rozdělí je do věkových skupin a děti si mohou vybrat ze čtyřiceti workshopů. Je mi trochu líto, že sama nejsem dítě a nemůžu tam jet… (smějeme se). Na druhou stranu bych určitě nevěděla, jestli chci stavět robota, lítat s dronen, zabývat se kybernetickou bezpečností, surfovat v moři nebo hrát divadlo…“

Díky za rozhovor a hodně radosti z propojování!

Více o Lindě a její práci na jejím webu www.diversio.cz

Foto z mise – Linda v bleděmodrých šatech v první řadě druhá zprava.

Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud  chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.

Každý druhý občan EU použil loni internet k vyhledávání informací o zdraví

Údaje Eurostatu [1] ukázaly, že loni použilo internet k vyhledávání informací o zdraví celých 52 % obyvatel EU. Odborné zdravotní informace nejčastěji vyhledávali obyvatelé Nizozemska (72 %), nejméně pak Bulhaři (25 %). Na návštěvu svého praktického lékaře se v celé EU alespoň jednou objednala jen necelá pětina populace (17 %). Podle doc. MUDr. Viléma Danziga, Ph.D. FESC, kardiologa a garanta MBA oboru Management zdravotnictví na institutu CEMI, digitální zdravotnictví může zlepšit efektivitu, dosah i dopad zdravotní péče.

Postupem času se zdravotní péče přesouvá z prostředí nemocnic a klinik do domácího a virtuálního prostředí. Podle průzkumu společnosti Accenture [2] si téměř polovina Američanů v loňském roce otevřela svůj elektronický zdravotní záznam. Nejčastěji proto, že chtěli získat informace týkající se výsledků laboratorních a krevních testů nebo aby si prohlédli záznamy týkající se jejich návštěvy lékaře. „Elektronický zdravotní systém může poskytnout důležité informace související se zdravotním stavem každého pacienta. V databázi je možné najít například prodělané nemoci, operace či momentálně indikované léky,“ vysvětluje Vilém Danzig.

Digitální zdravotnické technologie nabízí řadu možností, jak si může jejich uživatel sám spravovat zdraví. Některé z nich jsou zaměřené na prevenci nemocí. V dnešní době pomáhají tzv. telemedicínská zařízení sledovat frekvenci tepu, hodnotu krevního tlaku či hladinu cukru v krvi. Pokud je něco v nepořádku, upozorní konkrétní osobu na to, že by měla navštívit zdravotnické zařízení. Tím může dojít k výraznému omezení návštěv pohotovosti.

Digitální zdraví a telemedicína spojují moderní technologie, které využívají mobilní (mHealth), digitální i cloudové platformy tak, aby pacientům byly nabízeny co nejlepší zdravotní služby. Kromě interakce mezi pacientem a poskytovatelem zdravotní péče podporuje také vzájemnou komunikaci mezi zdravotníky a zdravotnickými zařízeními.

Zdroje:
[1] https://www.healthcareitnews.com/news/new-ehealth-digital-service-infrastructure-allows-first-eu-citizens-use-eprescriptions-across
[2] https://www.accenture.com/t20180306T103559Z__w__/us-en/_acnmedia/PDF-71/accenture-health-2018-consumer-survey-digital-health.pdf

Ve Zlíně byl po 75 letech znovuotevřen funkcionalistický památník Tomáše Bati

Ve Zlíně byl znovuotevřen zkonstruovaný Památník Tomáše Bati, který byl poprvé otevřen v roce 1933 po smrti Tomáše Bati při leteckém neštěstí. Unikátně řešený památník byl v minulosti koncertním sálem, galerií i domem umění. Funkcionalistická stavba se skleněnou fasádou od Františka Lydie Gahury je symbolem a slouží k zamyšlení návštěvníků.

„Památník Tomáše Bati je architektonickou ikonou, která svým významem výrazně překračuje hranice České republiky. Byl vytvořen ve zcela ojedinělých historických souvislostech prudkého rozvoje moderního Zlína jako výrobně-sociálně-kulturně-civilizačního fenoménu. Památník pomyslně završil urbanistickou strukturu města budovanou Tomášem Baťou a F. L. Gahurou od poloviny 20. let. Památník však vznikl jako záznam události do značné míry protikladné ke zlínské dynamice: náhlé úmrtí Tomáše Bati při letecké havárii znamenalo okamžik zastavení a silné emoce, kterou František Lýdie Gahura promítl do konceptu této mimořádné stavby. Ta je současně manifestem moderní architektury i rozpracováním nadčasových kompozičních vztahů architektury klasické,“ uvádí spoluautor studie obnovy památníku Petr Všetečka.

„Architektonickou ikonou je památník i přes to, že je dnes znám především z dobových fotografií, neboť přestavba z 50. let zcela popřela principy, z nichž Gahurova krystalická architektura vyrostla. Na památník se při úvahách o jeho obnově nahlíželo v souvislostech evropských a celosvětových, podobně jako na brněnskou vilu Tugendhat, pražskou vilu Müller nebo některé mimořádné sakrální objekty. Jde o stavby, jejichž poselstvím a smyslem další existence je jedinečné ustrojení prostoru, které si zaslouží pietní očištění a předvedení,“ dodává.

Foto: Libor Stavjaník, Jana Válková a Jitka Ressová

Zdroj: Magistrát města Zlína, DesignMag

Zdeněk Hřib

 

Nová radnice

 

MUDr. Zdeněk Hřib, Primátor hlavního města Prahy

Ačkoliv vystudoval 3. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, jako lékař nikdy nepůsobil. S nadsázkou o sobě tvrdí, že není lékařem lidí, ale systémů. Z pozice ředitele obecně prospěšné společnosti Institut pro aplikovaný výzkum, edukaci a řízení ve zdravotnictví se zúčastnil významných pracovních skupin na národní, EU i světové úrovni a publikoval mnohé studie na téma informatiky, kvality a efektivity služeb. Ve volbách 2018 byl lídrem pro Prahu za Pirátskou stranu. Nejenže byl zvolen do zastupitelstva hlavního města Prahy, ale následně se stal prvním primátorem na světě nominovaným za tuto stranu. Jako primátor má na starosti mimo jiné oblast informatiky, bezpečnosti, evropských fondů a zahraničních vztahů. Za Českou pirátskou stranu je rovněž členem správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny. Zdeněk Hřib je ženatý a má tři děti.
S novým primátorem přišla do Prahy energie a naděje, ale i výrazná změna v podobě komunikace. V den 20. výročí vstupu ČR do NATO měli Pražané možnost vyslechnout si v metru v českém i anglickém jazyce zdravici primátora upozorňující na toto výročí. Současný primátor o svých akcích informuje na sociálních sítích, pořádá otevřená setkání s obyvateli hlavního města a je daleko vstřícnější k novinářům. Setkali jsme se v sídle magistrátu. Při vstupu do objektu Nové radnice mi vrátný hrdě hlásil, že pan primátor už je v práci. Při čekání na rozhovor jsem měla možnost pozorovat část nejbližšího týmu v rámci každodenní agendy. Z pozice rodilé Pražanky jsem byla spokojená. Dva kolegové se chystali do terénu prověřit stav pražských mostů, další dva se věnovali IT systémům a možnostem, jak ještě více zpřístupnit komunikaci občanům. Mimochodem, věděli jste, že všichni pirátští radní na Magistrátu mají sdílené kalendáře, a tak je možné kontrolovat, jakým činnostem se věnují? Přeji všem obyvatelům Prahy, ať se nápady a inovace z „Nové radnice“ daří úspěšně šířit.

Pane primátore, změnilo se Vaše vnímání Prahy od doby, co jste nastoupil do funkce? Dokážete se jen tak procházet po Praze, nebo si hned všimnete nedostatků v podobě nepořádku, omšelých budov či nekvalitních cest?

Moc času na procházky Prahou nemám, veškerý čas trávím v práci. Změna vnímání Prahy se dostavila v jiném měřítku. Zatímco dříve jsem vnímal problémy v rámci svého okolí, například při cestách s dětmi do školky, nyní vnímám problémy v rámci celé Prahy.

Původní profesí jste lékař. Pokud přirovnáme Prahu k pacientovi, jakými neduhy trpí?

Shodou okolností jsem navrhoval, abychom již v rámci volební kampaně Prahu diagnostikovali lékařskou terminologií. Z mého pohledu Praha trpí chronickými problémy s páteřní infrastrukturou (míněn chybějící obchvat města), akutní insuficiencí bydlení (nedostatkem dostupného bydlení), její informační služby vykazují známky senility (jsou zastaralé) a zřejmá je i karence fotosyntetických nosičů (nedostatek zeleně v ulicích). Nakonec jsme se rozhodli celou kampaň uchopit jinak, ale na původní diagnóze bych nic neměnil.

Ve svém programu nabízíte vizi pro 21. století založenou na informační společnosti, oproti tradiční průmyslové společnosti minulého a předminulého století. Jak se Vám daří tuto vizi prosazovat na úrovni města?

V souvislosti s komunální politikou se často objevuje názor, že výsledky jsou dříve viditelné. V případě města, které má velikost Prahy a je zároveň krajem, toto neplatí. Velké investiční projekty, které zahájíme, nebudou v tomto volebním období dokončeny, jako je tomu v případě metra D či prodloužení některých tramvajových tratí. Výhodou je to, že se mohu koncentrovat na problémy „jen“ Prahy jako takové. Vymezení problémů na jeden konkrétní a zároveň kompaktní region činí problémy trochu jednoduššími. Zároveň musím podotknout, že Prahu přebíráme v poměrně špatném stavu, kdy na jedné straně padaly mosty a na druhé straně byla z důvodu různých oprav tak rozkopaná, že se jí prakticky nedalo projet.

Na funkci budoucího primátora jste se poctivě připravoval, jak studiemi nových trendů, tak i návštěvou metropolí, které mohou sloužit jako vzor. Co udělat pro to, aby byla Praha nejen krásným, ale i chytrým městem (tzv. smart city)?

Co se týče problematiky smart cities, tak za lídra v Evropě je dlouhodobě považovaná Barcelona, kde se také koná každoroční kongres o této problematice. Barcelona se stala průkopníkem tohoto trendu, a tak musela hledat mnohá inovativní řešení a nejenže úspěšně prošlapala cestu ostatním městům, ale i ona sama má dobře a udržitelně nastavený kurz. V Barceloně se tři čtvrtiny rozpočtu investují do tzv. open source projektů. V každé smlouvě, které má město se svými dodavateli, mají nastavenou klauzuli o datové suverenitě, tj. data, která vznikají v rámci provozu města, jsou jeho vlastnictvím a město s nimi může nakládat dle potřeby. Právě otevřená data jsou jedním z principů smart cities. Data, která umožní nejen zvýšit pohodlí obyvatel, ale i zlepšit řízení města. Nově zavádíme mobilní signál v metru, možnost úhrady pravidelných poplatků platební kartou (např. poplatky za psy), možnost elektronicky podat žádost o zábor ulice pro živnostníky (např. provozovatele zahrádek) či online informace o aktuálních zpožděních tramvají nebo volné kapacitě P+R parkovišť. Právě tato opatření souvisí s problematikou smart cities, která byla za předchozího vedení redukována na nákup „chytrých laviček a chytrých lampiček“.

Překvapilo mne, že jste nezmínil Vídeň, která obsazuje nejvyšší příčky v hodnocení kvality života ve městech a často je nám dávána za vzor…

Od Vídně bychom se mohli učit, jak se vyhnout bytové krizi, ale pouze v případě, že bychom měli k dispozici časové období v řádu desítek let. To nemáme. Od Vídně můžeme čerpat inspiraci například v oblasti kultury. Pravdou zůstává, že Vídeň je nám kulturně a historicky blízká.

A co Amsterdam?

V Nizozemí mají Piráti obecně mnoho vzorů v mnoha oblastech. Amsterodam může být inspirativní v otázkách dopravního řešení či podpory alternativních způsobů dopravy. Na druhou stranu je nám jasné, že ze dne na den všichni na kolech jezdit nezačnou.

Jsou před námi květnové volby do Evropského parlamentu. Jak lze občanům dobře zprostředkovat propojení mezi místní-národní a EU úrovní?

Zásadním problémem voleb do Evropského parlamentu je tradičně nízká volební účast, která tyto volby provází. Minulá účast se pohybovala kolem 19 %. V takových případech je velmi snadné pro populisty a jiná účelová uskupení tyto volby opanovat. Je tedy důležité lidem význam těchto voleb vysvětlovat. Z EU se do České republiky dostává celá řada legislativy. Pro Pirátskou stranu jsou v těchto volbách zásadní témata jako svoboda informací, autorských práv, záležitostí týkajících se volného pohybu osob a další. Co se týče propojení oněch tří úrovní, tak ideální by bylo volit kandidáty Pirátů (smích), kteří zajistí stoprocentní propojenost. Pro Piráty je důležitý informovaný a svobodně se rozhodující občan, který propojení tří zmíněných úrovní představuje.

Následující dvě otázky Vám mám vyřídit od své patnáctileté dcery Lady. Jak vnímáte roli nastupující generace?

Následující generaci vnímám jako velmi důležitou. Spousta rozhodnutí, která učiníme, nezasáhnou generaci naši nebo generaci našich rodičů, ale právě generaci nastupující. Témata týkající se životního prostředí a ekologie a s tím související strategické plány v oblasti energetiky ukazují, že zásadní rozhodnutí a případné otočení kurzu kormidlem se projeví až za desítky let. Rozhodnutí učiněná v rámci těchto témat nejen že určí, v jak čistém prostředí budeme žít, ale zásadně ovlivní i naší geopolitickou orientaci. Na úrovni města podporu nastupující generace bereme vážně, nedávno jsme schválili změnu jednacího řádu a odstranili jsme věkový limit pro vystoupení na zastupitelstvu. Občan nyní může podat interpelaci nebo může vystoupit v rozpravě k jednotlivým bodům (přihlášení je možné i elektronicky) bez omezení věku. Jako primátor poskytuji záštitu celé řadě akcí, které podporují výchovu k demokracii u mladé generace, např. tzv. Modelu OSN či Studentskému parlamentu. Studentským akcím se snažíme vycházet vstříc například i poskytnutím prostor.

Jak změníte současný vzdělávací systém?

Zásadní problém vnímám v aktuální vytíženosti učitelů, která neumožňuje věnovat dostatek času jejich dalšímu vzdělávání. Na rozdíl od předchozích investic, které směřovaly do tzv. hardwaru v podobě škol či jejich vybavení interaktivními tabulemi, chceme investovat do tzv. softwaru, který představuje právě vzdělávání učitelů. Chceme investovat do výměnných pobytů v programech pro učitele, ať již Erasmus Plus nebo Eurocities, teď jsme vstoupili do organizace Xarxa, která je zaměřená na odborné vzdělávání středních škol. Díky snahám o omezení administrativy doufáme, že učitelé budou mít více času a prostoru na vzájemné sdílení zkušeností a mentoring. V této oblasti jsme dost závislí na tom, co se děje na národní úrovni. Na druhé straně z úrovně města můžeme ovlivnit platy učitelů nebo poskytnout městské byty. Mimochodem, poskytování bytů se týká nejen učitelů, ale i dalších významných profesí. V následujícím roce se budeme snažit změnit nastavování podmínek na celorepublikové úrovni tak, aby se neodvíjelo pouze od nejslabších regionů, na čemž je Praha často doslova bita.

Slovo závěrem pro čtenáře Czech and Slovak Leaders Magazine?

Přijďte k volbám do Evropského parlamentu. Již jsem se zmínil o důležitosti těchto voleb, ale znovu zdůrazním význam těchto voleb nejen pro Českou republiku, ale i pro Evropskou unii jako takovou. Málokdo ví, že právě Evropský parlament bude znovu hlasovat o kontroverzním návrhu týkajícím se autorských práv na internetu. Jde o to, zda internet bude zachovaný v současné formě, či zda budou aplikovány nové články o jednotném digitálním trhu, znamenající tvrdou cenzuru. Jsem rád, že Pirátská strana má jako lídra Marcela Kolaju, experta na informatiku a autorská práva.

 

Linda Štucbartová

Důvěra na pracovišti: zaměstnanci svým firmám moc nevěří

Zaměstnanci příliš nevěří svým zaměstnavatelům a šéfům, přitom nejde jen o peníze. Hlavní příčinou vzrůstající nedůvěry je možnost technologického sledování, nesplněné sliby, nedostatečná autorita vedení, vysoká fluktuace a neférové odměňování. Potvrzují to nedávná šetření renomovaných specialistů a společnosti Stanton Chase, která se uskutečnila po celém světě.

„Jakmile narušíte určitý soubor jistot na pracovišti, okamžitě klesá důvěra zaměstnanců v zaměstnavatele. Výsledkem může být destabilizace týmů a snížení výkonosti firmy,“ říká Viktor Bětík ze společnosti Stanton Chase, která se zabývá vyhledáváním vrcholových manažerů (Executive Search).

Anketa provedená mezi kandidáty o střední a vysoké pozice provedená společností Stanton Chase v České republice potvrzuje globální trend v oblasti lidských zdrojů: vysokou míru důvěry ve svého zaměstnavatele nebo šéfa má méně než třetina procent zaměstnanců, zhruba třetina svému zaměstnavateli věří jen pramálo. Podle studie EY provedené v 8 velkých ekonomikách světa v roce 2016 pevně věřilo svému zaměstnavateli pouze 46 % dotázaných.

Společným jmenovatelem důvěry zaměstnanců v zaměstnavatele jsou hodnoty, které můžeme pojmenovat jako jistoty. Patří sem vysoká míra jistoty pracovního místa, plnění slibů, férové odměňování a slušné benefity, rovná příležitost ke kariérnímu postupu, otevřená komunikace se zaměstnanci, ale také etické chování zaměstnavatele. Všechny tyto faktory přispívají k budování vztahu důvěry. To potvrzují i údaje platforem jako je Glassdoor.com, která se zaměřuje na poskytování informací z pracovního trhu. Podle této platformy mají s důvěrou problém i velké značky jako Dyson (časté nadržování při povýšení a nevalná rovnováha mezi prací a soukromým životem), Laura Ashley (nízká mzda, velká fluktuace a žádné výhody) nebo Capita (nadržování a nadbytek procesů).

Budování důvěry začíná již při přijímacím pohovoru: nejde jen o výslednou dojednanou sumu, která se objeví na výplatní pásce, ale o celý proces. „Pokud zaměstnavatelé neberou uchazeče jako solidního partnera, proces zbytečně prodlužují, nedávají rychlou a kvalitní zpětnou vazbu, semínko nedůvěry mohou zasít již před nástupem,“ říká Viktor Bětík. Pokud se k tomu později přidá neférový způsob odměňování, nerovné příležitosti, slabý šéf bez autority, vysoká fluktuace ve firmě a konkurenční prostředí na pracovišti – namísto týmové spolupráce -, může se prvotní nadšení změnit v nedůvěru a destabilizaci týmu nebo lidských zdrojů.

„Přichází krize důvěry. Firmy jsou pro řadu zaměstnanců součástí establishmentu. Často dávají nabubřelé sliby, které potom neplní, v interní komunikaci používají spíše propagandistické metody než otevřenost a férovost,“ potvrzuje Viktor Bětík.

Dalším velkým spouštěčem nedůvěry jsou technologie, které se nadužívají, často nejen ke kontrole, ale spíše ke špiclování zaměstnanců.

Kamery na pracovištích, GPS v autech, vstupní karty, monitorovací software na počítačích jsou dnes samozřejmostí. Telefonní hovory se nahrávají, z monitorů si firmy dělají bez vědomí zaměstnanců screen-shoty, mají jejich textové zprávy nebo záznamy úderů do klávesnic. Některé firmy v Číně dokonce zkoušejí speciální přilby, jež upozorní na únavu a depresi, v Severní Americe zase implantují pod kůži mikročipy, které usnadňují zaměstnancům vstup do firmy nebo nákup oběda, ale umožňují jejich totální sledování. Amazon dokonce nedávno patentoval náramky, které vibrují, pokud se zaměstnanec zmýlí při úkonu – sice je ještě neužívají, ale nemusejí být jen hudbou daleké budoucnosti.

Podle rozhovorů, které s uchazeči vedou konzultanti Stanton Chase, se řada obává, že jejich zaměstnavatel má přístup k jejich emailům a sleduje jejich aktivitu na počítači, například prohlížení stránek nebo komunikaci přes sociální sítě.

Daniel Meron (Izrael): Chce to drzost, pragmatismus a touhu zlepšit svět

Co stojí za úspěchem izraelských technologických firem a kolik tamních startupů působí v Česku? V rozhovoru popisuje velvyslanec Státu Izrael v ČR.

Kolik úspěšných izraelských startupů dnes vůbec působí v České republice?

Myslím, že v současné době můžeme pozorovat zvýšený zájem izraelských startupů o Českou republiku, a naopak Čechů o izraelské startupy. Mohu vám dát dva příklady těch velmi úspěšných, prvním z nich je OrCam (v ČR poprvé představen na dubnové konferenci Inspo, zaměřené na technologie pro handicapované – pozn. redakce). Je to technologický startup, který vyrábí pokročilá wearable zařízení na bázi umělé inteligence, jež značně usnadňují život slepcům a lidem se silně poškozeným zrakem. Ti díky nim mohou například číst text nebo rozeznávat tváře. Společnost už v České republice získala první ocenění.

Druhým příkladem je společnost Print Syst specializující se na 3D tisk. Společnost patří mezi jednu z největších společností v seed fázi ve střední a východní Evropě. Jde o společnost orientovanou primárně na koncový trh. Inovace, se kterou přišla, spočívá v plně automatizovaném workflow 3D tisku.

To jsou tedy dva příklady, určitě by se těch zajímavých našlo více, ale ne o všech společnostech víme (některé společnosti jsou příliš malé a nedají o sobě vědět). Možná by vás také mohlo zajímat, že zde existuje poměrně úzká spolupráce mezi společností Škoda Auto a izraelskými technologickými společnostmi.

Mohl byste toto téma trochu rozvést?

Škoda začala relativně nedávno investovat do izraelských startupů z různých vertikál. Existuje například společnost Anagog, což je izraelský startup vyvíjející technologie z oblasti umělé inteligence, které se používají v aplikacích pro chytré telefony. Tyto technologie analyzují data ze senzorů telefonu a ta pak používají k vytváření vzorků pohybu. Škoda v tomto projektu před několika měsíci zakoupila menšinový podíl, aby získala k technologiím přístup.

Izraelských startupů, se kterými Škoda Auto spolupracuje, je ale ve skutečnosti mnohem více, o to by vám ale více prozradila spíše ředitelka Digi Lab ve Škodě Auto Jarmila Plachá. Když to ale zobecním, tak izraelský fokus na digitální technologie se s požadavky Škody výborně doplňuje.

Mohl byste prozradit něco o česko-izraelské startupové spolupráci a také o česko-izraelském akcelerátoru CIPA?

Před několika měsíci jsme podepsali s ČVUT dohodu o spolupráci při tvorbě frameworku jménem CIPA (Česko-izraelský akcelerátor) a nyní se nacházíme uprostřed realizace prvního partnerství. V jeho rámci osm nejlepších studentů z Technionu v Haifě (což jedna z našich předních technických škol) přijde do České republiky, propojí se s osmi nejlepšími studenty z českého ČVUT a čtyři české společnosti jim zadají výzvy, na kterých budou společně pracovat. Nepůjde přitom ale o nějaké modelové školní scénáře, všechny výzvy představují skutečné problémy, které tyto společnosti v současné době trápí. Modelovým příkladem může být například řízení autonomního vozu úzkými uličkami Prahy.

O jaké společnosti se jedná a na čem budou studenti spolupracovat?

Jde o významné české průmyslové hráče, naleznete mezi nimi ČEZ, respektive ČEZ ESCO, Nordic Telecom, ELTODO a AERO4TE. Mezi vybraná témata patří elektromobilita a řízení životního cyklu elektrobaterií, provoz dedikované mobilní sítě pro kritické aplikace od společnosti, budoucnost dopravy v rámci autonomní mobility ve velkých městech a systém TE-VOGS ke zvýšení bezpečnosti pozemního provozu. Koncem dubna bychom měli oznámit výsledky této výzvy a doufám také řešení, které budeme moci zadávajícím firmám nabídnout a ony je v průběhu následujícího roku implementují. Studenti pak budou moci strávit dva dny na Technionu v Haifě.

Nejedná se tak trochu o hledání místních talentů?

Nejedná se o hledání nových talentů, ale o snahu řešit reálné problémy, se kterými se firmy potýkají v každodenním životě. Již dnes máme řadu firem, které s námi chtějí spolupracovat na druhém kole projektu. Jedná se o spolupráci napříč obory – máme zde studenty mechanického inženýrství, elektroinženýrství, počítačového inženýrství atd. A oni všichni dohromady mají teoretické vědomosti, jak podobné problémy řešit. Aplikace teoretických technologických znalostí do praxe je také oblast, v níž má Izrael velmi dobrou expertízu a kde můžeme své zkušenosti předat dále.

Izrael tento měsíc ukončil spolupráci s českým CyberGym Europe, víte více o důvodech tohoto rozhodnutí?

Samozřejmě o této událostí vím, je to ale trochu jinak, než jak by se mohlo z dramatických titulků v médiích zdát. CyberG Europe, což je nový název CyberGym Europe, pokračuje i nadále ve spolupráci s izraelskými společnostmi. Celá situace vznikla tak, že společnost měla časově limitovanou smlouvu se CyberGym Izrael, kterou se jednoduše rozhodli nadále neprodlužovat. Sám jsem se jich na důvod ukončení spolupráce ptal a šlo čistě o byznysové rozhodnutí po vypršení kontraktu, samotnou spolupráci si česká strana pochvalovala. Společnost ale nyní spolupracuje s jinými izraelskými firmami.

Mohl byste prozradit něco o tom, jak vlastně vypadá izraelská startupová kultura (s důrazem na technologický a cyber sektor)?

Myslím, že klíčovým faktorem, který izraelské startupové prostředí odlišuje, je ekosystém. Izraelci pracují v prostředí, které je pro startupy velmi příznivé a produktivní. Dám vám příklad.

V Beershebě, což je místo v jižním Izraeli, jsem se loni setkal se společností MC Square (později zakoupenou společností DELL) a oni mi vysvětlovali, proč je pro ně ideální fungovat právě v Beershebě. Vše, na co si začínající firma vzpomene, zde totiž leží v akčním radiu 5 kilometrů.

Potřebujete akademiky, do univerzity to máte přes ulici, právníky rozumějící prostředí začínajících firem dveře hned vedle vás, lidi z byznysu v budově naproti. Všechno je ve stejné oblasti a vedle toho tam vládne pozitivní startupová atmosféra.

Podobné je to také v Tel Avivu, o kterém se říká, že je to město startupů, a já bych řekl, že jde o jedno z nejlepší startupových prostředí na světě. Ze 7000 startupových společností jich 1000 připadá právě na Tel Aviv. 10 % celkového workflow v Tel Avivu připadá právě přímo na startupy, pro srovnání normální na jiných místech jsou to 3–4 procenta.

Mohu to potvrdit z vlastní zkušenosti, moje dcera pracuje v izraelském startupu právě v Tel Avivu. Když dokončovala univerzitu (obor počítačové inženýrství), dostala poměrně lukrativní nabídku od Microsoftu v Herzliyi. Jednalo se o práci 40 minut cesty autem od Tel Avivu. Ona se prakticky okamžitě rozhodla nabídku odmítnout, protože si mohla vybírat z obrovského množství technologických startupů přímo v okolí svého bydliště a 40 minut cesty pro ni byla příliš vysoká daň.

Dalším faktorem jsou vládní pobídky pro vznik nových startupů. Máme inovační agenturu, která nyní spadá přímo pod předsedu vlády a která masivně podporuje celý ekosystém. Naposledy například přišli s pobídkou pro ženy ve startupových společnostech, neboť se ukázalo, že se do této oblasti pouští jen velmi málo žen. Snaží se také podporovat vznik startupů v méně rozvinutých regionech, kde je šance, že společnosti, pokud uspějí, mohou táhnout místní ekonomiku. Nejde tedy jen o to někam poslat peníze, ale také správně prioritizovat, kam by peníze měly jít.

Další faktor, který se ovšem netýká jen startupového prostředí, ale průmyslu obecně, je obrovský důraz naší vlády na výzkum a vývoj. 4,3 % našeho státního rozpočtu jde právě na výzkum a vývoj. To je, s výjimkou Jižní Koreje, největší podíl na světě.

V neposlední řadě se snažíme podporovat mladé lidi a dávat jim optimální podmínky pro to, aby se později mohli odvážit založit si vlastní společnosti. Každý izraelský středoškolák musí absolvovat z matematiky a angličtiny, na to je na školách kladený největší důraz. Na vyšších stupních zase vláda klade důraz na obory, jako je ekonomie, matematika, inženýrské obory. Někdy se říká, že Izrael zažívá krizi humanitních oborů, některé třídy jsou na univerzitách již tak malé, že se musí zavírat. To je určitá daň, kterou za to platíme. Má to ale výsledky, na Bloomberg Innovation Indexu se Izrael nedávno v celkovém hodnocení dostal na páté místo před Spojené státy, na což jsme velmi hrdí (na prvních čtyřech příčkách jsou Jižní Korea, Japonsko, Německo a Finsko – pozn. redakce).

V podobné situaci, jako byl před lety Izrael, vidíme dnes Českou republiku, která se myslím začíná ubírat podobným směrem. Věřím, že pokud bude dělat podobný rozhovor někdy budoucnu, řekněme za pět let, přijdete s úplně jinými otázkami, protože Česká republika začíná jít rychle nahoru.

Vidíme aktivity vlády, CzechInvestu, inovačních center a cítíme mnohem větší otevřenost spolupráci s Izraelem, ale i dalšími zeměmi. Český předseda vlády Andrej Babiš navštívil v únoru pracovně Izrael kvůli budoucí spolupráci v oblasti vědy a výzkumu, udělalo na něj dojem, kam se po technologické stránce Izrael ubírá, a řekl nám, že vidí potenciál ve vzájemné spolupráci.

Kolik izraelských startupů je vlastně z kybernetické oblasti?

Myslím, že by to mělo být 350 společností, což není úplně malé číslo, ale máme několik tisíc dalších technologických startupů, které se zaměřují na chytrá města, zemědělství, vodohospodářství, zdravotnictví a medicínu, fintech, cleantech a další obory, které jsou nakloněné inovacím.

Jak důležitou roli hraje v prostředí izraelských technologických startupů armáda?

Určitě bych řekl, že obrovskou. Je to jedna ze čtyř nebo pěti hlavních sil, která pohání kupředu izraelskou scénu jako takovou. Je to dáno tím, že je bohužel Izrael obklopen zeměmi, které jsou, nebo alespoň většina z nich je, vůči Izraeli nepřátelská. A i pokud se nejedná o postoj celých zemí, tak minimálně nějaká jejich radikální součást je vůči Izraeli zaujatá.

Izraelský obraný protiraketový systém Arrow, který Izrael vyvinul ve spolupráci s USA, je například pravděpodobně nejlepší svého druhu na světě. Mnoho mladých lidí získává na těchto systémech své první zkušenosti, které později (po čtyřech až pěti letech) uplatní v byznysu.

Jedním z takových příkladů je společnost Check Point, která dnes patří k vedoucím světovým hráčům na poli kybernetické obrany. Její zakladatel Gil Shwed byl před mnoha lety mladým vojákem izraelské armády, který se podílel na kybernetických operacích. Později svoje zkušenosti využil k založení malého startupu, ze kterého je dnes světově uznávaná velká společnost.

Jaký důraz Izrael klade na přípravu na kybernetickou válku?

Musíme se bránit na všech úrovních. Jen pár týdnů před nadcházejícími volbami byly podle našich médií údajně Íránci hacknuty telefony rodiny premiéra Benjamina Netanjahua, což se okamžitě před volbami začalo velmi řešit. Kybernetická válka se tak stala součástí dokonce našich současných voleb.

Možná bych ještě mohl dodat, že v oblasti kybernetické obrany spolupracujeme s Českou republikou i na vládní úrovni. Máme také velké uznání pro NÚKIB, jeho šéf pan Navrátil navštívil Izrael a myslím, že v čele úřadu odvádí dobrou práci.

Kdybyste měl shrnout hlavní důvody, proč jsou izraelské technologické společnosti ve světě tak úspěšné, co byste řekl?

Jeden důvod jsem v rozhovoru již zmínil, a to je zkušenost z armády. V devadesátých letech a na přelomu tisíciletí jsme také měli velkou imigrační vlnu z postkomunistických zemí a speciálně pak z Ruska. Mnoho židů mělo najednou možnost opustit zemi a během 10 let tak Izrael pojmul 1 milion lidí. Mezi touto imigrující populací bylo velmi vysoké procento vědců ze střední a východní Evropy a Ruska.

Třetím důvodem, a ten je myslím velmi důležitý, je přístup. V Česku žije žena, která se jmenuje Linda Štucbartová, ta v minulosti uspořádala delegaci žen do Izraele a nedávno měla na University of New York in Prague TED talk na téma izraelská inovace. Tam na téma izraelské inovační scény prohlásila, že Izraelci mají tři podstatné vlastnosti: chucpe, tacheles, tikkun olam.

Chucpe je určitá míra drzosti, která umožňuje sebrat odvahu, i když nejsem dokonalý, a vzít na sebe riziko neúspěchu, tacheles znamená schopnost být velmi pragmatický a tikkun olam spočívá v touze zlepšovat svět. Samozřejmě nejde o vlastnosti, které by měli výhradně Izraelci, ale jedná se o něco, co je velmi hluboko zakořeněno v izraelské kultuře.

Autor: Karel Wolf
Rozhovor přejat z lupa.cz

Meda Marie Mládková

 

Gratulujeme a děkujeme paní Medo!

 

Dr. Meda Marie Mládková

Paní Meda Marie Mládková letos v září oslaví 100. narozeniny. Drobná žena, která s energií a grácií donedávna sama zastávala mnoho rolí, které postupně přebírá jeden středně velký tým. Druhá kariéra paní Medy začala po Sametové revoluci, po jejím návratu do Československa z exilu v USA. Paní Medě bylo 72 let a do vlasti se vrátila sama. Její manžel, ekonom Jan Mládek, se změny režimu nedožil, zemřel v září 1989. V době, kdy ostatní si už dávno užívají důchodu, se paní Meda s energií a razancí jí vlastní pustila do projektu rekonstrukce Musea Kampa, v 89 letech se pustila do projektu rekonstrukce slavné Werichovy vily a v 98 letech se rozhodla podpořit vznik unikátní expozice českého skla v rámci nového Musea skla ve zrekonstruované vile Portheimka. Paní Meda Mládková během svého života prolínala role filantropky, sběratelky a mecenášky umění, odbornice na moderní umění či neúnavné velvyslankyně českého umění a kultury jako takové.

Pamatuji si na den, kdy jsem se s paní Medou setkala poprvé. Bylo to v den oslavy mých 40. narozenin a paní Meda mi přála nejen hodně štěstí a energie, ale taktéž pocit naplnění a hrdost na práci, kterou vykonávám. Na nádvoří Musea Kampa mi hrdě ukazovala motto muzea: „Přežije-li kultura, přežije národ“. Paní Meda se ani v dobách nejhlubší totality nikdy nevzdala svého českého pasu.

Opětovné setkání s paní Medou mi překazila únorová chřipková epidemie.

Rozhovor tedy vznikl s nejužším týmem Musea Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových. Poprosila jsem předsedu správní rady Jiřího Pospíšila, ředitele Nadace Jana a Medy Mládkových Jana Smetanu a členku Správní rady Janu Hrstkovou nejen o představení paní Medy, tak jak ji dosud neznáme, ale zároveň i odhalení tajemství, jak budou oslavy 100. narozenin paní Medy probíhat.

Co veřejnost o paní Medě neví?

Málokdo si uvědomuje aktuální záběr Medou vybudovaných a podporovaných muzeí. Od Musea Kampa, které se věnuje modernímu umění, přes Werichovu vilu, která nejen připomíná odkaz Osvobozeného divadla, ale zároveň svým prostorem navazuje na jeho tradici, vybízí k dalším kulturním setkáváním, diskuzím či tanečním nebo hudebním večerům. Srdečně zveme všechny čtenáře na návštěvu do Musea skla v barokní vile Portheimka na Smíchově, které patří od loňského roku do institucí spravovaných nadací manželů Mládkových. Meda se kromě sběratelství obrazů věnovala i umělcům, kteří pracovali se sklem. Ve Washingtonu v 80. letech minulého století uspořádala ojedinělou výstavu propagující právě české sklo.

Paní Meda byla během svého života v USA nejen skutečnou velvyslankyní české kultury, ale rovněž podporovatelkou mladých umělců a v dnešní terminologii byla i jedinečnou „networkerkou“.

Opět málokdo ví, že proslulý dům manželů Mládkových v Georgetownu navštěvovali významné osobnosti z řad politiků, spisovatelů a umělců. Ve svém domě vystavovala obrazy umělců, pořádala výstavy a zvala tam významné hosty, kterým české umělce představovala. Mnozí čeští umělci, kteří dostali možnost do USA vycestovat, našli u Mládkových nejen podporu, ale i ubytování, včetně následného uvedení a představení do americké společnosti. Bez nadsázky lze tvrdit, že skutečná ambasáda Československa byla tehdy v domácnosti u Mládkových. O snaze paní Mládkové o propojování kultur svědčí i dopisy Václava Havla, když se pro něj snažila získat Fordovo stipendium.

Byla to Meda, která podporovala talent mladé umělkyně Emilie Beneš Brzezinské, neteře prezidenta Beneše, která si vzala významného politologa a šedou eminenci americké zahraniční politiky Zbignieva Brzezinského. Medina vášeň a ochota podporovat české umění doslova neznala mezí. Jednou dokonce prodala dům, aby mohla koupit Kupkův obraz, který později darovala do National Gallery ve Washingtonu, kde je vystavený v rámci stálé expozice. České umělce za totality podporovala právě koupí obrazů a organizováním jejich výstav nejen v Americe, ale i v Evropě. Její vizionářství v tomto ohledu bylo opravdu nepřekonatelné a bez všech tehdejších aktivit by nebylo dnes na co navázat.

Co se stalo s jejím odkazem v Americe po návratu do vlasti?

Medy odkaz v USA ani po jejím odchodu nevymizel a její jméno je v kulturních a společenských kruzích často zmiňováno. Například prostřednictvím její americké nadace Central and Eastern European Art Foundation, byla realizována na začátku letošního roku výstava Jiřího Koláře. Unikátní výstava děl Jiřího Koláře Forms of Visual Poetry ze sbírek Musea Kampa probíhá v American University Museum, Katzen Arts Center, Washington D.C do 17.3.2019. Mnoho významných osobností tuto výstavu navštívilo, a tak se naskytla další příležitost, jak připomenout význam českého umění ve světovém kontextu a navázat další spolupráci s dalšími kulturními institucemi v USA.

Jaké je to pracovat s paní Medou?

Paní Meda je cílevědomá a neústupná. Je neuvěřitelně houževnatá, je skvělá debatérka.
Svůj věk si nikdy nepřipouští. V době, kdy spoustu lidí si stěžuje, že už na některé věci nestačí, se pustila do budování Musea Kampa a rekonstrukce Sovových mlýnů. Jejím heslem je Když chceš, tak můžeš. Za každé ze svých muzeí musela tvrdě bojovat ať již s byrokracií, památkáři či příslovečnou českou malostí jako takovou.

Poslední otázku pokládám panu Jiřímu Pospíšilovi, který je jako předseda s právní rady s paní Medou v nejužším kontaktu. Prozradíte, jak budou probíhat oslavy narozenin paní Medy?

Tento rok jsme pojali jako rok paní Medy. V Museu Kampa chystáme spoustu výstav, setkání a jiných akcí. Srdečně zveme všechny čtenáře na divadelní představení Meda. Hlavní roli přijala Tatiana Vilhelmová. Hra je průřezem života paní Medy od jejích 14 let dodnes. Divadelní představení bude probíhat na letní scéně od června do září. Odehrávat se bude přímo pod širým nebem na nádvoří Musea Kampa Derniéra bude 8. září 2019, v den 100. narozenin Medy Mládkové.

Linda Štucbartová

Světový trh se sportovními potřebami neustále roste. Může za to především trend sportování mezi mladými, ale i aktivizace starších ročníků

Pracovní přetížení, rostoucí informovanost, důraz na dokonalý vzhled nebo stále více sportujících osob ze střední generace. I toto jsou faktory, které pomáhají celosvětovému růstu trhu se sportovním oblečením a vybavením. Doposud nejsilnější kupní silou byl severoamerický trh, ovšem dle odhadů společnosti Allied Market Research by jej měla do roku 2020 předběhnout Asie. Jak jsou na tom se sportem Češi? Kolik zboží nakoupí, jak sportují a které aktivity jsou nejoblíbenější?

Celosvětovému trhu se sportovním oblečením dominují muži, utratí přibližně 52 % z celkových příjmů v segmentu. Druhou největší kupní skupinou jsou ženy, u nich se navíc očekává, že odbyt zboží povyroste do roku 2020 o dalších 5,7 % [1] , a to kvůli jejich sílícímu zájmu a zapojení. Vyšší výdaje jsou očekávány také ze strany aktivnějších seniorů nebo přetížených pracujících, kteří stále častěji chodí stres odbourat do fitness studií, tělocvičen, plaveckých bazénů nebo si chodí zaběhat.

Současnému trendu zásadně napomáhají sociální sítě v čele s Facebookem a Instagramem, protože právě fotky sportujících uživatelů tvoří značnou část sdíleného obsahu. „Rostoucí poptávka po prémiovém fitness oblečení a vybavení se v posledních letech zásadně zvýšila. Především mladí lidé už nechtějí sportovat ve vyřazeném nevzhledném oblečení. Je tu ale i nová skupina, na kterou berou výrobci stále častěji ohled – sportovci ve středním a vyšším věku. Češi utrácí za sportovní zboží daleko více peněz než před lety. Hitem jsou také nové technologie, které pomáhají sledovat srdeční frekvenci, hloubku dýchání, fyzickou aktivitu nebo spotřebu kalorií,“ dodává Lenka Čapková, ředitelka outletového centra Fashion Arena Prague Outlet.

Její tvrzení potvrzují i data Eurostatu z roku 2016, která mapují spotřebu domácností. [2] Ve výdajích na vybavení pro sport, kempování a rekreaci v přírodě zaujímají nejvyšší příčku Češi, Slováci a Poláci, a to se 35 %, oproti unijnímu průměru, který je v této oblasti pouze 17 %. Z dat zveřejněných Českým statistickým úřadem vyplývá, že sportu se aktivně (alespoň jednou týdně, nejméně 10 minut v kuse) věnuje přibližně třetina Čechů. [3] Nejaktivnější skupinou jsou mladí lidé mezi lety 15-24, těch sportuje bezmála 68 %. Ve věkové kategorii 25-34 je aktivních 54 % a ve skupině starších do 44 let sportuje 43 %. Mezi lety 55-64 let je aktivních 19 % Čechů, ve kategorii 65-74 let potom sportuje 12,5 % a mezi staršími 75 let už pouze 6 %.[4]

Již uváděná Fashion Arena Prague Outlet potvrzuje rostoucí trend nákupu sportovního zboží také podpůrnými marketingovými aktivitami, se kterými v obchodních centrech můžete v Česku setkat stále častěji. Od 8. března se outletové centrum na měsíc mění na sportovní arénu a zákazníkům bude nabízet před novou sezonou oblečení a vybavení za mimořádné ceny. Zapojit se však mohou také do speciálních víkendových aktivit. Vyzkoušet mohou například běžecký workshop s triatletem, cvičení s tera-bandy nebo yogu. Využít lze také nutriční poradenství nebo měření tělesných hodnot. Do unikátního projektu akcentujícího sportovní sortiment se zapojily i značky jako adidas, Puma, Nike, Asics, ale i Armani Outlet a další značky, které nabízí kompletní sportovní vybavení například pro fotbal nebo tenis. Soudě dle velikosti členské základny sportovních svazů jsou v ČR právě tyto dva sporty dlouhodobě nejoblíbenějšími, na třetím místě je potom volejbal. [jde o statistiku dle subjektivní míry oblíbenosti a z hlediska počtu stabilní členské základny, ČSÚ] Dle počtu členů má fotbal 361 tisíc členů (převaha mužů, kterých je přes 344 tisíc), tenis má 50 tisíc členů (z toho 35 tisíc mužů) a volejbal má 41 tisíc členů (zde převažují ženy, je jich 23 tisíc).

Doporučená fyzická aktivita dle Světové zdravotnické organizace je pro dospělého jedince alespoň 150 minut týdně. Takovouto aerobní fyzickou aktivitu alespoň mírné intenzity týdně vykonává průměrně 33,8 % dospělé populace Česka (tj. 15 až 64 let). Ve všech věkových kategoriích převládají muži, jak už bylo uvedeno, nejpočetnější je skupina 15 až 24 let, ve které je aktivních 57,3 %. [5] Posilování svalů alespoň 2 x týdně provozuje 16,5 % dospělé populace Česka. Nejpočetnější skupinou jsou opět muži ve věku 15 až 24 let a to celých 44 %.

Fashion Arena Prague Outlet:

Fashion Arena Prague Outlet ve Štěrboholích je s více než 200 módními značkami na ploše 25 000 m² jedním z největších outletových center v České republice. Je bezbariérově položený a od roku 2007 kdy byl otevřen, nabízí značkové zboží každý den o 30 až 70 % výhodněji. Kromě celosvětově známé špičky, zastoupené značkami jako je Armani Outlet, Versace Jeans, Gant, Guess, Levi‘s, Tommy Hilfiger, Lacoste atp., si zákazníci Fashion Arena Prague Outlet mohou svůj šatník obohatit o unikátní kousky méně známých výrobců. V obchodech si zákazníci nakoupí kompletní outfit včetně obuvi, šperků, spodního prádla, koženého zboží, sportovního vybavení, cestovních zavazadel a doplňků stejně jako kosmetiku, hračky či potřeby pro domácnost.

Fashion Arena Prague Outlet se nachází v širším centru české metropole a snadno se do něj dostanete autem (25 minut z centra Prahy), městskou hromadnou dopravou (35 minut – metrem A na konečnou stanici Depo Hostivař a odtud autobusem Fashion Arena Prague Outlet nebo z náměstí Republiky shuttle busem).

Více na: www.fashion-arena.cz

VIA Outlets:

Fashion Arena Prague Outlet je součástí skupiny VIA Outlets. VIA Outlets je joint venture sestávající ze společnosti UK REIT Hammerson plc, nizozemského penzijního fondu APG, evropské developerské společnosti Meyer Bergman a specialisty na řízení a provoz outletových center Value Retail.

Víno z Tahiti aneb Jeden zrealizovaný sen

korálový ostrov Rangiroa

Současné pěstování vína využívá poznatků nahromaděných za téměř tři tisíce let. Byli to patrně Féničané, kteří začali pěstovat víno, potom Římané a dále dlouhé generace mnichů až po první generace dnešních vinařů. Pěstitelé neustále hledali, testovali, obměňovali a zlepšovali způsob kultivace a výroby vína. Dnes je vinařská kultura podporována vysoce výkonnými výzkumnými laboratořemi s nejmodernějším vybavením, avšak příroda má stále první slovo. Stovky tisíc mozků po celém světě si neustále vyměňují zkušenosti, sdělují úspěchy a neúspěchy.

V Polynésii nic takového nebylo. Jen jednou jeden jediný muž se rozhodl zde vypěstovat víno. Nemohl spoléhat na žádné zkušenosti s pěstováním vinné révy na tomto místě. Všechny otázky byly položeny. Jakou révu použít, jakou odrůdu vysadit? Existuje téměř 4000 odrůd vinné révy. Na kterém místě révu vysadit? Neexistovaly žádné zkušenosti s pěstováním vína na korálovém podloží v tropické oblasti. Navíc vinná réva je rostlinou ročníkovou, je zvyklá na střídání zimního a letního období. Jak zúročit zvláštní a krátké oslunění na této zeměpisné šířce pod obratníkem Kozoroha, když víno potřebuje dlouhé oslunění, aby hrozny získaly dostatek cukru a chladnější noci, aby posílily révu, atd.

archaický lis na víno

Bylo jasné, že k pěstování vína na Tahiti bylo nutné začít od nuly. Dominique Auroy všechny překvapil. Skeptiky, milovníky, znalce, specialisty i vědce.

„Prožíval intenzívně každý okamžik svého života.“ Takový by mohl být jeho epitaf, člověka, který potřebuje k existenci neustále nové výzvy. Dominik byl velmi mladý, když pochopil, že člověk je pánem svého osudu jen tehdy, když uvidí své sny zrealizované. „Pro mne život bez rizika, bez vzrušení a bez potěšení není žádný život. Když jsem přijel poprvé před 40 ti lety do Polynésie, nepředpokládal jsem, že zde prožiji velkou část svého života a že zažiji tak fascinující období inovací a zásadních změn.“ 80tá léta v jeho životě byla poznamenána rozsáhlým projektem, kterému věřil i přes skeptické názory mnohých. Přesvědčil všechny, když vytvořil neuvěřitelné, gigantické dílo, hydroelektrárnu uprostřed pralesů, která o dvacet let později dokázala zajišťovat výrobu 50 % vodní energie celého Tahiti.

muzeum vína na Tahiti

Nová výzva pěstovat zde víno přišla až později koncem let 90tých. Několik let předtím se stal akcionářem společnosti BraPac, která dováží víno do Polynésie. Obchod s vínem mu nepřipadal dost zajímavý. S ohledem na vysoké náklady dovozu vína v zemi kde 250 000 obyvatel spotřebuje 4 miliony lahví vína za rok, se zrodil plán začít pěstovat víno místně. Skutečný vizionář, Dominik, než se však pustil do pěstování vína, začal se zpracováním dnes slavné minerální vody Eau Royale. Další výzvou bylo pěstování a produkce rumu. V Tahiti je cukrová třtina místní rostlinou, která byla vyvezena a použita také i v Karibské oblasti pro produkci rumu. Kvality rumu „MANA´O, kterou Dominique Auroy produkuje jsou oslňující a velmi kladně hodnoceny mnoha světovými specialisty.

A potom ho čeká dlouhá a strastiplná cesta od prvního výhonku vypěstované vinné révy k první sklenici vína. Mezi tím stačí ještě založit na Tahiti unikátní museum vína a pobočku rytířského spolku Burgundského vína Chevaliers du Tastevin, který zde letos velkolepě oslavil 23.února 25 let svého trvání. „Teprve ve víně jsem našel harmonii a rovnováhu tak důležitou pro život “ končí na oslavě svůj projev Dominik a skromně přihlíží, jak se celý sál zvedá a odměňuje ho dlouhotrvajícím potleskem.

sklizeň vína na Tahiti

Nejdřív se před námi objeví horizont. Tam, kde končí zelenomodrá průzračná hladina moře zvedá se oslnivá modř oblohy. Tady, v jižním Pacifiku v korálovém souostroví Tuamotu na atolu Rangiroa je každý návštěvník okouzlen divokou přírodou prosycenou oslnivým svitem tropického slunce. Loď proráží klidnou tyrkysovou hladinu laguny a před námi se náhle vynoří malý korálový ostrov s lesem kokosových palem. Vystupujeme na břeh nádherné běloskvoucí pláže, avšak překvapení nás čeká jinde, a to co uvidíme v nás vzbudí zvláštní emoce. Na konci korálové cesty lemované kokosovými palmami se najednou objeví řady vinné révy a ve vzduchu je cítit vůně zralých hroznů. Odvaha a dobrodružství jednoho člověka zde nabírá plných rozměrů. Ocitáme se vinicích Dominique Auroy v „Domaine de Rangiroa“. V horkém slunci místní Polynésané pracují ostošest. Je po sklizni. Hrozny (odrůdy italia a carignan ) se naložily do malých kontejnerů a odvezly po moři na hlavní ostrov ke zpracování. Díky tropickému klimatu se víno sklízí dvakrát do roka. Produkce čítá 40.000 l ročně a pokryje nejen místní spotřebu, ale vyváží se také do Evropy, Austrálie a Nového Zélandu. Trvalo téměř 10 let, než skupina odhodlaných lidí kolem Dominiqua dokázala pokořit přírodní podmínky a než svět mohl ochutnat první sklenku dnes vyhlášeného jiskřivého vína.

„Jednou jsem se rozhodl vybrat si za cestu životem cestu dobrodružství “ usmívá se bez patosu Dominique.

korálový atol Rangiroa, Francouzská Polynésie

Výsledky mnohých experimentů si získají často obdiv a úctu díky použitému nebo vyvinutému procesu zpracování spíš než díky výsledkům vlastního produktu. O to větší bylo nadšení znalců a kvalitativní ohodnocení tohoto bílého vína vypěstovaného na korálovém atolu, „Tahiti blanc de corail“ a „Tahiti blanc sec“. Tato víno nelze přirovnat k žádnému z bílých vín známých v našich klasických zeměpisných šířkách a klimatických podmínkách. První víno překvapí nejprve svou bohatou skladbou vůní. V ústech se plně rozvine jeho svěží ovocná chuť ananasu, žlutých broskví a sušených meruněk. Druhé víno je plné a zlaté a v ústech velmi svěží, elegantní a vyvážené. V závěru si drží chuť exotického ovoce, která se mísí s jemnou chutí minerálů.

atol Rangiroa v Pacifiku ve Francouzské Polynésii

„V životě musíte mít trpělivost a vytrvalost. Je nešťastné, že někteří to nepochopili a pokoušeli se od počátku tento vývoj zpomalit, ale potěšení spočívá v překonávání překážek“. Dominique Auroy svou dvojnásobnou bláznivou sázku vyhrál. Nejenže je možné pěstovat víno na korálovém ostrově na Tahiti, ale dokázal, že toto víno je unikátní a velmi kvalitní, dnes ověnčené mnoha cenami. Zde viditelně Dominique posunul hranice lidských možností a pokořil mnohé zákony přírody.

„Moje největší spokojenost spočívá v tom, že obyvatelé atolu Rangiroa si tuto vinici přivlastnili a že jsou na ni hrdi. Je to krásná odměna. Výroba vína je především vášeň a vášeň mne živí, dává smysl a hodnotu mému životu. Věřím, že víno shrnuje veškerá má hledání v životě.“

Autoři : Iva a Joseph Drebitko
Fotodokumentace : archív autorů

Monika Koubová

 

Vezměte své zdraví do svých rukou

 

MUDr. Monika Koubová, první certifikovaná lékařka “lifestyle medicine”

Moniko, svým pacientům říkáte, že krásu ani štíhlost nezaručíte. V klasickém pojetí se „life-style medicína“ věnuje léčení civilizačních chorob a prevenci jejich vzniku.

Lékařský přístup „life-style“ medicíny není o hubnutí, jak by se v Čechách dalo soudit podle různých poradenských studií, jež rostou jak houby po dešti. V Austrálii, Americe a Velké Británii se pod tímto pojmem skrývá moderní lékařská věda, založená na dlouhodobých výzkumech, která vede k zastavení a vyléčení chronických onemocnění moderní doby. Tato obrovská škála na první pohled spolu nesouvisejících nemocí má jeden společný jmenovatel: moderní dobu a naše návyky, či spíše zlozvyky, které způsobují patofyziologické změny v organismu. Cukrovka, vysoký tlak, kardiovaskulární onemocnění, srdeční selhání, infarkty autoimunní onemocnění či selhání ledvin, které se např. týká 10% populace, aniž by o tom dotyční věděli. Cukrovkou trpí 920 000 obyvatel České republiky, do roku 2030 se odhaduje, že počet nemocných stoupne na 1 200 000. Nemocní vrozeným typem cukrovky 1. typu přitom tvoří jen 1,5% nemocných.

Podle Vás se příliš necháváme ovlivňovat vlastní rodinnou anamnézou. Když jsem v lednu ležela v nemocnici, přišlo mi skoro absurdní, že se mě ve věku 42 let ptají na onemocnění rodičů a prarodičů. Došlo mi, že za svoji kondici jsem zodpovědná sama. Sebekriticky dodávám, že já sama jsem příliš zodpovědná nebyla.

Stále převládá přesvědčení, že choroby jsme zdědili po předcích. Choroby jsme nezdědili, ty si vytváříme. Pokud babička umřela na mozkovou mrtvici, tak to bylo třeba v důsledku špatně léčeného vysokého tlaku a mnoha dalších souvisejících příčin. Do 40 let věku nám tělo totiž mnohé zdánlivě odpustí, ale potom se všechny prohřešky spočítají. I s úroky. Na Západě se preventivní medicína zkoumá již více než 30 let, v souvislosti s prudkým nárůstem civilizačních chorob ve vyspělých zemích. Moderní doba nám mění biorytmy, životní režim a s tím pochody v celém těle. Díky moderní medicíně jsme schopni prodloužit střední délku života. Máme skvělá kardiologická a kardiochirurgická pracoviště, specializované iktové jednotky pro případy po mrtvici, diabetologická a onkologická centra a výzkum v oblasti léčiv se stále posouvá. Po prodloužené střední délce života však dochází k prudkému propadu vitality a pacienti tak tráví posledních 10-20 let nesoběstační, odkázáni na péči druhých. I onkologické výzkumy ukazují, že pouze 5-10% nádorů je geneticky podmíněných. Je možné vyzkoumat již konkrétní geny zodpovědné za vznik nádoru. Ostatní typy rakoviny vznikají v důsledku patologické mutace při dělení buněk.

Dostáváme se tedy k epigenetice jako perspektivnímu oboru medicíny.

Epigenetika ukazuje, jak můžeme ovlivňovat chování až 70-80% genů nezávislých na našem daném genomu. To, zda naše geny pracují pro nás nebo proti nám můžeme ovlivnit sami. Sama nedoporučuji samotné vyšetření genomu naslepo bez následné konzultace s odborníkem, který doporučí vhodnou úpravu životního stylu a stravování. Epigenetiku přirovnávám k zámku – je na nás, zda dáme průchod a umožníme rozvoj nemoci nebo zda i s horší genetickou výbavou se postavíme výzvě a celkovou životosprávu upravíme. Nerada mluvím jenom o výživě. Může se stát, že některé složky se budou muset dodávat pomocí vitamínů, minerálů či dokonce medikace jako takové. Tento nesmírně komplexní obor si musel prokopat cestu mimo tzv. hlavní proud medicíny, ve kterém jsou mnohé studie sponzorované právě farmaceutickými firmami. Epigenetické studie na příkladu pacientů s nádorem prostaty prokázaly, že intenzivním léčebným programem zahrnujícím pouze minimum nutných léků, ale zároveň s důrazem na úpravu stravy, spánku a pohybu, je možné potlačit aktivitu nepříznivých genů a naopak podpořit aktivitu příznivých genů. Výsledkem je zpomalení růstu nádoru. Stejné principy ovlivnění chování našich genů zřejmě fungují i v prevenci mnohých nádorů.

Je možné podobným přístupem zlepšit celkovou kondici?

Pacientům po infarktu říkám, že pokud budou dodržovat veškerá doporučení a užívat nezbytné léky, další tepny se jim nemusejí ucpat. Rovněž je možné mluvit i o cukrovce bez inzulínu. Pacienti s cukrovkou typu 2 se nemusí propracovat ke každodenní léčbě inzulínem. Pokud je však inzulín nezbytně nutný, lze se dopracovat k polovičnímu množství. Inzulín, který je pro někoho životně důležitý, bohužel způsobuje obezitu a je zároveň je i karcinogenní. Režimová opatření, která navrhuji, jsou sice intenzivnější, ale nesou výsledky. Klinické studie prokázaly, že pomocí správných mikronutrientů je možné zmenšit zkracování telomer, což vede ke zpomalení stárnutí. Veškeré postupy, které používám, jsou výsledkem vědecky podložených. klinických studií ověřených na konkrétních pacientech. Ačkoliv jsou výsledky známé již 30 let, nárůst civilizačních chorob ukazuje, že se stále nejsme schopni poučit. Pro širší rozšíření tohoto medicínského přístupu bude nutné nejen daleko větší proškolení lékařů, ale i změna jejich ohodnocení. Současný systém je nastavený tak, že máme pacienty, které léčíme, nikoliv zdravé lidi. Já chci své pacienty nikoliv stále léčit, ale vyléčit.

Strava je jednou ze základních složek správné životosprávy. Výživová doporučení se však mění tak často, že laik se v nich začíná ztrácet.

V 70. letech došlo k masivnímu rozvoji potravinářského průmyslu a potraviny se začaly průmyslově vyrábět. Vzpomínáte si na film Křidýlko nebo stehýnko a Louise de Funese, který bojoval proti Tricatelovi? Průmyslově vyráběné potraviny však neobsahují důležité mikronutrienty, např. enzymy, vitamíny či minerály, které jsou důležité pro výživu našeho těla. Těchto různých mikronutrientů může být až 100 000. Navíc panuje spousta trendy, leč mylných a zdraví škodlivých výživových doporučení. Mám pacientku, která 13 let dodržovala ketonovou dietu, to znamená jedla hodně tuků, hodně bílkovin a žádné cukry. Ve věku 52 let bojuje s těžkou osteoporózou a utrpěla nekrózu hlavice kloubu kyčelní kosti. Paradoxně nejvíce výskytu osteoporózy je v zemích, kde se konzumuje hodně masa a mléčných výrobků. Slogan mléko pro zdravé kosti již není aktuální. Mléčné výrobky jsou chutné, ale dodají nám i příliš tuku a soli. Dvakrát více vápníku vstřebáme z tmavé zeleniny, typu brokolice, kadeřábek a kapusta a zároveň dostaneme dvakrát více vlákniny a i bílkoviny. Dalším rozšířeným mýtem je doporučení konzumace velkého množství bílkovin. Bílkoviny potřebujeme, ale konkrétní množství je nutné určit v závislosti na věku a tělesné aktivitě. Děti v růstu, lidé nad 65 let věku a aktivní sportovci bílkoviny potřebují bílkoviny ve větší míře než zbytek populace. Bílkoviny na rozdíl od tuků a cukrů tělo neumí skladovat. Z tohoto důvodu je lepší konzumovat bílkoviny během dne a v menším množství než nárazově. A skoro všichni trpíme nedostatkem vlákniny. Vláknina není důležitá jen pro činnost střev, ale jedná se i o potravu tzv. mikrobiomu. Až dva kilogramy našeho těla tvoří bakterie, bakteriální filmy a společenstva v našich střevech. Tomuto shluku se říká tzv. druhý mozek a teprve v posledních letech se výzkumníci věnují jeho činnosti a významu. Opět, pokud budeme užívat laktobacily bez potřebné vlákniny, tak se laktobacily ve střevech stejně neudrží, což už televizní reklama nezdůrazní. Kromě tablet s laktobacily je však možné jíst kysané zelí nebo salát kimči.

Dostala jsem pozvání na domácí oběd. Vaše oblíbená poučka zní: Mějte na talíři barvy duhy a nebudete muset počítat kalorie“.

Připravila jsem domácího bažanta z jižních Čech. Ulovil ho a vykuchal můj 81 letý otec, chodící reklama na „lifestyle medicínu“. Je stále činný, provozuje dvakrát týdně lékařskou praxi a mimo to je aktivním myslivcem. Porce masa je podstatně menší než v restauracích, cca 0,8 gr na kilo váhy a den postačí. Ale bílkovina není jen v mase. Jako přílohu máme salát z červené řepy, celeru, rukoly a mangoldu. Místo rýže jsem zvolila kroupy, které kromě pomalých sacharidů obsahují i bílkoviny a překvapivě i tuk. Sama se řídím doporučeními, které pacientům dávám. Nesnáším diety a nechci nic počítat. Svým klientům dám graf, kde udělám tlustou čáru. Pokud jíte doporučené potraviny, nebudete mít hlad, budete mít dostatek živit a dodržování režimu nebude tak náročné. Ostatní potraviny nezakazuji, ale doporučuji jen velmi malé množství. A nezapomínejme na lidovou moudrost. Hlad je skrytá žízeň. Doporučuji čtvrt hodiny před jídlem vypít minimálně čtvrt litru vody. Během noci vypotíme až ¾ litru vody, proto je důležité ráno se pořádně napít. Případně začínejme každé jídlo salátem, jako Francouzi, jeden z nejzdravějších národů.

Jak vlastně probíhá vstupní vyšetření a následná léčba?

Začínám komplexním vstupním vyšetřením a na základě problému či rizik vyhodnotím, která laboratorní vyšetření je potřeba udělat. U nás jsou běžné vyšetření v rámci preventivní prohlídky od 40 let, poté každé 2-3 roky. Já se zaměřuji na vyšetření, která poskytnou informaci o případných zárodcích onemocnění. Tato vyšetření jsou patentovaná na základě postupů z Harvard Medical University a nejsou hrazená pojišťovnami. Vstupní vyšetření, pokud má být komplexní, netrvá 10 minut, ale hodinu. Je důležité vyloučit i zdravotní problémy, které mohou být ze škály různých civilizačních chorob (např. onemocnění štítné žlázy. Na základě výsledků navrhnu vhodná opatření, ať již medikamenty, stravou či dalšími úpravami. Mimochodem, zabijákem číslo jedna už přestávají být cigarety, ale stává se jím nedostatek pohybu. Dalším tichým zabijákem se stává nedostatek spánku. První výsledky po úpravě celkového režimu se dostaví již po 14 dnech, což je pro pacienta motivující. Následují další postupné úpravy. Není možné dělat příliš mnoho razantních změn naráz, protože dlouhodobě nebudou udržitelné. Pacienti, kteří ke mně přijdou, vezmou své zdraví skutečně do svých rukou. Tento program nabízím jak jednotlivcům, tak i firmám. V USA se dokázalo, že firmy, které investují do preventivních programů (pozor, neplést s preventivními prohlídkami) mají nejen zdravější zaměstnance, ale i motivovanější, loajálnější a spokojenější. Korporátní programy probíhají na bázi individuálních konzultací, ale i týmových workshopů. Program může odhalit předčasná onemocnění jednotlivců, ale zároveň upevní pozitivní vztah ke zdraví a kondici ve firmě jako takové. Zaměstnanci se naučí zdravě stravovat, stráví společně kvalitní čas a naučí se nové poznatky v oblasti výživy, ale i potravinových doplňků. A samozřejmě pracuji dle postupů evidence-based, začátek i konec programu končí laboratorním vyšetřením.

Linda Štucbartová

Češi holdují hlavně masu a alkoholu, historicky i dnes

Společensko-ekonomické klima v zemi odráží spotřeba potravin i nápojů. V obdobích války se logicky jedlo méně, před rokem 1989 byl jídelníček zase omezen jen na určité druhy potravin. Dnes vypovídá spotřební chování o silné ekonomice a dobrém zázemí většiny obyvatel. S tím souvisí i dostupnost potravin a jejich cena. Informace o nákupních zvyklostech jsou, díky monitoringu ČSÚ k dispozici již více než 70 let a to v nepřetržité řadě, přesněji od roku 1948. Jaký je dlouhodobý vývoj českých spotřebitelů? Jaké suroviny si v domácnostech Čechů vždy najdou své místo?

Budeme-li postupovat proti proudu času, poslední zásadní změna souvisela s pádem totalitního režimu, respektive pádem tzv. socialistického zemědělství. Od padesátých let došlo ke značnému nárůstu živočišné produkce a tím rapidně stoupala i spotřeba. Před rokem 1989 spotřeboval každý obyvatel Československa ročně 30 kg hovězího masa, ještě o 20 kg více vepřového masa, přes 260 kg mléka a mléčných výroků a třeba 44 kg cukru nebo 340 ks vajec. [1] Tento spotřební koš s sebou samozřejmě přinášel i negativní dopady na výživové hodnoty stravy – nadměrně se konzumovalo třeba červené maso, ale i cukr. Na druhou stranu byla pozitivní spotřeba zeleniny a ovoce, i když pouze lokálního.

Změny v 90. letech minulého století výrazně zamíchaly nejen politickou situací, ale také nákupními zvyklostmi, spotřebou a ekonomickou situací českých domácností. Velmi se změnila také nabídka sortimentu nejen v potravinách, ale i nápojích. V letech 1989 až 2017 jsou Češi v konzumaci alkoholu na prvních příčkách v celosvětovém měřítku. Během tohoto období vzrostla spotřeba vína na osobu z 13,5 l na 19, 4 l. „Vzhledem k tomu, že na trhu působíme přes osmdesát let, máme historii poptávky podrobně zmapovanou. Zásadním faktorem v minulosti, který prospěl oboru vinařství a tím i zvýšené oblibě vína, byl konec kolektivního hospodářství a následné ustanovení vinařského zákona roku 1995. Vinaři byli nuceni investovat do nových technologií, výsadeb a zaměření se na kvalitu. To přineslo na trh zajímavé produkty a celkově zvýšilo spotřebu a kvalitu českého a moravského vína,“ říká Ladislava Antálková, obchodní ředitelka společnosti Vinium a.s. a dodává „V současnosti stále platí, že Češi zkonzumují procentuálně více vína z dovozu ze zahraničí, nicméně každým rokem zaznamenáváme stoupající zájem po našich lokálních produktech. Troufám si říct, že moravská a česká vína zažívají malou renesanci.“

Po roce 1990 začala stoupat také spotřeba ovoce, rýže, zeleniny, těstovin, mouky a pečiva obecně. Díky tomu, že velké množství potravin bylo k dispozici na regálech obchodů, docházelo k výraznému snížení spotřeby některých základních potravin. Šlo hlavně o brambory, telecí maso, žitnou mouku nebo kravské konzumní mléko. Dnes je pro nás naprostá většina výrobků a potravin včetně nápojů víceméně dostupná. I přes široký výběr zboží na trhu, díky stálé poptávce vzniká prostor pro nové produkty. Někteří čeští výrobci si tak mohou dovolit i expanzi do zahraničí. „V minulých letech jsme s desítkou partnerů z českého potravinářského segmentu vstoupili i na zahraniční trh. I dnes, v době silné konkurence potravinářských produktů si kvalitní výrobky s naší pomocí najdou svou cestu k zahraničním konzumentům,“ říká Kateřina Býčková, generální ředitelka společnosti BNG Group a dodává.

V posledních letech začíná mít zásadní vliv také otázka edukace, zdravého životního stylu. Velká část nakupujících se zaměřuje i na nutriční složení kupovaných potravin nebo nápojů. Dle odborníků, bude na planetě žít v roce 2050, přes 10 miliard lidí. Na konci loňského roku francouzský deník Le Monde vydal studii „Zdravý chod planety“. [2] Celkem 37 expertů ze 16 zemí světa se po dobu tří let zaměřovalo na výzkum stravovacích návyků na Zemi. Vědci zjistili, že 820 milionů lidí trpí podvýživou, což je v obrovském kontrastu s 2,4 miliardami lidí na planetě, kteří se přejídají. Aby bylo možné udržet život na Zemi a uspokojit potřeby pro všech 10 miliard strávníků, je nutné, aby nastala „zemědělská a stravovací revoluce“, která velmi zjednodušeně řečeno říká, že by bylo vhodné jíst maso pouze 1 x týdně. V roce 1990 zkonzumoval průměrný obyvatel planety 33 kg masa za rok. Spotřeba masa celosvětově vzrostla za posledních 50 let pětinásobně. [3]

Zvýšený zájem o drůbeží maso a také o ryby a rybí produkty potvrzují i nejnovější data statistiků z České republiky. Drůbeží maso, někdy označované jako „bílé“ maso se na celkové spotřebě masa podílelo v roce 1992 pouze 15,3 %, zatímco v roce 2012 to již bylo téměř 34 %. U ryb se potom mezi lety 1992 a 2012 zvýšila spotřeba na téměř 6 kg na obyvatele a rok. V této oblasti má Česko stále ještě co dohánět.

Praha vystavuje výtvarná díla na téma geometrie od 106 světových umělců

Ukázka z výstavy Transformace geometrie

Galerie hlavního města Prahy pořádá ve druhém patře Městské knihovny výstavu Transformace geometrie, která návštěvníkům nabídne díla dvou sběratelů Siegfrieda Grauwinkela z Berlína a Miroslava Velfla z Prahy. Představená díla od 106 českých i světových umělců spojuje téma geometrie a abstrakce.

„Výstavní projekt Galerie hlavního města Prahy Transformace geometrie představuje na profilu dvou významných soukromých sbírek – Sammlung Siegfried Grauwinkel, Berlín a Miroslav Velfl, Praha – mimořádná díla významných českých i zahraničních umělců, která vycházejí z reduktivních geometrických, respektive strukturálních konceptů. Poprvé v tomto rozsahu zprostředkovává divákům vzájemný dialog dvou sběratelských strategií v rámci stejného tématu, který zároveň vytváří zajímavý prostor pro uvažování o jejich spojitostech a naopak rozdílnostech,“ uvádí kurátorky výstavy Hana Larvová a Ljuba Beránková.

Ukázka z výstavy Transformace geometrie

„Berlínský sběratel Siegfried Grauwinkel buduje svou sbírku již přes třicet let. Z původně širšího konceptu se postupně přeorientoval na konkrétní umění a geometrické formy obecně, které v současnosti rozšiřuje o příklady fundamentální a radikální malby. Také dlouhodobě budovaná sbírka českého sběratele Miroslava Velfla měla původně širší záběr; v posledních letech se však sběratel zcela soustředil na konstruktivistické tendence českého i zahraničního umění období od šedesátých let dvacátého století až do počátku nového tisíciletí,“ dodávají s tím, že výstavu je možné navštívit až do 31. března.

Foto a zdroj: GHMP, DesignMag

Roboti postaví nové Muzeum robotů v Soulu s tvarem obřího bílého vejce

V jihokorejském hlavním městě Soulu bude postaveno první průkopnické Vědecké muzeum robotů. Mezinárodní architektonickou soutěž na jeho podobu vyhrál turecký ateliér Melike Altinisik Architects, který mu dal podobu obřího bílého vejce. Pětipodlažní budova má být postavena s pomocí robotů.

Soutěž na podobu nového muzea vyhlásila přímo Metropolitní vláda Soulu. Cílem je postavit instituci, která by podpořila vzdělání veřejnosti v oblasti robotiky a zvýšila zájem o roboty. Posloužit k tomu má nové Robot Science Museum v Soulu. Budovu navrhli turečtí Melike Altinisik Architects jako velké bílé vejce se střechou z tenké skořepiny.

Muzeum bude mít jedno podzemní a čtyři nadzemní podlaží. Vystavovat bude roboty napříč jejich rozmanitým využitím od vědy až po domácí použití. Ukázáno bude navrhování robotů, jejich stavba až po kýžené služby. Roboti budou navíc nápomocni při stavbě budovy muzea. Interiér má mít organické až futuristické tvary, moderní podsvícení a prosklené expozice. Stavba má být zahájena v roce 2020, dokončení se pak plánuje na rok 2022.

Foto: Ediz Akyalçın
Zdroj: Melike Altinisik Architects, DesignMag

Abychom uspěli, musíme jít s dobou

Podporuji to, co vnímám, že je dobré, kvalitní a také regionální, prozradila část své podnikatelské strategie Pavla Polišenská, majitelka společnosti ICE CAFÉ, která se letos stala jednou z vítězek Ocenění Českých Podnikatelek.

Co Vás přivedlo k podnikání? Kde se vzal nápad na otevření ICE CAFÉ?

Naše podnikání přišlo jako na zavolanou v okamžiku, kdy jsme se rozhodli založit rodinu a bydlet ve Zlíně. Pak už šlo vše velmi rychle, otěhotněla jsem, opustila stověžatou Prahu, kde jsem pracovala pro nadnárodní firmu a následně začala přemýšlet, čím se budu bavit. V dobře načasovanou chvíli přišel náš kamarád s myšlenkou prodávat zmrzlinu. Měli jsme záměr – otevřít zmrzlinový salón s kvalitní a výbornou zmrzlinou. Manžel objevil senzační a velice vhodný prostor v Nákupním Centru Centrozlín. Nezbývalo než vymyslet prodejní koncept, získat peníze, mít kuráž a naučit se vyrábět dobrou a poctivou zmrzlinu. Pustila jsem se do práce i s miminkem v bříšku a tři měsíce po otevření první provozovny jsem porodila svoji první dceru Michalku. Do roka jsme zrealizovali a otevřeli další dvě zmrzlinárny v nákupním centru v Ostravě a v Brně.

Kaváren a kavárenských sítí je na českém trhu celá řada a stále přibývají. Co je podle Vás klíčem k úspěchu v této branži?

Po všech těch letech podnikání se situace velmi změnila a máme na trhu mnoho krásných a moderních cukráren-kaváren. Proto i my musíme jít s dobou. Průběžně měníme vzhled provozoven v menším či větším měřítku. Dva roky zpátky jsme investovali do kompletní rekonstrukce cukrárny Ice Cafe, kterou jsme z gruntu změnili. V podstatě každý rok něco obnovíme. Klíčem k úspěchu je vytvořit útulné místo, kde se dobře cítí zákazníci i zaměstnanci, mít zodpovědné a laskavé zaměstnance. Naším cílem je nabízet to, co lidem chutná, a rozšiřovat nabídku o další zdravější varianty pohárků a dezertů. Podporuji to, co vnímám, že je dobré, kvalitní a také regionální, např. nabízíme Hostětínské mošty, dále sirupy a pečené čaje firmy Herbalena z Kroměříže. Je nám ctí prodávat Bio čaje firmy Sonnentor, která žije myšlenkou trvale udržitelného rozvoje, jejíž koncept je pro mě velký vzor.

Jaké jsou Vaše další plány se značkou ICE CAFÉ? Uvažujete o rozšíření do dalších měst v Česku, případně do zahraničí?

Zatím nemáme v plánu se dále rozšiřovat. Za sebe to vnímám tak, že méně je někdy více. Léta přibývají a z předchozích zkušeností vím, že starat se o tři a více cukráren není úplně jednoduché, zvláště když jsou od sebe dosti vzdálené. Ale abych uspokojila svého tvořivého ducha, začala jsem pracovat na projektu Wellness chaty ve Velkých Karlovicích, která bude sloužit k odpočinku a rekreaci široké veřejnosti a zaměstnancům.

Máte nějaký podnikatelský vzor, který Vás inspiruje nebo inspiroval?

Inspirují mě všichni lidé, kteří svou práci dělají s láskou a přistupují k ní zodpovědně. Motivují mě přístupy firem, které jsou šetrné k přírodě a není to o tom – po mě potopa. Chceme přispívat nejen dobrou službou, ale také pomáhat těm, kteří nemají stejné štěstí jako my. A proto každý měsíc posíláme finanční prostředky českým rodinám, které se ocitly v tíživé situaci prostřednictvím Nadace Dobrý Anděl.

Stala jste se vítězkou v soutěži Ocenění Českých Podnikatelek, v kategorii Malá firma. Co to pro Vás znamená?

Je to pro mě krásný úspěch a velmi si vážím tohoto ocenění. Díky celému týmu Agentury Helas jsem si uvědomila hodnotu a váhu mé několikaleté práce. Potkala jsem mnoho výjimečných žen, měla možnost inspirovat se jinými zcela odlišnými příběhy a sdílet vzájemné zkušenosti. Díky této soutěži se propojují různá odvětví, životy a vznikají nové možnosti spolupráce.

Zdroj: Ocenění Českých Podnikatelek

Zpětná vazba – Snídaně šampionů

Kateřina Novotná & Jan Mühlfeit

Žijeme ve společnosti, která démonizuje chyby, chybování je často povážováno za nepřípustné. Děti jsou často od útlého věku vychovávány v tom, že udělat chybu je nenormální, ba dokonce nemorální. Minulost, a tedy i chyby, kterých se dopustíme, se nedají změnit. Jediné, co můžeme udělat s minulostí, ať už dopadne jakkoli, je poučit se z ní a vrátit svou pozornost zpět do současnosti. Změna budoucnosti nepřichází v budoucnosti, ale v přítomném okamžiku.

Chyba jako návod

Pokud jsme myšlenkami u chyb, které se staly, a neustále je dětem vyčítáme, je pro ně pak velmi těžké soustředit se na přítomnost. Petr Čech, jeden z nejlepších světových fotbalových brankářů, říká: „Ať je skóre jakékoli, u mě v hlavě je to stále nula nula.“ Znamená to, že nehledě na výsledek prováděné činnosti, je třeba se z toho poučit a okamžitě se vrátit do stavu „teď a tady“.

Chyba je vlastně návodem, jak to v budoucnosti udělat jinak a lépe. Ti největší myslitelé a vynálezci lidské historie se nespočetněkrát spletli, Thomas Alva Edison žárovku taky nevynalezl na první dobrou. Tím, že se soustředíme na chyby, se příliš vysazujeme na naše slabiny. Tradiční model říká: „Odstraňuj slabiny a zachovej si to, v čem si dobrý,“ což bohužel není možné.

Pokud člověk bude pracovat pouze na svých slabinách, tak to, co umí, začne zapomínat. Mozkové synapse (spojení mezi neurony), které v hlavě představují talenty, totiž posléze začnou slábnout a tato nervová spojení se začnou postupně rozpojovat. Kdyby se Jaromír Jágr naučil hokej na určitou úroveň a pak dva roky nehrál, bylo by to na jeho výkonu okamžitě poznat. A takhle je to s jakoukoli činností.

Své slabiny tedy můžeme pokrýt tak, že se to naučíme na určitou úroveň, anebo je necháme pokrýt někým jiným, pro nějž naopak představují silnou stránku. Důležité je věnovat se disproporcionálně tomu, co nám jde. Věnovat se tomu, co nám jde, znamená, že budeme samozřejmě mnohem méně chybovat.

Už od dětství nás svět učí, že chyby jsou nepřípustné. Když pak dítě přijde do školy, jeho rating klesá. Známkování je přežitek ze 17. století, kdy se stávající školní systém začal rozvíjet a lidé se domnívali, že je třeba děti rozdělovat do určitých přihrádek. Známka však dítěti vůbec nic neřekne, z hlediska zpětné vazby je daleko lepší slovní hodnocení. Skrze něj se dítě dozví, co udělalo dobře a případně co má udělat jinak, jeho prostřednictvím lze dítě povzbudit. Přestože je v České republice povoleno, percentuálně jej využívá jen několik málo škol.

Typy rodičů a jejich zpětných vazeb

Proto se snažíme získané znalosti o zpětné vazbě aktivně probírat s rodiči v rámci našich kurzů a workshopů. Na základě přístupů rodičů k dětem v rámci hodnocení jsme vytvořili jejich rozdělení. Prvním z typů je rodič „diktátor“, tedy rodič, který dítěti určuje neustále nějaká pravidla a hranice – jakým způsobem se má chovat, co udělalo špatně a tak dále. Omezení, která vytváří, jsou však jednostranná. Rodič dítěti nenaslouchá, nemá zájem vědět, jak na to dítě reaguje. Pravidla a hranice jsou samozřejmě jak ve výchově, tak v komunikaci s dítětem, nutná. Je ale dobré, aby rodič věděl, jak na ně dítě reaguje.

Druhým typem rodiče je takzvaný „salámista“. Jedná se o rodiče, který naopak od „diktátora“ nedává dítěti žádné pravidla ani mantinely a stejně tak mu nenaslouchá. Od ideálního rodiče má také daleko.

Třetí typ reprezentuje rodič „vrba“. V jeho přístupu jsou rovněž postrádány hranice a pravidla, avšak narozdíl od předchozích dvou typů se snaží dítěti naslouchat a projevuje o něj zájem. I když se jedná o jeden z těch lepších přístupů, od úspěchu jej dělí absence pravidel, protože každé dítě nějaké hranice potřebuje.

Ideálním rodičovským přístupem je kombinace obojího, tzv. rodič „parťák“. Nejenomže jasně stanoví hranice a pravidla hry, ale zároveň sleduje, jak na ně dítě reaguje. Dokáže dítěti naslouchat a snaží se mantinely spoluvytvářet s ním, tak, aby byli oba spokojeni. Je samozřejmě třeba mít určitou důvěru a trpělivost, potom to společně může fungovat.

Není třeba se obávat, pokud se občas vidíte v rodiči „diktátorovi“, „salámistovi“ či „vrbě“, být stále rodičem „parťákem“ totiž není úplně možné. Záleží na situaci, věku dítěte, ale i na jeho vývojové fázi. Pokud se například jedná o pubertu, tak tam pak většina pravidel nefunguje vůbec. Je samozřejmě možné se v jednotlivých kvadrantech přístupů pohybovat, v rámci sebereflexe je však třeba mít na paměti snahu se rodičovi „parťákovi“ alespoň přiblížit.

Často se stává, že se ani jeden z rodičů nevyskytuje ve stejném kvadrantu. Jeden z nich může být více „diktátorem“ a druhý zase více „vrbou“. Svým způsobem se ale jen jedná o další způsob fungování, neboť se navzájem doplňují. Kombinaci a propojení rozdílných přístupů se v tomto případě posouvá k hranici ideálu.

Mezi časté chyby rodičů patří i například neustálé chválení dítěte. Může se stát, že pokud rodič své dítě pouze chválí, vytvoří si dítě v určitém momentu zvyk na pochvalu a poté ji očekává za jakoukoli aktivitu. Pokud se mu pochvaly nedostane, může nabýt dojmu, že to udělalo špatně, i když tomu tak nemusí být.

Chválit dítě za banální aktivity není zcela optimální. Jestli jej ale chceme i u těchto maličkých úspěchů nějakým způsobem podpořit, lze to udělat i nepřímou otázkou – například: „Jsi se svým výkonem spokojený/á?“. Naučíme tak dítě nejen sebereflexi, ale i nečekat automaticky na pochvalu.

Sendvičová zpětná vazba

Většina rodičů, trenérů či učitelů při zpětné vazbě nejprve zdůrazní, co se dítěti nepovedlo. V tu chvíli jeho mozek přestane poslouchat a amygdala (emoční část mozku) v hlavě roztočí příběh „jsem k ničemu, nikdy se mi nic nepovede“. I když je třeba dítě následně pochváleno, jeho mozek to už neslyší. Je třeba na to jít jinak. Zlatou střední cestu představuje sendvičová zpětná vazba, která se dělí na tři fáze.

Na začátku hodnocení je třeba dítě pochválit, ať to dopadne jakkoli. Dojde k vyloučení serotoninu, chemikálie štěstí, jež se vylučuje například když nás někdo pochválí, a dítě je najednou mnohem lépe připraveno na korektivní zpětnou vazbu, která přichází ve druhé fázi.

V korektivní zpětné vazbě je však třeba dodržet jedno pravidlo – oddělit dítě od té činnosti. Věty typu „nikdy se to nenaučíš“ nebo „jsi neschopný“ způsobí, že si to začne brát osobně, chopí se toho amygdala a vytvoří přesvědčení o tom, že je nemožný a nikdy tedy nic nedokáže ani v jiné oblasti. Pokud hodnocení pozměníme a řekneme, že je třeba příklad počítat jiným způsobem, emoční část mozku si to nevezme osobně a člověk je zpětné vazbě otevřen.

Podstatou třetí fáze je vyjádření podpory a důvěry dítěti do budoucna. V tu chvíli se pro změnu vyloučí oxytocin, hormon důvěry či lásky, a pokud se během toho dítěte navíc dotkneme nebo ho obejmeme, celý proces to podpoří.

Jak tedy vypadá výsledek? Ať ta činnosti dopadne jakkoli, dítě ví, co udělalo dobře a co má udělat jinak, navíc si vytvoří k dané aktivitě emoční vazbu a je inspirováno pro další pokračování. Opadá i strach, protože dítě si uvědomí, že i když to příště udělá jiným způsobem, dostane se mu od svých rodičů podpory.

Sendvičová zpětná vazba funguje stejně tak dobře i u dospělých. Pokud začínáme hodnocením negativně, probouzí se amygdala, která vytváří negativní přesvědčení, jež vedou k emočnímu únosu. To je situace, kdy se nám něco daří, ale stačí, aby měl někdo nekonstruktivní negativní poznámku a najednou se to všechno sype.

Poslední chybou, ke které dochází, je v případě nějakého pochybení dítěte litovat. Amygdala na to opět skočí a dítě uvěří tomu, že je hloupé a zasekne se. Lítost a sebelítost jsou velmi zákeřné pocity, naopak soucit, kterým dítěti vyjádříte pochopení, ho může v jeho odhodlání podpořit.

Co z toho všeho vyplývá? Chyba je výsledek jako každý jiný. Zpětná vazba je snídaní šampionů – nehledě na výsledky je potřeba se naučit velmi rychle získat zpětnou vazbu, abychom věděli, jak na tom jsme. Není dobré dlouhodobě jen chválit nebo jen trestat, ale poskytovat prokládanou zpětnou vazbu, která výsledek patřičně reflektuje. A nakonec, místo lítosti je vhodné dítěti vyjádřit nejen pochopení, ale i důvěru do budoucna.

Každé dítě je génius, objevte jeho skryté talenty

Chcete svým dětem pomoci objevit jejich talenty a připravit je pro budoucí život? V rámci kurzů Odemykání dětského/studentského potenciálu se rodiče dozvídají, jak pomocí nejnovějších poznatků pozitivní psychologie efektivně vést děti tak, aby byly ve svých životech nejen úspěšné, ale také šťastné. Z úspěšných kurzů pro děti, studenty a rodiče vychází i nová kniha Odemykání dětského potenciálu (Albatros 2018) od Jana Mühlfeita a Kateřiny Novotné, která se stala po pár měsících bestsellerem.

Vzhledem k velkému zájmu o tyto workshopy je nyní k dispozici také online kurz pro rodiče, učitele či trenéry, kteří aktivně pracují s dětmi (odemykanidetskehopotencialu.cz).

O všech našich projektech si přečtete více na stránkách janmuhlfeit.com.

Edita Randová

 

“Vše začíná v hlavě”

 

Edita Randová, česká mezzosopranistka

Edita Randová je česká mezzosopranistka. Koncertovala na všech světadílech, účastnila se významných hudebních festivalů a vystoupila i ve slavné Carnegie Hall. Reprezentovala Českou republiku a její hudbu na turné v Austrálii, Číně a Brazílii, vždy pod záštitou Ministerstva zahraničních věcí. Zahraniční politika je její vášní, v loňském roce dokončila magisterská studia oboru mezinárodní vztahy. Jejím posláním je přiblížit vážnou hudbu mladým lidem. Proto založila vlastní mezinárodní hudební festival Tóny nad městy a je jeho uměleckou ředitelkou. Mezi její nejvýznamnější nahrávky patří CD s písněmi Antonína Dvořáka. Na jaře chystá vydání dalšího CD, věnovaného Dvořákově rané písňové tvorbě, která není široké veřejnosti příliš známá. V současné době koncertuje nejčastěji v Itálii. Edita Randová mluví anglicky, francouzsky a italsky. Chystá se na doktorandské studium oboru Umění a ekonomika na Vysoké škole ekonomické. Zvládla kariéru i mateřství a je hrdou matkou 26letého syna. Ačkoliv je hvězda, tak na hvězdné manýry si nepotrpí. Rozhovor jsme si domlouvaly napřímo. Přišla ke mně domů a navzdory poučkám, že káva s mlékem zahleňuje, si dala právě malé espresso s kapkou mléka. Občas hřeší, často má ovšem i hlad. Po setkání s Editou jsem si uvědomila, jaká je umění řehole. Co vše může kariéra znamenat a zároveň, že být nejlepší v podmínkách tvrdého businessu mnohdy nestačí.

Rozhovor vedeme v prostoru koučovny u mne doma. Vím, že máte před koncertem v Itálii, a tak jsem se s Vámi nechtěla scházet v kavárně v době probíhající chřipkové epidemie. Obáváte se o své zdraví a hlasivky?

Nenechám se ovlivňovat, věřím, že vše začíná správným nastavením mysli. Snažím se žít zdravě, hřeším jen kávou. Mám dojem, že pozorováním, zda mne nebolí hlava či v krku či sledováním výskytu chřipky na našem území, si danou situaci mohu spíše přivolat. Tyto zprávy registruji, zároveň si řeknu, že mne se to týkat nebude. Hodně se věnuji duchovnímu rozvoji, a proto věřím, že vše začíná v hlavě.

Naprosto s Vámi souhlasím. Ze své profese kouče vnímám otevřené a pozitivní nastavení mysli jako zásadní pro úspěšné fungování a další růst. Po více než dvacetileté přestávce od předchozího studia jste loni dokončila magisterské studium mezinárodních vztahů.

Koučování jsem si měla možnost vyzkoušet na jedné odborné konferenci, kde jsem z pozice návštěvníka zaskakovala za jednoho z expertů, který náhle onemocněl. Od té doby se na mne ještě několikrát pořadatelé konferencí obrátili. Jsem zvyklá na publikum, nevadí mi mluvit spatra a myslím, že mohu sdílet mnohé životní zkušenosti. Mnohé vrstevnice se divily, že se vrhám opět do studia, s povzdechem, že ony na to už nemají „hlavu nebo věk“. Mnozí vrstevníci si stěžují, že nejsou schopni naučit se cizímu jazyku. Pokud si toto tvrzení lidé takto explicitně opakují, tak si sami vytváří blok. Všimla jsem si, že výmluvy jako věk či kondice však lidé používají proto, aby zakryli vlastní lenost a pohodlnost.

Proč jste si k hudbě přidala právě mezinárodní vztahy?

Ráda a hodně cestuji. S nadsázkou říkám, že tak, jak někdo sedne ráno na vlak či na autobus, já nasednu do letadla. Baví mne reprezentovat Českou republiku ve vzdálených destinacích jako Čína, Brazílie či Austrálie. Právě v Číně, v rámci vystoupení na Univerzitě v Pekingu k oslavě státního svátku České republiky, jsem byla požádána, abych řekla pár slov o kultuře České republiky. Začala jsem tedy hovořit nejen o hudbě, ale i významných památkách a celkovém významu kultury. Pan velvyslanec moje vystoupení ocenil a poznamenal, že bych se do diplomacie hodila. Uvědomila jsem si, že mne právě diplomacie velmi baví. Šla jsem a vystudovala jsem magisterský obor. Tímto studiem však nekončím. Od září se chystám na doktorandské studium na Vysoké škole ekonomické v oboru Management umění. Po dvou dekádách tak plním přání svých rodičů, kteří chtěli, abych právě Vysokou školu ekonomickou vystudovala. Rodiče nevěřili, že se samotným zpěvem, ke kterému mne to táhlo již od předškolních let, lze uživit. Vystudovala jsem tedy střední ekonomickou školu, obor ekonomika pošt a telekomunikací s výhledem na uplatnění jako vedoucí pošty. Pošta mne minula, dostala jsem se na pozici referentky letového provozu a pak už přišla hudební angažmá. Věřím, že události se nám rovněž dějí v určitých cyklech. Můj návrat do studia na VŠE je tedy přirozeným dokončením mého původního směřování. Diplomacii si ponechávám jako možné profesní uplatnění pro dobu, kdy už nebudu mít hlas v kondici vhodné pro vrcholná koncertní vystoupení.

V hudbě jsou tempo a rytmus velmi důležité. Vypadá to, že k Vám správné věci přichází ve správný čas.

Držím se hesla, že není dobré tlačit na pilu. Byla to právě setkání s určitými lidmi, která mne nasměrovala dále. Na druhou stranu, já jsem byla vždy otevřena novým příležitostem. Studovala jsem poctivě, neměla jsem žádné úlevy. Teď se učím na přijímací zkoušky. Kromě not tak s sebou všude nosím i odborná skripta z ekonomie. Svůj věk nerespektuji a daří se mi to. Věřím, že nové příležitosti opět přijdou. Kromě zkušeností se zahraniční politikou mám za sebou už i zkušenost z politiky domácí, byla jsem na kandidátce do parlamentu za KDU-ČSL. A protože věřím, že sny se mají nejen přát, ale i vyslovit, tak jednou bych velmi ráda reprezentovala Českou republiku na postu velvyslankyně v zemi, kterou znám, jejíž jazyk, hudbu a kulturu jsem studovala, tj. v Itálii.

V jistém smyslu už velvyslankyní jste. Založila jste festival Tóny nad městy, jehož posláním je přiblížit vážnou hudbu mladým lidem.

Často se mi stává, že po koncertě za mnou přijdou mladí lidé a jsou dojati krásným zážitkem. Svěří se, že jsou na koncertě poprvé. Po příjemném zážitku mají tendenci jít znovu na koncert. Mnoho mladých lidí si zpočátku vybere příliš náročného hudebního skladatele, což je od hudby odradí. Leoš Janáček prostě není pro začátečníky. Večerní písně Bedřicha Smetany či písně Antonína Dvořáka se budou líbit každému. Co se týče opery, doporučuji začít s Prodanou nevěstou od Bedřicha Smetany. Veselý příběh, do jisté míry zamilovaný příběh, v kontextu české vesnice pochopí každý. Na mých koncertech zazní jak lehčí, tak náročnější repertoár, právě pro mladé publikum. Pro děti školou povinné se totiž pořádají různé typy koncertů, ale pro dospívající mládež či mladé dospělé podobná nabídka chybí. Přála bych si, aby mladí lidé chodili na rande i do Národního divadla nebo Státní opery. Vůči klasické hudbě a koncertům stále ještě panují mnohé předsudky. Mnozí lidé stále ještě netuší, jak se na koncert klasické hudby správně obléci. Překvapuje mne, kolik lidí z Prahy ještě nebylo na koncertě v Rudolfinu. Raději si vytvoří mnohé domněnky, než aby to šli zkusit. Jsme opět u nastavení mysli.

Vy jste zvyklá na sobě hodně pracovat. Co všechno se vlastně skrývá za Vaším úspěchem?

Mrzí mne, že mi hodně lidí závidí. Z mé kariéry vlastně vnímají jen cestování, róby, účes a vystoupení na pódiu. Stále studuji italštinu, operní zpěv a angličtinu. Dlouho jsem se věnovala i hře na klavír. Denně se rozezpívávám, nejsem však instrumentalista, abych mohla cvičit dlouhé hodiny. Překonat lenost je důležité. Do fitness centra nechodím, ale pravidelně jezdím na rotopedu. Neustále se hlídám a omezuji se v jídle. Vyhýbám se alkoholu, což v české kultuře není vůbec snadné. Všichni se mne ptají, zda nejsem nemocná. Nedokážou si představit, že ze dne na den jsem se rozhodla pro radikální změnu.

Posteskla jste si, že česká hudba není v zahraničí příliš známá. Čím to je?

Pokud se zpívá v češtině, tak publikum nerozumí. Často vystupuji v Itálii a zpívám v italštině, protože posluchači mají rádi, když rozumí. Na komorních recitálech, kdy zařazuji i české písně, jsem se naučila vždy publiku vysvětlit, o čem budu zpívat. Porozumění se zvýší, písně jsou jinak přijímané a postupně roste i jejich obliba. Dvořák je známý v USA, ale v Itálii bylo velmi náročné se s ním v repertoáru prosadit. Díky tomu, že jsem v Itálii studovala, padla jazyková bariéra. Díky mému vzezření, mne Italové často považují za Italku. Ráda a často tam jezdím, ale současná ekonomická situace je tam tristní. Mladí lidé odchází do zahraničí, protože tam nenajdou práci. Korupce je v Itálii všudypřítomná. Mrzí mne, že my Češi si málo vážíme toho, jaká je Praha krásná, čistá a bezpečná. Já bydlím u Karlova náměstí a cítím se bezpečně. Chodím parkem, pěšky, večer a sama. Jsem pyšná na to, že jsem Češka. Máme nízkou nezaměstnanost a stabilitu. Proč si tedy stále stěžujeme?

Máte ještě nějaké nesplněné sny?

Už jsem mluvila o tom, že bych ráda působila jako velvyslankyně v Itálii. Věřím tomu, že to, co vysílám do vesmíru, to se mi vrátí. Co se týče pěveckých ambicí, jsem příliš zkušená na to, abych věřila tomu, že jde jen o nadání a talent. Působení v nejlepších operních domech je i otázkou tvrdého businessu a politických kontaktů. Podívejte se na nadměrné zastoupení ruských zpěvaček, například v La Scalle. Lobbing, konexe či sponzoring se nevyhnuly ani oblasti vážné hudby. Málokdo ví, že opera a vážná hudba je business. Vydání CD není jen o tom, zda jsem v té kategorii nejlepší. Je důležité si vybrat repertoár, který zaujme. Následně je důležité najít sponzora či mecenáše na vydání CD. Z prodeje náklady na pořízení, režiséra, studio, stříhání, mixování atd. financovat nelze. Proto jsem velmi ráda, že se mi to podařilo a na jaře budu své nové CD věnované Dvořákovým raným písním křtít. Budu ráda, když čtenáři Czech and Slovak Leaders budou u toho.

Linda Štucbartová

10 mýtů a omylů o zdraví a výchově psů

Členové týmu prvního online zdravotního a úrazového pojištění psů a koček v ČR PetExpert sestavili ve spolupráci s uznávanou odbornicí na psí medicínu a výchovu psů a vedoucí týmu Veterinární kliniky MVDr. Martinou Načeradskou seznam deseti mýtů a omylů souvisejících se zdravím a výchovou psů. Jak tedy správně přistupovat k péči a výchově vašeho psího člena rodiny?

Mýtus 1: Fena musí mít alespoň jednou za život štěňata

I když z vědeckého hlediska je to úplný nesmysl, je to stále rozšířená pověra, která vede pouze k tomu, že se útulky plní štěňaty. Není pravda, že je to dobré pro zdraví feny, naopak mít štěňata je velká zátěž pro organismus. Fenky musí živit sebe a ještě štěňata, a pokud nejsou správně krmené, mohou mít naopak velké zdravotní potíže. Dalším milným argumentem pro to, aby fenka měla štěňata, je údajně nižší riziko zánětů dělohy a nádorů mléčné žlázy či falešné březosti, což je také nesmysl. Jediné, co prokazatelně zamezí rozvoji zánětu dělohy a tumorů vaječníků je kastrace. Nejlepší prevencí rozvoje nádorů mléčné žlázy je pak kastrace provedená před prvním háráním, nebo mezi prvními dvěma háráními. Já osobně doporučuji kastraci mezi prvními dvěma háráními, aby fenka pohlavně dospěla a tělo mohlo lépe dozrát, než se provede takový zásah.

Mýtus 2: Každý pes se ke mně hodí, musí se přizpůsobit

Lidé si dneska často vybírají psa dle vzhledu, aniž by si přečetli, k čemu bylo dané plemeno šlechtěno, nebo k čemu se používalo. Tak například velmi aktivní člověk by si neměl pořizovat plemeno, které je velmi zatížené různými zdravotními vadami, jako jsou krátkolebá plemena. „Měla jsem majitele, který byl upřímně překvapený, jak to, že s ním ten anglický buldok nemůže chodit běhat každý den na 30 minut?! No, protože se to zvíře dusí už jen, když musí ujít pár kroků,“ popisuje MVDr. Martina Načeradská. Pes je dnes často brán jako doplněk a když se „živá kabelka“ nechová dle představ svého majitele, tak buď skončí v útulku, nebo je označena za agresivní zvíře, které by se mělo utratit. A je tu ještě třetí možnost zvíře psychicky zlomit a přimět ho chovat se dle přestav svého majitele. Tomuto stavu se říká naučená bezmoc (learned helplessness) a majitelé ho mají obzvláště rádi, protože pes poslouchá a nezajímá se vůbec o svět okolo, přišel na to, že nic jiného nemá smysl a je ve stavu hluboké deprese. Takových zvířat bohužel přibývá, protože „poslouchajícího“ psa chce mít každý a když to ještě vidí televizi, tak to musí být správně.

Mýtus 3: Pes žije jen chvíli, není třeba nic plánovat

Když si pořizujeme psa, je to závazek na mnoho let a stejně jako, když rodiče plánují dítě, je třeba plánovat a přizpůsobit život živému tvorovi, který s námi začne sdílet domácnost. Pes žije průměrně 10-15 let a na to je třeba myslet. Není to jen módní doplněk na pár měsíců, je to živá bytost, které musíme přizpůsobit svůj život a denní režim. Bude potřebovat společnost, venčení a zdravotní péči. Když je mladý a zdravý, tak jeho péče není náročná, potřebuje jen očkování a sem tam si přivodí nějaký úraz. Ale když stárne, začne potřebovat častější kontroly u lékaře a případně léčbu, stejně tak jako stárnoucí člověk potřebuje více lékařské péče. Pokud nechce majitel neustále myslet na to, kolik ho to může stát, když se něco stane, je dobré si zvíře pojistit. Pokud si majitel zvíře pojistí už jako mladé, může pojistka výrazně pomoci, když je staré a skutečně potřebuje veterinární péči. Na trhu už je mnoho možností, je třeba si jen vybrat. V zemích jako je např. Anglie, nebo Švédsko už je většina zvířat pojištěných.
Útulky jsou plné starších psů, které někdo odložil, protože začali být svým majitelům na obtíž, ať už kvůli obyčejnému stáří, nebo kvůli tomu, že potřebovali péči, kterou jim majitelé nechtěli nebo nemohli poskytnout.

Mýtus 4: Pořídit si psa přes inzerát na internetu je bezpečné

Je opravdu třeba dobře vybírat, ODKUD si budoucí majitel zvíře pořizuje. Je velký rozdíl, jestli se jedná o psa od slušného chovatele, kam se na něj zajde několikrát podívat, od narození sleduje, jak roste, nebo jestli si pořídí štěně od neznámého člověka na benzínce nebo přes inzerát na internetu. Nejpodstatnější rozdíl je cena veterinární péče. Ten první pejsek bude potřebovat pravděpodobně jen očkování a ten druhý bude stát spoustu peněz za diagnostiku u veterináře, pokud vůbec přežije první týden. Psi z nevhodných podmínek často trpí různými nemocemi nebo vadami, často mají dokonce falešné očkovací průkazy a během prvního týdne v novém domově mohou uhynout např. na parvovirózu. „Je velmi smutné, že člověk, který si vybírá mobilní telefon, nebo auto stráví hodiny u internetu vybíráním vhodného modelu, ale pokud jde o živé zvíře, tak chce okamžitě a hned to, které si vybere, protože je zrovna dané plemeno v módě. Pak se nemůže divit, že velmi snadno naletí překupníkům,“ dodává Martina Načeradská.
Trailer na nový dokumentární film na toto téma, na kterém se podílela i MVDr. Načeradská:

Mýtus 5: Informace o očkování se nemění

Světová asociace veterinárních lékařů malých zvířat (World Small Animal Veterinary Association – WSAVA) vydala v roce 2015 nejnovější verzi doporučení, co by se mělo kdy očkovat a hlavně od kdy. Tato doporučení byla přeložena i do českého jazyka a jsou volně ke stažení (zde). Obecně platí, že u štěňat z chovů, kde se nevyskytuje žádná nebezpečná nákaza pro psy, stačí začít s očkováním až v 8-9. týdnech věku a poslední přeočkování pak dostávat ideálně ve věku 16 týdnů, kdy už je nižší hladina protilátek od matky. Když se ukončí očkování dříve, tak jak se to často dělá ve 3 měsících, nemusí mít až čtvrtina štěňat dostatečnou hladinu protilátek a může onemocnět např. parvovirózou, protože protilátky, které štěně v krvi má, se navážou na vakcínu a její efekt pak není takový. Po prvních štěněcích vakcinacích, by mělo následovat přeočkování v 1 roce a pak už je možné některé z nemocí, jako jsou např. parvoviróza (nebezpečné průjmové onemocnění, virus napadá i bílé krvinky, může poškodit i srdce a další tkáně), psinka (virové onemocnění, které podle formy napadá nervový systém, střeva, kůži nebo plíce, tzv. „psí spalničky“ – virus je ze stejné skupiny virů jako ten lidský) či hepatitida (virový infekční zánět jater), očkovat 1x za 3 roky. Všechna jmenovaná onemocnění končí u většiny psů smrtí nebo trvalým poškozením zdraví. „Trend neočkovat už dorazil i mezi majitele psů, a chtěla bych před ním důrazně varovat, protože jedinou skutečnou ochranou je včasné a kvalitní očkování,“ upozorňuje MVDr. Martina Načeradská. Stejně tak i extrém očkování všeho každý rok není správný, protože to zbytečně zatěžuje imunitní systém. „Pro své klienty tedy vybírám vakcíny, které jsou šetrnější k organismu psů a je tedy možné je očkovat méně často. Nebo pokud jim daný typ vakcíny nevyhovuje, testujeme protilátky přímo v ordinaci, a pokud jich má pes dost, očkovat se nemusí. Je to podobný princip jako očkování proti tetanu u lidí – pokud má člověk dostatek protilátek, očkovat se nemusí. Očkování proti vzteklině je v naší zemi povinné a řídí se dle registrace vakcíny, takže se očkuje 1x za 3 roky, ale také 1x za 2 nebo každý rok, záleží na registraci vakcíny.“

Mýtus 6: Kastrace psa vyřeší jeho problémy s chováním

Dříve panoval názor, že když se pes vykastruje, bude hodný a už nebude útočit na jiné psy. Nejen že to není pravda, což se ukázalo i ve studiích, dokonce kastrace psa, který útočí ze strachu, může jeho chování ještě zhoršit. Studie, které se zabývaly vlivem kastrace na projevy agresivity psů, naopak ukázaly, že kastrace může dost často toto chování ještě zhoršit. To, že pes nemá varlata, vede sice ke snížení hladiny testosteronu a pokud se pes choval agresivně díky vysoké hladině testosteronu, tak kastrace pomoci může, ale je to jen zlomek případů. V drtivé většině případů jde spíše o chování, které se pes naučil projevovat díky tomu, co se okolo něj dělo a bez změny chování majitele a správné práce se psem to řešit nepůjde. Pokud se bude kastrovat agresivní, ustrašená fenka, může se toto chování ještě zhoršit, protože pohlavní hormon progesteron zvíře přirozeně zklidňuje a ještě pomáhá zvyšovat hladinu serotoninu v mozku, což ještě více pomáhá zvíře uklidnit. Kastrací se tento mechanismus „uklidňování“ odstraní.

Mýtus 7: Dominance a pravidla smečky

Teorie dominance a pravidla smečky jsou omyly, které jsou bohužel stále velmi zakořeněné v rámci výcviku psů, a spousta psů díky tomu trpí. Teorii dominance popsal Prof. David Mech, který je americkým expertem na chování vlků, ve své první knize The Wolf: The Ecology and Behavior of an Endangered Species (1970). Jeho pozorování vycházela z pozorování vlků v ZOO, kde žijí v nepřirozených podmínkách na omezeném prostoru, s omezeným příjmem potravy. „Je to asi, jako kdybychom pozorovali vězně ve věznici a na základě tohoto pozorování pak vyhlašovali, že to takto chodí v lidské společnosti. Naštěstí neznám moc knih o lidech, které by vysvětlovaly, že lidská společnost funguje stejně jako ve věznicích, ale bohužel znám mnoho knih o výcviku psů, i několik televizních pořadů, kde se vysvětluje, že TAKTO to funguje v rodině se psem, a proto bychom jako správní majitelé měli psovi různými způsoby neustále dokazovat, že není vůdcem smečky,“ říká Martina Načeradská. Sám Prof. Mech teď objíždí svět a přednáší o tom, že se mýlil, jenže bude trvat roky, než tento omyl přestane ovlivňovat výcvik psů. Teorii dominance velmi dobře popisuje a zároveň jednotlivé argumenty vyvrací Barry Eaton ve své knize Psí dominance: Mýtus nebo skutečnost? Popisuje, jak asi vnímá pes to, že musíme jíst první, že mu musíme pošlapat pelíšek, když nedělá co má, abychom mu dokázali, že jsme „v hierarchii nad ním“ a další podobné nesmysly. Vlčí i psí smečky fungují jako rodiny, kde je vedoucí rodičovský pár, který smečku vede. Vůdci smečky se stávají ti nejlaskavější a nejtrpělivější jedinci, kteří se starají o blaho ostatních. Měli bychom se od nich učit, jak se hezky chovat ke svým „dětem.“

Mýtus 8: Není třeba pečovat o zuby

Spousta majitelů psů je přesvědčena, že není třeba pečovat o psí zuby, protože to dřív také nikdo nedělal. Jenže si neuvědomují, že psí způsob života se razantně změnil ve srovnání s divoce žijícími psovitými šelmami. Když žil člověk v chýších a jeho zdrojem obživy byl lov mamutů, tak si také nečistil zuby, jenže umíral mnohem dříve než teď a ve vyšším věku obvykle už mnoho zubů neměl. Dnešní psi už neloví, člověk je krmí různými způsoby, a díky veterinární péči také žijí mnohem déle. Správná péče o zuby a dásně zahrnuje každodenní čištění vhodným kartáčkem a pastou, nebo případně návlekem na prst z funkčních vláken. Různé roztoky a pamlsky mají jen minimální účinek a některé z nich jsou dokonce toxické. Konkrétně jeden celkem populární bylinkový roztok obsahuje mimo jiné chlornan sodný, což je to samé, co je v čisticích prostředcích jako je např. SAVO. Některé lidské pasty na zuby obsahují zase xylitol, což je umělé sladidlo, které je pro psy velmi toxické, mohou uhynout i po velmi nízké dávce v křečích.

Mýtus 9: Pes musí automaticky zvládnout být sám

Majitelé jsou přesvědčení, že už i malé štěně musí zvládnout být doma samo. Poměrně často se píše, že pes je smečkové zvíře, ale stejně tak, že štěně si musí hned zvyknout na to, že bude doma samo. Pes je opravdu smečkové zvíře, a pokud je nucen být doma o samotě tak trpí. Vlk i pes byli vždy smečková zvířata a proto nemůžeme čekat, že se za pár desítek let přizpůsobí našemu životnímu stylu, když po tisíce let byli zvyklí žít ve smečkách. Jednoduše nemají v genech to, že je můžeme na 8-10 hodin nechat doma o samotě a odejít do práce. Pozorování vlků a také psů na dálném východě ukazují, že fena NIKDY nenechává štěňata o samotě až do věku 6-8 měsíců a vždy jim „zařídí“ tetu na hlídání. „Myslet si tedy, že si pořídím štěně, vezmu si na 14 dní dovolenou a pak to bude OK je opravdu zcestné. Naučit na samotu lze, ale je třeba být velmi trpělivý a postupovat dle toho, co pes zvládá a co už ne a zbytečně na něj netlačit, jen proto, že potřebuju jít na mejdan,“ radí MVDr. Martina Načeradská. Dnešní doba nám velí, že se všechno musí přizpůsobit našemu konzumnímu způsobu života, ale psi toto prostě nedokážou, nemohou se tak rychle přizpůsobit. „A díky tomu pak v ordinaci neustále řešíme rozkousaný nábytek a oblečení, zdemolovaný byt, štěkání a vití, když je pes doma sám. A to hlavně v případech, kdy majitel nechává malé štěně doma o samotě. Prakticky nikdy neřeším problémy psů majitelů, kteří pracují z domova.“

Mýtus 10: Každý pes potřebuje spoustu pohybu, čím víc tím líp!

Ano, pes potřebuje pohyb, ale všeho s mírou. Navíc jsou u psů velké rozdíly mezi plemeny. Např. pokud bude krátkolebý (brachycefalický) pes aportovat v létě dostatečně dlouho vyslouží si vážný kolaps a pokud to přežije tak pobyt v nemocnici. Bohužel je stále rozšířený mýtus, že všichni psi potřebují stále něco honit, za něčím běhat, aby se „vyběhali,“ nikdo už bohužel nepřemýšlí nad tím, že potřebují hlavně mentální stimulaci a pokud ji nemají, tak stejně jako lidé hloupnou a ztrácejí schopnost sociální komunikace s ostatními psy. Pokud pes provozuje pouze naučenou fyzickou aktivitu, nebo loví – typicky házení aportů, využívá pouze svůj instinkt a cca 2 % své mozkové kapacity. Pokud takovou aktivitu provozuje dostatečně dlouho a často, stane se doslova závislý na házení míčků, na adrenalinu, který se mu při tom vyplaví a z jeho majitele se pak stává jeho dealer – drogový dealer. Pokud pes něco loví, chová se instinktivně, jeho hladina adrenalinu je mnohdy tak vysoká, že ani necítí, že se zranil. Často si pak přetrhne vazy v koleni a ani nekulhá. Příroda zařídila, že když jde do tuhého, vyplaví se adrenalin, aby organismus zvládl „stres“. Výborně toto vysvětluje biolog Robert Sapolsky v knize Proč zebry nemají žaludeční vředy (Why zebras don’t get ulcers), včetně vlivu stresu na zdraví a sociální chování. V tomto se bohužel psi vůbec neliší od nás lidí, čím více stresu, tím více zdravotních potíží a méně sociálních dovedností a tak máme parky plné psů, kteří aportují, honí se za míčkem a pak chtějí „sežrat“ všechny ostatní psy…
Jak psa pak z takového bludného kruhu dostat? Jednoduše přestat být jeho drogovým dealerem a vymyslet nějakou společnou aktivitu, která bude psa mentálně stimulovat. Příkladem může být třeba hersenwerk – hlavolamy pro psy, nebo pachové práce, nebo prostě jen očichávání zastávek městské hromadné dopravy…

 

MVDr. Martina Načeradská, Ph.D., MANZCVS (Medicine of cats)

Absolvovala veterinární fakultu na VFU Brno a dokončila distanční Ph.D. studium tamtéž. Nedávno získala členství v Australian and New Zealand College of Veterinary Scientists a titul MANZCVS Medicine of cats, což mají 2 veterinární lékařky v celé ČR (obě pracují ve stejné ordinaci). Založila první Cat Friendly clinic v ČR s mezinárodní certifikací, která zaručuje, že o své kočičí pacienty pečuje na mezinárodní úrovni a s láskou. Věnuje se dermatologii, stomatologii a psychologii zvířat. Vede štěněcí školku, kde učí majitele jak rozumět svým čtyřnohým přátelům. Je zakládající členkou české asociace felinní medicíny, country reresentative Pet Dog Trainers of Europe, aktivní členkou International Society for Feline Medicine a European society of Veterinary Dermatology. Aktivně se podílí na vzdělávání dětí, majitelů i kolegů veterinárních lékařů. Publikuje v českých i zahraničních časopisech, spolupracuje s televizí, neziskovými organizacemi a politiky v rámci zlepšení welfare zvířat v naší zemi.

MVDr. Martina Načeradská – Proč se vyplatí pojistit si svého mazlíčka?

Mcelské sváteční Velikonoce

Velikonoční tradice, zvyky, sváteční rodinné chvíle, pohádka, hra v parku, zvířátka, bohatý program, ručně vyráběné a malované ozdoby Glassor. To jsou Velikonoce po Mcelsku.

Blíží se jaro a s jarem kvete láska, probouzí se příroda, rozkvétají koberce jarních květin a zpívají ptáci. Zámecké Velikonoce plné tradic jsou k ochutnávce dubnové přírody jako stvořené. Vůně domácího mazance, sladký beránek s mašlí, velikonoční pondělní pomlázka rovnou přede dveřmi pokoje a bohatý program pro všechny. Co třeba shlédnout divadelní pohádku „Princezna na hrášku“ s celou rodinou, zahrát si velikonoční hru v parku, podrbat jarní mláďátka za uchem, uplést pomlázku, nazdobit vajíčka, ozdoby a velikonoční perníčky, vyprovodit Moranu a k tomu si pochutnat na velikonočních dobrotách třeba s živým klavírem? To vše na pozadí rodinné láskyplné pohody.

Foto: Matěj Třasák

Praha představila novou podobu rozšířeného železničního mostu na Výtoni

Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy představil koncept nového železničního mostu v Praze na Výtoni. Dlouhodobě neudržovaný most z roku 1901 je ve velmi špatném stavu a podle návrhu týmu architekta Romana Kouckého by mohl být nahrazen mostem novým v podobném designu, jenž by navíc mohl být rozšířen o jednu kolej.

„Vzhledem ke zvýšeným nárokům na zatížení a provoz nového železničního mostu bude most tříkolejný. Byla zvolena kombinovaná prostorová konstrukce – příhradový nosník se síťovým uspořádáním se dvěma ohnisky ve vrcholech rovnostranného trojúhelníku. Taková konstrukce pracuje mnohem efektivněji se silami a hmotou. Navržená geometrie nosníků, táhel a trubek tak nabídne Pražanům novou podobu mostu, který snese nejpřísnější srovnání. Přidanou hodnotou bude, že se stane něčím víc než pouhou napodobeninou nebo kopií. Z nedávných příkladů rekonstrukcí železničních mostů vyplývá, že repliky nedopadají z konstrukčního a zejména estetického hlediska vůbec dobře. Kvůli normám dochází ke změně proporcí konstrukcí a tím i ke ztrátě elegance,“ uvádí IPR s tím, že architektonický tým při navrhování maximálně využil stávající kamenné konstrukce.

„Historické kamenné konstrukce budou v rámci předmostí konzervovány a důstojně prezentovány jako památky. Nad původní prvky viaduktu bude nejprve v místě zastávky položená nová železobetonová deska nástupišť, stojící na rastru betonových sloupů. Poté bude možné historické konstrukce pod ní restaurovat a udělat i archeologický průzkum zasypaných oblouků. Na uliční úrovni výtoňského předmostí vznikne následně nádražní hala a nové, potenciálně zajímavé prostory určené pro drobnou komerci a kulturu. Na nástupiště povedou z úrovně ulice schodiště a výtahy,“ dodávají zástupci IPR.

Foto: ZAN studio a Ester Havlová
Zdroj: IPR Praha, DesignMag

Petra Plemlová

 

“O své místo na slunci, bojujeme už od kolébky”

 

Petra Plemlová, majitelka a zakladatelka unuodesign s.r.o.

Příběh mladé, úspěšné podnikatelky v oblasti e-commerce s dětským oblečením, čtyřnásobné maminky Petry v sobě obsahuje mnoho žánrů. Ačkoliv v něm mnozí rádi vidí pohádku se šťastným koncem, některé momenty měly blízko spíše k temnému skandinávskému thrilleru. Navzdory nepříliš šťastnému dětství a neustálému podceňování ze strany dvou starších a úspěšnějších sourozenců vystudovala a stala se učitelkou v mateřské školce. Práce s dětmi ji naplňovala, a navíc, protože se neustále potýkala s nepohodlným a nepraktickým dětským oblečením, si při ní uvědomila, kolik času a energie musí oblékání a svlékání dětí věnovat.

Jelikož od malička trávila spoustu času se sousedkou, vyškolenou švadlenou z období první republiky, bylo jen otázkou času, kdy se Petřin koníček stane jejím hlavním zaměstnáním. Postupně začala vyrábět první výrobky, zprvu jen pro kamarádky a pro vlastní děti. Oblečení, které si děti oblečou samy. Když je přední i zadní díl stejný, na případné záměně stran nezáleží. Oblečení, které je bez zipů a knoflíků. Oblečení, které s dětmi roste, takže není nutné každé tři měsíce objednávat další velikost. Své podnikání musela naplno rozjet poté, co manžel v důsledku onemocnění duševní poruchou zcela zničil byt, včetně skladových zásob látek připravených na šití.

Petra zůstala sama se čtyřmi malými dětmi, pod neustálým drobnohledem nepříliš pomáhajících, spíše asociálních než sociálních pracovnic. Během tří let vybudovala firmu, která dnes dosahuje 50 miliónového obratu, zaměstnává více než 50 lidí a v rámci Unuo nadačního fondu poskytuje pomoc ženám, které se ocitly v podobné situaci. Tento rozhovor však není o minulosti, ale o budoucnosti. Jak vnímá úspěšná podnikatelka region Jižní Čechy, ve kterém podniká, jak vidí budoucnost oborů, ve kterých podniká, ať už se jedná o látky nebo e-commerce? A dokáže vůbec tato činorodá žena odpočívat?

Petro, právě skončil tenisový turnaj Australian Open. Zatímco mnozí byli nadšení z oblečení vyrobeného z recyklovaného materiálu firmou Adidas, Vy jste si na sociálních sítích povzdechla, že unuodesign používá recyklovaný materiál soft shell už dávno. Je dražší, ale má to smysl. Navíc má Vaše rostoucí oblečení delší životnost používání než tři měsíce. Jak se vyrovnáváte s tím, že velké firmy získávají daleko více pozornosti nežli malé, ačkoliv právě ty mohou být daleko progresivnější?

Myslím si, že každý získává tolik pozornosti, kolik si zaslouží. O své místo na slunci, bojujeme už od kolébky, zejména, pokud se narodíme ve velké rodině, kterou textilní průmysl představuje. Pozornost si můžeme zasloužit extrémním výkonem, příběhem nebo tím, že děláme věci jinak. My v unuo jsme se rozhodli použít všechny tři výše zmíněné cesty. Jsem ráda, že se nám v oblasti PR souvisejícího s organickými nebo recyklovanými materiály opravdu daří.

Začala jste podnikat v Táboře a daří se Vám. V současné době, kdy je nedostatek
pracovních sil na trhu, se Vám daří nabírat nové pracovníky a především pracovnice. Jaká vidíte specifika podnikání právě v Jihočeském kraji?

Nemohu mluvit o celém kraji, ale osobně jsem nadšená jak městem, tak lidmi, kteří v Táboře žijí. Vše je jiné než v Praze. Zaměstnanci v tomto malém městě nejsou zvyklí měnit povolání či firmu několikrát do roka. Fluktuace a časté změny na pozicích se nám naštěstí vyhýbají. Vnímám, že obyvatelé menších měst si více dávají záležet na svém dobrém jménu. Jsou si vědomi toho, že pokud se v několika firmách špatně zapíší, tak se tato zpráva roznese velmi brzy. Lidé jsou zde více “věrní” svému oboru. Lze říci, že jejich životy více hýbou vztahy než peníze.

Osobně jsme se poznaly v rámci panelové diskuze pořádané společností Elegantní Česko, protože obě dvě jsme hrdé na tradici první Československé republiky. Zakázkové šití je ostatně jednou z tradic, na kterou je možné navázat. Vy sama jste ovšem, co se týče budoucnosti textilního průmyslu v Evropě, poněkud skeptická.

Naše statistiky potvrzují skutečnost, že naši zákazníci vnímají výrobu v Česku pozitivně. Dokonce je jedním z pozitivních rozhodovacích kritérií při výběru. Bohužel je zařazena až na třetí místo, za dvě rozhodovací kritéria, kterými jsou cena a kvalita. Ze své praxe hovořím zejména za textilní průmysl vyráběného oblečení. Pokud čeští zákazníci budou svým dětem kupovat oblečení v řetězcích za cenu nižší než sto korun, je jen otázkou času, kdy textilní průmysl v Čechách zcela zmizí. Je zajímavé porovnat, že na mnohé zboží z třetích zemí jsou uvalena speciální cla tak, aby dovoz těchto produktů do ČR neohrozil některá průmyslová odvětví. Pak je zde kupříkladu zemědělství, které je dotované státem. Nad textilním průmyslem ovšem nikdo ochrannou ruku nedrží a zůstává otázkou, jak dlouho se zde udrží. Z pohledu nejen výroby oblečení, ale i výroby metráže jako takové, v České republice zmizely školy, které by zásobovaly firmy novými švadlenami nebo tkalci.
Školy obory neotevírají záměrně, protože o ně není zájem ze strany studentů. Ze strany studentů není zájem, protože zářná budoucnost švadleny ve třísměnném provozu za bezmála minimální mzdu není něco, do čeho by se kdokoli chtěl pouštět. A jsme tedy zpět u zákazníka. Zaměstnavatel nemůže platit svým zaměstnancům více, dokud budou maminky nakupovat oblečení v řetězcích za ceny, za které my jako výrobci nejsme schopni ani nakoupit materiál.

Podnikání v rámci e-commerce jste propojila i s novými technologiemi. Kromě oblečení a látek nabízíte návazná digitální řešení pro automatizaci skladových procesů, které pomáhají dalším e-shopům. Tento přístup Vám vynesl hned dvojité vítězství v soutěži Ocenění českých podnikatelek. Kterým směrem se bude unuo ubírat do budoucnosti? Jaký je Váš sen?

Ač moje předešlá prognóza mohla vyznít pesimisticky, tak doufám, že i za deset let bude schopné unuo.cz a unuodesign.cz produkovat krásné látky a dětské oblečení. Co se týká naší aplikace PICKI, doufám, že se stane skvělým pomocníkem nejen v naší firmě, ale i dalších firmách. Ovšem pořád tuto aplikaci považuji za takové malé miminko, které bude potřebovat ještě hodně péče, než bude soběstačné a finančně samostatné.

Na zvládání a souběh rolí se Vás ptát nebudu. Vím, že tato otázka, často pokládaná právě ženám, které jsou pracujícími matkami, Vám přijde nespravedlivá. Zeptám se Vás na Vaše vysoké pracovní nasazení. Umíte vůbec relaxovat? Jak dobíjíte baterky?

Mám úžasné štěstí, protože moje práce je mým splněným snem. V tomto případě již nemám potřebu tolik odpočívat. To, co milujete, má tendenci vás mnohem více nabíjet, než vyčerpávat. Relaxuji často u šicího stroje, což je vlastně moje “práce”. Miluji technologie a hodně o nich čtu a tak si vlastně zjišťuji, co a kde nového nám šikovní vývojáři představí. Toto je vlastně také moje “práce”. Hodně si hraji s dětmi a chodím s nimi ven, což je také vlastně trochu má “práce”, protože jen pozorováním vlastních i cizích dětí jsem schopna poznat, co si naši malí klienti a jejich maminky žádají.

Rozhovor děláme v lednu 2019. Dala jste si nějaké předsevzetí? A co popřejete čtenářům Czech and Slovak Leaders?

V roce 2019 mám jeden veliký cíl a to být více s dětmi. Ne více doma, tam jsem často, ale být se svými dětmi více vědomě, užívat si jejich krásných úsměvů a lásky, která je tak čistá, že se jí na světě nic nevyrovná. Moje on-line děti se narodily vlastně proto, abych uživila své opravdové děti. Teď, když už tuto svou misi plní, krásně a samostatně, já mohu svou pozornost upřít tam, kde je největším přínosem. Toto přání posílám i čtenářům, a to nejen do roku 2019!

Linda Štucbartová

Správná externí účetní firma ušetří peníze a často i problémy

Dnešní podnikatel je neustále v pohybu, pracuje s mobilními zařízeními a chce mít informace o svém podnikání neustále dostupné. A to odkudkoli. A právě s tím mu pomáhá i účetní firma Trivi, za níž stojí sourozenci Katarína Augustini a Juraj Cienik.

Setkáváme se ve společnosti Trivi, která sídlí v centru Prahy. Vzhledem k tomu, že rozhovor děláme těsně před vánočními svátky, ve firmě panuje sváteční atmosféra a vánoční nálada. Už z dálky vidím něco neobvyklého. Přicházejí ke mně vysmátí mladí sourozenci, kteří se cestou k rozhovoru navzájem dobírají a v náručí drží dvě malé děti – každý to svoje. Nejedná se prý o nic zvláštního… Katarína Augustini, která je zakladatelkou a také zároveň coachem Trivi, drží v náručí 18měsíční dcerku Emmku a Juraj Cienik, CEO Trivi, zase sedmiměsíční dcerku Tamarku.
Mladé dámy jsou prý součástí provozu a jejich přítomnost v Trivi není ojedinělá. Sestřenice do firmy chodí několikrát za měsíc.
Pokládám první otázku a hned dostávám odpověď od nejmenších účastnic rozhovoru. Následně se zapojují i rodiče.

Jaká je historie společnosti Trivi? Co Vás vedlo k jejímu založení?

Katarína: Trivi jsme se rozhodli založit v ověřené sestavě společně s Radkem Stavinohou a Michalem Drozdem (pozn. red. – Radek Stavinoha a Michal Drozd jsou zakladateli cestovní agentury Invia. Katarína pro ně rozbíhala pobočku na Slovensku a později i v Polsku). Myšlenka na tento projekt se v našich hlavách zrodila díky špatným zkušenostem, které jsme měli s účetnictvím při řízení Invie. Chyběl nám tehdy obchodní partner z oblasti účetnictví, který by se o nás postaral, poradil nám, a na kterého bychom se mohli spolehnout. Takový prostě na trhu nebyl, a tak bylo třeba založit Trivi. Vložili jsme do něj všechny své dosavadní zkušenosti s podnikáním, svoji vizi o obchodním partnerovi. Zároveň jsme v tomto segmentu viděli i velký prostor pro technickou revoluci.

Vaše společnost je rodinnou firmou. Co vidíte jako hlavní přínos rodinného podnikání a co může být naopak rizikem?

Katarína: Vstupem Juraje do firmy jsme se stali silnějšími a výkonnějšími. Je to člověk, kterému bezvýhradně důvěřuji. Do firmy vstoupil přibližně rok od jeho založení, kdy se firma připravovala vstoupit na trh. Před tím měl zkušenosti s Lean Managementem. V prvním roce fungování se vyvíjela webová aplikace, která ulehčuje práci nejen klientům, ale i účetním.

Juraj: Katka je vizionář. Je to živel, který vás ohromí sprškou nápadů na to, jak změnit svět. Je to člověk, který vidí svět jinýma očima, než jak jej vnímám já. Já jsem konstruktivní člověk, který věcem dává řád, výkon a přetavuje její vize do reálné podoby. Jako největší přínos vnímám to, že se známe od malička. Vyrůstali jsme bok po boku v dobrém i ve zlém. Přesto se dokážeme o věcech bavit na rovinu, otevřeně a upřímně. Nemusíme se dlouho připravovat na to, abychom si mohli promluvit i o méně příjemných věcech. Známe svoje silné i slabé stránky. I když máme společný žebříček hodnot a životní optimismus, v mnohých vlastnostech jsme úplně odlišní.

Katarína: Vzájemně se respektujeme, což spolu s již zmíněnou důvěrou, kterou bych ještě jednou chtěla zdůraznit, pokládám za klíčové.

Sourozenci se shodují na tom, že riziko v případě rodinného podnikání vidí minimální. Důvodem je bezvýhradní důvěra, o které oba hovoří. Znají se tak dobře, že vědí, kde čí role začíná, a kde také končí.

Jak „těžké“ je řídit rodinnou firmu? Prozraďte nám, máte nějaký tip na předcházení konfliktům, případně na jejich řešení?

Katarína: Právě že nám to přijde velmi jednoduché.

Juraj: Pro nás je naopak těžší řídit firmu s neznámými lidmi. Neznáte je, do životopisu si může každý napsat co chce, snese totiž skoro všechno. Najít a přijmout klíčové lidi do týmu, a pro nás je každý zaměstnanec klíčový, je vždy velká investice. A stejně jako každá investice, tak i tato s sebou nese značné riziko. Zisk či ztráta se ukáže až časem.

A vaše tajemství či tipy pro předcházení konfliktům?

Oba: Skialpinismus.

Katarína: Máme společný koníček, kterým je skialpinismus a cyklistika. Tím, že spolu trávíme spoustu času, je podstatné dokázat rozlišit práci a čas trávený s rodinou. I když někdy to není jednoduché.

Juraj: Sport je pro nás terapie. Hory jsou součást našeho života, bez které si ho ani jeden z nás neumí představit. Chodíme spolu na túry, ať už ve dvojici nebo s rodinami. Je to naše společné hobby. Často naše porady, při kterých rozhodujeme o závažných věcech, probíhají právě tam. Jednoduše si zajdeme na skialpy. Během výšlapu na horu brainstormujeme, rozebíráme záležitosti u různých úhlů pohledu. Někdy však jen mlčky kráčíme vedle sebe, vtipkujeme nebo se častujeme různými poznámkami na téma kondice toho druhého. Po výstupu přichází odměna v podobě svobody při jízdě na lyžích zpět do údolí. Během toho má každý čas jen pro sebe a své tempo. Po návratu do chaty pokračujeme v rozhovoru u teplého čaje a dobrého jídla.

Byl to právě Juraj, kdo s tímto sportem začal jako první v rodině a postupně svou vášní nakazil každého člena rodiny. Dnes tak skialpuje jeho manželka, švagr i rodiče.

Jaké služby svým klientům nabízíte a o které z nich je největší zájem?

Katarína: Poskytujeme komplexní účetní služby, tedy daňové poradenství, finanční a mzdové účetnictví. Prostřednictvím mobilních a webových aplikací, které si Trivi samo vyvíjí, přinášíme revoluci do tohoto odvětí. Největší zájem je právě o finanční účetnictví. Naše služby jsou přizpůsobené novodobému podnikateli, který rád pracuje s moderními aplikacemi. Tím, že je služba dostupná odkudkoli a kdekoli, stačí vám jen připojení na internet. Proto si naše služby dokáží najít široké spektrum klientů.

Juraj: Novodobý podnikatel je neustále v pohybu a pracuje s mobilními zařízeními. Této potřebě jsme se snažili přizpůsobit i naše fungování. To, co nás ještě odlišuje od ostatních firem v oboru, je náš přístup ke klientovi a snaha navrátit účetnictví jeho původní význam. To znamená, dát podnikateli přehled o toku financí ve firmě a oprostit ho od neustále narůstající byrokracie.

Kdo je Vaším cílovým zákazníkem?

Katarína: Aktuálně se zaměřujeme na malé a střední podnikatele – živnostníky a firmy z oborů jako jsou obchod, služby nebo gastronomie. Zároveň však pracujeme na rozšíření našich služeb a vylepšení našich aplikací tak, aby oslovily větší firmy a splnily jejich požadavky. Naše zaměření se díky tomu rozšíří i na středně velké firmy.

Proč by měli, podle Vás, podnikatelé svěřit péči o své účetnictví externí firmě?

Juraj: Na začátku bych rád zdůraznil, že není externí účetní firma jako externí účetní firma. Podnikatel by měl být velmi obezřetný při výběru účetního partnera. Cena by neměla být rozhodujícím faktorem při definitivním výběru.

Katarína: Outsourcing účetních služeb je určitě rozumné rozhodnutí, ke kterému dospěla celá řada podnikatelů. Je jen velmi málo oborů, ve kterých by v dnešní době dávalo smysl zaměstnávat interní účetní. Na prvním místě je určitě důvod nákladový. Výdaje na externí účetní firmu budou ve většině případů nižší než všechny přímé a nepřímé náklady na interní účetní. Druhým důvodem je zastupitelnost. Obzvlášť v dnešní době šibeničních termínů ze strany finanční správy může mít i krátkodobý výpadek účetní dost závažné následky. Máme v Trivi několik klientů, kteří se rozhodli přejít k nám právě kvůli zkušenosti s tím, že jim náhle z nejrůznějších důvodů „vypadla“ účetní. Třetím důvodem je pak podle mého názoru nestrannost a vysoká odbornost. Nestrannost ve smyslu, že u nás klient není v situaci, že je „vazalem“ své účetní. Na odbornost apelujeme z toho důvodu, že v Invii jsme kvůli neodbornosti účetní skoro zkrachovali.

Neuvažujete se službami Trivi vstoupit také na zahraniční trhy?

Juraj: Ano, uvažujeme. Jsme si jistí, že o naši službu by byl zájem i v jiných zemích Evropské unie. Vstup na zahraniční trhy však závisí na různých faktorech a další finanční investici.

Národní muzeum vystavuje 1 200 předmětů připomínajících 100letou historii Československa

Ze slovenského Bratislavského hradu doputovala do českého Národního muzea v Praze rozsáhlá Česko-slovenská / Slovensko-česká výstava. Až do konce června je možné prohlédnout si na 1 200 předmětů, které mapují obě republiky od založení Československa až do nedávných dob pomocí techniky, oblečení, obyčejných předmětů až po módu nebo plakáty.

„Česko-slovenská / Slovensko-česká výstava mapuje všechny klíčové okamžiky bouřlivého 20. století, ale též konkrétní osudy obyčejných lidí. 1200 předmětů doplněných audiovizuálními dokumenty a interaktivními prvky návštěvníkům připomene, jak se Československu žilo, jaké hodnoty vyznávalo a čím dodnes inspiruje svět,“ uvádí kurátoři výstavy, ke které byla vytvořena i speciální naučná webová prezentace.

„Vedle exponátů připomínajících každodenní život je výstava plná unikátních předmětů mapujících osudové okamžiky. Poprvé v historii na ní návštěvníci mohou spatřit zcela jedinečný soubor nejvýznamnějších dokumentů našich dějin, jako jsou originály Pittsburské dohody, Mnichovské dohody, Československé ratifikace mírových dohod nebo Deklaraci Hácha – Hitler, jejímž podpisem byla ukončena existence meziválečného Československa,“ dodávají.

Expozice svým rozsahem nahlíží na většinu myslitelných odvětví tehdejšího života v Československu. Setkat se můžete s dopravními prostředky jako tramvaj, kola nebo motory, tehdejší elektronikou od obyčejného telefonu až po magnetofon, vybudována byla malí školní třída, ukázány jsou umělecké směry od grafik po sochařství a užitné umění a nechybí ani poznamenání republiky všemi režimy.

Foto a zdroj: Národní muzeum, DesignMag

Praha bude mít nové zastávky MHD v designu studia Olgoj Chorchoj

Vítězný návrh na nové zastávky MHD v Praze od studia Olgoj Chorchoj

Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy vyhlásil vítěze soutěže o podobu nových zastávek MHD pro Prahu. Navrhla je designérská dvojice Michal Froněk a Jan Němeček ze studia Olgoj Chorchoj spolu s Alešem Kachlíkem a Martinem Klanicou, kteří jsou autory i nového městského mobiliáře. Cílem je sjednotit městský mobiliář. První prototyp bude hotov v říjnu 2019.

„Zvítězil velice kvalitní návrh, který bude věrně sloužit Pražanům po další desetiletí. Vítězné duo autorů, které získalo prvenství i v designové soutěži na set lavičky, koše a stojanu na kola, dokázalo, že lze skloubit funkčnost a eleganci,“ vysvětluje Ondřej Boháč, ředitel Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy (IPR).

Vítězný návrh na nové zastávky MHD v Praze od studia Olgoj Chorchoj

„Vítězný přístřešek je z práškovaného litého hliníku černo šedivé barvy a kromě jedné bočnice určené k reklamním účelům má všechny ostatní stěny průhledné. Uvnitř zastávky je umístěn orientační panel, který informuje o časech a datu, odjezdech, předpovědi počasí a také nese název zastávky,“ doplňuje IPR s tím, že první prototyp byl měl být hotov v říjnu 2019. Po jeho vyhodnocení a zapracování výsledků z testování bude teprve uzavřena licenční smlouva a vyhlášeno výběrové řízení na dodavatele.

Vítězný návrh na nové zastávky MHD v Praze od studia Olgoj Chorchoj

Michal Froněk, Jan Němeček, Aleš Kachlík a Martin Klanica navrhli celkem osm verzí zastávek MHD od prosté stříšky připevněné ke zdi přes mobilní přístřešek až po několik různých variant a velikostí běžných přístřešků. Součástí návrhu je i zábradlí s výplní a bez výplně, které by konečně mohlo nahradit současné ošklivé bílo-červené verze s vlnitými deskami. Designéři dokonce navrhli i jednu zastávku s celou jednou zadní stěnou jako průchozí, což má v některých případech usnadnit pohyb osob. Postupná obměna je plánována od roku 2021, celkově je odhadováno 767 kusů.

Foto a zdroj: IPR Praha, DesignMag

Nominace na Czech Grand Design odtajněny. Kdo ovládne svět designu?

Nominace na Objev roku. Marie Nina Václavková, zdroj: archiv

Nominace na třináctý ročník prestižních cen za design byly odhaleny. Šanci získat trofej má 88 tvůrců, studií a firem za inovativní přístup i produktové novinky. Letošní nominace zahrnují zdravotní nábytek, zlaté koruny královen, gigantickou prolézačku nebo recyklované kapsle na kávu. Akademie designu České republiky nominovala v devíti kategoriích napříč obory produktový a módní design, šperk, fotografie, grafický design a ilustrace. Slavnostní vyhlášení vítězů se uskuteční 20. března 2019 ve Stavovském divadle v přímém přenosu České televize.

Finalisté v každé z kategorií budou slavnostně odhaleni 27. února 2019 v kreativním prostoru CAMP spolu s uvedením panelové diskuze Budoucnost designu.

Vítěze tradičně vybírá Akademie designu ČR. Pro rok 2018 přijalo členství 61významných osobností z řad českých i zahraničních kurátorů, galeristů, šéfredaktorů, novinářů a teoretiků designu. Nejlepší projekty se volí v tříkolovém hlasování s účastí porot v odborných kategoriích. Absolutním vítězem je pak Grand Designér roku, zvolený napříč všemi kategoriemi.

René Šulc a jeho pohovka pro TON. Zdroj TON

Designér roku

Herrmann & Coufal / kolekce nábytku Pixel (mmcité)

deFORM / aukční lahev Pilsner Urquell (Bomma), závěsná svítidla Orbital (Bomma)

Studio DECHEM / svítidla Dark & Bright Star (Bomma), kolekce ze série For You from Czechoslovakia

Lucie Koldová / křeslo Chips chair (TON), svítidla Jack O`Lantern (Brokis), objekt Blossom

Karel Matějka / lampa ONE Zero

Lukáš Novák / kolekce váz Lost and Found

Michal Strach / objekty Pure Vandalism, odrážecí autíčko Formule (Repello)

Štěpánková & Kladošová / kolekce koberců Undreamed Architectures, koberec Souhvězdí koně

René Šulc / kolekce nábytku Santiago 2 (TON)

Maxim Velčovský / prolézačka TGM

Vrtiška Žák / stoly Hřiby, doplňky Zvěř, police Vetva (Javorina), kancelářský stůl Only2 (U1)

Tereza Rosalie Kladošová / kolekce Merino Recycle Zdroj. facebook

Módní designér roku

Pavel Brejcha / kolekce Artisinal no. 1 – Folklor Nomad

Jan Černý / kolekce SS19 EGOTRIP

Monika Drápalová / kolekce SS19 Artisan (spolupráce: František Matoušek a Strážnický modrotisk)

Tereza Rosalie Kladošová / kolekce Merino Recycle

Adam Kost / kolekce SS19, kolekce Sensitivity reset

Zuzana Kubíčková / kolekce POP, kolekce Couture 2019, kolekce St. Elsewhere (Preciosa)

Overall Office / spirálovité triko (Galerie A. M. 180)

PLOVE / kolekce plavek a sandálů 2018 (Pavlína Miklasová, Barbora Veselá)

Liběna Rochová / taláry pro ústavní soudce

Liběna Rochová a MUSA / kolekce Nadotek (Debra)

Hana Zárubová / kolekce AW2018 Modular

 

Zbytek nominací zde.

Nový předseda Senátu Jaroslav Kubera se setkává s velvyslanci

Čerstvě zvolený předseda horní komory Jaroslav Kubera zahájil nové funkční období mimo jiné schůzkami se zahraničními velvyslanci. Kromě trvale významných partnerů jako je Slovensko, Německo, Polsko, Francie či Itálie, přijal mezi dalšími zplnomocněné zástupce států Ruska, Číny Chile, Indie či Peru.

Zastávka nemusí být nehostinným přístřeškem. 8 míst od českých architektů, kde si počkáte rádi

Vlaková zastávka v Čeladné, autoři projektu: Projektstudio, zdroj: Česká cena za architekturu

Zastávky hromadné dopravy míjí většina z nás téměř denně. Ať už míříme do práce, školy, na návštěvu či výlet, tvoří nedílnou součást našich cest. Když se však podíváme kolem sebe, zdá se, že jejich význam zůstává často opomenut. Naštěstí se i v Česku najde několik výjimek, kde čekání může být radost.

Každá správná túra začíná ve výchozím bodě a jeden takový představuje zastávka U hřbitova v Bystřici pod Hostýnem. O novou podobu místa, které bývá začátkem výšlapu do Hostýnských vrchů či poutě na samotný Svatý Hostýn, se zasloužili Lenka a Tomáš Jalůvkovi z ateliéru Valarch. Dřevostavba z českého modřínu stojí na podstavci z pohledového betonu. Plochu zastávky definuje dlažba ze žulových kostek, které byly recyklovány z původní silnice ve městě.

Zastávka v Bystřici pod Hostýnem je jedním z výchozích bodů na Svatý Hostýn, zdroj: archiweb.cz

Vnitřní stěny představují prostor pro informační systém, který zahrnuje prosklené tabule s mapou vrchů, mapou města a jízdním řádem. Nekomplikovaný tvar a převažující přírodní materiál utváří stavbu, která svým čistým a svěžím rázem dokonale zapadá do svého okolí.

Výlet do vesmíru a hra světel

O tom, že dobrá architektura se inspiruje prostředím, pro něž je tvořena, se můžeme přesvědčit na příkladu autobusové stanice v Telči od architektonické kanceláře ARCHOO z Vysočiny. Na nevyužité ploše mezi místní základní školou a gymnáziem vyrostl přístřešek pro cestující, který je zároveň pomníkem Jurije Alexejeviče Gagarina.

Autobusový terminál v Telči s plastikou, jež je poctou prvnímu muži ve vesmíru, zdroj: Česká cena za architekturu, autor: Jaroslav Svoboda

Bronzová plastika ze 70. let v podobě kulových skořápek s reliéfem na svém dřívějším místě příliš nevynikala, proto autoři přišli s návrhem začlenit ji do nové zastávky a umístit ji do kruhového otvoru jednoho z nosných betonových pilířů. Pilíře z betonu a dřevěných BSH profilů nesou střechu složenou ze dvou křížem lepených dřevěných panelů. V těch jsou na vnitřní straně zafrézovány světelné pásky, díky nimž se v noci ze stavby stává doslova kosmický objekt.

Noční osvětlení činí z terminálu téměř vesmírnou stanici, zdroj: Česká cena za architekturu, autor: Jaroslav Svoboda

Se světlem si hraje i stavba první české soukromé zastávky Varnsdorf – pivovar Kocour, jež se nachází na železniční trati mezi Libercem a saským Seifhennersdorfem. Dva do sebe zaklesnuté kvádry z ocelových plátů dekoruje kromě rzi i perforování ve tvaru loga pivovaru, tedy kocoura, skrz nějž ve dne proniká světlo dovnitř a v noci naopak ven. Motiv kocoura najdeme také v podobě plastiky na konci dlouhé dřevěné lavičky, kde může posloužit jako opěradlo.

Číst více.

Vítězové TRILOBIT 2019

Křišťálové ceny 32. ročníku audiovizuálních cen TRILOBIT 2019 jsou v rukou svých laureátů. Nejzdařilejší snímky uplynulého roku s výraznou estetickou, etickou či společenskou hodnotou dnes večer vyhlásil a ocenil Český filmový a televizní svaz FITES ve spolupráci s městem Beroun a Městským kulturním centrem Beroun. Porotu si nejvíce získala třídílná dokumentární série, která je českou sondou do sovětské represivní mašinérie Čechoslováci v gulagu režisérky Marty Novákové, jíž udělila HLAVNÍ CENU TRILOBIT 2019. Další trojice křišťálů s vypískovaným trilobitem, ceny TRILOBIT 2019, putovaly do rukou režiséra Olma Omerzu za film Všechno bude, dokumentaristovi Mariánu Polákovi za první celovečerní film o české přírodě Planeta Česko a do třetice Šimonu Šafránkovi a Šimonu Hájkovi za režii a střih dokumentu o historii českého skateboardingu King Skate.

Kromě konkrétních snímků a jejich tvůrců byla pozornost věnována také jedné významné osobnosti, která se dlouhodobě zasloužila o rozkvět audiovizuální tvorby v českém i mezinárodním kontextu a byla oceněna CENOU VLADISLAVA VANČURY. Entrée do pomyslné „síně slávy“ se tak za svůj celoživotní přínos dočkal in memoriam režisér Evald Schorm. Stejně jako v loňském roce se o CENU FERDINANDA VAŇKA za přínos rozvoji občanské společnosti rozdělily dva počiny. Za dokumentární sérii Rudí prezidenti ji zároveň pro svůj tvůrčí tým převzal dramaturg Petr Buchta. Druhou CENOU FERDINANDA VAŇKA porota ocenila publicistický počin – investigativní reportáže spolku OBRAZ – obránci zvířat a Ekologického bloku Nedej se – Občanské noviny, které upozorňují na trýznivé podmínky klecových chovů slepic na velkých českých farmách. CENU JOSEFA ŠKVORECKÉHO za publikaci Dramatická tvorba ostravského studia Československé televize (1955–1991) si odnesl dramaturg, scenárista a pedagog Marek Hlavica.

ZVLÁŠTNÍ CENU POROTY si za své výjimečné výkony převzali herci Martin Huba s Janem Budařem, protagonisté hraného filmu Hovory s TGM. Držiteli populární ZCELA ZVLÁŠTNÍ CENY – ZLATÝ CITRÓN 2019 za nechvalný čin byli vyhlášeni tři členové Rady Českého rozhlasu – Tomáš Kňourek, Vítězslav Jandák a předsedkyně Hana Dohnálková. CENOU DĚTSKÉ POROTY – BEROUNSKÝ MEDVÍDEK 2019 její členové ověnčili film Přání k mání režiséra Víta Karase a vůbec poprvé byla udělena CENA DIVÁKŮ – BEROUNSKÝ KLEPÁČEK za film Toman režiséra a producenta Ondřeje Trojana.

Slavnostní udílení cen

Večer kalendářně prvních filmových ocenění se odehrál v Kulturním domě Plzeňka v Berouně a již počtvrté jej přenášela Česká televize na programu ČT art. Slavnostní udílení potřetí moderoval herec Martin Myšička, tentokrát ve spolupráci s kolegy – hudebníky, písničkářem Vladimírem Mertou a zpěvačkou i houslistkou Jitkou Šuranskou. Mezi dalšími významnými účastníky večera v publiku i na pódiu nechyběli například herec Pavel Nový, spisovatel a scenárista Pavel Kosatík, poslankyně Věra Kovářová Železná, za Státní fond kinematografie členka jeho Rady Marta Švecová Lamperová, generální ředitel České televize Petr Dvořák, ombudsman České televize Čestmír Franěk nebo ocenění z předešlých let – dokumentarista Pavel Kačírek, kameraman prof. Jaromír Šofr či loňští držitelé ceny TRILOBIT 2018 Robin Kvapil s Pavlem Šplíchalem. Někteří jmenovaní měli tu čest předat oceněným tvůrcům křišťálovou trofej symbolizující skálu, jíž pro 32. ročník vtiskli skláři inovativní podobu. Ivana Havla, váženého hosta, jenž pravidelně předává CENU FERDINANDA VAŇKA už od dob, kdy se ještě jmenovala Cena Václava Havla, tentokrát zastoupil jeho syn Prokop Havel.

Dramaturgie 32. udílení audiovizuálních cen TRILOBIT 2019 s mottem „Na světle a ve stínu“ byla dedikována samotným filmovým tvůrcům i jejich vítězným počinům. Scénografie upomenula i filmové prvopočátky promítáním na polopropustnou projekční plochu lemovanou televizními obrazovkami, jako celek evokující okénko 35 mm filmového pásu s blikavými nekonečnými obrazy současného rozporuplného světa. O zážitky nebyli ochuzeni ani nejmladší diváci, pro něž byl den udílení TRILOBITů zahájen doprovodným programem s názvem „Dopoledne s Večerníčkem“ v Městském kině Beroun. Další informace jsou k dispozici na www.cenytrilobit.cz.

Ocenění s tradicí od 60. let

Posláním cen TRILOBIT, jež byly poprvé uděleny již v roce 1966, je poukázat na televizní a filmová díla s výraznou estetickou, etickou, uměleckou či společenskou hodnotou bez ohledu na komerční úspěch a diváckou sledovanost. Jako první udílené ceny v kalendářním roce zároveň naznačují šance na následná filmová ocenění. V rámci 32. ročníku na některou z cen aspirovalo celkových 104 přihlášených titulů hodnocených sedmičlennou odbornou porotou a 23 snímků s dětskou či rodinnou tematikou, jež hodnotila sedmičlenná dětská porota. Šance na úspěch pro dokument a hraný film byly tentokrát vyrovnané, i když většina TRILOBITů nakonec putovala k dokumentaristům. Skutečnou zásluhu, ale také odpovědnost za tato ocenění mají právě poroty, které v rámci prostoru vymezeným Statutem cen TRILOBIT 2019 rozhodují nezávisle.

Vítězka HLAVNÍ CENY TRILOBIT 2019

Jako nejzdařilejší počin uplynulého roku porota vyhodnotila třídílný dokumentární cyklus Čechoslováci v gulagu režisérky Marty Novákové (Marta, 2006; 8 hlav šílenství, 2017), která si v Berouně převzala HLAVNÍ CENU TRILOBIT 2019. Dokument vznikl v České televizi, Tvůrčí skupině Petra Kubiceho. Tato trilogie připomíná tragickou historii občanů Československa v období sovětské represe v 1. polovině 20. století. Porota vyzdvihla jak zpracování látky, tak umělecké provedení: „Naděje a očekávání těchto aktérů dokumentu byly utopeny v nelidské mašinérii režimu, který se oháněl humanismem a pokrokem v zájmu člověka a lidstva. V trilogii se osobní příběhy střetávají s tzv. velkými dějinami, to vše v atraktivním kabátu objevných archivních materiálů, animací a neotřelého hudebního doprovodu.“

Ceny TRILOBIT 2019 pro trojici snímků

Jeden z nejosobitějších filmařů působících na území České republiky, Olmo Omerzu získal cenu TRILOBIT 2019 za svůj nejnovější celovečerní film Všechno bude. Jedná se o zimní road movie o dvou dospívajících klucích, kteří v touze po dobrodružství a svobodě cestují v ukradeném autě. Jak uvedla odborná porota, pozoruhodnost filmu tkví zejména v tom, „jak se režisér s lehkostí pohybuje ve vypravěčském prostoru na pomezí hravé teenagerovské fantazie a hořké reality“.

Celovečerní dokument Planeta Česko, který ztvárnil režisér, kameraman a producent Marián Polák, je rovněž ověnčený cenou TRILOBIT 2019. Film unikátním způsobem a prostřednictvím jedinečného obrazového ztvárnění představuje fascinující svět zvířat a rostlin kolem nás. „Autorovo strhující osobní zaujetí ukazuje, že krása, dobrodružství a přírodní dramata se odehrávají i v našem bezprostředním okolí, stačí se, stejně jako autor, pozorně a soustředěně dívat,“ pronesla za porotce Ivana Kačírková.

Třetí cena TRILOBIT 2019 byla udělena dvěma tvůrcům – Šimonu Šafránkovi za režii a scénář a Šimonu Hájkovi za střih „dokumentární jízdy historií českého skateboardingu“ King Skate. Porotu oslovilo jednak dynamické kolážové zpracování autentických filmových záznamů, vzpomínek pamětníků a převážně dobové punkové muziky a zároveň příběh cesty od anarchie k oficiálnímu začlenění generační konfrontace dvou podob samotných protagonistů.

Cena za celoživotní přínos

Nositel CENY VLADISLAVA VANČURY in memoriam, režisér a představitel Nové vlny československého filmu 60. let 20. století Evald Schorm nám zanechal obsáhlou celoživotní tvorbu, čítající celou šíři žánrů, od dokumentů po hraný film, stejně jako divadelní a operní inscenace. Autor laudatia k ceně, režisér a scenárista Vlastimil Venclík významného tvůrce označil „jako umělce svébytného patosu a pokory, neuvěřitelné píle a tvůrčí etiky, který nás inspiruje“ a jeho dílo pro nás znamená „trvalý odkaz všestranného talentu a moudrosti“. Cenu si v Berouně za svého otce převzal Oswald Schorm.

CENA FERDINANDA VAŇKA pro dvě díla

Také pro tento ročník bylo pro porotu složité zvolit jednoho držitele CENY FERDINANDA VAŇKA, která oceňuje díla za přínos rozvoji občanské společnosti. A tak cena putovala k rukám tvůrců dvou různých počinů. V loňském roce odvysílala Česká televize pětidílnou dokumentární sérii Rudí prezidenti. Ta, metodou věcného, na faktech postaveného vyprávění, představila portréty pěti reprezentantů totalitního režimu se všemi jejich světly i stíny. „Nepředpojaté poznání minulosti občany je prvním předpokladem k tomu, aby se takový režim nevrátil. Seriál dokazuje důležitost seriózní dokumentární tvorby i nezávislých veřejnoprávních médií, které jí i dnes, v éře fake news, poskytují prostor,“ zdůvodnila své stanovisko odborná porota.

Ocenění spolku OBRAZ – obránci zvířat a Ekologického bloku Nedej se – Občanské noviny dokladuje to, že šance na ocenění mají také publicistické pořady. Druhá z CEN FERDINANDA VAŇKA byla konkrétně udělena za burcující reportáže klecového chovu na velkých českých farmách. „Vizuální obrazy tuzemské „výroby vajec“ mají reálnou šanci, větší než stohy článků či petic, emotivně pohnout svědomím běžných občanů a přimět je k zamyšlení nad cenou konzumu jednoho z nejběžnějších potravinových produktů. Vejce z našich velkofarem jsou od polomrtvých, vystresovaných zvířat získávány drastickou, mnohdy zákonům odporující metodou klecového chovu – a o něm díky šotům spolku OBRAZ – Obránci zvířat podávají četná svědectví už i naše televize (jako první pořad 168 hodin na ČT 1), nejemotivněji však, na konkrétním příběhu režisérky Evy Lammelové o slepici Evelíně z cyklu Nedej se na ČT 2,“ shrnul za odbornou porotu její předseda prof. Vladimír Just.

Cena za literární dílo

CENA JOSEFA ŠKVORECKÉHO je udělována za mimořádné literární dílo v oboru audiovizuální tvorby a letos putovala autorovi publikace Dramatická tvorba ostravského studia Československé televize (1955–1991), Marku Hlavicovi. Jak zdůvodnila porota: „Kniha je fundovaným historiografickým zpracováním, mapujícím programový odkaz hrané televizní tvorby v Ostravě, a je cenným svědectvím i anatomií tehdejší tvorby i doby.“

„Sladká“ i „kyselá“ ZVLÁŠTNÍ CENA POROTY

Martin Huba a Jan Budař oslovili svými hereckými kreacemi ve filmu debutujícího režiséra Jakuba Červenky a scenáristy Pavla Kosatíka Hovory s TGM, za něž si z Berouna odvezli ZVLÁŠTNÍ CENU POROTY. Martin Huba ztvárnil postavu T. G. Masaryka „jako vnitřně bohatého člověka, který i přes svou výjimečnost netrpí sebeobdivem, dokáže otevřeně hovořit i o svém pozdním milostném vztahu, přiznat chyby a prohry se sebereflexí, která je ve filmu jedním z nejsilnějších míst, na něž divák díky jedinečné herecké interpretaci nezapomene.“ Jeho filmový protějšek Jan Budař zhmotnil světoznámého autora Karla Čapka, „citlivě vnímajícího složitost moderního světa, jemuž zkušený scenárista v tomto filmu přidělil spíš roli posluchače sužovaného Bechtěrevovou nemocí. To Jan Budař velmi nenásilně do své kreace zakomponoval, což jistě nebylo snadné,“ uvedla ve svém verdiktu porotkyně Šárka Kosková.

I letos přinesl mediální provoz neblahé události, na které je třeba upozornit, a proto byla opět udělena ZCELA ZVLÁŠTNÍ CENA – ZLATÝ CITRÓN. Udělením ceny porotci reflektují bezprecedentní odvolání šéfredaktora stanice Českého rozhlasu Vltava Petra Fischera a s tímto aktem spojenou neudržitelnost dosavadního politického způsobu volby mediálních rad, které přestávají plnit funkci garantů nezávislosti médií a stávají se jejím ohrožením. Cenu získali radní Českého rozhlasu, Tomáš Kňourek, Vítězslav Jandák a předsedkyně Rady Hana Dohnálková. Protože se ale majitelé k převzetí ceny nedostavili, převzali ji zástupci označení jejich podobiznami. Tato poněkud kyselá cena bude proto do rukou svých pravých držitelů doručena s mírným zpožděním.

Cena dětské poroty

Ačkoliv sedmičlenná dětská porota zvažovala více favoritů, usnesla se nakonec na vítězi a držiteli CENY DĚTSKÉ POROTY – BEROUNSKÝ MEDVÍDEK 2019 pro snímek Přání k mání Víta Karase. Na děti obzvláště zapůsobilo vánoční prostředí a také to, že hlavní hrdina nevyužil své přání pro sebe, ale ve prospěch ostatních.

Cena diváků

Historicky poprvé svého vítěze volili rovněž filmoví diváci. O svém favoritovi hlasovali v rámci doprovodného programu „Cena diváků“ po zhlédnutí filmů, „o nichž mluvila porota jako o žhavých kandidátech na ocenění“ v Městském kině Beroun 5. a 6. ledna. CENU DIVÁKŮ – BEROUNSKÝ KLEPÁČEK získal film Toman režiséra a producenta Ondřeje Trojana, jemuž trofej předal vylosovaný divák v úvodu dnešního slavnostního večera.

Jak bude vypadat český trh práce v roce 2019?

Vyšší platy, syndrom vyhoření, více žen ve vedení a umělá inteligence, tvrdí Stanton Chase

Nadcházející rok 2019 přinese na českém trhu práce celou řadu změn, především poroste počet žen ve vedeních firem, budou se zvyšovat platy špičkových profesí, firmy více zapojí umělou inteligenci do řízení provozu i zaměstnanců a poklesne důvěra zaměstnanců ve své zaměstnavatele. Vyplývá to z analýzy pražské kanceláře Stanton Chase, mezinárodní firmy specializující se na vyhledávání vrcholových manažerů a specialistů (Executive Search).

Podívejte se na 10 trendů, které podle Stanton Chase čekají český pracovní trh:

1. Zvýší se počet žen v managementech firem.

To není jen politicky podporovaný trend, ale též demografická nutnost. V některých rostoucích profesích je taková převaha mužů, že ženy musejí nutně nastoupit. Například v oblasti umělé inteligence (AI) pracuje celosvětově jen 22 % žen. To může mít dalekosáhlé důsledky – stroje programované muži mohou začít ženy diskriminovat podobně jako jsou diskriminovány např. etnické skupiny. „Při budování podobných sofistikovaných týmů potřebujeme celkovou lidskou perspektivu, bílý muž nestačí,“ říká Jozef Papp, Managing Partner firmy Stanton Chase, která se zabývá vyhledáváním vrcholových manažerů a specialistů (Executive Search).

2. Roboti převezmou další úkony a některé profese zaniknou.

Podle studií, které sledovaly společenskou potřebnost profesí od roku 1980 do současnosti patří mezi nejohroženější profese řidič kamionu, automechanik, vrátný nebo dělník-operátor strojů. Je pravděpodobné, že uvolněná pracovní síla najde uplatnění jinde, např. ve službách nebo v bující státní správě.

3. Zkrátí se pracovní úvazek a zaměstnanci budou mít více volna.

„Dobře použité moderní technologie nám umožní být efektivnější,“ tvrdí Jozef Papp ze Stanton Chase. Už nyní roste počet lidí pracujících z domova: lidé uspoří čas dojížděním a firmy ušetří na nájmech. Například moderní kanceláře počítají s místy jen pro 60 % zaměstnanců. Rostou i společenské tlaky na další zkracování pracovní doby a větší rovnováhu mezi pracovním a osobním životem.

4. Poklesne dále důvěra zaměstnanců v zaměstnavatele.

A to i přes to, že řada firem zlepšuje pracovní prostředí. Souvisí to s používáním informačních technologií, lidé nevěří, že je zaměstnavatel nesleduje a nenakládá bez jejich vědomí s jejich osobními údaji a informacemi. Lidé také nevěří, že jsou spravedlivě odměňováni nebo že mají rovné příležitosti ke kariérnímu postupu. Jedná se o součást celkového růstu nedůvěry společnosti v establishment.

„Podle mojí dlouholeté zkušenosti většina velkých korporací mnohé deklaruje, ale sliby poté neplní. To zaměstnance maximálně frustruje,“ říká Jozef Papp ze Stanton Chase. „Napjatý trh práce přinutí zaměstnavatele, aby respektovali základní pravidla slušnosti, například odpověděli na každou zaslanou žádost o práci.“ Podle výzkumů přitom se v Česku až 70 % uchazečů žádné odpovědi nedočká. To samozřejmě na důvěře zaměstnancům nepřidá.

5. Syndrom vyhoření se v Česku stane celospolečenským problémem.

Zvyšující se ekonomická prosperita a rostoucí tlak na výkon nutí zvláště střední a vyšší manažerské pozice k neoficiálním přesčasům a zanedbávání dovolené. Chronický stres vede k fyzickému i psychickému vyčerpání, ztrátě motivace a celkovému opotřebení, k rozvoji tzv. syndromu vyhoření. Syndromem vyhoření trpí aktuálně podle prosincového výzkumu 1. LF Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice až pětina Čechů, především manažeři, ale i lékaři a učitelé, a další dvě pětiny jím jsou aktuálně ohroženy.

„Je zajímavé, že to firmy zatím nepovažují za velké téma. Přitom dobře odpočatý člověk podává lepší výkon,“ tvrdí Jozef Papp ze Stanton Chase. U českých vrcholových manažerů trpí syndromem vyhoření až 40 % osob. „Řešení vidím v dostatečně dlouhé dovolené a různé formě dlouhodobých regenerací, tzv. sabatiklů.“ Nejjednodušším prvotním opatřením mohou být časté přestávky v průběhu pracovního dne nebo nepracovní témata probíraná během oběda.

6. Top-managment bude více využívat služeb osobních koučů.

Poradenské firmy se více zapojí i do řízení boardů a budování boardů jako týmů „Doba, kdy top management a členové boardu nechtěli žádné velké změny, je pryč,“ poznamenává Jozef Papp ze Stanton Chase. Profesionálně řízený a kouči asistovaný board je výkonnější a přináší firmám vyšší efektivitu a tedy vyšší zisky. „Je to globálně prokazatelný trend,“ říká Jozef Papp.

7. Zaměstnanci se budou domáhat vyšší míry svobody.

Kariéry budou mnohem pestřejší, s mnoha zastávkami a odbočkami. „No one way roads, jak se říká v anglosaských zemích,“ poznamenává Jozef Papp ze Stanton Chase. Největší devizou bude schopnost se rychle učit nové věci a přizpůsobovat se, vyhledávaná místa budou ta s dostatkem času na odpočinek a schopná respektovat lidské individuality a životní styly.

8. Vzniknou nové profese.

Nejvíce jich bude především v oblasti umělé inteligence, strojového učení, robotice, blockchainu, edge computingu, virtuální reality a cyber-security. Zdá se vám to hudba daleké budoucnosti? „Nové profese jsou za dveřmi. Vždyť před několika lety neexistoval například trenér zumby nebo konzultant pro sociální média,“ doplňuje Jozef Papp ze Stanton Chase.

9. Obvyklý plat velké části nejvyšších manažerů v Česku poprvé v historii překoná 3 miliony korun ročně.

Lepší podmínky si však budou schopni vyjednat zaměstnanci na všech úrovních, panuje mezi nimi největší optimismus za posledních 25 let. Také míra nezaměstnanosti je rekordně nízká.

Například nejlepší country manažeři velkých firem, ředitelé divizí ve farmaceutických firmách, finanční ředitelé nebo oblastní ředitelé si vydělají přes 250.000 Kč měsíčně, u marketingových manažerů a ředitelů pro online reklamu budou platy atakovat hranici 200.000 Kč. Polepší si také šéfové hotelů nebo kasin, kteří dosáhnou na příjmy i přes 3 miliony korun ročně. Porostou platy v informačních technologiích, trochu pozadu zůstane výroba a průmysl.

„Avšak nepůjde jen o peníze. Častěji se potkávám s uchazeči, kteří chtějí pracovat s „normálními“ lidmi v normálním prostředí, výše příjmu není rozhodující,“ komentuje Jozef Papp ze Stanton Chase.

10. Pro úspěch firem bude klíčová schopnost udržet si zaměstnance.

Alespoň ty klíčové. Za poslední rok totiž práci změnilo 16 % lidí. Sofistikované řízení lidských zdrojů, zvyšování důvěryhodnosti firem u zaměstnanců a práce se značkou budou důležité disciplíny.

Na ostrově ve Švédsku mají vyrůst tři domky z odpadního plastu vyloveného z moře

Dvojice švédských architektů Emily-Claire a Erik Goksøyr, kteří společně tvoří Goksøyr Arkitekter, vytvořili speciální projekt Out Of Ocean, jenž má za cíl získávat plast z oceánů a opětovně jej zpracovávat do podoby desek s různým využitím. Jejich nejambicióznější aplikací mají být tři objekty nazvané Plastic Island na ostrově ve Švédsku.

Zanesení světových moří odpadem je globální problém, který má zatím jen velmi pomalá řešení. Nejvíce odpadu v mořích je plastových, který se dá jen velmi těžko znovu využít. Aktuálně nejznámější je spojení značky Adidas a organizace Parley, kteří společně vytváří z odpadního plastu nové sportovní boty. S novým nadějným využitím nyní přichází Goksøyr Arkitekter.

Z plastu vyloveného z moří vyrábí Emily-Claire a Erik Goksøyr barevné plastové desky, které mají jen malou tloušťku a barevnost podle přání. Takové desky jsou zatím v počátku asi ročního vývoje, ale dají se používat jako dekorativní objekt nebo dokonce architektonický prvek. Architekti aktuálně hledají další využití.

Součástí jejich projektu je Plastic Island, návrh tří malých objektů z odpadního plastu, který by mohl vyrůst na malém ostrově Nordkoster u pobřeží Strömstad ve Švédsku. Tvar domků má být inspirován plážovými domky s klasickou sedlovou střechou. Konstrukčním prvkem mají být pouze recyklované plastové desky. Domky mají využívat potápěči v nedalekém potápěčském centru.

Foto: Goksøyr Arkitekter
Zdroj: Out of Ocean, DesignMag

Mezi finalisty audiovizuálních cen TRILOBIT 2019 se rovným dílem umístily hrané i dokumentární filmy; vítězové budou slavnostně vyhlášeni 20. ledna

Dabing Street, Chata na prodej, Toman, Hovory s TGM, Švéd v žigulíku či Planeta Česko – tyto a další snímky zabodovaly ve finále 32. ročníku audiovizuálních cen TRILOBIT 2019. Ačkoliv v posledních ročnících měla ve finálovém kole převahu dokumentární tvorba, v tom letošním jsou síly hraných a dokumentárních filmů vyrovnané. Šance na ocenění získávají také publicistické pořady, například 168 hodin, Reportéři ČT či cyklus Nedej se!. Odborná porota otevřela cestu do finále 23 snímkům a dětská porota hodnotila v nejužším výběru posledních 6 favoritů z celkových 104 přihlášených audiovizuálních titulů. Finalisté usilují o některou z 10 cen tohoto ročníku.

První oceněné snímky uplynulého roku budou slavnostně vyhlášeny v neděli 20. ledna v Kulturním domě Plzeňka v Berouně a v souzvuku s připravovanou dramaturgií večera spolu se svými tvůrci vyneseny „ze stínu na světlo“. Ceny TRILOBIT 2019 uděluje Český filmový a televizní svaz FITES za spolupráce města Beroun a Městského kulturního centra Beroun. Slavnostní večer bude živě přenášet Česká televize na programu ČT art.

Zatím mají 100procentní jistotu pouze 2 filmy, na nichž jsme se jednomyslně shodli – jeden hraný a jeden dokumentární. O zbytek se budeme teprve přít. Jistá je Cena Vladislava Vančury a velmi pravděpodobná i Zcela zvláštní cena – Zlatý citrón 2019, kterou plánujeme udělit i v tomto ročníku,“ přibližuje stav hlasování ve finálovém kole předseda odborné poroty, mediální kritik a teatrolog Vladimír Just.

Zastoupení dokumentárních a hraných filmů v letošním hodnoceném penzu komentuje další z členů poroty, režisér a dokumentarista Roman Vávra: „Pro mě osobně je i letos z celkové české produkce více zajímavých dokumentárních filmů než hraných, ale zároveň si uvědomuji, že v hledání „opravdovosti“, neřkuli „pravdy“ ve smyslu uměleckého vyjádření to má hraný film těžší, jelikož dokument k těmto atributům může dospět přirozeněji. Také je na celkové loňské produkci vidět, jakou nezastupitelnou roli pro tuzemskou audiovizi stále hraje Česká televize, i když je dobře, když jí čas od času na záda dýchají i jiné subjekty, které se profilují například na internetu. Zkrátka, že média veřejné služby jsou naprosto nezastupitelná a musíme si je úpěnlivě chránit!“

Laureátem Ceny dětské poroty – Berounský medvídek se stane jeden z finálových snímků, které zhlédla a hodnotila dětská porota. Tu nejvíce zaujaly animované filmy Parralel či Karkulka a sedm trpaslíků a dále hrané snímky Nina, Přání k mání, Nejlepší přítel a dokumentární Planeta Česko. Dětská porota tvořená žáky ZUŠ Václava Talicha v Berouně již svého vítěze odhlasovala, odtajnit jej však bude moci až při lednovém ceremoniálu.

Záměrem cen TRILOBIT je oceňovat umělecky hodnotná filmová díla, která reflektují společenské a mravní hodnoty. Pevnost těchto hodnot symbolicky ztvárňuje křišťálová trofej, jež vyobrazuje skálu, v níž byli trilobiti nacházeni. Křišťálové plastiky jsou výsostným dílem věhlasné sklárny Rückl Crystal.

32. ročník cen TRILOBIT 2019 se stane oslavou tvůrců audiovizuálních děl. Téma slavnostního večera nese název „Na světle a ve stínu“ a hlavní roli v něm sehrají oceněné snímky a jejich tvůrci. Za moderátorským pultem již potřetí stane herec Martin Myšička a partnerem mu bude hudební dvojice – muzikant i filmař Vladimír Merta spolu se zpěvačkou a houslistkou Jitkou Šuranskou. Ti budou svými hudebními komentáři doprovázet oceněné filmaře „ze stínu do světel ramp“. Atmosféru celoroční práce poroty dokreslí výroky porotců včetně pantomimických vyjádření témat, hodnot a kvalit oceněných filmů.

Slavnostní ceremoniál odstartuje v 19 hodin v živém přenosu České televize, která jej odvysílá od 20.20 hodin na programu ČT art. Vstupenky je možné zakoupit od 7. 1. 2019 v Městském kině Beroun. Významná filmová událost se v Berouně odehraje po devatenácté a její nedílnou součástí se opět stane doprovodný program, tentokrát v rozšířené podobě. I letos pozve na filmové projekce do Městského kina Beroun, poprvé ovšem budou návštěvníci kina rozhodovat o vlastní divácké ceně. Program „Cena diváků“ nabídne o víkendu 5. a 6. ledna favorizované filmy, „o nichž mluví porota jako o žhavých kandidátech na ocenění“. Novou nestatutární Cenu diváků – berounský Klepáček pak předá vítězi některý z vylosovaných diváků v rámci slavnostního večera na pódiu Plzeňky. Tradiční „Dopoledne s Večerníčkem“ opět připraví pro nejmenší diváky projekce oblíbených večerníčků a také kvíz o ceny s dramaturgem České televize Milošem Zvěřinou, a to v neděli 20. ledna. Na všechny filmové projekce doprovodného programu je vstup zdarma. Podrobné informace budou průběžně zveřejňovány na www.cenytrilobit.cz a na www.kinoberoun.cz.

Dají se Vánoce prožít bez stresu? Ano!

Češi přišli na to, jak se o svátcích zbavit stresu z nakupování.

● Tři čtvrtiny Čechů zmáhají přeplněné ulice, obchody a nárůst dopravy v období předvánočních nákupů a 63 % z nich se nelíbí, že lidé ve frontách jsou nezdvořilí a arogantní.

● Češi se snaží online nákupy vyhnout nákupnímu šílenství v kamenných obchodech – 47 % z nich kupuje dárky online a inspiraci hledá v menších internetových obchodech (32 %).

● Nakupování na mobilních zařízeních představuje další příležitost, jak ušetřit čas a koupit dárek okamžitě, jakmile dostaneme nápad – 27 % Čechů nakupuje vánoční dárky na smartphonu.

Podle každoročního průzkumu společnosti PayPal, který se zaměřuje na vánoční nákupy, sice Češi patří mezi nejvystresovanější národy, ale dokážeme se s tím vyrovnat díky tomu, že se sháněním vánočních dárků začneme mnohem dříve – 82 % Čechů nakupuje alespoň měsíc předem, což v porovnání s loňským rokem představuje nárůst o 5 procentních bodů.

Proč nás vánoční nákupy tolik stresují? 75 % respondentů jednoduše zmáhají přeplněné ulice, obchody a nárůst dopravy (výrazný nárůst o 17 procentních bodů v porovnání s minulým rokem) a pro 63 % je problémem nezdvořilost a arogance lidí ve frontách (pokles o 3 procentní body). Více než polovině Čechů (55 %) dělá starost, že neví, jaký dárek by měli dát svým přátelům a příbuzným (nárůst o 13 procentních bodů), a u 54 % z nich vyvolává stres nakupování dárků na poslední chvíli (nárůst o 5 procentních bodů). Naštěstí pro většinu z nás nabízejí mobilní technologie snadná řešení, jak se vyhnout předvánočnímu šílenství, a Češi je stále častěji využívají.

Šťastné a mobilní Vánoce

Jedním ze způsobů, jak Češi bojují před svátky se stresem, jsou online nákupy – téměř polovina z nich dává při nákupu vánočních dárků v roce 2018 přednost nakupování online. 27 % z nich při tom nakupuje na svých mobilních zařízeních (nárůst o 13 procentních bodů). Téměř čtvrtina těch, kteří nakupují na mobilních zařízeních, uvádí, že hlavními výhodami mobilních nákupů jsou možnost nakupovat odkudkoli a možnost koupit dárek okamžitě, jakmile se dostaví inspirace.

Pro každého pátého Čecha představuje nakupování na mobilních zařízeních také způsob, jak se vyhnout dlouhým frontám, davům a hledání místa na zaparkování u nákupních center. Každý desátý uvádí, že se jedná o flexibilní řešení, které při nakupování umožňuje věnovat se současně i dalším věcem.

Ze zahraničí až pod vánoční stromek

Téměř čtyřem z deseti Čechů dělá starost, že se lidem jejich dárky nebudou líbit, a proto není žádným překvapením, že se stále častěji obrací na zahraniční internetové obchody.

„Více než polovina Čechů (56 %) v současnosti plánuje, že během předvánočního období letos provede některé nákupy v zahraničí. Mezi hlavní důvody patří nižší ceny a možnost najít něco speciálního, bez shonu a tlačenic,“ poznamenal Marcin Glogowski, generální ředitel společnosti PayPal pro střední a východní Evropu. „V nákupech ze zahraničí ale Čechům brání určité obavy, například že se zboží bude lišit od toho, co očekávají (44 %), že bude obtížné dárky vrátit nebo vyměnit (44 %) nebo že produkt případně vůbec nedorazí (39 %). Jsem rád, že s tím můžeme pomoci, zejména v předvánočním období, protože společnost PayPal nabízí funkce, jako je program Ochrana kupujícího nebo Proplacení nákladů na vrácení zboží .”

Jedinečnost se stává novým standardem

Není divu, že Čechům dělá starosti, jak budou jejich dárky přijaty, pokud každý volí tradičně. Češi pro své blízké nejčastěji kupují online módní doplňky (36 %), knihy (36 %) a oblečení (30 %).

„Pod naším vánočním stromečkem asi budou i ponožky (s neotřelými vzory!) nebo sady kosmetiky, ale opravdu mě těší, že Češi usilují o jedinečnost. Patřím k těm asi 32 % nakupujících, kteří dávají přednost malým online obchodům, protože se v nich dají najít jedinečné dárky,“ poznamenává Giela Abdelwahab, manažerka společnosti PayPal pro spotřebitelský rozvoj pro střední a východní Evropu. „Z vlastní zkušenosti vím, že v menších internetových obchodech máte šanci koupit úžasné produkty, které mezi ostatními dárky vyniknou. Jen si ověřte, že pokud něco nebude v pořádku, budou se na nákup vztahovat dobře zpracovaná pravidla pro vrácení zboží. A pokud ne, ujistěte se, že případné problémy můžete vyřešit díky zvolenému způsobu platby.“

Nakupující v České republice mají pro své blízké vyšší rozpočet než sami pro sebe: více než polovina vydá za dárky pro své blízké minimálně 100 eur (přibližně 2 600 Kč), zatímco za něco pro sebe utratí jen třetinu této částky. Čtvrtina nakupujících se chystá k větším nákupům než v loňském roce (to je nepatrně méně než průměrná hodnota 26 % ze všech zemí, ve kterých průzkum probíhal).

 

 

O průzkumu společnosti PayPal zaměřeném na vánoční nákupy:

Organizace Kantar Millward Brown se z pověření společnosti PayPal dotazovala reprezentativního vzorku přibližně 1 000 (celkový počet respondentů byl 11 017) dospělých (ve věku 18 až 65 let) z 11 zemí (Belgie, Česká republika, Izrael, Jižní Afrika, Maďarsko, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Rusko, Řecko, Švédsko). Dotazování probíhalo formou online průzkumu (s řízeným přístupem) v období 17. října až 5. listopadu 2018.

Mše svatá pro Stonožku

spojený pěvecký sbor stonožkových dětí – dirigent Jaroslav Pleticha

Jako každoročně i letos se sešli v první prosincový pátek žáci stonožkových škol, jejich pedagogové, zástupci AČR a příznivci Stonožky v Katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha, kam je pozval vzácný stonožkový patron J. Em. Dominik kardinál Duka OP na mši svatou pro Stonožku. Ta letošní byla již v pořadí osmá a uskutečnila se 7. prosince 2018. Mši kocelebroval olomoucký světící biskup Mons. Josef Nuzík.

Pozvání přijala kromě žáků a pedagogů stonožkových škol celá řada významných hostů – místopředsedkyně a místopředseda Senátu Parlamentu ČR Miluše Horská a Jiří Oberfalzer, náčelník Generálního štábu AČR gen. Aleš Opata, patroni Stonožky a bývalí náčelníci GŠ AČR generálové Pavel Štefka, Josef Bečvář a Petr Pavel, gen. Lenka Šmerdová, gen. Miroslav Žižka, vydavatel časopisu Prague Leaders Magazine Benke Aikell, kpt. Jakub Šimíček, ředitel FN Plzeň Václav Šimánek, Doc. Jana Klečková z FAV Západočeské univerzity v Plzni, ředitel ZOO Praha Miroslav Bobek, hudebník a producent Karel Vágner, zpěvák Josef Vágner a mnozí další. Moderátorem slavnostní mše byl kpt. Petr Šabaka a rtm. Alena Murková z vojenské jednotky v Liberci.

zleva: Běla Gran Jensen, náčelník Generálního štábu AČR armádní generál Aleš Opata, armádní generál Petr Pavel, místopředsedkyně Senátu Parlamentu ČR Miluše Horská, místopředseda Senátu PČR Jiří Oberfalzer, armádní generál Pavel Štefka, armádní generál Josef Bečvář s chotí

Úvodem poděkovala paní Běla všem dětem a jejich pedagogům za pomoc, kterou se snaží poskytnout dětem ve světě, které nemají tolik štěstí, aby žily v míru. Zároveň poděkovala i vojákům AČR, kteří v rámci svého působení v zahraničních operacích stonožkovou pomoc realizují. Poté gen. Aleš Opata vzpomněl na začátky spolupráce armády a Stonožky – na předávání sanitních vozů v zemích bývalé Jugoslávie, což byla právě první společná akce. Ředitel FN Plzeň Václav Šimánek a Doc. Jana Klečková z Fakulty aplikovaných věd Západočeské univerzity v Plzni poděkovali Stonožce za aktivní účast a podporu ve výzkumném programu léčby Crohnovy choroby. Ředitel pražské Zoo Miroslav Bobek poděkoval dětem za podporu při vydání dětské knihy Gorilí pohádky. Kpt. Jakub Šimíček, který zorganizoval a zrealizoval materiální pomoc pro školu v Bangui ve Středoafrické republice, zajistil z prostředků Stonožky dodávku učebnic a břidlicových tabulek pro děti této školy, což také vysoce ocenilo vedení mise OSN v této zemi.

Během bohoslužby přednesly stonožkové děti přímluvy a předaly v doprovodu vojáků AČR J. Em. Dominiku kardinálu Dukovi obětní dary.

Poté následovalo vyhlášení vítězů výtvarné soutěže “Varhany pro katedrálu”. Diplom a cenu se převzali: Adéla Vandová ze ZŠ Dukelská ve Strakonicích, Nina Strnadová ze ZŠ Kladská v Praze, Andrea Mirková ze ZUŠ Jagellonská v Plzni, Nikola Procyková ze ZŠ Bludov, Tereza Zierisová ze ZUŠ Havlíčkova v Pardubicích, Viktoria Machatá ze ZŠ Bratrů Veverkových v Pardubicích, Dominik Marek ze ZŠ v Zubří, Klára Prepslová ze ZŠ Npor. Loma v Přiboře, Veronika Tomisová ze ZŠ Tyršova v Hlučíně a Dominika Dufková za kolektiv ze ZŠ Na Výsluní v Uherském Brodě.

Jan Byron a arm. gen. Aleš Opata při předávání obětního daru

V průběhu bohoslužby zazněly písně v podání velkého spojeného pěveckého sboru pod vedením sbormistra Jaromíra Pletichy. Stonožkovou hymnu, která zazněla hned v úvodu mše, a další skladby zazpíval Josef Vágner.

Závěrem slavnostní mše obdržela paní Běla od stonožkových spolupracovníků symbolickou varhanní píšťalku s certifikátem, který je dokladem toho, že její majitel je mecenášem jejího skutečného originálu, který bude součástí nových svatovítských varhan.

Ovšem překvapením pro paní Bělu ještě nebyl konec. J. Em. Dominik kardinál Duka OP předal paní Běle nejvyšší papežské záslužné vyznamenání Pro Ecclesia et Pontifice (česky Pro církev a papeže). Toto ocenění jí udělil papež František za její dlouholeté mimořádné zásluhy v humanitární oblasti.

V odpoledních hodinách pak Pan kardinál předal v prostorách Arcibiskupského paláce několika spolupracovníkům Stonožky symbolické varhanní píštaly, čímž se i oni stali mecenáši nových svatovítských varhan.

Amsterdam rozsvítil Light Festival s 29 světelnými instalacemi nad vodními kanály

Na konci listopadu začal v centru Amsterdamu sedmý ročník Amsterdam Light Festivalu, který do města přináší 29 světelných instalací a 10 příběhu vyprávějících historii města. Největší množství instalací je umístěno přímp nad vodními kanály, kde v noci vytváří zajímavou atmosféru a oživují město.

Jednou z nejzajímavějších instalací Absorbed by Light vytvořila britská umělkyně Gali May Lucas. Trojice mladých lidí sedí v podobě soch na lavičce a jejich tváře jsou ozářeny mobilním telefonem. Podobně vypovídající sdělení mají i další instalace jako nápis na jedné z budov Code od Frederike Top nebo instalace All the Light You See od Alicia Eggert.

Největší divácký úspěch však mají světelné instalace jako mozkovou aktivitu simulující ANN od Koros Design, svítící chmýří z pampelišek Ligh a Wish od OGE Group, siluety dvou obřích lampiček Two Lamps od Jeroen Hennemana, světelnými paprsky osvětlený most Mr. J.J. van der Veldebrug od Petera Vinka nebo 1 500 červených majáků v instalaci Desire od UxU Studio.

Dále po městě jsou rozesety instalace jemnějšího charakteru jako organicky tvarovaná Transmission, v parku po zemi linoucí se fialová Aftereal od Yasuhiro Chida nebo několik promítání na zeď v instalaci Craftscape od Youichi Sakamoto. Vstupné je samozřejmě zdarma a to až do konce celého festivalu 20. ledna 2019.

Foto: Janus van den Eijnden
Zdroj: Amsterdam Light Festival, DesignMag

Fórum Zlaté koruny na téma Bydlení

V úterý 11. prosince se bude konat Fórum Zlaté koruny na téma Bydlení. Záštitu nad Fórem převzala ministryně financí Alena Schillerová a guvernér České národní banky Jiří Rusnok. Samotné Fórum bude rozděleno do 3 tematických bloků. V první části bude diskutovat například ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová a prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý o problematice s nabídkou bydlení a tím spojeným stavebním zákonem. Druhá část Fóra se bude věnovat financování bydlení a hlavními řečníky budou například ministryně financí Alena Schillerová a ředitel sekce finanční stability České národní banky Jan Frait. Třetí blok se bude věnovat nejkrizovějšímu regionu České republiky, problémům Prahy.

Fóra se konají od roku 2007 pod záštitou ministrů financí a významně přispívají k otevřené diskusi mezi politiky, ekonomy, zástupci finanční sféry, průmyslu, školství i širokou veřejností. Tím, že se vždy konají na aktuální témata, mají výraznou mediální odezvu, a to díky zprávám v centrálních denících, televizním přenosům i online na internetu. V minulosti se Fóra zúčastnili Miloš Zeman, Andrej Babiš, Jiří Rusnok, Jaroslav Hanák, Michal Mejstřík, Miroslav Singer, Eva Zamrazilová a další. Součástí projektu Zlatá koruna je i soutěž finančních produktů, kterou pořádáme již od roku 2003.

Tanec smrti nebo schody do nebe. Umí se evropská města prodat?

Článek, který pokrývá 3 nejlepší a nejhorší formy propagace evropských metropolí.

Dělat dobré jméno jednomu člověku je věc ošemetná. Dělat dobré jméno městu, v němž je takových lidí přehršel, je o to ošemetnější, o kolik známější toto město je. Evropské metropole a jejich turistická centra sázejí na různé propagační strategie, které se bohužel zřídkakdy setkají s odezvou veřejnosti. Jak je to možné? Některá města si vystačí se svým přirozeným sexappealem – co si budeme namlouvat, Praha ani Paříž velkou propagaci nevyžadují, jelikož je každý stejně zná jako turistické „Mekky.“Najdou se ale i výjimky. Ty menší, které o přízeň turistů musí soutěžit s ostatními, mají přeci jen větší motivaci pohnout svou reputací k lepšímu. Začněme ale se třemi odstrašujícími příklady.

Gdaňská škola nesmyslu

Pokud se v Polsku říká „český film“ něčemu, co Čechům připadá jako „španělská vesnice“, pak krátký film zhotovený pro město Gdaňsk toto rčení obrací v náš prospěch. Za naprostý paskvil je totiž možné považovat reklamu Weekends in Gdańsk bývalého hanzovního města Gdaňsk v Polsku. „Osvědčený“ scénář dostal svůj upgrade – lidé prochází městem, rozsvěcí budovy dotekem prstu, fotí si lachtany vyplavené z moře a nechávají se strhnout baletními pohyby místních, kteří tancují asi hlavně proto, že neumí chodit. Nejúdernější je halucinogenní část tohoto spotu, a sice to, když protagonisté začnou spatřovat mýtické postavy polské minulosti a pohádek, mezi něž patří i, světe div se, pirát. V tu chvíli se střelka kompasu udávající kurs mezi střízlivostí a šílenstvím roztočí nadobro.

Budapešť, koření bez chuti

Budapešť také vsadila na reklamní spoty a novou webovku. Kampaň The Spice of Europe, která vykresluje Budapešť jako tavící kotlík mnoha ingrediencí, ovšem působí strojeně, ba co víc, Budapešť se zdá být více bez chuti, zápachu a hlavně nápadu, než skutečně je. Na rozdíl od tristní kvality videí gdaňské kampaně se sice musí Budapešti přiznat, že spot je to natočený s bravurou, obsah ale zase drhne. Pár, který běží Budapeští a „ochutnává“ všechny podoby tohoto města, tu a tam najede na stejný „tanec smrti“ jako v Gdaňsku, a nakonec se usadí u stolu, aby si okořenil večerní krmi ničím jiným než metaforou na Budapešť, je prostě trochu málo. Ještě menší je ale očividně snaha Prahy.

Praha: město levné romance

Mluvit v souvislosti s propagací o Praze tak trochu připomíná to, když má člověk namířeno do Prahy, ale vystoupí na Hlavním nádraží a projde se proslulým Sherwoodem nebo přijede autobusem na Florenc. Očekávání jsou velká, ale šok, který z toho člověk může mít, je ubíjející. Prague City Tourism uvádí, že mezi její probíhající kampaně patří i Praha: City of Romance, neboli „Praha: město romance.“ Co si pod tímto heslem vybavit, neví možná ani sami autoři, jelikož stránka, kterou má k dispozici, neobsahuje nic jiného než sadu kýčovitých fotek a krátkou zprávu o tom, že Praha je město jako dělané pro romantické procházky.Velmi nápadité! Naštěstí se teď můžeme přesunout k těm povedenějším projektům.

Více čtěte zde.

Ondřej Mynář

 

“Nafigate se stane světově známou značkou kosmetiky”

 

Ondřej Mynář, CEO, Nafigate Cosmetics

Česká firma NafigateCosmetics v říjnu 2018 představila nový kosmetický výrobek, který nepoužívá mikroplasty. Tento produkt zajistil Čechům světové prvenství v přístupu ke kosmetice. Nové sprchové peelingové mléko s přírodním polymerem P3HB je založené na unikátním vývoji od českých vědců. Produkt má na obalu obrázek mořské želvy, s cílem upozornit spotřebitele na závažný problém mikroplastů ve vodě. Protože se v časopise Czech Leaders tématům inovací v podnikání věnujeme pravidelně, s radostí jsem přijala pozvání na oběd od Ondřeje Mynáře, CEO NafigateCosmetics. Ještě nikdy mi pracovní oběd neutekl tak rychle. Obdivovala jsem, jak je Ondřej nejen mladý a úspěšný, ale navzdory úspěchům zůstává skromný a pokorný. Ve firmě začínal jako brigádník a postupně se propracoval až na pozici CEO a řízení firmy plně převzal od své maminky, Lenky Mynářové. Do budoucna hledí Ondřej Mynář s optimismem. Procestoval téměř celý svět, ale rozhodl se, že podnikat bude i nadále v České republice. O českých vědcích mluví s nadšením, stejně jako o svých snech. Osobně jsem ráda, že se do speciálního čísla vydání věnovaného 100. výročí Československa dostal právě on, jako zástupce mladé nové generace leaderů, kteří navazují na tradiční průmyslovou tradici První republiky, zároveň však mají globální zkušenosti i ambice.

Ondřeji, jaká byla cesta od akademického výzkumu nanovláken k světově unikátnímu kosmetickému výrobku?

Výzkum začal ve firmě NafigateCorporation zaměřené na vývoj nanovlákenných aplikací využívaných k filtraci vody a vzduchu, či na využití nanovláken v biotechnologiích. V rámci svých aktivit se NafigateCorporation věnovala i vývoji nanovláken sloužících k použití na pleť. Zkoumání látky keturan? bylo součástí medicínského výzkumu, který se jevil jako velmi perspektivní. Ukázalo se, že právě nanovlákna dokážou například aktivně vázat hnis v případě akné. Došlo k tomu, že skupina čítající okolo 15 vědců se rozhodla pro odvážný inovativní krok – posunout výzkum do sféry kosmetiky. Medicínský výzkum je totiž jak finančně, tak časově náročný z pohledu schvalovacích a regulatorních postupů a trvá desetiletí, my musíme být schopni reagovat v řádu týdnů. Nu, a na základě tohoto výzkumu nanovláken v oblasti kosmetiky vznikla v roce 2015 firma NafigateCosmetics.

Příběh NafigateCorporation a NafigateCosmetics může sloužit jako ukázkový příklad propojení primárního a aplikovaného výzkumu. Na začátku ovšem nebyl okamžitý úspěch, ale neúspěch klíčového produktu, což vlastně potvrzuje známý fakt, že první neúspěch je u start-upů běžný a nic neznamená.

Výzkum nanovláken a jejich účinnosti se opravdu stal základem NafigateCosmetics. NafigateCosmetics začala jako spin-off projekt s produktem AcneInvisible. Už samotný nápad postavit firmu pouze na jediném produktu nebyl nejlepší. AcneInvisible se jako produkt neosvědčil. Stálo nás to hodně peněz a energie, na druhou stranu jsme se v mnohém poučili. Produkt jako takový jsme po roce a půl úplně stáhli z trhu, protože nesplňoval naše vysoká očekávání. Během doby úpravy produktu se nám ovšem potvrdila účinnost nanovláken v kosmetice, zákazníci sami začali poptávat další výrobky a postupem času vyžadovali celou produktovou řadu. Postupně jsme tak vyvinuli Nano-Eye Lift, který slouží k okamžité redukci vrásek. Studie, kterou máme ověřenou Státním zdravotním ústavem, dokazuje, že po 30minutové aplikaci dochází k redukci až 75 % vrásek. Nanovlákna zároveň otevírají póry, a tak umožňují průnik dalších aktivních látek do pleti. Postupně jsme na trh uvedli krémy, séra a další produkty, tak, jak je tomu běžné u ostatních kosmetických společností. Celkový počet našich produktů dosáhl během tří let počtu 36. Máme nejen tisíce zákazníků, ale i více než 350 partnerských salónů, kde si zákazníci mohou výrobky z celé řady vyzkoušet. Nabízíme tedy produkty zaměřené nejen redukci vrásek, či hydrataci, ale i krém s aktivními látkami obsahující kyselinu hyaluronovou. Na trh se snažíme neustále uvádět nejen nové výrobky v podobě kosmetických produktů, ale spojit s nimi i technologické inovace, které naše výrobky činí jedinečnými.

Váš kariérní příběh trochu připomíná americký sen. Do NafigateCorporation jste nastoupil jako brigádník, postupně jste se propracoval přes funkce marketingového manažera a ředitele marketingu. V NafigateCosmetics jste spolumajitelem firmy, předsedou představenstva a celou firmu řídíte.

Ano, začínal jsem přípravou podkladů a prezentací. Komunikace NafigateCorporation se odehrávala na vědecké úrovni, probíhala na odborných veletrzích a byla orientovaná na vývoj. Po založení kosmetické firmy jsem byl jediný, kdo měl základy komunikačního marketingu, uměl jsem komunikovat na sociálních sítích, dokázal jsem uzpůsobit komunikaci koncovému zákazníkovi. Najednou jsem začal řešit zcela jiné otázky týkající se legislativy či podkladových produktů. Po třech letech mohu s klidným svědomím říci, že máme vše dobře vychytané a tým má parádně našlápnuto! Zaměstnáváme 15 lidí, v letošním roce cílíme na obrat přes 8 miliónů.

Pojďme nyní k vaší horké novince, kterou jste představili v říjnu a která je světovým unikátem v oblasti kosmetiky.

Jedná se o sprchový gel na bázi biopolymeru, který doposud v kosmetice používán nebyl. Náš výrobek tedy nepoužívá mikroplasty, které se jako mikročástice dostávají do vody a velmi přispívají k narušení ekosystému, neboť mikroplasty se v přírodě rozkládají stovky let. Technologie Hydal opět pochází z NafigateCorporation. Mimochodem, technologie Hydal získala letos první místo v soutěži Inovace pro udržitelný rozvoj. Jedná se o novou technologii, která jako jediná na světě umí průmyslově zpracovat a využít použitý fritovací olej a přeměnit ho na zcela novou, vysoce hodnotnou surovinu biopolymer typu PHB. Ten se právě dále využívá buď jako surovina pro výrobu bioplastů nebo jako přírodní rozložitelný mikroplast. NafigateCosmetics je úspěšná v uchopení nápadů skvělých českých vědců a propojením na koncový trh. Jsem rád, že mohu na trh přinášet inovace pocházející od českých vědců, kteří dokážou dělat světovou vědu za zlomek ceny. Přenos inovací z laboratoří na koncový trh je totiž velmi složitý.

Vypadá to, že jste našli svatý grál na propojení primárního a aplikovaného výzkumu. Nad odpovědí na tuto otázku si lámou hlavu i ve velkých společnostech. U vás je tedy na prvním místě zákazník, nikoliv věda jako taková.

Za vším stojí jednotné úsilí všech zúčastněných. Všichni se totiž snažíme o co nejlepší produkt pro zákazníka. Řešíme spoustu výzev, legislativou počínaje. Pokud jste v něčem průkopník, například v použití biopolymerů v kosmetice, tak musíte navrhnout nějaké speciální testy, protože prostě takový postup nikdo doposud nepoužil. Akceschopnost celého týmu se osvědčí hned při prvním nestandardním postupu. Jsem opravdu hrdý na to, jak je v obou společnostech, NafigateCorporation i NafigateCosmetics, tým poskládaný. V NafigateCorporation velmi dbají na talent management, na řešení problému ohledně nepoužívání mikročástic pracovala i řada mladých naprosto geniálních doktorandů, kteří byli podporováni zkušenějšími pracovníky firmy. Druhý tým, z NafigateCosmetics se potom doslova vrhnul na vyřešení otázek kolem legislativy spojených s uvedením výrobku na trh. Zákazník totiž u produktu vyžaduje všechny standardní vlastnosti, inovace jsou až druhotné. Uvedu příklad: při použití sprchového gelu musí být zachován příjemný pocit z použití, doteku, pěnivosti a tak dále, inovace je v tomto případě až druhotná. Vlastnostmi musí být produkt stejný, a k tomu my přidáváme další hodnotu, tj. ekologický přístup, neboť produkt je ve vodě zcela odbouratelný. V cyklu produktového vývoje máme jednu fázi, kterou moc firem nemá. U nás se žádný produkt nedostane na trh, dokud nemáme příznivé komentáře od zákazníků. Využíváme k tomu síť salónů, kde pravidelně testujeme nové výrobky. Na zpětnou vazbu od našich zákazníků velmi dbáme a na jejím základě upravujeme recepturu. Často i opakovaně. Na druhou stranu jsme velmi rychlí a schopni reagovat v řádu týdnů či několika měsíců. Občas produkt ani neuvedeme na trh, protože víme, že bychom nebyli schopni dostát svému slibu a firemním hodnotám. Děláme produkty bez parabenu, a pokud používáme parfemaci, pak pouze přírodní.

Dalším často diskutovaným tématem je problematika nástupnictví. Firmu jste přebíral od maminky, která ovšem původně chtěla, abyste se věnoval sociologickým průzkumům. Jak se Vám s maminkou pracuje?

Víte, s maminkami v práci je to někdy těžké. Na druhou stranu jsem si vědom toho, že za mnohé, čeho jsem dosáhl, vděčím právě jí. Díky ní jsem mohl cestovat, v Číně organizovat veletrhy či si zkusit jednání s významnými obchodními partnery. Co se týče businessu, jsme každý jiný. Maminku bych charakterizoval jako energetický uragán. Firmu mi předala úplně, vícečlenné vedení nevnímám jako možné. Na nástupnictví jsem byl dobře připraven, odmakal jsem si to. Všichni zaměstnanci mě znali, některé jsem sám nabíral. Skutečnost, že jsem pomáhal firmu budovat a odborně jsem rozuměl problematice, mi velmi pomohla. Často se setkávám s případy, že přijde firmu řídit někdo zvenčí. Osobně to nepovažuji za vhodné, firmu je potřeba znát dobře zevnitř. Je to snadnější i pro získání důvěry lidí, když vás znají jako pracovitého člověka, který má vizi firmu posunout.

Jaká je Vaše vize?

Vybudovat světově známou značku kosmetiky, založenou na technologických inovacích. Využít úžasného potenciálu českých vědců a rozvíjet podnikání v České republice, která je skvělou zemí k podnikání. Českou republiku mám procestovanou celou. V současné době máme provozy či spolupracující instituce v Ostravě, Hradci Králové, Liberci a Praze. Chybí nám lepší PR a jsem rád, že mohu přispět svou vizí firmy, která má potenciál změnit svět.

Linda Štucbartová

 

(Tento rozhovor je volným pokračováním série o inovacích. Doporučujeme předchozí rozhovory s Jiřím Kůsem o nanotechnologiích a Soňou Jonášovou o cirkulární ekonomice. Rozhovory jsou dostupné on-line na www.czechleaders.cz/interviews)

Během Černého pátku nakupují Češi oblečení a módu online třikrát častěji než v běžný den

Před sezonou velkých slev a vánočních nákupů přináší PayPal poznatky o zvyklostech českých spotřebitelů při online nakupování v zahraničí

● Období před Vánocemi je pro 59 % Čechů časem, kdy vyhledávají elektronické nákupy v zahraničních e-shopech.
● Češi, kteří nakupují v zahraničních e-shopech, si nejčastěji pořizují oblečení a módní doplňky (65 %), nejvíce ovšem utratí za cestování a dopravu (v průměru 8 166 korun).

Podle údajů společnosti PayPal získávají nákupní akce na Black Friday (Černý pátek), Singles Day (Den nezadaných) a Cyber Monday (Kybernetické pondělí) pro Čechy na významu – nákupy v e-shopech během těchto dnů vzrostly mezi lety 2016 a 2017 o 27 %, 12 %, respektive 32 %. Největším segmentem při nákupech na Černý pátek byla v roce 2017 móda: objem nákupů v tento den velkých slev víc než trojnásobně převýšil celoroční průměr. Tradičně se tato data velkých nákupních akcí spojují s nakupováním v zahraničí, příležitosti se ale chytají i místní hráči: více než 10 % peněz, které Češi v těchto dnech utratí přes PayPal, míří ke zdejším obchodníkům.

Právě při vstupu do letošního období svátků zveřejňují společnosti PayPal a IPSOS poznatky o nákupních zvyklostech Čechů při nakupování v zahraničí. 80 % českých dospělých dotazovaných v průzkumu provedlo ve 12 měsících, na které se průzkum zaměřil, alespoň jeden online nákup. Vánoce jsou při tom příležitostí, která častěji k nákupům ze zahraničí motivuje 59 % Čechů, zároveň ale téměř 3 z 10 Čechů uvádějí, že k tomu, aby nakoupili za hranicemi, zvláštní příležitost nepotřebují.

Nejčastěji online nakupujeme oblečení, avšak nejvíce utrácíme za cestování a dopravu

Češi nakupující online v zahraničí nejčastěji hledají oblečení a módu (65 %), hračky a potřeby pro své koníčky (55 %), šperky a hodinky (54 %), ale i spotřební elektroniku (48 %). Když se ovšem zaměříme na hodnotu nákupů, nejvíce utrácíme za cestování a dopravu (v průměru 8 166 Kč), potraviny, jídlo a nápoje (7 665 Kč), dětské a kojenecké potřeby, vybavení a doplňky (7 609 Kč). Mezi 5 hlavních destinací, kam se Češi při online nákupech vydávají, patří Čína, Spojené státy, Německo, Hongkong a Velká Británie.

Čeho se Češi při online nakupování bojí

Hned 4 z 10 Čechů (41 %), kteří nakupují online, odhadují, že jejich celkové utrácení na internetu dál poroste. Z těchto spotřebitelů pak 80 % přiznává, že u online nákupů oceňují pohodlí, 42 % očekává zlevnění poštovného a 28 % hodlá online utrácet víc díky změně svých příjmů. Pokud jde o domácí nákupy, téměř polovina Čechů (47 %) řeší při svých online nákupech výši nákladů na poštovné a 30 % se obává potíží s případným vracením zboží prodejci.

„Za prvé, nezapomeňte, že předvánoční slevy a výprodeje jsou tím nejlepším časem na nákup designérských kolekcí, protože můžete sehnat třeba nejnovější kabelku Chanel, aniž byste museli utrácet celou vaši výplatu. Nicméně je vždy lepší porovnat ceny na různých webech. To je důvod, proč opravdu oceňuji, když jsou ceny uvedené v místní měně, např. v českých korunách, protože na první pohled vidím, jestli je pro mě dané zboží cenově dostupné. Při online nakupování je pro mě dále podstatné, jakou má online prodejce politiku pro vracení zboží. Pokud si pořizuji boty z amerického e-shopu, nechci ani myslet na to, jak vysoké poštovné bych musela platit při jejich vracení, pokud by mi velikost neseděla,” říká Giela Abdelwahabová, Consumer Development Manager společnosti PayPal CEE.

O průzkumu přeshraničního nakupování pro rok 2018 provedeném společnostmi PayPal a Ipsos

Agentura Ipsos, z pověření společnosti PayPal, se dotazovala reprezentativního vzorku přibližně 1 000 – 2 000 (celkem 34 052) dospělých osob (ve věku 18 a více let), které používají zařízení s přístupem k internetu v některé z 31 zemí (USA, Kanada, Spojené království, Irsko, Francie, Německo, Itálie, Španělsko, Nizozemsko, Švédsko, Belgie, Norsko, Rakousko, Rusko, Maďarsko, Polsko, Česká republika, Řecko, Izrael, Spojené arabské emiráty, Brazílie, Mexiko, Argentina, Jižní Afrika, Indie, Čína, Japonsko, Singapur, Hongkong, Austrálie, Filipíny). Průzkum probíhal online v období mezi 13. březnem a 1. květnem 2018.

Z celkového počtu 34.052 dotázaných v rámci pohovorů je 30.698 považováno za online nakupující (tzn., že uskutečnili jeden nebo více nákupů online prostřednictvím svých stolních počítačů, notebooků, smartphonů či tabletů) a mezi nimi bylo identifikováno 16.706 dotázaných jako přeshraniční zákazníci.

Dotazování v České republice proběhlo od 27. března do 11. dubna 2018 na vzorku 1.000 respondentů. Z těchto 1.000 dotázaných je 798 považováno za online nakupující (tj. uskutečnili jeden nebo více nákupů online prostřednictvím svých stolních počítačů, notebooků, smartphonů či tabletů) a mezi nimi bylo identifikováno 404 dotázaných jako přeshraniční zákazníci.

Váha dat z jednotlivých zemí byla upravena s ohledem na odchylku panelu na základě externích dat trendu počtu online nakupujících ve všech zemích.

O společnosti PayPal
Hnací silou společnosti PayPal (NASDAQ: PYPL) je hluboké přesvědčení, že dostupnost finančních služeb vytváří příležitosti. Její snahou je proto široce zpřístupnit finanční služby, které umožní lidem i firmám prosperovat v globální ekonomice. Naše otevřená platforma pro digitální platby poskytuje 250 milionům aktivních držitelů účtů PayPal jistotu spojení a provádění transakcí novými a výkonnými způsoby, ať už online, na mobilních zařízeních, v aplikacích nebo osobně. Prostřednictvím kombinace technologických inovací a strategických partnerství vytváří společnost PayPal lepší způsoby správy a pohybu peněz a nabízí možnosti volby a flexibilitu při placení, odesílání a přijímání plateb. Platforma PayPal, která zahrnuje služby Braintree, Venmo a Xoom, je dostupná na více než 200 trzích po celém světě. Umožňuje zákazníkům i obchodníkům zasílat a přijímat platby ve více než 100 měnách, vybírat hotovost v 56 měnách a udržovat zůstatek na účtech PayPal v 25 měnách. Další informace o společnosti PayPal naleznete na webu https://www.paypal.com/about. Finanční informace společnosti PayPal najdete na webu https://investor.paypal-corp.com.

Finalisté soutěže Exportní Cena DHL Unicredit dosáhli loni obratu 21 miliard korun

Vítězové 21. ročníku Exportní ceny DHL Unicredit pod záštitou agentury CzechTrade

Soutěž Exportní cena DHL UniCredit pod záštitou agentury CzechTrade zná své vítěze. Letošní finalisté, kteří zaměstnávají více než 7750 lidí na plný úvazek, dosáhli v roce 2017 obratu ve výši 21 miliard korun. Letošní ročník se soustředil v rámci kategorie Exportér teritoria na export do zemí Blízkého východu, do nichž vyváží své výrobky 42 finalistů.

Do 21. ročníku se přihlásilo celkem 145 firem, kritéria pro zařazení do soutěže splnilo 133 firem. Největší zájem o účast v soutěži byl zaznamenán od společností z Prahy, Jihomoravského a Středočeského kraje. Celkem 42 % exportérů se letos přihlásilo úplně poprvé.

„Do letošního ročníku se mohly přihlásit společnosti, které část své produkce vyvážejí a které patří českému vlastníkovi alespoň z 51 %. Při výběru finalistů byl hodnocen růst exportu a jeho podíl na obratu. Přihlášené společnosti soutěží ve dvou kategoriích. První kategorií je „Malá společnost“, která má maximálně 50 zaměstnanců a její roční obrat nepřesáhl 300 milionu Kč. Druhou kategorií je „Středně velká společnost“ s počtem zaměstnanců do 250 a s ročním obratem do 1,5 miliardy Kč. Vybrané společnosti musí mít sídlo na území České republiky a působit na trhu minimálně tři roky. Třetina letošních finalistů soutěže vyvážela do 1 až 5 zemí, necelá pětina do 6 až 10 států. Téměř polovina z celkového počtu finalistů tedy orientovala svůj vývoz do 11 a více zemí. Nejvyšší počet vývozních destinací v případě jedné společnosti byl 96, což znamená, že tato společnost vyvážela do téměř poloviny všech zemí světa. Není asi překvapivé, že mezi vývozními teritorii se nejčastěji vyskytovalo Německo,“ sdělil Pavel Finger, místopředseda představenstva CRIF – Czech Credit Bureau, a.s.

„Letošním ročníkem jsme vstoupili již do třetí dekády pořádání soutěže a jako zakladatelé máme v DHL velkou radost, že spolu s tím, jak se mění česká ekonomika a export, mění se i samotná soutěž a její finalisté. S téměř polovinou z nich jsme se letos setkali vůbec poprvé, což vnímáme jako důkaz, že je o soutěž zájem v čím dál širším okruhu českých exportních firem. Tento ročník nám také potvrdil aktuální trend obchodování, a to stále posilující význam nakupování online. Počet zákazníků, kteří nakupují v e-shopech, rok od roku roste a zároveň s tím roste i počet samotných e-shopů, jejichž majitelé chtějí využít velký potenciál lokálního i mezinárodního trhu e-commerce. Nejenže jsme tomuto tématu věnovali říjnové klubové setkání exportérů, ale rozmach e-commerce jsme zaznamenali i mezi finalisty letošního ročníku. Je to tak pro nás jasný impuls popřemýšlet o vytvoření zvláštní kategorie právě pro ty exportéry, kteří se primárně zaměřují na online prodej a oslovují zákazníky z celého světa skrze vlastní e-shopy. Již nyní se těším, co nového nám přinese další ročník,“ říká Luděk Drnec, obchodní ředitel DHL Express pro region střední Evropy.

Vítězové kategorie Malá společnost

První místo v kategorii Malá společnost patří společnosti mcePharma, s.r.o., která vyvíjí a vyrábí inovativní doplňky stravy, doplňková krmiva pro zvířata a funkční potraviny. Druhou příčku obsadil výrobce sportovních letadel v kategoriích UL a LSA, společnost Zall Jihlavan airplanes s. r. o., za ní skončila společnost INCA Agency zabývající se výrobou a prodejem výrobku Inca Collagen.

Prvenství v kategorii Středně velká společnost získal dodavatel zařízení pro ochranu ovzduší ZVVZ-Enven Engineering, a.s. Na druhé příčce se umístila společnost AXIS, a.s. věnující se strojírenské výrobě a montážím průmyslových technologií. Třetí místo patří Hansen Electric, spol. s r.o., která se zabývá výrobou, instalací a servisem elektrických zařízení určených do prostředí s nebezpečím výbuchu.

Cenu pro Globálního exportéra si odnesl výrobce filamentů do 3D tiskáren, extrudovaných hadic, trubek a profilů z polymerních materiálů, Fillamentum a.s. Exportérem teritoria, kterým je pro letošní ročník oblast Blízkého východu, se stala společnost DCIT, a.s., divize PROVYS, která se věnuje vývoji a vývozu softwaru pro média a také cybersecurity.

„Státy v teritoriu Blízkého východu nabízí obrovský potenciál růstu, především v odvětvích energetiky, petrochemie, zemědělství či v automobilovém průmyslu. Region je díky množství realizovaných projektů velice atraktivní pro expanzi a upevnění postavení českých firem. Stále vykazuje velký apetit po kvalitních produktech a službách, které české společnosti dokáží poskytnout, a to v takových objemech, které jsou pro kontinuální rozvoj tak důležité,“ říká Jiří Flégl, manažer strukturovaného financování a exportního financování UniCredit Bank a ředitel UniCredit Factoring.

Vítězové kategorie Středně velká společnost

Ocenění v kategorii Nejúspěšnější klient CzechTrade převzala společnost Futaba Czech, s.r.o. specializující se na výrobu karosářských a podvozkových dílů a výfukových systémů pro automobilový průmysl. „Naším letošním nejúspěšnějším klientem se stala firma Futaba Czech z Havlíčkobrodska. Ta před navázáním spolupráce s naší agenturou dodávala pouze pro společnost TPCA a přirozeně chtěli diverzifikovat,“ říká generální ředitel CzechTrade, Radomil Doležal. Zástupci Futaba Czech se na začátku roku zúčastnili Dodavatelského fóra pro Jaguar Land Rover, kde se představili jako kvalitní potenciální dodavatel a se zástupci JLR dohodli první objednávku nástrojů pro lisované díly. Díky oboustranné spokojenosti dnes dodávají ocelové výlisky přímo do továren Jaguar Land Rover.

V kategorii Exportní příběh roku jejímž partonem je také CzechTrade, byla oceněna společnost Kentico Software, s.r.o. Agentura CzechTrade spolupracuje s firmami i v oblasti Blízkého východu. Češi zde zanechávají znatelnou stopu, jako například společnost Kentico Software. Jedná se o relativně mladou firmu se sídlem v Brně, která se rozhodla agenturu CzechTrade oslovit s žádostí o pomoc při expanzi do této oblasti. „Například v Turecku už spolupráce nese své ovoce. Společnosti se zde podařilo v poměrně krátké době utržit z prodaných licencí dvaadvacetkrát více peněz, než kolik investovala do zviditelnění na zdejším trhu. Firmě Kentico Software tak zaslouženě patří titul Exportní příběh roku 2018 a v agentuře se těšíme na další spolupráci,“ dodává Radomil Doležal.

Vítězové kategorií Nejúspěšnější klient CzechTrade a Exportní příběh roku Czechtrade

Soutěž Exportní cena DHL UniCredit založila v roce 1997 logistická společnost DHL Express CZ s cílem motivovat vývozce dobývat zahraniční trhy a získávat nová odbytiště pro své produkty. Od jejího počátku je soutěž pořádána pod záštitou vládní agentury CzechTrade. Generálním partnerem projektu je UniCredit Bank. Odborným garantem soutěže je společnost CRIF – Czech Credit Bureau. Pořadatelem je Agentura Helas, která organizuje a produkuje Exportní cenu DHL UniCredit pod záštitou CzechTrade již 11 let.

„Cílem Agentury Helas je vytvořit širokou podnikatelskou platformu s přidanou hodnotou komunikace, vzájemné podpory a širokého spektra podnikatelských benefitů. Při jejím budování vycházíme z podnětů, které nám poskytují sami podnikatelé prostřednictvím našich vlastních průzkumů. Zajímavým zjištěním bylo v letošním roce to, že 62 % finalistů projektu Exportní cena DHL UniCredit tvoří rodinné firmy, až 79 % exportérů trápí nesnadné hledání nových zaměstnanců, více jak polovina firem (58 %) se pak připravuje vstoupit se svými produkty či službami na nový trh. Pětina českých exportérů plánuje nabízet své produkty a služby prostřednictvím e-commerce do zahraničí. Klíčovou oblastí, kterou při exportu za hranice ČR prostřednictvím e-shopů řeší, je zejména cena přepravy (29 %), zákaznický servis pro klienty (27 %) a konkurenceschopnost ceny produktu (24 %),“ říká Helena Kohoutová, zakladatelka Agentury Helas.

Do Exportní ceny DHL UniCredit pod záštitou CzechTrade se mohou přihlásit vývozci, kteří splňují podmínky vlastnictví a hranici minimálního vývozu. Základní hodnocení vývozců vychází z indexu vypočítaného jako násobek meziročního růstu exportu (rok 2016 a rok 2017) a podílu exportu na obratu firmy. Na základě získaných výsledků jsou společnosti rozděleny do kategorií a je určeno jejich konečné pořadí v soutěži. Soutěže se mohou zúčastnit společnosti se sídlem v České republice, které vznikly před 1. lednem 2016. Obrat firmy je zařazujícím kritériem pro stanovení, ve které kategorii firma bude soutěžit.

Vítězové kategorií Exportér teritoria a Globální exportér

„Z pohledu úvěrové pojišťovny nám průběh roku 2018 u malých a středních exportérů indikuje určité změny v chování zahraničních trhů. Přestože exportéři mají dosud vytíženy produkční kapacity a dosud dokonce nemohli z kapacitních důvodů uspokojit veškerou poptávku, začínáme pozorovat určité ochlazení zájmu zahraničních partnerů, v některých segmentech a teritoriích více, v jiných méně. Dobrou zprávou je, že naši exportéři se snaží anticipovat novou situaci, reagují racionálně, nesázejí vše na jednoho obchodního partnera a hledají si, jak je to jen možné, v různých regionech a zemích stabilní a solventní partnery s dlouhodobější perspektivou. U takových obchodních partnerů také mohou lépe uplatňovat produkty s vyšší přidanou hodnotou,“ uvedl Martin Růžička, člen představenstva a náměstek generálního ředitele, zodpovědný za vedení Úseku řízení rizik EGAP.

Přehled výsledků 21. ročníku Exportní ceny DHL UniCredit podle kategorií:

Středně velká společnost

  1. místo – ZVVZ-Enven Engineering, a.s.
  2. místo – AXIS a.s.
  3. místo – Hansen Electric, spol. s r.o.

Malá společnost

  1. místo – mcePharma, s.r.o.
  2. místo – Zall Jihlavan airplanes s. r. o.
  3. místo – INCA agency s. r. o.

Exportér teritoria – Blízký východ

  1. místo – DCIT, a.s., divize PROVYS

Globální exportér

  1. místo – Fillamentum a.s.

Nejúspěšnější klient CzechTrade

  1. místo – Futaba Czech, s.r.o.

Exportní příběh roku

  1. místo – Kentico Software s.r.o.

Více informací o soutěži včetně kritérií soutěže a podrobnosti k hodnoceným kategoriím naleznete na www.exportnicena.cz.

Philipp Zielke

 

“Nikdy nezapomínejte na lidský faktor”

 

Philipp Zielke, finanční ředitel společnosti SAP pro oblast střední a východní Evropy

Philipp Zielke je finanční ředitel společnosti SAP pro oblast střední a východní Evropy, zahrnující 16 právních subjektů v 11 zemích. Po získání titulu MBA na Univerzitě v Mannheimu se v roce 2004 stal výkonným asistentem Wernera Brandta, tehdejšího finančního ředitele skupiny SAP. Později se začal věnovat organizaci firemního rozvoje společnosti SAP se zaměřením na podporu a uskutečňování fúzí a akvizic skupiny. Své první zkušenosti ve funkci finančního ředitele získal na pozici finančního ředitele skupiny SAF AG, softwarové firmy se sídlem ve Švýcarsku, a následně jako finanční ředitel SAP Rakousko. Před nástupem na současnou pozici v roce 2015 stál v čele globálního post-akvizičního integračního projektu dvou klíčových akvizic, SAP Ariba a SAP SuccessFactors. Na rozhovor s Philippem jsem se těšila, bylo mi totiž řečeno, že má skvělý smysl pro humor a nezapadá do typické představy introvertního „požírače dat“. Svůj projev uvedl Philipp vtipem (o Němcích, přičemž Němec je i on sám) a ukončil prosbou, abychom „na cestě transformace nikdy nezapomínali na lidský faktor“. Vítejte v budoucnosti financí!

Jedním z témat konference SAP NOW Week byla budoucnost financí v éře digitální transformace. Ve svém projevu jste prohlásil, že budoucnost financí již nastala.

Trendy této neustálé výzvy již zřetelně vystupují do popředí. Konkrétně v oblasti působení finančního ředitele se v souvislosti s digitalizací projevují dvě hybné síly. První z nich se týká provozní stránky práce s financemi, která je čím dál více automatizovaná, a s pomocí nových technologií jako je strojové učení či digitální sítě bude automatizace stále narůstat. Následkem toho budeme schopni uvolněné kapacity využít pro služby poskytující přidanou hodnotu. Každá funkce v oblasti financí v sobě zahrnuje tři role: je to správce pečující o compliance program, obchodní partner podporující obchodní činnost a poskytující potřebné služby, a zprostředkovatel transformace napomáhající tomu, aby se z dané organizace stal chytrý podnik. V SAP již dlouho tvrdíme a zdůrazňujeme, že digitalizace je tématem pro celý management, nikoli pouze oddělení IT. Hlavním úkolem není určit firemní strategii digitalizace, nýbrž určit strategii pro digitální věk, neboť ta ovlivňuje všechny funkce společnosti.

Velmi jsem ocenila, že jste se podělil o cestu transformace, kterou se SAP vydal. Od procesů k lidem a poté k systémům, od jednoho byznys modelu k multi byznys modelům. Zmínil jste se rovněž o několika fázích transformace. Kterou z nich považujete za nejnáročnější?

Pro SAP začala cesta před několika lety a od té doby procházíme neustálým procesem transformace a inovace. Zásadní poučení zní postupovat krok za krokem, počínaje otázkou procesu, dále následuje zefektivnění, harmonizace, standardizace, digitalizace a napojování na nové technologie a inovace. Každá fáze má své vlastní výzvy. Často pozoruji, že způsob uvažování se těžce odpoutává od minulosti, často se totiž vyskytuje tendence samovolného odporu v podobě názorů typu, „vždycky jsme to dělali takhle“ či „jsme tak jedineční a proto mimořádní“. Standardizace a harmonizace v rámci celé společnosti je tedy náročná. Lidský faktor nelze ani dostatečně zdůraznit, vypěstovat v lidech schopnost vypořádat se s novými výzvami, skutečně jim pomoci postoupit na další úroveň, aby mohli začít hrát roli zprostředkovatele transformace.

Když je řeč o zaměstnancích, ty nejlepší inovativní společnosti se svými zaměstnanci sdílejí všechna náležitá data, aby věděli, jak si společnost vede po finanční stránce, jak přispívá jejich vlastní tým a tak dále. Co v tomto ohledu umožňuje systém SAP a Digital Boardroom?

Jelikož jsme společností registrovanou na burze v New Yorku a Frankfurtu, musíme být opatrní se sdílením klíčových výkonnostních ukazatelů firmy v reálném čase. Sdílíme je poté, co jsou výsledky zveřejněny, tehdy však na všech možných úrovních, zemích, trzích a regionech. Vedení samozřejmě dostává veškeré potřebné informace v reálném čase. Většina důležitých čísel pro management byla již navíc gamifikována. Jelikož pravidelné výkazy zobrazují srovnání před a po, vidíte, jak si vedete v porovnání se stanovenými cíli i jaký výkon podávají vaši kolegové. Transparentnost často zajišťuje určitou potřebnou motivaci navíc ke konci čtvrtletí, abyste nejen splnili plán, ale také vyhráli!

Obrovský rozdíl oproti dobám, kdy jsem svou kariéru v korporátní sféře začínala já. Pamatuju, jak pouze pár vyvolených mělo k dispozici několik vytištěných excelových tabulek a jak o nich dlouhé hodiny za zavřenými dveřmi debatovali.

Dnes je to naprosto jiné. Od skrytých odkazů na tabulky sdílené na firemním portálu přes informace sdílené prostřednictvím emailů předávaných z generace na generaci mezi finančními řediteli jsme se dostali k vytvoření obrovské analytické zóny a k organizaci zajišťující nejen stanovení klíčových výkonnostních ukazatelů, ale i veškeré výkazy nezbytné k řízení společnosti. Tyto výkazy jsou uloženy na místě, kterému říkáme analytické úložiště, na jednom místě, k němuž má přístup každý zaměstnanec a může zde pomocí vyhledávače najít potřebné údaje. Samozřejmě, že musíte mít oprávnění, abyste viděli to, co vidět máte, přínos z analytických údajů však mohou čerpat všichni.

Zmínil jste se o gamifikaci, motivaci a adrenalinovém závodu na konci čtvrtletí. Jak mohou tabulky bavit někoho mimo finanční oddělení?

V tomto ohledu mohu být předpojatý, protože já jsem si budování komplexních finančních modelů, jejich navrhování a propojování skutečně užíval, je to pro mě něco jako umělecké dílo. Zároveň rozumím i těm, kteří to nechápou. Tabulkové procesory jsou stále mocným nástrojem, poskytujícím pružnost při manipulaci s daty či jejich simulaci. Na druhou stranu jsme svědky tendence upouštění od těchto tabulek. Dříve, když jste pro management připravovali prezentaci, vzali jste ze systému několik zpráv, v Excelu jste je zkombinovali a porovnali, nějak jste je obohatili, a nakonec jste přehled, který jste chtěli managementu prezentovat, exportovali do své PowerPointové prezentace. Od toho nyní přecházíme k naší službě Digital Boardroom, která poskytuje v reálném čase vhled do všech prvků výkonu společnosti, takže můžeme v případě potřeby sledovat výkazy online v reálném čase, nikoli stav platný několik dní předtím, kdy se prezentace připravovala. Doby, kdy každičký kousek informace pro management musel projít Excelem a PowerPointem jsou definitivně pryč! Užívání služby SAP Digital Boardroom navíc představuje i další výhody. Podporuje živou spolupráci mezi členy managementu, jelikož všichni účastníci vidí stejná data vnímaná jako jeden jediný zdroj pravdy pro všechny, aniž by bylo potřeba data jakkoli duplikovat či vytvářet oddělené soubory v Excelu či PowerPointu. Naprostá transparentnost je zvýšena skutečností, že standardizované výkazy ohledně klíčových funkcí jako jsou finance, provoz, marketing a prodej a analýza již nadále nejsou připravovány lidmi (což mohou být zaujatí jednotlivci), nýbrž nezávislým systémem. Používání služby Digital Boardroom je snadné, má intuitivní uživatelské rozhraní a – jelikož následující generace má být vizuálně orientovaná – bohatá vizualizace živých dat omezuje statické prezentace. V neposlední řadě lze Digital Boardroom využít nejen pro výkaznictví, nýbrž také pro rychlé, pružné a přesné rozhodování využívající rozpoznávání vzorců, simulaci a prognózy, což s sebou opět nese funkci zprostředkovatele transformace, o níž jsme již hovořili.

Letos v září jsme si připomněli 10 let od chvíle, kdy zkrachovala Lehmann Brothers. Zaměříme-li se nejen na data, ale i na schopnost je využívat, jak byl SAP na tuto krizi připraven? Co se od té doby finanční ředitelé naučili? Dokážete předpovědět příchod další krize?

Tehdy jsem pracoval pro SAP a žil v oblasti sanfranciského zálivu, takže jsem vše zažíval skutečně z první ruky. Netvrdím, že krize udeřila z čistého nebe, pád takto velké banky byl však skutečný šok. Pamatuji si, jak se objevily první zprávy a náhle byl zasažen celý finanční sektor. Myslím, že na takovou krizi nebyl připraven nikdo a byla pro nás překvapením. Sice ne přes noc, ale během pár týdnů na některých trzích zmizelo zhruba 50 % našich zdrojů. IT projekty a investice všichni zastavovali. SAP prošel krizí nejen regulováním nákladů, ale i díky stabilní páteři v důsledku opakující se údržby systému výnosů. Finančním ředitelům to dalo lekci v tom smyslu, že se naučili vytvářet odolnější, předvídatelnější a pružnější modely podnikání. Přechod SAP k vytvoření cloudové společnosti je vyjádřením těchto snah. Do roku 2020 očekáváme 75 % našich výnosů ze služeb cloudu a údržby. Jsem přesvědčen, že mnohé společnosti učinily něco podobného, přetvořily své podnikatelské modely a posunuly se směrem k modelům spotřeby založených na předplatném. Musím se zmínit také o pružné nákladovosti. Téma sezónních pracovníků je politicky nanejvýš citlivé, z finančního hlediska však rozumné. V neposlední řadě věřím, že krize byla okamžikem prozření. Příležitosti jsou spojeny s rizikem. Minimalizace rizik má stejný význam jako využití příležitostí.

Na rok 2020 je předpovídána další krize. Jsou nyní společnosti připravenější utkat se s možnou nadcházející finanční krizí?

Ačkoli ekonomicky jsme v trochu lepší kondici, krize je krize. V minulosti jsme již určité hospodářské a finanční krize zažili a z každé z nich jsme se trochu poučili ohledně toho, jak usilovat o ziskovost a příležitosti generovat příjem. Příští finanční krize bude jiná, vzplane pravděpodobně někde jinde, v tomto globalizovaném světě se však rozšíří velice snadno, nejen geograficky, ale i mezi odvětvími. Existuje mnoho potenciálních citlivých roznětek, například obchodní válka mezi USA a Čínou nebo Čína s jejím hospodářským rozmachem a půjčkami, vyřešena dosud nebyla ani krize Eura. Je spousta možných kandidátů, kdybych však uměl jmenovat jednoho konkrétního a kdy k tomu dojde, vedl bych svůj vlastní hedgeový fond a přišel bych tak o příležitost pracovat pro SAP a vašemu časopisu poskytnout tento rozhovor.

Nejste poněkud nervózní z toho, že jste expert, víte, že se blížíme k vrcholu a že odtud již můžeme pouze klesat?

To je velice dobrá otázka. Pohlížím na to z hlediska „životního cyklu“: je naší přirozeností usilovat o růst a zisky, vyhledávat příležitosti a výnosy. Často se to však děje za doprovodu sebenaplňujícího vedlejšího účinku, totiž že rizika jsou pod- a hodnota trhu nadhodnocována, spolu s nadějí či vírou, že závody nikdy neskončí. Třebaže naše vyhlídky mohou být optimističtější, dějiny nám ukazují mnoho nevyhnutelných krizí, kupříkladu velkou depresi, která započala v roce 1929. Propadnout nervozitě nám nepomůže. Je třeba připravit se co nejlépe a pak na každou krizi pohlížet jako na novou výzvu a příležitost něčemu se naučit, podrobit svůj výkon rozboru a krizi přetvořit ve výhodu.

Stál jste v čele globálního post-akvizičního integračního projektu dvou klíčových akvizic, SAP Ariba a SAP SuccessFactors, kdy jste odpovídal za finanční stránku. Každá akvizice má prý tři fáze – analýzu, implementaci a post-implementační fázi. Čemu jste se naučil? Je některá fáze důležitější než jiná?

Jelikož jsem již ve své kariéře zažil více než tříleté období, kdy jsem se věnoval provádění fúzí a akvizic, bylo pro mne zajímavou obohacující zkušeností zodpovídat i za tu druhou stranu, konkrétně post-fúzovou integraci. Zatímco první část se zabývá převážně identifikací finančních cílů, po čemž následují finanční modely a poté finální vyjednávání o smlouvách a rozhodnutí o akvizici firmy, post-fúzová integrace je celá o uskutečňování očekávaných synergií a zároveň slučování procesů a organizací – dle mého skromného mínění jde bezpochyby o náročnější část, kde můžete hodně získat, ale i mnohé ztratit.

To, co jsem si z post-fúze odnesl, lze shrnout následovně: „Univerzální řešení neexistuje.“ Post-fúzová a akviziční fáze je spíše o pečlivé úpravě integrace na míru vzhledem ke korporátní strategii, výzvám trhu a především vzhledem k záměru akvizice a samotné získané společnosti. Co se týče SAP SuccessFactors a SAP Ariba, měli jsme dva cíle: stát se cloudovou společností, a tudíž jsme chtěli nejen ochránit jejich agilitu na trhu, znalost cloudu a podnikatelský přístup spojený s cloudovým řešením, ale chtěli jsme rovněž všechny tyto součásti vzít a sloučit je v rámci prostředí SAP tak, abychom se stali skutečnou cloudovou společností na úrovni svého DNA. Integrace je rozhodně soustředěna na lidi. Nepodceňujte otázku managementu změny, managementu talentu, jasné komunikace, to vše je důležité, jelikož hodnota společnosti pochází od lidí.

Philippe, ve svém okolí jste znám jako finanční ředitel se skvělým smyslem pro humor. Jste si toho vědom? Proč jsou finanční ředitelé tak často považováni za nudné, pesimistické a introvertní manažery?

Skutečně? S tou introverzí bych souhlasil, to však neznamená chybějící smysl pro humor. Při prezentacích jsem extrovertem z donucení a vždy dbám na to, abych do nich začlenil něco vtipného, jak jste sama mohla vidět. Podle mne je humor skutečně nezbytný, především pak na pracovišti. Nemůžete mít pouze suchá data a výkazy, aniž byste měli příležitost zasmát se s kolegy. Já se směju hodně, někdy až k slzám. A jak si člověk může svůj optimismus udržet, i když vidí „špatná čísla“? Nepříliš dobré výsledky považuji za výzvu ke zlepšení. Hodně energie čerpám od lidí, s nimiž pracuji. SAP má skutečně úžasnou firemní kulturu kombinovanou s vysokým stupněm profesionality s množstvím individuálních rysů. Také miluji sport. Jezdím na kole, hraji golf a už se těším na zimní lyžování.

Linda Štucbartová

Senát zvolil své vedení

Na ustavující schůzi Senátu byl zvolen nový předseda horní komory Parlamentu. Se ziskem 46 hlasů se jím stal stávající místopředseda Jaroslav Kubera. Ten tak střídá ve funkci dosavadního předsedu Milana Štěcha. Místopředsedy byli zvoleni senátoři Jan Horník a Jiří Růžička (za STAN), Jiří Oberfalzer (za ODS), Miluše Horská (za KDU-ČSL a nezávislé) a Milan Štěch (za ČSSD).

Jaroslav Kubera získal ve druhém kole volby 46 z 80 odevzdaných hlasů senátorek a senátorů. Dosavadní místopředseda chce navázat na práci Milana Štěcha, který byl šéfem Senátu 8 let. „Hlavní poslání horní komory Parlamentu v tomto volebním období je ochrana Ústavy, demokracie a svobody. Velice oceňuji práci předchozích předsedů Senátu a vím, že nebude snadné na ni navázat. Vzdal jsem se ale všech ostatních aktivit, abych mohl pracovat pouze pro Senát. Přerod politika ve státníka není jednoduchý, ale jsem přesvědčen, že díky svým zkušenostem jsem takového přerodu schopen,“ uvedl nový předseda Senátu Kubera po oznámení výsledků volby.

ČESKÉ PODNIKATELKY SLAVÍ ÚSPĚCHY HLAVNĚ V OBLASTI OBCHODU A SLUŽEB

Letošní 11. ročník projektu Ocenění Českých Podnikatelek, který vyzdvihuje úspěšné české ženy na poli podnikání, vrcholí vyhlášením vítězek. Ve všech ohledech se jedná o nejsilnější ročník a silné podnikatelské příběhy.

Stejně jako v předešlých ročnících i letos si úspěšné české podnikatelky odnesly ceny v kategoriích podle velikosti firmy i čtyři speciální ocenění.

Cílem projektu OCP je od jeho samého začátku objevovat a zviditelňovat úspěchy českých žen – podnikatelek a nejen to. Jeho smyslem je také vytvořit platformu plnou inspirace, vzájemného respektu, spolupráce a přinášet příklady úspěšných českých lidí pro budoucí generace podnikatelů. „Také v letošním roce platí, že doménou českých podnikatelek jsou především obchod a služby, kde působí hned 62 % finalistek. Výrobě se věnuje 16,5 % podnikatelek, 13 % podniká ve stavebnictví, 10 % v dopravě či logistice, 8 % ve vzdělávání, 7,5 % pak shodně ve zdravotnictví a také v gastronomii a potravinářství. Zhruba 6 % podnikatelek působí v oboru cestovního ruchu. Jsem velmi ráda, že i letos máme mezi vítězkami podnikatelky, které již v minulosti v Ocenění Českých Podnikatelek uspěly. Svědčí to o jejich stabilitě a usilovné práci na jejich růstu,“ říká zakladatelka projektu Ocenění Českých Podnikatelek, Helena Kohoutová.

vítězky kategorie Malá společnost – Olga Landová, Hana Raková a Pavla Polišenská

Záštitu nad letošním ročníkem převzalo stejně jako v případě jubilejního ročníku Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky. „Jako každý rok je nám ctí udělit záštitu právě tomuto projektu, který si váží a zviditelňuje úspěšné podnikatelky. Ženy si v podnikání zaslouží naši podporu a je pro mě jako vrcholovou manažerku potěšitelné, že jich v podnikání přibývá. Jsem přesvědčena, že právě takové projekty, jako je tento, dodávají ženám nejen vůli vše zvládnout, ale i radost a hrdost,” říká ministryně průmyslu a obchodu České republiky, Marta Nováková.

Záštitu nad galavečerem Ocenění Českých Podnikatelek udělilo Ministerstvo práce a sociálních věcí. „Ženy v Evropské unii stále vydělávají v průměru o 16 % méně než muži. Avšak Česká republika má druhý nejvyšší rozdíl ve výdělcích žen a mužů v EU a to 21,8 %. Ženy totiž primárně zajišťují péči o děti, ale i starší členy rodiny a na delší období opouštějí trh práce. Nízké zastoupení mužů pečujících o děti pak souvisí s ekonomickou volbou rodiny o tom, kdo zůstane doma a kdo bude vydělávat. Proto jsem velice ráda, že svět podnikání je otevřený i ženám, a ty v něm dokáží být velmi úspěšné. Jak ukazují výsledky soutěže Ocenění Českých Podnikatelek z minulých let, některým se daří úspěšně podnikat i v oborech, které jsou považovány spíše za mužskou doménu. Stát by měl podnikatelkám vyjít vstříc hlavně při zjednodušování administrativní zátěže při komunikaci se státní správou a přizpůsobení rekvalifikací potřebám zaměstnanců a zaměstnavatelů,“ říká ministryně práce a sociálních věcí, Jana Maláčová.

vítězky kategorie Velká společnost – Irena Hrnčířová, Olga Kupec a Zdeňka Heyn Edlová

Odborný garant soutěže, společnost CRIF – Czech Credit Bureau, vybírala z 28 535 potenciálních kandidátek, které odpovídaly kritériím soutěže. Z nich bylo na základě ratingu nominováno 1062 semifinalistek s nejlepšími ekonomickými výsledky. Ve finále se vybíralo ze 120 firem a 83 z nich splnilo všechna kritéria. „Z databáze Cribis vyplývá, že více než 70 % finalistek OCP 2018 působí na trhu déle než 10 let. Je potěšující, že v ČR je mnoho dlouhodobě úspěšných podnikatelek. Svědčí to o tom, že se jim povedlo nejen dobře stanovit firemní vize a strategie, ale také své podnikání flexibilně přizpůsobit změnám na trhu. Nikoho asi nepřekvapí, že čtvrtina finalistek podniká v Praze. Více než 10 % z finalistek má sídlo v Jihomoravském, Moravskoslezském a Středočeském kraji. Ostatní finalistky potom fungují v dalších 7 krajích. Úspěšné podnikatelky tedy můžeme najít prakticky v celé republice,“ sdělil Pavel Finger, místopředseda představenstva CRIF – Czech Credit Bureau, a.s.

„Dovolte mi v roce 100. jubilea založení Československa připomenout slova prvního prezidenta Tomáše G. Masaryka, který obhajoval zapojení žen do práce i veřejného života: „Moderní česká žena znamená našemu malému národu zdvojení našich sil. Správně poukazoval na to, že země, která nevyužije polovinu svého potenciálu, je odsouzená k pouze polovičnímu úspěchu. Vodafone dlouhodobě podporuje obrovský potenciál žen, které jsou čím dál aktivnější i jako podnikatelky,“ sdělil Michal Müller, obchodní ředitel pro firemní zákazníky společnosti Vodafone, zástupce hlavního partnera projektu.

vítězka kategorie Cena ČSOB – Výjimečná podnikatelka, Kateřina Šrámková

Vítězky 11. ročníku projektu:

MALÁ FIRMA

  1. ICE CAFÉ s.r.o. Pavla Polišenská
  2. Esthé – Klinika estetické medicíny, a.s. Hana Raková
  3. MARKET POINT, s.r.o. Olga Landová

STŘEDNÍ FIRMA

  1. KALA TRANS s.r.o.. Ilona Kalová
  2. Aquastyl International, s.r.o. Eva Domenici
  3. ADI interiér s.r.o. Renata Kobzová

VELKÁ FIRMA

  1. LUBRICANT s.r.o. Zdeňka Heyn Edlová
  2. Abydos s.r.o. Olga Kupec
  3. KTA technika Irena Hrnčířová

CENA ČSOB – VÝJIMEČNÁ PODNIKATELKA

Zámek Loučeň – Kateřina Šrámková
„S paní Kateřinou Šrámkovou, chcete-li zámeckou paní, jsme se potkali již v loňském ročníku OCP. Zaujal nás její příběh, který je spojen se záchranou historického objektu – zámku v obci Loučeň. Navíc vybudovala v zámeckém parku 12 unikátních labyrintů a bludišť, čímž zatraktivnila samotnou památku. Prohlídky zámku a celého areálu probíhají zásadně s kostýmovou postavou, pořádají speciální tematické, dětské, večerní a čokoládové prohlídky. Součástí objektu je i hotel. Celý koncept je netradiční a díky tomu je zámek Loučeň mezi TOP 10 nejnavštěvovanějšími památkami v České republice. Je příkladem pro ostatní vlastníky a provozovatele památek, kteří se inspirují jejími nápady. Dokázala se odlišit od konkurence na trhu, od zajetého modelu provozování historických památek a tím zcela oprávněně získává titul Výjimečná podnikatelka,“ vysvětluje Petr Manda, ředitel Firemního bankovnictví ČSOB.

CENA ZA DIGITÁLNÍ TRANSFORMACI – pod patronací Microsoft

unuodesign, s.r.o. – Petra Plemlová
„Příběh Petry Plemlové ze společnosti unuodesign je typickým příběhem digitální transformace. Firma podnikající s textilní galantérií zjistila, že se potřebuje lépe orientovat ve svém skladu, tak vyvinula interní aplikaci pro skladování a vybavování skladových zásob. Tuto aplikaci posléze začala nabízet i jiným firmám a vznikl tak business a zdroj příjmu, který byl nezávislý na původním podnikání. Ze čtyř pilířů digitální transformace paní Plemlová inovovala procesy ve své firmě a zároveň vytvořila nový produkt/službu, a proto jsme ji zvolili jako vítězku kategorie za Digitální transformaci,“ říká Ondřej Novodvorský, ředitel pro malé a střední firmy společnosti Microsoft ČR.

CENA ZA INOVATIVNÍ ŘEŠENÍ – pod patronací České pojišťovny

IN-EKOTEAM s.r.o. – Eva Komárková
„Firma IN-EKO TEAM s.r.o. paní Evy Komárkové mě zaujala okamžitě jednak svým posláním “all for water”, a pak hlavně tím, že veškerá zařízení a technologie jsou vyvinuty konstruktéry u nás v Čechách. Žádný dovoz, ale naše úžasné české mozky. Výsledek práce této firmy s celosvětovou působností můžete vidět, můžete ochutnat. Poslání této “očišťovací a vodu napravovací” společnosti je přesně v souladu s postojem naší firmy k přírodě a jejím bohužel vyčerpatelným zdrojům,“ zdůvodňuje výběr pro udělení Ceny za inovativní řešení Šárka Dolanská, krajská ředitelka Praha II České pojišťovny.

CENA ZA VÝJIMEČNÝ RŮST FIRMY – pod patronací Mastercard

unuodesign, s.r.o. – Petra Plemlová
„Příběh paní Plemlové je unikátní v tom, že se 4 dětmi prakticky vlastními silami vybudovala z nuly e-shopy, které zatím v České republice na trhu chyběly, a návazná digitální řešení pro automatizaci skladových procesů, která pomáhají i dalším e-shopům. To vše navíc s ekologickým přesahem. S ohledem na tato fakta a výsledky, kdy tržby její společnosti rostou dvojnásobným tempem, tak se stává letošním vítězem v kategorii Výjimečný růst firmy,“ říká Tomáš Doležal, marketingový manažer za ČR a SR společnosti Mastercard.

Auditorem projektu je již několik let poradenská firma NSG MORISON, která každoročně analyzuje jak finanční ukazatele firem, tak podnikatelské chování žen. „Česko je plné schopných, vzdělaných a talentovaných žen. Přesto stále, díky tomu, že ženy dělají business s velkou mírou proto, že je to baví, nikoliv prioritně pouze pro peníze, nedosahují tak velkých finančních zisků. Přesto ženy mají neuvěřitelný výkon a jsou efektivnější. Jen si to stále dostatečně neuvědomují. Ženy obecně pracují o dost více než muži. Vedle logiky, strategického myšlení a klasických kompetencí dobrého šéfa totiž ženy využívají a přirozeně ovládají lépe i další dovednosti, jako je emoční inteligence, či ženy častěji volí řešení win-win vhodné pro všechny. Muži naopak někdy soutěží a bojují pouze za vlastní zájem i tam, kde to není efektivní. Ženy podnikatelky, přestože se také potýkají s nedostatkem zaměstnanců, vykazují právě díky jejich empatii, větší loajalitu svých zaměstnanců, což je v současné době velice přínosné, “ konstatuje Petr Šíma, partner NSG MORISON

Regionální firmy věří designu. Pět úspěšných příběhů spolupráce mladých designérů a českých značek

Kolekce Candy firmy Jelínek od Jaroslava Juřici, foto: Jelínek

Propojení dvou odlišných světů – světa designu a světa byznysu a marketingu, který se řídí odlišnými principy, má vlastní pravidla a mantinely. Umějí spolu tyto dvě strany spolupracovat? Máme skvělé české designéry, umějí ale firmy využít jejich potenciál? Našli jsme pro vás pět příkladů, ve kterých komunikace mezi českými regionálními výrobci a designéry funguje.

Nápadité využití netradičních materiálů

Fatra patří mezi významné evropské firmy v oboru zpracování plastů. dlouhodobě spolupracuje s českými designéry. Už v 70. letech navrhla pro Fatru ikona českého designu, Libuše Niklová, první gumové hračky jako Slona, Buvola či Žirafu. Za kolekci nafukovacích hraček, které navazují na její odkaz, od designérů Anny a Jerryho Kozových, Jana Čapka a Zuzany Lednické získala Fatra ocenění v rámci Czech Grand Designu 2013.

Fatra ale spolupracuje i na dalších projektech se současnými špičkovými designéry, kterým poskytuje materiál na zpracování jejich kolekcí, ať už na kabelky pro Vivien Babicovou nebo pláštěnky pro Michaelou Čapkovou.

Kolekce pláštěnek od módní návrhářky Michaely Čapkové, zdroj: Michaela Čapková

„S Michaelou Čapkovou proběhla výborná spolupráce. Do té doby neměla zkušenost s technologií svařování měkčeného PVC, jako první jsme jí tedy vzali do výroby, kde si mohla prohlédnout naši technologii a druhy námi vyráběných materiálů. Osobně pak byla i u vlastní výroby, kde se mohla částečně na tvorbě sama podílet a vše si připravit podle svých představ,“ popisuje pro obě strany netradiční spolupráci Veronika Vaňhová z Fatry. Podobné projekty jsou pro Fatru jednou z možností, jak nápaditě prezentovat své materiály a jejich nevšední aplikace v praxi.

Originální design šetrný k přírodě

Kladenská firma Ecozz vyrábí nákupní designové tašky, batohy a kabelky z recyklovaných PET lahví. Na trhu funguje deset let a dlouhodobě spolupracuje na návrzích produktů s několika českými designéry. Je pro ně důležité, aby kromě základního požadavku šetrnosti k přírodě byly funkční a měly originální design, kterým se budou odlišovat od konkurence.

Láhev Slim bottle vznikla ze spolupráce firmy Ecozz a studia BOAdesign, zdroj: BOAdesign

„Zatím nejlepší spolupráce proběhla s Boadesign, kteří pro nás navrhují už čtyři roky,“ říká majitel firmy Lukáš Hanes. „Našli jsme je díky výběrovému řízení vyhlášeného Czechdesignem, když jsme hledali nový design pro naše nové ekologické tašky.“

Studio BOA tvoří designér Petr Mikošek a oděvní návrhářka Michaela Vrátníková. Pro oba autory je při tvorbě hlavním cílem propojení originálního tvaru, funkce a především kvalita zpracování. „S Ecozz spolupracujeme dlouhodobě, postupně vyvíjíme nové produkty a rozšiřujeme portfolio firmy. Postupně vzniklo několik designů tašek a také funkční láhev na vodu Slim bottle,“ říká Michaela Vrátníková. Momentálně pracují na novém designu textilní sbalitelné cestovní tašky a batohu.

Více zde.

První ženská podnikatelská mise z České republiky do Izraele, říjen 2018

První ženská podnikatelská mise z České republiky do Izraele proběhla v termínu od 12.10. do 20.10. 2018. Cílem mise bylo seznámit se s fungováním ekosystému start-upů v Izraeli v rámci pojetí Start-Up Nation, inspirovat se vhodnými modely a navázat osobní kontakty pro další spolupráci. Mise se zúčastnilo 22 žen z řad CEOs, investorek, vysoce postavených manažerek v korporacích, v akademické sféře i v neziskovém sektoru a genderovou diverzitu mise podpořila účast studenta Soukromé střední školy grafické. Misi připravila a vedla Linda Štucbartová, ve spolupráci s Igorem Neumannem, CK Kareta Tour, oba dva jako členové ČISOK.

V rámci mise delegace navštívila 10 firem a institucí (Herzliya Accelerator Center, PICO Venture Partners, Maskit, Red Hat, IDCBeyond, Pearl Cohen, Amazon, Ministerstvo zahraničních věcí Izraele, OurCrowd a Mobileye). Za pouhých pět dnů proběhlo celkem 18 různých prezentací a setkání s více než čtyřmi desítkami izraelských protějšků z vybraných inkubátorů, akcelerátorů, investičních fondů, velkých korporací, ale i z prostředí akademie či neziskového sektoru. Izraelskými protějšky byla vždy mise velmi příznivě přijata, oceňovali aktivní vystupování zúčastněných i ochotu k diskuzi o možné vzájemné podpoře a další spolupráci.

V rámci mise proběhla rovněž návštěva velvyslanectví ČR v Tel Avivu a setkání s chargé d’affaires Kateřinou Moravcovou a vědeckou diplomatkou Delanou Mikolášovou. Izraelsko-česká obchodní komora připravila večerní neformální networkingové setkání, při kterém proběhlo představení nejen aktivit Komory a jejích členek, ale i nového konceptu Pepperbanking. Zástupkyně Izraelsko-české obchodní komory slíbily reciproční návštěvu v České republice v roce 2019.

Autor: Marcela Janíčková, zakladatelka Visual Coach

Doprovodný program sestával z exkurzí po Tel Avivu, Jeruzalémě, na Massadě a jednodenního pobytu u Mrtvého moře. Většina účastnic byla v Izraeli poprvé a oceňovala možnost nejen se seznámit s izraelským start-up ekosystémem, ale poznat na vlastní oči zemi, o které mají lidé často zkreslené představy utvořené na základě zpráv z médií.

Je téměř nemožné shrnout všechny poznatky a přednášky do krátkého textu, proto jsem si připravila závěrečné inspirativní desatero rad, které se opakovaly nejčastěji na pozadí příběhu jak se z Izraele, země vyvážející pomeranče, stala země start-upů a technologií.

  1. Tachles přístup neboli „rychle k věci“ je zásadní pro rychlé aktivní navázání vztahů s izraelskými partnery.
  2. Izraelský trh je omezený, každý výrobek a služba se proto navrhuje již s výhledem na globální trh.
  3. Selhání a neúspěch není stigma, je to pouze krok na cestě ke zlepšení a úspěchu.
  4. Status quo nestačí. I špičkové služby či produkty je nutné neustále rozvíjet.
  5. Každá kniha má mnoho stran. Nebojte se napsat vlastní příběh.
  6. Diverzita není pouze slogan. Izraelci za úspěch vděčí diverzitě více než 70 národností a tuto skutečnost rádi a opakovaně zdůrazňují.
  7. Solidarita s ostatními a potřeba společnosti vracet je v Izraeli velmi silná. Velké společnosti nabízí zaměstnancům možnost věnovat až 20 % pracovní kapacity smysluplným projektům se společenských dopadem.
  8. Recept na úspěch z pohledu jedné z nejúspěšnějších investičních společností lze vyjádřit následovně
    V+M+C+A = S², v českém jazyce H+M+K+A=Ú²
    Hodnoty + mise + kreativita + akceschopnost = úspěch na druhou
  9. Role vlády a státních institucí nespočívá v regulaci, ale spíše v poskytování optimálních podmínek pro to, aby podnikatelské a další subjekty mohly plnit vlastní roli co nejlépe.
  10. Přátelství mezi Českou republikou a Izraelem je dlouhodobé, opírající se o tradici a pevné základy. Z minulosti či z podstaty však v dynamických podmínkách 21. století dlouhodobě žít nelze. Je důležité na tomto nadstandardním přátelství nejen stavět, ale i dále jej rozvíjet.

Úspěšnost mise se často měří pouze spokojeností jednotlivých účastníků. Lze říci, že tato mise byla úspěšná nejen z pohledu spokojenosti, ale i s ohledem na další návazné programy, které vzniknou právě díky izraelské inspiraci. Účastnice projevily zájem o koncept municipálního akcelerátoru či koncept OurCrowd a jejich rozšíření i do regionů, o bezpečnostní systém Mobileye a přislíbily snahu o prosazení jeho používání ve veřejné dopravě, či větší pozornost podpoře projektů zaměřených na kombinaci technologií a zdravotní prevence.

Linda Štucbartová a Diversio bude dále pokračovat v aktivním rozvíjení česko-izraelských vztahů a nabízí možnost propojení a zaštítění jednotlivých projektů. Dalšími projekty v oblasti misí bude projekt pro středoškolské studenty věnovaný rozvoji podnikatelských dovedností v kombinaci s novými technologiemi, pokračovací mise v roce 2019 a založení Prvního izraelsko-českého akcelerátoru zaměřeného na technologie a podporu žen.

Velké poděkování za realizaci patří panu velvyslanci Danielu Meronovi a jeho zástupkyni Irit Amitai z izraelského velvyslanectví v Praze, chargé d’affaires Kateřině Moravcové a vědecké diplomatce Delaně Mikolášové z českého velvyslanectví v Tel Avivu, dr. Ravia Zadok a Dr. Andymu Davidovi z Ministerstva zahraničních věcí Izraele, Karlu Kortánkovi a Tomáši Pojarovi z Česko-izraelské obchodní komory, stejně jako Davidu Hercky a Assafu Dovratovi z Izraelsko-české obchodní komory.

Za všechny účastnice si dovolím citovat zpětnou vazbu Jany Hrstkové, Operating Principal Keller Williams, členku Boardu Nadace Jana a Medy Mládkových a prezidentku Harvard Alumni Club v Praze.

„Mise jsou obecně moderním prostředkem podpory nových projektů a představují efektivní nástroj k navázání osobních kontaktů se zahraničními partnery. Cílem je také synergie a program, který uspokojí maximální možný počet účastníků delegace. Myslím, že naší první ženské podnikatelské misi do Izraele se tuto vizi podařilo naplnit velmi dobře. V jejím průběhu jsme měli příležitost jednat mimo jiné s partnery z Hezliya Accelerator Center, PICO Investment Fund, Red Hat, IDCBeyond, OurCrowd, Mobile Eye. Mne osobně zaujal příklad nejúspěšnějšího izraelského start-upu Mobileye, který nabízí velmi pokročilou technologii asistenčních systémů pro řidiče, což může být inspirativní také pro Českou republiku. Program podnikatelské mise byl velmi profesionálně a důkladně připraven. Velké poděkování patří Lindě Štucbartové z Diversio, která program připravila a odborně zaštítila, jakož I České ambasádě v Tel Avivu, Ministerstvu zahraničních věcí Izraele a Izraelsko-české obchodní komoře. Misi bych doporučila především těm, kteří se zajímají o nové trendy v oblasti nových technologií, investičních příležitostí, start-upů a vzdělávání. Už teď se těším na další misi, kterou Diversio plánuje na podzim 2019.”

Linda Štucbartová


A závěrem báseň Lenky Čábelové, Communication and CSR Lead, společnosti Microsoft. Merci

Vítejte doma

Vítejte ve městě
Jehož páteří je cyklostezka
Kde balkony dýchají
A náměstí se smějí

Vítejte ve městě s oblými rohy
V zahradě na poušti
Přes křehkost bytí
Ti znovu a znovu
Otvírá srdce dokořán

Abstraktní krása vykroužená betonem
Decentně zakrytá zeleným závojem
Jak hledač perel proplouvám ulicemi
A jednu po druhé navlékám na šňůru údivu

Spousta měst předvádí svůj street art
V bílém městě tiše ohromí the art of city

Jsem tu jen jeden den
A nejsem tu cizí
I mně dá právo na návrat
Vítejte doma, šeptá

Srdečně Vás zveme na Týden podnikání ČR 2018

HLAVNÍ UDÁLOST

Týdne podnikání ČR se uskuteční v pondělí 12. listopadu od 17h
v networkingovém centru Opero. Tématem diskuze s pozvanými hosty bude CIRKULÁRNÍ EKONOMIKA.

Letošní Týden inovací ČR zahájí H.E. Stephen B. King, velvyslanec USA v Praze a Lukáš Sedláček, ředitel pořádající společnosti European Leadership & Academic Institute.

Registrujte se, prosím, co nejdříve. Kapacita hlavní události ji omezena.

REGISTRACE A VÍCE INFORMACÍ ZDE

DOPROVODNÉ UDÁLOSTI

se uskuteční po celé České republice ve dnech 12. – 18. listopadu.

Těšit se můžete například na panelovou diskuzi o startupech (CzechInvest Praha), workshop Průmysl 4.0 pro firmy (Inovační centrum ústeckého kraje), seminář o akceleračních programech (ImpactHub Brno), konferenci Zlin.Tech (Technologické inovační centrum Zlín) nebo setkání podnikavých žen (Karlovarská agentura rozvoje podnikání).

Máme co slavit? Pohled na jubilejní ročník Designbloku

Slavnostní dvacátý ročník Designbloku právě skončil a je tedy načase začít bilancovat. Které instalace a výrobky nás letos chytly za srdce a kdo to naopak tentokrát doslova odflákl? Podívejte se s námi na výběr toho nejlepšího a nejhoršího z Designbloku 2018.

Předně je třeba říct, že nad hlavním prostorem – Průmyslovým palácem – vyniká Colloredo–Mansfeldský palác s výstavou Manifest a Lapidárium s instalacemi několika vybraných umělců. Každý z participantů, který vystavuje v těchto dvou působivých budovách, správně chápe, že skrze design může vyprávět příběhy, vdechnout objektům výjimečné emoce a třeba i navést návštěvníka k určitému poznání. Ať už je to Velčovského polemika s konzumem, nadčasové zpřítomnění umění podle Evy Eisler nebo hry s možnostmi šperku v režii Zoryi, vždy je to osobitý, intenzivní a překvapivý vhled do světa, v němž vládne design. Ani v jednom křídle Průmyslového paláce bohužel na nic tak hlubokého nenarazíte. Na vině je samozřejmě jednak prostor se svými jasně danými limity, ale možná i strach z toho vystoupit z davu a šokovat. Bez této schopnosti se ale návštěva Openstudia a Superstudia stává jen povinnou školní vycházkou.

Instalace značky Milimu, Designblok 2018, foto: LUCY Creative Agency

Krása východu

Zasloužený úspěch letos sklidila značka Milimu se svoji tajuplnou instalací od Matěje Činčery a Jana Klosse. Designérka Milina Havrlantová nejen že tvoří nadčasová a funkční psaníčka, navíc má ještě cit pro správnou formu a náladu. Rudomodrý pokojíček pro její dvě krásné kabelky vzbuzoval touhu vydat se daleko do východní Asie a popíjet saké při západu slunce. Stručně řečeno, tohle je expozice, která v sobě snoubí vše. Kvalitní produkt i působivou a nápaditou prezentaci, která nepotřebuje extrémní rozpočet, ale stačí ji dobrý nápad a zpracování. Bravo.

Instalace Karly Olšákové, Designblok 2018, foto: LUCY Creative Agency

Sláva modré

Vizuálně nás bavila také Karla Olšáková, která se na pět dní usídlila v průzračně modrém výklenku, kde představovala svoje nové šperky inspirované stavbou La Muralla Roja od Ricarda Bofilla. Obytný komplex postavený ve Španělsku si hraje s netradičním kontrastem modré a růžové. Stejně tak mladá návrhářka pokládá na modré piedestaly své minimalistické, od zbytečného dekoru osekané, pastelově růžové šperky. V jednoduchosti je krása už po staletí a Olšákové se tento nesmrtelný úzus podařilo vrchovatě naplnit.

Instalace fantaskního lesního světa šperkařky Janjy Prokić, Designblok 2018, foto: LUCY Creative Agency

Energie jménem Janja

Třetím jménem, u něhož se každý musel zastavit, byla Janja Prokic. Její esprit, energie a nakažlivý entuziasmus je vždy jako magnet. Nemusíte být fandou jejích věci, ale její naturel a nadšení pro šperk vás stejně dostane. Stejně jako fantaskní svět zvířat a bájných bytostí, ve kterém je Janja jako doma. Pro tento ročník vymyslela kolekci netradičních korun pro lesní královny, a i když si ji pod stromeček asi přát nebudete, vsadím se, že bude jednou z těch věcí, které vám utkvěly v paměti.

Více čtěte zde.

Čeští lídři jsou připraveni expandovat, trápí je však nedostatek zaměstnanců

Téměř 73 procent finalistů projektu Ocenění Českých Lídrů má problém se sháněním nových zaměstnanců. Na vině je podle nich nejen vysoká zaměstnanost v České republice, ale také náš vzdělávací systém, zejména na středoškolské úrovni. Vyplývá to z průzkumu mezi českými lídry, který u příležitosti 2. ročníku soutěže realizovala pořádající Agentura Helas.

Nedostatek pracovních sil je problémem, se kterým se v Česku vlivem velmi nízké nezaměstnanosti potýká většina firem. Postihuje všechny obory napříč naší ekonomikou a trápí i české lídry. Firmy se tak snaží svým zaměstnancům vytvářet takové pracovní podmínky a prostředí, díky nimž si budou moci udržet ty stávající. S nacházením nových pracovníků však stále bojují, a to nejen kvůli faktu, že výší platu nejsou schopni konkurovat velkým korporacím.

„Vzhledem k našemu oboru podnikání, který přináší lidem základní složku jejich potravy, bychom neměli mít problém s atraktivností našeho řemesla, ale opak je pravdou. Učební obor mlynář v porevoluční euforii dávno zanikl a nedaleká potravinářská střední škola v Pardubicích registruje jen minimální zájem o mlynářské studium. Toto je systémová chyba, protože školstvím produkovaní rekreologové a sociologové nás v dobách zlých určitě neuživí. Mlynáře si prostě musíme vychovávat sami, abychom i nadále zajistili významnou přidanou hodnotu českému obilí v podobě mouky,“ říká jednatel společnosti Mlýny J. Voženílek s.r.o. Jaroslav Horák.

Stejný pohled na otázku hledání nových zaměstnanců má i Pavel Sobotka, ředitel technologické společnosti Frentech Aerospace. Ten vidí problém nejen v nedostatku lidí, ale také v jejich odborné přípravě. „Některé profese jako soustružník nebo frézař se již na učňovských školách ani nevyučují. Je to pro stát, který je průmyslově orientován, doslova pohroma,“ upozorňuje Sobotka s tím, že je nutné změnit „pravidla hry“ a vrátit význam slovům jako řemeslník, učeň řemeslo, práce a odpovědnost. „Bohužel nebude stačit pouze motivovat mladé lidí, ale bude nutné přesvědčovat i jejich rodiče, a to bude velmi těžké. Začít ale musíme „včera“. Naši firmu a další podobné nezachrání dovezení pracovníci nebo agenturní pracovníci. To může pomoci v automotive a jednodušších výrobách. My potřebujeme odborníky, spolehlivost a stabilitu,“ dodává.

Oborem, který se s nedostatkem kvalifikovaných pracovních sil potýká dlouhodobě, je zdravotnictví. Podle předsedy představenstva Karvinské hornické nemocnice Tomáše Canibala, je v silách státu s tímto problémem pomoci. Nikoli však tím, že bude do zdravotnictví uvolňovat více financí na platy zdravotníků. „Je to sice pozitivní krok, ale problém se tím neodstraní. Jako systémové a jedině možné bych viděl najít politickou odvahu a říct otevřeně lidem, že nekvalitní nemocnice budou nuceny zredukovat nebo úplně ukončit svou činnost. Existuje přitom spousta nástrojů, jak odlišit kvalitní a nekvalitní nemocnice,“ vysvětluje Canibal.

Pozitivní zprávou je, že ačkoli české lídry trápí nedostatek pracovníků, jsou připraveni expandovat. Více než polovina z nich plánuje na trh vstoupit s novým produktem (51 %). Zhruba 47 % lídrů pak chce do svého provozu zavést nové technologie, 42 % pak uvažuje o přijetí inovativních opatření, která by jejich byznys posunula dál. Se vstupem na nový trh a otevírání nových poboček počítá 37,7 %, resp. 33 % dotázaných finalistů Ocenění Českých Lídrů.

„Jak výsledky našeho průzkumu ukazují, odhodlání majitelů ryze českých firem, které uspěly v Ocenění Českých Lídrů, posouvat své podnikání kupředu je veliké, stejně jako jejich nasazení. Nedostatkem pracovníků, se kterým se potýkají, nejsou paralyzováni, a to je dobře. Věřím, že i díky platformě, kterou jim Ocenění Českých Lídrů vytváří, budou díky sdílení zkušeností, informací a také inspiraci, nacházet nové výzvy a příležitosti pro svůj úspěch,“ doplňuje Helena Kohoutová, zakladatelka projektu Ocenění Českých Lídrů.

Na výstavišti v Holešovicích začal dvacátý Designblok

Tradičně na výstavišti v pražských Holešovicích začal ve čtvrtek dvacátý ročník designérské přehlídky Designblok 2018. Letošní ročník nabídne 343 expozic značek, designérů, studií, umělců a škol. V programu je zahrnuto také 32 módních přehlídek. Krom expozice v Průmyslovém paláci se návštěvníci mohou těšit na výstavu Manifesto jejíž hlavní hvězdou je slavný designér Jaime Hayón.

„U příležitosti oslavy dvacetileté historie Designblok otevírá budovu Colloredo-Mansfeldského paláce. Výstava Manifest představí odlišné přístupy k procesu navrhování objektů i samotné úloze designéra. Z českých autorů se zapojil Maxim Velčovský s dílem ze zlatých plechovek, Eva Eisler vytvořila upcyklované světlené objekty, Petr Babák s instalací ve které si hodíte knihou, OKOLO mapuje obraz českého designu v zahraničí. Výstava Manifest přizvala k vytvoření speciálních instalací pro příležitost oslavy české designéry, kteří se s Designblokem protínají již řadu let…,“ uvádí k doprovodné výstavě organizátoři akce.

Hlavním hostem Designbloku je vedle několika dalších zahraničních hostů především Jaime Hayón, který má na výstavě Manifest velkou expozici. „Design pro mě znamená přinášení kvality a vážné legrace do každého z mých návrhů. Co tím myslím? Není to humor pro humor. Jen chci vnést do života lidí, kteří užívají mnou navržené předměty, potěšení. Také miluji okamžik objevu. Ten se projevuje dvěma způsoby. Za prvé objevuji nové způsoby výroby a možnosti materiálů a za druhé skoro pořád cestuji, a tak se seznamuji s novými kulturami a názory. Ideální potom je, když uživatel mých výrobků skrz ně také objeví něco pro sebe,“ řekl Hayón.

Hlavní výstavní část však bude na výstavišti. Lapidárium ještě před Průmyslovým palácem nabídne jako takzvaný Art House celkem 20 expozic art designu. Hlavním dějištěm bude celý Průmyslový palác rozdělený na dvě části. Pravé křídlo se promění v Superstudio, kde se bude prezentovat 80 tuzemských i zahraničních firem, levé křídlo se promění v Openstudio, které bude prezentovat 148 designérů. Vstupné na akci stojí 350 korun, pro studenty pak 200 korun.

Foto a zdroj: Designblok a DesignMag

Odemykání dětského potenciálu: průvodce pro rodiče, kteří chtějí pro své děti něco víc

Kateřina Novotná, Jan Mühlfeit. Více informací na www.janmuhlfeit.com a www.odemykanidetskehopotencialu.cz

Když jsme se před pár lety poprvé setkali, ani jednoho z nás nenapadlo, jaká cesta nás čeká. Brzy jsme ale zjistili, že po ní půjdeme společně. Během velmi krátké doby se nám podařilo zkombinovat naše poznatky a vytvořit jedinečný systém pro vzdělávání rodičů a jejich dětí. Nyní již více než dva roky vedeme speciální semináře zaměřené na rozvíjení talentu nejen dětí, ale i studentů, které navštívilo téměř tři tisíce účastníků.

Vzhledem k vysokým ohlasům jsme se rozhodli se posunout hranice o kousek dál a zpřístupnit své zkušenosti ještě více lidem. Veškeré naše nastřádané znalosti a účinné metody, jež jsou klíčové pro správné využití svých silných stránek, jsou uchopeny pomocí slov na více než dvou stech stránkách nové knihy s názvem Odemykání dětského potenciálu, kterou jsme 1. října slavnostně pokřtili.

V publikaci hovoříme nejen o objevování toho, co v nás je, ale i o fungování mozkových synapsí, vytváření synergií a budování sebedůvěry. Rodiče a pedagogové tak mohou nahlédnout, jak pomocí nejnovějších poznatků pozitivní psychologie pomoci dětem v jejich rozvoji a sebepoznání, aby byly ve svých životech nejen úspěšné, ale také šťastné.

Proč je sebepoznání důležité?

Je to jednoduché: když děláme, co nám jde a co nás baví, cítíme se u toho dobře a podáváme skvělý výkon. A cítit se dobře, mít radost z učení a práce nám pomůže předcházet stresu či kumulování negativních emocí.

Jak ale začít se sebepoznáním, jak zjistit, jaké jsou naše talenty? A jak pomoci dětem, aby je objevily?
Pro tyto účely byly vyvinuty psychometrické talentové testy, v nichž pomocí výroků a příkladů životních situací, vybíráme ty, které nás nejlépe definují. Většina těchto testů je postavena na intuitivních odpovědích a preferencích každého respondenta. Výsledky napoví, v jakých oblastech je testovaný nejsilnější a kde by mohl uspět.

Kdo netouží absolvovat testy, existují i jednoduchá cvičení, při nichž se sami sebe ptáme, co nám energii dává, co nás dobíjí. Takové činnosti se pravděpodobně budou překrývat s oblastmi našich talentů.

Je přirozené mít jak silné, tak slabé stránky. Identifikace těch slabých nám také pomáhá: jsou to činnosti, které bychom se měli naučit alespoň na takovou úroveň, aby nás v budoucnu příliš nebrzdily a nelimitovaly. Nejsou to však oblasti, na které bychom se v životě měli zaměřovat. Ostatně, od toho jsou různorodé pracovní týmy. Se silnými stránkami a talenty pak dále pracujeme – ověřujeme je a máme metody, jak je rozvíjet a dále s nimi nakládat.

Objevení skrytého talentu

Věříme, že každé dítě má talent. Objevit jej je prvním a zásadním krokem na cestě k úspěchu. Stejně důležité ale je o něj pečovat a rozvíjet ho dál. Zastaralé myšlenkové systémy v tomto někdy brání, místo podpory silných stránek se děti ve školách učí být lepšími v tom, co jim moc nejde.

Když se dítě narodí, má sto miliard mozkových buněk, tzv. neuronů, které spolu komunikují a propojují se prostřednictvím synapsí. Ty se pak aktivují podle vrozených vloh. Děti si většinou hrají s tím, co je zajímá a baví, o ostatní hračky se nezajímají. Proč tomu tak je? Zmíněné synapse se propojují podle dvou vzorců. V prvním hrají roli prožitky, zkušenosti a to, co člověka obklopuje. V druhém to, o čem přemýšlí.
Ve věku tří let má dítě vytvořeno již polovinu synapsí, v sedmi letech jsou spoje již téměř kompletní. Pokud ale dojde k pozdějšímu objevení talentu, vůbec to nevadí. Díky mozkové neuroplasticitě, tedy procesu, při němž neustále vznikají nové synapse, lze náš mozek kdykoli „přeprogramovat“. Jen to jde pomaleji než v dětství.

Talent místo kompasu

Nemá smysl si dávat pouze ty nejvyšší cíle, ale ty správné. Když totiž člověk dělá něco, v čem může uspět a má na to přirozený talent, tak je nejen úspěšný, ale také šťastný, protože se věnuje oblasti, která ho baví a naplňuje. Je tedy nutné mít v rovnováze motivaci (vnější podněty, které nás motivují) společně s inspirací (tedy vnitřní motivací, která se vyznačuje láskou k určité činnosti). Můžete dostávat zlaté medaile, vydělávat peníze a dostávat zlaté slavíky, a navíc vás ta činnost může bavit. Jaromír Jágr dělal nedávno rozhovor do slovenského Forbesu a novinář se ho ptal: „Jardo, jak můžeš být po všech těch letech motivovaný k výkonům?“ A on mu na to odvětil: „Tys vůbec nepochopil, o čem to je. To není o jen o vnější motivaci.“ Podstata tkví v té cestě, protože on ten hokej zkrátka miluje.

Talent, který je dán geneticky našimi předky, je potenciál. Pokud ho neobjevíme, tak ho ani neodemkneme. My se snažíme ten talent nejen objevit, ale i ukázat, jak ho rozvinout. Jedině pomocí talentu se lze dostat do takzvaného stavu flow, kde i když člověk dělá něco složitého, tak svého talentu maximálně využívá. Ve stavu flow pak prožívá nejen úspěch, ale je i šťastný, protože je sám sebou.

Škola jako překážková dráha

Podle studie NASA vykazuje 98 % dětí v šesti letech vysokou kreativitu. V deseti je to 30 % a v patnácti už jen 15 %… To, že mezi období vysoké a velmi nízké kreativity vstupuje škola, není náhoda. Ve škole zkrátka není na kreativitu čas ani prostor. Škola nepřipouští hloubavé otázky, hledání, zda by šel příklad vyřešit i nějak jinak, zda se na danou věc nelze podívat z jiného úhlu. A to je přitom velmi podstatné. Mnoho učitelů míří nejrychlejší cestou ke správnému výsledku, což pro ně představuje splněný cíl.

Nejsou ani tak důležité znalosti jako to, jak si je člověk umí dávat do souvislostí, jak je umí aplikovat. Jenže škola učí žáky v boxech – jeden obsahuje matematiku, druhý dějepis a třetí jazyk, ale už nedochází k jejich propojení. Data jsou dnes všude a lehce dostupná, ale konkurenční výhoda spočívá v tom, co s těmi daty uděláte.

Neposlední problém, který stojí rozvíjení dětského potenciálu v cestě, je pak zdokonalování svých slabých stránek. Lidé se bojí selhání, v poměru 10:1 se proto zaobírají odbouráváním svých slabin na úkor rozvíjení talentů. Poměr by měl být však přesně opačný, tedy slabinám věnovat jen deset, maximálně dvacet procent svého času a své energie a dále rozvíjet především to, v čem je dítě dobré.

Publikace průvodcem

Kniha Odemykání dětského potenciálu pomáhá tyto nedostatky doplnit a tvoří jakéhosi průvodce pro rodiče, kteří chtějí pro sebe a své děti něco víc. Naším posláním je pomáhat rodičům i dětem objevovat talenty, aby mohli žít lepší životy a byli sami se sebou spokojení, úspěšní a šťastní. Proto vedeme naše kurzy, a proto jsme napsali knihu, která je jejich podrobnějším rozpracováním, prodloužením, upřesněním.

Publikace je mimo jiné doplněná i o sérii rozhovorů s osobnostmi jako je například houslový virtuos Jaroslav Svěcený, psychiatr Cyril Höschl a Dagmar Svobodová, maminka 3 úspěšných synů. Všichni se rozpovídali o svých dětech, talentech či životních zkušenostech. Každý čtenář si tak najde svou část, jež ho inspiruje a třeba dovede k poznání sebe sama.

Jan Mühlfeit

V hlavní roli papír. Čeští designéři z něj vymýšlejí krásné hračky, které jsou ekologické a zábavné

Kousek papíru či lepenky dětem stačí, aby se dokonale zabavily. Navíc jsou ekologické a ze 100% recyklovatelných materiálů. U nás mají papírové hračky velkou tradici – papírový betlém Mikoláše Aleše, prostorové knihy Vojtěcha Kubašty, papírové divadlo Jiřího Trnky nebo papírové vystřihovánky Richarda Vyškovského pro časopis ABC. Na tuto tradici navazují současní designeři, jejichž rukodělné, nízkonákladové projekty dbají na kvalitu materiálů a zpracování. Představujeme několik realizací českých designerů.

 

KOCAAR, co uveze koně

Český design s anglickým humorem a severským duchem je mottem brněnské značky Morrows. Výrobky nejen pro děti se vyznačují láskou k materiálům a precizní rukodělné tvorbě. Rukopis značy dodává absolventka Fakulty výtvarných umění v Brně Barbara Zemčík. V nabídce pojízdných, kartónových vozíků pro děti můžeme najít KOCAAR, LOCCO, VAGOO nebo KAARA.

 

Papírové vystřihovánky

PEPE design je malé kreativní studio, sestávající ze dvou designérů Petry Benešové a Josefa Marka. PEPE jsou vystřihovánky, omalovánky, hry a hračky z papíru pro malé a velké. Filozofií studia jsou výrobky, které potěší oko, vyplní smysluplně čas a spojí generace bez rozdílu věku.

 

Nekonečný prostor dětské fantazie

Michaela Horáčková, interiérová designérka značky UNLIMITED DESIGN se díky prvním krokům svého syna začala zajímat o dětský svět. Vývoj syna ovlivnil také vznik dětského, ekologického nábytku a dekorací z vrstvené, vlnité lepenky.

Více čtěte zde.

CZECH TOP 100 GOLF TROPHY

V úterý 2.října se uskutečnil finálový turnaj firemních teamů – CZECH TOP 100 GOLF TROPHY by APOGEO, akce která vždy probíhá ve velice srdečné a přátelské atmosféře všech přítomných.

Kolem 70 zástupců předních českých firem které po celý rok usilovně bojovali na vybraných českých hřištích o postup do finálového kola se sešlo v ranních hodinách v klubovně golfového resortu Prague City Golf ve Zbraslavi s novým partnerem – cestovní kanceláří „Golfové cesty“.

Po společné snídani přivítal a popřál pěknou hru všem přítomným finalistům předseda sdružení Czech Top 100 Jan Struž.

V jednotlivých flightech nechyběli zástupci významných firem jako jsou: Apogeo, AK Glatzová, Šafra a partneři, ESO 9, Natland Group, hotel Esplanade, AAA Auto, masáže Tawan, dále pak Přerost a Švorc, Jaermann & Stube, Activa, Galard, Royal Golf Club Mariánské Lázně, Outdoor akzent, Hotel Intercontinental, Bisnode a společnost Passerinvest.

Cílem celé golfové tour je stejně jako u jiných tímto sdružením pořádaných akcí rozšiřování a upevnování vzájemných vztahů mezi obchodními partnery.

Prvenství si v kategorii 37 až 54 odnesla Zdeňka Zoe Svobodová, v kategorii 18,1 až 36 zvítězil pan Trimmel Dietmar a v kategorii nejnižšího hendikepu 0 až 18 se stal vítězem pan Miloš Svoboda.

O celkové vítězství se v letošní tour zasloužil team společnosti Hotel Intercontinental. Jejich logo tak bude památně vyryto na putovní pohár který pro CZECH TOP 100 GOLF TROPHY speciálně navrhla a vyrobila přední sklářská firma Moser.

Kompletní výsledkovou listinu z odehraného turnaje naleznete na www.czechtop100.cz nebo také na www.cgf.cz

Na dalším ročníku golfové trophy se na Vás za realizační team CZECH TOP 100 těší Jan Struž a Ivana Kaucká.

ADVENT, VÁNOCE A SILVESTR PO MCELSKU

Ideální čas pro „Choose Love Every Day“

ADVENT 30. 11. – 21. 12. 2018

Vstupní brána se otevírá a odkrývá zimní zámek s nekonečnými metry světelných řetězů, svítící lustry zavěšené na stoletých dubech, vánoční strom a park plný světla s více jak 7 500 žárovek. I letos zazáří stromeček pod nádherou skleněných ručně malovaných ozdob Glassor. Pro odpočinek duše i těla je od 1. 12. do 1. 1. 2019 připravena 90minutová masáž Zimní hřejivý dotek bylin. V sobotu 1. 12. hosty čeká charitativní adventní koncert v kostelíku ve Mcelích sboru gymnázia Jiřího z Poděbrad a následné rozsvícení parku a vánočního stromu, druhou adventní sobotu 8. 12. koncert komorního souboru Musica Festiva di Praga v zámeckých sálech a v sobotu 15. 12. pak vyrábění korálkových vánočních ozdob a adventních dekorací. V případě sněhu je zážitkem jízda na saních taženými koňmi. Od 14. do 21. 12. lze využít 30% zvýhodnění na ubytování.

VÁNOCE

Tradiční Vánoce ve Mcelích působí na všechny smyly. O lití olova, pouštění lodiček, sváteční menu až po ozdobený stromeček v pokoji a pod ním připravené dárky se postará rodinný tým Chateau Mcely. Co věnovat čas a pozornost jeden druhému bez starostí a práce? Nebude chybět tvoření korálkových hvězd a zdobení vánočních ozdob, výroba závěsných krmítek pro ptáčky, krmení zvířátek ve Svatojiřském lese, svařené víno, opékání švestek či projížďky na sáních tažených koňmi.

SILVESTR MOULING ROUGE

Celovečerní moderovaná kabaretní show inspirovaná atmosférou Moulin Rouge a staré Paříže. Stepařské vystoupení, tance, akrobacie, předpůlnoční Can can a působivý tanec s osvětleným peřím, francouzská gastronomie, stylová hudba, lesk, třpyt, světla, šampaňské, francouzský šarm a půlnoční ohňostroj. 30. prosince hosty čeká degustace Champagne HATON, protože popíjení šampaňského k atmosféře Paříže prostě patří. Silvestrovský den také zpestří testovací jízdy BMW MINI.

Nabídka nového kurzu ATAIRU

Hezké odpoledne,
také u Vás vrcholí sezona a potřebujete, aby Vaše týmy v nadcházejícím období fungovaly na plné obrátky?

V rozhovorech s Vámi často zaznívá, že přemýšlíte, jak pracovat zejména s mladými lidmi a absolventy. Možná zjišťujete, že s mileniály funguje spolupráce jinak, než jste byli dosud zvyklí.

Jak tedy zajistit, aby se u Vás mladí lidé cítili motivovaní, naplno využívali svůj potenciál a dlouhodobě přinášeli hodnotu do Vašich firem? Pocit naplněnosti a štěstí nepřichází zvenčí, ale zevnitř, ze své vlastní vnitřní motivace.

Proto je nový program ATAIRU for Young Talents zaměřený právě na mladé lidi a juniorní manažery:

• Pomůže identifikovat silné stránky a objevit přirozený talent
• Zaměří se na to, aby nová zjištění měla pozitivní dopad jak na osobní, tak i pracovní život
• Pomáhá k nalezení vnitřní motivae a vytváření hodnoty s lehkostí

Podzimní termíny (19.10. a 9.11.) jsou otevřené zejména pro účastníky z firem. Pokud tedy chcete podpořit mladé talenty ve svých týmech nebo nabídnout workshop jako možnost seberozvoje svým klíčovým lidem, máte jedinečnou příležitost.

Dozvědět se více.

České kompostovatelné kapsle na kávu vyhrály mezinárodní soutěž Mladý obal 2018

V pondělí proběhlo slavnostní udílení cen v mezinárodní soutěži Young Package 2018 neboli Mladý obal 2018. Letos se účastnilo 948 designérů z celkem 61 zemí z celého světa. Soutěžním tématem byla Coffee Mania, tedy obaly spojené s přípravou či potím kávy. Soutěžit mohli jak studenti tak nově i designéři nad 30 let. Vyhrál český obal na kávu od Veroniky Janečkové.

Soutěž už tradičně rozděluje soutěžící na dvě skupiny a to studenty středních i vyšších odborných škol a studenty vysokých škol spolu s designéry. Hlavní cenu letos získala česká designérka Veronika Janečková za návrh obalu Save the Ocean! Běžné jednorázové kapsle na kávu obsahu hliník či plast, díky čemuž jsou ohrožením pro ekologii.

Kompostovatelné kapsle na kávu jsou 100procentně recyklovatelné díky výrobě částečně z kuchyňského odpadu a částečně z nového materiálu podobnému bioplastu. Po jejich spotřebování je možné je vyhodit na kompost.

Druhé místo v kategorii vysokých škol a designérů získal tchajvanský designér Chia Chun Chuang za jednoduché papírové kelímky na kávu, které jsou plně recyklovatelné bez nepropustných plastových vrstev. Třetí místo získal slovenský designér Karol Krčmár za tácek pro kelímky na kávu. Běžně je vyráběn z plastu, proto jej designér navrhl z papírové lepenky v jednoduchém a snadno skládacím tvaru.

První místo v kategorii středních a vyšších odborných škol letos nebylo uděleno. Druhé místo získala mladá česká designérka Lucie Šuliková za návrh dárkových sad na kávu z celého světa. Třetí místo získala mladá slovenská designérka Alžbeta Putnokyová za grafické řešení papírových sáčků na kávu. Cenu organizátorů soutěže získal Marcin M. Kumorek z Polska za řadu balíčků kávy. Speciální cenu předsedy poroty Jana Činčery si odnesl český designér Petr Matoušů za řešení skladování kávových filtrů.

Foto: Tomáš Polák

Zdroj: Mladý obal, DesignMag

Ocenění Českých Podnikatelek v regionech

Hosté regionálního setkání zleva Olga Kupec, majitelka společnosti Abydos s.r.o., Martina Šmírová, zakladatelka společnosti Aurosa s

Projekt Ocenění Českých Podnikatelek i v roce 2018 připravil sérií setkání v regionech. V různých koutech republiky tak představil nejen celou řadu unikátních českých podnikatelských osobností, ale přinesl hlavně inspiraci, zajímavé podněty a možnost navázat nové kontakty. Setkání s podtitulem ČESKÝ UM – ČESKÉ NÁPADY – ČESKÉ PRODUKTY zavítala do Českých Budějovic, na zámek Loučeň a do Starého Plzence.

Cílem projektu Ocenění Českých Podnikatelek je upozornit na fakt, že v České republice je celá řada šikovných žen, které jsou se svým podnikáním schopné vyhovět přísným kritériím hodnocení. Za 10 let existence vybíral odborný garant soutěže, společnost CRIF – Czech Credit Bureau, ve spolupráci s porotou vítězky ze zhruba 125,5 tisíce českých podnikatelek. Z nich vzešlo 3500 semifinalistek, do finále se dostalo 443 žen. Ocenění si během 10 let převzalo 90 podnikatelek. Kritériím soutěže v letošním 11. ročníku vyhovělo 28,5 tisíce kandidátek, do semifinále se dostalo 1062 podnikatelek. Jména vítězek se dozvíme 8. listopadu na galavečeru Ocenění Českých Podnikatelek, který se uskuteční v České Národní Bance.

Svět zážitků s programem Mastercard Priceless Prague představil Tomáš Doležal, Marketingový Manažer za Českou a Slovenskou republiku

Na jihu Čech

Regionální setkání v Českých Budějovicích proběhlo v novém areálu společnosti SIKO, kde nás přivítal Jan Dvořák, člen představenstva společnosti. Nové služby, které má pro své klienty připraveny generální partner soutěže – ČSOB, představil Tomáš Suchánek, ředitel pobočky firemního bankovnictví České Budějovice.

Součástí každého setkání Ocenění Českých Podnikatelek je talkshow se zajímavými osobnostmi. Na setkání v Českých Budějovicích zavítala Gabriela Hrdina, zakladatelka společnosti Utukutu, jejíž podnikatelský příběh je příběhem úspěchu, který přišel zcela nečekaně. Spolu s kamarády truhláři vyrobili dřevěnou balanční pomůcku, která dětem pomáhá zábavným způsobem cvičit doma. Inspiraci našli v zahraničí, ale na českém trhu podobný produkt nebyl. Hračka a fyzioterapeutická pomůcka v jednom, kterou nazvali jednoduše houpací prkno, se během krátkého času stala prodejním hitem nejen u nás, ale i v zahraničí.

Pozvání do talkshow přijala také Jozefína Růžičková, jejíž džemy a marmelády Rose Garden uspěly mimo jiné v prestižní gurmánské soutěži Great Taste. Její fíkový džem s hruškami a karibským rumem si odnesl nejvyšší možné ocenění. Dnes tato bývalá marketingová specialistka dodává svoje produkty do regionálních obchůdků, kaváren nebo penzionů, prodává na farmářských trzích nebo food festivalech. Další úspěšnou podnikatelkou, která se s námi podělila o svůj podnikatelský příběh, byla Věra Vávrová. Ta již 28 let stojí v čele společnosti VaVi z Vimperka specializující se na šití košil, které nosí i čeští olympionici nebo bývalý prezident Václav Klaus.

Společnost Lifefood, která podle vlastních receptů vyrábí a prodává raw tyčinky, sušenky, čokoládu a mnoho dalšího, představila Lenka Laganová, obchodní ředitelka pro ČR a SR. Odhalila nám také, jak se značce Lifefood daří na poli exportu, aktuálně své produkty vyváží do více než 30 zemí. Ocenění Český Podnikatelek je sice soutěží pro ženy-podnikatelky, nicméně jsme vždy rádi, když mezi nás zavítá zajímavý muž. Tentokrát jsme přivítali Karla Havlovice, obchodního ředitele společnosti VitaJuwel. Ten se nám svěřil nejen s tím, co ho vedlo k rozhodnutí opustit automobilový byznys, ale také, čím ho rakouská značka VitaJuwel a její metoda ošetření kohoutkové vody pomocí přírodních drahokamů zaujala.

zleva Jozefína Růžičková, majitelka společnosti Džemy a marmelády Rose Garden, Helena Harabinová, zakladatelka my.pled a Lenka Lagan

Přímo na zámku

Jako v pohádce jsme se mohli cítit na setkání, které se uskutečnilo na zámku Loučeň, kde nás přivítala sama majitelka zámku Kateřina Šrámková. Do světa mezinárodního obchodu nás zavedli regionální ředitelé ČSOB Miloš Exner a Jaroslav Šimsa a podělili se s námi o tipy, jak se v něm neztratit. Marketingový manažer pro Českou republiku a Slovensko společnosti Mastercard Tomáš Doležal představil zážitkový program Mastercard Priceless Prague.

Ani na zámku Loučeň nemohla chybět talkshow se zajímavými osobnostmi. Pozvání přijal opět Karel Havlovic z VitaJuwels. O společnosti Lifefood tentokrát pohovořila Eva Marková, její obchodně marketingová ředitelka.

U mikrofonu se s nimi střídala také majitelka loučenského zámku Kateřina Šrámková. Ta prozradila nejen to, jak se z matky čtyř dětí stane zámecká paní, ale také, jak se jí daří neustále zvyšovat návštěvnost zámku. Další úspěšnou podnikatelkou v naší diskuzi byla Darina Vodrážková, jejíž společnost DAQUAS vnáší empatii, komunikaci, rozhled a dobrou vůli ke spolupráci těch, kdo IT užívají, a těch, kdo IT vytvářejí. Vystudovaná kulturní antropoložka se po 21 letech na manažerské pozici ve firmě DAQUAS stala její majitelkou. Mimo jiné nás tak zajímalo, jak se jí podařilo zvládnout přeměnu z manažerky na majitelku firmy.

Zhruba 25 let se v oboru identifikačních technologií na bázi čárových kódů pohybuje Gabriela Tomečková, majitelka společností T-Trading a Future Solutions. Povídali jsme si o tom, jak se v této branži ocitla, a také, jak se jí ve stále ještě převážně mužském oboru podniká. Helenu Harabinovou vždy zajímala móda a vše kolem ní – také proto vystudovala VŠST v Liberci. Osud tomu však chtěl, že se po jejím absolvování věnovala 20 let průzkumům a reklamě. Jak dlouhá byla její cesta zpět k módě a ke značce my.pled prozradila právě na zámku Loučeň.

Zdeňka Heyn Edlová, majitelka společnosti LUBRICANT s.r.o. hosty přivítala

Setkání ve Starém Plzenci

Zatím poslední ze série regionálních setkání se konalo ve Starém Plzenci, v areálu společnosti Lubricant. Zde nás přivítala její majitelka Zdeňka Heyn Edlová. Stejně jako v Českých Budějovicích a Loučni nás návštěvou poctil zástupce generálního partnera ČSOB. Regionální ředitel Jiří Hanuš ve své prezentaci představil možnosti, jak může banka ČSOB pomoci firmám a všechny přítomné tak utvrdil v tom, že firemní bankovnictví není nuda.

V rámci tradiční talkshow jsme si opět povídali s Karlem Havlovicem ze společnosti VitaJuwel a také s Helenou Harabinovou. Ta nás mimo jiné seznámila se společností my.pled, která je jedinou firmou nejen v Čechách, ale i v Evropě, která se specializuje na výrobu plédů, a to od A do Z.

Pozvání mezi diskutující přijala také Olga Kupec. Ta začínala jako překladatelka, teď šéfuje firmě Abydos zpracovávající hrubé litinové odlitky pro německé slévárny. Svěřila se nám nejen s tím, jak se z překladatelky stane podnikatelka v „mužském“ oboru, ale také, jak se jí daří budovat a dále rozvíjet firmu, která na trhu působí již více než 20 let.

Do zcela jiného světa nás zavedla Martina Šmírová, kterou česká veřejnost zná díky její snaze povýšit pivo na nápoj pro ženy, který by si mohly objednat i ve vysoké společnosti, třeba místo šampaňského. Dozvěděli jsme se, kde se vzal u studentky módy a designu, nápad zaměřit se právě na pivo a založit společnost Aurosa. Jarmila Podhorná, majitelka značky Byliny Naděje nás seznámila se svým podnikatelským příběhem, který ji přivedl k oboru gemmoterapie. Od skromných začátků došla až k vybudování vlastní rozsáhlé bylinkové zahrady. V roce 2016 získala v rámci projektu Ocenění Českých Podnikatelek Cenu za inovativní řešení.

„Česká republika je plná žen-podnikatelek, za nimiž stojí celá řada zajímavých příběhů. Jsem ráda, že díky projektu Ocenění Českých Podnikatelek se nám daří tyto příběhy nacházet, vyzdvihovat a šířit. A to i díky regionálním setkáním. Jsem přesvědčena, že zejména v roce, kdy si připomínáme výročí 100 let od založení naší republiky, je dobré si připomínat šikovnost a um českých podnikatelů a podnikatelek,“ vysvětluje zakladatelka projektu Ocenění Českých Podnikatelek Helena Kohoutová.

Mendlovo náměstí v Brně se promění podle návrhu dvojice Palaščák a Poláš

Aktuálně nevzhledná podoba Mendlova náměstí v centru Brna by se měla brzy změnit. Vyhlášena proto před časem byla ideová soutěž, jejíž výsledky byly v úterý oznámeny. Klidnější dopravu, více zeleně i míst pro odpočinek a volný čas by měla přinést proměna podle návrhu vítězné dvojice Michal Palaščák a Michal Poláš.

„Vítězný návrh zaujal porotu přirozeným vymezením veřejného prostoru a jeho citlivým napojením na historickou zástavbu. Řešení počítá s rozšířením plochy stávajícího parku a obnovením Mendlova náměstí jako centrálního veřejného prostoru celé čtvrti. Náměstí ohraničují z jedné strany dostavbou stávajícího fragmentu budovy špalíčku a z druhé strany polyfunkční budovou, která bude využívána pro veřejné účely,“ shrnul Michal Sedláček z Kancelář architekta města Brna.

„Vítězný návrh velmi dobře reaguje na potřeby Brňanů v době, kdy horkých letních dnů přibývá a město bojuje s přehříváním. Vydlážděný prostor náměstí s přestupním uzlem není zbytečně veliký, zato před pivovarem vznikne téměř dvojnásobně větší park, kde budou růst vitální stromy, které poskytnou stín i čerstvý vzduch,“ komentoval výsledky soutěže náměstek primátora Martin Ander. Druhou cenu udělila porota návrhu architektonické kanceláře Atelier RAW, třetí cenu obdržel ateliér Architekti Hrůša & spol.

Foto a zdroj: Kancelář architekta města Brna, DesignMag

Polovina všech zákazníků na světě nakupuje v zahraničí. Proč nenakupují u českých obchodníků?

Svět nakupování nezná hranice a nakupování online zažívá obrovský růst. Společnost PayPal si nechala provést průzkum, podle kterého přibližně 55 % online spotřebitelů z 31 zemí, které byly zařazeny do průzkumu, uvedlo, že nakupují online v zahraničí. Mezi nejoblíbenější produkty pořizované v zahraničí patří oblečení a obuv (68 %), spotřební elektronika (53 %) a hračky a zboží související s koníčky (53 %). To potvrzuje i Marcin Glogowski, generální manažer společnosti PayPal pro střední a východní Evropu, podle kterého objem přeshraničních plateb za mezinárodní online nákupy na platformě PayPal vzrostl mezi 1. čtvrtletím 2016 a 1. čtvrtletím 2018 o 49 %. Trendem je přitom nakupování přes mobilní zařízení.

Zdá se ale, že čeští obchodníci zaspali dobu, nedokáží být pro zahraniční online zákazníky dostatečně zajímaví a konkurovat online obchodům z jiných zemí. Podle dat společnosti PayPal zaujímají nejvyšší podíl pro české prodejce trhy USA, Německa, Spojeného království, Francie a Kanady. Hlavní kategorie zboží prodávaného českými online obchody do zahraničí tvoří cestování, móda, software a kancelářské potřeby.

Zmíněná studie provedená pro PayPal napovídá, v čem přitom čeští obchodníci nejčastěji chybují. Rozdělit to lze do několika oblastí. Tou první je možnost platby za zboží. Zde 76 % respondentů dává přednost možnosti platby v jejich místní měně a 62 % před nákupem ověřuje směnný kurz. Přitom tento problém lze velmi rychle vyřešit pomocí PayPal, protože tato platforma umožňuje zákazníkům a obchodníkům platit a přijímat platby ve více než 100 měnách. Navíc tento výsledek napovídá, že měnová konverze může být pro globální nakupující stejnou překážkou jako web v cizím jazyce. Ostatně 57 % online zákazníků nakupujících na trzích zařazených do průzkumu uvedlo, že by se necítili bezpečně v případě nakupování na zahraničním webu, který není v jejich jazyce.

Třetí oblastí je bezpečnost. Pro 44 % zákazníků ze zahraničí je bezpečnost nejdůležitějším faktorem. Kromě toho online spotřebitelé uváděli, že hlavní překážkou pro nakupování v zahraničí pro ně jsou obavy, že jim zboží nebude dodáno (24 %), a složitý proces případného vrácení zboží (22 %). PayPal přitom nabízí spotřebitelům službu Ochrana kupujícího a obchodníkům pak službu Ochrana prodejce. Složité vrácení zboží pomáhá PayPal eliminovat svou službou Proplacení nákladů na vrácení zboží, která zajišťuje úhradu poštovného spojeného se zasláním zboží zpět obchodníkovi v případech, na které se služba vztahuje.

Není asi překvapením, že čtvrtou oblastí, které je třeba si všímat, jsou ceny. Celých 72 % respondentů toto uvedlo jako důvod, proč nakupují v zahraničí. Obchodníci, kteří dokáží konkurovat cenou nebo nabízejí slevy, mají logicky větší šanci uspět na poli globálního prodeje. Důležité také je uvádět veškeré poplatky spojené s nákupem, ať už se jedná o poštovné, balné, cla, daně a další poplatky.

Pátou, a také poslední oblastí, je určitá míra unikátnosti prodávaného zboží. 49 % zákazníků uvádí, že je k nákupu inspiruje nákup zboží, které nemohou získat ve vlastní zemi, nebo objevení nových a zajímavých produktů.

„Pro české obchodníky, kteří loni prodávali do zahraničí přes PayPal, byly trhy s nejvyšším růstem Německo, Francie, Kypr, Indie, Ukrajina, Spojené království a Itálie,“ dodává Marcin Glogowski, generální manažer společnosti PayPal pro střední a východní Evropu. „I když rostoucí trhy nemusí být vždy zrovna velké, svět přesto nabízí dostatečný prostor pro každého hráče.“

O průzkumu přeshraničního nakupování pro rok 2018 provedeném společnostmi PayPal a Ipsos

Agentura Ipsos, z pověření společnosti PayPal, se dotazovala reprezentativního vzorku přibližně 1 000 – 2 000 (celkem 34 052) dospělých osob (ve věku 18 a více let), které používají zařízení s přístupem k internetu v některé z 31 zemí (USA, Kanada, Spojené království, Irsko, Francie, Německo, Itálie, Španělsko, Nizozemsko, Švédsko, Belgie, Norsko, Rakousko, Rusko, Maďarsko, Polsko, Česká republika, Řecko, Izrael, Spojené arabské emiráty, Brazílie, Mexiko, Argentina, Jižní Afrika, Indie, Čína, Japonsko, Singapur, Hongkong, Austrálie, Filipíny). Průzkum probíhal online v období mezi 13. březnem a 1. květnem 2018. Z celkového počtu 34 052 respondentů bylo 30 698 online nakupujících (nakoupili na internetu ze stolního počítače, notebooku, smartphonu nebo tabletu) a 16 706 z nich bylo označeno jako přeshraniční nakupující.

Váha dat z jednotlivých zemí byla upravena s ohledem na odchylku panelu na základě externích dat trendu počtu online nakupujících ve všech zemích.

Růst strategicky s Lucií Brešovou, bývalou finanční ředitelkou Kiwi.com

Datum: 20/09/2018, 9:00 – 13:00
Místo konání: just-home
Adresa: Šrobárova 2195/13, Praha 3, 130 00

Více praxe, méně teorie! V ELAI Vám přinášíme ty nejzkušenější osobnosti v České republice. Lucie Brešová o strategickém růstu nejen mluví, ale především od počátku stála u zrodu nejhodnotnějšího českého startupu současnosti Kiwi.com.

Brněnský startup Kiwi.com vyletěl z nuly během několika let k firmě s dvacetimiliardovým obratem s téměř dvěma tisíci zaměstnanci. Při tomto zrodu stála od počátku Lucie Brešová, která začínala jako provozní a finanční ředitelka a řídila komplexně růst firmy. Na tomto jedinečném a exkluzivním workshopu na českém trhu budete moci načerpat z jejích velmi cenných zkušeností a znalostí.
Na workshopu s dlouholetou šéfkou Kiwi.com Lucií Brešovou se dozvíte, jaké leadership, procesní, ale také operativní překážky a výzvy Vás mohou čekat, jak je zvládnout a zároveň být připraven na další, a přitom všem neopomíjet Vaše zaměstnance, jejich motivaci, správnou komunikaci, a to na všech úrovních. Jednoduše jak docílit efektivního a dynamického růstu.

Co se na workshopu naučíte:

  • Jak se nezaseknout na mindsetu ´Let´s keep it how it works´, ale strategicky růst.
  • Jaké jsou leadership výzvy pro různé velikosti růstu, jak je zvládnout a jak se připravit na další.
  • Jaké jsou procesní a operativní výzvy pro různé velikosti růstu, jak je zvládnout a jak se připravit na další.
  • Jak motivovat zaměstnance při různých stupních růstu firmy/startupu.
  • Jak komunikovat se zaměstnanci při různých stupních růstu firmy/startupu.
  • Jak sledovat efektivitu týmu při různých stupních růstu firmy/startupu.
  • Co jsou hlavní překážky, s kterými se v rychle měnícím se prostředí můžete setkat.

Krátce o lektorovi:
Lucie Brešová vystudovala obor Finance and Strategy na prestižní univerzitě Sciences Po Paris. Stála u zrodu a pohádkového růstu a nyní nejhodnotnějšího českého startupu Kiwi.com. Lucie byla jedním z prvních zaměstnanců, v letech 2014 – 2016 zastávala funkci Chief Operations and Finance Officer, od roku 2016 dále funkci Managing Director. Pod jejím vedením se tato společnost vypracovala k firmě s téměř dvacetimiliardovým obratem a téměř dvěma tisíci zaměstnanci.
Maximální kapacita: 25 lidí

Termín: 20/09/2018, 9:00 – 13:00
Místo konání: just-home
Cena po slevě při včasné registraci: 6,230.00 Kč + DPH (Běžná cena 8,900.00 Kč + DPH)

Viktor Frešo vystavuje v pražském DOXu vyřazené kabiny z výtahů

Slovenský umělec Viktor Frešo zahájil v pražském Centru současného umění DOX svou výstavu nazvanou Tak tomu říkám koncept. Do nevinně bílého výstavního galerijního prostoru umístil několik výtvarných intervencí, kterými zlehčuje postavení umělců a kurátorů. Setkat se tu můžeme s výtahy, ze zdi trčícím trámem nebo paralyzovanými štaflemi.

„Základním nástrojem jsou pro Viktora Freša především šokující a záměrně neomalené slovesné útoky mířící na hájený svět umění. S jejich pomocí proniká do vědomí diváka a probouzí v něm zcela jiné než estetické vjemy: pohoršení, šok a vztek i následnou kritickou reakci. Sofistikovanou intelektuální i materiální výbavu, kterou nahromadilo několik generací konceptuálních umělců, přitom nechává u cesty jako zbytečnou zátěž,“ uvádí k Frešově výstavě DOX.

„Frešo se nevyhýbá ani klasickým trojrozměrným objektům, které nás zdánlivě vrací k donekonečna recyklované tradici ready-made a k světově kanonizované minimalistické estetice. Ve skutečnosti jsou však nahlodané virem sžíravého humoru a absurdity: štafle paralyzovala lepící páska, koberec opouští podlahu a ubíhá kamsi po stěně a z provozu vyřazené výtahové kabiny nazvané imperativně Stop Eastern European Conceptual Art! se svobodně pohybují na kolečkách,“ dodávají zástupci galerie.
Čtěte další články na téma výstava a umění

Foto: Jan Slavík

Zdroj: DOX, DesignMag

Marienbad Film Festival vyhlásil vítěze

Třetí ročník Marienbad Film Festivalu, který od 28. srpna do 1. září nabídl divákům soutěžní přehlídku českých experimentálních filmů, projekce italské filmové klasiky i profil italské exper-imentální scény a široký doprovodný hudební program, vyhlásil v sobotu 1. září 2018 tři vítěze Ceny Marienbad Film Festivalu. Držiteli ocenění v kategorii Nejlepší český experimentální film, které byly předány během závěrečného ceremoniálu v Městském divadle, se stali Michaela Režová za výtvarný dokument Štvanice, Michal Kindernay za vizuální esej Transformace / Výpary / Melanosis a František Týmal spolu Jiřím Roušem a Davidem Šmitmajerem za site specific pro-jekt Taran. Festival v letošním roce navštívilo téměř 2000 diváků, kteří se zúčastnili projekcí 114 filmů a dalších audiovizuálních projektů, besed, přednášek, odborného Industry programu, filmově-výchovných programů pro rodiny s dětmi a doprovodného hudebního a výtvarného pro-gramu. Mariánské Lázně se tak opět na pět dnů staly centrem diskuzí a setkávání o současném, minulém i budoucím experimentálním a nezávislém filmu ve středoevropském kontextu.

Tříčlenná mezinárodní porota, ve které zasedla filmová teoretička a dokumentaristka Andrea Slováková, italský filmový historik Francesco Pitassio a dramaturg archivního kina Ponrepo Milan Klepikov, rozdělila tři rovnocenné Ceny Marienbad Film Festivalu za nejlepší český experimentá-lní film z 29 projektů uvedených v české soutěžní sekci Theatre Electrique. Výherci získávají fi-nanční odměnu 10.000,- Kč. Výší této částky festival poukazuje na fakt, že žádost na podporu byť krátkého, nezávislého experimentálního filmu u Státního fondu kinematografie, který jediný v České republice systematicky podporuje experimentální tvorbu, je zpoplatněna touto relativně vysokou částkou.

Porota dále navíc udělila dvě čestná uznání, a to Petru Skalovi za celoživotní přínos českému experimentálnímu filmu a Viole Ježkové za její bilanční dokumentární film Všechno má svůj čas.

Festival se letos vedle národní přehlídky českých experimentálních filmů zaměřil na představení současného italského experimentálního filmu a bilanci tvorby vizuální umělkyně Adély Babano-vé. V rámci zvláštního uvedení proběhly projekce filmů italského klasika Dino Risiho a filmu Ex-tase Gustava Machatého. Odborný program festivalu vedle kulatých stolů a prezentací připravovaných projektů hostil hned několik workshopů – Mikroport zaměřený na zvukovou složku filmu, Rukodělný film, v jehož rámci mohli účastníci pracovat s filmovou surovinou, a ve spolupráci se společností My Street Films proběhl čtyřdenní workshop experimentálního doku-mentárního filmu. Doprovodný program Full Moon Forum, který na Kolonádě Ferdinandova pramene připravil spolek švihák spolu s hudebním magazínem Full Moon, nabídl přednášky, workshopy a koncerty skupin Please the Trees, Pris, Kalle, Manon meurt, Tomáš Palucha, Core Belief nebo Orient, které navštívilo přes 500 diváků.

Příští 4. ročník Marienbad Film Festivalu se uskuteční od 27. 8. – 31. 8. 2019 opět v kulisách Mariánských Lázní.

Marienbad Film Festival 2018 se uskutečnil díky podpoře Státního fondu kinematografie, Minis-terstva kultury, Karlovarského kraje, města Mariánské Lázně, Italského kulturního institutu, lokálních mecenášů a firem jako např. Léčebné Lázně, a.s., Boutique Hotel SwissHouse, Smart–Con, s.r.o, Christo Group, s.r.o, pivovaru Chodovar, jazykové škole Lingua nostra, Andreola tradičnímu italskému výrobci prosecca a entuziasmu a dobrovolné pomoci mnoha jednotlivců. Mediálními partnery festivalu byly Český rozhlas Vltava, Full Moon, Český rozhlas Radio Wave, 25fps.cz, Film a doba, Protisedi.cz, Víno&Styl.

Španělé dokončili jedno z průčelí na chrámu Sagrada Família

Barcelonský chrám Sagrada Família, který navrhl slavný architekt Antoni Gaudí, by měla být dle plánů dokončena v roce 2026, tedy přesně sto let od Gaudího úmrtí. Před pěti lety dokonce španělští stavitelé vytvořili animaci, která zachycuje celou monumentální stavbu jako dokončenou. Podle průběžného postupu stavitelů vypadá, že termín by mohl být dokončen. Nyní byl dokončen jeden z důležitých prvků a to průčelí Façana de la Passió, jehož dostavbu dokumentuje krátké video.

Video a zdroj: La Sagrada Família, DesignVid

Na co si dát pozor při nákupu nemovitosti?

Ideální nemovitost neexistuje. U každé nemovitosti totiž najdete něco, co nebude zcela podle vašich představ. Jak ale poznat, zda je ta a ta věc podstatná, a tedy důvodem nemovitost nekoupit? Anebo zda se jedná o malý, snadno změnitelný detail? Není to tak složité, jak by se mohlo zdát… Tím že budete mít jasnou představu o tom, jak má nemovitost vypadat, která kritéria jsou pro vás stěžejní a v čem nehodláte dělat kompromisy, vám značně urychlí rozhodování a výběr.

Tip 1: Začněte rozpočtem

Základním prvkem každého hledání je jistě váš rozpočet. Důležité je si shrnout všechny náklady, které budou s nákupem a případným stěhováním spojeny, a dále pak všechny zdroje, které mohou být použity na úhradu kupní ceny – vlastní rezervy, peníze utržené za prodej stávající nemovitosti nebo bankovní úvěr. „Dobrý realitní makléř vám pomůže stanovit reálnou tržní cenu vaší nemovitosti, pokud se ji chystáte prodat, a upřesnit tak jednu položku ve vašem rozpočtu. Dále vám doporučí prověřeného realitního poradce, který zjistí vaše možnosti úvěrování bankou, případně vám připraví pohotovostí úvěr,“ popisuje příklad dobré praxe Mgr. Dominik Ženatý, makléř realitní sítě CENTURY 21, www.century21.cz.

Tip 2: Ujasněte si představu o bydlení

Jedním z nejdůležitějších ukazatelů je lokalita a občanská vybavenost. Chcete žít v rušném středu velkoměsta, či na ospalém předměstí? Máte malé děti a je pro vás důležitá blízkost škol, školek či dětských hřišť? Zvažte, jak vypadá běžný den ve vaší rodině, a přizpůsobte tomu výběr vhodné lokality.

Rozhodující bude i typ nemovitosti. Ujasněte si, zda hledáte rozlehlé sídlo, malý domek, či byt. Jedná se o místo, kde budete trvale žít, víkendovou chatu, nebo kupujete nemovitost jako investici k následnému pronájmu? S tím souvisí, i zda upřednostňujete tradiční domy a byty, či máte rádi moderní architekturu s minimálními nároky na údržbu. Oboje má své výhody i nevýhody, které si musíte poměřit. Stejně tak jako nároky na vybavení, jako například preferujete balkon, máte nároky na skladovací prostory jako sklep, či pozemek který náleží domu? Přemýšlejte nad vaším každodenním režimem, vašimi koníčky. Právě detaily, o kterých si myslíte, že podstatné nejsou nebo že je vyřešíte později, vám mohou radost z nové nemovitosti zkazit.

Tip 3: Proveďte průzkum trhu, pomůže realitní makléř

Následuje první průzkum nabídek na trhu, jejich zvážení a domluvení prvních prohlídek. Dobrý makléř s vámi každou nabídku projde, porovná s vaší představou nemovitost, kterou chcete koupit, společně s vámi zhodnotí všechna pro a proti a následně domluví prohlídku. Makléř by se vždy měl prohlídky osobně účastnit a svojí zkušeností pomoci odhalit případné vady nemovitosti.

„Po každé prohlídce si sepište, co se vám na nemovitosti líbilo a co nikoli. Makléř ve spolupráci s vámi vytvoří systém hodnocení, který vám společně s vašimi poznámkami pomůže zúžit výběr a urychlí tak hledání vašeho nového domova,“ dává tip makléř realitní sítě CENTURY 21.

Tip 4: Vyjednejte si výhodnou nabídku

Neocenitelným pomocníkem vám bude makléř při vyjednávání s prodávajícími, případně s jejich realitním makléřem v okamžiku, kdy se rozhodnete pro koupi konkrétní nemovitosti. Je možné, že před definitivní dohodou o podmínkách prodeje proběhnou ještě další jednání mezi vámi a prodávajícími. To je pro makléře zcela běžná záležitost a celým procesem vás profesionálně provede. Spolehněte se na jeho zkušenosti a odbornou kvalifikaci, díky nimž je vám schopen domluvit i snížení ceny nemovitosti. „Pro každou nemovitost, kterou zamýšlíte koupit, by měl dobrý makléř vytvořit tzv. srovnávací tržní analýzu a sdělit vám, zda je nemovitost nabízena za reálnou cenu, či nikoliv – ochrání tak vaši investici,“ upozorňuje na správný postup makléř realitní sítě CENTURY 21.

Tip 5: Nezapomeňte na „formality“ a právníka

Důležité je projít také všechny právní aspekty koupě jako územní plán při koupi pozemku, stanovy sdružení vlastníků jednotek u koupě bytu a podobně. Samozřejmě je důležité prověřit nabývací titul majitele nemovitosti (kupní smlouva, dědictví apod.). V neposlední řadě je pak důležité pověřit tvorbou kupní smlouvy renomovanou advokátní kancelář (každý dobrý makléř pro vás tuto službu zajistí – zpravidla je tento servis obsažen v jeho provizi), která „ušije smlouvy na tělo“ danému případu a nepoužije jen nějaký vzor. Stejné se vztahuje i na vytvoření návrhu na vklad nemovitosti do katastru nemovitostí.

Zdroj: Century 21