AuthorMartin Hladík

Design už není jen pro bohaté. 5 českých designérů s cenově dostupnou módou

Originální a dobře zpracované šaty už naštěstí nejsou výsadou pro pár vyvolených nebo bohatých. Značek, které sází na design, ale nákup jejich věcí vám nevyplení peněženku, je stále víc. Poprosili jsme proto módní návrhářku Jindru Jansovou, aby pro nás vybrala svoji pětici oblíbenců, jejichž šaty nestojí víc než zdravý rozum unese. Investujte do českého designu, tenhle nákup se vyplatí!

SISTERSCONSPIRACY

O této značce jste již určitě slyšeli, jelikož se jedná o stálici českého fashion designu. Nemohu ji však opomenout, protože když jsem procházela jejich showroom v Holešovicích, kolekce Alice Klouzkové a Jany Jetelové mi opět vyrazila dech. Jako první musím zdůraznit materiál a zpracování. Perfektní. A to nepřeháním, lépe už to prostě nejde. A cena? Až jsem se při této kvalitě divila, že není vyšší… Sistersconspiracy vytváří kolekce pro ženy i muže, a to je příjemné, protože nemusíte svého partnera „odkládát“ u stolku s časopisy. Vycházejí ze základních druhů šatníku: košile, sako, oblekové kalhoty. Dominantní je použití kvalitního lnu, v krásných odstínech modré. Jestli mít nějaký ikonický kousek v šatníku, tak rozhodně lněnou košili od Sistersconspiracy.

JAKOBY – Kristýna Javůrková

Kristýna ve svém showroomu prezentuje nejen prodejné modely, ale také prototypy, které si můžete nechat zhotovit z Vámi vybraného materiálu, barvy a doplňků. Věřím, že mnoho zákaznic tuto možnost uvítá. Já osobně jsem si vybrala už na místě a pro šaty „No.1 letošního léta“ s gumou do kříže na zádech se určitě vrátím. Kristýna je má v obchodě ve variantě s modro-bílými proužky a ty jsou kouzelné! Vypadají na těle skvěle a zároveň jsou pohodlné a vzdušné. Pokud jste člověk, který stále někde cestuje po městě a záleží Vám na tom, co nosíte a jak se cítíte, jsou pro Vás (i mě) perfektní.

Více čtěte zde.

Marienbad Film Festival odtajňuje svůj program

Mariánské Lázně na sklonku léta opět ožijí filmem. Třetí ročník Marienbad Film Festivalu nabídne od 28. srpna do 1. září soutěžní přehlídku české experimentální tvorby, projekce italské filmové klasiky i experimentálních filmů a široký doprovodný hudební program; výstavy, přednášky a workshopy určené jak pro odbornou veřejnost, tak i např. pro rodiny s dětmi. Filmový program bude rozdělen již tradičně do několika specializovaných sekcí. Více na www.marienbadfilmfestival.com.

Do soutěžní sekce Theatre Electrique bylo nakonec z šesti desítek přihlášených titulů vybráno celkem 29 českých experimentálních filmů. „Výběr představuje opravdu široké pole přístupů k experimentální filmové tvorbě – od děl, která jsou založena na ruční práci s filmovou surovinou, přes site specific projekce, až po díla stojící na pomezí filmu a galerijního konceptu,“ prozrazuje dramaturgyně sekce Tereza Czesany Dvořáková. Výběr jde vehementně napříč generacemi – nejmladšímu autorovi je 17 a nejstaršímu 71 let. Tři Ceny Marienbad Film Festivalu pak během slavnostního zakončení rozdá porota složená z filmové teoretičky i praktičky Andrey Slovákové, která je mimo jiné dlouholetou organizátorkou experimentálního programu na MFDF Jihlava, dramaturga kina Ponrepo Milana Klepikova a evropsky významného italského filmového teoretika Francesca Pitassia.

Mezinárodní sekce Cinema Excelsior nabídne profil italské experimentální scény. „Diváci se mohu těšit na 33 filmů a 2 filmové performance. Mnoho titulů bude promítáno přímo ze sálu z filmových projektorů 8mm a 16mm,” dodává Jiří Forejt, dramaturg sekce. Nevšední divácký zážitek může doplnit osobní setkání s autory během kulatého stolu, který proběhne jako součást Industry programu. Během další součásti tohoto programu – dílny Rukodělného filmu, si budou moci diváci vyzkoušet úlohu experimentálního filmaře na vlastní kůži a v rámci Works in Progress představí autoři svá zatím nedokončená díla.

Sekce Gala pak uvede dva vrcholné filmy italského režiséra Dina Risi z 60. let: Sváteční vyjížďku (Il Sorpasso) a Monstra (I Mostri). Hlavní role v nich ztvárnily herecké hvězdy Vittorio Gassman, Jean-Louis Trintignant a Ugo Tognazzi. V rámci ozvěn Ars Electronica Animation Festivalu v Linci budou mít diváci možnost shlédnout také pestrý výběr ze současných počítačových animací, impozantních filmových produkcí a vizuálních efektů současnosti. Ozvěny budou uvedeny spolu s výběrem dalších českých festivalů a producentů v rámci nové sekce Fata Morgana.

Sekce Retrospektiva letos představí bilanční přehlídku tvorby české konceptuální umělkyně a filmařky Adély Babanové, jež stojí na pomezí výtvarného umění a filmu. Diváci budou mít možnost se seznámit s osmi jejími filmy z posledních deseti let.

Doprovodný program vyrovnaně doplní program filmový. Full Moon Forum, které na Kolonádě Ferdinandova pramene zajišťuje spolek švihák spolu s hudebním magazínem Full Moon, nabídne koncerty skupin Please the Trees, Pris, Kalle, Manon meurt, Tomáš Palucha, Core Belief nebo Orient a v rámci slavnostního zahájení festivalu vystoupí skupina Midi Lidi. Součástí doprovodného programu budou také přednášky a workshopy, autorské čtení Ondřeje Štindla, autora scénářů k filmům Pouta a Místa nebo televizního seriálu Svět pod hlavou, který zároveň zakončí hudební část doprovodného programu svým DJ setem. Analogový Marienbad pak pro účastníky znovuobjeví krásu analogové a trikové fotografie. Zajímavý program nabídne festival i pro rodiny s dětmi.  V rámci mezinárodního projektu filmové výchovy CinEd proběhne projekce dětského filmu Modrý tygr. Po projekci proběhne dílna v duchu metodiky CinEdu, která bude přístupná vedle dětí také dalším zájemcům – lektorům, učitelům, kinařům apod. Podrobný program celého festivalu je k dispozici na http://www.marienbadfilmfestival.com/program.

Předprodej akreditací i vstupenek na jednotlivé projekce festivalu již započal přes server goout.cz, vstupné stojí od 80 Kč za jednu projekci do 800 Kč za celofestivalové abonmá. Cena abonmá pro studenty na celou dobu festivalu je 500 Kč a tzv. sponzorské abonmá nabízí možnost podpořit festival částkou 3000 Kč. Festivalová abonmá obsahují originální akreditaci v podobě malého benátského zrcátka.

Marienbad Film Festival se uskuteční díky podpoře Státního fondu kinematografie, Ministerstva kultury, Karlovarského kraje, města Mariánské Lázně, Italského kulturního institutu, lokálních mecenášů a firem jako např. Léčebné Lázně, a.s., Boutique Hotel SwissHouse, Smart–Con, s.r.o, Christo Group, s.r.o, pivovaru Chodovar, jazykové škole Lingua nostra, Andreola tradičnímu italskému výrobci prosecca a entuziasmu a dobrovolné pomoci mnoha jednotlivců. Mediálními partnery festivalu jsou Český rozhlas Vltava, Full Moon, Český rozhlas Radio Wave, 25fps.cz, Film a doba, Protisedi.cz, Víno&Styl.

Znělka festivalu, jejíž autorkou je Květa Přibylová, laureátka Ceny Marienbad Film Festivalu z roku 2017:

Další informace najdete na:
www.marienbadfilmfestival.com
www.facebook.com/marienbadfilmfestival
https://www.youtube.com/channel/UCBNEUR0HMbFSAnl9hgU69SA
https://twitter.com/MarienbadFF
Vstupenky https://goout.net/cs/listky/marienbad-film-festival-2018/pprc/
Ubytování najdete a objednáte snadno a rychle online na http://marianske-lazne-hotely.cz/.

Slovenské muzeum designu uspořádalo výstavu 100 rokům designu v Československu

Bratislava uspořádala u příležitosti stého výročí založení Československa a 25. výročí založení Slovenské republiky rozsáhlou výstavu 100 roků designu. Přehlednou a inspirativní formou je zde prezentován příběh vzniku a vývoje designu v Československu a na Slovensku. Vystaveny jsou hračky, předměty denní potřeby, technika, móda i sklo a porcelán.

Slovenské muzeum designu otevírá touto výstavou svou první expozici, jenž je současně stálou expozicí otevřenou plánovaně až do roku 2020. Výstava vznikla na základě několikaleté práce s cílem doplnit prázdná místa v dějinách slovenského designu v rámci Československa a poté samostatného Slovenského státu. Exponáty muzeu, jenž se na výstavě objevují, byly z velké části věnovány od soukromých vlastníků a sběratelů.

„Expozici jsme rozdělili na dva základní celky: produktový a komunikační design. V produktovém designu členíme exponáty do 14 oddělení podle materiálů a tematických celků. Komunikační design má 6 oddělení, které reprezentují základní prostředky komunikace či média. Expozice nabízejí různé náměty pro další diskusi nejen o materiálové skladbě, ale i o tvarování v designu, procesu vzniku výrobků, experimentování při navrhování, porovnávání starého designu s novým, komunikaci a multimédiích nebo o budování vizuální identity,“ uvádí deset kurátorů, kteří se o expozici postarali.

Na výstavě najdeme to nejlepší z československého a slovenského designu. Expozice nabízí velkou sbírku sedacího nábytku, užitných a dekorativních objektů ze dřeva, hračky, keramiku, knižní design, multimédia, kovové objekty, módu a módní doplňky, výrobky z plastu a skla, ale i písma, komunikační design a experimentální design.

Stovky vystavených objektů je možné zhlédnout naživo nebo pomocí speciální internetové prezentace, kde jsou vyobrazeny nejen samotné exponáty, ale i informace o designérech, výrobcích a školách. Stránky budou pravidelně aktualizovány po dobu trvání výstavy.

Foto a zdroj: Slovenské muzeum designu, DesignMag

Průzkum Randstad: Lidé chtějí pracovat ve věkově rozmanitých pracovních týmech a preferují smysluplnou práci před vyděláváním více peněz

Téměř 85 % českých zaměstnanců dává přednost práci v multigeneračním týmu. V případě zaměstnanců s vysokoškolským vzděláním je to dokonce celých 90 %. Tři čtvrtiny zaměstnanců přitom uvádí, že díky práci ve věkově rozmanitých týmech přichází s inovativními nápady a řešeními. Vyplývá to z nejnovějšího globálního průzkumu Workmonitor personálně poradenské společnosti Randstad. Nadpoloviční většina Čechů považuje za důležitější smysluplnou práci před vyděláváním více peněz. Zhruba 57 % českých zaměstnanců je spojeno se svými kolegy na sociálních sítích Facebook nebo Instagram.

Spolupráce mezi generacemi je vzájemně prospěšná

83 % respondentů se domnívá, že při práci v zaměstnání, kde je zastoupeno více generací, je patrná rozdílnost komunikačních stylů. Vzájemná komunikace mezi spolupracovníky z různých věkových skupin ale není pro české zaměstnance větším problémem. Jako obtížnou ji v rámci šetření uvedla jen necelá pětina respondentů, což je v porovnání s ostatními zeměmi, kde byl průzkum Randstad Workmonitor realizován, jeden z nejmenších podílů.

Téměř 85 % zaměstnanců dává přednost práci ve vícegeneračním týmu. V nejmladší věkové kategorii zaměstnanců (18 – 24 let) je však pro jen 64 % dotazovaných, oproti tomu ze zaměstnanců s VŠ vzděláním celých 90 % respondentů. Tři čtvrtiny účastníků průzkumu uvádí, že právě díky tomu, že pracují ve věkově rozmanitých týmech, přichází s inovativními nápady a řešeními.

Peníze, smartphone a notebook nebo smysluplná práce?

Téměř 70 % zaměstnanců se v rámci průzkumu vyjádřilo, že mají větší zájem o svou každodenní práci než o jakékoliv budoucí úspěchy. Nadpoloviční většina respondentů (55 %) v průzkumu uvedla, že je více zaměřena na smysluplnou práci a nehmotné benefity než na vydělávání více peněz nebo na to mít od zaměstnavatele smartphone nebo notebook. K tomuto názoru se o něco více přiklánějí ženy (57 %/52 %) a lidé s VŠ vzděláním (63 %). „V porovnání s ostatními zeměmi však sdílí tento názor téměř nejmenší počet zaměstnanců. Nižší počet už mělo pouze Japonsko se 40 % respondentů a globální průměr je celých 71 % dotazovaných,“ doplňuje Alžběta Honsová, marketingová manažerka české pobočky společnosti Randstad.

Sociální sítě v zaměstnání

Zhruba 57 % českých zaměstnanců v průzkumu uvedlo, že jsou spojeni se svými kolegy na osobních sociálních sítích, jako je Facebook nebo Instagram. Míru propojení ovlivňuje pochopitelně také věk zaměstnanců kdy nejvyšší míra (72 %) je ve věkové kategorii 25 – 34 let a s rostoucím věkem pak klesá. S rostoucí úrovní dosaženého vzdělání zaměstnanců se míra propojení naopak snižuje. Téměř třetina zaměstnanců je přes tyto osobní sociální sítě propojena přímo se svým přímým nadřízeným, přičemž ve věkové kategorii 25 – 34 let je to celých 40 % zaměstnanců.

Infografika Randstad

Prezidentský vlak se třemi unikátními vozy se ukazuje na cestě po Česku

Po České a Slovenské republice putuje od června speciálně vypravený Prezidentský vlak, který nechává od Košic po Chomutova napříč oběma státy nahlédnout do interiéru komfortních salónních vozů, jenž vozili naše prezidenty. U příležitosti stého výročí Československa si tak až do 22. září můžete prohlédnout nejen celé vlaky, ale i celou soupravu.

„Nejvýstavnějším vozem bude salónní vůz Aza 86 z roku 1909 pocházející z Ringhofferovy továrny v Praze na Smíchově, který má ještě rakousko-uherskou historii, neboť byl vyroben pro následníka trůnu Františka Ferdinanda d‘Este a jeho rodinu, po válce však sloužil mimo jiné i prvnímu československému prezidentovi Tomáši G. Masarykovi. Druhým unikátním železničním salónním vozem je vůz Aza 80 speciálně vyrobený pro prezidenta T. G. Masaryka k jeho osmdesátým narozeninám v březnu roku 1930. Třetím salónním vozem zařazeným do Prezidentského vlaku je salónní vůz vyrobený pro prezidenta republiky ve vagónce v Görlitz v tehdejší NDR v roce 1968. Jednalo se o jeden ze dvou historicky posledních železničních vozů dodaných pro potřeby československých prezidentů,“ uvádí Národní technické muzeum, které celou přehlídku připravilo spolu s českými a slovenskými národními vlakovými dopravci.

„Součástí Prezidentského vlaku bude i nově kompletně rekonstruovaný železniční vůz Ca 4-5086 ze sbírky Národního technického muzea, takzvaný pancéřák, vyrobený roku 1931 v Ringhofferově továrně v Praze na Smíchově. V tomto voze bude realizována expozice věnovaná jízdám československých prezidentů vlakem a to nejen po Československé republice, ale i po Evropě. Součástí soupravy budou i další unikátní doprovodná kolejová vozidla a v jejím čele pojede parní lokomotiva 464.202 přezdívaná Rosnička,“ dodávají zástupci muzea.

Foto a zdroj: Národní technické muzeum, České dráhy, DesignMag

Sopranistka Martina Janková vzdá na zámku v Litni svůj hold moravské písni i Leoši Janáčkovi

Písňovým recitálem jedné z našich nejzářivějších sopranistek Martiny Jankové dospěje do finále 7. ročník Festivalu Jarmily Novotné. Pěvkyně s průzračným sopránem vystoupí v neděli 9. září při slavnostním koncertu s názvem Písňové studánky Martiny Jankové v barokní budově Čechovny v areálu zámku Liteň. Podobně jako kdysi věhlasná Jarmila Novotná podporovala zpěvem svou vlast, navrátí se sopranistka žijící ve Švýcarsku do své domoviny, aby jí v moravské i janáčkovské lidové hudební poezií složila svou poctu. Její vystoupení bude současně symbolickou oslavou skladatele Leoše Janáčka, jehož 90. výročí úmrtí připadá právě na letošek. Po boku Martiny Jankové se rovněž představí žádaný klavírista Ivo Kahánek spolu s folklórním tělesem Ensemble FLAIR.

Příhodně pojmenovaný program odráží moravskou lidovou tvorbu, která je pro divu srdeční záležitostí a připomíná jí léta dětství: „Vyrůstala jsem jak v Orlové, tak v blízkosti Hukvald – ve Frýdlantě, kde jsem již jako čtyřletá vystoupila veřejně s cimbálovkou Kotkových, tradiční rodinou hudebníků a sběratelů lašských písní, ke kterým se sám Janáček vydal v roce 1906 pro písně do svých sbírek. Proto má velká afinita k moravským lidovým písním a mnou vypracovaný koncept „Janáčkovy studánky“. V Litni budeme presentovat jak původní formu Lašské lidové písně s cimbálem, tak i její kongeniální Janáčkovy úpravy s Ivo Kahánkem – velkým Janáčkovským specialistou, se kterým jsme tyto písně natočili pro Supraphon. Sama se cítím s Lašskem velmi spjata a je to region, který velmi miluji,“ odkrývá Martina Janková.

Vstupenky jsou v prodeji ve dvou kategoriích, v ceně 1500 Kč a 1000 Kč. Rezervaci a nákup je možné provést na emailu tickets@zamekliten.cz nebo na čísle 724 880 826. Koncert začíná v 19.30 hodin. Součástí vstupenek je pozvání na číši vína v zámeckém parku. Počet vstupenek je limitován!

Martina Janková je významným hostem letošního Festivalu Jarmily Novotné, který na počest legendární operní divy a herečky posedmé pořádá nezisková organizace Zámek Liteň. Jméno Martiny Jankové pojí s organizací několikaletá spolupráce. Písňový repertoár si zvolila také před dvěma lety na koncertu s podtitulem Pocta Jarmile Novotné, který hostil prestižní festival Pražské jaro a na němž se Zámek Liteň, z.s. podílel.

„Její malý soprán je pro tuto hudbu jako stvořený, Janková z něj díky dobré technice dokáže vytěžit maximum, zpívá s velkým vkusem pro styl „ani folklór, ani opera“, takže všechny písně vyzařovaly prostou krásu a zemitost, ale i kultivovanost,“ napsala po návštěvě koncertu na Idnes.cz recenzentka Věra Drápelová.

7. ročník Festivalu Jarmily Novotné přivítá pěvkyni hned dvakrát. Nejprve s kolegyní Markétou Cukrovou povede v srpnu Interpretační kurzy v Litni 2018, které završí společným vystoupením na závěrečném koncertu a jen o několik týdnů později se v Písňových studánkách zaslouží o jeho slavnostní finále.

Ukázky Janáčkovy lidové hudební poezie v podání Martiny Jankové:


Šest architektonických ateliérů navrhlo nové vestibuly metra v Praze

Pražské zastoupení organizací CCEA a MOBA chce otevřít veřejnou diskuzi o možnosti zapojení vestibulů pražského metra do městského života. Oslovilo proto šest českých a zahraničních architektonických ateliérů, aby představily své vize vestibulů pro hlavní město. Na vestibulu metra Nádraží Holešovice je možné prohlédnout si všechny návrhy.

„Otevíráme veřejnou diskuzi o možnosti zapojení vestibulů do urbánní struktury a městského života tak, aby plnily nejen dopravní, ale i občanskou roli. Různé koncepty pro vestibuly metra 21. století navrhlo šest ateliérů: Atelier Bod Architekti, Dílna, Ehl & Koumar Architekti, Studio Federico Díaz, SUD Architectes a Chybik+Kristof. Jako jeden z ověřovacích vestibulů byl vybrán výstup ze stanice metra Nádraží Holešovice, směrem k zastávce tramvají,“ uvádí tým CCEA MOBA, který projekt připravil, jmenovitě Igor Kovačević, Yvette Vašourková, Karin Grohmannová, František Novotný, Eliška Pomyjová a Ondřej Kohout.

Nejvýraznějším návrh představilo Studio Federico Díaz, které z vestibulu udělalo moderní chrám. Středobodem po zemí zapuštěného vestibulu je hromada kamenů, nad kterým se klene ornamentálně zdobená střecha. Jednalo by se o místo s uvolněnou atmosférou určené k setkávání. Atelier Bod Architekti navrhli z Holešovic atraktivní přestupní terminál s částečně prosklenou podlahou a digitálními panely zevnitř ploché střechy. Zde by se mohly promítat zajímavé ornamenty i důležité informace.

Architekti z ateliéru Dílna si pohráli s kostkami, které vyskládali v extravagantní objekt, kde jednotlivé kostky obsahují okolní lákadla jako zoo, DOX či Národní galerii. Střídmého ale moderního řešení se drželi Ehl & Koumar Architekti, kteří navrhli vestibul stojící na tmavých cihlových sloupech s velkým prosklením a příjemnými točitými schody. Interiér objektu je zdoben uměleckými díly z Národní galerie a DOXu.

Francouzský ateliér SUD Architectes navrhl vestibul metra Nádraží Holešovice ve velmi příjemném designu spojující kov, sklo a dřevo. Objekt je cílen na návštěvníky, kterým nenabízí jen pouhý transfer, ale také kavárny, venkovní posezení a drobné obchody. Šestý vestibul tentokrát metra Křižíkova navrhli brněnští Chybík + Krištof jako zelení porostlý objekt s více úrovněmi.

Foto a zdroj: CCEA MOBA, DesignMag

Signal Festival v říjnu ukáže i díla několika začínajících českých umělců

V rámci programu nadcházejícího festivalu světla Signal, který se v pražských ulicích uskuteční ve dnech 11. až 14. října 2018, se divákům představí mimo hlavních instalací také české umělecké naděje. V otevřené výzvě byli vybráni Jana Mercogliano alias Verge, Tomáš Dymeš, Ivo Louda a Tomáš Ullrich nebo uskupení Stroy.

„Podpora českého současného umění je jedním ze základních pilířů Signal Festivalu. Naší otevřenou výzvou, jejímž cílem je realizační i finanční podpora nového umění, jsme tomuto pilíři dali jasný rámec. Již druhý rok vybíráme do našeho programu několik děl mladých českých umělců, kterým v případě, že splní požadavky a kritéria výběrového řízení, finančně pomůžeme s tvorbou a realizací instalací a jejich prezentací na festivalu. Velmi nás těší, že o díla mladých tvůrců je na festivalu zájem, a to nejen ze strany laické, ale i odborné veřejnosti. Ze zkušenosti víme, že Signal pro mladé umělce bývá odrazovým můstkem k dalším možnostem u nás i v zahraničí,“ říká ředitel festivalu Signal Martin Pošta.

„V rámci sekce Signal Calling, pod kterou festival umělce pocházející z otevřené výzvy prezentuje, letos diváci uvidí dílo Ne(u)klid od Jany Marcogliano (Verge), absolventky School of Architecture and Urban Design na UCLA v Kalifornii, interaktivní instalaci Touch Project studenta Fakulty architektury při ČVUT Tomáše Dymeše, projekt Horizont událostí, za kterým stojí Ivo Louda a Tomáš Ullrich, nebo instalaci SSSSSSpace od uměleckého uskupení Stroy. Všichni tři naposledy jmenovaní působí nebo studují na Technické univerzitě v Liberci,“ doplňuje Helena Novotná.

Foto a zdroj: Signal Festival, DesignMag

Z ČVUT do Paříže a zase zpátky. Rozhovor s architektkou, která navrhuje ty nejlepší interiéry

Architektka Lenka Míková se zaměřuje především na rekonstrukce, rezidenční stavby, interiéry a instalace. Je pro ní důležitá jednoduchost a přirozená krása, které se snaží dosáhnout pomocí očišťování jednotlivých prvků, kterými je interiér tvořen. Studovala v Praze na ČVUT, ale také v Paříži a už čtyři roky vede své architektonické studio. Jak se jí pracovalo na nedávno oceněném projektu, proč se zaměřuje právě na rekonstrukce a na jaký další projekt se v blízké době můžeme těšit, jsme se ptali v následujícím rozhovoru.

Projekt Dva domy, srnky a stromy, nedávno získal Ocenění institutu bytového designu – Interiér roku – v kategorii Rekonstrukce. Potěšilo Vás toto ocenění, jaká byla konkurence?

Samozřejmě mi to udělalo radost, tenhle projekt byl taková moje srdcovka, takže tím spíš. A navíc si vážím všech dalších oceněných v tomhle ročníku.

Portrét architektky Lenky Míkové, zdroj: http://www.karasekcejkova.com

Ve své práci se specializujete především na interiér a často se jedná o rekonstrukce. Byla jste v tomto směru ovlivněna otcem, který je restaurátor? Oba vlastně oživujete starší objekty a dáváte jim nový vzhled.

No vidíte, to je zajímavá paralela… Ale táta je především sochař, tím jsem byla ovlivněná už odmala, když mi jako malé dával na hraní nejčastěji kus hlíny, abych se zabavila, vyráběla jsem nejradši popelníky. Jinak samozřejmě mě ovlivnil i potom, vnímáním a cítěním věcí, prostoru, materiálu.

A jeho restaurátorská praxe se samozřejmě hodí také, má například skvělé zkušenosti s prací s omítkami, strukturami povrchů atd., což jsou takové jemnosti, co se snažím do realizací taky dostat. Na několika projektech jsme už spolupracovali, jednou jsme spolu dokonce přímo ručně vytvářeli takovou speciální nástěnnou malbu.

Práce architekta je do velké míry ovlivněna objednatelem projektu. Jaká je Vaše zkušenost s klienty, nechávají Vám dostatečný prostor pro vyjádření?

To je určitě pravda, klient má svým přístupem na výsledku zásadní podíl. Mám osobně myslím docela štěstí, že s většinou si sedneme velmi dobře a často se i spřátelíme.

Je to taky dost tím, že mi většina nových zakázek přichází přes doporučení od mých bývalých klientů nebo přátel a známých, tím se pak předává i určité spřísněné nastavení. Ale mám za sebou už i pár “omylů”, i proto si už klienty a potažmo projekty nyní trochu vybírám.

Jaká byla spolupráce s klientem u oceněného projektu Dva domy, srnky a stromy, do jaké míry do projektu zasahoval? Jak se projekt během tvorby vyvíjel a jak moc se liší od prvního návrhu?

Tenhle klient byl snad úplně nejlepší. Měli jsme spolu už za sebou řešení jeho kanceláří a potom i rekonstrukci jeho bytu, kde jsme si vzájemně sedli, takže mě pak už oslovil napřímo. Na projektu má velký podíl, jak už svým obecně velmi otevřeným přístupem a vůlí zkoušet nové věci, tak i různými nápady.

Projekt trval dlouho a vyvíjel se během té doby taky hodně z mého pohledu většinou i k lepšímu. Byla jsem vlastně s odstupem času ráda, že se některé detaily návrhu nerealizovaly hned a měli jsme ještě možnost je předělat, většinou zjednodušit, což myslím výsledku dost prospělo.

Ale koncept návrhu, pojetí i charakter jednotlivých domů a princip zásahů do nich zůstal od počátku v podstatě stejný, což je taky dobře.

Zbytek rozhovoru najdete zde.

Executive Assessment – spolehlivý nástroj pro hledání schopných manažerů

Pravidelné profesní hodnocení řadových zaměstnanců je standardní způsob, jakým zaměstnavatelé získávají přehled o výkonnosti svých zaměstnanců, zároveň se má každý zaměstnanec jeho prostřednictvím možnost dozvědět, zda je zaměstnavatel s jeho prací spokojen a jaké má vyhlídky na další kariérní růst. Kdo však hodnotí nejvyšší šéfy? Hodnotí je vůbec někdo? A pokud ano, podle jakých kritérií?

Měření výkonnosti a efektivity jednotlivých členů správních rad, ředitelů, vedoucích manažerů a členů výkonných týmů probíhá v každé společnosti jinak, v různých intervalech a podle pravidel, která určuje obvykle povaha podnikání, často také zaběhané zvyklosti. Je však společným nepsaným pravidlem, že pokud firma prosperuje, hodnocení manažerů vycházejí velice pochvalně, teprve, když se firmě přestává dařit a dochází k hospodářským ztrátám, najednou se začínají objevovat negativní hodnocení a, obrazně řečeno, začínají „padat hlavy“.

„Pokud máte dobře nastavený systém pravidelného hodnocení kvality manažerů, takzvaný Executive Assessment, dokážete odhalit případné slabiny nejvyšších šéfů mnohem dříve, než se projeví v bilanci firmy,“ říká Jozef Papp ze společnosti Stanton Chase, která se specializuje na vyhledávání členů nejvyššího firemního managementu.

Monika Zahálková, výkonná ředitelka Czech Institute of Directors (Institut členů správních orgánů) ovšem nemá o všeobecné úrovni hodnocení nejvyšších manažerů v českém prostředí žádné velké iluze: „Hodnocení výkonu členů správních orgánů se v českých firmách dělá jen minimálně. Pokud vím, zabývají se tím banky, které to mají povinné z důvodu přísných regulací, a to ještě většinou metodou “in house”, takže si nemyslím, že je to zcela objektivní a vypovídající hodnocení. Pokud k tomu vůbec někde dochází, zaměňuje se Executive Assessment za standardní hodnocení pomocí 360° zpětné vazby a týká se většinou jen exekutivních pozic. Neslyšela jsem ale nikdy, že by u nás někde proběhlo hodnocení členů dozorčích rad.“

Executive Assessment posuzuje nejen aktuální výkonnost jednotlivých členů managementu, ale také jejich připravenost přijímat nové výzvy a úkoly, přirozený talent k vedení lidí a týmů a také schopnost včlenit se do specifické firemní kultury.

„Připravenost je záležitostí správného načasování,“ říká Jozef Papp. „Pokud uvedete do řídící pozice někoho, kdo na to není ještě připraven, může to mít negativní důsledky nejen pro firmu, ale i pro něho samotného. Naopak, pokud budete příliš dlouho čekat s povýšením již připraveného manažera, začne se cítit nedoceněný a dříve nebo později vám odejde jinam.“

Se všeobecně rozšířeným mýtem, že přirození vůdci se už dnes nerodí, prý také nelze souhlasit. „Při hodnocení kandidátů na nejrůznější řídící funkce dokážeme s vysokou jistotou rozeznat, kdo už je na tuto pozici připraven a kdo má potenciál stát se v budoucnosti lídrem. K tomuto účelu používáme ve Stanton Chase speciální hodnotící metodologii, která nás nikdy nezklamala,“ dodává řídící partner české pobočky společnosti Jozef Papp.

 

O společnosti Stanton Chase

Mezinárodní společnost Stanton Chase je jedním z předních světových poskytovatelů služeb v oblasti Executive Search. Hlavním cílem společnosti je budování profesionálních manažerských týmů pro klienty na celém světě. Společnost byla založena v roce 1990 a v současné době působí v 75 pobočkách ve 45 zemích Asie, Evropy a Ameriky. Klíčem úspěchu firmy je důraz na profesionalitu zaměstnanců, jedinečná strategie, výborná znalost klienta, schopnost naslouchat a flexibilně se přizpůsobit jeho potřebám.

Pavilon České republiky pro Expo 2020 dostal podobu mraku z potrubí

Světová výstava Expo 2020 se bude konat v Dubaji, kde nebude chybět ani pavilon České republiky. Dostal název Sawer Cloud neboli Mrak potrubí a navrhli jej Jan Tůma a Jindřich Ráftl z ateliéru R/FRM. Ze čtyř kvádrů poskládaný objekt bude krytý organickou strukturou vytvořenou spletencem z potrubí. Pavilon bude otevřen pro veřejnost 20. října 2020.

„Návrh se odkazuje k systému S.A.W.E.R., který je srdcem a technologickým jádrem pavilonu. Jeho podstatou, projevující se na mnoha úrovních je transformace. Proměňuje vzduch ve vodu, suchá poušť v kvetoucí zahradu i pohled lidí na Českou republiku. Technologie je přirozeně integrována do organismu pavilonu a společně s ním tvoří silnou manifestaci hybridního ekosystému, v jehož rámci interaguje příroda a technologie. Prolínání těchto dvou na první pohled odlišných světů vytváří nečekanou symbiózu,“ uvádí autoři projektu Jan Tůma a Jindřich Ráftl.

„Objekt se stává ztělesněním proměny a metaforou technologie, kterou neskrývá v uzavřených prostorách, ale vystavuje ji na odiv ve formě mraku potrubí – Sawer Cloud, který propojuje všechny jeho části. Trajektorie mezi jednotlivými místy procesu proměny jsou cévami organismu pavilonu a tvoří základ organické formy. Struktura není jen pasivní dekorací, ale její jednotlivé části jsou napojeny na systém S.A.W.E.R. Stává se tak aktivní součástí systému, který reprezentuje. Pavilon není pouze mrtvou schránkou, ale je živým organismem, jehož je proces proměny metabolismem,“ dodávají.

Mrak však není pouze dekorativní vnější schránkou, ale prostupuje i do interiéru, kde se prolíná s přiznanými rozvody. Interiér pavilonu nabídne krom restauraci, jednacích místností a kanceláří především expozice lákající na Českou republiku. Bude to například prezentace sklářské výroby sklárny Lasvit a galerie prezentující zajímavé české exponáty. Před budovou najdeme zahradu.

Foto: R/FRM a CZ Expo
Zdroj: R/FRM

Marienbad Film Festival proběhne na přelomu srpna a září

Ve dnech 28. srpna až 1. září 2018 se v Mariánských Lázních uskuteční třetí ročník Marienbad Film Festivalu. Festival nabídne opět soutěžní přehlídku českých experimentálních filmů, italský experiment nebo projekce italské filmové klasiky, filmově-vzdělávací program pro rodiny s dětmi a již tradičně také široký hudební doprovodný program, výstavy, přednášky, autorská čtení a další akce určené pro odbornou filmovou a širokou veřejnost. Malebné a romantické Mariánské Lázně se tak na konci prázdnin na pět dnů opět stanou centrem diskuzí a setkávání o současném, minulém i budoucím experimentálním a nezávislém filmu ve středoevropském kon-textu.

Hlavní sekcí letošního ročníku Marienbad Film Festivalu bude opět národní soutěžní přehlídka českého experimentálního filmu Theatre Eletrique. Dramaturgyně sekce Tereza Czesany Dvořáko-vá dodává: „Soutěž českého experimentálního filmu tohoto typu je v České republice jediná. Naší ambicí je, aby se Mariánské Lázně vždy na konci léta staly přirozeným místem setkávání a vzá-jemné komunikace rozrůstající se skupiny českých a zahraničních milovníků tohoto typu kinema-tografie. A zatím to vypadá, že se nám to daří.”

Mezinárodní sekce Cinema Excelsior, která prezentuje výběr zahraničního experimentálního filmu, se letos zaostří na Itálii. Dramaturg sekce Jiří Forejt vytváří unikátní kolekci mapující aktuální tvorbu experimentálních filmů v Itálii, ale také 2 ukázky italské filmové klasiky do sekce Gala, které proběhnou v netypických prostorách, jako je Městské divadlo nebo Společenský dům Casino. Tamní nezávislou autorskou scénu festival představí v 6 programových blocích. Svou tvorbu uvedou filmaři z Milána, Neapole, Bolzana, Říma a Bologni. Součástí výběru budou i filmové performance a projekty, které akcentují význam filmového materiálu pro tvůrčí proces. „Jeden z programových bloků je připravován ve spolupráci s filmovým festivalem Visioni Italiane, který pořádá Cineteca Bologna,” doplňuje Jiří Forejt dramaturg sekce.

Retrospektivní sekci pro festival letos připravila hostující kurátorka Sylva Poláková, která bude bilancovat originální tvorbu české konceptuální umělkyně a filmařky Adély Babanové. Tato sekce je realizována ve spolupráci s Národním filmovým archivem.

Ve workshopově orientované sekci Forum Marienbad se festival tak jako loni zaměří na vztah zvuku a obrazu. Odborný Industry program nabídne prostor pro diskuze českých a italských pro-fesionálů a pro představení zatím nerealizovaných projektů ve stádiu vzniku. Novinkou letošního roku je sekce Echo Marienbad, která bude prezentovat zajímavé počiny v oblasti experimentál-ního a nezávislého filmu, které se v posledním roce odehrály v ČR i v zahraničí. Obohatí se také program pro rodiny s dětmi, ale přibydou i praktické filmové workshopy pro dospělé.

Doprovodný program Marienbad Film Festivalu na Kolonádě Ferdinandova pramene zaštiťuje opět spolek švihák s hudebním magazínem Full Moon. Mezi akcemi se objeví koncerty, přednášky a také autorské čtení Ondřeje Štindla, autora scénářů k filmům Pouta a Místa nebo televizního seriálu Svět pod hlavou. Z hudebního programu můžeme zmínit například skupiny Kalle, kteří byli za album Saffron Hills nominováni na hudební ceny Vinyla, Apollo i Anděl, Manon meurt, kteří momentálně nahrávají album s producentem Janem P. Muchowem, které by mělo vyjít na podzim roku 2018, a v neposlední řadě také Please the Trees, na jejichž dlouho očekávaném albu Infinite Dance najdeme výjimečné zahraniční hosty typu Johna Granta nebo Thora Harrise (Swans). V doprovodném programu dále vystoupí také skupiny Cold Cold Nights, Tomáš Palucha, Core Belief nebo Orient. Součástí programu bude také několik klipových diskuzních pořadů a na kolonádě Ferdinandova pramene bude k vidění také výstava, opět v režii magazínu Full Moon. V rámci doprovodného programu bude pro návštěvníky festivalu připraven také vzdělávací pro-gram s kurzy, semináři a workshopy o filmu pod taktovkou Free Cinema, což je vzdělávací a talen-tová platforma vytvořena v roce 2012 filmaři, pedagogy a studenty filmových oborů.

„Zájem o festival a film obecně se opět budeme snažit zvýšit i podporou filmového programu ve městě naším Mobilním filmovým klubem, který bude do zahájení festivalu lákat filmové fanoušky z regionu do našeho krásného města,” doplňuje ředitelka festivalu Zuzana Stejskalová.

Marienbad Film Festival se uskuteční díky podpoře Státního fondu kinematografie, Ministerstva kultury, Karlovarského kraje, města Mariánské Lázně, Italského kulturního institutu, lokálních mecenášů a firem jako např. Léčebné Lázně, a.s., Boutique Hotel SwissHouse, Smart–Con, s.r.o, Christo Group, s.r.o, pivovaru Chodovar, jazykové škole Lingua nostra, Andreola tradičnímu ital-skému výrobci prosecca a entuziasmu a dobrovolné pomoci mnoha jednotlivců.

Autorkou znělky 3. ročníku festivalu je režisérka a laureátka loňské Ceny Marienbad Film Festivalu za film Stopy, střepy, kořeny Květa Přibylová, která spolupracovala s Michaelou Hoffovou a Janem Richtrem. Tvůrci vytvořili znělku jako autorské dílo, minutový experimentální film, který je inspirován prostorem města a z něj pak odvodili tři krátké, 20 sekundové verze. Znělka abs-trahuje město do obrazů proudící vody a barevných tulipánů, zachycuje vztah města k vodnímu živlu a lázeňskou úpravnost. Vodní hladina v neposlední řadě odkazuje k povrchu filmového plát-na, které na konci léta v Mariánských lázních znovu ožije pohyblivým obrazem.

19. narozeniny Cosmopolitan Executive Helas Ladies Club

Cosmopolitan Executive Helas Ladies Club slaví v letošním roce 19. narozeniny. Pozvání do role hlavního hosta narozeninového klubového setkání přijal přední český hudební skladatel a klavírista Petr Malásek. V rámci příjemného rozhovoru nám prozradil mimo jiné to, jak se mu spolupracovalo a spolupracuje s výjimečnými dámami české hudební scény – Hanou Hegerovou, Martou Kubišovou a Lucií Bílou.

Petr Malásek: Hudba je nositelem emocí

Helena Kohoutová, zakladatelka klubu Helas Ladies Club s Petrem Maláskem, hostem narozeninového setkání

Na oslavě 19. narozenin byla představena také nová mandala z dílny Petry Němečkové, která bude klub provázet po celý tento rok. „Mandala se nese zcela v duchu motta dámského klubu pro letošní rok, kterým je ODVAHA. Ta se v letošní mandale projevila symbolikou motýla. Motýl symbolizuje transformaci člověka. Jeho životní cesta je paralelou našeho vývoje. Motýl musí také mnohé překonat, aby se z housenky stal tvor s tak nádhernými křídly a k tomu je potřeba nemalé odvahy,“ popsala mandalu Petra Němečková.

Šárka Dolanská, Krajská ředitelka Praha II, Česká pojišťovna

Životní pojištění je jednou z věcí, na kterou by měl myslet každý z nás. Zvláště v momentě, kdy na jeho příjmech závisí někdo další. Situace u nás, jak prozradila Šárka Dolanská, Krajská ředitelka Praha II, Česká pojišťovna, je však bohužel jiná.

V životním pojištění máme co dohánět

 

 

Petr Zelík, majitel společnosti Oxalis

Společnost Oxalis, která v Česku mimo jiné provozuje stejnojmennou síť prodejen kvalitních čajů a kávy, slaví letos 25 let na trhu. O tom, jak celý koncept vznikal, ale také, jak se firmě daří na poli exportu promluvil její majitel Petr Zelík.

Vývoz společnosti Oxalis neustále roste

 

Ivana Mrkvičková, Events Coordinator společnosti MultiSport Benefit

Benefity pro zaměstnance jsou tématem pro celou řadu firem. Jednu z možností, jak svým zaměstnancům zprostředkovat sportovní a relaxační aktivity, představila Ivana Mrkvičková, Events Coordinator společnosti MultiSport Benefit.

Sportujte a relaxujte každý den s kartou MultiSport

 

 

Co by to bylo za oslavu bez dortu. Stejně jako loni byl i ten k 19. narozeninám dílem Cukrárny U Knoflíčků. Hlavním motivem byla již zmiňovaná speciální mandala Petry Němečkové.

Součástí setkání byl také dobročinný bazar a tombola, jejichž výtěžek putoval na podporu fenky bílého švýcarského ovčáka Massey Star Helas ze záchranné a chovatelské stanice Ranč Montara, kterou dámský klub adoptoval. S jejími úspěchy nás seznámila Dagmar Žáková.

Kde se setkává šmrnc první republiky se světem moderních technologií a energických ženských osobností? Dámský klub Cosmopolitan Executive Helas Ladies Club již 19 let podporuje, inspiruje a sdružuje ženy s aktivním přístupem k životu. Klubová setkání přinášejí vždy odbornou a společenskou část, tudíž spojují zábavu i rozvoj – a to vše v tom nejpříjemnějším, vstřícném a inspirujícím prostředí. S členkami se potkávají známé osobnosti českého společenského života i odborníci ze všech myslitelných oborů, které mohou zajímat všestrannou a aktivní ženu, ať už její věk začíná dvojkou, nebo osmičkou. Dámský klub uspořádal již stovky společenských večerů, komorních setkání a odborných prezentací, na kterých ženy získávají mnoho nových osobních a obchodních kontaktů, ale také nová blízká přátelství.

www.helas-ladies-club.cz

Kdo jsme? Sebepoznání jako prevence stresu

Jan Mühlfeit, Kateřina Novotná

Výkonnější procesory, nikoli mozky

Současný člověk týdně absorbuje tolik informací, kolik před sto lety zpracoval za celý život. Hlavní podíl na tom mají informační technologie, které jsou každé dva roky o 100 % výkonnější. Náš mozek je však stále zhruba stejný, jako byl před 100 tisíci lety. Co to pro nás přesně znamená?

Především kontinuální přemíru stresu, který neumíme zpracovávat. Nevíme totiž, jak na to, a dostatečně sami sebe neznáme. A právě sebepoznání a objevení svých silných a slabých stránek nám může pomoci se v této době zorientovat.

Cílené sebepoznávání je však stále nedostatkovým zbožím. Dokonce i na nejlepších univerzitách v USA jen minimum studentů či zaměstnanců uvedlo, že prošli nějakým kurzem změřeným na sebepoznání. Přitom, když poznáme, kdo jsme a jaké máme talenty, můžeme o sobě začít lépe přemýšlet, a to i o svých vlastních myšlenkách. Denně nám jich hlavou proletí asi 60 tisíc a 90 % z nich se neustále opakuje. A my bychom měli umět s nimi správně nakládat.

Čtyři energie, které nás pohánějí

Cítíte se někdy vyčerpaně a nepříjemně, aniž byste věděli, proč? Naše životy jsou složité, plné informací, činností a emocí, v nichž je těžké se vyznat. Platí však, že jsme poháněni čtyřmi hlavními energiemi, které můžeme sami ovlivňovat. K tomu je nutné je začít vnímat a přemýšlet o nich.

První je energie fyzická, která přímo souvisí s tím, jak se stravujeme a zda máme dostatek pohybu a spánku. Zde na sobě někdy nevědomky pácháme spoustu zbytečných škod. Jíme příliš mnoho cukru, který energii ubírá. Pijeme málo vody. Zapomínáme, že pohyb hraje klíčovou roli pro naši psychickou odolnost. Usměrňuje naše emoce a tříbí myšlenky. Uklidňuje. Stejně tak třeba sprchování studenou sprchou, které nejen že osvěží naši mysl, ale dokonce podpoří tvorbu nových synapsí.
Pro naši fyzikou kondici je zásadní také složka obnovy: spánek, odpočinek či meditace. V západním světě je někdy odpočinek chápán jako slabost, protože jsme příliš zaměřeni na výkon. Jenže pokud sami od sebe chceme optimální výkon, musíme dostatečně a kvalitně spát.

Další rovinou je emocionální energie. V tomto případě jde hlavně o naši schopnost s emocemi pracovat a nenechat se jimi zcela ovládat. Je dobré mít při tom na paměti, že my sami nejsme totožní se svými myšlenkami ani emocemi. Emoce nastává, když se naše myšlenka (pozitivní či negativní) „setká“ s tělem a dojde k chemické reakci. Pokud se cítíme psychicky špatně, zřejmě jsme pod vlivem negativní emoce, kterou spustila nějaká myšlenka, k níž jsme přiřadili záporné znaménko. Pak je vhodné se zastavit, zeptat se sama sebe, kde se emoce vzala a vystopovat její spouštěč. Často se jedná o malichernost.

Třetí energií je ta mentální. Souvisí s naší kapacitou se soustředit, zvládat emoce a stres díky plnému prožívání přítomnosti (koncept zvaný mindfulness). Je prokázáno, že štěpení pozornosti a roztěkanost způsobují negativní emoce a stres. Proto je potřeba se cíleně soustředit jen na tu činnost, kterou zrovna vykonáváme. Ať už se jedná o venčení psa, nebo mytí nádobí.

Poslední energií je naše spiritualita. Každý člověk chce dojít ke štěstí a najít svůj smysl. Vytoužené radostné a naplňující pocity nejčastěji zažíváme, když využíváme svoje talenty. Když správně plníme složité úkoly, ale takové, pro které máme potřebné nadání (oblast flow). Při hledání našeho smyslu nás může někdy zmást motivace. Motivace potřebuje nějaký motiv a ten často leží mimo nás. Upínáme se k němu, ačkoliv jde o konstrukt nevycházející zevnitř. Proto motivace funguje jen krátkodobě. Naproti tomu inspirace vychází zevnitř, je spojená s činnostmi, které nás naplňují a k nimž máme celoživotní emoční vazbu.
Proto je důležité naše silné stránky objevit a dále rozvíjet.

Proč sebepoznání?

Je to jednoduché: když děláme, co nám jde a co nás baví, cítíme se u toho dobře a podáváme skvělý výkon. A cítit se dobře, mít radost z učení a práce nám pomůže předcházet stresu či kumulování negativních emocí.

Jak ale začít se sebepoznáním, jak zjistit, jaké jsou naše talenty? A jak pomoci dětem, aby je objevily?
Pro tyto účely byly vyvinuty psychometrické talentové testy, v nichž pomocí výroků a příkladů životních situací, vybíráme ty, které nás nejlépe definují. Většina těchto testů je postavena na intuitivních odpovědích a preferencích každého respondenta. Výsledky napovědí, v jakých oblastech je testovaný nejsilnější a kde by mohl uspět.

Kdo netouží absolvovat testy, existují i jednoduchá cvičení, při nichž se sami sebe ptáme, co nám energii dává, co nás dobíjí. Takové činnosti se pravděpodobně budou překrývat s oblastmi našich talentů.
Je přitom přirozené mít jak silné, tak slabé stránky. Identifikace těch slabých nám také pomáhá: jsou to činnosti, které bychom se měli naučit alespoň na takovou úroveň, aby nás v budoucnu příliš nebrzdily a nelimitovaly. Nejsou to však oblasti, na které bychom se v životě měli zaměřovat. Ostatně, od toho jsou různorodé pracovní týmy. Se silnými stránkami a talenty pak dále pracujeme – ověřujeme je a máme metody, jak je rozvíjet a dále s nimi nakládat.

Johariho okno jako nápověda

Při sebepoznání nám může pomoci metoda nazvaná Johariho okno. Jde o techniku sebepoznání, která popisuje a rozřazuje naše osobní kvality. Dá se vyzkoušet v pracovním týmu, nebo jen tak s kamarády či rodinou. Základem této metody je soupis 56 přídavných jmen, které označují základní lidské vlastnosti či způsoby, jak se projevujeme. Kdo chce tuto metodu vyzkoušet, vybere si dle vlastního uvážení několik z nich, které jej nejlépe charakterizují. Následně to samé udělají i ostatní lidé z testované skupiny. Vybrané vlastnosti se roztřídí do čtyř „oken“.

Zdroj: The Open University: http://www.open.edu

První okno, takzvané veřejné (open), jsou naše osobní vlastnosti či schopnosti, o kterých víme jak my samotní, tak naše okolí. Druhé, skryté (hidden), obsahuje kvality, o kterých víme my, ale okolí je nevnímá. Třetí je takzvaně slepé (blind) a týká aspektů, o nichž my sami nevíme, ale lidé kolem nás ano. Poslední čtvrté okno je neznámé (unknown). Jsou to neobjevené potenciály, o kterých nevíme ani my ani nikdo jiný.

Své skryté okno můžeme ostatním částečně vyjevit, když lidem kolem nás prozradíme více o svých touhách či vlastnostech, o nichž tušíme jen my sami. S objevením slepého okna nám zase pomůže zpětná vazba od okolí. Musíme se ptát a reflektovat. Co mám dělat dál? Co mi jde? Co mám naopak přestat dělat? S odhalením čtvrtého neznámého okna nám pomohou právě psychometrické testy, v nichž se pomocí otevřených otázek dobereme ke svým neobjeveným potenciálům. Testy dokážou efektivně zmapovat, jak funguje náš mozek a odhalit oblasti talentů.

Další variantou sebepoznávání je individuální koučink. Kouč v tomto případě funguje jako jakýsi detektiv, který se ptá a za minimálního dodávání vlastních vhledů a názorů nám dokáže pomoci se sebepoznáním.

Imaginární strachy

Uvědomění si vlastních negativních emocí, toho, z čeho vycházejí, a kde se vzaly naše strachy a obavy, je jedním ze základních složek každodenní psychohygieny. Záporné emoce vznikají velice snadno. Jakmile některou z myšlenek v duchu označíme za negativní, dáme před ní pomyslné mínus, stane se z ní negativní emoce. Má na tom podíl amygdala, stará část mozku, která je zodpovědná za ukládání vzpomínek spojených s emocemi. Rodí se zde strachy i negativní emoce. Náš mozek má navíc tendenci skákat z jedné negativní myšlenky na druhou jako opička, sem a tam. Proto během života postupně vznikají různé imaginární strachy, které nemají žádný základ ve skutečném fyzickém nebezpečí, jak ho zažívali naši předkové.

Naše strachy vycházejí buď z minulosti, nebo z budoucnosti. Pokud mozek není trénovaný, neumí si poradit se zápornými myšlenkami ani s tou „opičkou“, která nám v hlavě skáče z jedné negativní emoce na druhou, opička nás začne ovládat. Uvěříme tomu, že jsme beznadějní blbci nemající šanci na zlepšení. Bojíme se potom jakéhokoliv rizika a můžeme dokonce propadnout depresi.

Umění chybovat

Nepodložené strachy se vkrádají i do výchovy dětí. Rodiče se například bojí, že když nebudou děti neustále opravovat, budou selhávat a nikdy se danou činnost pořádně nenaučí. Zpětná vazba a určitá korekce jsou sice určitě na místě, ještě cennější je však se zbavit samotného strachu z chybování. Pokud se děti naučí chyby vnímat jako přirozenou součást života, dovedou se z nich poučit, nebudou se v dospělosti zbytečně bát selhání a dovedou zdravě riskovat. Umíme-li chybu pojmout pozitivně, teprve tehdy se můžeme odrazit, zaměřit se na přítomný okamžik a pohnout se z místa.

Hlavu vzhůru!

Své vlastní nitro bohužel stále příliš neznáme. Málo se učíme svému vnitřnímu světu rozumět, spíše odmalička poznáváme nejrůznější aspekty světa vnějšího. Přitom někdy stačí jen málo a můžeme si sami pomoci.

Emoce se dají například usměrňovat i pomocí samotného fyzického postoje. Ne nadarmo se říká „hlavu vzhůru!“. Pokud budeme stát vzpřímeně a k tomu si říkat „jsem zoufalec“, hlava tomu neuvěří. Mozek neoklameme, ani pokud si do klubíčka stočení budeme gratulovat k tomu, jak jsme skvělí. Fyziologie je s emocemi v harmonii.

Negativní emoce pak, jak známo, působí nepříznivě na celý organismus, jelikož generují škodlivé chemické látky, které dále působí na tělo. Tomuto přenosu emocí z duševní do fyzické roviny se říká somatizace. Zdravý duch je pro zdravé tělo prostě nezbytný. Právě skrze sebepoznání můžeme s trochou snahy dospět k rovnováze a vnitřní pohodě. Pojďme začít sami od sebe a převezměme kontrolu nad sebou samými.

Jan Mühlfeit


Chcete svým dětem pomoci objevit jejich talenty a připravit je pro budoucí život? V rámci workshopu Rodič jako pozitivní kouč se rodiče i učitelé dozvídají, jak pomocí nejnovějších poznatků pozitivní psychologie efektivně vést děti tak, aby byly ve svých životech nejen úspěšné, ale také šťastné. Témata vycházejí mimo jiné i z knihy Jana Mühlfeita Pozitivní Leader, která se stala jednou z nejprodávanějších business publikací v ČR i ve světě.

Vzhledem k velkému zájmu o tento workshop je nyní k dispozici také stejnojmenný online kurz odemykanidetskehopotencialu.cz, který je takovou ochutnávkou obsahu originálního workshopu.

O všech našich projektech si přečtete více na stránkách janmuhlfeit.com.

Student: potenciální zákazník i zaměstnanec. Jak na něj?

U mnoha lidí evokuje slovo student představu prázdné peněženky. Jedná se však o přesudek, který si rozhodně nemůže dovolit žádný dobrý obchodník. Je opravdu krátkozraké studenty jako cílovou skupinu přehlížet, nebo k nim v lepším případě přistupovat jako k většině ostatních zákazníků. Generace Y, nazývaná taky mileniálové, představuje totiž obrovskou skupinu spotřebitelů i potenciálních zaměstnanců. Ano, mluvíme zde nejen o prodeji zboží a služeb, ale také pracovních příležitostí – i ty je totiž potřebné studentům náležitě prodat, jinak si u nich ani neškrtnete.

O tom, že studenti generují velkou část obratů mnoha firem, svědčí například průzkum webu marketingprofs.com. Ten zjišťoval u rodičů vysokoškolských studentů, kolik za své potomky utratí – největší část jich uvedla, že nákupy toho, co jejich študáci potřebují nebo chtějí, činí až 70 % transakcí na jejich kreditce. Vynásobme si to tím, že se generace Y aktuálně odhaduje v moderním světě na nejpočetnější skupinu spotřebitelů v historii a číselné řády nám nebudou stačit.

Studenti jsou trendsetteři obklopení technologiemi, kteří tráví více času pohromadě, než kterákoli jiná sociální nebo profesní skupina. To je ideální předpoklad pro přenos takzvaného word-of-mouth, jednoduše tedy osobního doporučení. Jakým způsobem o vaší značce uvažují studenti jako zákazníci může navíc výrazně ovlivnit jejich postoj, pokud o ní budou v budoucnu uvažovat jako o zaměstnavateli. „V dnešní vypjaté době, kdy není dostatek kvalifikovaných pracovních sil a kdy musíme v blízké budoucnosti počítat s dalším zhoršením, je nezbytné se zamyslet nad dlouhodobým a strategickým řešením. Kdo si nevychová „mladou krev“, tomu ujede vlak,“ potvrzuje personalistka s dlouholetými zkušenostmi Štěpánka Jenešová.

Zásadním faktorem pro dobrý přístup k mladým a neklidným je schopnost mluvit s nimi diametrálně odlišně, než s lidmi v produktivním věku, ženami v domácnosti, důchodci… Být si vědomi rozdílů a dát studentům najevo, že je vnímáte jako jedinečnou kategorii zákazníků. V našich končinách, kde slovo sleva platí za svatou mantru, je cenové zvýhodnění tím prvním, co většinu firem napadne. Taky by tím prvním být mělo, potíž je ale v tom, že je mnohdy také tím jediným, a to je chyba. Slevy sice posilují loajalitu a pozitivní vnímání značky, ale nákupem přeci vztah brandu a zákazníka nekončí. Pokud student koupí za 50 % ceny prémiový produkt, bude šťastný a do značky zamilovaný. Bude ale zase brzy po lásce, pokud při jakékoliv potřebě nového příslušenství, servisu atd. narazí na to, že zbytek portfolia značky vlastně naprosto nevyhovuje jeho finančním nebo časovým možnostem.

Jako vzor správného přístupu můžeme zase po tisící vytáhnout Apple – aby také ne, nechť jsou příklady vždy ty nejlepší. Jablečný gigant nejenže nabídne studentům levnější macbook, ale také levnější celou řadu dalších důležitých produktů a služeb prostřednictvím samostatného prodejního kanálu The Apple Store for Education. To je taková třešnička na dortu upečeného z ingrediencí, jako je skvělý design, robustní produktová řada a inteligentní marketing. Člověk pak může kroutit hlavou nad tím, že podle společného průzkumu agentury Student Monitor a časopisu Fortune říká polovina studentů, že si hodlají co nejdříve pořídit počítač mac. Mnoho pracujících si řekne, že je drahý, studentům ale evidentně přijde v mnoha ohledech skvělý. Co jiného je důkazem špičkové strategie?

Takže jak na to? Prázdniny jsou za rohem, s nimi okurková sezóna a možná pro vás více klidu, zrevidovat své marketingové plány a popřemýšlet, jak na ty studenty lépe. Protože se ani nenadějete, léto bude fuč a nastane sezóna back to school – žně pro mnohé chytré firmy, tak proč ne i pro vás?!

1) Připusťte, že jste staří

Většina manažerů a marketérů je příliš stará nebo zabraná do svého profesního světa, aby mohli přiměřeně pochopit demografickou situaci studentů. To, že máte dítě na vysoké škole, vás nijak k plnému pochopení nepřiblíží. Ale nebojte se, být starší než vysokoškolští studenti je v pořádku… dokud nepředstíráte, že mluvíte jejich jazykem, chápete jejich vkus nebo jim říkáte, co mají dělat. Přece nechcete, aby komunikace vašeho brandu vyvolávala podobné pocity, jako táta teenagerů, který se mermomocí rozhodne, že se s nimi vypraví trsat na diskotéku… Vysokoškolští studenti jsou často ukrutně dobří v kritickém myšlení a velmi opatrní ohledně reklamy. Nezapomínejte, že jde o generaci, která se od malička pohybuje v online prostředí, kde se intuitivně trénuje v rozeznávání toho, co je upřímné.

2) Najděte někoho mladého a držte se jednoduchosti sdělení

Dodržovat obecnou zdvořilosti a předávat jasné stručné sdělení je lepší, než snaha být cool. Všechny věkové skupiny respektují poctivost a značky, které jsou upřímné. Pokud si to můžete dovolit, najměte někoho, kdo má Xbox nebo ví, jak jezdit na longboardu. Prostě stážistu, který vám může poskytnout pohled zvenčí a pomoci vám podat potřebné sdělení formou, která bude studentům sympatická. Co to znamená? Že to bude jasné jak facka. Celý systém vysokého školství je labyrint složitostí sám o sobě – náročné přednášky, komplikované rozvrhy, často zmatená organizace na katedrách. To poslední, co pak studenti chtějí, je prokousávat se něčím složitým i mimo samotné studium. To neznamená, že není prostor pro kreativitu, vtip, rafinovanost. Naopak určitě ano, ale spíše ve vizuální stránce věci. V copywritingu se jednoznačně držte stručnosti ořezané až na kost.

3) Používejte cílené marketingové nástroje

Vytvořte pro studenty samostatné landing page, e-mailové marketingové strategie, stránky na sociálních médiích. Volte vhodné kanály pro reklamu, zkuste přitom myslet nekonvenčně a v době internetu se zaměřit i jinam. Zajímavým kanálem poslední doby jsou přímo skripta pro studenty, které si mohou nechat zdarma vytisknout přes portál www.tiskelnik.cz díky sponzorům, umísťujících do patiček stránek různé poukazy či nabídky stáží. „Přes Tiskelník jsme oslovili celkem 500 studentů, a to s časově omezenou nabídkou výhodných jízdenek. Akce běžela na principu unikátních kódů pro každého osloveného studenta a z celkového počtu využilo nabídku celkem 7 % zákazníků. To je velmi dobrá úspěšnost a nejde jen o těch 7 %, ale také jejich známé, kterým svoji dobrou zkušenost se službami Flixbusu sdělí. Po dobré zkušenosti jsme spolupráci rozšířili na dalších 4000 kusů,“ říká zástupce provozovatele autobusové dopravy FlixBus Roman Sterly.

4) Pracujte se segmentací

Především segmentujte své zákazníky a určete, kdo z nich jsou vysokoškolští studenti. Děláte to? Pouze pokud máte tyto informace, může být váš marketing skutečně efektivní. Vyzbrojení těmito informacemi můžete volit správné sdělení, poslat vhodné e-maily, vytvořit landing page přímo pro studenty a navrhnout kampaně. A když už jste v celé cílové skupině identifikovali právě studenty, jděte ještě dál – segmentujte také je – dle zájmů, oboru studia atd. Studenti nejsou homogenní skupina, marketing zaměřený pouze na parametr „student“ nemusí fungovat o nic lépe, než zaměření na prostý parametr „muž“.

5) Na sociálních sítích bavte

Doba, kdy se firmy dělily na ty bez facebooku a s ním, se dnes už rovná paleolitu. Dnes jej mají všichni, ale někdy bohužel spíše ke své škodě, než užitku. Na sociálních sítích se snad s výjimkou LinkedIn chceme všichni. Pokud chcete udržet pozornost mladých lidí u sociálních sítí své značky, zapomeňte na to, že můžete neustále sdělovat jen informace přímo spojené s vaším produktem nebo službou. Buďte kreativní a hledejte souvislosti mezi vaším byznysem a zábavou. „Na našem facebooku samozřejmě informujeme fanoušky o dění v hostelu, speciálních nabídkách a podobně. Zároveň se ale vždy snažíme přinášet různé zajímavosti, abychom obsah osvěžili: tipy na zajímavá místa a akce, které mohou v Praze navštívit, málo známá fakta o metropoli, neobvyklé fotky z ulic a podobně,“ radí Janez Kobal, Media manager jednoho z největších pražských hostelů PLUS Prague, jehož klientelu tvoří většinou právě studenti.

6) Poskytněte motivaci

Amazon nabízí program Prime Student plný slev a také poštovného zdrama. Slevy Apple jsme už zmínili a když už mohou velkou slevu dát i České dráhy, co byste to byli za firmu, kdybyste studentům neslevili i vy?! Slevy ale nejsou jedinou možností, kterou máte – a jak jsme zmínili v úvodu, sleva jako solitér a pak nic víc, to může spíš uškodit. Projděte si celý životní cyklus vašeho produktu nebo služby a zkuste najít všechny momenty, v nichž by se dala udělat výhodnější úprava pro studenty. Lepší smluvní podmínky? Zdarma zkušební verze? Ať vás napadne cokoliv, ujistěte se, že váš nápad obsahuje motivaci vhodnou právě pro studenty. Přidanou hodnotu.

Studenti UMPRUM ukazují semestrální a klauzurní práce na Artsemestr léto 2018

Studenti pražské UMPRUM vystavují své práce za uplynulý letní semestr na tradiční přehlídce Artsemestr léto 2018. Celkem dvaadvacet ateliérů se veřejnosti zdarma otevírá svými vlastními expozicemi, kde se studenti prezentují svými výtvory vždy na speciální ateliérové téma.

„Práce, které zde návštěvníci uvidí, budou více než různorodé. Co ateliér, to minimálně jedno téma. Ateliéry architektury se tentokrát nechaly inspirovat Prahou a velkými veřejnými budovami jako budova parlamentu nebo London Philharmonic Hall. Ateliéry designu provoní káva a jí inspirovaná zadání, nechají se unést nafukovacími strukturami, mechanikou strojků nebo sex roboty,“ uvádí Kamila Stehlíková z pražské UMPRUM.

Návštěvníci akce budou moci zavítat do čtyř Ateliérů architektury, Ateliéru průmyslového designu, Ateliéru designu nábytku a interiéru, Ateliéru produktového designu, Ateliér sochařství, malby, fotografie, skla, keramiky a porcelánu, Ateliéru K.O.V., Ateliéru módní tvorby, Ateliéru designu oděvu a obuvi, Ateliér textilní tvorby, Ateliér tvorby písma a typografie, Ateliér grafického designu a vizuální komunikace, ateliér Grafický design a nová média a mnohé další.

„V letošním roce jsme se rozhodli Artsemestr podpořit netradičním programem v Galerii UM. Lidé se mohou přesvědčit, že naše škola nevychovává jen grafiky, architekty, designéry a umělce, ale lidi s mnohem širšími zájmy a přesahem do dalších oborů,“ představuje profesor Jiří Pelcl doprovodný program plný audiovizuálních experimentů, koncertů a DJ.

Foto: UMPRUM

Zdroj: http://www.designmag.cz/udalosti/75223-studenti-umprum-ukazuji-semestralni-a-klauzurni-prace-na-artsemestr-leto-2018.html

Zájem žen o podnikání stále roste – za 11 let OCENĚNÍ ČESKÝCH PODNIKATELEK o 138%

Nejlepší ryze české podnikatelky, které se svými firmami uspěly nejen u nás, ale i v zahraničí, představí 11. ročník OCENĚNÍ ČESKÝCH PODNIKATELEK. Odborný garant projektu, kterým je stejně jako v předchozích letech společnost CRIF – Czech Credit Bureau, vybral 28 535 potenciálních kandidátek na zisk ocenění, což představuje 20% nárůst oproti loňskému ročníku a oproti roku 2008, kdy proběhl historicky první ročník této soutěže, činí nárůst 138 %. Mezi semifinalistky bylo nominováno 1062 podnikatelek. Patronkou letošního ročníku je Simona Kijonková, zakladatelka společnosti Zásilkovna.

Podporu ženám – podnikatelkám a projektu OCENĚNÍ ČESKÝCH PODNIKATELEK vyslovil i současný ministr průmyslu a obchodu Tomáš Hüner. „Ženy mají často dvě práce na plný úvazek. Tu tradiční, podnikání nebo zaměstnání, a pak zpravidla daleko více než muži ještě pečují o rodinu. Přesto během posledních let ženy požádaly zhruba o dvakrát víc živností než muži. V absolutních číslech to znamená nárůst o víc než třicet čtyři tisíc žádostí. Může to souviset s rostoucí dostupností internetu, díky které mnoho žen na mateřské či rodičovské dovolené rozjíždí e-shopy a pak už se do zaměstnání nevrací a v podnikání pokračují. V podnikání je chceme ženy podporovat, i proto se snažíme například zvýšit dostupnost internetu a ocenit příkladné aktivity. Tak, aby se sdílela dobrá praxe a podnikatelky se navzájem inspirovaly,“ říká ministr průmyslu a obchodu Tomáš Hüner a dodává: „Vážím si všech, co svou práci, nezávisle na tom, zda jde o podnikání či zaměstnání, ženy či muže, dělají co nejlépe a mají snahu věci zlepšovat, inovovat a posouvat je dopředu. Přeji k tomu hodně síly, nadšení a podpory od těch, co chceme a potřebujeme. A také energii, která je mému naturelu i profesi blízká a vím, že je moc potřeba.“

Projekt OCENĚNÍ ČESKÝCH PODNIKATELEK neznamená jen předání cen v jednotlivých kategoriích. Je hlavně o podpoře a zviditelňování českých podnikatelek, které díky své usilovné práci dosáhly úspěchu nejen u nás, ale také za hranicemi naší země. Cílem projektu je jejich spojování a propojování, který jim může pomoci v dalším rozvoji jejich podnikání. „V loňském roce jsme se v rámci akcí klubu OCENĚNÍ ČESKÝCH PODNIKATELEK setkali s 853 hosty, se kterými se mohly naše podnikatelky seznámit a nechat se inspirovat jejich příběhy. Rok letošní nebude jiný, čeká nás celá řada zajímavých setkání s hosty z nejrůznějších oborů. Navíc je letošní ročník ve znamení oslav 100. výročí založení Československa, čemuž jsme přizpůsobili i jeho logo. Jeho součástí tak není jen letopočet 2018, ale také odkaz do roku 1918,“ říká zakladatelka OCENĚNÍ ČESKÝCH PODNIKATELEK Helena Kohoutová.

V letošním roce splnil kritéria účasti v projektu rekordní počet podnikatelek. „Z pozice odborného garanta Ocenění českých podnikatelek jsme rádi, že v letošním roce splnil pravidla největší počet subjektů v historii tohoto projektu. Tento fakt potvrzují i výsledky našich analýz podnikatelského prostředí v ČR, které ukazují na zvyšující se počet podnikajících žen a zlepšující se hospodářské výsledky jejich firem. V tomto smyslu roste význam celé soutěže, do které jsou vybírány nejlepší české podnikatelky především na základě našeho profesionálního ratingu,“ sdělil Pavel Finger, místopředseda představenstva společnosti CRIF – Czech Credit Bureau.

Podle auditora projektu OCENĚNÍ ČESKÝCH PODNIKATELEK, společnosti NSG Morison, je stále dominující příležitostí pro podnikatele, a podnikatelky nevyjímaje, export. „Největším exportním trhem zůstanou zejména pro ženy – podnikatelky sousední země s vévodícím Německem. Německo se pro české firmy otevírá nejenom k dodávkám automobilových dílů, které byly doposud nejrozsáhlejší komoditou, ale i jiným produktům, které mají větší přidanou hodnotu. A právě tady vidíme velkou příležitost. Pokud podnikatelka vlastní firmu, která něco vyrábí, je v současné době pro ni největší obchodní příležitostí právě export, v ideálním případě mít exportní trhy diversifikované. Pokud k tomu mají ženy dostatečnou dávku odvahy, nemohou nyní v současné ekonomické situaci udělat špatný krok,“ konstatuje Petr Šíma, partner poradenské firmy NSG Morison.

Také v letošním roce udělí ČSOB cenu v kategorii Výjimečná podnikatelka. „Úspěšnost firmy či podnikatele v jeho podnikání lze posuzovat z několika úhlů pohledu. Jsou tu ekonomické ukazatele, které prostřednictvím čísel poskytují informace, jak se firmě daří. Za všemi čísly se skrývá obrovské odhodlání, chuť dělat věci jinak, ale i spousta překážek, které se jí daří překonávat někdy s opravdu velkým úsilím. Díky projektu Ocenění českých podnikatelek jsme ale schopni vnímat firmy českých podnikatelek také prostřednictvím silného příběhu, který za jejich podnikáním vždy je. Proto jsme se stali patronem kategorie Výjimečná podnikatelka, ve které máme možnost ocenit podnikatelku nejen podle hospodářských výsledků, ale právě i za něco, čím je výjimečná ve svém podnikání,“ vysvětluje Petr Manda, výkonný ředitel Firemního bankovnictví ČSOB.

O vítězce Ceny za digitální transformaci rozhoduje společnost Microsoft, která je hlavním partnerem OCENĚNÍ ČESKÝCH PODNIKATELEK. Otázkou je, kdo má šanci ji získat. „Technologické inovace jsou dnes předpokladem růstu jakékoli firmy. Šanci vyhrát v této kategorii mají podnikatelky, které se nebojí pomocí digitálních technologií od základu změnit jakoukoli oblast podnikání – firemní kulturu, vývoj produktu, výrobu a provoz, práci s daty či interakci se zákazníky. Hledáme příběh, který bude k modernizaci inspirovat ostatní,“ prozrazuje Ondřej Novodvorský, ředitel pro malé a střední firmy společnosti Microsoft ČR.

Cena za inovativní řešení bude předána pod patronací České pojišťovny, dalšího hlavního partnera projektu. „Česká pojišťovna patří k inovačním lídrům na našem trhu, a není tak náhoda, že jsme své jméno v rámci Ocenění českých podnikatelek spojili právě s kategorií oceňující ženy za inovativní přístup. Je to pro nás velká inspirace sledovat, jak se ženy úspěšně prosazují a zajímavá je pro nás i možnost sdílet s nimi jejich, mnohdy velmi silné, osobní i podnikatelské příběhy,“ říká Šárka Dolanská, Krajská ředitelka Praha II, Česká pojišťovna.

Podnikatelky se mohou do letošního ročníku hlásit do uzávěrky dne 21. září 2018 ve 12 hodin. Vyhlášení vítězek proběhne na slavnostním vyhlášení 8. listopadu 2018 v Praze.

 

KRITÉRIA: Do OCENĚNÍ ČESKÝCH PODNIKATELEK – OCP se mohou podnikatelky přihlásit na doporučení odborného garanta CRIF – Czech Credit Bureau, který jejich firmu doporučil na základě analýzy, která mimo jiné zohledňuje i dostupnost účetních závěrek za roky 2014–2016, minimální roční obrat firem od 10 milionů Kč (tržby roku 2017) a hodnocení iRating ve stupních 1–11. Splňovat musí pravidlo 100% vlastnictví a českého občanství. Doba podnikání musí být minimálně 4 roky.

Soutěžní kategorie:

ČESKÁ PODNIKATELKA, KTERÁ PODNIK VLASTNÍ A ŘÍDÍ

Udělují se ceny za první až třetí místo v podkategoriích Malá společnost (roční obrat 10–30 milionů Kč), Střední společnost (roční obrat 30–80 milionů Kč) a Velká společnost (roční obrat 80 milionů Kč a více).

CENA ČSOB – VÝJIMEČNÁ PODNIKATELKA

Zde se hodnotí výjimečná podnikatelka bez ohledu na počet zaměstnanců, dále vliv na obohacení trhu nebo společnosti, zohlednění sociálních a dalších aspektů její činnosti. Uděluje se jedna cena. Patronem této ceny je generální partner.

CENA ZA VÝJIMEČNÝ RŮST FIRMY

Zde se hodnotí řízený výjimečný růst činnosti firmy za poslední tři sledované roky bez ohledu na kategorii, ve které se firma nachází. Uděluje se jedna cena.

CENA ZA INOVATIVNÍ ŘEŠENÍ – pod patronací České pojišťovny

Zde se hodnotí inovativní přístup firmy za poslední tři sledované roky bez ohledu na kategorii, ve které se firma nachází. Uděluje se jedna cena.

CENA ZA DIGITÁLNÍ TRANSFORMACI – pod patronací Microsoft

V rámci této kategorie hledáme příklady toho, jak české firmy pomocí moderních technologií zlepšily své podnikání v různých oblastech. Například, jak díky moderním technologiím lépe a efektivněji oslovují své zákazníky nebo dávají svým zaměstnancům prostor pro hledání vlastních cest k dosažení cílů a umožňují jim lépe slaďovat pracovní a osobní život, nebo že zlepšují své procesu a provoz (od výroby přes logistiku a administrativu až po marketing), či díky moderním technologiím inovují stávající nebo vytváří zcela nové produkty a služby.

Projekt Ocenění Českých Podnikatelek – OCP podporuje české podnikatelky, oceňuje jejich projekty, inovace, ekonomický růst, osobní přístup, společenský dopad a kultivaci podnikatelského prostředí. Již od roku 2008 poukazuje na společenskou odpovědnost drženou v rukou českých žen a pomáhá budovat hrdé Česko. Podnikatelkám přináší nové zkušenosti a inspiraci a nabízí příležitost získat nový nadhled, a ještě větší uspokojení z podnikání.

Více informací o projektu naleznete na www.oceneniceskychpodnikatelek.cz.

Škoda potvrdila výrobu prvních elektrických vozů na rok 2019 a 2020

Mladoboleslavská automobilka Škoda Auto přiblížila své plány na elektrickou budoucnost značky. Již v roce 2019 bude na trh uvedena Škoda Superb PHEV s plug-in hybridním pohonem a první zcela elektrický model Škoda Citygo. Opravdu revoluční má být až rok 2020 a zcela nový model vycházející z SUV konceptu Vision E.

Koncept VISION E, plně elektrické SUV s pohonem všech kol a výkonem 225 kW, širokými možnostmi infotainmentu a vzdáleného ovládání vozu danými připojením k internetu, se představil v roce 2017 na autosalonu v Šanghaji a strhl na sebe velkou pozornost světové veřejnosti. Také proto, že ŠKODA VISION E slibuje elektrický dojezd až 500 km, který by měla nabídnout i sériová verze.

Do roku 2025 pak bude mít automobilka ŠKODA v nabídce 10 elektrifikovaných modelů v různých segmentech, z nichž šest budou plnohodnotné elektromobily, ostatní pak plug-in hybridy a hybridy. Vedle nich se budou dále vyrábět modely s vysoce efektivními spalovacími motory. Těm by ještě čistší a úspornější provoz mohla přinést kombinace zemního plynu (CNG) jako alternativního paliva a elektrické zadní nápravy, přesně jak to ukázala ŠKODA VISION X, nejnovější studie hybridního SUV.

Foto a zdroj: Škoda Auto

http://www.designmag.cz/technika/74978-skoda-potvrdila-vyrobu-prvnich-elektrickych-vozu-na-rok-2019-a-2020.html

ELAI nabízí workshopy s nejzkušenějšími osobnostmi českého byznysu

Okurková sezóna se nezadržitelně blíží a všichni už se začínáme tešit na léto. Voda, pláž, studené drinky. No kdo by se netěšil. A co si to čekání ještě zpříjemnit, udělat přitom něco dobrého pro sebe a načerpat inspiraci? Na červen pro Vás v ELAI nachystali čestvou dávku workshopů. Stačí si jen vybrat.

Práce s prioritami s expertem na time management

Stíhat vše včas, plnit stanovené cíle a mít čas i pro sebe. Žádný problém s expertem na time management Petrem Márou.

Workshop se koná 12.6.

Inovační leadership s expertem na inovace

Naučte se, nastavit proces inovací a dovést je do úspěšného konce, aby přinesly výsledky, s expertem na inovace a šéfem Direct People Petrem Šídlem.

Workshop se koná 14.6.

Kreativní myšlení s Tomášem Sedláčkem

Jeden z našich naprostých bestsellerů. Donuťte svou mysl vylézt z krabice se známým českým autorem, ekonomem a rétorem Tomášem Sedláčkem.

Workshop se koná 19.6.

 

Více workshopů zde.

100 let republiky TRENDY – KVALITY – TRADICE

První klubové setkání roku 2018 Ocenění Českých Podnikatelek se uskutečnilo v jedinečných prostorách ČSOB, která je generální partnerem tohoto projektu.

zleva Ivo Koukol, Helena Kohoutová, zakladatelka projektu OCP a Josef Pleskot

Není náhodou, že hlavními hosty byli tentokrát pánové architekti Josef Pleskot a Ivo Koukol. Protože jsou to právě oni, kdo za realizací svým způsobem unikátní budovy stojí. Josef Pleskot v rozhovoru prozradil nejen to, jak projekt vznikal, ale také, čím je specifický.

Josef Pleskot: Architektura nesmí být arogantní

 

 

Štěpán Černohorský, ředitel ČSOB Advisory

O tom, jak se české rodinné firmy dokáží vyrovnat s problematikou nástupnictví, hovoří Štěpán Černohorský, ředitel ČSOB Advisory.

Polovina rodinných firem dnes čelí mezigeneračnímu transferu

 

 

Ředitel institutu CEMI Štěpán Mika s loňskou finalistkou Veronikou Cipínovou

Ředitel institutu CEMI Štěpán Mika u příležitosti klubového setkání předal jedné z loňských finalistek Ocenění Českých Podnikatelek voucher na roční online MBA či LLM studium.

Institut CEMI přichází s novinkou FLEXI MBA

 

 

Na závěr setkání se mohli jeho účastníci na vlastní oči přesvědčit, jak zajímavá budova ČSOB v pražských Radlicích je, a to při komentované prohlídce s Josefem Pleskotem a Ivem Koukolem.

Projekt Ocenění Českých Podnikatelek – OCP podporuje od roku 2008 české podnikatelky, oceňuje jejich projekty, inovace, ekonomický růst jejich firem, ale i osobní přístup, společenský dopad jejich podnikání a vůbec specifický způsob, jakým ženy kultivují podnikatelské prostředí. OCP přináší podnikatelkám inspiraci, dává jim možnost sdílet své zkušenosti, a naopak čerpat z bohatých zkušeností ostatních žen, poskytuje příležitost získat nový pohled na svoji firmu a podívat se na své podnikání z jiné perspektivy. Nabízí ženám větší uspokojení z podnikání, díky účasti v projektu se stávají členkami klubu s možností nahlížet a čerpat z registru podnikatelek a v průběhu celého roku mají přístup k podnětným on-line radám a podnikatelským tipům – a to vše bezplatně. Účast v projektu, jehož mottem je BUDUJEME HRDÉ ČESKO, tedy znamená nové příležitosti a zkušenosti, podnikatelské benefity, kontakty a nová inspirující přátelství. Více informací naleznete na www.oceneniceskychpodnikatelek.cz

Devět českých šperkařů vystavuje na prestižním London Craft Week

Nastassia Aleinikava

České centrum v Londýně uspořádalo výstavu vybraným českým šperkařům, kteří se do 27. května budou prezentovat na výstavě Purity and Decadence: Contemporary Czech Jewellery, která je oficiální součástí festivalu designu a řemesel London Craft Week. Prezentovat se zde budou Nastassia Aleinikava, Eva Eisler, Markéta Kratochvílová, Zorya a studenti ateliéru K.O.V. z pražské UMPRUM.

Zorya

„Ředitelka Českého centra, Tereza Porybná, mě oslovila s nápadem uspořádat výstavu s celosvětově uznávanými českými designéry šperků. A protože osobně znám a obdivuji práci Evy Eisler, a to už od 80. let, říkal jsem si, že by to mohlo fungovat… Díky tomu, že na výstavě budou zastoupena i díla studentů, myslím, že bude mít opravdu dobrou energii. Je to spontánní projekt, který ale velmi dobře zapadá do kontextu a koncepce London Craft Week,“ říká Felix Flury, který je ředitelem Galerie S O, kde výstava českých šperkařů probíhá.

Celý článek čtěte zde.

Foto a zdroj: Česká centra

Soutěž Best in Design ocenila mladé designéry

Romanovsky – ИДУЩИЙ, zdroj: Best In Design, Zlin Design Week

Zvítězili Virus, Adheze, UNIMOG a koloběžka Lunt

Právě skončil Galavečer Best in Design, na kterém byli oceněni designéři ve čtyřech designérských kategoriích. Zlínské Kongresové centrum bylo svědkem předávání cen mladým talentům, kteří se v lednu přihlásili do devátého ročníku soutěže Best in Design, která je každoroční součástí Zlin Designu Weeku.

Voltner, UNIMOG-Sherpa, zdroj: Best In Design, Zlin Design Week

Kategorii Industrial design ovládl David Voltner s robotickým batohem na kolech UNIMOG – Sherpa. Ten je schopný starat se o vše, o co se stará šerpa, tak jak ho známe dnes. Připravuje cestu pro dobrodružné horolezce, nosí nezbytné horolezecké vybavení do základního tábora a kontroluje klientovo vybavení. Sherpa UNIMOG navíc dokáže v paměti udržet několik velmi detailních map, které umí číst v extrémních podmínkách a zároveň je aktualizovat – získává tak zkušenost.

Labudová, Adheze, zdroj: Best In Design, Zlin Design Week

Kategorie Fashion design vyhrála Vladimíra Labudová se svou kolekcí Adheze, ve které zkoumala identitu a proces tzv. přilnavosti, adheze nebo-li vzájemné působení jedince a objektu přilnavosti. Ať už je objektem subkultura, práce nebo společnost.

Více čtěte zde.

Šárka Kulkusová

 

“Možnost řešit věci koncepčně”

 

Šárka Kulkusová, Commercial Director, Nemocnice Rudolfa a Stefanie, Benešov; foto: Vratislav Noha

Sekci rozhovory s „lékaři“ jsem se tentokrát rozhodla pojmout nikoliv z pohledu lékařů, ale těch, kteří se na chodu nemocnice významně podílí. Příběh Šárky Kulkusové má však nabízí zápletky a překvapení na více rovinách. Seznamte se s dámou, jejíž posláním je propojovat, předávat znalosti a díky sdílení, týmové práci posouvat věci k lepšímu. Více než 15 let působila na různých manažerských pozicích ve farmaceutických a medical device společnostech. Vystudovala Healthcare Management na Advance Institutu. Kariéru zakončila na regionální pozici, v té době už ovšem bojovala se syndromem vyhoření. Poté, co zjistila, že ji kariéra v korporacích nenaplňuje, vyměnila korporaci v hlavním městě za působení v lokalitě, kde žije a v sektoru, který ji momentálně naplňuje. Již rok namísto prodeje zdravotnických prostředků řeší veškeré strategické nákupy pro nemocnici. Má čas a energii věnovat se rodinnému životu a pětileté dceři. A ve studiích pokračuje, věnuje se studiu autentického leadershipu. Historie Nemocnice Rudolfa a Stefanie v Benešově sahá do roku 1898. Na začátku minulého století, byl v Benešově unikátní tuberkulózní pavilon, jeden z mála v Rakousku-Uhersku a významným bodem v historii nemocnice je i boom laparoskopie v 80. letech, kdy se naše zařízení řadilo ke špičce v této oblasti. Zatímco dříve pacienti stáli o experty v Praze, v dnešní době naopak i mnozí Pražané cestují mimo město. Výhodou jsou kratší objednací či čekací lhůty, osobní přístup a komornější až rodinné prostředí při zachování minimálně srovnatelné péče s fakultními nemocnicemi.

Před rokem jsi vyměnila prostředí korporace za státní správu, obor zdravotnictví zůstal stejný. Jak jsi vnímala tu změnu?

Oblast zdravotnictví se prolíná celou mou kariérou a jsem velmi ráda, že jsem využila příležitost zůstat v tomto oboru. Skok z jedné z největších zdravotnických korporací na světě do státní sféry byl velký. V první moment jsem měla pocit, že jde o úplně jiný svět, ale s každým dalším dnem jsem zjišťovala a zjišťuji dodnes, že oba světy mají spoustu společného. Možnost pracovat v mezinárodním mnohdy kulturně velmi diversifikovaném týmu, mi určitě pomohla se rychle adaptovat na různé prostředí. Tuto zkušenost jsem využila například při procesu certifikace kýlního centra americkou nezávislou akreditační společností, kterou naše nemocnice získala v loňském roce.

Určitý rozdíl oproti korporátní sféře vnímám ve flexibilitě rozhodování – problémy řešíme tady a teď, přímočařejší procesy, méně meetingů/porad, plánování, reportů. Na druhou stranu zdravotnictví je protkáno spoustou regulací, legislativní rámec není vždy úplně jednoduchý, což samozřejmě klade nároky jak na lékařský, tak nelékařský personál a úkolem managementu je nastavit v organizaci takové podmínky, aby byla administrativní zátěž a procesy co nejefektivnější a zároveň v souladu se všemi předpisy. Další velkou oblastí je firemní kultura, která je bez ohledu na to, jestli jste v korporaci nebo státní sféře velmi důležitá pro dosažení dobrých výsledků ať už v kvalitě poskytované péče nebo ekonomických parametrech. Já i moji kolegové vnímáme toto téma jako velmi důležité. Další prostor pro rozvoj a investice vidím v oblasti elektronizace procesů, možnosti sdílení či harmonizace dat mezi nemocnicemi spadajícími pod jednoho zřizovatele, což by vedlo k větší efektivitě jak v oblasti nákupu, tak například spektra poskytované péče. Budu-li upřímná tak toto pro mě bylo asi největším překvapením. Každá nemocnice disponuje různými IT systémy, ale bohužel ne vždy spolu systémy vzájemně komunikují, a to i v rámci jedné nemocnice. Práce s daty je časově náročnější právě z důvodu absence jednotného systému analytických nástrojů a podobně. Pozitivní je, že díky dotačním programům EU mají nemocnice možnosti, jak tyto mnohdy nákladné investice řešit, a to i na úrovni zřizovatele. Po ročním působení v nemocnici je mi největší odměnou pocit z dobře odvedené práce, smysluplnost toho, co dělám. Stejně jako v mých předchozích zaměstnáních mám obrovské štěstí na velmi kvalitní tým a kolegy, což je pro mě důležitý faktor, neboť pozitivní a jasně uchopitelné výsledky společné týmové práce jsou pro mě největší motivací.

Mnozí čtyřicátníci řeší odchody z korporací a hledají další možnosti působení, které je budou více naplňovat. Co bylo pro Tebe tím rozhodujícím momentem?

Faktorů, které rozhodly bylo určitě více. Delší dobu se mi postupně vytrácela radost z práce. Korporace jsou většinou silně orientované na výkon a se vzrůstající globalizací, není vždy možné věci řešit tak jak by nejlépe vyhovovali lokálnímu prostředí. Po 10 letech jsem měla pocit, že již firmě nemám co nabídnout. Paradoxně jsem tyto vnitřní pochyby začala mít v období, kdy se mi profesně dařilo, měla jsem výborně fungující tým i výsledky. Stále více jsem řešila co dál, jak dál… Věděla jsem, že musím změnit více věcí v mém životě, ale neměla jsem jasnou představu jak a asi poprvé v životě jsem si to ani nedokázala sama jasně definovat. Po odchodu z korporace a četných zdravotních problémech jsem si naordinovala několikatýdenní dovolenou s dcerou a kam budou směřovat mé další profesní kroky jsem nechala takzvaně u ledu. Shodou náhod jsem se bezprostředně po návratu z cest dozvěděla o konkurzu na nově vzniklou pozici v nemocnici nedaleko mého bydliště. Intuitivně jsem cítila, že je to příležitost, o kterou se chci poprat, což se mi podařilo a skočila jsem rovnýma nohama do státní sféry. Velmi mě lákala možnost být u zrodu a moci ovlivnit, jak budou nastaveny parametry a procesy řízení nákupu v nemocnici. Otevřela se mi možnost řešit věci koncepčně v lokálním prostředí, kde nejsou hlavním parametrem jen čísla a výkon, ale je kladen velký důraz na osobní přístup jak k našim klientům, tak kvalitu poskytované péče.

Vyměnila jsi Prahu za Benešov. V čem je specifikum právě Vaší nemocnice?

Nemocnice Rudolfa a Stefanie Benešov a.s.se pyšní velmi dlouhou historií – v letošním roce slavíme 120 let od založení. Aktuálně máme cca 830 zaměstnanců což nás řadí na druhého největšího zaměstnavatele v regionu. Disponujeme 20 specializovanými odděleními, které nabízejí jak ambulantní, tak lůžkovou péči. S ohledem na regionální status nemocnice je uzpůsobeno i spektrum poskytované péče, kdy páteřní oddělení jsou interna, chirurgie, ortopedie, nově zrekonstruované gynekologicko – porodnické oddělení a oddělení ORL včetně spánkové laboratoře. Naším cílem je poskytovat základní péči. Otevřeli jsme nové oddělení následné péče, které je s ohledem na stárnutí populace plně vytížené. V letošním roce jsme otevřeli lůžkové oddělení následné rehabilitace, kde je poskytována péče nejen pacientům po kloubních náhradách – koncepčně navazuje na naše ortopedické oddělení, které provádí kompletní škálu výkonů kloubních náhrad. Naší ambicí určitě není budovat vysoce specializovaná centra. Pro naše klienty, jejichž stav vyžaduje specializovanou léčbu máme zajištěnou specializovanou péči s nemocnicí Na Homolce, s kterou jsme v loňském roce uzavřeli memorandum o spolupráci. Pacientům nabízíme péči v příjemném rodinném prostředí, kde klademe důraz na osobní přístup a úzkou multidisciplinární spolupráci. Není výjimkou, že nás vyhledávají i pacienti ze vzdálenějších regionů, a to zejména v odbornosti ORL, ortopedie a gynekologicko – porodnického oddělení. V loňském roce se naše nemocnice stala jediným certifikovaným centrem nejvyšší kvality v kýlní chirurgii v České republice (Center of Excellence in Hernia Surgery – COEHS ™) a připojili jsme se tak k dalším deseti světovým centrům nejvyšší kvality v kýlní chirurgii ™. V listopadu 2017 jsme úspěšně obnovili akreditaci Spojené akreditační komise, o.p.s. (SAK) a velmi nás potěšilo, že jsme se opět stali Nejlepší nemocnicí Středočeského kraje 2017 v rámci oblastí bezpečnosti a spokojenosti hospitalizovaných i ambulantních pacientů. Osobně vnímám velmi pozitivně fakt, že i přesto, že se stejně jako každé zdravotnické zařízení potýkáme s nedostatkem personálu, nejsme zatím nuceni v důsledku tohoto omezovat péči.

Jaká je Tvoje vize a Tvé poslání na nové pozici?

Plánů v mém novém působišti máme společně s kolegy mnoho a věřím, že se nám je bude postupně dařit realizovat. Osobně se velmi těším na nový projekt, kterým je vytvoření nadace naší nemocnice. Dalším cílem je vybudování nového pavilonu komplexní rehabilitační péče a komplexní rekonstrukce prostor interního pavilonu. Mým osobním cílem je elektronizace systému nákupu napříč nemocnicí, což nám umožní pracovat více efektivně. Postupně posilovat spolupráci mezi jednotlivými nemocnicemi spadajícími pod jednoho zřizovatele, a to nejen v oblasti nákupu. Určitě budu spokojena, pokud se nám podaří udržet stávající kvalitu zejména v oblasti zdravotnických prostředků a léků, aniž bychom negativně ovlivnili rozpočet nemocnice. Práce v oblasti zdravotnictví mě velmi naplňuje a přináší mi radost, že mohu působit a snad i trochu přispět k rozvoji nemocnice v regionu kde žiji a kde jsem se narodila. Jsem ráda, že mohu uplatnit to co jsem se naučila v businessu a díky sdílení zkušeností s kolegy posouvat věci k lepšímu. Práce v novém týmu mě nesmírně obohacuje a umožňuje mi se neustále učit.

Pojďme k tvému studiu Masters of HealthCare Administration.

Studium v programu Masters HealthCare Administration vřele doporučuji všem, kdo působí na manažerských pozicích ve zdravotnictví, ale i lékařům ve vedoucích funkcích. Program umožňuje studentům komplexní pohled na problematiku současného zdravotnictví. Byla jsem velmi mile překvapena vysokou úrovní lektorů, strukturou přednášek přidanou hodnotou vnímám i v kvalitním, a různorodém výběru studentů. Účastníci programu jsou zástupci z různých segmentů – nemocnice, pojišťovny, dodavatelé což umožňuje zajímavou diskuzi a nabytí skutečně prakticky použitelných znalostí.

Work – life balance nebo lépe slaďování pracovního a rodinného života je velkým tématem nejen pro zdravotníky, ale i manažery. Jak se to daří Tobě?

Pokud bych se měla oznámkovat jako ve škole, tak za poslední rok bych si dala dvojku. Věřím, že vše, co se člověku v životě děje má nějaký význam či důvod a já jsem se na své cestě konečně naučila věnovat čas sama sobě. Mám silné a stabilní zázemí ve své rodině, za což děkuji svým skvělým rodičům. Pohoda v soukromí je pro mě velmi důležitá, protože pokud je pracovní a osobní život dlouhodobě v nerovnováze přinese to své negativní důsledky, které se dříve či později negativně promítnou. Jsem člověk, který nevydrží nic nedělat, a proto i volný čas trávím aktivně s dcerou, partnerem, přáteli a rodinnou. Miluji dobré jídlo, velmi ráda vařím, což je pro mě druh relaxace a pokud mám možnost spojit dobré jídlo s cestováním je to značka ideál.

Vzkaz závěrem

Změnit směr větru se mi asi nepodaří, ale zcela jistě mohu nastavit plachty na své lodi, tak abych vždy doplula tam kam chci.

Linda Štucbartová

Gumshoe jsou první boty na světě vyrobené z recyklovaných žvýkaček

Město Amsterdam se spojilo s módní značkou Explicit a organizací Gumdrop, aby společně vyvinuli první boty na světě z recyklovaných, přesněji odpadních žvýkaček. Po městě je instalováno několik speciálních odpadních košů na žvýkačky, které se dále zpracovávají na podrážky bot. V předprodeji jsou zatím dámské růžové a pánské černé.

Problematika žvýkaček, které po spotřebováním svými konzumenty skončí na ulicích, je celosvětová. Jen v Nizozemsku na ulicích a chodnících skončí každý rok asi 1,5 milionů kilogramů, které jsou pracnou a nákladnou metodou odstraňovány. Město Amsterdam se proto zapojilo do boje proti žvýkačkám a spojila se organizací Gumdrop a módní značkou Explicit.

Gumdrop se zapojuje do boje proti žvýkačkám na ulicích. Instaluje speciální kulaté růžové koše na žvýkačky a mobilní klíčenky, kam si spotřebitelé vysloužilé žvýkačky odkládají a dále je tak předávají k recyklaci. Gumdrop totiž vyvinula speciální nový materiál Gum-tec, který je vyroben ze žvýkaček a dále se ze něj stává plast či guma pro další výrobu.

Prvním plnohodnotným výrobkem z tohoto materiálu jsou tenisky Gumshoe, které navrhla módní značka Explicit. Mají podrážku z materiálu Gum-tec a kožený svršek. Šité jsou ručně a vyráběny ve dvou barevných provedeních v růžové s růžovou podrážkou a černé s červenou podrážkou. Do prodeje mají přijít v červnu 2018 a jejich čtvrtinová zaváděcí cena je necelých 50 euro, tedy asi 1 275 českých korun. Pokud se první modely osvědčí, jistě se můžeme těšit i na další.

Zdroj: DesignMag

Klubové setkání HLC: Femme Fatale

Klášter minoritů sv. Jakuba hostil první klubové setkání Cosmopolitan Executive Helas Ladies Club roce 2018 s názvem Femme Fatale. Nikoho tedy asi nepřekvapí, že hlavním hostem byla opravdová Femme Fatale české vážné hudby – operní diva Dagmar Pecková.

V rozhovoru, který se nesl v uvolněném duchu, se nám mimo jiné svěřila s tím, co právě chystá a kde ji v nejbližší době bude moci vidět.

Dagmar Pecková: Vím, že nesmím zklamat

 

 

Majitelka společnosti 1. Aromaterapeutická KH Michaela Švorcová na setkání představila nejen svou firmu, která má na českém trhu dlouholetou tradici, ale také obličejové hydrofilní oleje.

Kvalita je pro úspěch v našem oboru klíčová

 

 

Léto se blíží a snad každý chce být štíhlejší. Pomoci může proteinová dieta pod vedením specialistů ze společnosti KetoDiet. O jejích fungování a účincích pohovořila Martina Dvořáková, výživová specialistka a dietní koučka KetoDiet.

S KetoDiet nehladovíte

 

Značka Peugeot jde neustále dopředu a přichází stále s novými modely vozů a jejich inovovanými verzemi. Jednou z novinek poslední doby je Peugeot SUV 2008, který představil Martin Vodička, zástupce Autosalonu Kopecký. Dynamické SUV Peugeot 2008 se může pochlubit nejkvalitnější technologickou výbavou, mnohokrát osvědčenou v extrémních podmínkách šampionátů v rallye, výkonnými motory, které ve své kategorii získaly již třetí ocenění Motor roku, a systémem Grip Control, jenž vozu usnadní jízdu v nestandardních situacích.

Nový Autosalon Kopecký značky Peugeot na dohled

Součástí programu klubového setkání byl tradičně i dobročinný bazar. Výtěžek z něj putoval na podporu Neziskové organizace EDA, která pomáhá rodinám s dětmi se zrakovým a kombinovaným postižením.

Pomocná ruka rodinám s dětmi se zrakovým postižením

 

 

Kde se setkává šmrnc první republiky se světem moderních technologií a energických ženských osobností? Dámský klub Cosmopolitan Executive Helas Ladies Club již 19 let podporuje, inspiruje a sdružuje ženy s aktivním přístupem k životu. Klubová setkání přinášejí vždy odbornou a společenskou část, tudíž spojují zábavu i rozvoj – a to vše v tom nejpříjemnějším, vstřícném a inspirujícím prostředí. S členkami se potkávají známé osobnosti českého společenského života i odborníci ze všech myslitelných oborů, které mohou zajímat všestrannou a aktivní ženu, ať už její věk začíná dvojkou, nebo osmičkou. Dámský klub uspořádal již stovky společenských večerů, komorních setkání a odborných prezentací, na kterých ženy získávají mnoho nových osobních a obchodních kontaktů, ale také nová blízká přátelství.

www.helas-ladies-club.cz

Vyhlídky české ekonomiky v roce 2018

Česká ekonomika zažila skvělý rok 2017. Ekonomika dynamicky rostla díky silnému exportu i poptávce domácností a dosáhla nejvyššího tempa růstu od roku 2015 (4,4%), ale na rozdíl od zmíněného roku k tomu došlo přirozenou cestou, bez tehdy dominantního vlivu urychleného vynakládání fondů EU. Export zboží a služeb vzrostl meziročně o 5,8%. Pozitivní ekonomické ukazatele byly doplněny významně nízkou registrovanou nezaměstnaností, která dosáhla koncem roku 2017 poměru 3,8%, a obnovenou inflací ve výši 2,5% ve spotřebitelských cenách, která byla tažena napjatým trhem práce a z toho plynoucím tlakem na růst mezd. Kromě stabilně rostoucího automobilového průmyslu bylo možno pozorovat určité zlepšení i v dosud problematickém sektoru stavebnictví.

Ekonomika bude i v roce 2018 pokračovat v pozitivním vývoji, ale velmi pravděpodobně se už nebude opakovat vynikající míra růstu z roku 2017. Současné odhady růstu HDP v České republice se pohybují kolem 3,5%, a to nejen v důsledku poptávky vnějších trhů blížící se svému vrcholu (zvláště poptávky po osobních automobilech, které tvoří významnou část českého exportu) a problémů s protekcionismem, který na světových trzích sílí, ale také vzhledem k vnitřním omezením české ekonomiky, kdy nízká nezaměstnanost začíná bránit v investicích, a také mimo jiné signalizuje nedostatek systémového prostoru pro technologie typu 4.0.

Koruna bude pravděpodobně i nadále zhodnocovat na úroveň pod 25 CZK/EUR a 20 CZK/USD, což zároveň povede k mírnému snížení inflace na úroveň kolem nebo mírně pod dvěma procenty, což je dlouhodobý cíl centrální banky. K tomu patrně dojde navzdory růstu mezd a platů v důsledku chybějící pracovní síle na trhu (ministerstvo financí odhaduje růst mezd v roce 2018 na zhruba 8%). To zároveň znamená, že dosud převažující růstový model založený na levné práci se definitivně blíží svému konci. Současná základní úroková sazba bude pravděpodobně opět zvýšena a bude se postupně přibližovat “normální” úrovni, přičemž se Česká národní banka bude také řídit potřebou chránit ekonomiku před přehřátím.

Plánovaný deficit státního rozpočtu ve výši 50 miliard CZK není přespříliš zásadní, nicméně byl podroben kritice parlamentní opozice, že je příliš vysoký pro období značného hospodářského růstu, přičemž by bylo třeba vytvořit finanční zdroje na horší časy, které se dříve či později opět vrátí. I když očekávaný vývoj daňových příjmů bude působit ve směru udržení, nebo dokonce snížení plánovaného deficitu, zůstane zde určité napětí z hlediska konečného výsledku, neboť bude v letošním roce třeba realizovat některé opožděné investice financované z evropských fondů, které budou EU uhrazeny teprve později.

Je opět nutné zdůraznit, že předchozí vláda nijak nepokročila v potřebných ekonomických reformách, jako jsou penzijní reforma, reforma zdravotního systému a reforma vzdělávání, a uplatnila místo toho jen jednoduché kompenzace některým skupinám sociálně slabých osob a také rostoucím strukturám státní správy. Přitom není k dispozici žádná tendence, která by prokázala, že bohatší a početnější státní úřednictvo bude poskytovat veřejnosti kvalitnější služby. Naproti tomu systém vysokoškolského vzdělávání, rozhodující pro realizaci nezbytných strukturálních změn ve sféře průmyslu a rozhodující pro budoucnost české ekonomiky, zůstal podfinancován. V každém případě se břemeno nezbytných reforem přenáší na bedra budoucí vlády, která nyní s obtížemi vzniká.

Nesystémové výdajové kroky předchozí vlády zvýraznily problém mandatorních výdajů plynoucích z legislativy nebo smluvních závazků státu, jako jsou platy veřejného sektoru nebo důchody. Jenom nově zvýšené položky ve státním rozpočtu na rok 2018 zvýší rozsah mandatorních výdajů o více než 35 miliard CZK, nemluvě o nejnovějších rozhodnutích, jako jsou již schválené dotované slevy tarifů veřejné dopravy pro důchodce a studenty s účinností od června 2018. Takové výdaje se zdá snadné zavádět v období všeobecné prosperity, avšak budou prohlubovat deficit v období krize, a mohou také z dlouhodobého hlediska významně omezovat prostor pro potřebné veřejné investice.

Emanuel Šíp
Partner
Asociace Allied Progress Consultants

Tomáš Hüner

 

“Průmysl 4.0”

 

Tomáš Hüner, ministr průmyslu a obchodu

Tomáš Hüner působí od prosince 2017 na pozici ministra průmyslu a obchodu. Je o něm známo, že se svojí agendou patří k nevjytíženějším ministrům. Jsme rádi, že si našel čas na rozhovor i pro čtenáře Czech and Slovak Leaders. Bějem své kariéry se věnoval hlavně energetice. Má za sebou působení jednak ve státní správě (v letech 2006-2011 byl náměstkem ministra průmyslu a obchodu), tak v soukromé sféře (společnosti ČEZ či Siemens).

Nedávno jste opět vrátil do hry debatu o potřeby dostavby nových jaderných bloků, ať již v JE Dukovany nebo Temelíně. Počátkem března v Praze proběhla SingularityU Conference, kde se mimo jiné diskutovaly disruptivní trendy i v oboru energetika. Neměla by Česká republika zvolit jiné přemýšlení ohledně výroby energie, právě i s ohledem na klesající ceny elektřiny?

Vždy je třeba brát v potaz přírodní potenciál té které země. V České republice má větrná i solární energie svá omezení, jednoduše: nemáme tolik slunečných dnů a fouká tu méně než například v Německu. A potenciál energie z vody je u nás téměř vyčerpaný, na rozdíl třeba od Rakouska, kde takto pro vlastní spotřebu vyrábí více než 75 % elektrické energie. Také nám docházejí zásoby fosilních paliv. Pokud tedy nechceme elektrickou energii dovážet, musíme dostavět jaderné bloky Temelína i Dukovan. Jaderná energetika je totiž dlouhodobě stabilní, bezpečný a bezemisní zdroj. A to jak elektřiny, tak částečně i tepla.

Česká ekonomika je velmi otevřená a tudíž závislá na vývozu. Obáváte se nové obchodní války mezi USA, Evropou a Čínou?

Pro tuzemskou ekonomiku, pro kterou je klíčový export, je jakákoliv obchodní válka nebezpečná. I když z pohledu přímého obchodu jsou pro nás důležitějšími partnery naši zeměpisní sousedé a ostatní členské státy Evropské unie, v globalizovaném světě všechno souvisí se vším. Vyvážíme třeba součástky do průmyslových strojů, automobilů či elektroniky, které po zapracování do finálních produktů mohou končit mimo evropský trh. I mnoho našich dalších vývozních artiklů není určeno k okamžité spotřebě či použití, přičemž platí, že trhy se musí hýbat, aby ekonomika fungovala. Jediným řešením nadměrné kapacity dnes často skloňované oceli, ale i dalších surovin či ochrany práv duševního vlastnictví, tak je samozřejmě spolupráce. Jakékoliv jednostranné kroky jsou nešťastné a dlouhodobě nikomu nepřináší prospěch.

Z mnohých směrů se ozývá zpochybňování členství ČR v EU. Chystáte Vy nějakou „osvětovou kampaň“ vysvětlující právě výhody členství?

Konkrétními evropskými tématy se na Ministerstvu průmyslu a obchodu zabýváme každý den. Spolupracujeme přitom s podniky, oborovými svazy a asociacemi. Výsledky, evropské projekty, ať už se jedná o služby, akce nebo budovy, jsou vidět a to je určitě nejlepší kampaň na výhody členství v Evropské unii. Z konkrétních akcí bych mohl jmenovat například konferenci „Vnitřní trh se službami: Včera, dnes a zítra“, kterou s Evropskou komisí u příležitosti 25. výročí vnitřního trhu EU chystáme na letošní 8. červen. Má zhodnotit poskytování služeb před vstupem do Evropské unie a ukázat výhody vnitřního trhu. Na akci by měla přijet komisařka pro vnitřní trh, průmysl, podnikání a malé a střední podniky Elžbieta Bieńkowská. Kromě toho existují jednotná kontaktní místa, kde lze bezplatně získat informace o podnikání ve službách v Evropské unii. Evropané mají k dispozici také SOLVIT, což je bezplatná pomoc občanům a podnikatelům při řešení sporů s úřady v jiném členském státě Evropské unie, pokud dochází k chybné aplikaci evropského práva. Připomeňme také službu ProCoP, kam se lze obrátit s otázkami k uvádění výrobků na trh. A připravuje se spuštění Jednotné digitální brány. MPO patří mezi iniciátory této služby, která má na jedné elektronické adrese poskytovat všechny informace a asistenční služby občanům EU a přispět tak ke zjednodušení pohybu na evropském vnitřním trhu.

Palčivým problémem české ekonomiky je nedostatek pracovních sil. Jaké řešení a v jakém horizontu nabízíte?

Ministerstvo průmyslu a obchodu mimo jiné stojí za projekty ekonomické migrace nazvanými „Režim zvláštního zacházení pro kvalifikované zaměstnance“ a „Zvláštní postupy pro vysoce kvalifikované zaměstnance z Ukrajiny“. Ty mají umožnit příchod kvalifikovaných pracovníků ze zahraničí. Nejznámější jsou a nejvíc se využívají opatření zaměřená na pracovníky z Ukrajiny. V projektech jde o to obsadit volné pracovní pozice lidmi ze zahraničí poté, co se to nedaří v rámci českého trhu práce. Letos v lednu přitom vláda rozhodla, že zvýší roční kvótu, co se týče Ukrajiny, a to o 10 000. V praxi to znamená, že o zaměstnaneckou kartu bude moci požádat 19 600 uchazečů z Ukrajiny za rok, což znamená dvojnásobek oproti současnému stavu a téměř dvacetinásobné zvýšení ve srovnání s rokem 2015. Režim ostatní státy, určený pro zaměstnavatele, platí také pro občany Mongolska a Filipín. V tomto případě se týká 1 000 lidí ročně, a to z každé země. O žádostech bude od května rozhodovat MPO na základě doporučení od české podnikatelské reprezentace nebo z Agentury pro podporu podnikání a investic CzechInvest.

V tomto roce slavíme 100 let Československa. Jak vrátit český průmysl a obchod opět do popředí? Jaká je Vaše vize?

Česká republika patří k nejprůmyslovějším zemím. Průmysl u nás tvoří asi 32 % HDP, což je nejvíc ze všech zemí Evropské unie. Zhruba jednu třetina tržeb generuje výroba motorových vozidel, významnou roli u nás hraje také výroba počítačů, elektronických a optických přístrojů, výroba strojů a elektrických zařízení a produkce chemického průmyslu včetně farmaceutických výrobků a přípravků. Vracet český průmysl zpět do popředí tedy není třeba. To, co třeba je, je reagovat na čtvrtou průmyslovou revoluci, která zásadně mění svět jako takový. Proto jsem na MPO zřídil sekci Průmysl 4.0. Díky efektivnímu využívání moderních technologií ve výrobě má totiž tuzemské hospodářství – v případě, že se zapojí do hlavního proudu změn – velkou šanci vykročit z role subdodavatele. Podniky se musí co nejdřív chopit inovací, investovat do modernizace výroby a všech procesů, aby digitalizaci a umělou inteligenci co nejvíc a co nejefektivněji využily. Na MPO sledujeme tři hlavní cíle: schopnost českých firem zapojit se do dodavatelsko-odběratelských řetězců, vyšší efektivitu výroby – aby se vyrábělo rychleji, levněji a s větší úsporou zdrojů a export vlastních inovativních řešení. Máme tu tolik šikovných lidí a ve spolupráci s vysokými školami, Akademií věd ČR a dalšími výzkumnými pracovišti jsme schopni připravit taková řešení, že můžeme prodávat nejen patenty a know-how, ale i software a výrobní linky. Musíme rovněž sledovat nové obchodní modely a rovněž se připravit na dopady digitalizace na trh práce a vzdělání. Tam má stát největší roli. Digitální transformace totiž zcela mění charakter pracovních úkonů. Zvyšuje se podíl kreativních na úkor rutinních činností, které se automatizují. Intenzita využívání robotů ve vztahu k vytvořené přidané hodnotě v průmyslu se přitom v České republice, Slovinsku, Slovensku a Maďarsku mezi roky 2005 a 2015 zešestinásobila. A rychlost se průběžně zvyšuje. Je třeba jet ve správném tempu a na správné vlně. Přitom ale pamatujme na to, že ne stroje, ale lidé píší počítačové programy.

Patříte k nejvytíženějším ministrům. Jaký je Váš recept na work-life balance?

Zde bych vás, s dovolením, odkázal na mou báječnou ženu. Určitě by vám drsnější ostravštinou řekla, že od doby, co jsem ministr, má můj život k rovnováze, tedy k oné pomyslné životní trojnožce – práce, rodina a koníčky – daleko. Ale snažím se. Potřebu a nutnost žít i nepracovně mi navíc kromě rodiny připomínají také přátelé, kamarádi a dokonce i kolegové v práci. Všem jim za to děkuji a omlouvám se, že mám teď méně času. To tak v životě bývá, když chcete dělat práci, která má smysl, naplno.

Linda Štucbartová

Popper Prague

U koho šijete, madam? No přeci v POPPER PRAGUE!

Tento prémiový dámský krejčovský salon v centru Prahy navazuje na řemeslnou tradici první republiky, kdy jsme jako Československo patřili k naprosté špičce v oboru!

Nechte se okouzlit nadčasovou kolekcí ve stylu ” business chic ” , dnes již přeci víme, že stačí mít pár skvěle padnoucích kousků na míru , které vytvoří skvělý základ šatníku a vy vypadáte
stále perfektně !!!

K nejoblíbenějším modelům Popper Prague patří bílá dámská košile s monogramem, široké kalhoty ve stylu 30.let, nebo skvěle padnoucí kostýmky ve stylu ” Chanel “.

Pokud váš profesionální život vyžaduje elegantní dress code, v Popper Prague vám splní váš sen o dokonalém a nadčasové garderobě, díky které budete vypadat skvěle při každé příležitosti.

(www.popper-prague.cz, tel. 777664606, Navrátilova 1, Praha 1, roh Vodičkovy ulice)

Filip Horký

 

“Hledejme pravdivé informace”

 

Filip Horký, novinář pro Seznam zprávy, osobností na Twitteru

Je mladý, sympatický a galantní. Cítíte z něj energii a nadšení. Získal ocenění Novinářská křepelka v roce 2016 a “30 pod 30” časopisu Forbes v roce 2017. Na Twitteru ho sleduje přes 75 000 lidí. Přesto, anebo právě proto zůstává velmi skromný, pokorný a při zemi. Ve věku 26 let má za sebou už téměř 10 let novinářské praxe. Začínal jako sportovní redaktor, potom přešel do České televize, následně dva roky působil v DVTV a přes rok pracuje pro Seznam Zprávy, kde se věnuje i složitým tématům jako jsou exekuce, bezdomovectví, chudoba či volby nebo výjezdy prezidenta Zemana. Zajímavé a neotřelé zpravodajství přinesl z reportáží na Ukrajině, v Rusku, Jordánsku či sousedním Maďarsku.

Filipa osobně znám z dob jeho působení v DVTV. Na ulici jsem mu tehdy předávala náš časopis a zvažovali jsme možnou spolupráci právě ohledně rozhovorů se zajímavými osobnostmi. Po dvou letech se stal osobností vhodnou pro Czech and Slovak Leaders on sám. S rozhovorem souhlasil, ale najít čas nebylo jednoduché. S ohledem na další ze série plánovaných demonstrací proti vládě Andreje Babiše, která druhé dubnové pondělí probíhala ve více než 20 českých městech, jsme se setkali v neděli odpoledne. Filip se mi nejprve galantně postaral o kabát, následně z vlastní zkušenosti s ohledem na rušné prostředí vzal diktafon sám do ruky a mluvil do něj přímo. Rozhovor s kolegou z branže byl příjemný a uvolněný.

Filipe, s ohledem na nedávné události, ať už se jedná o vraždu slovenského novináře Jána Kuciaka nebo demonstrace na podporu nezávislosti médií a České televize, jaké je to být novinářem v dnešní době?

Pocity a vztah k profesi se právě s ohledem na aktuální události velmi mění. Pocit ohrožení ani strach si nepřipouštím. Na druhé straně se u mne dostavuje čím dál tím větší pocit zmaru. Ten však nevyplývá z toho, že bych chtěl vykládat pravdu, ačkoliv si myslím, že určitá skupina novinářů se právě této chyby dlouho dopouštěla. Já jsem se vždy snažil ukázat skutečnost z různých úhlů pohledu, nikoliv prezentovat jediný správný názor. Natočím reportáž, pozvu k jejímu shlédnutí a ať si každý utvoří vlastní názor. Přesto vnímám, že společnost je aktuálně tak rozdělená, že dva lidé s rozdílným názorem už nejsou schopni se u jednoho stolu nad pivem o dvou různých názorech bavit, aniž by se zcela rozhádali.

Souvisí to i se skutečností, kdy dle nejnovějších výzkumů se falešné zprávy se šíří šestkrát rychleji než pravdivé?

Toto číslo mne nepřekvapuje. Už pomalu přestáváme věřit, že černá je černá, přestože máme k dispozici chemický rozbor, který potvrdil výsledek. Šokovala mne relace jednoho veřejnoprávního média, na které se diskutovalo, zda je země kulatá nebo placatá. Jsou fakta, důkazy a věci, které jsou dané. Ne, že bychom se neměli s těmi, co věří “placaté zemi”, bavit či dokonce jimi opovrhovat, na druhou stranu současný trend zpochybňování vede k tomu, že ignorujeme fakta, data či důkazy, které prostě existují.

Novinařinou se zabýváš již desátým rokem. Své poslání jsi definoval následovně: dělat nejlepší novinářskou práci. Posunul ses po přechodu k Seznam.cz k tzv. nastavování agendy témat (v angličtině agenda-setting), která by jinak byla opomenuta?

Mám v sobě dost pokory na to, abych si připomenul, že tu opravdu nejsem od toho, abych lidem říkal, co si mají myslet nebo je vychovával. Nemám patent na rozum. Vybírám si důležitá témata z mého pohledu. Uvědomil jsem si, že pro mne a pro moji generaci jsou některé věci samozřejmostí, například probírat se zprávami z různých zdrojů, nezávisle na tom, zda jsou v češtině či angličtině. Je tady ovšem spousta lidí, pro které toto standard není. V Seznam Zprávy mám za cíl přinášet standardní zahraniční zpracování reportáží, z různých pohledů: například práce s videem, střihem, emocemi, otázkami a tato zahraniční témata nabídnout lidem formou, která je bude bavit a budou ji chtít sledovat. U nás se novinařina dělí na dva póly: buďto nudný moderátor s detailní odbornou tabulkou nebo naopak až příliš laické zpracování všeobecně známých témat. Nic mezi tím. V zahraničí naopak umí podávat i složitá témata srozumitelnou a zábavnou formou. V tomto spočívá moje práce a vážím si té svobody, kterou nám právě Seznam Zprávy poskytly. Záleží tedy na celém týmu pořadu Obzor, zda dokážeme téma přesvědčivě nabídnout, aby lidé téma shlédli a následně sdíleli s co největším počtem lidí.

Zmínil jsi, že Tvoje reportáž o chudobě byla snad nejsledovanější reportáží i s ohledem na počet reakcí. Mimo jiné se ozvaly desítky lidí, kteří nabídli konkrétní pomoc.

Těší mne to, zároveň se i s reakcemi musíme vyrovnat. Nechceme nikoho urazit, reakce se snažíme nějak usměrňovat. Pokud 40 lidí nabídne oblečení pro děti, tak konkrétní paní tolik oblečení nepotřebuje. Další díl tedy nebude už tolik o ad hoc pomoci, ale o potřebě změnit systém; případně o soustavné pomoci. Nemám ovšem pocit vlastní důležitosti nebo cíl nastavovat diskuzi o sociálním systému jako takovém. Nevím, jak sociální systém nastavit, aby milión lidí nebyl v chudobě. Takové ambice nemám, chci prostě udělat co nejlepší pořad. Pocit vlastní důležitosti může být velmi nebezpečný.

Vnímám Tvoji schopnost držet se při zemi, navzdory sledovanosti a dosavadním oceněním. Pokora je většinou vlastnost, která se Tvým vrstevníkům z pohledu starších generací nedostává.

Kolik lidí čte Forbes? Kolik lidí ví, co to je Novinářská křepelka? Vždyť je to bublina, možná se zvětšuje, ale je to bublina. Paradoxně lze říci, že čím dál tím více dělám co nejkvalitnější práci hlavně pro sebe. Chci na určitá témata upozornit a bylo by fajn, kdyby se o nich začala vést debata.

Kromě novinařiny ses začal věnovat i lektorské činnosti. Přednášíš mladým lidem, věnuješ se tématu mediální gramotnosti, nabádáš, aby lidé ověřovali informace.

Cítím velkou zodpovědnost. Navzdory mému mládí jsem měl spoustu příležitostí, mnoho lidí se mi věnovalo a tak mám potřebu to vracet alespoň nějak společnosti zpět. Proto jezdím na besedy se žáky a studenty základních i středních škol, ke kterým mám přirozeně blízko. Když s nimi diskutuji, opět nenabízím jedinou pravdu, ale říkám jim, ať se podívají na to, jak se pracuje s emocemi, s výběrem slov, jak celkové zpracování zprávy ovlivní celkový dojem. Konečný názor nechávám na nich. Vidím zde i určitou naději do budoucna. Pokud se mladí tento přístup k vyhodnocování informací naučí, ta schopnost jim zůstane. Je to snadnější, než přesvědčovat ke změně starší generaci.

V roce 2016 jsi sledoval prezidentské volby přímo v USA. Jak hodnotíš mediální gramotnost v České republice ve srovnání se světem? A jak vnímáš aktuální demonstrace na podporu tisku, případně proti vládě?

Nemyslím si, že mediální gramotnost u nás se nějak liší od západních zemí. Po volbách v USA bylo hodně lidí překvapených z vítězství Donalda Trumpa. Trump objížděl malá města a mluvil s lidmi. Lokální problémy a strach z budoucnosti se přirozeně ukázaly důležitější než globální události. Vidím zde velkou paralelu se znovuzvolením Miloše Zemana, který rovněž dlouhodobě objížděl města a vesnice a mluvil s lidmi. Setkal jsem se s člověkem, který Zemana volí 20 let, protože před dvaceti lety si právě s ním potřásl rukou. I když se jeho mítinků účastnily řádově stovky lidí, tak v řádu dvaceti let to jednoduše vytvoří masu hlasů. Vezměme si příklad ze současných demonstrací. 10 až 15 tisíc lidí, kteří se sejdou 1x-2x do roka; je rovno počtu lidí, se kterými se prezident ročně setká. Pokud je současná politická reprezentace taková, jaká je, uvažuje se o vládě s komunisty a extremisty, a v reakci na to, jen občas proběhne nějaká demonstrace, tak se asi máme stále dobře. Na druhou stranu nepodceňuji schopnost Čechů bránit svůj názor, pouze dávám čísla do určité perspektivy, abychom nepodlehli názoru určité bubliny. A ještě poukážu na to, že schopnost bránit názor na náměstí může být dvousečná. Například v roce 2015 se Češi nepřidali k masovým demonstracím či násilným protestům proti imigraci a naštěstí se to i díky té české pohodlnosti obešlo bez masového násilí.

Na jakou otázku se ptáš nejčastěji?

Čím dál častěji pokládám otázku: “Tak mi to popište”. Vyzývám ostatní, ať nejdříve sdílí a já poté navazuji. Vnímám, jak se mé otázky mění s formáty práce. V DVTV jsem dělal formát kritických rozhovorů, kde jsem naopak motivoval k argumentaci.

A kterou otázku bys položil sám sobě?

To je těžké. Pokud bych si mohl položit otázku, na kterou bych odpověděl za 10 či 15 let, zněla by: “Co jsi tehdy mohl dělat více, ale nedělal jsi?” Doufám, že zpětně odpověď dostanu.

Linda Štucbartová

Týden inovací 2018 představí světové špičky výzkumu umělé inteligence, vystoupí i robotka Sophia

Šéf světové jedničky v oblasti umělé inteligence a další špičkoví inovátoři promluví na mezinárodní konferenci v rámci Týdne inovací 2018. Představí se nejvyvinutější humanoidní robotka současnosti Sophia, k vidění budou hi-tech inovace, např. rostlina produkující elektřinu prostřednictvím fotosyntézy, proběhnou odborné semináře a více než 100 doprovodných akcí.

Česko se ve třetím květnovém týdnu na několik dní stane centrem inovací, moderních technologií a umělé inteligence. V pondělí 14. května v rámci hlavní události Týdne inovací 2018, který organizuje European Leadership and Academic Institute (ELAI), vystoupí na konferenci v pražském Foru Karlín přední osobnosti ze světa inovativních technologií a byznysu.

Mimo jiné Igal Raichelgauz, šéf izraelské společnosti Cortica, světové jedničky v oblasti umělé inteligence s největším počtem patentů, či Ermi Van Oers z nizozemského projektu Living Light, jenž vyvinul unikátní technologii osvětlení pomocí energie získané fotosyntézou rostlin. Dále Yishai Potack ze společnosti ReWalk Technologies, jejíž exoskeleton umožňuje lidem upoutaným na invalidní vozík opět stát a chodit, Jonathan Ledgard, inovátor a vynálezce futuristického projektu The Droneport, nebo Carlo Schmid ze švýcarské iniciativy The Mindfire Foundation, jejímž cílem je zkoumat a vyvinout “skutečnou” umělou inteligenci. Promluví rovněž představitelé firem a institucí z Hongkongu, USA, Velké Británie, Švédska či Švýcarska a České republiky.

Jako speciální host se představí Sophia, první robotka se státním občanstvím. Vyvinula ji společnost Hansen Robotics podle návrhu amerického robotika Davida Hansona. Sophia, která nese označení inovační šampión OSN, byla vytvořená podle herečky Audrey Hepburn, výborně rozpoznává a imituje lidské emoce a také zvládá umění nenucené konverzace. Na pozvání ELAI vystoupí jako host na konferenci Týdne inovací 2018, což pro obyvatele ČR bude vůbec první příležitost vidět ji naživo.

“Jsem velmi rád, že se nám v rámci největší celorepublikové události na podporu inovačního prostředí České republiky podařilo získat takto výjimečné hosty,” říká Lukáš Sedláček, ředitel a spoluzakladatel ELAI. “Humanoidní robot Sophia je světová senzace a Česko na pozvání ELAI navštíví vůbec poprvé. Také mě nesmírně těší, že kromě zástupců řady úspěšných zemí nám své zkušenosti předají představitelé izraelských inovačních firem a startupů, protože tamní inovační ekosystém patří k těm nejúspěšnějším na světě,” dodává Lukáš Sedláček.

Na konferenci budou přednášet a diskutovat i přední zástupci tuzemské inovační scény. Například Taťána le Moigne, ředitelka české a slovenské pobočky Google, Michal Pěchouček, profesor a zakladatel Centra umělé inteligence při ČVUT, Oliver Dlouhý, zakladatel úspěšného startupu Kiwi.com, či Jan Řežáb, zakladatel a předseda představenstva Socialbakers. V roli moderátora se představí Nikita Poljakov, zástupce šéfredaktora Hospodářských novin.

Ve stejný den se rovněž ve Foru Karlín bude konat Inovační veletrh s odbornými semináři a prezentacemi špičkových inovací. Například světový robotický gigant ABB Robotics na veletrhu představí svého nejnovějšího robota Yumiho, který je mimo jiné schopný dirigovat orchestr. K vidění budou i novinky z oblasti 3D tisku, virtuální reality, laserové projekce Signal Festivalu, prezentace a testovací jízdy v modelech S a X vozů značky Tesla ad.

Po celý týden bude na mnoha místech ČR probíhat více než 100 doprovodných událostí na podporu inovací, moderních technologií a umělé inteligence. Zájemci se budou moci zúčastnit konferencí, workshopů, prezentací a dalších akcí.

Generálním partnerem Týdne inovací 2018 je společnost Unipetrol, zlatými partnery jsou Google, Česká spořitelna, IQOS, Direct People, Forum Karlín, HB Media, stříbrnými partnery Ayming, Comtes FHT, Zastoupení Evropské komise v ČR, CA Technologies, Movisio a IBM.

O Týdnu inovací:

Týden inovací je největší událost roku zaměřená na inovace, moderní technologie a umělou inteligenci. Jejím cílem je seznámit firmy a veřejnost s nejnovějšími světovými trendy na poli inovací a moderních technologií. Týden inovací se uskuteční ve dnech od 14. do 20. května. Hlavní událostí je pondělní mezinárodní konference v prostorách Fora Karlín a Inovační veletrh se semináři, který se bude konat na stejném místě. V průběhu Týdne inovací bude po celé ČR probíhat více než 100 doprovodných událostí.

O ELAI:

European Leadership & Academic Institute (ELAI) vznikl v roce 2010 s cílem kultivovat rozvoj talentů v ČR. A to jak pomocí vzdělávacích aktivit pod vedením výjimečných osobností, tak organizováním celorepublikových událostí na podporu inovací, podnikání a startupů. Vytváří platformu, kde neexistují mantinely pro nové nápady, myšlenky a spolupráci. Kromě Týden inovací pořádá také českou podobu celosvětové události Týden podnikání.

Prohlášení FITES

Svoboda a nezávislost médií všeho druhu, ochrana svých zdrojů, možnost kreativní kritické a investigativní práce bez jakýchkoliv politických tlaků a vměšování – to by měly být základní atributy novinářské práce ve svobodné a demokratické společnosti.

Je politováníhodné, že tento ideální stav naší mediální kultury se čím dál více s postupem času mění. Politické nátlaky, výhrůžky, šikana a s tím i spojená upadající morálka společnosti se stávají součástí politické scény.

Český filmový a televizní svaz FITES, sdružení českých audiovizuálních pracovníků, je znepokojen se stávající situací a plně se připojuje k prohlášení investigativních novinářů Sabiny Slonkové, Janka Kroupy a Jaroslava Kmenty ze dne 3. dubna 2018 uvedeného níže, v souvislosti s jejich vyšetřováním orgány české policie.

Výkonný výbor Českého filmového a televizního svazu FITES
v Praze dne 13. 4. 2018

Ceny Czech Grand Design znají své vítěze

V úterý 27. března 2018 byli ve Stavovském divadle oceněni nejlepší designéři za rok 2017. Dvanáctý ročník ovládla šperkařka Nastassia Aleinikava, která byla zvolena Grand Designérkou roku. Prestižní cenu převzali autoři v celkem deseti kategoriích včetně Síně slávy.

Původem běloruská designérka šperku Nastassia Aleinikava, která dlouhodobě tvoří a žije v Praze, byla na prestižní ceny nominovaná za roky svého působení v Čechách již několikrát. Přes konstantně vysokou úroveň představovaných kolekcí Aleinikava nominaci proměnila ve vítězství až letos. Trofej pro Designérku šperku roku a také pro absolutního vítězku jí vynesla loni představená kolekce šperků Voynichův rukopis, kterou inspirovala tajemstvím opředená ilustrovaná kniha napsaná neznámým písmem v neznámém jazyce za dob Rudolfa II. Druhým mimořádným počinem, kterým na sebe talentovaná autorka upozornila, je extravagantní kolekce brýlí Collection#3 Utopia.

Běloruská designérka šperku Nastassia Aleinikava. Zdroj TZ

Více čtěte zde.

Randstad Award: Nejatraktivnějším zaměstnavatelem roku Češi zvolili Microsoft

Nejatraktivnějším zaměstnavatelem na českém trhu se dle nedávného průzkumu personálně poradenské společnosti Randstad stala společnost Microsoft. Druhou a třetí příčku zaujaly společnosti ŠKODA AUTO a Seznam.cz. Ocenění Randstad Award, o kterých rozhoduje v nezávislém průzkumu široká veřejnost, byla včera udělena na slavnostním gala večeru v Českém muzeu hudby v Praze.

Ocenění Randstad Award pro nejatraktivnější zaměstnavatele v České republice se uděluje na základě výsledků z největšího celosvětového průzkumu zaměstnaneckých preferencí Randstad Employer Brand Research, který globálně probíhá již 17 let. Průzkum zkoumá atraktivitu největších zaměstnavatelů pro potenciální zaměstnance a dále to, co je pro zaměstnance důležité při výběru zaměstnavatele. V České republice se do průzkumu zapojilo téměř 7500 zaměstnanců, kteří hodnotili atraktivitu 150 největších českých zaměstnavatelů z privátního sektoru. Celkově je do průzkumu zapojeno 30 zemí a více než 175 000 respondentů.

“Kromě atraktivity respondenti firmy hodnotili z hlediska 10 základních atributů, které jsme definovali jako důležité v souvislosti se setrváním v zaměstnání nebo při hledání nové práce,” uvedl Jacek Kowalak, generální ředitel společnosti Randstad, s tím, že k těmto atributům mimo jiné patří pověst zaměstnavatele, možnosti kariérního posunu, atraktivní plat a benefity, atmosféra na pracovišti či zajímavá náplň práce. V rámci průzkumu respondenti rovněž uváděli, pro kterou z firem by rádi pracovali a jak znají a vnímají značky jednotlivých zaměstnavatelů.

Kromě absolutních vítězů se v rámci Randstad Award oceňovali i nejatraktivnější zaměstnavatelé z oborů finanční služby a bankovnictví, podnikové služby, výroba a retail.

TOP 10 nejatraktivnějších zaměstnavatelů v ČR:
1. Microsoft
2. ŠKODA AUTO
3. Seznam.cz
4. IBM Global Services Delivery Center Czech Republic
5. LEGO Production
6. SAP Services
7. Plzeňský Prazdroj
8. Sellier&Bellot
9. ČEZ
10. Kofola

Vítěz z oboru finančních služeb a bankovnictví: ČSOB
Vítěz z oboru podnikových služeb: SAP Services
Vítěz z oboru výroby: LEGO Production
Vítěz z oboru retailu: IKEA

“Z průzkumu vyplynul jednoznačný závěr: firmy, které investují do firemní kultury a do svých lidí, si aktivně budují dobrou značku zaměstnavatele, a to jim na trhu práce dává výraznou výhodu. Z dostupných zdrojů* víme, že firmy s pozitivní pověstí dostávají dvakrát více žádostí o zaměstnání než firmy s pověstí negativní, které navíc mají až o 10 % vyšší náklady na zaměstnance. Pokud k tomu připočteme fakt, že téměř dvě třetiny kandidátů si před reakcí na pracovní inzerát vyhledávají informace o firmě na sociálních sítích, je zřejmé, jak důležitý vliv má značka zaměstnavatele na jeho atraktivitu pro potenciální zaměstnance. I když dnes v ČR vládne poměrně silný boj o zaměstnance a fluktuace roste, firmy z horních příček našeho žebříčku se o své lidi bát nemusí. Vítězům gratulujeme,” uvedl na závěr Jacek Kowalak.

* Harvard Business Review, A Bad Reputation Costs a Company at Least 10% More Per Hire; Betterteam Blog (https://www.betterteam.com/blog/employer-branding)

O průzkumu Randstad Employer Brand Research:
Nezávislý průzkum zpracovává pro Randstad společnost TNS Kantar na základě vlastní vyvinuté metodiky. Je založený na vnímání obecné populace v dané zemi. Průzkum zkoumá úroveň atraktivnosti zaměstnavatele pro 150 největších zaměstnavatelů z privátního sektoru v zemi, které zná alespoň 10 % populace. Letošní ročník je 17. v řadě a zahrnuje 5 755 firem a více než 175 000 respondentů ve 30 zemích. V České republice se průzkum uskutečnil poprvé a to na vzorku 7 476 respondentů. Reprezentativní vzorek respondentů zahrnuje zaměstnané (66 %) a nezaměstnané (3 %) osoby, studenty (12 %), OSVČ/podnikatele (6 %), ženy v domácnosti (6 %) ve věku 18 až 65 let, přičemž věková skupina 25 – 44 let je navýšena oproti ostatním skupinám. Dotazování prostřednictvím online dotazníku proběhlo mezi 6. – 21. prosincem 2017.

O společnosti Randstad:
Společnost Randstad je druhým největším poskytovatelem personálně – poradenských služeb na světě. Má zastoupení ve 39 zemích, kde v 4858 pobočkách pracuje 38 331 zaměstnanců. Portfolio služeb Randstad zahrnuje klasické agenturní zaměstnávání, vyhledávání zaměstnanců na stálé pracovní úvazky, inhouse řešení a služby v oblasti HR. Randstad patří mezi top tři hráče na trhu v Nizozemí, Polsku, Portugalsku, Španělsku, Švýcarsku, Velké Británii, Německu, Argentině, Belgii, Lucembursku, Kanadě, Chile, Francii, Řecku, Indii a Mexiku. Významné podíly má rovněž na trzích v Austrálii, Japonsku a Spojených státech. Randstad je dvojka na českém trhu, v České republice má 200 konzultantů a poskytuje služby v oblasti agenturního zaměstnávání, procesního řízení lidských zdrojů a vyhledávání lidí na stálé úvazky klientům prostřednictvím 22 pracovišť. Více informací na www.randstad.cz.

Nejlepší příprava na život

Jan Mühlfeit, Kateřina Novotná

Sport člověka formuje a ovlivňuje, jak v životě funguje. Mě a Katku ovlivňuje už od dětství. Do svých dvanácti let jsem byl tlustý. Sportu jsem se trochu věnoval, ale ne závodně. Když jsem ve dvanácti nastoupil do tenisového klubu, hodil jsem se podle trenéra spíš na sumo. Měl jsem dvě možnosti. Přihlásit se na kurzy suma, nebo se přestat přejídat, začít trénovat a posilovat. Vybral jsem si tu druhou. V sušárně našeho domu jsem pravidelně trénoval o zeď, začal jsem běhat deset kilometrů denně, což mi vydrželo dodnes, a o víkendech vstával ve čtyři ráno, abych v zimě mohl jet cvičit do haly. Za rok od doby, kdy jsem do klubu přišel, byl syn předsedy nejlepším hráčem dorostu. Za dva jsem jím byl já. Tenhle prožitek vytvořil v mé mysli stálou brázdu, synapsi neuronů, která mi od té doby říká, že každé ne je začátkem ano. Lidé, kteří dostatečně dlouho vytrvají, totiž nakonec vyhrají.

Díky sportu vím, že pokud chci být v něčem dobrý, musím pravidelně trénovat. Naučil mne vytrvalosti, získal jsem fyzičku a shodil nadváhu. Když jsem začal lépe vypadat, lépe jsem se i cítil. Sportující člověk navíc podává lepší výkony, bývá kreativnější, aktivnější a zdravější. Jsem přesvědčený o tom, že pohyb, a mohou to být i pouhé pravidelné procházky, by měl tvořit základní pilíř života každého zdravého člověka.

Katka sportovala už od útlého dětství. Vyzkoušela si rokenrol, bruslení na ledu i na in-linech, lyžování, ježdění na snowboardu, fotbal a další různé aktivity. Byla hodně čilé dítě. Rodiče viděli, že ji sport baví, a tak ji nechávali se vyřádit. V devíti letech se dostala k basketbalu, stala se kapitánkou týmu a zůstala u něj deset let. Naučila se díky tomu týmové spolupráci. Když ostatní brečely, snažila se je podporovat. Vedle mentální odolnosti, disciplíně a umění týmové hry si odtud odnesla i přátelství, která trvají dodnes.

Dokázat se soustředit

Dříve, když skončila škola, šly si děti většinou hrát ven. Mělo to velký význam. Byly v kolektivu ostatních, soutěžily a nebály se chyb. Věděly totiž, že dnešní prohra neznamená, že prohrají i zítra. Před každým domem se hrál fotbal, hokej, vybíjená, holky chodívaly na procházky do parku či přilehlých kopců. Pohyb byl všudypřítomný.

V současnosti polovině dětí, kterým v testu talentů vyjde soutěživost, vadí soutěžit. Proč? Bojí se prohry. Nenaučily se ji přijímat a nestala se pro ně běžnou součástí života. Když nesportují, nemají šanci zjistit, že prohra nemusí znamenat doživotní neúspěch a že se z ní dokonce mohou poučit a příště vyhrát. Nejsou odolné a po prvním neúspěchu se často vzdávají. Umět by to mohli i z hodin tělocviku, ale ten není tak často a ne vždy je baví.

Pohyb venku dnes dětem chybí. Trpí více obezitou, jsou méně aktivní, rychle ztrácejí pozornost a jsou častěji nemocné. Důvodem je i to, že jsou neustále obklopené zařízeními strhávajícími jejich pozornost. Patří ke generaci, která je overinformed, but underfocused – přeinformovaná a bez schopnosti se soustředit, a proto ani ten sport nedělají. Pokud chce mít člověk ve sportu úspěch, musí se dokázat soustředit. Být tady a teď.

Čistit si hlavu

Dnes jsou přirozeně tvořící se týmy nahrazeny sociálními sítěmi, jež sice mohou člověka dovést do flow, ale poměrně mělkého. Jejich používání člověku částečně uspokojuje potřebu po nových podnětech a informacích, ale například nepodporuje tvorbu oxytocinu. Hormonu, dříve spojovaného především s porodem a kojením, jehož tvorbu stimuluje mimo jiné také pohled z očí do očí, dotyk a jeho působení podporuje vznik vzájemné vazby, sounáležitosti, důvěry, pocitu spokojenosti či empatie. I proto mívají děti v dětských domovech problémy se začleňováním do týmu a kolektivu. Tyto prožitky a hormony jim chybí. Sociální sítě mají svá nesporná pozitiva, ale nikdy nemohou nahradit sociální kontakt. Ať už k němu dochází doma, ve sportovním týmu, divadelním kroužku, pěveckém sboru či orchestru.

Děti jsou nyní zvyklé na to, že je jejich cesta pokrytá červeným kobercem. Rodiče se z ní snaží odstranit všechny překážky. Jenže mentální odolnost se projevuje i tak, že je člověk schopen fungovat a plnit své úkoly, i když situace není zrovna lehká. Odolnosti se lze naučit. Ale ne sezením u sociálních sítí a brouzdáním na internetu.

Telefon, tablet, počítač a další zařízení jsou návyková. Často se stává, že aby rodiče sami měli čas na technologie, nechávají své děti, aby si s nimi hrály, a není výjimkou, že nemluvně dovede vyhledávat na internetu. Rodiče se tím obvykle i chlubí. Na používání nových technologií není nic špatného, ale součástí toho by měla být i pravidelná digitální hygiena. To neznamená jen naučit se zařízení vypnout, odpojit se. Jde o to se naučit vypnout i mentálně. Čistit si hlavu. A to právě sport umožňuje.

Více pohybu, lepší konkurenceschopnost

Pohyb má dopad na zdraví dětí, mentální odolnost, kreativitu a inteligenci. Bylo by zajímavé se podívat na žebříček konkurenceschopnosti jednotlivých evropských zemí. Jsem přesvědčený, že státy podporující sport ve výuce mají vyšší konkurenceschopnost. Investice a podporu sportu je mimo jiné vidět i na výsledcích poslední olympiády. Jasně, že severské země mají v rámci zimních sportů výhody spojené s klimatickými podmínkami, ovšem nelze pominout, že i když jsou to velmi drahé země pro život, sportovat tam můžete téměř zadarmo. A na místních je to znát.

I když Česká republika udělala za poslední léta podstatný krok vpřed, stále není tam, kde by být měla. V Německu, Slovensku, Rakousku i například v Maďarsku investují do sportu víc. Jsem přesvědčený o tom, že u zemí, které masově podporují sportování svých občanů a mají více hodin tělocviku ve školách, se to odráží nejen po stránce zdravotní a sociální, ale i ekonomické.

Důležitost pohybu pro děti a dospělé je známá i u nás. Také proto vznikl projekt Hodina pohybu navíc (viz box). Podporuje ho i Český olympijský výbor, se kterým úzce spolupracuji, a proto jsme se po dohodě s autory projektu rozhodli s Katkou tuto veřejně přínosnou iniciativu propagovat. Podle učitelů tělocviku, se kterými se setkal Martin Kafka z České ragbyové unie a člen týmu HPN, ragby žáky učí, že o dosažení cílů je třeba bojovat, dodržovat pravidla, respektovat soupeře a rozhodčí, mít disciplínu, být solidární a zároveň ovládat své emoce. Podle Martina Kafky je tedy vlastně nejlepší přípravou pro život: “Sport totiž i bolí, a pokud se člověk s bolestí nesetká v dětském věku a nenaučí se jí vzdorovat, jak uspěje v životě?”

Zůstat ve hře

Většina zaměstnavatelů se dnes při pohovoru dívá i na to, jestli jejich potenciální zaměstnanci jsou tělesně aktivní. Ti, kdo sportují, totiž mají i větší tah na branku. Znám to i od sebe. Když jsem se ptal lidí věnujících se sportu, ať už v současnosti či v minulosti, jestli pravidelný pohyb hrál nějakou roli v jejich kariérním úspěchu, všichni potvrdili, že jim to hodně pomohlo. Lidé, kteří nesportují, totiž mívají menší tah na branku. Mnohdy jim chybí potřebná odolnost, vytrvalost a často řeší problémy s fyzickým zdravím. Vím, že kdybych býval neměl tak dobrou fyzičku a mentální odolnost, tak jsem své psychické problémy nepřežil. Když jsem trpěl depresí a má budoucnost byla, jak říká Cyril Höschl, “padesát na padesát”, mé podvědomí prostě v určitém momentu “bouchlo” a vrátilo mě do hry.

Tělo a mozek jsou propojené. A zaměstnavatelé si to uvědomují. Proto většina z nich platí svým zaměstnancům vstupy do fitness center, bazénů, tanečních a jiných pohybových kurzů. To, že člověk dostane plavenky samozřejmě neznamená, že je využije. Mnozí si jednoduše řeknou, že na pohyb nemají čas, ale škodí tak jen sami sobě.

Pravdou je, že nutná digitální hygiena není jen otázkou osobní organizace. Pokud šéf posílá tuny e-mailů o víkendu, většina jeho kolegů je i o víkendu čte. I když sám nadřízený tvrdí, že nepředpokládá, že by je o víkendu někdo četl, pracuje se dál. Existuje ale také nastavení umožňující e-mail odeslat až v nastavený čas. Někteří si myslí, že když budou pracovat šestnáct hodin denně, budou úspěšnější a produktivnější. To je hloupost. Mozek je unavený a musí odpočívat. I když je daná práce baví a přivádí je do flow.

Mít zátěž jako vrcholový sportovec

Středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaný člověk, který se věnuje byznysu, vědě, IT nebo jiným mentálně náročným činnostem, podstupuje ve svém pracovním světě zátěž jako vrcholový sportovec. Jenže vrcholový sportovec má v realizačním týmu maséra, fyzioterapeuta, psychologa, kouče a náš člověk přinejlepším sekretářku. S nároky, které jsou na něj kladeny, se tak musí vyrovnat sám. Tím spíš je sport důležitým doplňkem byznysu.

Ti, kdo nemají nadání ke sportu, se k němu nemusí nutit. Absence sportovního talentu navíc neznamená neúspěch v životě. Pokud dítěti sport nejde nebo mu nedělá dobře, nemá smysl ho do něj tlačit. Jen se mu tak zprotiví a může se ho začít i bát. Ale když to aspoň trošku lze, snažte se ho k pohybu vést. Lehké sportovní návyky se hodí vždy. Zmiňované dovednosti jako mentální odolnost lze získat i prostřednictvím jiných aktivit. Může to být hra na hudební nástroj, zpívání ve sboru, modelářství, psaní. Pomáhá jakákoli utilitární činnost. S pohybem to ale jde jednodušeji. Je zábavný a děti při něm ani netuší, že se něčemu učí. Jakmile se naučí chodit pravidelně na tréninky, v těle už ten návyk zůstane zapsaný navždy.

BOX:
Hodina pohybu navíc

Hodina pohybu navíc (HPN) je iniciativa, která chce dostat do škol kvalitní tělocvik a zvýšit jeho povinný počet o jednu další. “Usilujeme o to, aby děti poznaly, že sport dokáže být zajímavý, zábavný, a proto jej chtěly dělat. Že je při tom nikdo nebude trestat, sekýrovat a organizovat jako policajt,” vysvětluje jeden ze zakladatelů projektu a člen fotbalové asociace Antonín Plachý.

Vzhledem ke stále se zhoršujícímu zdraví dětí plynoucího z nedostatečného pohybu, navrhlo MŠMT na jaře 2015 pokusně ověřit možnost zvýšení objemu odborně řízeného pohybu žáků v družinách a klubech základních škol.

Ve prospěch dětí spojili své síly velcí hráči na poli sportu a školství a připravily společný program, který umožní vytyčených cílů dosáhnout. Metodicky zpracovali materiály, které skrze jednoduché a zábavné hry děti postupně učí dovednostem potřebným k určitému sportu. Natočili názorná videa, sestavili manuály a vytvořili systém přednášek a školení pro učitele, v rámci kterých se staví do rolí dětí a zkoušejí si pro ně dosud neznámé metody výuky z druhé strany. Bývají nadšení. Je to pro ně velká inspirace. Mentoři pracují s tím, že pohyb děti většinou baví a pokud je tělocvik nudí, bývá to mnohdy chyba učitele. Žáci často na něco čekají, postávají a na prvním stupni jim navíc hodiny nezřídka odpadají. Učitelé by neměli zábavu brzdit, ale rozvíjet ji a vést děti k pozitivnímu vztahu k pohybu. Ať už na něj mají talent, nebo ne. Dalšími důležitými body HPN je, aby se učitelé nemuseli tolik bát zranění dětí, na sport bylo dostupné více prostředků a aby se změnil způsob výuky i na pedagogických fakultách.

Do projektu HPN se zapojily již tisíce učitelů, kteří chtějí a nebojí se věci měnit. Podle dostupných dat žáci účastnící se HPN chtějí, aby se projekt opakoval, méně se omlouvají z tělocviku a zároveň jsou aktivnější během ostatních předmětů. Někteří se pohybu začali věnovat i mimo školu a nastoupili do sportovních klubů.

Veškeré informace k projektu jsou dostupné na stránce www.hop.rvp.cz.

Autor: Jan Mühlfeit, Kateřina Novotná

Radek Vondráček

 

“Základem je respekt a diskuze”

 

Radek Vondráček, Předseda Sněmovny Parlamentu České Republiky

Domlouvání rozhovoru s třetím nejvyšším ústavním činitelem mi potvrdilo jedno z koučovacích pravidel, které zní “největší bariéry si stavíme v mysli sami”. Zajistit si rozhovor s Radkem Vondráčkem nebylo tak obtížné, jak by se s ohledem na vysokou funkci mohlo zdát. Naopak, sekretariát reagoval rychle a vstřícně. Nevěřím na náhodu, ale na synchronicitu. Rozhovor probíhal ráno následující po inauguraci prezidenta Zemana. Radek Vondráček měl za sebou náročný a dlouhý den, kdy v roli předsedy Sněmovny Parlamentu České republiky řídil schůzi obou komor. Připomeňme, že z této schůze několik poslanců a poslankyň odešlo, aby tímto způsobem vyjádřili nesouhlas s projevem pana prezidenta. Zaujalo mne, že stanovisko k tomuto incidentu, které pan Vondráček poskytl médiím, začalo poděkováním kolegyním a kolegům za pečlivou přípravu schůze, až poté následoval jeho názor. Vnímala jsem to jako jisté smířlivé gesto v rozdělené společnosti. Rozjitřené atmosféry v české společnosti si nelze nevšimnout. Po dlouhé době vyšli lidé do ulic, aby nejprve vyjádřili solidaritu se zavražděným slovenským novinářem Jánem Kuciakem a jeho přítelkyní Martinou, následovaly protesty proti zvolení komunistického poslance Ondráčka do čela Sněmovní komise pro kontrolu činnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) a pokračují protesty na podporu nezávislých médií.

To ráno jsme byli oba dva trochu unavení a skleslí. Přesto jsme se snažili povznést nad aktuální témata a právě pod bustou Tomáše Garrigua Masaryka jsme diskutovali o minulosti i budoucnosti České republiky. Jak vnímá dnešní Sněmovnu a jaká byla Sněmovna před 100 lety? Co na jeho působení v politice říká jeho malý syn? A jak on sám, hrdý rodák z Kroměříže pomáhá Zlínskému kraji? Pro mne bylo nesmírně obohacující nahlédnout do přemýšlení politika, který po pouhých čtyřech letech v politice dosáhl na jednu z nejvyšších funkcí. Zůstal přitom dle mého názoru skromný a lidský.

Je Česká republika rozdělenou zemí?

Vnímám, že od voleb je názorový střet neustále živen. Toto rozdělení vnímám v rodině, mezi kamarády, v hospodě i ve Sněmovně. Nedokážu porovnat, jak moc rozděleni jsme v porovnání s jinými zeměmi, ale podívejte se na aktuální dění na Slovensku. Měl jsme možnost navštívit i Rakousko, kde je společnost také polarizovaná. O Spojených státech amerických nemluvě. Je tedy na politicích, aby byli schopni zachovávat určitý nadhled. A začíná to stylem komunikace ve Sněmovně. Dokud budou politici neustále předstupovat před kamery a vyvolávat střety, tak se jako společnost neposuneme. Vše lze řešit věcně. Objevily se problémy ohledně pozvánek na inauguraci. O tomto problému jsem nevěděl, dozvěděl jsem se to až na Twitteru. Pan místopředseda ODS Fiala za mnou přišel, o problému mne informoval a snažili jsme se najít vhodné řešení. Pan Kalousek na druhou stranu okamžitě vystoupil a vyvolal další střet, přitom úplně zbytečný. Politici se musí spolu bavit, poté lidé následují. O tom je leadership a tomuto tématu se věnuje i Váš časopis.

Nemusíme mít stejné názory, dokonce si ani nepřeji, abychom měli stejné názory. Pro každého demokratického politika je nejtěžší zkouškou naučit se respektovat nesouhlasné názory. V životě je to jinak. Každý máme svůj okruh známých a přátel, a tak nejsme vystaveni výzvě naučit se respektovat toho druhého s odlišným názorem. Sám si pamatuji na své začátky v politice v roce 2013 a na svoji potřebu každého přesvědčovat o tom, že můj názor je ten nejlepší, že já mám pravdu a ti ostatní to nechápou. Po pěti letech v politice vím, že lidé mají různé názory a respektuji je. Samozřejmě, snažím se ten svůj názor prosadit, ale zároveň respektuji i další. Respekt a diskuze jsou základem. Ale jedná se o základ velmi křehký. Stačí jedna urážka, která může vést k nekonečné spirále reakcí.

Váš politický program s heslem “změnit politickou kulturu v zemi” je doprovázený dovětkem “slušnost není slabost”. Daří se Vám ho naplňovat?

V pozici Předsedy Sněmovny se opravdu snažím působit nadstranicky, povznést se nad aktuální spory. Samozřejmě v rámci daného ústavního systému jsem si vědom toho, že nemohu být na 100 procent objektivní, ale opravdu se maximálně snažím. Nakonec rozhodují více činy než slova. Mohu uvést mnoho příkladů, kdy jsem měřil všem stejně. Ještě jsem se nesnažil něco rozhodnout z pozice síly nebo nějakým trikem. Pokud se nemůžeme dohodnout, klidně přeruším jednání a vyzvu předsedy, aby k dohodě došli. Je na ostatních, aby hodnotili mé jednání. Já jsem nabyl dojmu, že se mi shoda daří a získal jsem respekt jak opozice, tak koalice.

Rozhovor děláme pod bustou Tomáše Garrigua Masaryka. Myslíte, že bylo těžší řídit Sněmovnu v roce 1918 než dnes?

Moc bych si přál vědět, co by na dnešní situaci právě prezident zakladatel říkal. Ale na druhou stranu, neidealizujme si období První republiky. Sám jsem četl některé projevy a pojednání o tehdejší Sněmovně. Povaha člověka je pořád stejná. Určitě i tenkrát si poslanci nic nedarovali zadarmo. A konec konců je to i jedna z funkcí Sněmovny, aby se názorové střety řešily zde a nikoliv na ulici, jak se tomu nyní děje.

V politice působíte od roku 2013, od roku 2017 jste třetím nejvyšším ústavním činitelem. Jak se změnilo Vaše vnímání politiky během pěti let?

Než jsem vstoupil do politiky, tak jsem měl pouze zprostředkované vnímání Sněmovny z médií. A média nevyhledávají pozitivní příklady, ale střety a extrémy. Zprávu znějící “poslanci se dnes chovali slušně a na všem se dohodli”, nenajdete. A tyto případy se dějí. Jako příklad mohu uvést Zákon o střetu zájmů, který má pomoci starostům a uvolněným funkcionářům na obcích, aby majetkové přiznání příliš nezasahovalo do osobního a rodinného života, a jsem rád, že na tomto zákonu jsme se shodli snadno. Sám totiž vím o starostech, kteří raději složili funkci a z politiky odešli, než aby ohrozili soukromí a v některých případech i bezpečí svých rodin. Na druhou stranu složení současné Sněmovny je velmi specifické. Máme devět klubů a nemáme žádnou koalici. Negativní nálada a chybějící struktura se nevyhnutelně v každodenní práci Sněmovny odráží. Vytváříme ad hoc spojenectví, je to turbulentní, fragmentovaná doba. Sám vidím velký rozdíl mezi působením na předchozí funkci prvního místopředsedy a nyní, když působím ve funkci předsedy. Poslední tři měsíce jsem v práci téměř pořád.

Jste hrdým patriotem Zlínského kraje. Zkuste představit Zlínský kraj nějakému cizímu státnímu příslušníkovi, který doteď zná jen Prahu.

Největším pokladem Zlínského kraje jsou úžasní lidé. Sám pocházím z Hané, ale ve Zlínském kraji žijí i Valachové a Moravští Slováci. Kdo odtamtud pochází, ví, jaké jsou mezi námi rozdíly. Ale všichni jsme Moraváci. Vážím si pracovitých a skromných lidí, kteří představují naše největší bohatství. Nemáme ani ropná pole, ani doly. Každý vnímá krásnou přírodu a fakt, že jsme příhraniční region. Chtěl bych zároveň zmínit, že jsme zároveň krajem, který je i velmi industriálně zaměřený. Máme spoustu špičkových výrobních podniků, které se specializují na výrobu, často mají i vlastní výzkum a dodávají do velkých firem na celém světě.

Vy sám navíc pocházíte z krásného města Kroměříž, které patří do seznamu památek UNESCO. Stále se však vedou debaty, do jaké míry toto ocenění opravdu napomáhá turistickému ruchu a rozvoji.

Na toto ocenění jsme velmi pyšní, u nás dokonce funguje Klub UNESCO, který je unikátní, neboť vznikl na lokální úrovni spolku, nikoliv na úrovni národní. Věřím, že ocenění pomáhá a já se rád tímto faktem chlubím například při setkání s velvyslanci. Zajímavých turistických míst v České republice je hodně, ale turisté sem přijíždí na krátkou dobu. Toto ocenění je určitě pomůže nasměrovat.

Na svých stránkách zmiňujete, že předchozí praxe advokáta Vám pomohla pochopit problémy lidí z města s 30.000 obyvateli. Liší se tyto problémy od problémů lidí, kteří žijí v Praze?

K advokátovi se vždy dostávají právě ty sporné otázky. Jako příklad uvedu nařízení o energetickém průkazu budovy, který komplikoval smlouvy o převodu nemovitostí. Tuto záležitost jsme následně řešili na úrovni Sněmovny. Na druhou stranu lidé jsou všude stejní a mají stejné starosti. Zlínský region je z pohledu výše mezd region s druhou nejnižší průměrnou mzdou. Naše zdravotní sestry mají dokonce nejnižší mzdy v České republice. Zdravotnictví funguje právě jen díky úžasným lidem.

Jste hrdým otcem syna a dcery, jakou budoucnost vidíte pro své děti? Lze vůbec politiku skloubit s rodinným životem?

Nechci jim žádný směr předurčit, přál bych si, aby se sami rozhodli. Na rodičích je poskytnutí maximální podpory. Vedu je ke sportu, hrají tenis, lyžují. Dbám i na jazykové vzdělání, oba hrají na hudební nástroje. Výchova je hodně na manželce, pomáhají i prarodiče. Já jsem hodný tatínek, který o víkendech rozmazluje. Přesto mi každý týden můj devítiletý syn pokládá otázku zda “opravdu musím jet do Prahy dělat předsedu Sněmovny”?

Závěrem se vrátím k začátku našeho rozhovoru. České republice se velmi daří, nejen ekonomicky. Všichni velvyslanci si pochvalují jaké je to úžasné místo k životu. Proč nejsme spokojeni?

Myslím, že je to náš národní povahový rys. V Bruselu mi říkali, že jsme druhá nejvíce euroskeptická země. A já jsem odpověděl: “Eurobarometr prostě není nastavený na Čechy.” My budeme vždy nadávat, máme to v povaze. Přežít ve středoevropském prostoru, kde začala a probíhala spousta válek, nebylo pro malý národ jednoduché. Dříve jsme si dělali srandu z Moskvy, nyní z Bruselu. Možná na to můžeme být i svým způsobem hrdí. Já sám hledím do budoucnosti s optimismem.

Autor: Linda Štucbartová

Třetinu potravin vyhodíme

Czechdesign přináší 5 tipů, jak využít domácí odpad

Šetrnost k životnímu prostředí, recyklace, kompostování, udržitelný design, zerowaste. Ekologický trend je již několik let velmi viditelný a je stále více propagován. Ať se jedná o přírodní lokální materiály, rozložitelnost nebo o zpravování bioodpadu. Každým rokem se zvedá množství vyhozených potravin. Jeden člověk vyhodí ročně až 115kg. 1/3 všech potravin končí na skládkách produkujících metan, který je 20krát silnější než ekologicky strašidelný oxid uhličitý. Přinášíme vám pár tipů, jak doma přeměnit odpad na bohatou půdu.

Městský domácí kompostér

Projekt od Sebastiaana Sennema se zaměřuje převážně na integraci přírody a kultivaci povědomí do našeho každodenního domácího života. Využívá dubový stůl pro zalévání a přípravu, chladící terakotovou mísu pro ukládání sklizených produktů a nový estetický vzhled “odpadkového koše” pro přírodní kompostování. Dohromady jednotlivé komponenty mají v uživateli podnítit rozvoj myšlenek o ekologických problémech při zahradničení – jako je spotřeba vody, odpad z potravin a recyklace. Podle slov autora, to není jen obyčejný sůl, ale celá filozofie.

Stolní kopostér

Biovessel, “designovka” vytvořená Tchajwanskou společností Bionicraft, je domácí kompostér, který rozkládá potraviny do úrodné půdy pomocí žížal a mikrobů. Vzniklá půda, bohatá na živiny, muže být použita k pěstování rostlin buď v samotné desce anebo v květináčích. Deska se skládá ze tří otvorů – pro vkládání bioodpadu, pozorovací okénko a výtokový otvor. Svojí velikostí je příjemným společníkem do každé domácnosti.

Více čtěte zde.

Andrea Tittelová

 

“Vazba mezi Čechy a Slováky je silná a stále trvá”

 

Andrea Tittelová, zakladatelka a CEO, Forum dobré politiky s Lubicou Ragulovou, její business partnerkou a spoluzakladatelkou Forum dobré politiky

Patřím k poslední generaci, která zažila společné Československo a s nostalgií vzpomíná na slovenské pondělky v televizi, skvělé výkony slovenských herců a obdiv ke slovenským zpěvákům, kteří se nám zdáli modernější a v jistém smyslu “západnější” než ti tradiční čeští. Do Tater jsem pravidelně jezdila na školu v přírodě a stále miluji bryndzové halušky.
Slovenštině rozumím a není pro mne dalším cizím jazykem jako pro mé děti. Od rozdělení federace letos slavíme 25 let. Slovensko za Mečiarovy éry bylo vnímáno jako nezbedný mladší bratr, který se vymkl rodičovské kontrole. Na přelomu století se však situace začala měnit. Dnes Češi Slovensku závidí euro, prezidenta Kisku a co se týče ekonomické úrovně Bratislava předstihla Prahu.

Na nedávné tragické události vraždy slovenského novináře a jeho snoubenky se opět ukázalo, že vazba mezi Čechy a Slováky je silná a stále trvá.

S mladou, energickou a vizionářskou Andreo Tittelovou jsme se setkaly v Praze, kam často jezdí. Aktivity YPE neomezuje jen na Slovensko, ale chystá se je rozšířit i do Čech. První otázku však položila ona mne.

“Linda, čo značí slovenský pondělok? Vieš, ja som sa narodila roku 1991.” Československá televize usilovala o jazykovou vyváženost a kromě dvojice moderátorů, kteří vždy byli z obou zemí, byly pondělky vyhrazeny slovenské televizní tvorbě.”

Andrea, začala jsem nostalgicky, vzpomínkou na společné Československo. Ty jsi tuto dobu nezažila. Jak vnímáš zprostředkovaně tuto dobu a jak vnímáš Česko dnes?

Spomienku na Československo mám skôr sprostredkovanú ako živú. Vnímam ju ako silný odkaz spojený s Nežnou revolúciou, s tým, že krajiny sa chceli v tej dobe “postaviť na vlastné nohy”. Oba štáty, Česká republika aj Slovensko uchopiť svoj vlastný priestor pre formovanie demokratického aparátu.
Dnes Českú republiku vnímam ako krajinu, ktorá je biznisovo veľmi stabilná rozvíja sa v nej plnohodnotne podnikateľské prostredie a inovácie. Naopak, čo sa týka politickej situácie je zaujímavo polarizovaná, čo viem čítať len ako reflexiu občanov na svoje potreby v ich krajine. Krajina je dynamická a Čechov vnímam ako kreatívny národ. Vzhľadom na to, že pripravujeme teraz v Českej republike, v Prahe nový formát, konferenciu Inovácie v politike 2018 , vidím, ako Češi vedia byť otvorení a pružní.

Ak si však pozrieme na politickú realitu v Čechách aj teraz v súvislosti so zvolením poslanca Ondráčka, odkaz Václava Havla a toho, čím krajina prešla sa mi zdá o mnoho viac prítomný v Čechách aj po toľkých rokoch, napriek tomu, že ako krajina je Česká republika pre mňa progresívnejšia.

Češi a Slováci se stále porovnávají. Co bychom se mohli jeden od druhého naučit?

Zdá sa mi, že to, čo najviac stále ženie Slovákov vpred, ak sa objaví ich prítomnosti Čech, je súťaživosť. Rozdielne vieme reagovať na veci, ak sa ocitneme v spolupráci s Českými kolegami.
Označím len jednu vec. Česi sa vedia určite naučiť od Slovákov vkladať viac emócii, do spolupráce, príprav projektov a ďalších aktivít. Slováci jednu vec a tou je dravosť, a inovatívnosť, možno ešte lepšie povedané kreatívny prístup k veciam.

V Praze v květnu proběhne konference věnovaná inovativní politice, která se bude snažit o propojení nových technologií, rozšíření zaangažovaných skupin a nalezení nových odpovědí na aktuální politická témata. Co je hlavním cílem konference?

Inovativní politika 2018 je konferencia, ktorá má vytvoriť priestor pre prvý stret skvelých ľudí, ktorí menia veci verejné a politiku. Bude to deň, kedy sa v Prahe stretnú ľudia, ktorí inovatívnu politiku tvoria vo svete, ktorí práve s iniciatívami zo spodu, s podporou občanov, vytvárajú rozdiel v spoločnosti. Deň, kedy budeme počuť konkrétne kroky toho, ako sa dajú ušetriť veľké financie v oblasti práva, vytvoriť priestor na mapovanie hodnôt a vedomia národa, ale aj ako inovatívne riešiť a vytvárať rozdiel v dialógu. Očakávam vibrujúcu komunitu ľudí, ktorí sa navzájom od seba naučia veľa vecí, kde sa veci verejné skĺbia s inováciami, či už medzi biznisom, alebo aj verejným priestorom, vytvoriť, to, čo je potrebné a ako to realizovať v zmysle nových prístupov k politike a verejnému životu.

Sama sebe označuješ za ambasadorku žen a mladých lidí v politice. Na které úspěchy jsi nejvíce hrdá?

Som hrdá na to, že si našu prácu na Slovensku všimol Forbes Europe a zaradil nás do komunity úžasných ľudí pod 30 rokov, ktorí vieme meniť naše krajiny a svet. Som hrdá na to, že sa nám podarilo za čtyři roky existencie Youth Politics Education vytvoriť vibrujúcu komunitu viac ako 100 alumni YPE, ktorí sú naozaj po celom Slovensku. Vedieť im otvoriť dvere na pozície do verejnej správy a na Slovensko kvalitných ľudí. Títo naši alumni dnes príjmajú ďalších zaujímavých stážistov v rámci Youth Politics Education. Som hrdá na to, že sa nám podarilo, aby naši absolventi riadili prvé svoje kampane do župných volieb. Som hrdá na to, že sa nám v spolupráci s organizáciou Dialóg – Centrum pre spoluprácu podarilo vytvoriť unikátne Fórum dobrej politiky a zapájame spoločenských lídrov do spolupráce počas celého roka. Som hrdá na to, že tento rok som ambasádorkou už tretieho celosvetového Constellation Summitu. Summitu, ktorý organizuje Global Institute for Extraordinary Women, ktorého som súčasťou.

Kromě všech svých aktivit se stíháš věnovat i vinařství, ale péče o vinici je dost náročná. Co Ti vinařství dalo?

Disciplíne. Láske k pôde a viniču. Ak v biznise niečo človek oddiali, môže to znamenať veľa, ale nemusí to mať aj žiadny dopad. Ak vo vinohrade človek nedodrží rytmus viniča, rytmus prírody, rytmus, kedy sledovať choroby, kedy strihať, kedy stáčať, príde niekedy o celú úrodu a žiadne víno nedorobí.

Slovo závěrem…

Som advokátkou zmysluplnosti a ženskosti v politike a verejnej správe a verím, že budúcnosť nás všetkých potrebuje byť založená na troch základných hodnotách. Dialógu, schopnosti sa počúvať a spolupráci. Verím, že princíp ženskosti v politike, v národných vládach v spoločnosti a spolupráca medzi ženami a mužmi vedie k mieru a blahu v spoločnosti a vo svete. Ako vraví Lynne Twist “Ak sa za niečo postavíme v živote, celý vesmír sa vie otočiť a neočakávateľné a nepredvídateľné veci sa vedia udiať.”

 

Linda Štucbartová

Slavnostní večer Institutu terezínských skladatelů

Reportáž z koncertu.

Ing. Jiří Polák, Člen správní rady Nadačního fondu Věčná naděje a ředitel Institutu terezínských skladatelů)

prof. Ing. Eva Kislingerová, CSc., Zastupitel, náměstkyně primátorky a Jan Wolf, Zastupitel, Radní

Ing. Jiří Polák a Ing. Pavel Rosendorf, CSc.

Hosté ve velkém recepčním sále

Dipl.-Ing. Michael Oeljeklaus, Člen představenstva, ŠKODA AUTO a.s. za oblast výroby a logistiky se svou partnerkou paní Arwou Beaulieu, Vedoucí oddělení, Business Development & CRM, ŠKODA AUO a.s. a JUDr. Tomáš Kraus, Tajemník Federace židovských obcí ČR

Mistr Ivo Kahánek, Klavírista

DRUHÝ ROČNÍK OCENĚNÍ ČESKÝCH LÍDRŮ STARTUJE

Projekt OCENĚNÍ ČESKÝCH LÍDRŮ již podruhé představí ryze české firmy s těmi nejlepšími ekonomickými výsledky. Porota bude vítěze vybírat z celkem 1328 společností, které nominoval odborný garant soutěže, mezinárodní společnost CRIF – Czech Credit Bureau.

Na základě hodnocení odborného garanta a poroty budou vyhlášeni vítězové ve všech krajích České republiky. “Loňský první ročník projektu OCENĚNÍ ČESKÝCH LÍDRŮ ukázal, že v každém ze 14 krajů najdeme celou řadu velkých českých firem, které podnikají úspěšně, transparentně a jsou významnými zaměstnavateli ve svých regionech. Celkem 67 % firem, které se loni dostaly do finále, jsou alespoň částečně rodinnými firmami. Zajímavý je také přístup finalistů k moderním technologiím – zhruba polovina finalistů využívá cloudových technologií, více než 2/3 firem uvedly, že pracují nejen v kanceláři. Následují tak jeden z moderních trendů – pracovat odkudkoli,” prozrazuje zakladatelka projektu Helena Kohoutová s tím, že pozitivní zprávou pak je, že v letošním roce vyhovuje přísným kritériím soutěže více firem než loni. Ve většině případů jde o firmy nové, tedy ty, které nebyly v loňském ročníku hodnoceny.

“Jako odborný garant projektu Ocenění Českých Lídrů společnost CRIF dále zvýší kvalitu ekonomického hodnocení účastníků využitím posledního modelu ratingového nástroje pro hodnocení firem. Ratingový nástroj společnosti CRIF poskytovaný pod značkou iRating je srovnatelný s hodnotícími systémy velkých bank a využívá jej i řada finančních institucí. Navíc, finalisté soutěže OCL s dobrým ekonomickým hodnocením mohou čerpat zajímavé partnerské výhody v rámci projektu Rating MSP Hospodářské komory hl. města Prahy. Tímto bychom chtěli zvýšit atraktivitu druhého ročníku. Osobně se velmi těším na zajímavé firmy, které v rámci soutěže poznám,” sdělil Pavel Finger, místopředseda představenstva CRIF – Czech Credit Bureau, a.s.

V loňském roce vyhovělo kritériím OCENĚNÍ ČESKÝCH LÍDRŮ 1306 firem, z nichž ve finále soutěžilo 54. Převážně se jednalo o výrobní společnosti, které se v drtivé většině zaměřují také na export. Firmy, které si v rámci projektu převzaly ocenění, zaměstnávaly více než 10 tisíc lidí. Generálním partnerem 2. ročníku OCENĚNÍ ČESKÝCH LÍDRŮ je společnost Vodafone, oficiálním partnerem je Expobank CZ.

“Z mezinárodních průzkumů vyplývá, že Česká republika zaostává za Evropou v oblasti budování digitální ekonomiky. Pokud nebudeme mít do budoucna velké ambice tuto situaci změnit, velmi brzy ztratíme schopnost konkurovat na evropském trhu. Proto nás velice těší, že se v rámci projektu OCENĚNÍ ČESKÝCH LÍDRŮ objevují firmy, a to i firmy rodinné, které mají odvahu podnikat i za hranicemi České republiky a kladou velký důraz na zavádění a využívání moderních technologií. Tyto firmy jsou dokonalý příklad jak pro další podnikatele, tak především pro českou vládu, které jasně ukazují, že podpora rozvoje digitální ekonomiky a moderní digitální infrastruktury musí být pro Českou republiku klíčová priorita,” říká Renata Pazourková, národní manažerka pro prodej firemním zákazníkům ve společnosti Vodafone.

“Již druhým rokem jsme hrdým partnerem projektu Ocenění českých lídrů, který podporuje a oceňuje aktivní a úspěšné české firmy. Jsme si vědomi toho, že příběh, vize a tím pádem i potřeby každého klienta, jsou diametrálně odlišné. V Expobank proto těmto firmám nabízíme individuální přístup, vysokou odbornost, rychlá obchodní rozhodnutí a komplexní a individuálně sestavovaná řešení. Je nám ctí pomáhat českým firmám v realizaci jejich plánů a snů.” říká Jiří Procházka, ředitel oddělení Korporátní bankovnictví Expobank CZ.

Společnosti, které jsou 100% v rukách českých majitelů, dosahují ročního obratu minimálně 200 milionů korun alespoň v jednom hodnoceném roce, zaměstnávají více jak 50 lidí a získali nominaci odborného garanta, se mohou do soutěže registrovat online do 20. dubna 2018. Vítězové budou vyhlášeni na slavnostním gala večeru 12. června 2018 v Praze. Více informací o projektu naleznete na www.oceneniceskychlidru.cz.

Kritéria hodnocení:
Společnost je do projektu nominovaná na základě analýzy veřejně dostupných údajů všech společností v České zpracovaných odborným garantem, kterým je prestižní mezinárodní společnost, specialista na rating a scoring firem, CRIF – Czech Credit Bureau, a. s. Předpokladem je dostupnost závěrek za rok 2015 a 2016 iRating ve stupních 1 – 11. Součástí registrace je zodpovězení otázek a poskytnutí ekonomických výsledů posledního období (tj. rok 2017 nebo aktuální kvartál). Společnosti dále splňují pravidlo 100% českého vlastnictví a českého občanství majitelů, pravidlo ročního obratu 200 milionů korun a výše bez omezení alespoň v jednom hodnoceném roce, minimálního počtu 50 a více zaměstnanců a v neposlední řadě mají podvojné účetnictví nejméně po dobu 4 let.

Projekt podporují:
Zakladatel:                                 Agentura Helas
Odborný garant:                       CRIF – Czech Credit Bureau
Generální partner:                   Vodafone
Oficiální partner:                      Expobank CZ
Partneři:                                     Microsoft, Daquas, Fortinet, Daikin Airconditioning Central Europe – CZECH REPUBLIC, MasterCard, Gerlach, Czech Trade, BH Securities, NSG Morison, Kopecký Autosalony, IK Management, Zátiší group, vinařství Maláník – Osička, Mediarex, Presentigo, Blue Holiday, Dentao, Program H Plus, Česká mincovna

Více najdete na www.oceneniceskychlidru.cz

Český Lev nebo Sportovec roku. Čeští designéři navrhují krásné a významné trofeje

Jejich primární funkcí je sloužit jako materiální důkaz pocty, úspěchu a záruky, že právě jejich držitel je ten nej. Trofeje, ceny, ocenění. Ať se jim říká jakkoliv, jejich vizuální stránka by se rozhodně neměla podceňovat, neboť i vzhled je v tomto případě to, co zvyšuje celkovou prestiž. Přinášíme vám výběr několika trofejí, které tento fakt dokazují.

Český lev odkazující na Ladu i kubismus

Původní vzhled sošky filmového ocenění Český lev z dílny Jakuba Švédy je notoricky známý. Byl velký, těžký a po mnoho let také ikonický. Později ovšem přišel drobnější redesign a před pěti lety také zcela nový návrh. Tentokrát však ze studia Qubus. Ale ani ten se na filmovém výslunní dlouho neohřál, neboť v půlce února 2018 Česká filmová a televizní akademie přišla s úplně jiným pojetím.

Toho se zhostil společně se sklárnou Rückl výtvarník Rony Plesl. Soška skládající se ze dvou částí – samotného lva a ručně vyráběného podstavce – odkazuje na mnohé české tradice jak v umění, tak v kultuře. “Při tvorbě návrhu jsem se inspiroval poetikou Josefa Lady a tvaroslovím českého kubismu,” komentuje Rony Plesl a dodává, že zpracování mimo jiné odkazuje i na estetiku české brusičské tradice.

Nová soška tak získává zcela nový ráz. Je řízná, ostrá, zároveň si zachovává majestátnost, tradici a eleganci. A jak řekl přímo Plesl: “Chtěl jsem lva milého a vstřícného.” K tomu lze snad jen dodat, že také lva reprezentativního a posouvajícího soutěž na vyšší a čerstvější level.

Nadčasová koruna pro Sportovce roku

Mnozí to možná netuší, ale anketa Sportovec roku je vůbec nejstarší svého druhu v České republice. “První vyhlášení se konalo již v roce 1959 a už v té době byl sportovec obdarován trofejí v podobě koruny. V té době však pozlacené a menší, než je ta současná. Původní design trofeje ovšem zanikl společně s rozdělením Československa. Trofej byla putovní a dodnes se nedopátralo, u kterého sportovce nakonec zůstala,” vysvětluje Zdeněk Pavlis, předseda Klubu sportovních novinářů.

Už tři roky od vzniku ČR se ale anketa dočkala nové ceny. Autorka Alena Matějková, jež je absolventkou ateliéru skla na pražské UMPRUM, si v návrhu ponechala koncept korunky, změnila ale její velikost i materiál. Současná křišťálová koruna je tak založena na geometrických tvarech a ostrých liniích, které zjemňuje až kulatý podstavec s uvedenými jmény každoročních vítězů.

Více zde.

Český Chanel jen tak nevznikne. Proč v ČR nemáme haute couture?

Jako zdolat Mount Everest, jako dosáhnutí na michelinskou hvězdu může stejně tak couture kolekce znamenat profesionální vrchol pro módního návrháře. Získání titulu vysoké krejčoviny představuje vytvořit ucelenou kolekci večerních rób, jejichž výroba zabere více než sto hodin práce za využití umu řemeslníků specializovaných na tkaní látek, zhotovení krajky, výšivek či korálkových aplikací. Prvorepublikový glanc módních salónů v Československu nesoucí jména Podolské nebo Rosenbauma jistě na vavřínový titul haute couture aspirovaly, nicméně mohl by se ateliér některých současných oděvních designérů pyšnit stejným označením?

Splnění životního snu, tak mluví o své poslední kolekci návrhářka Zuzana Kubíčková, zaběhlá autorka dvou sezónních kolekcí ročně a majitelka ateliéru, kde vznikají večerní i svatební šaty na zakázku, kostýmy pro tanečnice burlesky nebo ty vhodné na současný tanec. Během poslední edice Mercedes-Benz Prague Fashion Week představila v prostorách dejvického hotelu International ucelenou řadu výjimečných rób, kterou označuje za dosavadním vrchol své tvorby.

Toaleta z béžové krajky s vyšitým vzorem barevných květin, bílá pelerína z měkkého tylu i honosná bledě modrá róba s rafinovaným červeným rukávem jsou všechny hodné vynesení na červený koberec. Látky pro ně byly vytvořeny v italském rodinném podniku Ricamificio Paolo, kde si metráže textilií objednávají i třeba Miu Miu, Burberry nebo Dolce & Gabbana.

Talent Zuzany a mistrovství jejích krejčových se ovšem pozná na jemný detailech schovaných v rubu oděvů – v začištěných okrajích šatů, pravidelných sámcích, na stezích, jež jsou na komplikovaných tkaninách jeden jako druhý.

Zbytek článku naleznete zde.

Ako “small talk” ovplyvňuje priebeh a úspech rokovania?

PaedDr. Eva Gáboríková, PhD., M.A. – Konzultant obchodného protokolu a rokovania

V mnohých kultúrach je: “small talk” prvým krokom na vybudovanie úspešnej a dlhotrvajúcej spolupráce. “small talk”, “lo small talk”, “le small talk” alebo “светская беседа” vytvára priestor na to, aby sa obchodní partneri krátko spoznali a prelomili ľady.

V zahraničí patrí rozvíjanie komunikačných zručností v rámci “small talk” k základným zručnostiam manažéra. Na Slovensku sa však často pozeráme na “small talk” ako na mrhanie času. Často narážam na vyjadrenie, že “small talk” sa dá ľahko zvládnuť. Treba sa spýtať na počasie alebo jednoduchú otázku “Ako sa vám darí?” A keď nám partner odpovie, “small talk” je vraj úspešne za nami.

Pri mojej práci konzultanta sa stretávam s mnohými odborníkmi, ktorí vo svojom odbore patria k špičke. Nemajú problém prednášať na medzinárodných konferenciách alebo odborne viesť projekt, ktorý rieši ekonomické alebo IT problémy vo viacerých krajinách. Najväčšie obavy majú zvyčajne z pracovných obedov alebo spoločenských podujatí, na ktorých sa majú navzájom so svojimi kolegami spoznať a ich hlavnou témou je “small talk”. Keď nastúpia do novej firmy, istým spôsobom sa vyhýbajú priestorom, kde sa stretávajú s inými kolegami, aby sa vyhli riziku, že po úvodnom pozdrave nastane medzi nimi ticho.

Čo znamená “small talk”?

Pojem “small talk” sa líši vzhľadom na kultúru, z ktorej váš obchodný partner pochádza. V anglickom prostredí môžete nájsť vysvetlenie “small talk” ako rozhovor o všetkom a o ničom, ktorý sa venuje aktuálnym témam s ohľadom na spoločenské dianie. V nemeckých zdrojoch môžete nájsť definíciu, ktorá predstavuje “small talk” ako krátku rozcvičku, ktorej cieľom je rozcvičiť sa pre podaním dobrého výkonu. Preto má byť cielene zameraná na výkon, ktorý je cieľom stretnutia. V talianskej obchodnej kultúre je “small talk” vnímaný ako vstupná brána do dlhodobého pracovného vzťahu alebo ako nevyhnutný predpoklad pre “naolejovanie” štruktúr pre vzájomnú spoluprácu a rýchle riešenie problémov.

Bez ohľadu na kultúrne pozadie priamy a jednoduchý preklad “small talk” znamená “malý rozhovor”. Pre lepšie pochopenie by sme v slovenskom jazyku mohli použiť aj výraz “krátky rozhovor” na príjemnú tému, ktorý vzniká spontánne vzhľadom na aktuálne dianie alebo na predchádzajúce spoločné kontakty. Avšak s cieľom zmeniť náš slovenský postoj k “small talk” by som vysvetlenie doplnila na “krátky rozhovor s veľkým dosahom”.

Aká je úloha “small talk”?

Jednou zo základných úloh “small talk” je vytvárať príjemnú komunikačnú atmosféru a podporovať bezproblémovú komunikáciu medzi komunikačnými partnermi. Podľa psychológov je to priestor, v rámci ktorého (kedy) dáte partnerovi najavo, že nie ste jeho nepriatelia a nechcete naňho zaútočiť.

Má odstraňovať bariéry, ktoré môžu medzi zástupcami rôznych kultúr vzniknúť napr. pri čakaní alebo nepochopení prijatých opatrení. Práve “small talk” je neformálny priestor počas vážnych rokovaní, kde si partneri môžu vysvetliť svoje odlišné zámery vzhľadom na odlišnú obchodnú kultúru.

Cieľom “small talk” je priblížiť sa ku komunikačnému partnerovi. To znamená priblížiť sa k oblastiam a témam, ktoré sú pre jeho kultúru a život (pôsobenie) dôležité. Pre obchodného partnera z Anglicka je jeho rodina súkromnou záležitosťou. Avšak partnera z Talianska poteší, ak sa budete zaujímať o jeho deti, pretože rodina patrí k základným témam “small talk” v jeho kultúre. Správnou voľbou témy “small talk” prejavujete obchodnému partnerovi úctu k jeho kultúre a vytvárate vhodné podmienky pre plynulý prechod k odbornej téme. Zároveň budujete svoj “image” vzdelaného a charizmatického kolegu, ktorý je schopný komunikovať na vysokej úrovni. Na “image”, ktorý si vybudujete počas “small talk”, sa nezabúda, práve naopak, odlišuje vás od množstva iných komunikačných partnerov, s ktorými sa náš obchodný partner stretne.

Úloha “small talk” sa mení podľa toho, so zástupcami ktorých kultúr sa stretávate. Existujú kultúry (tzv. coconut cultures), kde je “small talk” súčasťou pracovného rozhovoru. To znamená, že základná priorita je vytvoriť vhodné pracovné prostredie a otázky, ktoré sú spojené so súkromným životom, nie sú vítané. Od partnerov sa neočakáva dlhý “small talk”, ale len priama a krátka výmena bežných informácií, ktoré súvisia s príchodom na stretnutie, ubytovaním alebo dopravou. Možnosť využiť “small talk” na výmenu informácií zo súkromného života sa objaví až po dlhšom období vzájomnej spolupráce, kedy sa z obchodných partnerov stali priatelia.

Druhá skupina kultúr (tzv. peach cultures) sa v rámci “small talk” zameriava predovšetkým na oblasti súkromného života. Otázky o rodine, deťoch, voľnom čase sú prejavom skutočného záujmu o osobu človeka. Práve prostredníctvom nich vyjadrujete, že vám nejde len o obchodný aspekt pracovného prostredia, ale vnímate aj osobnosť obchodného partnera, ktorá je v kultúrach zameraných na budovanie vzťahov rozhodujúca. V týchto kultúrach sa vzájomná spolupráca viaže na ľudí a nie na predmet projektu. Zmena členov tímu znamená návrat na začiatok a budovania vzájomnej dôvery odznova.

Ako sa pripraviť na “small talk”?

“Small talk” a jeho úspech nespočíva v talente, ktorý niekto má alebo nemá. Vo väčšine prípadov je to výsledok pravidelného tréningu. Tréning je možné začať krátkymi rozhovormi s ľuďmi, ktorých stretávate často, ale okrem pozdravu ste sa im nikdy nepokúsili povedať niečo viac. Práve komunikácia s nimi vám môže poslúžiť ako odrazový mostík k príprave na jednoduché frázy v cudzom jazyku, ktoré spúšťajú prirodzený rozhovor so zahraničným partnerom.

Príprava by mala byť cieľavedomá. Úvodná fráza o počasí otvorí komunikačný kanál, ale ďalej vás neposunie. Určite sa vyplatí investovať do prípravy trochu času a zistiť si základné informácie o kultúre, z ktorej náš obchodný partner pochádza. Každý sa rád podelí o informácie o svojej krajine alebo poskytne odporúčania na miesta, ktoré by ste mali navštíviť. Aj keď sa ich nechystáte navštíviť práve budúci týždeň, rozhovor, ktorý ste naštartovali, vám odhalí, o čo sa váš partner zaujíma a v čom môžete pokračovať. Nemôžete však očakávať, že váš komunikačný partner bude len odpovedať na vaše otázky. Aj vy by sme mali byť pripravení ponúknuť mu niečo vo vašej krajine, aby bol vzájomný rozhovor pre oboch partnerov zaujímavý.

V prípade, že sa snažíte vybudovať dlhodobejšiu spoluprácu a stretávate sa s obchodnými partnermi častejšie, je vhodné nezabúdať na ich záujmy. Ak napr. sledujú športové dianie, vaša priorita v oblasti “small talk” je pripraviť sa na vzájomnú diskusiu v tejto oblasti. Je vhodné klásť otvorené otázky, aby mal váš partner možnosť odpovedať a nielen súhlasiť s tým, čo ste povedali.

V rámci prípravy je dôležité uvedomiť si, aké sú komunikačné pravidlá v kultúre, s ktorou sa budete stretávať. V kultúrach, kde platí princíp hierarchie, “small talk” začína vyššie postavená osoba a používajú sa tituly i napriek tomu, že ide o neformálny rozhovor. Je treba dodržiavať správny odstup od komunikačného partnera, aby ste ho pri komunikácii neohrozovali a nevstupovali do jeho osobného priestoru. Odlišné pravidlá platia pre očný kontakt, podanie rúk a vyjadrenie pochvaly. Aj keď každý z nás počul o týchto pravidlách, často sa stáva, že “priamo na javisku” účastník komunikácie neudržuje očný kontakt. V takom prípade sa “small talk” bez ohľadu na tému skončí veľmi rýchlo.

Ktoré témy sú vhodné pre “small talk”?

Väčšina publikácii o pravidlách spoločenskej komunikácie uvádza počasie ako tému č. 1 pre “small talk”. Túto radu väčšina z nás počula a je vhodná, keď nám počasie prinesie nejaké extrémy, ktoré sa vymykajú bežnej situácii. Čo však robiť, keď každý deň svieti slnko a podmienky sa počas nášho obchodného stretnutia nemenia?

V prípade, keď ste vyčerpali základné frázy o počasí a doprave, môžete prejsť na otázky o krajine, z ktorej váš partner pochádza. To si však vyžaduje základné poznatky z geografie a vyjadrenie záujmu o oblasti, ktoré by ste mohli navštíviť. Je to pomerne “bezpečná pôda”, pretože každý sa rád pochváli svojou rodnou krajinou a vie niečo o nej povedať.

Témy, ktoré dokážu nášho obchodného partnera “zohriať”, súvisia s oblasťami, ktoré sú súčasťou “small talk” v jeho kultúre. Tu sa však dostávate na “tenký ľad”, pretože musíte pozorne zvážiť, čo je prijateľné a čo nie je prijateľné v jednotlivých kultúrach. Medzi najobľúbenejšie témy patria šport, aktuálne dianie, umenie, rodina, príroda, dovolenky a domáce zvieratá.

Základným predpokladom pre úspešný “small talk” je však vaša schopnosť počúvať komunikačného partnera, ktorý vám sám povie, čo je preňho zaujímavé. Aj keď futbal patrí v Taliansku a Španielsku k frekventovaným témam “small talk”, môžete naraziť na komunikačného partnera, ktorý nie je fanúšikom tohto športu.

Témy, ktoré sú spoločensky prijateľné v jednej kultúre, sú nevhodné v inej kultúre. Takou témou je napr. zdravie. Téma, ktorá je prijateľná v rámci “small talk” na Slovensku, je tabu pre komunikačného partnera v Japonsku. Hoci jedného komunikačného partnera prekvapí otázka o cene jeho počítača, iný to vníma ako prirodzenú súčasť “small talk”, keďže táto téma funguje uňho doma.

Keby sme však mali presne definovať témy, ktoré sa neodporúčajú, môžeme spomenúť politiku, náboženstvo a vo všeobecnosti kritiku historického alebo súčasného diania. Ostatné témy sa líšia vzhľadom na jednotlivé kultúry a je vhodné pozrieť si jednoduché odporúčania vo forme “Do’s” and “Dont’s”, ktoré však treba vnímať len ako podnet na pozorovanie.

Osobitnou témou “small talk” je humor. Môžete ho nájsť medzi témami, ktoré sa preň odporúčajú i neodporúčajú. Humor dokáže uvoľniť atmosféru, ale každá kultúra má iný prístup k humoru a iný typ humoru. Aj po rokoch komunikácie s anglickými obchodnými partnermi je ťažké pochopiť ich sarkastický humor, v ktorom sú majstri. Aby ste neurazili komunikačného partnera, odporúča sa reagovať na jeho pokus pozitívne. Avšak, na prvom stretnutí je pokus o humor skôr streľbou na pohybujúci sa terč.

Aká je vhodná dĺžka “small talk”?

Hoci sme si preložili “small talk” ako “krátky rozhovor”, jeho dĺžka trvania sa v rôznych krajinách chápe rôzne. V kultúrach, ktoré sú orientované na plnenie úloh, jeho trvanie neprekračuje 10 minút. Ide predovšetkým o úvod k obchodnému stretnutiu, ktorý nie je vymedzený ako prestávka na kávu alebo občerstvenie. Je to prvá etapa, ktorá otvára priestor pre obchodné rokovanie. V kultúrach, ktoré sú monochrónne (pozn. presne naplánovaná súslednosť aktivít) a zamerané na úlohu, bude jeho časové trvanie vymedzené.

V kultúrach, ktoré sú polychrónne (pozn. viaceré úlohy sa riešia naraz) a orientované na budovanie vzťahov, “small talk” môže trvať hodinu či dve. V tomto prípade sa v rámci “small talk” začínajú riešiť prvé otázky vzájomnej spolupráce a stratégia budúceho smerovania. Obchodný partner si “skenuje” svojho komunikačného partnera a hoci si to on nemusí uvedomovať, vytvára si prvé závery, či bude alebo nebude s ním ďalej pokračovať v rokovaní.

Slováci patria ku kultúram orientovaným na úlohu a s monochrónnou organizáciou pracovného času. Uvedomenie si svojich pracovných návykov a ich konfrontácia s inými kultúrami nám pomôže pri príprave na “small talk” a investovaní času do hľadania informácií o svojich kolegoch. Aj keď ticho patrí ku komunikačným nástrojom medzikultúrnej komunikácie, v rámci “small talk” nám zaň strhávajú body.

Ako ukončiť “small talk”?

“Small talk” má tri vymedzené etapy. Ide o úvod, samotný obsah a záver. To znamená, že po vzájomnej diskusii s komunikačným partnerom je vhodné poďakovať mu za príjemný čas strávený s ním alebo za informácie, ktoré nám ponúkol. Práve tu nastáva moment, kedy môžete od vášho potenciálneho obchodného partnera alebo klienta získať vizitku či iný kontakt. Je to odmena za vašu predchádzajú snahu. To, či vizitku dostanete alebo nie, je nepriamym hodnotením, ako ste uspeli.

Ako zvládnuť majstrovstvo “small talk”?

      1. Trénujte umenie “small talk” v rôznych životných situáciách, aby ste boli pripravení na dôležité obchodné stretnutia.
      2. Investujte čas do prípravy na “small talk” a sledujte aktuálne informácie vo vašej krajine a krajine vášho obchodného kolegu.
      3. Snažte sa sami vytvárať situácie pre “small talk” a nezahoďte šance nájsť nového obchodného partnera alebo klienta.
      4. Vsaďte na témy, ktoré sú “atraktívne” pre vášho komunikačného partnera, aby zanechali dojem, ktorý vás odlíši od ostatných účastníkov konferencie alebo stretnutia.
      5. Pozitívny “image” zo “small talk” si obchodní partneri pamätajú dlhšie ako vaše profesionálne poznatky a znalosť technických parametrov.
      6. Nezabúdajte na pravidlá neverbálnej komunikácie, v rámci ktorej očný kontakt a dostatočný osobný priestor môžu podporiť alebo vytvoriť prekážku medzi vami a vaším partnerom.

Autorka: PaedDr. Eva Gáboríková, PhD., M.A.
Konzultant obchodného protokolu a rokovania

Svůj klon nenajdete. Jak připravit rodinnou firmu na generační výměnu?

Rodinné firmy v Česku zažívají dobré časy. Polovina ze 400 majitelů firem oslovených napříč obory a regiony ČR agenturou Ipsos v rámci výzkumu pro Asociaci malých a středních podniků uvedla, že očekává další růst a poklesu tržeb se v dohledné době nebojí. Stinnou stránkou řízení rodinného podniku však může být okamžik, kdy rozsah podnikání přesáhne kapacity vlastních členů rodiny. Řešením je pak najít pro daný úsek nebo celou firmu zkušeného profesionálního manažera.

Řada zakladatelů si uvědomuje, že nastal čas vnést do řízení jejich podniku pevnou strukturu a zejména zkušenosti z vnějšku. Hledání vhodného člověka má ovšem svá úskalí.

Rodinné podniky nejsou jen malé firmy

Nike, Facebook, Roche, Phillips 66, Walmart nebo Reliance Industries. Co spojuje tato jména? Všechna představují miliardové byznysy. A všechno to jsou rodinné podniky. Úspěšná rodinná firma nemusí znamenat jen prosperující pekárnu na náměstí ale také třeba nadnárodní akciovou společnost. Odhaduje se, že více než 70 % globálního HDP tvoří rodinné podniky.

Nicméně manažer, který přichází do vedoucí pozice z vnějšku, a tedy není členem “vládnoucí” rodiny, může čelit obtížným překážkám. Stejně tak zakladateli či majiteli firmy se může zdát, že ideální kandidát na předání zodpovědnosti zkrátka neexistuje. Ve výše zmíněném výzkumu se 34 % podnikatelů svěřilo, že mají problém se získáváním zaměstnanců, kteří nejsou členy rodiny.

Ze závěrů studie KPMG European Family Business Barometer vyplývá, že předávání řídících postů čeká letos třetinu rodinných podniků. Je problém, když není komu vybudované dědictví odkázat. Další generace totiž nemusí mít o rodinnou firmu zájem. Pak následuje hledání mimo okruh příbuzných. “Obecně jsou tyto firmy spíše šetrné při nakládání s penězi. Očekávají tzv. “success fee” (poplatek při umístění kandidáta) a nejsou ochotny platit předem. Majitelé jdou spíš cestou osobních doporučení a na nás se obrací až všechny ostatní zdroje vyschnou,” říká Jozef Papp, ředitel společnosti Stanton Chase, která se zabývá vyhledáváním vrcholových manažerů, a dodává: “Taky se často spálili při podobných akcích s jinými dodavateli. Takže nejdřív napravujeme reputaci branže a potom teprve spolupracujeme.”

Vysněný kandidát neexistuje

Poradenská společnost PricewaterhouseCoopers zjistila, že profesionalizace byznysu a přenastavení již nevyhovujících firemních procesů je v současnosti jedním z hlavních témat rostoucích rodinných firem. Odchod generace zakladatelů na odpočinek je pro tento krok příhodným momentem.

“Majitelé často hledají svou přesnou kopii. Těžko se jim předává řízení podniku, který vybudovali od nuly a mají k němu až rodičovský vztah. Nároky na profesionálního manažera mohou být v tomto ohledu obrovské,” vysvětluje nesnáze při vyhledávání uchazečů Jozef Papp. Zkušený lovec talentů dokáže pochopit kulturu konkrétní rodinné firmy a najít manažera, který do ní zapadne. Neméně důležité je ovšem najít určitou shodu s představou majitele. “Náš obor není jen o kontaktech ale také o určité dávce psychologie a poradenství. Snažíme se majitelům v takových případech vysvětlit, že svůj klon nenaleznou, ale to neznamená, že dotyčný manažer nebo manažerka nedovedou zastávat kvalitně své povinnosti.”

Pochybnosti mohou mít i kandidáti. Mají obavy z míry autonomie při rozhodování, firemní kultury a celkové dlouhodobé strategie společnosti. Majitelé navíc mnohokrát chtějí na chod firmy nadále dohlížet. Více než polovina respondentů průzkumu AMSP uvedla, že plánují po odchodu z vedení firmy zůstat například ve správní nebo dozorčí radě či jako konzultanti. “Majitelům firem bych doporučil, aby byli otevřenější novým věcem a důvěřovali executive search konzultantům. Aby dali prostor a čas pro realizaci najatým manažerům, i když to není pokaždé jednoduché. Rozhodně není chybou přesunout se do dozorčí nebo správní rady a řešit spíše celkovou strategii než operativu,” uzavírá Jozef Papp ze Stanton Chase.

O společnosti Stanton Chase

Mezinárodní společnost Stanton Chase je jedním z předních světových poskytovatelů služeb v oblasti Executive Search. Hlavním cílem společnosti je budování profesionálních manažerských týmů pro klienty na celém světě. Společnost byla založena v roce 1990 a v současné době působí v 75 pobočkách ve 45 zemích Asie, Evropy a Ameriky. Klíčem úspěchu firmy je důraz na profesionalitu zaměstnanců, jedinečná strategie, výborná znalost klienta, schopnost naslouchat a flexibilně se přizpůsobit jeho potřebám.

Musíme být trochu supermani

Holandská architektka promluvila v Praze o budoucnosti její profese

Caroline Bos, zdroj: Tomáš Princ, reSITE

Během konference reSITE 2017 mluvila holandská architektka Caroline Bos o roli infrastruktury v dnešních městech. Zároveň naznačila svou představu o vývoji architektonické profese v následujících letech. Jak se k ní má postavit “infrastruktura” navrhování a architektů samotných?

V roce 1988 založila Caroline Bos společně s Benem van Berkelem architektonickou kancelář UNStudio. Od té doby dokončili více než 100 projektů po celém světě a jejich tým má dnes přes 200 členů, kteří pracují v Amsterodamu, Hong Kongu a Shanghai. V jejich tvorbě je důležitá inspirace dobrou i špatnou současnou architekturou, ale i jejími klasickými formami. “Nejvíce jsme ale vždy fascinování tím, co se děje kolem nás!”

Když založili UNStudio, jak sama Caroline říká, dozníval modernismus a jeho formy. Ateliér ale vždy vnímal, že tvar domu, jeho forma, nejsou tak důležité, jako jeho schopnost fungovat pro své uživatele. Stejně tak klíčová je zkušenost nebo zážitek, které mohou lidé díky stavbě zažít.

Holandská architektka vidí proměny, které přijdou v budoucnosti. “Architektura bude mnohem komplexnější a kontextuální. Již nepůjde tolik o objekty jako takové, pozornost se zaměří na vytváření prostředí.” Czechdesign se zeptal, jak na tyto změny budou muset reagovat samotní architekti ve své dennodenní praxi a jak se novým potřebám přizpůsobí vzdělávání. Caroline Bos je díky své zkušenosti praktikující architektky i pedagoga jistě povolaným člověkem pro takové otázky.

Caroline, vaším mottem je, že navrhování architektury je založené na spolupráci. Dnešní týmy se stávají většími a většími, zabývají se stále širší škálou otázek. Když se podíváme do budoucnosti, očekáváte, že budou ještě dále rozšiřovány, že architektonické kanceláře budou vstřebávat více, třeba i úplně nových, profesí?

Myslím, že je to velmi dobrá otázka, a souhlasím, že tento vývoj existuje. Nepochybně dojde k dalšímu rozšiřování kreativní práce, ale stále větší důraz bude kladen i na analytickou část, zapojení technologické složky nebo spolupráci s experty zabývajícími se lidským chováním. Klienti již dnes hledají ateliéry, které disponují širokým spektrem znalostí a hlavně zkušeností.

Zbytek článku najdete zde.

České barevné ponožky zažívají boom

Navazují na historii a kořeny mají až v Antice

České ponožky, dobré ponožky. Zdroj: V Páru

Před několika lety by je možná mnozí pokládali pouze za nutný kus oblečení a obdivovali na nich maximálně tak pohodlí při sportu. Ale časy se mění. Ponožky v poslední době zažívají obrovský boom ve světě i u nás. Nosí se barevné, pruhované nebo jinak vzorované. Hlavní funkcí je, aby byly vidět. Kde se ale vzaly? A dá se v současné době spolehnout na české výrobce?

Na jednu stranu by se mohlo zdát, že ponožky tu vždy byly a logicky asi také vždy budou, i když třeba v různých modifikacích podléhajících novým technologickým vymoženostem. Zima na nohy je holt zima na nohy. A proto je možné první pokusy o ponožky najít už v době kamenné, kde si lidé obmotávali nohy zvířecí kůží, kterou si poté zavazovali okolo kotníku, aby jim nespadla.

První dochované ponožky, které byly uzpůsobeny na chození v sandálech. Zdroj: Smithsonian Magazine

Podobně kůži využívali později také v antickém Řecku a Římě. V těchto oblastech je možné zaznamenat hned dva specifické typy dobových verzí ponožek – řecké piloi vyráběné ze zvířecích vlasů a římské udone, které se již začaly vyrábět z tkané látky.

Ale kdy a kde bychom mohli mluvit o vůbec prvních zmínkách o pletených ponožkách, popřípadě i punčocháčích? Za úplně první nositele punčocháčů lze považovat egyptské Kopťany, v jejichž hrobkách okolo pátého století našeho letopočtu byly nalezeny mimo jiné právě i tyto kusy oblečení. S pletenými ponožkami pak o zhruba tisíc let později přišli Dánové.

Dandy a Zazou

Kdy ale ponožky skutečně přestaly plnit užitkovou funkci a staly se právoplatnou součástí módy? Pomineme-li středověk, kdy byly ponožky symbolem bohatství a společenského postavení, je potřeba odskočit ještě trochu dále. Přesněji do 19. století a samozřejmě pak i do století dvacátého. V této době totiž už postupně dochází k vyčleňování jednotlivých skupin, později označovaných například jako subkultury, které se začínají odlišovat od masové společnosti právě třeba stylem oblékáním.

Dandy styl a jeho důraz na ponožky. Zdroj: Hulton archive

Čtěte dále zde.

Co přinesla zimní edice Artsemestru 2018?

Semestr se se semestrem sešel a studenti UMPRUM veřejnosti představili na tradičním ARTSEMESTRu své projekty, na kterých během zimního období pracovali. A jelikož rok 2018 znamená pro Českou republiku mimo jiné oslavy jubilejního stého výročí od založení, toto téma se promítlo také právě do studentských počinů. Jak to celé dopadlo? Jak se studenti poprali s uměleckými dialogy pro konkrétní firmy? A jaká vládla na ARTSEMESTRU nálada tentokrát? To přiblíží následující fotoreport od Michala Hančovského.

Ateliér módní tvorby. Zdroj: Michal Hančovský

Z ateliéru. Zdroj: Michal Hančovský

Ateliér grafického designu a vizuální komunikace – Koncepce a redesign časopisu Deleatur. Zdroj: Michal Hančovský

Zbytek článku naleznete zde.

Novoroční číše vína dámského klubu

Devatenáctý rok zahájil Cosmopolitan Executive Helas Ladies Club tradiční “Novoroční číší vína” v prostorách Kláštera minoritů sv. Jakuba. Mottem letošního ročníku je “ODVAHA”.

Loni se v rámci Cosmopolitan Executive Helas Ladies Club uskutečnilo 16 setkání, což, jak při rekapitulaci uplynulého ročníku uvedla zakladatelka klubu Helena Kohoutová, představuje zhruba 67 hodin společně stráveného času. Klubových akcí se zúčastnilo 1017 žen – podnikatelek a manažerek. V průběhu celého roku podpořil dámský klub celou řadu neziskových projektů.

Dále Helena Kohoutová představila novinku pro rok 2018, kterou je tzv. Superčlenství, které propojuje podnikatelskou platformu, jež Helena vytváří od roku 1997 v rámci klubů fungujících projektů Ocenění Českých Podnikatelek, Exportní cena DHL UniCredit, Ocenění Českých Lídrů a Cosmopolitan Executive Helas Ladies Club. Díky tomu se bude maximalizovat vzájemný užitek pro členy, kteří budou moci participovat na aktivitách, benefitech a službách, které jim jejich členství nabízí.

Hlavním hostem letošního prvního setkání byla mystička Iva Adamcová. Ta již několik let promlouvá k lidem, aby jim pomohla najít cestu ke klidu a pokoře. Podle ní totiž v momentě, když toto člověk dokáže, dosáhne klidu. “Vše je v našich životech připraveno a v ten správný okamžik přijde přesně to, co má přijít. Každou vteřinou existence se učíme a hledáme tu nejlepší cestu a neuvědomujeme si, že právě nyní jsme již na té správné cestě. Že vše činíme v souladu s přirozeným tokem vesmíru a VŠE JE DOBRÉ TAKOVÉ, JAKÉ TO PRÁVĚ JE,” říká Ivanka Adamcová která se s námi podělila také s jednou etapou svého života, ve které se rozhodla žít v chudobě – tedy s 50 korunami na den. Dozvěděli jsme se od ní také to, jak se člověk rodí mystikem a jaké to je prakticky od narození komunikovat s Bohem.

Stejně jako při dalších setkáních dámského klubu, i tentokrát se během setkání představilo hned několik jeho partnerů. Michaela Švorcová, předsedkyně představenstva a ředitelka společnosti 1. Aromaterapeutická KH, přiblížila hostům podstatu aromaterapie, která využívá esenciální složky rostlin. “Tyto složky využíváme i my v rámci celé naší produkce,” říká Michaela Švorcová s tím, že produkty značky Aromaterapie Karel Hadek jsou na českém trhu známé již od 80. let, kdy ji v Německu založil Karel Hadek. “V roce 2012 došlo k transformaci a vznikla společnost 1. Aromaterapeutická KH, produkty, vlastní receptury a důraz na kvalitu však zůstaly. Navíc došlo k rozšíření sortimentu o přípravky pro zvířata a rostliny,” doplňuje Michaela Švorcová. Přítomní hosté se mohli s produkty této značky seznámit přímo na místě v rámci doprovodného programu.

Se značkou luxusních kožených kabelek Bree nás seznámil Jan Ježek, spolumajitel společnosti Best Brand Company, která tento brand na tuzemském trhu zastupuje. Historie Bree sahá do roku 1970, kdy vznikla jako rodinná firma specializující se na ručně šité výrobky z kvalitní přírodní kůže. Tuto tradici si s sebou nese po celých 48 let existence. “Bree představuje individuální, moderní styl, který záměrně přehlíží krátkodobé trendy a místo toho volí prvotřídní kvalitu a funkčnost,” přibližuje Jan Ježek s tím, že v Německu, Rakousku a Švýcarsku najdeme 32 prodejen této značky a také jednu v Praze v Obchodním domě Kotva. Také kabelky Bree si mohli hosté hned na místě na vlastní oči prohlédnout.

Novinkou na setkáních Cosmopolitan Executive Helas Ladies Club je značka MultiSport, která zaměstnavatelům umožňuje nabídnout jejich zaměstnancům zajímavý benefit v podobě MultiSport karty. Ta jim dovoluje využívat služeb nejen sportovišť buď zdarma, nebo se zvýhodněným vstupným. “MultiSport karty jsou české veřejnosti v současné době již poměrně známé a mezi zaměstnavateli a zaměstnanci jsou oblíbeným benefitem. Novinkou v našem portfoliu je značka MultiSport Events, která firmám nabízí realizaci různých workshopů, teambuildingů či dalších akcí. Vše je samozřejmě opět spojeno se sportem a zdravým životním stylem,” vysvětluje Jana Jakušev Šrýtrová, Event Team Leader MultiSport.

Tradičním partnerem dámského klubu je autosalon Peugeot Kopecký, nemohl tedy chybět ani tentokrát. Obchodní a marketingový ředitel společnosti Martin Vodička jako předzvěst letošního uvedení nového modelu představil poslední verzi vozu Peugeot Partner, který je podle zkušeností zákazníků dobrou volbou jak pro firemní vozové parky, tak i pro drobné živnostníky. Zároveň prozradil, že společnost Autosalon Kopecký navázala v loňském roce spolupráci s českou zpěvačkou Annou K., která se stala v lednu oficiálně ambasadorkou značky BMW KOPECKÝ.

V rámci již zmiňovaného doprovodného programu setkání Cosmopolitan Executive Helas Ladies Club se představila i řada našich partnerů. Ochutnávku několika značek portského vína zajistila společnost LIKOR, u stánku značky Bewit.love jsme se dozvěděli více o esenciálních olejích této značky a aromaterapii. Ochutnat jsme mohli nabídku značek JAPŮ a KetoDiet. Pohoštění zajistily společnosti Prague Catering, CIPA a Aqua Angels. O technické zajištění akce se postarala agentura CEZAA.

Kde se setkává šmrnc první republiky se světem moderních technologií a energických ženských osobností? Dámský klub Cosmopolitan Executive Helas Ladies Club již 19 let podporuje, inspiruje a sdružuje ženy s aktivním přístupem k životu. Klubová setkání přináší vždy odbornou a společenskou část, spojují zábavu a osobní rozvoj – to vše v příjemném, vstřícném a inspirujícím prostředí. Členky se setkávají se známými osobnostmi českého společenského života, stejně tak s profesionály z nejrůznějších oborů, kteří by mohli zaujmout všestrannou a aktivní ženu, ať už její věk začíná dvojkou nebo osmičkou.

www.helas-ladies-club.cz

Kdo letos usedne na designérský trůn? Nominace na ceny Czech Grand Design jsou zveřejněny

Česká designérská scéna netrpělivě vyhlíží měsíc březen. Na jeho konci totiž bude opět jasné, kdo si zaslouží nosit titul Designér roku. Ceny Czech Grand Design se blíží a my známe kompletní seznam nominací.

Akademie designu České republiky letos nominovala v devíti kategoriích celkem 97 autorů, designérských studií i značek. Ceny doprovodí festival nejlepších prací ve SmetanaQ od 22. do 25. března 2018. Slavnostní vyhlášení vítězů se uskuteční 27. března 2018 ve Stavovském divadle v přímém přenosu České televize.

Nominace si prohlédněte zde.

Vladimír Mařík

 

“Existuje pouze dobrý nebo špatný výzkum”

 

Prof. Ing. Vladimír Mařík, DrSc., dr.h.c.

Pane profesore, gratuluji k převzetí státního vyznamenání, Medaile Za zásluhy. S jakými pocity jste vyznamenání přebíral?

Rozhodně se jedná o pocit příjemný, svým způsobem vzrušující, který mne vedl k rekapitulaci dosavadní životní dráhy. Vážím si tohoto vyznamenání, protože vyšší vyznamenání v České republice již získat nemohu. Jsem rád, že moje práce byla oceněna i doma. Před 13 lety jsem získal obdobné rakouské vyznamenání, tehdy se jednalo o Čestný kříž za vědu a umění. Ocenění však není jen pro mne, ale i pro mé kolegy. Dnes budovaný Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky by nemohl vzniknout bez odvahy a nadšení více než stovky kolegů, kteří sdíleli moji vizi vybudovat něco nového a potřebného pro celou Českou republiku.

Když se ohlédnete za Vaší kariérou, které milníky vnímáte jako zásadní?

Jedním ze zásadních milníků je vybudování katedry kybernetiky na Českém vysokém učení technickém, kterou jsem založil v roce 1999 a do roku 2013 vedl. Tato katedra získala titul Centrum excelence Evropské unie a obdržela i prestižní cenu European IST Prize Evropské komise. Kromě nás tuto cenu mají v ČR už jen dvě firmy a pokud ji získá katedra, ukazuje to na nadstandardní kvalitu.

Další kariérní etapa začala v letech 2008-2009, kdy jsem přišel s myšlenkou vybudovat ústav nového typu. Po vzoru Stanford University, Carnegie Mellon University nebo univerzity v Tokiu jsem měl za cíl nejen integrovat výzkum předmětné oblasti a zabezpečit synergii jednotlivých pracovišť, ale zároveň se stát jakousi bránou do světa průmyslu. Musíme hledat taková řešení, abychom znalosti, které jsou na univerzitě koncentrovány a stále rostou, byli schopni přenášet do průmyslu a společenské praxe. Uvědomujeme si, že jsme financování z veřejných rozpočtů. Hledáme model propojení excelentního výzkumu s užitečnými výsledky pro praxi.

Vnímám Vaši energii a zaujetí, a tak se musím zeptat na další plány. Setkáváme se v nové budově, s právě otevřeným unikátním Testbedem, ale určitě už máte v mysli připravenou další vizionářskou myšlenku.

Prvním úkolem je uvést tento ústav do roku 2020 do plného provozu. Představuji si, že za tři roky bude mít ústav plně obsazenou kapacitu 350 výzkumníků. Mimochodem, ke konci roku 2017 již máme obsazeno 180 míst. Tento ústav bude nejen výkladní skříní ČVUT, ale i českého vysokého školství jako takového. Potřebujeme ještě tři roky na realizaci. O něco nového se snažíme stále, v současné době se věnuji podpoře Průmyslu 4.0., respektive Společnosti 4.0. v České republice. Chceme, aby právě u nás vzniklo Národní centrum, které bude podporovat nejen zavádění myšlenek Průmyslu 4.0. do průmyslu samotného, ale podpoří i chytrá města, chytré regiony a moderní energetiku. Tyto tři oblasti úzce souvisí s dnešní průmyslovou revolucí a představují tři pilíře, na kterých bude v budoucnu závislá kvalita života. Kromě Testbedu, jakožto nového výzkumného a experimentálního pracoviště věnovaného právě Průmyslu 4.0., chceme mít i laboratoře Smart Cities, Smart Regions a Smart Energy.

A budu sdílet ještě jednu vizi v dlouhodobějším horizontu, který sahá za rok 2020. Mám za cíl napojit náš institut na evropskou výzkumnou infrastrukturu v oblasti průmyslové výroby. Společně s partnerským ústavem v německém Saarbrückenu a s rakouskými ústavy chceme položit základ evropské virtuální infrastruktury pro vývoj výrobních zařízení a systémů na základě využití virtuální reality. A pak už budu moci jít do důchodu.

Velmi oceňuji Váš přístup, který nedělí primární a aplikovaný výzkum. V Izraeli už toto dělení považují za zastaralé.

Já už řadu let zastávám názor, že existuje dobrý a špatný výzkum, nikoliv výzkum základní a aplikovaný. Obě kategorie se tak těsně prolínají, že nikdo nedokáže přesně říci, kde je ta hranice. Část výzkumu je přirozeně blíže zkoumání principů světa – fyzikálních, biologických a jiných, a další část je blíže průmyslu. Podívejte se na příklad nanomateriálu grafen. Kde je hranice mezi základním a aplikovaným výzkumem? Když něco vyzkoumám, musím ověřit, zda to bude fungovat v praxi a tato zpětná vazba se použije při dalším výzkumu bližšímu nitru hmoty. Jde o uměle vytvořenou hranici. Ti, jejichž výzkum má především publikační výstupy, se snaží vytvořit si svůj svět. Do toho by neměli vstupovat ti, kteří mají ať již finanční či průmyslové výsledky. Jeden bez druhého však žít nemůže. Já zde stavím zásadně smíšené týmy, aby byly zastoupeny obě kategorie vědců, jak těch, kteří mají blíže k teorii, tak těch, co mají blíže k praxi. Odborní teoretici, co dokazují matematické věty a je jim těžké porozumět, pracují po boku těch, kteří dokáží mezivýsledky uchopit a začít zkoušet v praxi. Toto je nejlepší postup, jak neizolovat v uzavřené bublině vědce, kteří pracují na tzv. základním výzkumu.

Další ožehavé téma představuje spolupráce univerzit s businessem. Proč někteří na tuto spolupráci stále pohlíží s despektem?

Troufnu si Vás doplnit. Máte na mysli něco špinavého, nečestného, podřadného? Vraťme se k naší diskuzi na začátku. Jsme na univerzitě, jezdíme po světě, sbíráme znalosti, a to vše za státní peníze. Z toho vyplývá povinnost pro ten stát něco udělat. Stát potřebuje podpořit ekonomiku, potřebuje, aby tu vznikaly konkurenceschopné malé a střední firmy, které budou reagovat na trendy ve světě. Bohužel Česká republika nevlastní velké firmy, jako jsou Siemens či IBM a malé a střední firmy dostatečné prostředky na výzkum nemají. Tudíž je naší úlohou malým a středním podnikům pomoci a výsledky jim přinést. A proč si myslím, že se často žehrá nad tím, že spolupráce s průmyslem nefunguje? Spolupráce s průmyslem v řádu desetitisíců není atraktivní a nedává smysl. Smysl má spolupráce, která je jednak dlouhodobá, jednak systematická. Proto potřebujeme právě systém, který bude stabilní a nemůže se měnit každé dva roky v závislosti například na rozhodnutí akademických senátů. Týmy, které spolupracují, musí být dlouhodobé, stabilní a musí mít určitý rozměr. Otevřeně kritizuji české vysokoškolské prostředí za to, že není řízeno manažersky, ale právě prostřednictvím senátů s velkými pravomocemi, ale bez zodpovědnosti. Uzavírají tak prostředí do sebe a stále hodnotí publikace či odučené hodiny, nikoliv přenos do praxe.

Zmínil jste, že pro spolupráci jsou důležité firmy velké i malé. Můžeme uvést konkrétní příklad takové spolupráce velké firmy SAP, Vašeho centra jako prostředníka a firmy Linet, jako zástupce českých malých a středních podniků?

Přesně jste pojmenovala skutečnost, že opravdu působíme jako prostředník mezi nadnárodními firmami, které udávají trend, výzkumnou komunitou a malými a středními firmami. Tento “trojspolek” je potřeba právě při uplatňování nových technologií v malých a středních firmách. Právě tam vzniká hybná síla naší ekonomiky. A nyní konkrétně. SAP má vlastní program na podporu univerzit a realizaci spolupráce. Ústav našeho typu je vhodným partnerem, protože jsme platformou jak v rámci ČVUT, tak v rámci České republiky jako takové. Pokud SAP dodá softwarové řešení nebo technickou podporu, tak vlastně podpoří všechny fakulty a otevírá brány dalším univerzitám, jejichž pracoviště u nás sídlí. Vytvořili jsme jedno místo, kde je možné složitý systém SAP usadit, a kde tedy lze demonstrovat veškeré jeho aspekty. My ze systému postupně začneme přebírat jednotlivé aspekty a zavádět je do výuky, následně budeme poskytovat konzultace malým a středním podnikům. Je nutné říci, že zájemců o spolupráci ze strany velkých firem bylo více, jednání však často skončilo v rovině slibů. SAP ovšem konal. Systém naimplementoval, realizoval smlouvu o spolupráci s podobnými centry v Evropě, velmi vstřícně přistoupil k potřebám výuky a uvolnil systém pro průmyslovou spolupráci s dalšími podniky. V našem Testbedu tedy můžeme ukazovat, jak výrobní fyzické zařízení může být na SAP napojeno. Na začátku stojí vždy investice ze strany firmy a úsilí ze strany naší. My ovšem naučíme malé a střední podniky všechny technologie, které máme k dispozici, využívat. Je škoda, aby se systémy nevyužívaly, protože jim nikdo nerozumí. Je potřeba k systémům přivést studenty, nechat si je doslova osahat a realizovat nějaké menší řešení. V souladu se současnými trendy si tedy velká firma s velmi zajímavým a globálním produktem, který je ovšem náročný na zvládnutí, najde univerzitu, která sehraje roli prostředníka jednak pro výchovu budoucích uživatelů, jednak pro osvětu uživatelů stávajících.

A jak do tohoto schématu spolupráce zapadá firma Linet?

Firmu Linet sleduji od úplného počátku, je to firma, která se velmi úspěšně rozvíjí díky manažerským schopnostem jejího zakladatele, pana Frolíka, se kterým se osobně znám. V různých fázích naši vědci pomáhali při řešení některých technologických prvků, ať už se jednalo o vývoj speciálních čidel na měření některých tělesných funkcí pacienta přímo na lůžku nebo systém, který sběrem dat z prodaných postelí pomáhal zajišťovat tzv. after market servis. V současné době naše spolupráce vede k vylepšování stávajících produktů, zvažujeme, jaké další známé technologie je možné přidat, ať již v oblasti počítačového vidění nebo vyhodnocování biomedicínských dat ze senzorů, které jsou již k dispozici. Linet je opět příkladem firmy, která vždy podporovala spolupráci s univerzitou. Minulý týden jsme dostali k dispozici nejnovější typ postele, který budeme mít v našem tzv. “inteligentním bytě”. V tomto bytě se budou všechna zařízení testovat. Byt je standardně vybaven, má kuchyni, schody, obývací pokoj se sedací soupravou, lůžko, ale navíc je protkán sítí senzorů, která bude sbírat data o momentálním pohybu či pádu jedince. Takto se budou moci monitorovat osoby starší, nemocné nebo osoby s postižením. Prostě budeme mít zajištěn přehled o tom, co se v bytě děje. A co od nás očekává Linet? Testování produktu v provozu, zpětnou vazbu, podíl na vývoji dalších řešení a v neposlední řadě i seznámení studentů s jejich výrobkem. Mnozí studenti se mohou stát inženýry v nemocnicích a v té chvíli již budou mít povědomí o značce a jejích produktech. Tato spolupráce je důkazem, že malé a střední firmy, které se věnují rozvoji technologií, se mohou stát velkými. Česko na to má. Toto je správná vize pro Českou republiku. Malé a střední firmy, které jsou opravdu hybnou silou ekonomiky, budou pronikat se svými nápady a produkty nejen za hranice Šumavy, ale přímo za Atlantický oceán. Tak, jako to dokázal právě Linet díky svému přístupu. Linet totiž nespolupracuje pouze s námi, ale i s jinými univerzitami, s některými nás již dokázal propojit.

Mohou se na Vás ohledně spolupráce obrátit i zástupci dalších firem?

Ano, my už máme připravené metodiky, jak při spolupráci s podniky postupovat. Jak jsem říkal, dlouhodobá spolupráce je pro nás vždy zajímavá. Nabízíme podnikům vytvoření společných laboratoří, kde budou zástupci firem po boku našich odborníků moci zkoumat a připravovat nová technologická řešení. Česko má mnohem lepší předpoklady pro tuto spolupráci než mnohé jiné země. Máme schopné inženýry, kteří mají dar inovativního myšlení a dokážou si poradit za každé situace.

Takže i Češi mohou něčemu naučit svět?

Přesně tak, uvedu příklad, na který jsem hrdý. V roce 2016 jsme u příležitosti návštěvy Angely Merkel podepisovali smlouvu s německým ústavem pro umělou inteligenci. Paní Merkel přislíbila 1 milion EUR na nákup společného vybavení. V případě českých politiků se čeká na slibované peníze roky, zatímco němečtí kolegové měli peníze na účtu za 14 dnů a dnes mají nakoupeno 16 kolaborativních robotů. My jsme chtěli udělat experiment, ve kterém bychom přivezli roboty a zapojili je do naší linky. Po sečtení nákladů na transport jsme byli nuceni hledat jiné řešení. Ty stroje mohou zůstat v Německu, přes internet lze však umožnit jejich zapojení do testované výrobní linky. Výrobky jsme do Německa poslali elektronicky, kolegové si je vytiskli na tiskárně. Takto jsme vytvořili první virtuální Testbed v Evropě. Některé stroje byly v přízemí, těžké roboty jsme nechali v suterénu a dva roboti byli zapojení v Německu. Sladili jsme jejich funkce a pomocí Google Glass jsme je na obrazovce viděli, jako by byli tady. Na vedlejší obrazovce jsme kontrolovali, že v Německu opravdu jsou zapojeni tak, jak jsme předpokládali. Tento první experiment se kolegům z Německa velmi zalíbil. Jsme to právě my, kdo dnes připravuje velký evropský projekt v rámci virtuální reality. A takto inovativní řešení vlastně vzešlo z nedostatku financí na převoz robotů. Možné důsledky, a z toho plynoucí změny obchodního modelu ruku v ruce s flexibilitou a rychlostí, představují nepřeberné možnosti budoucí sdílené ekonomiky.

Linda Štucbartová

Foto: Vladimír Weiss

Lesk a bída Designbloku. Kdo letos uspěl a kdo propadl?

Prezentace firem často bývá vůbec tím nejlepším, co může návštěvník na pravidelné přehlídce Designblok zažít. Značky, které chápou obrovský potenciál akce, napínají své síly i rozpočty k prasknutí. Bohužel není stále málo těch, kteří se s konceptem vtáhnout-pohltit-zaujmout ještě nesblížili. Podívali jsme se na trojici největších propadáků a do kontrastu vybrali ty, kteří letos můžou slavit.

Instalce G.Benedikt. Zdroj. FCB G. Benedikt

Zaprášený G. Benedikt

Výrobce keramiky s úctyhodnou tradicí. To je firma G. Benedikt, která datuje svůj vznik až do roku 1882. Rok založení je ale asi to jediné, co vás při návštěvě jejich stánku pozitivně zaujme. Nevýrazná a bez nápadu. Taková je prezentace, kterou firma letos zvolila…a bohužel nezabodovala. Tři stoly, na které vyskládala svůj klasický porcelán, ve vás žádnou touhu nevzbudí. Není zde příběh, kontext ani styl. Už chybí jen sfouknout letitý prach, který se v léta nevětrané firmě usadil.

Instalace Dřevojas. Zdroj. FCB Dřevojas

Zmatek Dřevojasu

Opačný přístup zvolila firma Dřevojas. Kolemjdoucí lapá na barevně výrazný žlutomodrý výkřik, který spíš mate, než láká. Tajemství koupelny hledej v naší kuchyni – to zní jako povedená dada hříčka. Provedení, font a vazba na vystavené produkty ale nechávají přihlížejícího v letargii. Méně je někdy více. Najít cestu k promovanému výrobku je tady totiž nadmíru těžké. Tajemství tak zůstává neprozrazené. Nebo je to snad tajný fanklub KDU – ČSL?

Penta. Instalace Olgoj Chorchoj. Zdroj. Lucy Creative Agency

Banální Penta

Penta. Vlivná, silná a bohatá značka, která je rozkročená v mnoha oborech. Taky je namočena v různých skandálech a s větším či menším úspěchem přesvědčuje veřejnost o svých altruistických motivech. Slibovaná mediálně atraktivní realizace, stavba Zahy Hadid, je tím pěkným důkazem. Tím opačným pak svérázná a k okolní zástavbě lhostejná budova Florentina. Pro letošní Designblok slovenská finanční skupina chytře využila respektované a oblíbené jméno dvojice Olgoj Chorchoj. Jejich instalace je ale stejně prázdná, jako PR floskule nalepená na zdi. Obyčejné střepy se zářivými křišťály jen díky vůli mocných nestanou.

Čtěte více zde.

Jacek Kowalak novým CEO společnosti Randstad Česká republika

Jacek Kowalak

Pozici ředitele společnosti Randstad, globální i české dvojky na trhu personálních služeb, zastává od začátku ledna Jacek Kowalak. Kowalak přichází z polské entity společnosti, kde dosud zastával funkci ředitele divize Randstad Inhouse Services.

Jacek Kowalak (49) má dlouholeté zkušenosti z oboru, v pozici ředitele Randstad Inhouse Services a Randstad Payroll Solution v Polsku měl na starosti 70 firemních klientů a trh
o velikosti 175 milionů Euro. Před nástupem do Randstadu působil jako Sales Director
v nizozemské IT společnosti Exact Software v Polsku.

„Randstad se za mé předchůdkyně ztrojnásobil a stal se dvojkou na českém trhu. Mým cílem je dále podporovat úspěšný obchodní růst. Aktuální vývoj na pracovním trhu, demografické prognózy i nové výzvy týkající se digitalizace společnosti přestavují velký potenciál pro rozvoj našich služeb,“ říká Jacek Kowalak, ředitel společnosti Randstad v České republice.

Dosavadní ředitelka společnosti, Hana Púllová, se bude věnovat vlastním projektům mimo Randstad.

 

O společnosti Randstad:

Společnost Randstad je druhým největším poskytovatelem personálně – poradenských služeb na světě. Má zastoupení ve 39 zemích, kde v 4752 pobočkách pracuje 32 280 zaměstnanců. Portfolio služeb Randstad zahrnuje klasické agenturní zaměstnávání, vyhledávání zaměstnanců na stálé pracovní úvazky, inhouse řešení a služby v oblasti HR. Randstad patří mezi top tři hráče na trhu v Nizozemí, Polsku, Portugalsku, Španělsku, Švýcarsku, Velké Británii, Německu, Argentině, Belgii, Lucembursku, Kanadě, Chile, Francii, Řecku, Indii a Mexiku. Významné podíly má rovněž na trzích v Austrálii, Japonsku a Spojených státech. Randstad je dvojka na českém trhu, v České republice má více než 200 konzultantů a poskytuje služby v oblasti agenturního zaměstnávání, procesního řízení lidských zdrojů a vyhledávání lidí na stálé úvazky klientům prostřednictvím 22 pracovišť. Více informací na www.randstad.cz.

Portské víno ( Port wine )

krajina s vinicemi v povodí řeky Douro

Na severu dnešního Portugalska se již přes dva tisíce let daří vinné révě. Svědčí o tom skutečnost, že již v prvním století před Kristem se řecký historik Polybius ve svém díle “Země vína” zmiňuje o tom, že jedna “martela” (27 litrů) zdejšího vína se v této části Iberského poloostrova prodává za drachmu.

V době Julia Césara tu římští okupanti zavedli hliněné amfory, v nichž víno zrálo. Jeho kvalita stoupala a pěstování vinné révy se nakonec rozšířilo do té míry, že císař Domician nařídil snížit výměru vinohradů na polovinu, aby nenastal nedostatek jiných zemědělských plodin.

Vinařství tu vzkvétalo i pod nadvládou Vizigótů, přežilo i období Maurů od osmého do dvanáctého století a od roku 1143, kdy se Portugalsko stalo nezávislým královstvím, se o vínu často zmiňují královské dekrety. Od třináctého století se po řece Douro plavily lodě s nákladem vína až na pobřeží Atlantického oceánu, to pak putovalo dál až do vzdáleného Holandska.

řeka Douro s vinicemi u města Porto

Proč však všechna portská vína mají anglické názvy?

V roce 1386 byla uzavřena smlouva „Treaty of Windsor“ a dala vznik politické, vojenské a obchodní alianci mezi Anglií a Portugalskem. Na základě toho pozdější Anglo-portugalská obchodní smlouva z roku 1654 vytvořila nové příležitosti pro anglické a skotské obchodníky žijící v Portugalsku a dala jim zvláštní výsady a preferenční cla. Vývoz běžného portugalského vína do Anglie tím nesmírně stoupl na úkor dovozu vín z Bordeaux. To se nelíbilo Colbertovi, ministerskému předsedovi Ludvíka XIV., a proto v roce1667 zahájil řadu opatření, která začala omezovat dovoz anglického zboží do Francie. Anglický král Karel II. na to reagoval tím, že zvýšil daň na francouzská vína a později zcela zakázal jejich dovoz. Anglické obchodování s vínem našlo rychle alternativní zdroje zásobování a začalo čilé dovážení vín z vinic na strmých svazích řeky Douro, vín masivních a silných, která vyhovovala lépe anglickému konzumentovi. Aby toto víno vydrželo dlouhou přepravu lodí, přidávali do něj malé množství hroznového lihu, což zvýšilo jeho sílu a zabránila tomu, aby se zkazilo.

První dodávky vína pod jménem „Port wine“ byly zaznamenány v roce 1678 podle jména přístavu, odkud bylo expedováno. Tak započalo období velkého růstu a prosperity portského, tak jak ho vytvořili Angličané, kteří si libují v brandy. Do vína přidávaný neutrální hroznový lih v portugalštině „ aguardente“ zastaví fermentaci, tím zůstane ve víně zbytkový cukr a zvýší obsah alkoholu.
Ačkoli je víno sklízeno ve vnitrozemských vinicích horního údolí Douro, získalo jméno z pobřežního města Oporto, ze kterého je tradičně vyváženo. Až do 20. století bylo víno vedeno po řece Douro z vinic ve speciálních člunech známých jako „barcos rabelos“. Víno bylo poté vyloženo do “lodges” dlouhých přístavních domů, které jsou odděleny úzkými uličkami ve Vila Nova de Gaia naproti starému centru města Porto. Tam je víno uskladněno a dozrává, dále je zpracováno a exportováno. Mezi nejslavnější a nejstarší rodiny výrobců a vývozců Porta jsou Taylor´s, Croft nebo Graham´s .

Stoupající oblíbenost a poptávka Portského však vedla brzy ke spekulacím v obchodě a podvodným praktikám a napodobeninám. V roce 1756 portugalský premiér markýz Pombal zavedl státní kontrolu nad obchodem ve formě společnosti později známé jako Real Companhia nebo Companhia Velha s monopolem obchodu s Anglií a Brazílií. V témže roce byly vymezeny hranice portského vinohradu a vyznačeny 335 kamennými pilíři, známými jako marcos pombalinos. V roce 1757 byla provedena první komplexní klasifikace portských vinic (téměř sto let před obdobným obdobím v Bordeaux). Ti, kteří vyráběli nejlepší víno, známé jako vinhos de feitoria, měli možnost prodat své víno pro vývoz a požadovat vyšší cenu, zatímco ti, kteří vyráběli vína skromnější kvality, nazvané vinhos de ramo, byly omezeny na domácí trh.

Stejně jako ostatní klasická vína má Portské svou jedinečnou povahu spojení klimatu, půdy, odrůdy hroznů a vinařské tradice. Unikátní terroir údolí Douro a jeho pozoruhodné víno nelze tedy replikovat jinde.
Základní rozdělení portského se dá definovat následovně:

Ruby

Portské Ruby je nejrozsáhlejší typ. Po fermentaci je uloženo v nádržích z betonu nebo nerezové oceli, aby se zabránilo oxidačnímu stárnutí a zachovala se jeho jasně červená barva a plná tělnatost. Víno je obvykle smícháno ( blended ) tak, aby odpovídalo stylu značky, ke které má být prodáno. Víno je jemné a filtrované za studena před lahvováním a obecně se v lahvích dále nezlepšuje.

Tawny

Tawny portská jsou vína vyrobená z červených hroznů, které dozrávají v dřevěných sudech a vystavují se postupné oxidaci a odpařování. Výsledkem této oxidace jsou postupně měkké až zlatožluté barvy. Vlivem kyslíku dostává víno “ořechovou” chuť. Tawny bez označení ročníku, je základní směsí odrůd vín, která strávila nějaký čas v dřevěných sudech. Nad tím jsou tawny s označením věku, která představují směs několika ročníků. Oficiální kategorie jsou 10, 20, 30 a více než 40 let. Kategorie uvádějí cílový věkový profil pro portské, nikoliv jejich skutečný věk, ačkoli mnoho lidí se mylně domnívá, že kategorie označují minimální průměrnou věkovou hranici směsí.

Colheita

Portské Colheita je víno jediného ročníku vyrobeného ve stylu tawny, tedy v dřevěných sudech, po dobu nejméně sedmi let. Namísto označení věku (10, 20, …) je uveden skutečný ročník. Nicméně, Colheita Port by neměl být zaměňován s Vintage Port . Zatímco Vintage Port bude trávit jen asi 18 měsíců v sudech po sklizni a bude pokračovat v zrání v láhvi, Colheita portské může strávil 20 nebo více let v dřevěných sudech než je nalahvováno a prodáváno.

Chcete-li ochutnat skvělé portské, tak značka Graham´s má pověst výrobce vynikajícího Vintage Port wine po více než sto let. Tato vína jsou proslulá svou pozoruhodnou bohatostí, koncentrací a pečlivou tannickou strukturou: kombinací, která přináší působivou dlouhověkost. Graham’s Vintage Ports neustále dosahují nejvyšších hodnocení v ochutnávkách a vždy přitahují velmi vysoké nabídky na aukci vín. Skotská Rodina Symingtonů, vlastník značky, v roce 2012 vydala 656 lahví vzácného portského ze sudů, které se datují od příchodu jejich praděda Andrewa Jamese Symingtona do Portugalska v roce 1882. Rodina pojmenovala toto víno “Ne Oublie” s respektem ke svým předkům. Toto mimořádné víno bylo lahvováno do individuálně očíslovaných, ručně vyrobených křišťálových dekantérů. Tři stříbrné pásy, vylisované a vyryté skotskými hvězdami Hayward & Stott, nesou značku Edinburského zkušebního úřadu a láhev si můžete koupit na aukcích nebo u speciálních obchodníků za 5 až 6 tisíc euro.

Pokud vás však neuchvátí chuť portského vína, návštěva přístavu Porto a malebné vinařské oblasti povodí řeky Douro uchvacující jistě je.

Autor: Ing. Arch. Iva Drebitko

Pavel Kříž

 

Cesta z advokátní kanceláře do vedení Vojenské policie

 

Brigádní generál JUDr. Pavel Kříž, L.L.M.

Brigádní generál Pavel Kříž vystudoval Právnickou univerzitu v Plzni a následně Právnickou fakultu v Greisfwaldu. V Německu působil v advokátní kanceláři, poté prošel praxí u německého soudu a v advokacii. Práce a vztahy ve velké advokátní firmě mu nevyhovovala, v roce 2006 nastoupil k vojenské policii.

Dále studoval v Charlottesville ve Virginii a v George G. Marshall European Center for Security Studies v Německu a na Partnership for Peace Center v Turecku. V roce 2011-2012 se účastnil mise ISAF v Afghánistánu. Od roku 1.6. je náčelníkem Vojenské policie, je podřízený přímo Ministru obrany České republiky. Pavel Kříž je ženatý, má tři děti.

Pane generále, nejdříve si dovolím pogratulovat ke jmenování do hodnosti brigádního generála, která Vám byla udělena v 39 letech, po 11 letech služby. Jste nejmladším generálem v historii?

Děkuji za gratulaci. Jmenování do hodnosti brigádního generála ale vnímám jako ocenění práce všech vojenských policistů.

A mimochodem, nejsem nejmladším generálem v historii ČR a ČSR. Tím byl dle mých informací Ludvík Krejčí, který se stal brigádním generálem ve 33 letech.

Vaše kariéra u Vojenské policie však začala oklikou přes působení u soudu a v advokacii. Práce ve velké advokátní firmě Vám však nevyhovovala. Tomu rozumím, ve velkých korporacích je poměrně dost mladých lidí konfrontováno s realitou a volí odchod. Vy jste ale první, kdo odešel k Vojenské policii. Co Vás k tomu vedlo?

To možné vystřízlivění, o kterém hovoříte, asi může nastat v lecjakém sektoru, včetně právnického. Já jsem měl to štěstí, že mě práce bavila, ale nenacházel jsem v ní přesně to naplnění, které jsem hledal. Vzhledem k tomu, že jsem celý svůj život měl velice blízko ke sportu a k tvrdé fyzické aktivitě vůbec, bylo pro mne logickým krokem zkusit některou z ozbrojených složek, třeba policii, nebo armádu. Nakonec to byl kompromis mezi uvedenými a vyhrála to Vojenská policie. A vzhledem k pozici právního poradce Útvaru speciálních operací VP, kterou jsem zastával, jsem navíc zůstal „věrný“ právu, které mám rád.

Působil jste v rámci mise ISAF v Afghánistánu, za kterou jste mimo jiné obdržel Medaili Za službu v ozbrojených silách České republiky III. stupně a NON Article 5 NATO Medal, ISAF Operation. Co Vám mise dala nejen profesně, ale i osobně?

Zkušenost z mezinárodního prostředí je vždy obrovskou školou. To „potýkání se“ s jinými národy, jinými mentalitami, zvyklostmi, přístupem k plnění povinností, vnímání času a vyznávání hodnot, je něčím, co se těžko k něčemu připodobní a co se těžko popíše, to se zkrátka musí zažít. Když celý tento koktejl navíc ještě „okořeníte“ o fakt, že se jedná o nasazení ve válečné zóně, asi se to všechno, co jsem před chvílí zmínil, ještě tucetkrát znásobí.

Mám-li tedy tuto svou zkušenost shrnout do několika slov – byla to zkušenost, kterou nelze získat v ČR, a to jak profesní, tak osobní.

Chybí Vám další působení v zahraničních misích? Mění se u vojáků ochota působit v misích po založení rodiny?

Než jsem byl jmenován náčelníkem VP, opravdu jsem chtěl ještě alespoň jednou vyjet, což Vás asi po tom, co jsem před chvílí řekl, nepřekvapí. Teď už to ale není reálné, a tak se tou otázkou ani nezabývám. Vím, že to nejde, tak nemá smysl nad tím přemýšlet.

Ta druhá část Vaší otázky by asi byla na samostatnou psychologickou sondu. Za ostatní mohu jen těžko hovořit, za sebe mohu říci, že se u mě ochota nezměnila, jen bych si byl více vědom případných konsekvencí, kdyby se něco mělo stát. Osobně si myslím, že se ochota a nasazení vojáků nemění, dle mého názoru je služba v zahraničí vítanou výzvou pro většinu vojáků.

Co veřejnost neví o činnosti Vojenské policie a měla by vědět?

Asi ne každý ví, co je vlastně posláním Vojenské policie. Veřejnost si nás většinou spojuje zejména se střežením některých důležitých budov, možná s doprovody kolon významných návštěv na Ministerstvu obrany. Činnost Vojenské policie je ale mnohem širší. Mezi její základní služby patří nejen už zmiňovaná ochrana objektů či ochrana osob a doprovodů, ale také dopravní a pořádková služba, pohotovostní služba, ochrana letadel a letů, ochrana zásobovacích úseků (dříve muničních základen), pyrotechnická služba, kynologická služba, která se specializuje na vyhledávání drog, zbraní, munice nebo výbušnin, či kriminální služba.

Působíte ve služebním poměru, je možné plánovat nějaké další kariérní výzvy?

V rezortu obrany se dlouhodobě hovoří o nutnosti postupně zavést tzv. kariérní řád, který by měl celý systém nastavit tak, aby každý voják měl představu o tom, jak se jeho kariéra bude nadále vyvíjet. To by mělo platit pro vojáky všech hodností a na všech pozicích. Vzhledem k tomu, jakou funkci zastávám, je zřejmé, že v rámci Vojenské policie mě z hlediska kariérního růstu vlastně už žádná výzva nečeká, ale obrovskou výzvou pro mne je zabezpečení dalšího rozvoje Vojenské policie a její personální stabilizace. Nedávno nám pan ministr podepsal Koncepci rozvoje VP s výhledem do roku 2025 a jedním z velkých úkolů přede mnou teď je, postupně ji naplňovat, aby nezůstala jen na papíře.

Jaký je Váš názor na opětovné zavedení povinné vojenské služby?

Osobně si nemyslím, že je třeba vrátit se k modelu, který tu byl dříve, tedy k povinné roční základní službě. Vzhledem k tomu, jak se vyvíjejí technologie, které dnes používáme, jsou profesionální ozbrojené síly jednoznačně tím pravým. Na druhou stranu jsem přesvědčen, že by každý mladý muž měl být schopen základní manipulace se zbraní, být fyzicky, morálně a mentálně připraven, bude-li třeba, své vlasti sloužit. V dnešní společnosti totiž postrádám smysl pro opravdové vlastenectví a určitou pokoru k historii. Možná to bude znít trochu pateticky, ale nejvíce mi vadí, když se potkávám s lidmi, kteří jen nastavují roku, ale sami nic nedávají; očekávají, že budou dostávat, ale sami nic nabízejí. Jak už říkal J. F. Kennedy: „Neptejte se, co udělá vlast pro vás, ale co vy můžete udělat pro ni.“

Linda Štucbartová

Knižní novinka s názvem Neradost vám pomůže najít jinou (lepší) cestu

Pokud toužíte po změně k lepšímu či si nevíte rady, jak z toho všeho ven nebo vás už jen nebaví žít podle předem psaných pravidel – stylová a graficky zajímavá kniha s názvem Neradost vám může pomoci najít cestu. Jejím autorem je Karel Novotný (40), úspěšný stratég a marketér, u něhož se jedná o autorskou prvotinu. Za netradičním růžovým obalem, stejně jako za dalšími grafickými i designovými pracemi, stojí Jakub Gruber. Knihu doplnila patnáctka umělců o třicet ilustrací, fotografií nebo obrazů, které jsou ke knize přibaleny jako pohlednice. Kniha vychází ze životního příběhu samotného autora. I on si prošel depresemi. Deprese si totiž nevybírá. Ocitnout se v ní může každý. Když mu nepomohly léky, rozhodl se pro jinou cestu. Začal psát tuto knihu jako svoji cestu ven. Cestu z Neradosti. Cestu z jeho deprese. Kniha je jeho příběh. Cesta bez začátku a bez konce, během čtení vám dochází, že to s tou depresí vlastně nemá co společného. Třeba zrovna vám tato kniha pomůže k zamyšlení se nad vaším dosavadním životem a třeba i díky ní naleznete jinou, svou vlastní, lepší, cestu.

I výborný marketér, konzultant, otec dvou dětí, kamarád, syn, ex-manžel, partner, … prostě stalo se to i Karlovi. A měl možnost se tomu poddat, nebo ne. Vydal se jinou cestou. Cestou smíření se s tím, že je v pořádku nežít podle pravidel diktovaných společností, kde nemá místo nikdo, kdo se neustále neusmívá a nevykřikuje do světa, že se má skvěle. Smířil se s tím, že může být ostatním na obtíž, jaký je. Smířil se s tím, že změnit může paradoxně leda tak minulost. Smířil se s tím, že je v pořádku žít s neradostí. Karel pečlivě zapisoval. Aby už nikdy nezapomněl. Do jedné knihy. Růžové knihy. Nebudete se u ní usmívat, nebudete u ní ani plakat. Možná vás donutí se zamyslet, možná zastavit, možná pochopit. Je na vás, jak s Neradostí naložíte. Na pomezí prózy a poezie se v ní míchají myšlenky, snové obrazy a výjevy z autorova života. V zádech deprese a smrt, před sebou druhá půlka života. Nemá účel, nemá smysl, každý si z ní odnese, co potřebuje. A tím může mít pro leckoho větší smysl než vypiplané happy endy.

„Kniha je cesta ven. Můj testament. Můj odkaz. Proto věnování mým dětem. Byl jsem tu. Cesta z kobky, vězení, kde se kdokoli z nás může ocitnout, pokud nechá zajít věci moc daleko. Pokud si včas nenechá pomoct. Od malička jsem si připadal jiný. Nepřišlo mi divné být divný celý život. Ale pak to přesáhlo meze. Meze zdraví. V kobce svítilo jen slabé světlo naděje. Jsou nás miliony. A kdo ví, co a kdo nás do těch kobek dostává. Ale vzdát se je tak snadné. Odejít. Navždy. Ne. Ne, mám tu ještě moc práce, moc povinností. Ale chtít to dodělat bylo tak nemožné chtít,“ říká ke knize autor Karel Novotný.

12 mladých designérů, kteří zazářili v roce 2017

Rok 2017 byl živým důkazem toho, že slovo “design” je opravdu trendy. Mohli jsme vidět vznikat i zanikat hned několik projektů od nových galerií, showroomů a značek až po sdílené ateliéry, eshopy a nejrůznější kreativní platformy. Čím více designových projektů je, tím těžší je se ve světě českého designu zorientovat. A čím více lidí si označení “designér” přisvojuje, tím více musíme jako redaktoři dávat pozor, zda si toto označení dotyční skutečně zaslouží. Milý čtenáři magazínu CZECHDESIGN, s velikou radostí vám představuji 12 mladých designérů, kteří na sebe upozornili v roce 2017 a přesvědčili nás, že mají opravdový talent a titul “designér” si rozhodně zaslouží.

Rozvířila českou módu

Vítězný návrh, foto: archiv návrhářky

1 / Linda Zabilková a její boty pro Baťu

Linda Zabilková vyhrála na jaře soutěž v rámci 1. ročníku Baťa Design Week s názvem Young Designer Contest. V září prezentovala vysoko hodnocené kolekce v rámci MBPFW a také studentské platformy WRN. Letos bude promovat na UMPRUM a v hlavě má spoustu nápadů. Sice se prý nezastaví, ale svou práci miluje. My se tak můžeme těšit na další zajímavé kolekce, které rozvíří české módní vody.

Přečtěte si celý rozhovor s Lindou Zabilkovou.

První Grand Ilustrátor roku

Michal Bačák, Zdroj: Facebook Michala Bačáka

2 / Michal Bačák a jeho skromnost v duši a bohatství v tvorbě

Michal Bačák získal ocenění Czech Grand Design za rok 2016 a stal se tak prvním držitelem titulu Ilustrátor roku. S lehkostí mísí folklórní, přírodní i vědecko-fantastické motivy, které u nepozorného diváka snadno vyvolají dojem, že se jedná o realistické kresby. S Michalem Bačákem a jeho spolupracovnicí Jankou Novou se sešla naše redaktorka Barbora Langmajerová v Café Jedna a u horké kávy si povídali o ilustraci, ovocných sadech, včelách a hudbě.

Přečtěte si celý rozhovor s Michalem Bačákem.

Více čtěte zde.

Bude nová česká vláda úspěšnější?

Funkční období minulé české vlády bylo obdobím postupné konsolidace po vleklé ekonomické krizi a zaznamenalo pozoruhodný růst HDP. Podstatnou část tohoto efektu však nelze přičítat činnosti vlády, nýbrž několikaleté devalvaci české koruny a nadměrným úsporným opatřením předchozí středopravicové vlády. Prostor vytvořený touto “ekonomickou trampolínou” nebyl ve skutečnosti vládou využit k prorůstovým opatřením, například k investiční podpoře nových technologií, vědy a vzdělávání, ale více či méně spotřebován částečnými a snadno prezentovatelnými výdaji v sociální a zaměstnanecké sféře. Nebylo dosaženo znatelného pokroku v nezbytných a dlouho odkládaných reformách sociálního a zdravotního systému.

Ne všechna zmíněná krátkodobá opatření minulé české vlády si zaslouží vážnou kritiku. Zlepšená finanční podpora rodin s malými dětmi a růst platů učitelů nebo policistů byly žádoucí dílčí kompenzací dlouhodobé strukturální nerovnosti. Méně chvályhodný však byl všeobecný podstatný nárůst platů státních úředníků, který byl ve spojení se stálým růstem jejich počtu dalším příspěvkem k už tak hrozivému podílu mandatorních rozpočtových výdajů.

Rostoucí ekonomika a lepší výběr daní umožnily dosáhnout v roce 2016 dokonce přebytku státního rozpočtu a zdá se, že deficit roku 2017 bude jen velmi mírný. Avšak úspěch v jiných oblastech veřejné správy byl podstatně menší. Žádného zvláštního pokroku nebylo dosaženo ve zjednodušení velmi komplikovaného daňového systému s extrémně vysokým odvodovým zatížení práce, ani v IT komunikaci s úřady. Skutečným a řídkým úspěchem v oblasti veřejné správy bylo (dosud sporné) zavedení elektronické evidence tržeb (EET), zaměřené proti daňovým únikům na úrovni malého podnikání.

Částečných zlepšení v sociálním sektoru (např. zvýšení povinné minimální mzdy) bylo dosaženo na úkor podnikatelů, jejichž regulatorní zatížení nebylo sníženo, a v souvislosti s EET se naopak zvýšilo. Spleť právních předpisů upravujících podnikatelský sektor také přetrvává bez významnější změny.

Dalším problémem je přetrvávání současného systému vzdělávání rovněž bez podstatných změn. Ten živí trvalou diskrepanci mezi kvalifikacemi absolventů a skutečnou potřebou zaměstnaneckých pozic na pracovním trhu, a to zejména z hlediska chybějících technických profesí. S určitými výjimkami trvá také obecně neuspokojivá úroveň vysokého školství, která vynikne zvláště při mezinárodním srovnání.

I přes některé úspěchy, jakými byly schválení zlepšených Dopravních sektorových strategií nebo programu rychlých železničních spojení, rozjíždí se příprava a výstavba dopravní infrastruktury velmi obtížně, což přispívá k zaostávání její sítě nejen vůči „starým“ zemím Evropské unie, ale i vůči některým zemím střední Evropy. Zpožděné čerpání přidělených evropských fondů na programové období 2007 – 2013 vedlo v roce 2015 k obrovskému spěchu, přičemž zbývající fondy byly investovány do projektů nižší úrovně, a zdá se, že se situace v novém programovém období začíná vyvíjet obdobně.

Obecně vzato, nová vláda bude mít po svém nesnadném dotvoření co zlepšovat. Bude třeba, aby připravila nutné zjednodušení daňové legislativy a legislativy zakládání firem, a také se zabývat změnou sociálního systému směrem k dlouhodobé udržitelnosti, a zabránit tak relativnímu chudnutí důchodců. Vzdělávací systém by měl pomoci zajistit chybějící specialisty. Problémy trhu práce je možné krátkodobě řešit dovozem levné pracovní síly ze zahraničí, ale z dlouhodobého hlediska musí hlavní impuls ke zlepšení vytvořit automatizace (odvětví 4.0) a rozvoj sektoru služeb. Česko jakožto “montovna a skladiště Evropy“ musí postupně přejít do postavení dodavatele výrobků a služeb s vysokou přidanou hodnotou. Nezbytná je v tomto směru důkladná reforma vzdělávacího systému a účinná podpora vědy a výzkumu. Pokračující bobtnání státní správy musí skončit a další zhoršování její kvality je třeba zastavit získáváním kompetentních specialistů ze soukromé sféry.

Aby byla odstraněna stagnace kvality české dopravní infrastruktury, bude nezbytné urychlit přípravu a realizaci staveb. V první řadě bude třeba začít zavedením legislativy podporující strategické infrastrukturní projekty a zabezpečující potřebnou preferenci národním investičním prioritám.

Je rovněž potřebná aktivnější politika vůči EU, která posílí spolupráci na kritických problémech Unie a zajistí, že český hlas bude jasně slyšet. Dlouhodobým problémem k řešení je též podproporcionální zastoupení českých odborníků v evropských strukturách. Sporné téma českého přistoupení k euru není jednoduše otázkou veřejného příspěvku do evropských stabilizačních mechanismů nebo potenciální vybuzené inflace, ale také diskutované tendence vytvářet „tvrdé jádro“ zemí EU, jehož sjednocujícím prvkem přirozeně bude společná měna. Česká ekonomika má stále šanci patřit k tomuto jádru na obdobné úrovni, jakou může mít její klíčový obchodní partner, Německo.

Vezmeme-li v úvahu vše, co bylo uvedeno, nezbývá než upřímně popřát nové vládě mnoho elánu a co nejvíce štěstí.

Emanuel Šíp
Partner
Asociace Allied Progress Consultants

Svatojakubské varhany rozezněly svých 8277 píšťal

Tradiční benefiční koncert v bazilice sv. Jakuba Většího v Praze završil celoroční klubové aktivity Cosmopolitan Executive Helas Ladies Club a Helas New Encounters Club.

Adventní čas a blížící se konec roku vybízí každého z nás ke zpomalení, bilancování a zamyšlení se nad tím, co nám tento rok přinesl a co můžeme očekávat od toho příštího. Pro Agenturu Helas byl tento rok ve znamení oslav – ať už 20 let jejího fungování, tak i významných jubileí řady projektů. Již po 20. se udělovala Exportní cena DHL UniCredit pod patronací agentury Czech Trade, Cosmopolitan Executive Helas Ladies Club, jehož akce letos navštívilo téměř 1100 lidí, oslavil 18. narozeniny a projekt Ocenění Českých Podnikatelek má za sebou 10. ročník. Oslavy těchto významných momentů jsme zakončili tradiční předvánoční akcí v bazilice svatého Jakuba Většího a přilehlém Klášteře minoritů sv. Jakuba spojenou s varhanním koncertem.

Barokní baziliku rozezněly tóny největších varhan v Praze i v Čechách, které mají 8 277 píšťal, čtyři manuály a 91 znějících rejstříků. Jejich nádherná barokní skříň pochází z roku 1705 a je dílem varhanáře Abraháma Starcka z Lokte, který postavil po požáru baziliky původní nástroj se 26 hlasy. Ten byl několikrát během tří staletí přestavěn až do dnešní podoby. Na historický nástroj zahrála titulární varhanice Irena Chřibková, ředitelka kůru baziliky sv. Jakuba v Praze, která koncertuje po celé Evropě, Japonsku, Rusku, Izraeli a USA.

Hosté mohli kromě zvuku majestátních varhan obdivovat i samotné prostory baziliky, které jsou opředeny několika legendami. Interiér baziliky obklopuje dvaadvacet oltářů a nesčetné množství obrazů a fresek, včetně sbírky obrazů českého malíře Petra Brandla, hlavního představitele vrcholného baroka u nás. Kostel svatého Jakuba Většího spolu s přilehlým klášterem minoritů patří k největším a nejkrásnějším pražským kostelům.

Mimo samotné prostory kostela byl v rámci předvánočního setkání zpřístupněn i sál Jana Lucemburského, kde se tento český král ženil, arkádová chodba a původní gotické sklepení ze 13. století. Právě v těchto proběhl MALÝ PŘEDVÁNOČNÍ JARMARK, kde hosté mohli najít inspiraci nejen pro vánoční dárky.

K vidění a také k zakoupené byly perníčky a perníkové betlémy z kuchyně společnosti JAJA Pardubický perník, šperky osázené českými granáty tradičního českého výrobce Granát, nebo výstava obrazů s krystaly komponent swarovski a prodej náramků z perel a minerálních kamenů, a to u stánku značky La Petien. Seznámit se hosté také mohli se 100% přírodními esenciálními oleji značky BEWIT, vozy značky PEUGEOT a BMW prezentovanými společností Autosalony Kopecký.

U stánku značky Espresso bylo možné ochutnat exkluzivní čaje Dilmah a kávu Reserva, u stánku Terezia Company přírodní doplňky stravy z léčivých hub a rostlin, čokoládové speciality nabízely Andělské pralinky, Sady Nebílovy s sebou přivezly ochutnávku sušeného ovoce, jablek a moštů z vlastní produkce. Vyzkoušet hosté mohli také proteinové produkty značky Ketodiet, Chytré kaše značky JAPŮ nebo křišťálovou vodu z islandského ledovce od Aqua Angels.

V prostorách gotického sklepení proběhla degustace moravských vín z rodinného Vinařství Maláník Osička, společnost Sephora si pro dámy připravila vánoční líčení se značkou Kat Von D. U stánku Blue Holiday pak bylo možné objevit dovolenou snů.

Součástí předvánočního setkání byl i dobročinný bazar a tombola, jejichž výtěžek putuje na sbírku ve prospěch svatojakubských varhan.

Hlavními partnery setkání v adventním čase byly Autosalony Kopecký, Česká pojišťovna, Sephora, JK Jitka Kudláčková. Partnery akce byly společnosti Rigips, Kaplan, Daikin, Gerlach, Granát, Cora Plus, Money Club, Terezia Company, Baria, Farmax, Blue Holiday, Mediarex, Espresso s čaji Dilmah a kávou Reserva, KetoDiet, Bewit. Pohoštění zajistil Prague Catering, Gaston, Moje maso, CIPA, Cukrárna u Knoflíčků, Aqua Angels a Rodinné vinařství Maláník & Osička.

 

Kde se setkává šmrnc první republiky se světem moderních technologií a energických ženských osobností? Dámský klub Cosmopolitan Executive Helas Ladies Club již 18 let podporuje, inspiruje a sdružuje ženy s aktivním přístupem k životu. Klubová setkání přinášejí vždy odbornou a společenskou část, spojují zábavu a osobní rozvoj – to vše v tom nejpříjemnějším, vstřícném a inspirujícím prostředí. Členky se setkávají se známými osobnostmi českého společenského života, stejně tak s profesionály z nejrůznějších oborů, kteří by mohli zaujmout všestrannou a aktivní ženu, ať už její věk začíná dvojkou nebo osmičkou.

www.helas-ladies-club.cz

 

Cyklus setkání společenského klubu Helas New Encounters Club běží v pravidelných intervalech od roku 1997. Klub umožňuje navazování kontaktů na výjimečné úrovni. Potkávají se zde majitelé firem a zástupci významných korporací z celé České republiky a přední čeští ekonomové. Zakladatelka klubu Helena Kohoutová zve každého hosta osobně, vytváří jedinečnou atmosféru a aktivně přítomné hosty navzájem propojuje. Klub se obrací k prvorepublikovým tradicím a pozitivním podnikatelským příkladům, jakým byl například pan Tomáš Baťa. Klub sdružuje české podnikatele, vyhledává talentované české občany, kteří naplnili své sny a touhy v pracovním životě, a jsou ochotni se o své zkušenosti podělit a inspirovat ostatní.

www.hnec.cz

Audiovizuální ceny TRILOBIT 2018 spějí do finále

Zejména dokumentární tvorba uspěla v hlasování odborné poroty o vítězích 31. ročníku audiovizuálních cen TRILOBIT 2018. Do středu pozornosti sedmičlenného týmu filmových znalců a tvůrců se dostaly snímky jako Bratříček Karel, Jak odchází prezident, Strnadovi, Bába z ledu, Milda, Svět podle Daliborka, ale kupříkladu také epizody z publicistických či dokumentárních cyklů Český žurnál a Nedej se. Svého vítěze již zná i dětská porota, která rozhodovala mezi snímky Anděl Páně 2, Po strništi bos, dokumenty Theodory Remundové a dalšími. První ocenění filmové tvorby v kalendářním roce prozradí své vítěze až v neděli 14. ledna v Kulturním domě Plzeňka v Berouně, potřetí v přenosu České televize. Ceny TRILOBIT 2018 uděluje Český filmový a televizní svaz FITES, z.s. ve spolupráci s Městským kulturním centrem Beroun a městem Beroun. Středočeské město ožije filmovým svátkem po osmnácté v řadě.

Hlavním posláním audiovizuálních cen TRILOBIT je poukázat na umělecky hodnotná a společensky přínosná audiovizuální díla a takové snímky rovněž dosahují na ocenění. Zasedání odborné poroty vždy provází demokratické hlasování a hloubková debata nad každým dílem. To vrcholné se ani letos neobešlo bez momentů napětí, i když mezi porotci nakonec zavládl názorový soulad. Do finálového kola postoupilo celkem 21 titulů. „Hlasování bylo většinou dost jednoznačné a nikoli těsné, zato debaty před hlasováním byly bouřlivé a uklidnilo je teprve rozdělení Ceny Ferdinanda Vaňka mezi dva subjekty. Naprostou většinu cen sklidily dokumenty,“ naznačuje výsledek finálového klání předseda odborné poroty, teatrolog, divadelní a mediální kritik, prof. Vladimír Just.

„Zklamáním pro mě byla letošní nabídka hrané tvorby, kde doslova převládla kvantita nad kvalitou. Mezi desítkami přihlášených filmů nebylo téměř možné najít opravdu výjimečný snímek, který by zaujal nejen vizuálně, ale zároveň silným autorským poselstvím. Na druhé straně mě potěšila řada skvělých dokumentů, nabízejících (konečně!) kromě pohledu na temná zákoutí lidské existence i velké téma lidské sounáležitosti a vzájemné pomoci, která nečeká na reciprocitu,“ nahlíží na uplynulý filmový rok členka poroty Šárka Kosková, jež působí jako redaktorka a scenáristka Českého rozhlasu a zároveň televizní dramaturgyně hrané tvorby.

O nejlepší počin uplynulého roku hlasovala v podobném duchu také sedmičlenná dětská porota složená z žáků ZUŠ Václava Talicha v Berouně, která již tradičně udílí Cenu dětské poroty – Berounský medvídek některému z filmů s rodinnou či dětskou tematikou. Mezi letošními osmi favority nechyběly hrané snímky jako Anděl Páně 2, Pátá loď, Po strništi bos či dokumentární Pohádky pro Emu nebo Rozárka a kuchařky bez domova.

Jak dopadl výsledný verdikt obou porot a do kterých rukou poputují další křišťálové trofeje z nižborské sklárny Rückl Crystal, vejde ve známost až o slavnostním ceremoniálu 14. ledna večer. O některou z cen 31. ročníku (Hlavní cena TRILOBIT 2018, trojice cen TRILOBIT 2018, CENA VLADISLAVA VANČURY, CENA FERDINANDA VAŇKA, jíž letos získají dva držitelé, CENA JOSEFA ŠKVORECKÉHO, „sladká“ či „kyselá“ ZVLÁŠTNÍ CENA POROTY a CENA DĚTSKÉ POROTY – BEROUNSKÝ MEDVÍDEK 2018) usiluje rekordních 145 přihlášených titulů – hraných, dokumentárních, animovaných, zpravodajských či publicistických, o jejichž kvalitách rozhoduje odborná porota, a 23 snímků s dětskou či rodinnou tematikou, jež hodnotila dětská porota. Některé z přihlášených snímků jsou i několikadílnými cykly či seriály.

V mezičase organizátoři cizelují dramaturgickou podobu a speciální dvoupatrovou scénu slavnostního večera. O zábavu a humor bude vystaráno díky účasti moderátorské dvojice Martina Myšičky a Vasila Fridricha, kteří budou v průběhu večera společně pátrat po stopách dirigenta Václava Talicha, ikonické postavy města Beroun. Udílení cen ozvláštní také hudební vsuvka v podobě vystoupení žáků berounské ZUŠ v různých muzikantských a pěveckých sestavách. Jako doprovodný projekt se na Plzeňce uskuteční výstava výtvarných prací žáků, jak jinak než s hudební tematikou.

Udílení cen TRILOBIT 2018 odvysílá Česká televize od 20.20 hodin na stanici ČT art. Večernímu programu budou jako obvykle předcházet filmové projekce v Městském kině Beroun – pro děti Dopoledne s Večerníčkem s kvízem o ceny, odpolední a večerní projekce filmů, o kterých mluvila porota jako o nejžhavějších favoritech. Další informace jsou dostupné na cenytrilobit.cz, program v kině bude uveden rovněž na kinoberoun.cz.

 

FILMY FINÁLOVÉHO KOLA TRILOBIT 2018

HRANÝ FILM, PUBLICISTIKA, DOKUMENT
(hodnoceno odbornou porotou)

Děti úplňku
Jak odchází prezident
Jako bychom dnes zemřít měli
Rodiče napořád
Nedej se – 14 zastavení manželů Pavlínkových
Mečiar
Bratříček Karel
Selský rozum
Co dokáže lež
Proces: Ruský stát vs. Oleg Sencov
Dekadence dnes
Strnadovi
Bába z ledu
Slepý Gulliver
Přes kosti mrtvých
8 hlav šílenství
Špína
Svět podle Daliborka
Všechno bude fajn
Český žurnál – Hranice práce
Milda

FILM S DĚTSKOU ČI RODINNOU TEMATIKOU
(hodnoceno dětskou porotou)

Anděl Páně 2
Bětka a chytré hlavičky
Ernestýnka
Pátá loď
Pohádky pro Emu
Pojar dětem
Po strništi bos
Rozárka a kuchařky bez domova

Kvalitní pracovníci potřebují dlouhou praxi

Společnost MEDICAL PLUS, která působí v oboru revmatologie, získala v rámci projektu Ocenění Českých Podnikatelek Cenu za inovativní řešení udělovanou pod patronací České pojišťovny. O tom, jak těžké je dnes podnikat ve zdravotnictví jsme si povídali s Evou Dokoupilovou, jednatelkou společnosti.

Co Vás před 14 lety přimělo k založení společnosti Medical Plus?

Od roku 2003 vlastním ambulantní revmatologickou a osteologickou ambulanci, MEDICAL PLUS vznikla o tři roky později jako logické rozšíření poskytovaných zdravotních služeb. Od roku 2003 se také datuje vznik našeho Centra biologické léčby zánětlivých revmatických onemocnění. Jsme tedy jedno z prvních privátních center v ČR. A dnes, po 15 letech praxe lze bez nadsázky říci, že tuto léčbu můžeme přirovnat k zázraku, který vrací těžce nemocné zpátky do aktívního života.

Společnost vznikla v roce 2006. Jak se v současné době u nás v oboru zdravotnictví podniká?

Možná je to složitější než v jiných oborech. Lékař by se měl plně věnovat jen svému medicínskému oboru. Měl by se celoživotně vzdělávat, zvyšovat kvalitu poskytované péče, učit nastupující doktorskou generaci, předávat jí své znalosti a zkušenosti, a především se věnovat svým pacientům a léčit je. To se od něj očekává. Bohužel je tu však i druhá strana mince. A tou je mnohdy přebujelá administrativa, nepřehledná legislativa a celá řada mnohdy byrokratických nařízení a požadavků. Pro jedince je velmi obtížné se orientovat. Řada ambulancí je pak odkázána na externí služby, nejen účetní a ekonomické, ale služby IT, právní, organizační a další. Ne že by si lékař neuměl osvojit alespoň část těchto služeb, ale i pro něj má den 24 hodin. Vývoj nových léčiv i medicínské technologie jdou velmi rychle dopředu. Přístrojové vybavení ordinací je stále náročnější, vyšetřovací techniky se zdokonalují. Ze které ordinace ještě dnes slyšíte klapot psacího stroje? A s tím vším by se měl lékař vyrovnat, protože to vše je ve prospěch pacienta.

Často se mluví o tom, že v českém zdravotnictví je nedostatek pracovníků. Vnímáte tento problém i vy?

Vnímáme ho všichni. U všech zdravotních profesí platí více než kde jinde, že teprve delší praxe je předpokladem kvality poskytované péče. Řadu let trvá, než se z absolventa stane kvalitní zdravotník. A pak jeho případný odchod znamená citelnou ztrátu. A že mnozí docházejí, je všeobecně známo. Za lepšími podmínkami, někdy i úplně mimo obor. Nabídky přicházejí i ze zahraničí. Dnešní mladá generace to vnímá jinýma očima. Jsou zcestovalí, jazykově vybavení, vzdělání je v EU uznáváno. Nelze se jim mnohdy divit. Před sto lety bylo obvyklé, že šel ten či onen tovaryš do světa na zkušenou. Aby, až se v cizině něco naučí a vrátí se domů, dělal to, v čem se tam zdokonalil. Snad by to mohlo být inspirací k tomu, abychom se zasloužili o to vytvořit v naší zemi takové podmínky, aby se „tovaryši“ měli důvod vrátit zpět.

Vaše dcery studují medicínu. Počítáte s tím, že jednou Vaši firmu převezmou?

Přála bych si to. Ale pokud si zvolí své vlastní obory a budou chtít jít svojí cestou, nebudu jim bránit.

V projektu Ocenění českých podnikatelek jste získala Cenu za inovativní řešení. Jak toto ocenění vnímáte?

Je to velké překvapení i pocta. Ale nepřipadám si nijak výjimečná. Vedle mne by určitě mohla stát stovka dalších žen, které se snaží dělat svoji práci co nejlépe, i přestože mají mnoho dalších povinností. A také, není to jen cena pro mne – je to ocenění celého našeho týmu a všech, kteří mi v mé práci pomáhají. A jistě také zásluha mých učitelů a profesorů.

 

Projekt Ocenění Českých Podnikatelek – OCP – podporuje české podnikatelky, oceňuje jejich projekty, inovace, ekonomický růst jejich firem, ale i osobní přístup, společenský dopad jejich podnikání a vůbec specifický způsob, jakým ženy kultivují podnikatelské prostředí. Od roku 2008 přináší OCP podnikatelkám inspiraci, dává jim možnost sdílet své zkušenosti, a naopak čerpat z bohatých zkušeností ostatních žen, poskytuje příležitost získat nový pohled na svoji firmu a podívat se na své podnikání z jiné perspektivy. Nabízí ženám větší uspokojení z podnikání, díky účasti v projektu se stávají členkami klubu s možností nahlížet a čerpat z registru podnikatelek a v průběhu celého roku mají přístup k podnětným on-line radám a podnikatelským tipů – a to vše bezplatně. Účast v projektu tedy znamená nové příležitosti a zkušenosti, podnikatelské benefity, kontakty a nová inspirující přátelství. Více informací naleznete na www.oceneniceskychpodnikatelek.cz. Již desátým rokem učíme české ženy jak být hrdé na svoje úspěchy, samy na sebe, kdy jejich prostřednictvím BUDUJEME HRDÉ ČESKO.

Přijetí nevhodného manažera se prodraží. Špatně vybraných jich je přes 80 %

Jedním z nejdůležitějších rozhodnutí ve firmách je výběr ředitele. Na této osobě významně závisí fungování a rozvoj celého podniku. Přitom se ukazuje, že volba je většinou chybná. Podle údajů Gallupova ústavu, mezinárodní výzkumné instituce, v 82 % případů není na manažerský post vybrán vhodný kandidát. Personalisté vědí, co vše takový výběr dokáže negativně ovlivnit ve fungování byznysu.

Výzkumníci Gallupova ústavu na základě svých šetření říkají, že na celém světě práce baví jen 13 % zaměstnanců, kteří jí potom věnují dostatečnou energii během pracovní doby. Navíc se tento podíl v průběhu času změnil jen velmi málo. Závěry výzkumu ovšem pokračují – z více než 70 % je za výsledný zájem o práci zodpovědný řídicí pracovník. „Podle našich zkušeností má ten správný mix předpokladů pro manažerskou funkci pouze jeden z deseti členů týmu,“ říká Marek Huml ze společnosti Stanton Chase, která se zaměřuje na přímé vyhledávání manažerů.

Jak společnosti nejčastěji vybírají zaměstnance do manažerských pozic? Sami manažeři odpovídají na dotaz, proč byli uvedeni do role lídra, že je to buď díky vlastní úspěšné kariéře v jiné, než manažerské pozici nebo jednoduše důsledek dlouhodobého působení ve firmě nebo sektoru. „Setkáváme se bohužel často s tím, že náborové procesy nejsou nastavené tak, aby reflektovaly potřebu nalezení skutečného vrozeného talentu pro manažerské úkoly,“ potvrzuje Marek Huml ze Stanton Chase. Již desetiletí je známý takzvaný Peterův princip, kdy je úspěšný pracovník povyšován za předchozí zásluhy, až se dostane do funkce, na jejíž plnění mu jeho schopnosti a dovednosti nestačí.

Podle Gallupova ústavu existují příznaky, které odhalí nekompetentní vedení:

  • V 58 % případů si firmy stěžují na podprůměrnou kvalitu odvedené práce.
  • 52 % nevhodných vedoucích má k práci špatný přístup.
  • 51 % manažerů nevychází dobře s ostatními zaměstnanci.
  • 49 % manažerů se v životopise chlubí lepší kvalifikací, než kterou reálně disponují.
  • Klesá i spokojenost dalších zaměstnanců. Více než 53 % firem přiznalo, že mezi podřízenými roste po dosazení nevhodného šéfa stres a napětí.

V polovině firem si chybný nábor uvědomují již do tří týdnů od obsazení pozice. „Společnosti plýtvají čas, energii a prostředky na úkol, který nedává smysl. Vyberou na manažerskou pozici člověka bez patřičných předpokladů a pak se ho snaží do nepadnoucí role napasovat. My k záležitosti přistupujeme opačně, hledáme ten správný chybějící díl skládačky,“ dodává Marek Huml.

Nevhodný postup při výběru členů managementu se projevuje i přímo finančně. Firmy musí hradit náklady spojené s procesem náboru, kam patří inzerce, externí poradenská firma, administrace, zjišťování referencí, právní služby apod. Po přijetí manažera platí jeho mzdu a případné další benefity do té doby, než přijde rozhodnutí o rozvázání smlouvy. Pak ovšem následuje vyplácení odstupného. Někdy si vedoucí zaměstnanec s sebou odvádí i některé své podřízené. Také začíná nanovo kolotoč investování času a prostředků do hledání nového kandidáta.

Mezi další položky na pomyslném účtu, které se vyčíslují s menší přesností, ale přesto jsou neméně hmatatelné a bolestné, patří náklady plynoucí z narušení vztahů jak se zákazníky, tak i uvnitř firmy, dopady na obchodní výsledky, fluktuace zaměstnanců či ztráta důvěry. V dlouhodobém pohledu může firma čelit ztrátě příležitostí, přestat plnit strategické cíle a ztratit podíl na trhu. „Při hledání dobrých manažerů platí známé rčení dvakrát měř a jednou řež. Výběr kvalitního kandidáta na vedoucí pozici vyžaduje značné zkušenosti s tímto procesem, zejména je potřeba vědět, na které vlastnosti uchazeče se prioritně zaměřit. Často to vůbec nemusí být praxe v daném oboru,“ uzavírá Marek Huml ze společnosti Stanton Chase.

O společnosti Stanton Chase:
Mezinárodní společnost Stanton Chase je jedním z předních světových poskytovatelů služeb v oblasti Executive Search. Hlavním cílem společnosti je budování profesionálních manažerských týmů pro klienty na celém světě. Společnost byla založena v roce 1990 a v současné době působí v 75 pobočkách ve 45 zemích Asie, Evropy a Ameriky. Klíčem úspěchu firmy je důraz na profesionalitu zaměstnanců, jedinečná strategie, výborná znalost klienta, schopnost naslouchat a flexibilně se přizpůsobit jeho potřebám.

Připravte dítě na cestu, ne cestu pro dítě

Kateřina Novotná a Jan Mühlfeit

Žijeme v době exponenciální, což je v zásadě vyjádřeno Moorovým zákonem. Gordon Moore, spoluzakladatel společnosti Intel, v roce 1965 předpověděl, že se přibližně každých 18 měsíců zdvojnásobí počet tranzistorů na čipu, což znamená zdvojnásobenou výpočetní kapacitu. Zvyšování kapacity s sebou nese i zdvojnásobení množství informací. A s nárůstem informací se exponenciálně zvyšuje tlak na lidi. Nehledě na to, že se výpočetní kapacita zvětšuje o něco pomaleji, než Moore předpokládal – zdvojnásobuje se jednou za dva roky – náš mozek nyní musí za týden zpracovat tolik informací, na kolik měl před sto lety celý život. Jenomže se chová úplně stejně, jako před sto tisíci lety.

Naší základní reakcí na stres je útěk, nebo boj. Ten dříve přicházel například v momentu, kdy lovci jednou za měsíc vyrazili na lov mamuta. V současnosti ovšem lovíme mamuta každých deset minut. Každých deset minut čelíme nějakému stresu. Na ten tělo reaguje dvěma chemickými látkami, jejichž pravidelná a dlouhodobá produkce nám škodí – adrenalinem a kortizolem. Pokud je stresu hodně a my nedokážeme odpočívat, vede to vedle řady fyzických potíží také k depresím, pocitu vyčerpání a syndromu vyhoření.

Zatímco dřív jsme se báli mamutů a tygrů, dnes se bojíme názoru ostatních a toho, jestli společnost zkousne to, co děláme, jestli je něco politicky korektní apod. Mozek jako takový ale není zařízení, které by nám předně umožňovalo uspět. Je to zařízení, které zabraňuje selhání a podle toho se také chová. Čím víc je na nás kladen informační tlak, tím víc jsme ve stresu, což vede ke kompresi času. To znamená, že před dvěma lety jsme měli na rozhodování hodinu, dnes to je jen půl hodina a za další dva roky to bude patnáct minut. Komprese času vede také k tomu, že nejsme schopni takové koncentrace jako v minulosti. Nové informace nás neustále rozptylují a my skáčeme z jedné věci na druhou.

Generace šílenců

Na rozdíl od dětí pro nás exponenciální nárůst informací a tlaku představuje něco, do čeho jsme vstupovali postupně. I děti se nacházejí pod čím dál větším tlakem, protože v takovém prostředí ale vyrůstají, berou to jako normální věc. Jsou do toho hozeny a my ani pořádně nevíme, jaký to na ně bude mít vliv třeba za dvacet let. Natož abychom tušili, jaké pracovní pozice budou obsazovat.

Podle profesora Stanislava Grofa, významného českého psychologa, nyní roste generace šílenců. Německý profesor Manfred Spitzer, autor knih Digitální demence či Kybernemoc, zase tvrdí, že se v budoucnu nebudou desítky procent lidí schopné se vzdělávat, protože neudrží pozornost. Na to, aby se člověk mohl vzdělávat, musí číst, umět hledat a nacházet kontext a to koncentraci vyžaduje.

V tuto chvíli je nejdůležitější děti na tuto nejistou cestu co nejlépe připravit. Nastavit jejich vnitřní prostředí tak, aby si s tlakem a neustálými změnami dokázaly poradit. Nepřipravovat je jen na určitou pozici, školu a současnou situaci. Není stálá a ani nebude. Aby bylo dítě v budoucnu schopné se novinkám přizpůsobit, je důležité, aby znalo samo sebe, své vnitřní prostředí, talenty a umělo s tím vším pracovat.

Vypnout časomíru a kritika

Příprava začíná už v předškolním věku. Ideální je, když se dítě naučí soustředit na jednu danou věc, která je momentálně baví, vybralo si ji. Nesnažte se je vytrhávat, neříkejte mu, že to má dělat jinak, lépe a v jaký čas. Je důležité u dětí vzbudit zájem, vést je k používání svých talentů a pak je jedno, jestli se učí prostřednictvím dřevěných pomůcek nebo počítače.

Když je dítě samo sebou a učí se, nebo dělá to, na co má talent, tak se velmi často dostává do flow. To jsou právě okamžiky, kdy ho daná činnost baví, má na ní talent, úkol je pro něj těžký a musí se soustředit. A právě v těchto chvílích k tomu, co dělá, vzniká hluboká emoční vazba. Často si danou činnost zamiluje tak, že se jí může, když mu to vydrží, věnovat celý život.

Flow představuje momenty, kdy se vypíná časomíra i interní kritik, který by člověku našeptával, zda-li něco je, nebo není možné. Dotyčný v tu chvíli není v minulosti, budoucnosti, ale v přítomnosti a žádná média, mobilní telefon nebo počítač ho nerozptýlí. Před dvaceti lety byli lidé přesvědčeni, že počítače převálcují knihy. Pak ale najednou přišel Harry Potter, ke kterému si děti vytvořily hluboké emoční pouto a silný příběh tak dokázal opět převálcovat i technologie.

Jde o to, aby se děti učily co možná nejvíce ve flow. Jinak vzniká degenerace. Anglicky se jí říká overinformed but under focus, tedy že jsou děti přeinformované, ale neschopné se soustředit. Dnes se mimochodem za léčení této neschopnosti vydává v Americe přibližně stejný objem peněz jako za boj s obezitou.

Cesta zpět k pozornosti vede právě přes emoční pouto. Vzniká v momentu, kdy k učení dítě maximálně využívá svých talentů, s čímž pracují např. školy waldorfské či montessori. Na tomto principu stojí také metoda učení matematiky profesora Milana Hejného, který de facto navazuje na vzdělávací koncept Jana Amose Komenského – když žákům novou informaci řeknete, zapomenou ji, pokud jim ji ukážete, možná si ji zapamatují, pokud je do procesu učení zapojíte, pochopí to. Učit se ve flow je pro děti nejlepší. Podle společnosti McKinsey se lidé nacházející se v přítomném okamžiku schopni se učit až o 450 % rychleji.

Přijít si na to sám

Hodně lidí často namítá, že tyto alternativní způsoby učení tady dřív nebyly a taky jsme přece vyrostli. Jenomže tenkrát nebyl tlak technologií tak velký. Děti měly možnost každé odpoledne vyběhnout ven, hrát si, zapojovaly při tom všechny své smysly, což je pro vývoj dítěte velmi důležité (okolní vjemy tak lépe vstřebává a lépe si je i zapamatuje), vyčistily si mozek po mentálně náročné škole, něco tvořily a musely si za všech nastalých okolností samy poradit.

V dnešní době rodiče onu pomyslnou cestičkou zametají až příliš. Aby se dětem nic nestalo, plní za ně úkoly a odstraňují všechny překážky, takže jejich potomci mnohdy vyrůstají v bublině. Chtějí jen, aby se dokonale učili a raději nedělali chyby. Jenže tak nevypadá ideální cesta. Ve školách, jako je třeba právě montessori, se klade důraz na to, aby si na řešení dané problematiky student přicházel sám, protože si tak nové informace lépe zapamatuje. I když je to někdy těžší a jde mu to mnohem pomaleji, než kdyby to za něj udělal dospělý. Mnohem lépe si to zažije, a protože úkol plní sám od sebe, využívá při tom i své talenty. Takový přístup vede k větší samostatnosti a seberealizaci, takže může spíše dělat, co ho opravdu baví. A když má při výuce výběr z velkého množství pomůcek, vybere si jednoduše tu, která mu vyhovuje nejlépe.

Spoluvytvářet pravidla

V tomto typu vzdělávání samozřejmě není podle dítěte vše a celý proces koriguje učitel nebo rodič. Každá výuka má svá pravidla a jasně nastavené mantinely. Pravidla ovšem nemusejí určovat jen rodiče a učitelé, ale mohou je utvářet společně s dětmi, což je důležité. Dlouhodobě nefunguje, pokud má dítě stanovené, kdy se co bude učit a jak dlouho. Mělo by mít prostor se učit svým způsobem, a když učitel nebo rodič vidí, že se právě učí, jde mu to a vstřebává nové informace, tak by ho v tom procesu měli ideálně nechat a podporovat ho.

Děti v sobě navíc přirozeně potřebu se učit mají, do určitého věku jsou zvídavé a o svět se samy zajímají. Jenže my dospělí jim to často zprotivíme. Když jejich zvídavost ale podpoříme, potvrdíme jim, že je na místě a budeme je podporovat v tom, aby se ptaly, dělaly chyby a neustále se o svém okolí učily, půjdou s dobou, technologiemi a proměny společnosti je tolik nezaskočí.

Na seminářích dáváme různé obrázkové hádanky a každý má možnost si na řešení přijít sám. Někdo jde na řešení více logicky, jiný vizuálně apod. Nakonec se ale všichni doberou stejného správného řešení. Kdybychom řekli, že je správný jen jeden přístup, tak někteří úkol nevyřeší třeba nikdy.

Všeobecné vzdělání je samozřejmě nesmírně důležité. Ale mnohdy se zapomíná, jak důležité pro celý život je vůbec umět se učit. Sice žijeme v exponenciální době a náš mozek se snaží přizpůsobit době a tlaku, ale náš edukační systém založený na memorování je přes tři sta let starý. Nemůže konkurovat technologiím. Nové systémy vzdělávání pracující s aktivním zapojením dětí do výuky ano.

Dokázat se ztišit

Dlouho jsme si mysleli, že k podávání nejlepšího výkonu musí jet mozek na plné obrátky. Opak je pravdou. V umění, sportu nebo byznysu, potřebujeme, aby se mozek dokázal ztišit. Aby se v nás vypnula časomíra, interní kritik a zapnulo se podvědomí – harddisk, do kterého se nahrává vše, co zažíváme. Ten pak může lehce nové informace nahrávat a také snadno vybírat ty potřebné. To se děje právě ve flow. A flow předchází bytí v přítomnosti a absolutní koncentrace.

Co je ještě vedle objevování a podpory talentů dítěte a výběru dobré školy možné dělat, aby si děti cvičily v bytí tady a teď? Jedna z možností je digitální hygiena. To znamená, že děti zůstanou, především po dobu plnění nějakého úkolu, off-line. Nebudou na několika kanálech zároveň. Odpojí se od facebooku, e-mailu a budou používat jen tu aplikaci, která jim pomáhá na dané věci pracovat. Jde o to, aby se na danou činnost plně soustředily.

Další možností je klasická meditace. Ta není o ničem jiném, než o uklidnění mysli, bytí v přítomném okamžiku a ztišení se tak, aby se frekvence mozku snížila na co nejnižší stupeň. Jak meditovat? Člověk se posadí, zavře oči a jen sleduje svůj dech, nebo opakuje určitou mantru. Meditace z dlouhodobého hlediska zeslabuje výbuchy emocí a posiluje logickou část mozku (neokortex). O mniších, kteří mají odmeditováno deset tisíc hodin se říká, že je nic nevytočí. Meditace představuje způsob, jak se informačnímu přehlcení bránit a udržet si schopnost koncentrace.

Generation gap

Poprvé v dějinách lidstva se děje, že nastupující mladá generace rozumí a využívá technologií disproporčně lépe a více než ty starší. Následkem toho se za prvé mladí rychleji dostávají do politiky a vedení firem. Za druhé – protože jsou velmi schopní a zkušení v porovnávání produktů a služeb, mají už dnes velký vliv na to, jak se firmy i domácnosti rozhodují. Za třetí – generace těch, kteří už vyrůstali s mobilními telefony v ruce, je mnohem víc zaměřená na zážitky. Pro firmy chtějící si získat a udržet mladé talentované lidi to může znamenat nutné smíření se s tím, že tito zaměstnanci budou pracovat jen osm měsíců v roce a další čtyři stráví na cestách.

Nástup mladých, kterým chybí zkušenost a moudrost starších, do vedení firem může rozpoutávat ještě větší generační propast. Starší lidé mívají pocit, že jim mladí berou místo, jsou drzí a berou velké peníze. Mladí si o starších zase někdy myslí, že jsou hrozně pozadu. V jejich propojení ale může stát úspěch firmy. Mohou se totiž od sebe učit. Podle výsledků studie společnosti Shell, která zkoumala, co je potřeba proto, aby firma byla po dobu aspoň 200 let v první pětce ve svém oboru na světě, je jediným determinantem schopnost firmy se učit novým věcem.

Ve firmě, kde spolupracují lidé různého věku, tkví schopnost se rychle učit v tom, že se budou vzdělávat jeden od druhého a nové věci se naučí společně. Jsem přesvědčený, že tam, kde si budou jednotlivé skupiny rozumět a předávat své zkušenosti, se konvergence stane konkurenční výhodou. V řadě případů k ní bude nutné přistoupit velmi rychle. Společnosti na ní ovšem nejsou připravené.

Jejím cílem není, aby se ti lidé předháněli a konkurovali si, ale aby se prostřednictvím svých silných stránek doplňovali. Čím dál častěji se bude dít, že mladí a talentovaní lidé budou mít starší podřízené. Bylo mi asi 40, když jsem v Microsoftu řídil lidi o sedm osm let starší. Nejednalo se sice o rozdělení způsobené digitálními technologiemi, ale musel jsem se rozhodně víc snažit, abych je přesvědčil o tom, co umím a začali mě brát vážně. Tento problém je důležité si uvědomit na obou stranách.

Není nutné, aby proti nástupu mladých starší generace bojovala. Je ale podstatné, aby mladí ke starším a jejich zkušenostem přistupovali s pokorou. Nám se třeba na seminářích čím dál častěji stává, že nás děti berou jako své parťáky. A o tom to je. Každá generace je jiná a komunikuje trochu jinak. Vzájemně si porozumět, je důležité pro všechny.

Zajímá vás, jak pracovat s talenty svého dítěte a jak ho nejlépe připravit pro budoucnost? V rámci workshopu Rodič jako pozitivní kouč se mohou rodiče i učitelé dozvědět, jak pomocí nejnovějších poznatků pozitivní psychologie efektivně koučovat a mentorovat děti tak, aby byly ve svých životech nejen úspěšné, ale také šťastné. Témata vycházejí mimo jiné i z knihy Jana Mühlfeita Pozitivní Leader, jedné z nejprodávanějších publikací v ČR. Pro děti s rodiči pak pořádáme kurzy Odemykání dětského potenciálu a Odemykání potenciálu pro středoškoláky. Ty se zaměřují na objevování individuálních talentů a hledání cest, jak s nimi pracovat. I o tom bude další připravovaná kniha pro rodiče, která by měla vyjít příští rok v září. O všech našich seminářích a projektech se dozvíte více na stránkách janmuhlfeit.com. Sledujte také naše pořady Odemkněte potenciál svých dětí a Tvůj talent je unikát na www.flowee.cz.

Kateřina Novotná, Jan Mühlfeit

Delana Mikolášová

 

“V Izraeli jde o to, co umíte, ne kdo jste”

 

Delana Mikolášová, první česká attaché pro oblast vědy, výzkumu a inovací v Izraeli

Sešly jsme se v Tel Avivu, v Café Masaryk, v Masarykově ulici, pod obrazem prvního československého prezidenta na zdi v nadživotní velikosti. Místo samotné dokazuje, jak jsou česko-izraelské vztahy výjimečné a trvalé. Byl to právě Tomáš Garrigue Masaryk, který jako první úřadující státník v roce 1927 podnikl cestu na tehdejší území Palestiny a podpořil myšlenku vzniku nezávislého židovského státu. Kvalitní diplomatické vztahy však nelze opírat jen o historii, je nutné věnovat pozornost i novým trendům a tématům. Moderní Stát Izrael, označovaný za „start-up nation“, vyniká na poli vědy a výzkumu. Ačkoliv izraelská populace představuje pouhých 0,1 % populace světové, co se týče vědeckých publikací, izraelští vědci se podílejí na světových publikacích v úctyhodném měřítku 0,5-0,8 %.

Není tedy náhodou, že v roce 2015 to byl právě Izrael, kam Česká republika poprvé vyslala vědeckého diplomata. A jelikož čtenáři Leaders mne znají jako zastánkyni rovných příležitostí, těší mne dvojnásob, že první post vědecké diplomatky obsadila Delana Mikolášová.

Delano, začněme pohledem do nedávné minulosti, slavíte dva roky na této pozici. Co se Vám za tu relativně krátkou dobu povedlo?

Podařilo se mnohé, na prvním místě zmíním navázání institucionální spolupráce s Weizmannovým institutem věd. Tento institut je považován za jeden z deseti nejprestižnějších vědeckých institutů na světě. Na jaře tohoto roku (rok 2017, pozn. autorky) navštívil Weizmannův institut věd místopředseda české vlády pro vědu, výzkum a inovace Pavel Bělobrádek v doprovodu vědecké mise, aby s jeho prezidentem prof. Danielem Zajfmanem podepsal za Českou republiku Deklaraci o společné spolupráci. V návaznosti na toto setkání již Akademie věd České republiky připravila nabídku stipendií pro české postdoktorské studenty. Naši mladí vědci budou mít možnost strávit výzkumem na Weizmannově institutu až tři roky. Na tento úspěch můžeme být hrdí, s výjimkou bilaterálních dohod s USA a částečně s Německem totiž žádná jiná země naší velikosti takto rozsáhlou a přímou formu spolupráce nemá smluvně podchycenou. Mám velkou radost, že první dva čeští výzkumníci již od listopadu 2017 na Weizmannově institutu působí a další budou následovat v příštím roce. Dalším úspěchem, který bych ráda zmínila, je propojení vědců a výzkumníků z Akademie věd s jejich izraelskými protějšky. V horizontu osmi měsíců se potkalo celkem více než 150 vědců z obou zemí v rámci grantu mobility, což je mimořádně vysoké číslo.

Těší mne, že o spolupráci je opravdu oboustranný zájem. Kromě prestižních institucí, jakými jsou již zmíněný Weizmannův institut, Univerzita v Tel Avivu a Jeruzalémě či Technion v Haifě, se aktivně v českém výzkumném prostředí angažuje také Izraelská společnost chemická (Israeli Chemical Society), která vyslala své experty na prestižní mezinárodní konferenci v oblasti organické chemie, kterou pořádala Masarykova univerzita v Brně.

Když jsem na této pozici začínala, jedním z mých hlavních úkolů bylo navázání fungující spolupráce mezi českými a izraelskými institucemi a výzkumnými pracovišti, které se angažují v oblasti vědy a výzkumu. To se, myslím, podařilo. Teď už jak Izraelci, tak Češi, vědí na koho se obrátit, pokud mají o spolupráci zájem. Důležitými partnery jsou pro mě v Izraeli zejména Ministerstvo pro vědu, technologie a vesmír a Direktorát pro vědu a výzkum pro spolupráci s Evropou, který je součástí Ministerstva hospodářství. Působím v procesu navazování česko-izraelské spolupráce jako určitý facilitátor, neřeším tedy odbornou obsahovou stránku věci, ale pomáhám zejména zprostředkovávat vhodné kontakty a zrychlovat spolupráci na obou stranách. Vědecká úroveň spolupráce je v diplomacii velmi zajímavá, politická témata jdou při tom stranou a jste konfrontována se všemi obory od biologie až po fyziku, což je mimořádně zajímavé.

Nakolik je pozice vědeckého diplomata, přesnou terminologií attaché pro oblast vědy, výzkumu a inovací rozšířená u jiných států?

Tím, že tuto síť budujeme, jsme se zařadili spíše po bok větších zemí. V Izraeli tuto pozici mají obsazené země jako Velká Británie, Itálie, Nizozemí, Francie, ze zemí Visegrádské smlouvy pak ještě Maďarsko.

Dlouhou dobu jste byla jedinou vědeckou diplomatkou, kterou Česká republika vyslala.

Nyní už jsme dva. Další kolega byl vyslán v létě 2017 do Washingtonu. Domnívám se, že síť vědecké diplomacie je opravdu důležité rozšiřovat, neboť tvoří stále vlivnější součást moderní diplomacie západních zemí. Česká republika by na tomto poli jistě neměla zůstávat pozadu. V momentě, kdy si druhá strana zvykne naši pozici využívat, velmi to všem zúčastněným usnadní komunikaci.

Jaká byla Vaše kariérní cesta?

Studovala jsem politologii a evropská studia v Olomouci. V rámci studia jsem na Univerzitě v Tel Avivu strávila téměř dva roky na výměnném pobytu. Na univerzitě jsem chvíli učila, poté jsem prošla výběrovým řízením na Diplomatickou akademii Ministerstva zahraničních věcí ČR. Po jejím absolvování jsem tři roky pracovala na Odboru států Blízkého východu a Afriky, kde jsem měla na starosti právě vztahy s Izraelem a Palestinou. Jak jsem již zmiňovala, nepovažuji se za odbornici na vědu, mým přínosem je spíše znalost prostředí, kontaktů, kultury či mentality. Izraelci jsou orientovaní na výkon a na rychlost, neplánují příliš dopředu.

Izraelci často mění termíny či místa schůzek doslova na poslední chvíli a není dobré si to brát jako nějaký projev neúcty nebo nezájmu. Je rovněž důležité brát v potaz fungování o židovských svátcích či skutečnost, že neděle je zde prvním pracovním dnem v týdnu. Česká strana tyto reálie příliš často nezná, v důsledku čehož mohou pak vznikat zbytečná nedorozumění.

Izrael se nabízí jako zajímavý partner nebo investor. Co ještě by Češi měli o Izraeli vědět?

Izrael je Evropě velmi blízký. Dnes tu společně sedíme v kavárně v centru Tel Avivu, a jak sama vidíte, není potřeba se obávat ať již složitých kulturních odlišností nebo mít obavy z bezpečnostní situace. Zprávy z médií, zejména co se týče bezpečnosti, totiž ne vždy vystihují realitu. Pokud jde o oblast vědy a výzkumu, Izrael z hlediska počtu vědců na počet obyvatel předstihuje takové velmoci, jakými jsou USA či Japonsko. Na jeden milión obyvatel v Izraeli připadá 8 400 vědců, v České republice máme 3400 vědců na jeden milión obyvatel. Funguje zde na 5 000 technologických start-upů a každý rok jich dalších 500-1000 přibývá, což je nejvyšší koncentrace po Silicon Valley. V Izraeli jde zejména o to, co umíte, nikoliv o to, kdo formálně jste. Je to společnost, která dává velké příležitosti i ženám, gender zde nehraje roli. Všichni Izraelci navíc mají zkušenosti z armády, kde ženy působí ve velitelských rolích, tak potom nemají problém s ženami na vysokých manažerských pozicích. Izraelci jsou zároveň velmi rodinně založení, rodiny zakládají dříve než v Evropě. Izrael umožňuje pouze krátkou rodičovskou dovolenou, která trvá jen tři měsíce. Existuje zde však zároveň velmi dobře propracovaný systém péče o takto malé děti ve formě různých dětských skupin a potom školek, který umožňuje ženám rychlý návrat do pracovního procesu, aniž by kvůli založení rodiny zásadněji utrpěla jejich kariéra. Ráda bych také zmínila, že Izraelci si nepotrpí na autority, můžete se proto relativně snadno setkat i s vysoce postavenými lidmi. A vždy dostanete šanci prezentovat, co umíte či nabízíte. Záleží jen na vás, jak ji využijete.

Ráda bych se vrátila k úspěšnosti Izraele zejména v oborech exaktních věd. Jsou v Izraeli humanitní vědy na ústupu? A existuje nějaká osvědčená praxe, kterou může přebrat i Česká republika?

Humanitní a sociální vědy stále tvoří převážnou část oborů vyučovaných na univerzitách, přírodní vědy a IT se podílejí asi jen z 30 %. Důvodem, proč se Izraelci vědy nebojí, je skutečnost, že už od počátku školní docházky jsou vedeni k tomu, aby si děti k vědě utvářely přirozený vztah. Již ve druhé třídě začínají děti zpracovávat jisté „vědecké projekty“. Angažují se samozřejmě i politici. Bývalý izraelský prezident Šimon Peres podporoval návštěvy středoškolských studentů v laboratořích na univerzitách. Tyto vzory jsou pak důležité i v rámci komunit. Je dokázáno, že izraelští Arabové nemají tolik přirozených vzorů v rodinách, co se týče právě akademických pracovníků. Pokud ovšem univerzitu navštíví s vrstevníky, mohou snadno najít vlastní vzory. Věda nezná hranic. Byl to právě Šimon Peres, který podporoval myšlenku Izraele jako inovativního národa. Centrum Šimona Perese, které tento státník ještě během svého života založil, se nevěnuje pouze studiu míru, ale důležitou součástí jeho agendy je i podpora vědy a inovací napříč všemi vrstvami izraelské společnosti. Šimon Peres prohlásil, že „Velikost Izraele nemá být měřena v kilometrech čtverečních, ale počtem vědců na kilometr čtvereční“. Základní výzkum se zde nevymezuje tak striktně od aplikovaného a podnikatelský přístup je součástí univerzitního přístupu. Titul sám o sobě není důležitý. Doktorát z biologie vám nezajistí, že bude úspěšný i váš start-up.

Vnímám Vaše nasazení a energii. Izrael Vás tedy nakazil v dobrém slova smyslu.

Ano, po pár dnech začnete mít pocit, že je zde možné úplně všechno. Uvedu příklad své kamarádky Helen Wexler, která byla nominována mezi 60 nejvlivnějších mladých Izraelců mladších 30 let na základě prestižního žebříčku, které každoročně sestavuje časopis Forbes. Ve 27 letech vede úspěšný start-up, který se zabývá udržitelnou architekturou na Měsíci ve spolupráci s týmem NASA. Její druhý projekt se soustředí na podporu start-upového ekosystému v Jeruzalémě, na němž spolupracuje s jeruzalémským magistrátem. Přednáší také na Hebrejské univerzitě a často vystupuje na konferencích v Evropě a USA.. Stále však má čas jak na kamarády, tak na fungující partnerský vztah. Tyto příběhy vás obohatí a zároveň nutí k přemýšlení o tom, jak se vy sám můžete realizovat. Jak už jsem zmínila, postoje „Když se chce, tak to jde“ a „Překážky neexistují“ jsou opravdu v dobrém nakažlivé.

Závěrem Vás požádám o doporučení pro ty, kdo mají zájem s Izraelem spolupracovat.

Izraelcům nechybí sebevědomí prezentovat své myšlenky, vyzkoušet je, byť ne vždy uspějí. My Češi máme stále ještě tendenci se podceňovat. Máme vynikající odborníky, kteří někdy mají pocit, že Izraelci něco vědí lépe. Často tomu tak není, Izraelci pouze umí fakta lépe prezentovat. Všimněte si, že ve slavné knize „Start-Up Nation“ se mnohé prezentované projekty nakonec vůbec nerealizovaly nebo třeba i zkrachovaly. Skutečnost, že start-up v Izraeli ztroskotá, se bere jako běžná součást fungování. Naopak, bylo by divné, kdybyste po absolvování vysoké školy přišla žádat o práci do nějaké firmy a neměla jste zkušenost alespoň z jednoho start-upu. Měnit práci nebo obor je zcela běžné, specializace se odkládá na později. Je důležité přizpůsobit se tomu, co je potřeba. Tato flexibilita pro nás může být inspirativní.

Linda Štucbartová

Co čte Michal David se svým vnukem Sebíkem?

Michal David a Richard Bergman

Přátelí se už skoro čtyřicet let a na svém kontě mají málem dvě stovky písní. Zpěvák a hitmaker Michal David a textař, skladatel a básník Richard Bergman. Ten spolu s Martinem Ondřejem napsal knížku Nový návrat malého prince. Když bylo legendární dílo Exupéryho dokončeno a vydáno, začal ho číst Michal David se svým vnukem Sebíkem.

„Kniha Nový návrat malého prince je opravdu ozdobou dnešní literární produkce. Je to pokračování něčeho, co oslovilo každého z nás napříč věkem. Nádherně moudrá, poetická a hlavně pravdivá kniha, která by neměla chybět v žádné knihovně. Jsem hrozně rád za sebe i za všechny čtenáře, že takové dílko vzniklo a věřím v jeho úspěch nejen u nás, ale i v zahraničí…“ řekl Michal David, kterého s Bergmanem pojí skoro dvě stovky písní, které spolu udělali. A jsou mezi nimi i hity jako Každý mi tě, lásko, závidí, Decibely lásky, Tak se, lásko, měj, To se oslaví, Nikdo nepřišel, Bláznivá noc, Jsou rána tíživá, To ti nikdy neslíbím, Až mi jednou nezavoláš, Ruská Máša, nebo Davidův duet s Ivetou Bartošovou To je naše věc.

„Krátce po vydání knížky letěl Michal na Kanáry, a tak mi slíbil, že ji přidá do cestovního kufříku a za letu, blíže k malému princi ji začne číst,“ usmívá se Richard Bergman, který s Michalem Davidem prožil i spoustu zážitků a mejdanů v soukromí. „Kde jsou ty časy. Bylo krásně, slunce hřálo a náš život se ubíral cestou prvních úspěchů a slávy. Slovo »nostalgie« neexistovalo už z důvodů, že byl vzduch prosáklý komunismem a taková slova vlastně neexistovala. Michal měl v sobě cosi mozartovského, obrovský talent, ale i bezprostřednost, která se někdy měnila ve ztřeštěnost, což bylo na jednu stranu zábavné a na druhou stranu nebezpečné. Jezdil dost často k nám do Turnova, kde bydleli moji rodiče a kde byl ještě stále můj domov, který patřil určitým způsobem i Michalovi. Táta s mámou ho měli moc rádi pro jeho milou povahu a proto to vždy bylo spíše rodinné setkání, při kterém jsme užili spoustu legrace, ale také jsme společně začali psát naše první písně. V prostředí, které nám dovolovalo užívat si soukromí, užívat si v tehdejší době trochu noblesnějšího bydlení nám bylo skvěle. Nicméně naše výjezdy a promenádování se po maloměstě mělo svá úskalí. Nikdo z nás netušil, že při každém našem pohybu jsme byli monitorováni policajty, kteří se nám lepili na zadek všude, kam jsme se pohnuli. A tak naše milá hospoda, kterou jsme při našich toulkách městem navštěvovali, byla prošpikována fízly, kteří Michala plácali po zádech a byli v sedmém nebi, že se s ním mohou seznámit. Hrůza. Ale jednou jsme je krásně oblafli, to když Michal nesl ke křtu mého synka Ríšu do turnovského Mikulášského kostela. S panem farářem jsme si pak ťukli mešním vínem a myšíma uličkama se ztratili dřív, než náš chlapci policajti vyhmátli. Vše bylo na hraně. Kdyby se domákli, že se Michal zúčastnil této události, mohlo to velice poškodit jeho rozjetou kariéru. Taková byla doba…“ zavzpomínal Richard Bergman.

A k mládí obou nechyběly ani fanynky. „Byli jsme mladí, horká krev, takže jsme náš život prožívali nespoutaně, ať už se to týkalo bujarých večírků, krásných holek a všeho toho, co k dvacetiletým klukům patřilo. Michalova hvězda zářila čím dál víc, což nám jako jeho nejbližším kamarádům náramně vyhovovalo. S dnešní dobou se to ale nedá srovnávat. Pro nás byly peníze stokoruny, někdy tisícovky. Dnes, pro novou tvůrčí generaci, jsou to statisíce a miliony. Neměli jsme drahá auta a vily, bydleli jsme v pronajatých bytech, často vedle sklepních kójí, ale bylo nám to jedno,“ dodal Richard Bergman.

Foto: Marcela Strohmaierová

Jiřina Bohdalová: Chtěla bych zpívat, ale nejsem ráda druhá

Kmotrou byla Jiřina Bohdalová, dlouholetá kamarádka Hany Zagorové a známá herečka.

Křtu knihy Zagorka o Haně Zagorové se zúčastnila celá řada známých tváří, mezi kterými nechyběla hlavní protagonistka životopisné knihy, nebo kmotra výpravné publikace, herečka Jiřina Bohdalová. Ta se ve svém proslovu mimo jiné přiznala, že i ona by bývala ráda zpívala, ale protože jednička může být jenom jedna, nechala si tento sen rozplynout.

Křest proběhl na pražském nábřeží na lodi Matylda poblíž Mánesa. Průvodního slova se ujal televizní moderátor Honza Musil, který mimo jiné řekl: „Hanka je jedinečná a stejně jedinečná je i tato knížka o ní.“ Poté se již slova ujala kmotra Jiřina Bohdalová, která na adresu knihy nešetřila chválou. „Je to těžká, objemná knížka mapující pěveckou dráhu Haničky, což ale neznamená, že Hanka končí, to zdaleka ne,“ řekla Bohdalová a zároveň přidala zamyšlení nad texty, které si zpěvačka sama píše. „Když jsem se zamýšlela, tak jsem zjistila, že v životě se dá i zdravě závidět. Jednou před lety se mi Hanka svěřila: ,Na psaní textu musím mít čas a náladu.ʻ Já měla v životě čas, náladu i chuť a nic kloudného ze mě nevylezlo. Hanka zapomněla říct jedno slovíčko. Talent. Ano, k takovým textům patří i talent,“ řekla Jiřina Bohdalová uznale a s humorem sobě vlastním poznamenala: „Také jsem docela ráda, že se nevěnovala herectví, myslím, že by mi zdárně šlapala na paty. Naštěstí jsem ale starší než ona, takže mám náskok,“ řekla s úsměvem sympatická Jiřina Bohdalová v narážce na fakt, že Hana Zagorová vystudovala na brněnské JAMU herectví.

Závěrem se přiznala, co její umělecké ambice tíží. „Jak já bych ráda zpívala. Ale nejsem ráda druhá. A kdyby druhá…“ naznačila Bohdalka skromně. „Hanička je zkrátka jednička,“ uzavřela herecká hvězda. Křtu knihy Miroslava Graclíka a Václava Nekvapila se v restauraci na botelu Matylda zúčastnily i známé osobnosti jako Hančin dlouholetý pěvecký kolega Petr Rezek, kapelník a kamarád Karel Vágner, nejbližší kamarádka se kterou studovala na JAMU, herečka Vlasta Peterková nebo zpěvačka Eva Hurychová.

„Bylo to na mojí milé lodi Matylda opět moc krásné. Jsem zvědavá, jak se bude kniha líbit čtenářům. Musela to být děsná práce, dát dohromady všechny materiály už ze šedesátých let. Recenze, o kterých jsem neměla ani ponětí a musím přiznat, že je zvláštní číst je prvně až po takových letech,“ zhodnotila křest i novou knížku Hana Zagorová, která nyní bude až do Vánoc pilně koncertovat. Například 12. prosince večer ji už tradičně přivítá vyprodaná pražská Lucerna.

Sopranistka Markéta Fassati koncertem a speciální edicí CD Emozioni podpořila projekt Finanční gramotnost do škol

zleva – Jadran Šetlík, Gabriela Křivánková, Jana Merunková, Markéta Fassati, Ondřej Kepka

Sopranistka a patronka obecně prospěšné společnosti yourchance Markéta Fassati (Mátlová) tento rok vyslala do světa dlouho očekávané nové album Emozioni a ve prospěch projektu Finanční gramotnost do škol představila 28. listopadu na slavnostním večeru speciální edici, která zde byla pokřtěna. Koncert a křest CD se uskutečnil v majestátních prostorách Grégrova sálu Obecního domu a zúčastnili se jej hosté z řad významných firemních dárců yourchance, business osobností a přátel partnerského projektu yourchance a Nadace DRFG Finanční gramotnost do škol.

Sopranistku Markétu Fassati při jejím vystoupení doprovodilo unikátní rodinné harfové kvarteto Prah-a-harP a jeden z vynikajících klavíristů současné mladé generace Štěpán Kos. Ještě před samotným hudebním vystoupením byla ale pokřtěna speciální edice nového CD Emozioni, které Markéta věnovala ve prospěch projektu Finanční gramotnost do škol, jehož cílem je metodicky podpořit a zatraktivnit výuku finanční gramotnosti na ZŠ a SŠ.

Křtu se zúčastnily a celým večerem také provázely spoluzakladatelky yourchance Jana Merunková a Gabriela Křivánková. Na křest se k nim vedle samotné autorky CD připojil také patron projektu Finanční gramotnost do škol herec, režisér, scenárista a moderátor Ondřej Kepka a nechyběl ani fotograf Jadran Šetlík, který se postaral o Markéty titulní portrét.

Hostitelky večera také poděkovaly paní Marii Veronice Winklerové, která významně podporuje projekt Začni správně, který rovněž realizuje yourchance a jehož hlavní náplní je podpora mladých lidí odcházejících z dětských domovů a pěstounské péče.

Pořadatelem koncertu byla yourchance o.p.s. a projekt Finanční gramotnost do škol, strategickým partnerem je Nadace DRFG. Mediálními partnery koncertu byly Czech & Slovak Leaders a Luxus.cz.

 

O yourchance o.p.s.


yourchance o.p.s. prosazuje potřebné změny v oblasti výuky finanční gramotnosti, principech podnikání a rozvoji podnikavosti žáků základních a středních škol a v oblasti integrace mladých dospělých opouštějících instituce náhradní rodinné výchovy. Zaměřuje se především na rozvoj schopností učitelů vyučovat finanční gramotnost tak, aby ze škol odcházela mladá generace, která má pevně zakotvené principy zdravého finančního rozhodování a připravuje pro to i metodickou podporu. Důležitou oblastí, na kterou zaměřuje yourchance o.p.s. svou pozornost, je podpora mladých lidí odcházejících z dětských domovů a pěstounské péče.

Zdravá pleť je krásná

Cílem listopadového mimoklubového setkání Cosmopolitan Executive Helas Ladies Club byla laserová klinika Esthé, která se téměř 20 let se specializujeme na zákroky v oblasti laserové a estetické medicíny.

Během návštěvy pražské Esthé Laser Clinic jsme se dozvěděli více o možnostech omlazení pleti pomocí laserové a korektivní dermatologie. V prestižním lékařském pracovišti Esthé Laser Clinic je lékařům k dispozici to nejkvalitnější vybavení tak, aby mohli pro různé zákroky používat takový laser, který je pro ně nejvhodnější. Mezi ně patří mimo jiné laser V-Beam používaný pro omlazování pleti, Alexandritový laser slouží k odstraňování například pigmentových skvrn či mateřských znamének, laser SMOOTHBEAM využívaný k léčbě akné, nebo epilační laser Candela GentleLase.

Kde se setkává šmrnc první republiky se světem moderních technologií a energických ženských osobností? Dámský klub Cosmopolitan Executive Helas Ladies Club již 18 let podporuje, inspiruje a sdružuje ženy s aktivním přístupem k životu. Klubová setkání přinášejí vždy odbornou a společenskou část, spojují zábavu a osobní rozvoj – to vše v tom nejpříjemnějším, vstřícném a inspirujícím prostředí. Členky se setkávají se známými osobnostmi českého společenského života, stejně tak s profesionály z nejrůznějších oborů, kteří by mohli zaujmout všestrannou a aktivní ženu, ať už její věk začíná dvojkou nebo osmičkou.

www.helas-ladies-club.cz

Marika Gombitová si notuje s Martinem Chodúrem a míří do Prahy

Nejslavnější slovenská zpěvačka všech dob Marika Gombitová (61) míří do Prahy. Již tuto sobotu 2. prosince jí čeká v pražské Tipsport aréně její letošní jediný koncert s názvem Sen Mariky Gombitové. Setká se na něm i se svým oblíbeným zpěvákem Martinem Chodúrem. A aby byla v kondici, každý den dopoledne cvičí doma a odpoledne nezanedbává ani zkoušky se svou skupinou.

Marika Gombitová se v těchto dnech intenzivně připravuje a zkouší na svůj první autorský koncert, který se uskuteční v sobotu 2. prosince od 19 hodin v pražské Tipsport aréně. Koncert, který bude moderovat Alexander Hemala, bude výjimečný tím, že na něm zaznějí výhradně autorské skladby Mariky. „Na koncert jsem si jako hosty přizvala mladé zpěváky z Čech, Moravy i Slovenska, takže bude tak trochu i předzvěstí oslav 100. výročí vzniku Československa. A všichni budeme zpívat skladby, ke kterým jsem napsala hudbu,“ prozradila Marika Gombitová, která složila hity jako Koloseum, Paradiso, Zem menom Láska, Nenápadná, nebo Úlomky spomienok, podle kterého pojmenovala i svou vzpomínkovou knihu.

Ze Slovenska do Prahy přijedou Celeste Buckingham, Adam Ďurica, Emma Drobná a Laco Bubnár. Českou republiku budou zastupovat Adam Mišík, Sabina Křováková, Emma Smetana, Tereza Kerndlová a Martin Chodúr, který již zazpíval minulý rok na Maričině narozeninovém koncertě. „Martin má mimořádný hlas – baryton – a navíc je to nesmírně empatický mladý muž, jsem ráda, že se opět setkáme,“ usmívá se Marika Gombitová.

A co o Marice říká Martin Chodúr? „Písničky Mariky Gombitové jsem poslouchal už v dětství, protože můj táta byl jejím fanouškem a sbíral její LP desky. Osobně jsem Mariku poznal až loni na jejím říjnovém Narozeninovém koncertě v Bratislavě, na kterém byla pokřtěna kniha Miroslava Graclíka Úlomky vzpomínek. Z ní jsem se dozvěděl spoustu zajímavostí z jejího nelehkého života. Obdivuji ji pro její odhodlání neustále bojovat s nepřízní osudu. Nejen v tomto ohledu patří k jednomu z mých uměleckých a lidských vzorů. Na Narozeninovém koncertě jsem s úspěchem uvedl méně známou píseň z jejího repertoáru Ave Maria, kterou pro ni napsali Gabriel Dušík a Kamil Peteraj. Vyšla v roce 1989 na singlu a jde o jednu z Maričiných posledních písní nazpívanou pro gramofonovou firmu Opus. Pro Vánoční koncert Sen Mariky Gombitové, na kterém zazní jen písně, které si Marika sama napsala, zase zazpívám píseň Prosba. Jednu z nejosobitějších v jejím repertoáru. Pochází z roku 2000, krásný text k ní napsal Kamil Peteraj a patří podle mého názoru k těm písním, které zůstaly oproti předcházejícím Maričiným hitům neprávem opominuté. A protože k Vánocům patří neodmyslitelně i překvapení, tak na jednom se podílím, a věřím, že potěší nejen samotnou Mariku, ale i publikum 2. prosince v pražské Tipsport Areně,“ řekl Martin Chodúr.

Ještě než přijede Marika do Prahy, zkouší na koncert v Bratislavě se svou skupinou, která jí bude v sobotu večer v Tipsport aréně doprovázet. Každý den dopoledne zase cvičí, aby byla v dobré kondici. „Snažím se pravidelně cvičit, pro mě je to nezbytnost, protože si tak nahrazuji normální pohyb.“ A samozřejmě, že se i zdravě stravuje. „Musím jíst zdravě a především střídmě, protože vzhledem k mé situaci je potřeba si váhu hlídat. Dodržuji dělenou stravu. Mám ráda kuřecí steaky se zeleninou. Čas od času si ale dám i nějakou sladkost, neodolám třeba marcipánu,“ dodala se smíchem Marika Gombitová.

Foto: Patrik Ratajský

Michal Voráček

 

“Mediální trh vnímám jako stabilní”

 

Dr. Ing. Michal Voráček, mediální magnát a podnikatel

Za posledních dvacet let jste získal vynikající pověst jako zakladatel nových médií s velmi vy-sokou úspěšností. Můžete čtenářům přiblížit čím jste si toto ocenění zasloužil?

V posledních dvou dekádách jsem realizoval desítky, možná stovky mediálních projektů v mnoha zemích, z nichž valná většina se stala produkty číslo jedna v příslušných zemích. Nejznámější z nich je Blesk v České Republice a pak řada dalších televizních, audiotexových, polygrafických či interneto-vých projektů, kde mezi nejvýznamnější patří restrukturalizace a záchrana TV Prima, restrukturalizace TV Nova a dále řada časopisů od Reflexu, týdeníku Televize až po regionální noviny, jako je Morav-skoslezský den.

Jaká byla vaše cesta „mediálním trhem“, máte nějaké milníky ve své kariéře, které byste rád zmínil?

Jako první jsem založil ekonomický týdeník Profit, který byl nesmírně úspěšný jak v Čechách, tak na Slovensku, to bylo hned v roce 1989. Jako všechny mé projekty, i Profit vznikl na zelené louce, tedy od nuly. Postupně jsem založil největší vydavatelství v České a Slovenské republice – Ringier – a vybudoval ho také z ničeho. Když jsem prodával svůj podíl, kontroloval jsem stále ještě 40 procent trhu. (Na Slovensku stále funguje společnost pod názvem Ringier SR, v Čechách pak jako skupina CNC). Dále jsem působil ve vydavatelství Vltava Labe Media, v televizi Nova, televize Prima a de facto ve všech významných mediálních projektech v České republice. Vždy jsem se snažil o absolutní inovaci, takže jsem podepsán například pod prvními barevnými novinami, prvními nedělními novina-mi, vytvořil jsem unikátní nedělní distribuci, zavedl jako první loterijní soutěže po telefonu, jako první jsem vkládal do deníku magazín, jako první jsme očíslovali noviny, jako první jsme začali se čtenář-skými soutěžemi a startovali s každodenními kampaněmi na podporu prodeje.

Jak hodnotíte současný český mediální trh a to především z hlediska vstupu silných českých investorů a jejich rolí v českých médiích?

Počínání českých investorů považuji za plně legitimní. Po zakoupení společnosti MaFra Andrejem Babišem si v zásadě všechny silné podnikatelské subjekty koupily nějakou mediální skupinu od za-hraničních majitelů. Je to pro ně důležité zejména kvůli ochraně před mediálními útoky konkurence, dává jim to možnost se bránit a prezentovat svůj úhel pohledu na dění v České Republice. Zahraniční vlastníci začali mít obavy z prorůstání politiky a finančních skupin s médii a rozhodli se urychleně prodat. Celkově je mediální trh v ČR z mého hlediska poměrně stabilní, v nejbližší době očekávám zakoupení CME či televize Nova jako poslední významné akvizice v České republice.

Váš poslední, hojně diskutovaný projekt, je spojen s významným českým miliardářem Ivo Valentou… O jaká média a aktivity se jedná?

S Ivem Valentou spolupracuji několik let a musím říci, že velmi úspěšně. Naše spolupráce se týká především oblasti internetových produktů, mohu zmínit velmi populární web ParlamentníListy.cz. Toto médium nám přineslo velký obchodní úspěch, ale co mne těší ještě víc je jeho hojná navštěvova-nost – denně na web přijde více jak 300 tisíc čtenářů. Parlamentní listy jsou výjimečné na českém trhu – profilují se jako liberální médium, které dává prostor všem politickým a společenským názorům bez rozdílu. Je prvním médiem, kde politici vkládají své necenzurované příspěvky a komunikují přímo se čtenáři, které se jich ptají. Je to fenomén, který již nelze nazvat pouze médiem. Doslova vytvořilo vlastní mediální „krajinu“ v Česku a pomáhá ovlivňovat rozhodování milionů lidí. S Ivem Valentou spolupracujeme také na regionálních projektech jako je Praha TV či TV Slovácko, v poslední době jsme vstoupili do Regionální televize CZ či založili TV Brno. Velmi rádi bychom se prosadili více i na Slovensku.

Mimo výše zmíněné aktivity jste známý jako vynikající expert v oblasti public relations, máte na tyto aktivity stále ještě čas?

Ano, dlouhodobě jsem pracoval a stále pracuji pro nejvýznamnější české a světové firmy jako expert v oblasti public relations a marketingu. Jde například o Pilsner Urquel, Allianz, PPF, Lagardere, Axel Springer a další. Od roku 1991 vlastním společnost E- Centrum a.s., která se věnuje nejen public rela-tions aktivitám, ale je i významným hráčem na poli nemovitostí. Mimo tyto aktivity se věnuji i původ-ním dobře známým českým značkám – za cenu značných finančních nákladů se mi podařilo zachránit tradičního a také jediného výrobce hodinek v Čechách PRIM, a v současnosti získat špičkového stra-tegického partnera, kterým je CZECHOSLOVAK GROUP. Sám nejsem úplně milovníkem hodinek, ale chtěl jsem zachránit unikátní českou výrobu a značku.

Jste i filantropem, což ale málokdo ví, protože se touto částí svého života příliš neprezentujete. Můžete nám říct jakým oblastem se v rámci charity věnujete?

Charitativním projektům se věnuji více než dvacet pět let a dokonce jsem za tímto účelem založil vlast-ní Nadaci pro obnovu a rozvoj. Charitou se však na rozdíl od jiných nechlubím, i když do ní investuji poměrně značné finanční prostředky. Myslím si, že je povinností každého úspěšného člověka posky-tovat pomoc potřebným, zejména handicapovaným lidem nebo například v rámci lokálních a regionál-ních aktivit. Nadace pro obnovu a rozvoj, se hodnotou svého dárcovského fondu, tedy tím, co daruje každý rok, řadí mezi deset největších dárců v České Republice, čerpáme pak pouze z mých soukro-mých zdrojů, žádné jiné finanční prostředky nadace nečerpá.

Co pro Vás znamená slovo leader? Jak jej chápete a jak byste popsal sebe jako lídra.

Pod pojmem leader si představuji člověka skutečně vůdcovského postavení, který je vždy vepředu, ať již vizionářsky nebo realizačně. Jde o to, co nejdříve ovládat určitý sektor a dosáhnout pozice číslo jedna. Pokud jde o mě, tak jsem se o to vždy snažil a snažím. Nikdy se nelze spokojit s průměrností či nadprůměrem, to je málo. Vždy je prioritní usilovat o pozice nejvyšší.

Autor: CL
Foto: Vladimír Weiss

Podzimem elegantně

„be GENTLE, stay STRONG“ takové bylo motto říjnového setkání Cosmopolitan Executive Helas Ladies Clubu v historických prostorách Kláštera minoritů sv. Jakuba.

Cosmopolitan Executive Helas Ladies Club sdružuje od svého založení před 18 lety ženy s aktivním přístupem k životu. „Předpokladem pro aktivní život je zdraví, které vychází nejen zvenku, ale i zevnitř. Právě proto jsem ráda, že jsme mohli na našem setkání přivítat hosty, kteří mají k tomuto tématu opravdu co říci,“ říká Helena Kohoutová, zakladatelka Cosmopolitan Executive Helas Ladies Club.

Hlavními hosty v talkshow, která je tradiční částí setkání Cosmopolitan Executive Helas Ladies Club, byli tentokrát dva muži, otec a syn. Přivítat jsme tak mohli lékaře, plastické chirurgy, kapacity ve svém oboru – Doc.MUDr. Jana Měšťáka, CSc. a jeho syna, Doc. MUDr. Ondřeje Měšťáka, PH.D. Oba pánové se nám svěřili s tím, jak se jim spolu pracuje v soukromé klinice Esthé. Zajímalo nás mimo jiné, zda mají mezi sebou nějaké spory a jak je řeší. „Pravdou je, že mezi sebou opravdu spory nemáme. Jako otec a lékař mohu o Ondřejovi říci, že je velmi pokorný a schopný, což je v naší práci velmi důležité,“ prozradil o svém synovi Jan Měšťák. „Ano, spory mezi námi ohledně medicíny nejsou. Když jsem začal operovat, koukal jsem tátovi přes rameno. Učil jsem se tak hlavně od něj,“ řekl Ondřej Měšťák, který má za sebou i řadu zahraničních stáží. Podělil se s námi i o své zkušenosti z misí v Sýrii a Jordánsku, kde pečoval o oběti válečných konfliktů i v rámci projektů jako je Medevac, za což je na něj jeho otec náležitě pyšný.

Značka Inca Collagen funguje na českém trhu od roku 2015. Stojí za ním podnikatelka Romana Ljubasová, která však na samém začátku o dráze podnikatelky neuvažovala. Jejím životním snem bylo stát se právničkou, chtěla totiž pomáhat lidem a měnit svět k lepšímu. Na vysoké škole však studovat nemohla. „Stala jsem se nakonec zdravotní sestrou. V této profesi jsem však nezůstala dlouho. Po odchodu ze zdravotnictví jsem odjela do Rakouska zdokonalit si němčinu a nabrat nové zkušenosti,“ vzpomíná Romana Ljubasová. Po seznámení s manželem se pustili do společného podnikání. Založili firmu, ve které pomáhali zastat se lidí, kteří se snažili domoci finanční kompenzace od pojišťoven po nejrůznějších zraněních a nehodách.

Velký zlom v jejím životě nastal díky návštěvě Thajska, kam odjela po odchodu z firmy. Právě tam totiž objevila kolagen a jeho účinky. „Protože jsem o kolagenu tehdy nic nevěděla, začala jsem se o něj zajímat, shánět nejrůznější informace,“ popisuje Romana Ljubasová. Výsledkem toho všeho pak byl rozjezd vlastní výroby kolagenu v České republice – jeho dovoz z Thajska totiž nebyl možný. Netrvalo dlouho a dostavil se úspěch. „Myslím si, že mi paradoxně pomohlo, že jsem se do byznysu s kolagenem pustila jako laik. Ne zcela jsem si uvědomovala veškerá rizika, která mě mohou potkat. Jsem toho názoru, že někdy je dobré nevědět, co vás čeká,“ prozradila na setkání klubu Romana Ljubasová.

O tom, že krásná pleť je ta zdravá, není pochyb. MUDr. Kateřina Fajkošová všechny seznámila se službami Esthé Laser Clinic, kliniky, která nabízí služby v oblasti laserové dermatologie. Zároveň má Esthé Laser Clinic statut školicího centra, v němž školí i další lékaře. Kateřina Fajkošová ve své přednášce upozornila na to, že existuje široké spektrum laserů a každým laserem lze provést jiný typ zákroku. „Laser je velmi účinný nástroj. Je také bezpečný, ovšem pouze v rukách zkušených odborníků,“ připomněla Kateřina Fajkošová.

Každodenní záležitostí téměř každé ženy je make-up a líčení. Kateřina Pribáňová, Make-up Artistka sítě parfumérií Sephora představila značku Kat Von D. Díky ní jsme tak mohli poznat další výjimečnou ženu Kat Von D, americkou umělkyni, tatérku, módní návrhářku, zpěvačku a hudebnici, která ve svých kolekcích propaguje veganský přístup k životu.

Ke krásné ženě patří krásné auto. Jedno takové na setkání představil Martin Vodička, obchodní a marketingový ředitel společnosti KOPECKÝ s.r.o. Díky němu jsme mohli obdivovat nový model rodinného vozu Peugeot 308 SW, jehož dokonalé křivky a tvary jsou příslibem nových a zcela nevšedních zážitků.

I tentokrát v rámci setkání proběhla charitativní tombola. Výtěžek z ní byl věnován na podporu neziskové organizace LOONO, kterou přišla představit její zástupkyně Lucie Hoznauerová. Organizace LOONO se věnuje prevenci onkologických a kardiovaskulárních chorob.

Závěr klubového setkání Cosmopolitan Executive Helas Ladies Club patřilo módní přehlídce podzimní kolekce 2017 „staySTRONG, beGENTLE“ z dílny české módní návrhářky Jaroslavy Procházkové. Kolekce plná ženskosti zahalené v barvách podzimu nabídla řadu modelů, které perfektně doplní podzimní dámský šatník a budou nositelné i s módou, kterou už ženy mají doma.

V rámci našeho setkání Cosmopolitan Executive Helas Ladies Club se představila i řada našich partnerů. U stánku značky Bewit.love jsme se dozvěděli více o esenciálních olejích této značky a aromaterapii. Ochutnat jsme mohli Zdravé kaše JAPŮ a proteinové výrobky KetoDiet. Pohoštění zajistily společnosti Espresso s čaji Dilmah a kávou Vergnano, Prague Catering, CIPA a Aqua Angels. O technické zajištění akce se postarala agentura CEZAA.

 

Kde se setkává šmrnc první republiky se světem moderních technologií a energických ženských osobností? Dámský klub Cosmopolitan Executive Helas Ladies Club již 18 let podporuje, inspiruje a sdružuje ženy s aktivním přístupem k životu. Klubová setkání přinášejí vždy odbornou a společenskou část, spojují zábavu a osobní rozvoj – to vše v tom nejpříjemnějším, vstřícném a inspirujícím prostředí. Členky se setkávají se známými osobnostmi českého společenského života, stejně tak s profesionály z nejrůznějších oborů, kteří by mohli zaujmout všestrannou a aktivní ženu, ať už její věk začíná dvojkou nebo osmičkou.

www.helas-ladies-club.cz

Audiovizuální ceny TRILOBIT 2018

Martin Myšička

Po stopách dirigenta Václava Talicha se vydá další ročník audiovizuálních cen TRILOBIT 2018. Slavnostní večer filmových ocenění, jejichž doménou je posuzování kvality či společenského přínosu filmových děl poprvé veřejně uvedených v uplynulém roce, připomene životní příběh jedné z našich největších dirigentských osobností a zároveň ikony města Berouna, kde se ceny již tradičně udílejí. 31. výroční ceny Českého filmového a televizního svaz FITES, z.s. budou rozdány v neděli 14. ledna 2018 v Kulturním domě Plzeňka v Berouně, potřetí za přítomnosti kamer České televize, která slavnostní ceremoniál uvede na programu ČT art. Vedle oceněných filmových tvůrců a významných hostů vystoupí jako hlavní aktéři večera moderátoři Martin Myšička a Vasil Fridrich, kteří ztvární dvojrole a divákům se představí i ve své původní herecké profesi. Pořadateli cen TRILOBIT 2018 jsou Český filmový a televizní svaz FITES, z.s., Městské kulturní centrum Beroun a město Beroun, kde budou ceny uděleny po osmnácté.

„Ceny TRILOBIT jsou udělovány pouze dílům, která oslovují diváky skrze lidskost, mravnost, kulturnost a demokracii. Právě pro svůj mravní kredit jsou tyto ceny zcela jedinečné a pro nás v Berouně motivující. Jsem opravdu rád, že uplatňování těchto principů je, alespoň co se TRILOBITU týká, spojováno s naším městem a velice se těším na to, co přinese nadcházející ročník,“ vysvětluje starosta města Beroun Ivan Kůs.

„FITES usiluje o to, aby slavnostní večery byly pojaté pokaždé trochu jinak, přitom libreto svátku filmařů z celé republiky bylo inspirováno i historickými a kulturními kořeny místa, ve kterém se ceny TRILOBIT udělují. A tak po loňském hledání trilobitů, jež jsou s územím města Berouna pevně spjaty, pokračuje i nadcházející ročník v duchu této myšlenky,“ uvádí předseda Českého filmového a televizního svazu FITES, Martin Vadas a doplňuje: „Václav Talich strávil v Berouně část svého života a na okraji města dodnes stojí jeho vila, což ne každý ví. Proto se náš tvůrčí tým rozhodl oživit jeho slávu a alespoň na jeden večer ji prostřednictvím dramaturgického konceptu vrátit do povědomí. Pana Talicha tedy přivítáme na Plzeňce, ale oslovíme jej třeba i v berounských ulicích.“

Vladimír Just, předseda poroty

Ceny TRILOBIT jsou jedním z nejstarších ocenění svého druhu a mezi filmovými tvůrci je vysoce považováno. O zisk některé z cen je stále větší zájem. Do klání o křišťálové plastiky 31. ročníku se přihlásilo rekordních 140 audiovizuálních děl, což je o 50 více než v loňském roce. I letošní ročník nabídne rozmanitou podívanou a speciální scénu. Porotci budou hledat a objevovat pravé perly ve filmovém oceánu a svými výroky během slavnostního večera vyzdvihnou kvality jednotlivých počinů. Moderátoři rozehrají humorné scénky, nebude nouze o doprovodné projekce na nové velkoformátové obrazovce, ke slovu se dostanou i ocenění tvůrci a vedle filmového dostane prostor i hudební program. Tentokrát žáci berounské ZUŠ nesoucí Talichovo jméno příznačně zahrají v různých muzikantských sestavách a v jejich podání uslyšíme také sborový zpěv.

Hlavním mediálním partnerem cen TRILOBIT 2018 je Česká televize. Křišťálové plastiky vyrábí a poskytuje nižborská sklárna Rückl Crystal. Slavnostnímu udílení bude jako obvykle předcházet doprovodný program – tradiční Dopoledne s Večerníčkem a projekce favorizovaných snímků v Městském kině Beroun.

Předprodej vstupenek na slavnostní udílení cen a na doprovodný program – odpolední projekci v kině bude probíhat od 18. prosince výhradně v Městském informačním centru Beroun. Cena vstupenky je symbolických 160 Kč. Vstupné na Dopoledne s Večerníčky je zdarma. Více informací je možné získat na tel. 311 654 321 či emailu mic@mkcberoun.cz. Vstupenka na slavnostní večer na Plzeňce dále opravňuje ke vstupu na odpolední projekci v kině zdarma. Ta se uskuteční v den slavnostního udílení cen 14. ledna. Další informace budou průběžně zveřejňovány na webových stránkách www.cenytrilobit.cz, www.mkcberoun.cz, www.mesto-beroun.cz a na www.kinoberoun.cz.

„Město Beroun je spojeno nejen s trilobitem kamenným, ale počínaje rokem 2000 také s TRILOBITEM filmovým. Za sedmnáct let, kdy je ocenění udělováno v Berouně, si tento svátek filmařů i diváků vydobyl přední místo v kulturním kalendáři města. A já věřím, že svou rostoucí prestiž obhájí TRILOBIT i tentokrát, nejen po osmnácté v našem městě, ale také jako celorepublikově významná událost, která vstupuje do svého jednatřicátého ročníku,“ říká Kateřina Masopustová, ředitelka MKC Beroun.

Přihlášené snímky hodnotí dvě poroty, čímž jsou mezi jinými ceny TRILOBIT výjimečné. Odborná, složená ze znalců filmové tematiky a dětská porota tvořená žáky ZUŠ Václava Talicha v Berouně. Obě sedmičlenné poroty pracují od jara do zimy a udělují celkem deset cen: Hlavní cenu TRILOBIT 2018, tři ceny TRILOBIT 2018, Cenu Vladislava Vančury za celoživotní dílo nebo přínos audiovizi, Cenu Ferdinanda Vaňka (původně Cena Václava Havla) za přínos občanské společnosti, Cenu Josefa Škvoreckého za adaptaci literárního díla, Zvláštní cenu poroty a Cenu dětské poroty – Berounský medvídek 2018. Porota může rovněž udělit Zcela zvláštní cenu poroty – Zlatý citrón, která stále více získává na „nechvalné“ popularitě.

Dětská porota uděluje „svou vlastní“ Cenu dětské poroty – Berounský medvídek 2018 a v letošním ročníku zhlédne a vyhodnotí 23 titulů určených pro dětského diváka či celou rodinu, tedy projekcemi snímků stráví více než 16 hodin. V odborné porotě opět v čele s profesorem Vladimírem Justem tentokrát zasedli pedagog a bývalý děkan FAMU, profesor Jan Bernard, filmová střihačka Ivana Kačírková, redaktorka a scenáristka Českého rozhlasu Šárka Kosková, filmová kritička Alena Prokopová, dokumentarista Pavel Štingl a novinář a kritik Jan Svačina.

Pořadatelé: FITES, MKC BEROUN, město Beroun

Hlavní mediální partner: Česká televize

31. ročník se uskuteční pod záštitou hejtmanky Středočeského kraje Ing. Jaroslavy Pokorné Jermanové a za podpory Ministerstva kultury České republiky, Středočeského kraje a Syndikátu novinářů.

 


O cenách TRILOBIT

TRILOBIT je symbolem cen, které v 60. letech uděloval Svaz československých filmových a televizních umělců – FITES nejlepším uměleckým počinům za uplynulé roční období ve filmu a v televizi. Po karlovarském festivalu se tak jedná o jedno z nejstarších ocenění svého druhu v České republice. Ve svém oboru patří mezi nejprestižnější a současně je nejobtížnější je získat. Cena TRILOBIT byla poprvé udělena v roce 1966 a dále v letech 1967, 1968 a 1969. V lednu 1970 byla činnost FITESu zakázána, tím se i udělování cen TRILOBIT na dlouhá léta přerušilo. Cena byla obnovena až v roce 1991.

V roce 1995 Český filmový a televizní svaz FITES zřídil CENU VLADISLAVA VANČURY, udělovanou za dlouhodobý či celoživotní přínos rozvoji české audiovizuální kultury. Jejími nositeli se v předchozích letech stali Jiří Menzel, Oldřich Daněk, František Vláčil, Jan Špáta, Jiří Hubač, Jiří Krejčík, František Pavlíček, Vladimír Körner, Věra Chytilová, Arnošt Lustig, Jan Švankmajer, Pavel Koutecký in memoriam, Petr Weigl, Ladislav Helge, Miroslav Ondříček, František Filip, Jan Němec, Drahomíra Vihanová, Zdeněk Svěrák, Miloš Forman, Vojtěch Jasný a naposledy Jaromír Šofr.

Od roku 2000 se slavnostní udílení audiovizuálních cen TRILOBIT v Berouně stalo tradicí, 31. ročník se zde 14. ledna 2018 uskuteční po osmnácté.

Pořadateli cen TRILOBIT jsou Český filmový a televizní svaz FITES, z.s., Městské kulturní centrum Beroun a město Beroun.

Podnikatelek v České Republice stále přibývá

Jubilejní 10. ročník projektu Ocenění Českých Podnikatelek, který zviditelňuje úspěchy českých žen, již zná své vítězky. V letošním roce porota vybírala oceněné ze 115 finalistek.

České podnikatelky získaly ocenění ve třech kategoriích podle velikosti firmy a také tři speciální ocenění pod patronací generálního a hlavních partnerů projektu. Jedna z finalistek si pak odnesla Cenu za výjimečný růst firmy. Ministerstvo průmyslu a obchodu, které převzalo záštitu nad letošním 10. ročníkem, pak v rámci projektu Ocenění Českých Podnikatelek udělilo Medaili ministra průmyslu a obchodu.

Cílem projektu OCP je vyzdvihovat a oceňovat české ženy, jež jsou schopné díky svému umu a odvaze vydat se svou vlastní cestou, zakládat úspěšně fungující firmy a využívat nejrůznějších moderních technologií, které jim na této jejich cestě pomáhají. „Prostřednictvím projektu Ocenění českých podnikatelek se již od samého jeho začátku snažíme podporovat vzdělávat a oceňovat transparentní podnikání v České republice a vytvářet nové příležitosti. Oceňujeme ženy, které podnikají, dosahují výborných ekonomických výsledků a stojí za nimi silné životní i podnikatelské příběhy. Ty pak mohou být inspirací jak pro ženy, které již podnikají, nebo o vlastním podnikání teprve přemýšlí. Dobrou zprávou je, že takových je mezi námi čím dál tím víc a počet žen v byznysu každým rokem stoupá, od loňského roku to je o 35 procent,“ říká zakladatelka projektu Ocenění Českých Podnikatelek Helena Kohoutová.

Jak již bylo zmíněno, záštitu nad letošním jubilejním ročníkem převzali Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky. To se také rozhodlo jedné z finalistek udělit Medaili ministra průmyslu a obchodu. „V posledních pěti letech o živnost zažádalo dvakrát více žen než mužů. Svou podnikatelskou cestu mají oproti mužům leckdy trnitější, a proto si jejich úsilí zaslouží maximální podporu. Zároveň považuji za důležité jejich podnikatelské aktivity zviditelňovat. A právě udělení Medaile ministra průmyslu a obchodu je k tomu vhodnou příležitostí. Pro mnohé z nich to může být důkazem, že jejich snahu dokážeme patřičně ocenit,“ vyjádřil svou podporu ženám-podnikatelkám ministr průmyslu a obchodu Jiří Havlíček.

V letošním roce bylo z databáze odborného garanta CRIF – Czech Credit Bureau na základě splnění podmínek soutěže vybráno 23 650 potenciálních kandidátek, z nich bylo nominováno na základě ratingu 938 semifinalistek s nejlepšími ekonomickými výsledky. Do finále se pak přihlásilo 115 finalistek. V kategorii Malá společnost se kvalifikovalo 72 finalistek, v kategorii Střední společnost je to 20 finalistek, a konečně v kategorii Velká firma postoupilo 17 finalistek.

„Veškeré analýzy, které jsme v poslední době prováděli, ukazují na rostoucí význam českých podnikatelek jak z hlediska stoupajícího počtu obchodních společností vlastněných ženami či pozitivních výsledků jejich podnikání, tak z pohledu nízké míry výskytu varovných informací u daných společností. To zároveň ukazuje na zvyšující se význam celé soutěže. Proto rádi do Ocenění Českých Podnikatelek přispíváme jako odborný garant hodnocením přihlášených podnikatelek prováděném na základě ratingu,“ sdělil Pavel Finger, místopředseda představenstva společnosti CRIF – Czech Credit Bureau.

Vítězky 10. ročníku projektu:

MALÁ FIRMA
1. REVATECH s.r.o. – Eva Hronová
2. Grafia spol. s r.o. – Jana Brabcová
3. TURPRESS spol. s r.o. – Jana Ševčíková

STŘEDNÍ FIRMA
1. NEREZ CIDLINA s.r.o. – Zdenka Homolová
2. Lamatex, s.r.o. – Anna Krčmářová
3. 1. Aromaterapeutická KH a.s. – Michaela Švorcová

VELKÁ FIRMA
1. LT Sezam s.r.o. – Lucie Tomášková
2. Chromservis s.r.o. – Marči Horová
3. BRITEX-CZ, s.r.o. – Olga Bunce

CENA ZA VÝJIMEČNÝ RŮST FIRMY

TERMSTAV, s.r.o. – Sylva Jílková

„Společnost TERMSTAV, s.r.o. paní Jílkové vykázala dle našich analýz jednoznačně nejvyšší růst tržeb za sledované období ze všech hodnocených firem. Ve svém podnikání dosahuje navíc stabilně dobrých výsledků a v portfoliu klientů její společnosti jsou firmy jako Skanska či Metrostav. Tyto výsledky i fakt, že je Sylva Jílková odvážnou podnikatelkou úspěšnou v převážně mužském oboru, byly základem pro to, aby získala v letošním ročníku Ocenění Českých Podnikatelek zaslouženě Cenu za výjimečný růst firmy“ sdělil Pavel Finger, místopředseda představenstva společnosti CRIF – Czech Credit Bureau.

CENA ČSOB – VÝJIMEČNÁ PODNIKATELKA

DAQUAS, s.r.o. Darina Vodrážková

 

Paní Darina Vodrážková získává v letošním ročníku projektu Ocenění českých podnikatelek právem cenu ČSOB Výjimečná podnikatelka. Její společnost DAQUAS poskytuje komplexní služby IT od analýzy potřeb, návrhu, přes licenční řešení až po nasazení technologií a zaškolení uživatelů. A to vše se zárukou odbornosti a nejvyšší kvality. Co ji činí výjimečnou je přístup k zákazníkům a způsob, kterým své služby a řešení z oblasti IT poskytuje. Vytváří přátelské propojení mezi uživatelem a jeho IT.

„To však není jediný důvod, proč jsme se rozhodli paní Vodrážkovou vyhlásit Výjimečnou podnikatelkou. Ona a její firma se soustředí na rozvoj firmy, se zaměřením na inovace a hledá neustále další nové výzvy i na zahraničních trzích. Při tom všem považuje za důležité vytvoření odpovídajících podmínek pro své zaměstnance a vylepšování interních procesů a provozu firmy,“ říká Petr Manda, ředitel Firemního bankovnictví ČSOB.

CENA ZA DIGITÁLNÍ TRANSFORMACI – pod patronací Microsoft

TECHNOAQUA s.r.o. Michaela Povýšilová

„Technoaqua prostě dělá čest svému jménu. Progresivně využívá technologie k modernizaci služeb spojených s měřením kvality a kvantity odpadních a povrchových vod. Nejen, že dokáží sledovat řadu parametrů na dálku, ale jsou schopni problémy vzdáleně i vyřešit, ať už jde o obsluhu čistírny vod či ovládání techniky uvnitř stokových sítí. Je to výhra pro všechny. Zákazníci mají rychlejší a efektivnější servis, zaměstnanci ušetří čas na cestách a omezí množství nutných vstupů do nebezpečných prostor a pro přírodu a veřejnost je přínosem schopnost přesněji a rychleji monitorovat znečištění řek, povodňové stavy a rizika,“ vysvětluje Ondřej Novodvorský, ředitel pro malé a střední firmy společnosti Microsoft ČR.

CENA ZA INOVATIVNÍ ŘEŠENÍ – pod patronací České pojišťovny

MEDICAL PLUS, s.r.o. Eva Dokoupilová

„Za Českou pojišťovnu zaštiťujeme kategorii Inovativní řešení a velmi ráda přiznávám, že MUDr. Eva Dokoupilová, majitelka firmy MEDICAL PLUS, pro mě byla jasnou favoritkou od samého začátku. Pomyslete, že v době před 14 lety, kdy firmu založila, revmatologie pojem “biologická léčba” vůbec neznala. Jedná se o značné inovační řešení, které je celou dobu podpořeno klinickým výzkumem. Provádí vyšetřování pacientů pomocí ultrazvuku a denzitometru a speciálních krevních testů v laboratořích Uherskohradišťské nemocnice, takže jejich léčba je komplexní. Jako téměř hudba budoucnosti zní, jak díky biologické léčbě vlídným způsobem přináší paní doktorka pacientům větší kvalitu života díky méně nežádoucím účinkům. Léky jsou totiž velice účinné a cílí přímo do místa revmatického zánětu. Paní Dokoupilová mě fascinuje rovněž svou činorodostí, kdy kromě své hlavní aktivity sama organizuje a pořádá každoročně kongres lékařů z celé republiky, a navíc se dále zapojuje i do další spolupráce na novém výzkumu v oblasti osteoporózy, kde je cílem další regenerace osteoporózních částí v těle. Paní Dokoupilová svoje podnikání vyladila i po stránce IT technologií, kde jako první v kraji zavedla elektronické recepty. Za Českou pojišťovnu tleskám,“ říká Šárka Dolanská, krajská ředitelka Praha II České pojišťovny.

Auditorem projektu je již několik let poradenská firma NSG MORISON, která každoročně připravuje analýzu chování českých podnikatelek. „Podnikatelky řeší nejenom nové možnosti proniknutí na nové trhy, ale také stále častěji uvažují o novém investorovi. Zároveň polovina podnikatelek je ve věku, kdy začínají uvažovat o předání svého kormidla. Podnikatelky kopírují celkový trh rodinných firem, kde se za posledních 5 let ukazuje, že rodinné firmy ušly velkou cestu v oblasti předání své firmy. Celkem 60 % rodinných firem se nachází již ve fázi přípravy transformace do druhé generace či již předání proběhlo. Celých 40 % firem ještě doposud není předáno, z toho 25 % majitelů zatím netuší, co s firmou. Z našich zkušeností a zkušeností našich klientů máme 45 % předaných firem v rámci rodiny, stejné procento majitelů volilo spíše prodej firmy mimo rodinu, 10 % předalo svoji firmu stávajícímu managementu a zaměstnancům,“ konstatuje Petr Šíma, partner NSG MORISON

Více o projektu naleznete na www.oceneniceskychpodnikatelek.cz

KNIHA JAMESE A. CUSUMANO „ŽIVOT JE KRÁSNÝ“ PRÁVĚ VYŠLA V ČEŠTINĚ

Obal knihy Život je krásný

Český překlad originálu „Life is Beautiful“ z roku 2016 je tu a fanoušci Jima Cusumano si ho mohou zakoupit buď přímo na Chateau Mcely nebo v e-shopu za cenu 290 Kč. Třeba jako vánoční dárek, který život posune do vyšších sfér.

„Ve své knize Život je krásný – 12 obecně platných pravidel – Jim Cusumano zaostřuje svým typickým způsobem, krásně vyvažujícím pragmatickým a spirituálním stylem, na ty nejdůležitější otázky života a poskytuje snadno realizovatelné způsoby, jak tyto otázky zodpovědět – a žít. Čtěte a čtené aplikujte – váš život bude krásný.“ Lance Secretan, PhD, bývalý generální ředitel společnosti Manpower, Inc.

Jim Cusumano je vyzrálý lídr s úspěchy v různých oblastech. Má za sebou kariéru hudebníka, vědce, vysoce postaveného manažera, filmaře i podnikatele. V současné době je spolumajitelem zámku Chateau Mcely. Ve své knize Život je krásný popisuje, jak jeho 12 obecně platných pravidel zásadně ovlivňuje každý aspekt lidského bytí. V této jednoduché a srozumitelné příručce ukazuje, jak pravidel využít k životnímu naplnění a rovnováze. Poskytuje zcela jasný návod, jak uskutečnit cokoli, co přinese dlouhodobý pocit osobního a profesního naplnění.

Kniha Život je krásný vychází z prověřených zkušeností Jima Cusumano z oblasti vědy, technologie a obchodu. Pravidla, která stanovuje, pomáhala v osobním a profesním životě jemu i jeho týmu, když společně z malé firmy v Sillicon Valley postupně vybudovali společnost s hodnotou miliardy dolarů. Kniha pomůže nalézt a rozvinout vrozené schopnosti, objevit vášeň, životní poslání a dosáhnout dlouhodobého pocitu naplnění. Jim přesvědčivě ukazuje, že pomocí této jedinečné metodiky lze vést skutečně překrásný život.

Jim Cusumano je autorem řady profesně uznávaných technických a obchodních publikací. Napsal také knihy Kosmické vědomí: Cesta k blahobytu, štěstí a úspěchu; ROVNOVÁHA: Spojení práce a života; The Fallen: As Above, So Below a Twin Terror: Good Seed, Bad Seed. Je také spoluautorem knihy Freedom From Mid-East Oil. Poslední tři knihy byly vydané jen v anglických originálech.

Více na www.JamesCusumano.com.

V Pytloun Grand Hotelu Imperial Liberec se uskuteční druhá charitativní noc

Vydražte si pokoj, přijďte na party, zažijte atmosféru výjimečného designového hotelu a svou účastí v aukci, přispějte na dobrou věc.

V neděli 3. prosince 2017 proběhne Druhá charitativní noc v Pytloun Grand Hotelu Imperial. Půjde o pokračování netradiční charitativní akce, které se v roce 2015 při znovuotevření hotelu Imperial zúčastnilo 650 dražitelů, kteří dražili v online aukci první noc v celkem 83 pokojích hotelu. V aukci se podařilo vydražit částku 250 tisíc korun, která putovala na dobročinné účely do OS Svítání na podporu hipoterapie a na sbírku pro Kačenku.

Od 1. do 24. listopadu 2017 bude tedy opět možné online na webu http://grand-hotel-imperial.cz/ dražit v aukci pokojů 1 noc v hotelu Imperial (neděle 3. prosince 2017) a celkový výtěžek této aukce bude opět věnován na charitativní účely. Vítězní dražitelé budou pozváni na charitativní party, kde jim budou předány ocenění za dražbu, budou zapsáni na zeď hotelu Imperial jako dárci a vybraná částka bude slavnostně předána vybraným charitativním organizacím.

Pro letošní ročník bude většina vydražené částky věnována Nadaci Taťány Kuchařové Krása pomoci na projekt Doma bez obav na pomoc seniorům, aby mohli žít důstojně doma. Zhruba třetina vybrané částky bude věnována charitativním organizacím a projektům v Libereckém kraji konkrétně občanskému sdružení Svítání na podporu hipoterapie, Hospicu sv. Zdislavy v Liberci a Centru LIRA pro podporu rodiny a dítěte.

„Moc si vážíme toho, že jsme byli osloveni ke spolupráci na tak krásné a originální akci. To, že se pan Pytloun a jeho tým rozhodli podpořit právě seniory, je pro nás také moc hezká zpětná vazba,“ říká Taťána Gregor Brzobohatá.

„Rádi bychom touto netradiční formou pomohli lidem, kteří to potřebují, jako jsou např. senioři s velmi omezenými finančními prostředky nebo dlouhodobě nemocní tak, abychom jim zajistili důstojné stáří. Rádi přispějeme také na výzkum nebo nákup lékařského vybavení vybrané nemocnici, nadaci či jednotlivcům,“ dodává Lukáš Pytloun, ředitel a majitel hotelové sítě Pytloun Hotels.

Mediálními partnery Druhé charitativní noci v Pytloun Grand Hotelu Imperial jsou týdeník Euro a portál Euro.cz, Protisedi.cz a jizerské ticho.

O nadaci Krása pomoci:

Nadace byla založena v roce 2008. Za 9 let rozdělila mezi neziskové organizace pomáhající seniorům téměř 30 mil. korun. V rámci vlastního projektu Doma bez obav pomohli tisícům seniorů, aby mohli žít důstojně doma. Zástupci nadace se pravidelně účastní mezinárodních konferencí a práci prezentovali také na půdě OSN. V malém týmu nadace najdete profesionální sociální pracovníky, kteří se od svých klientů stále učí a kteří budou vždy flexibilně a individuálně pomáhat seniorům tak, jak to jejich situace vyžaduje. Vizí nadace jsou spokojení senioři, kteří vedou kvalitní a důstojný život v domácím prostředí. Nadace zároveň pracuje na tom, aby společnost vnímala seniory s respektem. Posláním nadace je nabízet seniorům a jejich blízkým informace, kontakty a oporu v důležité životní etapě stáří. Cílem je prožít stáří jako pozitivní, plnohodnotné a aktivní období života v prostředí domova.

Hlavní hodnoty nadace Krása pomoci:

–          pozitivní stárnutí
–          důstojný život doma
–          lidskost a důvěra

www.krasapomoci.cz/

Fotoreport z Designblok 2017

Sice bylo letos Výstaviště předčasně uzavřeno, ale obdivovat český design můžeme i online, třeba v tomto fotoreportu. Pod ním najdete odkazy na články, kde se dozvíte, co nového si pro letošní přehlídku připravili designéři i firmy.

Foto: LucyCreativeAgency

Zdroj: Designblok

Více zde.

Koprodukční televizní a filmový projekt představí světu slavnou Češku Elišku Junkovou, nejrychlejší závodnici všech dob

Zapsala se do dějin jako nejrychlejší žena světa. Dodnes ji žádná jiná nepřekonala. Půvabná, jemná a okouzlující a zároveň i emancipovaná, odhodlaná, svéhlavá. Taková byla první dáma motorismu a největší závodnice všech dob Eliška Junková (1900–1994). V návaznosti na 120. výročí narození připomene její příběh koprodukční TV série. Producent Zdeněk Skaunic ze zlínských Filmových ateliérů se rozhodl splnit si svůj dlouhodobý sen a vytvořil kreativní tým, který převádí příběh slavné závodnice do audiovizuální podoby. Scénář píše spisovatel Pavel Kosatík za dramaturgické spolupráce Zuzany Vojtíškové a Pavla Taussiga.

„Chceme ve spolupráci s dalšími koproducenty vytvořit kvalitní televizní sérii (4 x 90 minut), která obstojí v mezinárodní konkurenci a zapíše se do paměti diváků. Tato látka nabízí úžasné možnosti. Příběh Elišky Junkové určovaly láska, vášeň a odhodlání, dramatických a strhujících momentů je zde víc než jinde,“ vysvětluje producent Zdeněk Skaunic. „V dvacátých letech, kdy byla Eliška Junková jako závodnice na vrcholu, se proti jezdcům-romantikům čím dál víc prosazovala profesionální práce továrních týmů. Technický pokrok šel vpřed v prudkých skocích a sekundoval proměnám, jimiž procházela celá meziválečná Evropa. Nejen tedy osobnost Elišky Junkové, ale celé to prostředí a doba jsou fascinující. A pojítkem všeho je láska a vášeň k silným motorům, které na jedné straně přinášejí radost a vzrušení, na druhé smrt.“

Životní příběh Elišky Junkové se odehrával v mnoha zemích Evropy a pojetí TV série tomu odpovídá. Produkce nyní jedná se zahraničními partnery především v Německu, Itálii a Francii, zemích, kde Eliška Junková zanechala nejvýraznější stopu. Počítá se s natáčením i v zahraničí a účastí zahraničních herců. V TV sérii se objeví velké množství dobových automobilů. „Počítáme s jejich zápůjčkami, v některých případech však také s úpravami a výrobou replik dobových automobilů,“ říká Zdeněk Skaunic.

Repliky vozů Bugatti vznikají v dílně dlouholetého sběratele, znalce těchto strojů a partnera projektu Ladislava Samohýla. „Nepůjde o běžné pronájmy historických vozů daného období od majitelů veteránů,“ říká producent. „Jde nám o to, aby třeba v ´našem´ závodě Targa Florio ročník 1928, který byl největším závodem Elišky Junkové, startovaly vozy značek a typů, jaké tehdy na Sicílii skutečně jely.“

„Při psaní scénáře jsem si Elišku Junkovou hodně zamiloval,“ říká autor Pavel Kosatík. „Líbí se mi, jak svým závoděním jako člověk zrála. Na začátku třeštiprdlo, které nemyslí na nic jiného než na to, jak porážet soupeře. Na konci žena, která pochopila, že za všechno, zvlášť za výhry, se platí… Takže to píšu hlavně jako příběh pro ženy. Aby svůj životní koncept mohly případně porovnávat s tím Eliščiným. Příběh rychlých aut, tj. ´příběh pro muže´, je to samozřejmě taky, ale až v druhé řadě.“

Podle Kosatíka atmosféra příběhu připomíná amerického Velkého Gatsbyho ve středoevropském podání. „Všichni žijí naplno ta svá zlatá dvacátá léta. Všichni jsou mladí a krásní. Hospodářskou krizi si nikdo neumí představit, jméno Hitler nikdo nezná. A všichni ti mladí báječní muži a ženy doufají, že to tak bude navždy. Přestože si smrt právě mezi závodníky vybírá mnohem častěji než jinde.“

Kromě studia písemných pramenů se členové týmu rozhodli přiblížit své hrdince i jinak. Vyzkoušeli si jízdu v „její“ bugatce i v dalších historických autech. Vydali se v jejích stopách po trase nejvýznamnějších závodů, kterých se zúčastnila, včetně legendární sicilské Targy Florio. „Uřídit těch 500 kilometrů se 7000 zatáčkami je peklo i v dnešním autě, vybaveném všemi možnými posilovači. Nechápu, jak to dokázala Eliška Junková s tvrdým řízením bugatky a se svýma dívčíma rukama,“ říká scenárista.

Čtyřdílná TV série vypráví o životě a kariéře Elišky Junkové v letech 1920–1938. Zachytí hrdinku jako tu, která si podmanila mužský svět, aniž při tom slevila ze své ženskosti. Do tehdejších závodních prototypů oblékala sukni za všech okolností. O jejích vítězstvích rozhodovala nikoli fyzická síla, ale inteligence, důmyslná taktická a strategická příprava.

Zmíněná televizní série zdaleka není jediným produktem, který tým Zdeňka Skaunice o Elišce Junkové chystá. Na podzim 2020 vstoupí do kin dlouhometrážní dokumentární film, na který naváže mezinárodní putovní výstava přibližující osobnost Elišky Junkové i velké automobilové závody její doby.

Beautiful Woman – FALL IN LOVE

Každá žena chce být krásná, ať už pro sebe, nebo pro někoho jiného. A to i na podzim, který je již v plném proudu a hraje všemi barvami. V rámci dalšího mimoklubového setkání Cosmopolitan Executive Helas Ladies Club, které se uskutečnilo v prostorách kadeřnického salonu Franck Provost v areálu The Park na pražském Chodově, jsme se seznámili s nejnovějšími trendy pro období podzim-zima 2018.

Tým kadeřníků značky Franck Provost nám mimo představení aktuálních hitů v oblasti účesů poradil také s výběrem správného střihu, barvy a vlasové péče. Navíc jsme měli možnost se v rámci příjemně stráveného večera seznámit s aromakosmetikou Decléor a jejími novinkami v pleťovém a tělovém ošetření a s přírodními esenciálními oleji BEWIT.love, ze kterých si můžeme navrhnout svou originální směs.

Do rukou jsme se dostali také Make-up Artistům značky Sephora. Ti nám představili aktuální trendy v líčení pro letošní podzim. A to za použití novinkové řady produktů s názvem Loves Kat Von D.

Celý večer se tradičně nesl v komorním a přátelském duchu, díky čemuž bylo příjemné na okamžik zpomalit a soustředit se jen a jen na sebe

Kde se setkává šmrnc první republiky se světem moderních technologií a energických ženských osobností? Dámský klub Cosmopolitan Executive Helas Ladies Club již 18 let podporuje, inspiruje a sdružuje ženy s aktivním přístupem k životu. Klubová setkání přinášejí vždy odbornou a společenskou část, spojují zábavu a osobní rozvoj – to vše v tom nejpříjemnějším, vstřícném a inspirujícím prostředí. Členky se setkávají se známými osobnostmi českého společenského života, stejně tak s odborníky z nejrůznějších oborů, kteří by mohli všestrannou a aktivní ženu, ať už její věk začíná dvojkou, nebo osmičkou, zaujmout.

www.helas-ladies-club.cz

Celosvětový Týden podnikání opět v ČR, představí mj. jednoho z nejzajímavějších světových podnikatelů dneška a přinese desítku událostí v řadě měst

Již popáté se v týdnu od 13. do 19. 11. uskuteční česká podoba celosvětového projektu na podporu podnikání Global Entrepreneurship Week. Kromě zhruba stovky akcí po celé ČR se v rámci hlavní události Týdne podnikání představí mj. 20letý Chris Kelsey, jehož firma staví v Dubaji první mrakodrap na světě vytištěný na 3D tiskárně. Akce proběhne pod záštitou prezidenta Hospodářské komory ČR Vladimíra Dlouhého, ředitelky Svazu průmyslu a dopravy ČR Dagmar Kuchtové a také Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR.

Jak navýšit firemní zisky? Jak vytvářet úspěšné a efektivní strategie, rychle růst a předběhnout konkurenci? A jaké produkty a služby v tom mohou pomoci? Nejen na tyto otázky budou hledat odpověď řečníci konference Týdne podnikání, hlavní událostí akce, která se uskuteční ve středu 15.11. ve Slovanském domě na Praze 1.

Vystoupí na ní například Chris Kelsey, 20letý zakladatel a šéf startupu Cazza Technologies, který́ staví v Dubaji první mrakodrap na světě vytištěný 3D tiskárnou a je zároveň bývalým CEO úspěšného startupu Appsitude s 60 zaměstnanci a zisky nad 10 milionů USD. Dále Matt Komorowski, výkonný́ ředitel společnosti PayPal pro severní a střední Evropu, zodpovědný́ za růst PayPalu a tvorbu firemní strategie ve více než 30 zemích světa a další.

Představí se i čeští řečníci. Namátkou Václav Muchna, spolumajitel a ředitel Y SOFTu, české firmy, která je na globálním trhu dvojkou v print managementu, udává v technologické rovině ve světovém měřítku směr a trend a disponuje šestnácti pobočkami na pěti kontinentech. Dále Věra Komárová, ředitelka strategie nejúspěšnější české kosmetické společnosti Dermacol obchodující ve více než 60 zemích světa, Michal Záklasník, výkonný́ ředitel společnosti E.ON či investor Jan Zadák, donedávna globální viceprezident Hewlett-Packard Enterprise.

Konferenci bude předcházet Veletrh Týdne podnikání. Na něm představí zástupci soukromého, veřejného i státního sektoru své služby a produkty pro firmy, zájemce o podnikání i student zajímající se o budoucí uplatnění. Prezentovat se budou například zástupci bankovního či vzdělávacího sektoru, přední hráči na marketingovém poli nebo také dynamické IT firmy.

Akce nabídne i Franchising veletrh, určený zájemcům o podnikání pod zavedenou značkou, a také Master franchisovou konferenci, určenou pro zájemce o franchisové podnikání a nákup master franchisových licencí a výhradního zastoupení prezentovaných systémů pro ČR a SR. V rámci Veletrhu Týden podnikání budou probíhat i odborné semináře. Organizovat je budou CzechInvest, CS Legal, Direct People, Českomoravská záruční a rozvojová banka a eNovation. Vstupenky na veletrh s konferencí lze zajistit na webu Týdne podnikání.

Po celý týden bude také probíhat až 100 doprovodných událostí. Jejich účastníci například dostanou návod, jak rozběhnout, popř. zabít, svůj nápad. Naučí se, jak správně stanovovat správné cíle, jak rozjet vlastní byznys nebo zjistí, jak v podnikání funguje intuice. V rámci oblíbené Fuckup Night si budou moci poslechnout příběhy známých osobností o tom, co se jim dvakrát nepovedlo. CS Legal nabídne seminář Akvizice jako nástroj růstu, další události připravují coworkingová centra jako třeba Impact Hub, Opero, K10 a další. Zájemci budou moci dále absolvovat semináře na téma čínských investic v ČR, problematiky firemních sociálních sítí, řízení projektů v prostředí Průmyslu 4.0 atd. Seznam všech doprovodných událostí je k dispozici na webu Týdne podnikání.

Patrony Týdne podnikání 2017 jsou Zbyněk Frolík, zakladatel a CEO Linet Group SE, Oliver Dlouhý́, zakladatel a CEO startupu Kiwi, Taťána le Moigne, Country director Google Czech Republic & Slovakia, Michal Vojta a Jakub Hon, spoluzakladatelé SalesDock, Tomáš Rutrle, generální ředitel společnosti Komix a Jiří Pavlíček, CEO a jednatel společnosti eNovation.

Hlavním partnerem je Appmine, zlatým partnerem Komix a eNovation, stříbrnými partnery jsou ČSOB, KB, E.ON, Zastoupení Evropské komise v ČR, Amway, Direct People, Česká pošta, iClima, CS Legal, Ayming, Salesdock, ČAS, Franchising a Gopas.

O Týdnu podnikání

Týden podnikání, který́ se bude konat od 13. do 19. listopadu 2017, je součástí největší celosvětové události na podporu podnikání Global Entrepreneurship Week. Podporuje ji řada významných osobností jako Barack Obama, princ Charles nebo sir Richard Branson. V roce 2016 se do ní zapojilo více než 8 000 000 účastníků ve 160 zemích světa. Hostitelskou organizací je pro Českou republiku European Leadership & Academic Institute (ELAI). V roce 2017 se bude Týden podnikání v České republice konat již popáté. V minulém roce proběhlo rekordních 135 událostí, které navštívilo více než 7000 účastníků. Letos se můžete těšit opět až na 100 událostí po celé České republice. Hlavní událost Týdne podnikání se uskuteční 15. listopadu ve Slovanském dome v Praze. Záštitu nad Týdnem podnikání 2017 oficiálně přijali: Svaz průmyslu a dopravy České republiky, Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR.

O ELAI

European Leadership & Academic Institute (ELAI) vznikl v roce 2010 s cílem kultivovat rozvoj talentů v ČR. A to jak pomocí vzdělávacích aktivit pod vedením výjimečných osobností, tak organizováním celorepublikových událostí na podporu inovací, podnikání a startupů. Vytváříme platformu, kde neexistují mantinely pro nové nápady, myšlenky či spolupráci. Pořádáme českou podobu celosvětové události Týden podnikání, dále Týden inovací.

Designblok 2017 je za dveřmi!

Designblok, Prague International Design Festival je největší výběrová přehlídka designu a módy ve střední Evropě. Historie festivalu sahá do roku 1999, kdy jej založila Jana Zielinski a Jiří Macek, ředitelé pořádající agentury Profil Media. Designblok tradičně uvádí tvorbu designérů a výrobců z celé Evropy, představuje novinky prestižních značek i prototypy mladých designérů a designérských studií.

Pražského týdne designu se každoročně účastní přes 200 vystavovatelů v hlavním prostoru Designbloku, který tvoří Superstudio, Openstudio a Art House. Kromě centrálního prostoru se během Designbloku otevírá celá řada galerií, showroomů a pop-up shopů po celé Praze, které připravují speciální program pro návštěvníky. Designblok každoročně přiláká více než 50 000 návštěvníků všech věkových skupin z České republiky i zahraničí.

Hlavním výstavním domem Designbloku je Výstaviště Praha Holešovice.  V rámci areálu Výstaviště se otevírají čtyři specializované prostory. Openstudio – prostor pro designéry, školní ateliéry a studenty, Superstudio – prostor pro výrobce, Designérie – centrální hala s instalací českých tvůrců a Art house – prostor pro sběratelský design. Další instalace jsou umístěny na venkovní ploše Výstaviště. Celková výstavní plocha Designbloku je cca 14000 m2.

Do Designbloku se zapojuje také celá řada galerií, výstavních prostor a showroomů po celé Praze a otevírají se speciální instalace ve městě.

Openstudio

Průmyslový palác, levé křídlo, Výstaviště Praha Holešovice, Praha 7

Openstudio, kreativní laboratoř současného designu, je určeno pro výstavy designérů, studií, školních ateliérů a studentů. Primárně se jedná o výstavy prototypů a malosériové výroby bez komerčního výrobce. V Openstudiu se prezentuje zhruba dvě stě českých a zahraničních tvůrců. Součástí Openstudia je i výstava Designblok Diploma Selection, výběrová přehlídka nejlepších evropských diplomových prací. Prostor zde má i další podpůrný program Designbloku – Designblok Talent Display vystavující české studenty v kurátorské selekci. Součástí Openstudia je i přednášková platforma Reflex Stage, kde se každý den konají přednášky, workshopy a prezentace designérů.  V Openstudiu se prezentují produktoví designéři, módní návrháři, designéři šperku, grafičtí designéři a ilustrátoři. Většinu produktů je možné si na místě zakoupit za speciální designblokové ceny.

Superstudio

Průmyslový palác, pravé křídlo, Výstaviště Praha Holešovice, Praha 7

Superstudio Designbloku představuje novinky českých a světových výrobců, prezentujících produkty vzniklé ze spolupráce se špičkovými designéry. Představují se zde všechny oblasti designu, především však nábytek, svítidla a bytové doplňky. V Superstudiu se prezentuje vždy více než 70 vybraných výrobců.

Designérie

Průmyslový palác, střední hala, Výstaviště Praha Holešovice, Praha 7

Krajina zážitků nazvaná Designérie je ústředním prostorem Desingbloku. Designérie vzniká na dané téma Designbloku a je vytvářena českými designéry a architekty. Návštěvníkům nabízí interaktivní instalace, její součástí je i Garden Stage, kde se odehrávají módní přehlídky Designbloku a každý den další doprovodný program.

Art House

Lapidárium, Výstaviště Praha Holešovice, Praha 7

Prostor Art House je určen pro výstavy sběratelského designu. V kurátorském výběru se zde představují čeští i zahraniční designéři a umělci, někteří sólově, jiní ve spolupráci se galerií. Součástí Art House je i výstava uměleckého designu k ústřednímu tématu Designbloku.

Město

Galerie, pop-up shopy a showroomy v Praze

Designbloku se tradičně účastní desítky galerií, výstavních prostor a showroomů po celé Praze, které připravují pro návštěvníky po dobu Designbloku program a speciální akce. Výstavy ve svém vlastním prostoru nabízejí módní značky, pop-up shopy, šperkaři, nově otevřené showroomy s nábytkem, ale také pražské umělecké školy, které vystavují ve svém prostoru práce absolventů a studentů. Účastní se i muzea, která design vystavují a sbírají. Všechny účastníky najdete na Mapě.

Pražské ulice zaplní také venkovní instalace v podání českých designérů. Exteriérové objekty navržené předními českými designéry a architekty speciálně pro Designblok najdete na Václavském náměstí nebo Na Příkopech.

Více informací o Designbloku naleznete zde.

Děláte, co vás baví? Dosáhnete úspěchu!

Podzimní setkání Cosmopolitan Executive Helas Ladies Clubu v Klášteře minoritů sv. Jakuba se neslo v duchu myšlenky  „Dělat to po svém“.  Dělat to po svém je bytostně vlastní hostům, kteří přijali naše pozvání. Nebýt toho, že se v minulosti rozhodli dělat věci po svém, nebyli by dnes tam, kde jsou, nedosáhli by úspěchů, na které mohou být právem pyšní.

Prvním hostem byla majitelka společnosti Terezia Company Terézia Svátová a její syn Zdeněk Sváta. Paní Svátová se s námi podělila o to, jak těžké bylo před více než 20 lety rozjet v tehdejším Československu byznys v oblasti zdravé výživy. „Nedlouho po Sametové revoluci jsem se rozhodla odejít z Ministerstva zahraničního obchodu a pustit se do podnikání. U toho jsem využila své jazykové znalosti. Založila jsem tedy firmu a začala exportovat zboží z Československa do Jugoslávie. Vše šlo docela dobře do té doby, než v roce 1992 vypukla v Jugoslávii válka,“ vzpomíná Terézia Svátová s tím, že na základě toho se rozhodla začít vyvíjet vlastní produkty, díky čemuž na tuzemský trh uvedla mimo jiné i hlívu ústřičnou, jejíž léčivé účinky jsou dnes již všeobecně známé. Její syn, Zdeněk Sváta, který se do rodinného byznysu zapojil po studiích na vysoké škole, nás zase seznámil s loni nově otevřenou fabrikou, díky níž jsou schopni ročně vyrobit a poslat do prodeje zhruba 5 milionů balení doplňků stravy s hlívou ústřičnou. A to není jediný produkt, za kterým společnost Terezia Company stojí.

Dalším hostem, který mezi nás zavítal, byl podnikatel Tomáš Lichtenberg, majitel společnosti Giftisimo. Ta působí v oblasti, která je v České republice zatím ještě v plenkách. „Chceme, aby si lidé u nás dávali více dárků, a chceme je pěkně zabalit. Ze zkušenosti víme, že když je dárek krásně a originálně zabalený, získává další rozměr,“ vysvětluje Tomáše Lichtenberg, který byl donedávna také spolumajitelem sítě Fruitisimo. Dnes se však jeho pozornost zaměřuje výhradně na Gisftisimo, které má u nás a na Slovensku celkem 8 poboček, jejichž počet se v předvánoční době zvyšuje až na 30. A má s ním opravdu smělé plány. „Naším cílem pro blízkou budoucnost je překlopit naši službu do e-commerce. I proto jsme spustili e-shop a začali spolupracovat se zásadními hráči na českém e-commerce trhu,“ prozrazuje Lichtenberg.

Když se řekne Stanislav Motl, první, co řadě z nás vytane na mysli, jsou STOPY, FAKTA, TAJEMSTVÍ. A právě tento známý a uznávaný český novinář byl hlavním hostem našeho večera. Ve velmi zajímavé diskuzi jsme se dozvěděli nejen, jak vzpomíná na svou slavnou reportáž o jihlavském podzemí, která letos „slaví“ stejně jako Agentura Helas 20 let. Prozradil nám také, čím si získal důvěru slavné české herečky Lídy Baarové, o které natočil tři filmy a napsal dvě knihy. „Tehdy, při našem prvním rozhovoru, který trval asi čtyři hodiny, jsem měl nesmírnou chuť se Lídy Baarové zeptat, jak je možné, že tak krásná žena mohla podlehnout takovému stvoření, jakým byl jeden z nejvyšších představitelů nacistického Německa Joseph Goebbels. Tehdy mi má empatie, kterou mám v sobě, řekla, ať to nedělám, že to není vhodné. A po půl roce jsem zjistil, že mé rozhodnutí bylo správné. Tehdy mi totiž Lída Baarová řekla: ´Víte, čím jste mě zaujal? Všichni novináři, kteří za mnou z celého světa jezdí, se ptají na Goebbelse. Vy jste byl jediný, kdo se nezeptal´. Myslím si, že díky tomu se mezi námi postupem vyvinul důvěrný vztah,“ říká Stanislav Motl, který je jako jediný Čech nositelem novinářského Oscara, kterého se mu navíc podařilo jako jedinému člověku na světě obhájit. Cenu, kterou uděluje 40člená porota, získal zejména díky stylu práce a pátrání, které při zpracovávání svých témat používá. Vždyť to byl on, kdo mimo jiné objevil po několika desítkách let pátrání letadlo francouzského spisovatele Antoine Saint-Exupéryho.

V závěru večera vystoupil Martin Vodička, ředitel prodeje a marketingu Autosalonů Kopecký, který nám přivezl ukázat novinku v nabídce autosalonu, vůz Peugeot 5008. Zároveň zhodnotil zájem ze strany českých zákazníků o kampaň „7 dní Peugeot“.

Co by to bylo za setkání Cosmopolitan Executive Helas Ladies Club, kdybychom prostřednictvím tomboly, nepřispěli na dobrou věc. Výtěžek tentokrát putoval na podporu neziskové organizace Domov sv. Josefa, pomáhající nemocným s roztroušenou sklerózou vést spokojený a smysluplný život. Organizaci nám osobně přišli představit Milada Macháčková a Michal Klemm.

V rámci našeho setkání Cosmopolitan Executive Helas Ladies Club se představila i řada našich partnerů. Seznámit jsme se mohli s aktuální kampaní České pojišťovny s názvem „Vyzrajte na záškodníky“. U stánku značky Bewit.love jsme získali informace o jejích produktech a aromaterapii. Ochutnat jsme mohli nabídku značek JAPŮ a KetoDiet. Pohoštění zajistili Prague Catering, CIPA a společnost Aqua Angels. O technické zajištění akce se postarala agentura CEZAA.

Kde se setkává šmrnc první republiky se světem moderních technologií a energických ženských osobností? Dámský klub Cosmopolitan Executive Helas Ladies Club již 18 let podporuje, inspiruje a sdružuje ženy s aktivním přístupem k životu. Klubová setkání přinášejí vždy odbornou a společenskou část, spojují zábavu a osobní rozvoj – to vše v tom nejpříjemnějším, vstřícném a inspirujícím prostředí. Členky se setkávají se známými osobnostmi českého společenského života, stejně tak s profesionály z nejrůznějších oborů, kteří by mohli zaujmout všestrannou a aktivní ženu, ať už její věk začíná dvojkou nebo osmičkou.

www.helas-ladies-club.cz

Vladimír Kopecký: Stále se snažím dobrat něčeho nového

„Neměl bych toho už ve svém věku moc dělat, ale jsem tak vytížený jako nikdy v životě,“ říká český malíř, grafik a sklářský výtvarník, do roku 2008 vedoucí Ateliéru skla na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Setkáváme se v jeho bytě v Holešovicích. „Je to skvělá čtvrť, všude jste za pár minut, ale není tu tlak jako v centru,“ začíná neformálně rozhovor.

Letos máte spoustu výstav, teď skončila výstava v Litoměřicích, ve vašem rodišti Svojanově, probíhá výstava v Moravském Krumlově, začíná výstava v Galerii Kuzebauch a společná výstava v Tančícím domě. Jaké to je?

Jsem z toho zelenej.

Máte trochu netradičně tři ateliéry, na Vinohradech, v Tuklatech a v Semtěši u Žlutic u Karlových Varů. Kde nejvíc pracujete?

V Semtěši, to je stodola, je klid a veliký prostor. Tam mám taky největší zásoby barev, šílené množství. Kdysi jsem dělal na světovou výstavu do Sevilly, jedenáct metrů dlouhou, metr sedmdesát širokou a dvě stě osmdesát centimetrů vysokou věc. Nevěděl jsem, kolik barev budu potřebovat, tak jsem jich nakoupil hodně. Rád dělám se žlutou, té jsem dokoupil nejvíc. Objednával jsem to u firmy Schminke, což je kvalitní německá firma na barvy. Ti volali české zprostředkující firmě a říkali: Ten pán, co chce žlutou, s tím máme problém, to je naše celoměsíční produkce. Představte si, obrovská firma, která vyváží do celého světa, a já okupoval měsíc jejich produkce v jedné barvě. Ale dodali mi to, v pětikilových kýblech. Mám vůbec velké zásoby materiálů. V mládí jsem si koupil čtvrtku papíru a chtěl něco kreslit, ale najednou se bál, abych nezkazil papír. Tak jsem si pořídil sto papírů najednou, a už jsem se nebál. Pořád se bojím, že někde založím tužku, tak jich mám radši deset. A ze všeho je skladiště. Jsem známý bordelář, všude spousta krámů.

Existuje vaše vlastní dílo z dřívějších dob, které vás zneklidňuje, ke kterému se vracíte v myšlenkách?

Kdysi jsem měl období, kdy jsem maloval na lino, ale to už je dávno uzavřené, tak na to už nemyslím. Teď jsem v létě udělal hodně obrazů, tak myslím na ně. Myslím na to, co dělám. Je, ale i pravda, že někdy domaluji, či přemaluji některý ze svých obrazů, bez ohledu na to, jak je starý. Mám štěstí, že v Mánesově ulici, kde mám ateliér, je také tiskařská firma, oni mi tisknou věci na plátno. Někdy vezmu detail svého obrazu, nechám ho vyfotografovat a vyberu si formát, na jaký mi to natisknou, a pak přes to maluju. Originální výřez je třeba jen deset na deset centimetrů a já ho zvětším na plátno jeden krát dva metry.

Mezi lety 1965 až 1967 jste se začal soustředit na malířství a našel své klíčové malířské kódy. Tato etapa kulminovala v samostatnou výstavu v pražské Galerii Václava Špály.

V roce dvaašedesát jsem dostal ateliér. Tenkrát se přidělovaly, muselo to být se svolením svazu výtvarníků. Dostal jsem ho v Mánesově ulici na Vinohradech, pravý, se střešními okny. Do té doby jsem trpěl, že nemám kde dělat. Potřebuju větší prostor. Běžné ateliéry byly v té době velké jako pokoj v paneláku, to nebylo pro mě. Chalupecký, když o mně tehdy psal, to nazval veliký prázdný ateliér. Na tehdejší poměry to bylo opravdu veliké. Byl jsem šťastný, že ho mám.

Více na: http://www.czechdesign.cz/temata-a-rubriky/vladimir-kopecky-stale-se-snazim-dobrat-neceho-noveho

Martin Vychopeň

 

“Advokátem se zkrátka člověk nerodí, ale musí se jím stát”

 

JUDr. Martin Vychopeň, předseda ČAK

JUDr. Martin Vychopeň je předsedou ČAK od roku 2009, předtím vykonával šest let funkci místopředsedy. Je členem delegace ČAK v Evropské radě advokátních komor (CCBE – Conseil des barreauxeuropéens) a také zkušebním komisařem ČAK. Praxi vykonává v Benešově, je partnerem advokátní kanceláře Camrda, Premus, Vychopeň, Vachoušek, Zeman a partneři, sdružení advokátů.

Právnické vzdělání získal na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.  Na UK působí jako člen vědecké rady a externí vyučující občanského práva. JUDr. Vychopeň byl shodou okolností vůbec prvním koncipientem, kterého Česká advokátní komora po svém vzniku zapsala v roce 1990 podle nového Zákona o advokacii na seznam advokátních koncipientů. Pro zajímavost: v ČR je zhruba 12 000 advokátů, v celé EU 1 000 000.

Pane předsedo, jak hodnotíte současnou ČAK, její poslání a vývoj?

Česká advokátní komora je profesní organizace zřízená zákonem a má dvojí roli. Jednak realizuje samosprávu advokacie a zajišťuje její samostatnost a nezávislost, druhak vykonává pravomoci na úseku státní správy, zejména pravomoc matriční, kontrolní a kárnou. Hlavním posláním ČAK je zaručit nezávislost advokátů na státní moci, protože nezávislost a svoboda advokáta je nezbytným předpokladem pro spravedlivý proces. Často se také říká, že advokáti jsou širší součástí justice.

Česká advokátní komora zaznamenala v posledních letech v několika směrech velmi bouřlivý vývoj. Významně vzrostl počet advokátů i advokátních koncipientů – k dnešnímu dni je zapsáno přes 12 tisíc advokátů a 3,5 tisíce koncipientů. Jiným směrem bouřlivého vývoje je stále se rozšiřující elektronizace lidské komunikace i justice samotné. Nicméně bez ohledu na uvedené zůstává poslání advokacie stále stejné. Poskytovat kvalitní právní služby pro klienty, v nezávislém postavení na státu.

Na tomto místě je vhodné dodat, že samosprávnost a nezávislost znamená i ekonomickou samosprávu a nezávislost, naše činnost tedy není financována ze státních zdrojů, ale z peněz advokátů samotných.

A jak se podle Vás vyvíjí advokacie jako profese?  Jeden z významných českých advokátů si posteskl, že se z advokacie stává čím dál tím více komodita.

Postesk mého kolegy vyplývá zřejmě z toho, že někteří advokáti ve své práci vidí pouze zdroj příjmů. Advokacie ale není jen povolání, je to svého druhu poslání. Nesmíme totiž zapomínat na to, že advokacie není živností v běžném slova smyslu. Advokát pracuje s klienty, s lidmi v problémech, v komplikovaném postavení nebo životní situaci a na řešení jejich problémů musí používat především právo, které nepochybně není běžnou obchodní komoditou. Na činnost advokáta nelze suše aplikovat pouze ekonomická pravidla o zisku a majetkovém prospěchu. Součástí práce advokáta jsou například i činnosti, které se běžně označují jako probono (právní pomoc chudým a potřebným). Pokud advokát ve své činnosti zcela upřednostní pouze ziskovou stránku věci, tak to obvykle nebývá dobrý advokát.

Vy sám jste prohlásil, že „advokátem se zkrátka člověk nerodí, ale musí se jím stát. Obvykle je to svobodné rozhodnutí ke svobodnému povolání.”  Pojem svobodné povolání podle Vás znamená plnou odpovědnost za to, co uděláte, znamená, že se musíte postarat od kanceláře přes pojištění odpovědnosti úplně o všechno.
Já sama jsem se setkala s advokacií jako službou klientovi se vším všudy.  Co o advokátech veřejnost neví? Jakým předsudkům stále čelíte?

Asi nejrozšířenějším omylem laické veřejnosti je to, že advokáti za své klienty rozhodují. Jak a kdy jakou žalobu podají, co bude jejím předmětem, zda budou podávat odvolání a podobně. To je hrubý omyl. Advokáti se nemohou za své klienty rozhodovat. Základním pravidlem výkonu advokacie je to, že advokát se musí především řídit pokyny klienta a při výkonu advokacie je povinen důsledně dodržovat právní řád a využívat všech možností, které právní řád klientovi v jeho postavení poskytuje.

Klientská veřejnost si obvykle advokáty ztotožňuje s jejich klienty. Zejména obhájci ve věcech trestních se potýkají s tím, že pokud hájí ve velmi složitých, závažných, či mediálně sledovanýchpřípadech, pak bývající kladeni na roveň klientům. Toto vnímání je velmi těžké změnit. Pokud školím koncipienty, nebo přednáším laické veřejnosti, vždycky uvádím, že je zapotřebí dívat se na problém následovně. Všichni jsme si rovni – to je ostatně pravidlo zakotvené ústavně. Pokud jsme si všichni rovni, máme každý nárok na právní pomoc. Právní pomoc a právní služby by měli poskytovat pouze právní profesionálové a těmito právními profesionály jsou především advokáti. I když každé srovnání kulhá, uvedu jedno pro názornost a lepší pochopení. I vrahové mají nárok na lékařskou pomoc a lékaře s nimi nikdo neztotožňuje. Tak mají vrahové nárok i na pomoc právní. Někdy je to těžké pochopit a některé obhajoby či zastupování je velmi náročné i pro advokáta samotného.

Působíte rovněž jako zkušební komisař ČAK. Jak hodnotíte novou generaci advokátů?

Nechtěl bych paušálně hodnotit novou generaci advokátů, myslím, že každá paušalizace je chybná. Snažím se vyvarovat generačního poučování v tom smyslu, že jsou mladí advokáti nezkušení a ničemu nerozumí a že jsou zhoubou pro advokacii.

Jako vždy a všude a v každém povolání záleží na osobních a profesních kvalitách jednotlivého advokáta, a to bez ohledu na jeho věk. Jako každý mladý člověk, který vstupuje do aktivního života, je i mladým advokátům vlastní menší míra pokory k lidským osudům i k sobě samému, ale to je záležitost, která souvisí s vývojem každé lidské osobnosti a pro mladé advokáty není nijak odlišná.

Hodně se mluví i o mediaci, jaké jsou další trendy v advokacii?

Pokud jde o mediaci, pak pro nějaké komplexnější hodnocení mediace je zatím příliš brzy. Navíc já nejsem správnou osobou pro mediaci, protože v mediacích nezastupuji a sám mediátorem nejsem.

Jaké jsou další trendy v advokacii, mohu jen hádat. Určitě významným trendem je stále šířeji se rozmáhající on-line poskytování právních služeb. ČAK se mu snaží vycházet vstříc tím, že v současné době budujeme nový IT systém, který by měl umožnit vykonávat advokátům advokacii prostřednictvím webového portálu a tak dále. I když advokátní komora je zejména mladšími advokáty hodnocena v této oblasti nepříznivě, stanovisko řady advokátů je naopak velmi konzervativní, protože i on-line poskytování právních služeb s sebou může nést a také nese velmi závažné problémy například v případech střetu zájmů, identifikace klientů, pohybu finančních prostředků a podobně.

V jednom rozhovoru jste poznamenal, že Česká justice trpí uzavřeností jednotlivých právnických profesí. Na západ od nás je běžné, že právník začíná v advokacii, případně u notářů, a pak se stává soudcem. Naopak soudci po určité době přecházejí do advokacie. U nás se hlavně soudcovský a notářský stav hodně uzavírá vůči změnám. Lze očekávat nějakou změnu?  A který model z okolních zemí považujete za optimální?

Náš systém uzavřeností jednotlivých právnických profesí trpí, i když v poslední době se objevují první vlaštovky naznačující, že by snad mohlo dojít ke změnám. Upřímně řečeno ale žádnou zásadní změnu, pokud jde o propustnost justičních profesí, neočekávám.

Při pohledu na okolní země je těžko říct, který model lze považovat za optimální. I ony, stejně jako my, si s sebou nesou historickou tradici konstrukce justice z dob Rakouska-Uherska. Zvlášť komplikovaná situace je v současné době v Polsku a v Maďarsku. Myslím, že ideální varianta či ideální řešení neexistuje, spíš bych se přikláněl k tomu využívat v jiných zemích osvědčené způsoby řešení a aplikovat je na české poměry.

Slovo závěrem…

Za svou více než sedmadvacetiletou praxi jsem zažil ještě bouřlivý nástup faxů (které dnes už vlastně nikdo nepoužívá) mobilních telefonů, počítačů, internetu. Překotně se vyvíjí nejen advokacie, ale celá společnost. Avšak pokud jde o advokacii, pak bez ohledu na to, kudy jde vývoj, advokacie musí zachovávat, udržovat a bojovat za to, aby byla svobodná, nezávislá a samosprávná. Bez toho není a nebude spravedlnosti.

 

By Linda Štucbartová

Radek Dohnal

 

„Nejnáročnější zákazníci nás posouvají kupředu“

 

Ing. Radek Dohnal, Generální ředitel, TOP HOTELu Praha

TOP HOTEL Praha má několik „nej“. Je největším kongresovým hotelem nejen v Praze, ale v celém regionu Evropy. Disponuje kongresovou kapacitou až 5000 míst, nabízí 5 kongresových sálů , 16 salónků a 810 hotelových pokojů. Najdete tu hned pět restaurací. Kromě kongresových služeb, široké nabídky relaxačních a wellness služeb, sportovního vyžití v bazénu, na tenise či na bowlingu. Pyšní se také unikátní Japonskou zahradou se zpívající fontánou, která je jedinečným místem pro konání zahradních slavností s grilováním až pro 800 osob.

Hotel se pravidelně umísťuje na čelních místech v anketě Českých 100 nejlepších a prestižní ocenění Nejlepší regionální kongresový hotel a Nejlepší regionální čtyřhvězdičkový hotel roku 2017. Tato ocenění se daří získat kontinuálně od roku 2013.

Generální ředitel TOP HOTELu Praha, Radek Dohnal popisuje, jak TOP HOTEL Praha díky své rozloze dokázal uspořádat kongres dvěma stranám z opačného politického spektra v tom samém termínu, aniž by se navzájem potkaly. Nezasvěceným to může připadat jako nadsázka. Sama jsem v TOP HOTELu Praha pobývala v rámci romantického víkendu na svátek svatého Valentýna a shodou okolností v té době probíhala soutěž Česká Miss. S manželem jsme o akci vůbec nevěděli, o dění v hotelu jsme se začali zajímat až poté, co jsme cestou z romantické večeře při svíčkách náhodně ve výtahu potkali Ivanu Trumpovou.

S Radkem Dohnalem jsem se setkala v jeho pracovně, která byla vyzdobená překrásnými obrazy. Hotel mimo jiné slouží také jako galerie. Při našem rozhovoru jsem ocenila touhu a elán pana ředitele neustále něco zlepšovat, smysl pro humor a v neposlední řadě i zajímavé historky ze světa gastronomie a pohostinství.

Pane řediteli, řízení TOP HOTELu Praha jste převzal v roce 2010. Váš otec dlouhá léta sám tento hotel vedl. Vaše kariérní cesta tedy byla jasně daná. Na druhou stranu, problematika nástupnictví v rodinných firmách je poměrně složitá. Co myslíte, byla Vaše kariérní cesta jednodušší nebo složitější?

Máte pravdu, vzhledem k tomu, že můj otec vedl tento hotel 12 let, i já jsem svou budoucnost plánoval v tomto hotelu, jako pokračovatel rodinné tradice. To může vypadat jako relativně jednoduchá cesta. Na druhou stranu pokračování v takto skvěle zavedeném hotelu a v rodinné tradici může být docela náročné. Zkušenosti otce, na které mohu navázat, jsou výhodou. Já sám potom přicházím s inovativními nápady a pak přichází nevyhnutelný střet. Je to ovšem střet idejí, nikoliv osobností a já jsem rád, že se nám zatím vždy podařilo nalézt optimální řešení. Jde nám především o rozvoj hotelu, otec i já chápeme, že nelze ustrnout na místě. Občas ustoupí i otec, ale je to složitější (smích).

TOP HOTEL Praha je v mnoha směrech unikátní. Nejen svou velikostí, nejširší nabídkou služeb, výhodnou polohou. Náročným hostům, kteří mají rádi dobrodružství a nevšední zážitky, umožňujete využití hotelové přistávací plochy vhodné pro helikoptéru i horkovzdušný balón. Jste známí i akcemi, které pořádáte a v neposlední řadě i oceněními, která jste získali. Jak se Vám daří přicházet s nápady a inovovat hotel, který je už takto zaběhlý?

Já nemám pocit, že by hotel byl dobudovaný. Je tu stále ještě dost volného prostoru a mnoho věcí se musí inovovat. Uvedu příklad na kongresové turistice. Nabízíme zákazníkům lepší vybavení technikou a technologiemi, například audiovizuální technikou. S nadsázkou říkám, že klasickou promítačkou na kliku bychom asi dnes nikoho nenadchli. Zároveň musíme pečovat o stávající prostory tak, aby byly stále unikátní pro zážitkové akce našich klientů. Nedávno jsme měli Japonskou zahradu plnou aut. Představte si moment, kdy auta byla doslova rozházená po zahradě. Terénní auta byla zaparkovaná ve svahu, sportovní kabriolety byly umístěné v horní části zahrady, luxusní sedany naopak zabraly dolní část zahrady. Zákazník a jeho hosté tak získali unikátní zážitek.

Již jsem zmínila, že jste získali mnohá ocenění. TOP HOTEL Praha zaměstnává 180 lidí. Stojí za Vámi celý tým. Na které zaměstnance jste nejpyšnější?

Jsem velmi pyšný na naši kuchyni. Z vlastní zkušenosti vím, že dobré jídlo na různých typech akcí je alfou a omegou a zároveň to, co si dotyčný nejvíce zapamatuje. Díky naší kuchyni se účastníme i akcí v zahraničí, poskytujeme catering zastupitelským úřadům v České republice, ale i v zahraničí. Jsem potěšen, když cizím diplomatům chutná, protože mají opravdu vybrané a náročné jazýčky. Oblibují si zejména naše mini dezerty. Od českých velvyslanců potom jako zpětnou vazbu slýcháme, že s ohledem na vydařený catering máme příští rok počítat s větším počtem hostů. Podobně je tomu i u cateringu, který pořádáme na Pražském hradě. Naše jídla chutnají i Čechům, vnímáme, že jsou v jídle trochu konzervativnější a my tolik neexperimentujeme a dokážeme se na jejich chutě lépe naladit. Už jsem mluvil o neustálém vylepšování prostor a podobné je to i u týmu. Rád vítám ve svém týmu lidi s novými, neotřelými nápady. I tým jako takový se musí posouvat kupředu.

Současná situace na trhu práce je pro zaměstnavatele náročná. Jak se Vám daří lákat nové posily?

Nábor obsluhujícího personálu je v letní sezóně skutečně náročný. Naopak s obchodníky to tak složité není. A na rozdíl od konkurence, my nehledáme kuchaře. Jak jsem zmiňoval, tým v kuchyni je velmi seniorní a stabilní. Kuchaři u nás pracují i více než dvacet let. Gastronomickým vlnám a výstřelkům se vyhýbáme, my víme, že naši zákazníci preferují jistotu a stálou kvalitu. Co se týče ostatních pozic, je jasné, že některé se mění po dvou letech, například u recepčních, některé po pěti letech, v případě obchodníků. Po pěti letech je i pro ně dobré, když půjdou načerpat zkušenosti jinam.

Trend Společensky odpovědné firmy nejen hlásáte, ale i žijete. Dlouhodobě podporujete charitativní projekty, například Miss and Mister Deaf World. Této soutěži jste poskytli podporu v hodnotě více než 120 milionů Kč. Který projekt je Vám nejbližší? Je nějaká akce, kterou byste pořádat chtěli?

Asi Vás nepřekvapím odpovědí, že se mi líbí pěkné ženy. Soutěž Miss neslyšících je opravdu velmi unikátní akcí. Češi na tuto krásnou akci moc neslyší (smích). Panuje předsudek, že s děvčaty se nedomluví, sportovci a politici tedy tuto akci opomíjejí. Pro mne je pokaždé zážitkem vidět, jak neslyšící dokážou tancovat na hudbu, kterou neslyší, ale vlastně cítí a prožívají jinak. Víte, já jsem duší obchodník a každá akce je pro mne zajímavá. Jinak mám pocit, že kromě výstavy letadel už jsme měli akce a výstavy nejrůznějšího typu. Pro letadla prostě dostatek prostoru nemáme. (smích) Vystavovali jsme auta, kongresovou techniku, boty i šperky. Na kongresy se sjeli lékaři, atomoví vědci, realitní makléři i zástupci politické strany. Možná Svaz švadlen tu nebyl. Ale nevím, zda se vlastně pravidelně schází. (smích).

Žádná další neotřelá, ojedinělá akce mne nenapadá. Zažili jsme i svatbu reverenda Moona. Ve světě se jedná o masové svatby, u nás se jednalo pouze o 30 párů, které vstoupily do manželství. Při pořádání této akce jsme měli trochu strach. V Japonsku v té době stoupenci sekt páchali hromadné sebevraždy a najednou u nás chtěl někdo z Koreje udělat hromadnou svatbu. Víte, co se říká v marketingu? Špatná pověst, také pověst. Samozřejmě s nadsázkou. Akce proběhla bez problémů. A jsem rád, že jsme hostili i dalajlámu. Osobně mne velmi těší, že se u nás setkávají zajímaví lidé a osobnosti. To je jeden z důvodů, proč mám práci v TOP HOTELu Praha rád.

V hotelu máte 5 restaurací, jedna z nich nabízí možnost vychutnat večeři u krbu a zároveň se kochat výhledem na Prahu. Jaké kuchyni dáváte přednost?

Já mám rád českou kuchyni, hlavně tu nezdravou. Není nad tradiční českou pečenou kachnu se zelím a knedlíky. Rád si vychutnám i thajskou, indickou nebo japonskou kuchyni. Když cestuji, vždy ochutnávám jiné kuchyně. Snažím se, aby na mně nebyla láska k jídlu příliš poznat. V hotelu máme dva kuchaře přímo z Indie. Indové, kteří cestují, ochutnají kuchyni dané země, ale velmi brzy se jim zasteskne po jejich vlastní kuchyni. A zároveň poznají, zda vaří opravdu Ind, nebo zda se jedná o Čecha, který se naučil vařit indickou kuchyni. Našim klientům se snažíme vyjít vstříc.

V hotelu máte i wellness a relax pro znavené turisty. Ideální podmínky pro ranní cvičení nabízí i Japonská zahrada. Jak relaxujete Vy, když zrovna něco neinovujete?

Snažím se obklopit lidmi, kterým důvěřuji a pak lze stíhat mnohé. Dobrý tým je základ. Hraji golf, ale zatím mi to moc nejde. Další mou vášní jsou auta. A samozřejmě rád cestuji, což je i v popisu mé práce. Často na konference či kongresy letím dříve a snažím se danou zemi poznat lépe. Několikrát jsem byl v Šanghaji a nyní postupně prozkoumávám okolí. Čínská klientela na rozdíl od indické nepotřebuje vlastního kuchaře. Naopak, Číňané rádi ochutnávají nové věci. Jen musí mít vše uvařené. Naservírovat čínské delegaci v Čechách oblíbený steak tartar je velké faux pas.

Vaše slovo závěrem?

Pokud jste TOP HOTEL Praha ještě nenavštívili, přijďte se přesvědčit. Často se nám stává, že lidé o nás slyšeli, ale vlastně nemají konkrétní představu, jak velkou akci u nás mohou uspořádat. V Čechách si často přídavné jméno „kongresový“ dá před hotel ubytovací zařízení s kapacitou 100 míst. Který další hotel může poskytnout přidanou hodnotou firmám, které se rozhodly u nás uspořádat konferenci, formou zviditelnění pro dalších 1500 ubytovaných hostů?

A slovo závěrem mne nenapadá. V hotelnictví a službách je to pořád o cestě kupředu.

 

Linda Štucbartová

 


Ing. Radek Dohnal, Generální ředitel, TOP HOTEL Praha V roce 1998 ukončil studia na Střední škole managementu a služeb. V roce 2005 absolvoval studia na Vysoké škole hotelové v Praze. V roce 2005/2006 absolvoval roční studijní pobyt ve Velké Británii se zaměřením na právo a anglický jazyk. Od roku 1999 pracoval ve skupině TOP HOTELS Group a.s. na různých pozicích, v roce 2010 byl jmenován Generálním ředitelem TOP HOTELU Praha.

Richard Müller

 

„Každý rok se snažím pro fanoušky vymyslet něco nového a netradičního“

 

Richard Müller, textař, skladatel a zpěvák

Pamatuji dobu, kdy Československo bylo jedním státem. My Češi, jsme našim slovenským bratrům záviděli mnohé: lyžování v Tatrách, skutečnost, že kvalitní a v době komunismu pokrokové knihy a časopisy vycházely právě ve slovenštině, a v neposlední řadě také zpěváky. Nejen že písničky ve slovenštině zněly tak nějak více romanticky a melodicky, ale slovenští zpěváci měli charisma, přinášeli nové neotřelé trendy a čeřili stojaté vody usedlého showbusinessu. Richard Müller byl v mládí mým idolem. Se zatajeným dechem jsem se s ním jako žijící legendou setkala o téměř tři desítky let později v hotelu Ambasador u příležitosti propagace jeho nejnovějšího připravovaného podzimního turné „ONA a ON TOUR“.

Richard Müller s Adelou Banášovou

Richard Müller je textař, skladatel a zpěvák. Je známý pro svůj výjimečný talent, osobní charisma, nezapomenutelný hlas. Málokterý zpěvák byl schopen se udržet na hudebním výsluní tak dlouho a s takovou intenzitou. Prodal více než milión desek, v Čechách a na Slovensku ročně odehraje desítky koncertů. Získal 18 cen a sedm nominací v hudební anketě Aurel, čtyři ceny v anketě Grand Prix rádio, 12 krát se umístil mezi nejlepšími zpěváky v anketě Slávik, rovněž je držitelem ocenění Křišťálové křídlo a album roku. Málokdo ví, že začínal jako novinář a publicista, když studoval scénáristiku v Bratislavě a psal pro hudební časopisy. Od roku 1992 se věnuje sólové kariéře a nahrál přes dvě desítky alb, na kterých se podílely další významné české i slovenské osobnosti, jako Jaro Filip, Peter Hapka, Michal Horáček, Milan Lasica, Ivan Tásler, Michal Pavlíček, Peter Uličný či Ondřej Gregor Brzobohatý.

Zajímá se rovněž o fotografii, vydal knihu fotografií Amerika a Enter. V loňském roce připravil CD Hlasy s vokální skupinou Fragile a jubilejní album ke svým 55. narozeninám, nazvané symbolicky „55“. Kromě uznání a radosti fanoušků ocenila album i odborná kritika.
Richard Müller žije s partnerkou Vandou Wolfovou v Bratislavě, kde vychovávají šestiletého syna Markuse.

Když jsem psala úvod k článku, zastesklo se mi po Československu. Cítíte i Vy nějakou nostalgii?

Vůbec ne. Ačkoliv by v souvislosti s mou osobou každý předpokládal, že jsem měl doslova federální, česko-slovenskou kariéru, spolupracoval jsem a stále spolupracuji s českými partnery, tak stále mám pocit, že rozdělení bylo dobré. Vzpomeňme na tehdejší stálé spory o pragocentrismus, bratislavocentrismus či o pomlčku, popřípadě diskuze o tom, zda má být prezidentem Slovák nebo Čech… Já osobně jsem spokojený se současným stavem. Samozřejmě dodávám, že můj vztah k českým fanouškům, přátelům a známým se nikterak nezměnil.

Vypadá to, že mezi Českou a Slovenskou republikou opravdu neděláte rozdíl, i plánovaný počet turné je podobný. Nabízí se otázka, jak se liší české a slovenské publikum.

Máte pravdu, v předchozích letech jsme měli v Čechách až 30 koncertů ročně. Co se týče publika, tak slovenské publikum je označováno za více dynamické. V případě českého publika zase oceňuji jeho vnímavost. Užívám si oboje.

Nejen já, ale mnozí oceňují Váš talent a charisma. Letos slavíte 33 let profesionální kariéry, k talentu jste tedy musel přidat i velkou píli a výdrž. Lze říci, co je pro dosažení úspěchu důležitější?

Nevím, zda jsem trochu neustrnul. Ale zdá se, že talentu bylo zpočátku na více než první tři desítky let dost. Poprvé jsem vystoupil na Bratislavské lyře v roce 1984, v roce 1989 jsme ji potom vyhráli. Ideální kombinace je píle i talent, jako příklad mohu uvést Jiřího Korna. U někoho jde více o talent, u někoho více o píli. Nelze jedno od druhého oddělit. Pokud je to pouze vydřené, tak se ztrácí lehkost a zároveň šmrnc. Talent je spontánní, přirozený.

Svým nejnověji vydaným dvojitým CD „Výberovka“ si připomínáte 33 let své hudební kariéry. Ještě doplním, že každý rok přicházíte s něčím novým. Jak se Vám to daří?

Je to naše práce. Nedokážu si představit, že bych prostě jeden rok nějak vypustil. V našem případě buďto děláme nové turné nebo pracujeme na projektu, kterým je potom nové CD. Pokud se hudbou živíte, tento rytmus vám přijde zcela normální a spontánní zároveň. Tempo mi nevadí a nepřipadá mi nikterak závratné. Pokud někdy příliš šlapu na plyn, tak potom odpočívám a energii zase doplním.

Rozhovor je určen pro časopis Leaders. Jste obklopen dlouholetým a stabilním týmem. Jak si členy do týmu vybíráte?

Nevím, zda si vlastně oni nevybrali mne. Můj dlouholetý manažer Adnan Hamzić je zároveň mým příbuzným, stejně jako další manažeři. Jde nám o jednu společnou věc a jim všem jde o to, abych byl spokojený já. A to je krásný pocit.

U leadershipu ještě zůstaneme. Je podle Vás dostatek leadrů v politice, v hudbě či ve veřejném životě?

Lídrů vidím dost, ale otázkou zůstává, zda má smysl jít v jejich šlépějích. V hudbě se to vždy projeví. Pokud je někdo protlačovaný, dříve nebo později se ukáže, zda se nejedná pouze o nafouklou bublinu. Bubliny prostě prasknou. Nevydrží udržet se nahoře po několik desetiletí.

Pojďme se vrátit ještě na úplný začátek Vaší kariéry, Vy jste se také živil psaním a rozhovory. Vzpomínáte si na dobu, kdy jste se živil jako novinář?

Novinařina to zní příliš hrdě. Ale od raného dětství jsem se opravdu hodně zajímal o hudbu a měl jsem ji moc rád. Velmi jsem si vážil všech hudebníků, byť jsem se mohl setkávat zejména s těmi československými a vždy jsem toužil si s nimi povídat. Forma psaní interview pro hudební časopisy se mi zdála příhodnější, než pouze přijít a chtít si povídat. Když jsem studoval Vysokou školu hudebních umění, obor dramaturgie a scénáristika, psal jsem do hudebních časopisů a deníků. Na jeden rozhovor si vzpomínám dodnes. Jednalo se o rozhovor uskutečněný nedaleko místa našeho dnešního setkání, v Lucerně. V Praze tehdy koncertovala jazzová legenda Sonny Rollins v rámci jazzového festivalu. Před jeho šatnou stál dvoumetrový bodyguard a všechny novináře odehnal. Byl jsem tam s kamarádem, který mi tlumočil. Povzdechl jsem si nahlas, že jsem vážil dalekou cestu z Bratislavy a odcházím bez rozhovoru. Najednou se bodyguard nadechl a řekl: Z Bratislavy? Tam mám přítelkyni. Mohl jsem projít do šatny a půl hodiny si povídat se Sonny Rollinsem.

Kromě pozvání na Vaše nové turné ONA A ON TOUR, jaké je Vaše slovo závěrem?

Nevím, sám se totiž řídím heslem Žij a nech žít…

 

Linda Štucbartová

Po úspěchu v Nizozemí míří na Designblok. Zuzana Hartlová představí novou módní kolekci

Zuzana Hartlová, kolekce Dekor

Na přelomu června a července reprezentovala Zuzana Hartlová českou módu na mezinárodním festivalu módy Fashionclash v nizozemském Maastrichtu, nyní připravuje novou kolekci na Designblok a mezitím vystavuje svoje modely v pražském Showroomu v Klimentské ulici, který sama navrhla jako architektka. Jaké měla zážitky z Maastrichtu, co chystá pro Designblok a jak se jako architektka dostala k módě?

Zuzana Hartlová byla jednou ze tří návrhářek, které reprezentovaly českou módu na mezinárodním festivalu módy a módního designu FashionclashMaastrichtu. Spolu s Michaelou Čapkovou a Evou Růžičkovou si je vybrali organizátoři tohoto festivalu na loňském designSUPERMARKETu.

Móda nejen pro mladé

Zuzana přivezla do Maastrichtu svou značku Soolista, konkrétně nejnovější letní modely kolekce Dekor, ve které pracuje s klasickou českou paličkovanou krajkou. Sama Zuzana kolekci charakterizuje jako minimalistickoukonstrukční a nadčasovou. Takovou módu má ráda i jako její nositelka.

„Souhra minimalistické módy a zdobného prvku v podobě paličkované krajky byla pro mě výzvou,“ komentuje Zuzana Hartlová tuto kolekci, jejíž tváří byla i devadesátiletá herečka Zdeňka Procházková. ​„Krajku jsem použila tam, kde to nečekáte, včetně pánských modelů. Kolekce Dekor není jen pro mladé a paní Procházková v roli modelky dala focení šmrnc, eleganci a netradiční náboj.“

Na festivalu Fashionclash byla Zuzana Hartlová poprvé a byla z něj doslova nadšená. Líbilo se jí i to, že kromě přehlídek a prodejních expozic vybraných designérů nabízí Fashionclash i bohatý doprovodný program od tanečních vystoupení až po různé performance. „Fashionclash dává prostor mladým návrhářům a experimentálním kolekcím namísto zavedených značek. Zároveň se nejedná o lokální akci, ale o platformu, kde se představují designéři jak z celé Evropy, tak i například z Číny, USA nebo Uruquaye,” říká Zuzana.

Na festivalu získala Zuzana nové kontakty i nové zákazníky. Zároveň se seznámila s kolegy z Holandska, Moldávie, Srbska a dalších míst. „Ráda se zúčastním této akce v budoucnu, klidně i jen jako divák. Byl to pro mne nesmírně inspirující víkend.”

Více na: http://www.czechdesign.cz/temata-a-rubriky/po-uspechu-v-nizozemi-miri-na-designblok-zuzana-hartlova-predstavi-novou-modni-kolekci

Sofya Samareva sklízí úspěch s plstěnými klobouky

Sofya Samareva představila dvě nové kolekce na renomovaných událostech v zahraničí. Designérka pokračuje v aktualizaci tradičního kloboučnického řemesla, kterou nastartovala již během studia na UMPRUM.

Kolekce klobouků pro sezónu FW17 vznikla na základě tvůrčí souhry Sofye Samarevy a malajsijského návrháře Mota Gua. Designéři ji společně uvedli na pánském týdnu módy v milánském Armani Teatro, kde se setkali s Giorgiem Armanim.

O dva měsíce později Sofya obhajovala svou kolekci SS18 ve finále soutěže 32. ročníku mezinárodně prestižního festivalu Festival International de Mode et de Photographie v Hyères – konajícího se od 27. dubna do 28. května 2017. Historicky první soutěžní ročník samostatné kategorie módních doplňků pro Sofyi představoval druhé nejlepší umístění v desítce vybraných finalistů.

Svéhlavá tvůrčí empatie

„Moto Guo mě oslovil v létě. O mé tvorbě se dozvěděl tak, že v Pařížských ulicích potkal někoho s mým kloboukem na hlavě. Se slovy ‚your work is so quirky, same as mine‘ (tvá práce je tak svéhlavá, podobně jako ta má) jsme se rozhodli následující kolekci na FW17 vytvořit společně. U Mota mě zaujala zábavná a pozitivní energie, která prostupuje jeho práci. Skvěle jsme si rozuměli a během tří měsíců jsem vytvořila kolekci, která seděla k jeho oděvům… Měla jsem dokonce to štěstí se po přehlídce setkat se samotným Giorgiem Armanim, kterého rozveselil točící se propeller na klobouku,“ popisuje designérskou kooperaci s Motem Guem Sofya.

Více na http://www.czechdesign.cz/temata-a-rubriky/pariz-armani-a-stribro-v-design-soutezi-sofya-samareva-sklizi-uspech-s-plstenymi-klobouky

Marta Nováková

 

“Jsme málo hrdí na českou kvalitu”

 

Marta Nováková

Skutečnost, že pondělní rána jsou náročná, vám potvrdí množství článků, které na vás pod tímto heslem vyskočí v internetovém vyhledávači. Osobně se mi osvědčilo zahájit nový týden rozhovorem pro náš časopis. Inspirativní lídři, plní pozitivní energie mě dokáží příjemně naladit na celý den i pracovní týden. Energie a přímočarost, která ovšem jde ruku v ruce s empatií, v případě Marty Novákové prezidentky Svazu obchodu a cestovního ruchu, byla zdravě nakažlivá. Marta Nováková pochází ze Slovenska, na její češtině to však nepoznáte. Funkci prezidentky Svazu obchodu a cestovního ruchu vykonává s maximálním nasazením, ačkoliv jde o funkci nehonorovanou. Zároveň je majitelkou a stále řídí ostravskou IT firmu U & Sluno, která poskytuje služby českým obchodním řetězcům, mezi její zahraniční klienty patří i floridský Disneyland. Pokud Martu Novákovou máte možnost vidět v akci, je vám jasné, že ocenění Manažerka roku 2016 získala naprosto zaslouženě. Marta Nováková boří mnohé stereotypy o ženách ve vedení, o kterých se traduje, že ztrácí ženskost. Obléká se velmi elegantně, navzdory nevytopené kanceláři absolvovala rozhovor v šatech s krátkým rukávem, zatímco já jsem seděla schoulená v bundě a džínách. Marta Nováková je matkou dvou synů, užívá si role babičky a relaxuje u sportu či návštěvou opery. Boří i tradiční výzkumy o ženském podnikání, které zmiňuji v rozhovoru s Kateřinou Bečkovou, vystudovala Vysokou školu báňskou – obor informační technologie.

Náš rozhovor se týkal témat, která hýbou společností a věnují se jim média, ale není na škodu se na ně podívat z jiného úhlu pohledu či přímo z nadhledu. Co si paní prezidentka myslí o Průmyslu 4.0., dvojí kvalitě potravin či sdílené ekonomice? A závěr samozřejmě patřil ženám a podnikání.

Svaz obchodu a cestovního ruchu je nezávislým a dobrovolným sdružením asociací, aliancí, družstev a firem podnikajících maloobchodně či velkoobchodně v gastronomických, ubytovacích a dalších službách. Zastupuje přes 6 000 podnikatelů vytvářejících až 500 000 pracovních míst. Je druhým největším zaměstnavatelským svazem v ČR.

Paní prezidentko, hodně se hovoří o tématu Průmysl 4.0. či Společnost 4.0., Váš Svaz nabízí rovněž seminář na téma Manažer 4.0. Jaký by tedy Manažer 4.0. měl být?

Témata související s Průmyslem 4.0 či Společností 4.0. vnímám primárně jako politická, která jsou na pořadu dne v souvislosti s nadcházejícími volbami. Společnost jako taková vývoj technologií musí reflektovat a podnikatelé rovněž. Dnes bude tripartita projednávat zprávu pracovního týmu, který je pověřen projektem Společnost 4.0. K vzniklému materiálu jsem kritická, protože pouze z jednotlivých rezortů posbíral témata a úkoly, celkem asi 226, o rozsahu s nadsázkou řečeno od Šumavy k Tatrám, aniž by jednotlivé úkoly nějak kategorizoval. Dokument nemá ani strukturu, ani strategickou vizi. V realitě českého politického života žádná strategie není dlouhodobou strategií, protože i když se vláda udrží celé jedno čtyřleté volební období, tak její skutečná doba vládnutí jsou pouze roky dva. To je opravdu jepičí život. Do tohoto prostředí je nemožné implementovat nějakou zásadní strategii, která vyžaduje konsenzus napříč politickým spektrem. Technologie zde budou, ať už o nich budeme mluvit či nikoliv a management se tomuto trendu bude muset přizpůsobit. Dnes si již život bez chytrého telefonu nedokážeme představit. Já upozorňuji i na možnost zneužívání dat a narušování soukromí, na aspekt tzv. „velkého bratra“. Měli bychom se zamyslet nad mírou, do které umožníme technologiím proniknout do našeho soukromí.

Jaké strategické cíle postrádáte?

Nemusím být konkrétní a vyjadřovat se k nějaké oblasti, začnu ze všeobecného pohledu. Domnívám se, že elementárním postojem při tvorbě jakékoliv legislativy by měla být reflexe současného stavu. Mluvily jsme o technologiích, tak se nabízí přístup „digital by default“ nebo „digital friendly“. Nemůžeme hovořit o konceptu Společnost 4.0., pokud zároveň přijímáme zákony, které elektronickou výměnu dat zakazují. Pokud Sněmovna nepřijme tento princip, který promítne do zákonů včetně pozměňovacích návrhů, tak prostě nemá cenu dále o konceptu Společnost 4.0. ani debatovat. Tento schizofrenní postoj vyplývá z toho, že na jedné straně se o věci mluví jako o politickém tématu, na druhou stranu přijímáme legislativu, která dotyčné trendy přímo zakazuje. Sdílení dat i v rámci jednoho rezortu je problematické. Státní správa a politici by především digitalizaci neměli překážet!

Dalším aktuálním trendem, kterým se v rámci působení na Svazu obchodu a cestovního ruchu zabýváte, je dvojí kvalita potravin. Jak vnímáte toto téma?

Vidíte, uvedla jste další příklad tématu, který se stal politickým. Evropa je skutečně dvojrychlostní. Nové země jsou chudší, staré země jsou bohatší. To je realita a ta se odráží v přístupu k novým trhům. Souhlasím s paní komisařkou Věrou Jourovou, že se jedná o klamání spotřebitele. Pokud výrobek vypadá stejně v Německu jako u nás, tak by měl být stejného složení. Nelze všechno řešit normami na celoevropské úrovni. Vezměme v potaz i skutečnost, že některá lokální specifika existují a výrobci se jim přizpůsobují. Používají se dostupné lokální suroviny, což je ekologické a zároveň vyhovující pro lokální chutě. Tyto výrobky nejsou škodlivé ani závadné. Vlastně ani neumíme říci, zda je kvalita vyšší či nižší. Byrokratická omezení nepomůžou. Mimochodem, obchodníci začali identifikovat rozdílné potraviny od roku 2004, od vstupu do EU. A opět trochu nadhledu. Celkový počet zjištění odlišné kvality je zanedbatelný. Průměrný supermarket má na skladu 12 000 položek, možná 200 výrobků by se mohlo týkat jiné složení a účinná složka je nižší u pár produktů. Jako poslední bod k tématu mne napadá otázka, zda je český spotřebitel opravdu ochoten platit vyšší cenu za jiné složení? Spotřebitel by však neměl být klamán, a to může být v případě, že výrobky vizuálně a názvem vypadají identicky.

Sdílená ekonomika a nové služby představují další nový trend doby. Jak se Svaz staví k těmto veřejnost velmi polarizujícím tématům?

Touto otázkou se vlastně vracíme zpět k tématu Průmysl 4.0. a otázce technologií. Technologie jednoznačně předhánějí všechny existující regulace. Tyto služby existují ve dvou rovinách. Jedna rovina je občanská, jedná se o občanskou a občasnou výpomoc a nejedná se o podnikání. Druhá rovina je podnikání za účelem výdělku, které by mělo podléhat pravidlům. Ne vždy lze od sebe tyto dvě roviny snadno odlišit. Dnes je podnikání neskutečně svázáno různými regulacemi a předpisy. Vezměte si povinnosti poskytovatele ubytovacích služeb, které vypsané vyjdou na několik stran. V okamžiku ubytování přes airb’nb žádné povinnosti neplatí. Měla by stejná regulace platit jak pro případ výpomoci, tak pro případ výdělku? A pokud regulace, poplatky, hlášení, kontroly atd. zavedeme, jak dlouho bude trvat, než poskytovatelé vymyslí nějaké nové řešení? Na druhou stranu dopady nelze bagatelizovat. V Praze došlo k nárůstu cen nemovitostí asi o 24 % a Praha 1 má 22 000 ubytovacích míst, která nepodléhají žádné regulaci. Našimi členy jsou poskytovatelé služeb, kteří musí všechny povinnosti a regulace dodržovat. Co takhle zamyslet se nad tím, zda všechny předpisy jsou relevantní a zda je taková vysoká míra regulace nutná pro všechny? Pojďme se podívat nejdříve na analýzu veškerých existujících předpisů. Paralela s taxislužbou a Uberem se nabízí sama. Na jedné straně nadměrná regulace, na druhé straně žádná a pak se nedivme, že dochází k fyzickým střetům mezi dvěma skupinami na parkovištích. Státní správa vždy tahá za kratší konec, není schopna se přizpůsobovat rychlému vývoji. Myslím, že je důležité začít diskutovat o tom, jak nové trendy a chování spotřebitelů ovlivní ekonomiku naší země. Nová generace Z již nechce auta vlastnit, chce je sdílet. Některé ekonomiky, jako ta naše česká, jsou přitom na automobilovém průmyslu závislé.

Byrokracie a její nadměrná zátěž se stala evergreenem různých setkání manažerů a podnikatelů, sama jste toto téma zmínila při přebírání ocenění Manažerka roku 2016. Co lze dělat?

V Evropské unii a zejména v nových členských zemích vnímám obrovský tlak zemědělsko-potravinářského komplexu na obchod jako takový. Snahou je maximálně obchod regulovat. Příčiny vedou až do období předstupních rozhovorů do EU, kdy se stalo, že došlo k formulaci dotační politiky do zemědělství,, která bohužel nenastavila vhodnou podporu pro malé rodinné farmy, které nota bene u nás historicky nebyly – socialistické JZD byly částečně restituovány a transformovány na velké zemědělské podniky Ne vždy je ovšem efektivita velkých podniků srovnatelná. S kampaněmi „kupujte české zboží“, „zahraniční zboží není kvalitní“ musíme být opatrní. Tzv. vyšetřování z pohledu „infringementu“ (narušení trhu) již probíhá v Maďarsku nebo Polsku, kde legislativně nařídili obchodníkům primárně nákup domácí produkce. Situace v ČR je dnes opravdu vyhrocená, neprospívá to ani výrobcům, ani obchodníkům, ani spotřebitelům. Za skutečnost, že v České republice je malá hrdost na to, co je české, si můžeme sami. Po revoluci jsme všechno zahraniční a západní až nekriticky obdivovali a nyní se snažíme byrokratickými opatřeními nastavit zákazníkovu mysl, že vše české je kvalitnější. V některých případech to pravda být může, jindy nemusí. Chybí státní osvěta k češství, kterou regulace nevytvoří. Nařízení, kolik procent zboží v obchodě musí pocházet z České republiky, přičemž se stále mění definice českého výrobku není řešením problému Jako východisko vnímám a doporučuji dlouhodobou celospolečenskou edukaci českého občana/zákazníka, aby sám poznal a vyžadoval vyšší kvalitu. Hrdost na národní produkty musíme budovat jinak než legislativou. Proč u nás nemají firmy vyvěšené české vlajky i ve dnech, kdy není státní svátek? Ve Švýcarsku, v Norsku je to běžné. A my se tuto chybějící hrdost snažíme suplovat různou legislativou, například omezením otevírací doby o státních svátcích. Navíc jenom pro některé obchody a některé svátky. To je další příklad nesystémové zbytečné regulace a pro občany navíc velmi zmatečné a nepochopitelné.

Jste úspěšnou podnikatelkou, držitelkou mnohých ocenění. Existuje podle Vás rozdíl mezi mužským a ženským podnikáním?

Dlouho jsem věřila, že nikoliv. Ale můj pohled byl dán mými zkušenostmi z IT prostředí, kde jsem obklopena muži. Stále věřím, že v podnikání jsou podstatné schopnosti. Po příchodu do funkce prezidentky jsem si uvědomila, že genderový aspekt je také důležitý. Ale opět jsem proti regulacím a nařízením, ženské podnikání, a především účast žen v politice, ve státní správě je potřeba podporovat koncepčně a dlouhodobě. A tak můj závěrečný apel bude věnovaný ženám: „Více si věřme, nepodceňujme osobní marketing a nebojme se jít do věcí, které se zdají nemožné.“

Linda Štucbartová

Petr Gazdík

 

“Jsem hrdý na výsledky své politické práce”

 

Petr Gazdík, místopředseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a předseda strany Starostové a nezávislí

Petr Gazdík je místopředsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a předsedou strany Starostové a nezávislí. Celkem má za sebou 15 let v politice, 7 let ve vrcholové, předtím 8 let v regionální. Vystudoval Pedagogickou fakultu a 6 let vyučoval matematiku a zeměpis na Základní škole v Bánově. Dvě volební období byl starostou obce Suchá Loz. Na sepjetí se svojí obcí je náležitě hrdý. Ačkoliv je od roku 2010 poslancem parlamentu, jemu osobně se tradiční proměna populárního starosty v nepopulárního politika vyhnula. Ve své obci byl v druhých krajských volbách opakovaně zvolen se silným mandátem 60,5% lidí a na tento výsledek je náležitě hrdý. Petr Gazdík je otcem čtyř dětí.

Setkali jsme se v parném letním dni, po gentlemanském decentním naznačení políbení ruky si pan Gazdík nechal v přítomnosti dámy oblečené sako. Já sama jsem v dusném odpoledni velmi ocenila své letní šaty. Celou dobu rozhovoru se usmíval, leader podle něj má být pozitivní. Rovněž jsem oceňovala spisovnou češtinu, původní profese učitele je na panu Gazdíkovi stále znát. Náš rozhovor se netýkal aktuálních politických témat, ale nadčasových záležitostí, jakými jsou vztahy mezi hlavním městem a regiony, stav české společnosti v roce 2017 a v neposlední řadě i možné paralely mezi učitelskou profesí a politikou.

Setkáváme se na konci léta. Cítíte v souvislosti s počátkem školního roku určitou nostalgii?

Prvního září opravdu pociťuji obrovskou nostalgii. V souvislosti se svým profesním působením jsem prošel mnoha pozicemi, kde mne oslovovali pane starosto, pane místopředsedo, pane předsedo, pane radní, oslovení pane učiteli jsem ale vždy považoval za nejhezčí. Nedávno jsem byl hostem na svatbě a potkal jsem tam některé bývalé žáky, kteří mne opět oslovili pane učiteli. Povolání učitele mi dává obrovskou svobodu. V případě, že se rozhodnu, že v politice už nebudu dále chtít působit, tak jsem stále zaměstnancem Základní školy v Bánově a opět začnu vyučovat matematiku a zeměpis.

Vidíte nějakou paralelu mezi učitelskou profesí a působením v politice?

Rozhodně vnímám paralelu mezi rolí místopředsedy sněmovny a rolí učitele. Udržet pozornost třídy a řídit 200 poslanců a poslankyň je podobné. Metody jsou dokonce stejné. Nemůžete křičet, protože křik nic nezmůže. Využívám tedy osvědčený učitelský postup, kdy ztiším hlas a pronesu „Budeme pokračovat, až ve sněmovně bude ticho.“ Nedávno mne trochu překvapila reakce předsedy komunistických poslanců Kováčika, který namítl, že to tedy nebudeme pokračovat nikdy. A stejně jako při výuce, občasný vtip či poznámka s nadsázkou může odlehčit těžká témata nebo složité procedurální situace. A určitě se vyplatí měřit všem stejným metrem. Stejně jako v učitelské profesi, i ve funkci místopředsedy sněmovny musíte být spravedlivý. Ať už se jedná o premianta třídy či vládní stranu nebo propadlíka třídy a představitele opozice.

Ze svého dětství si pamatuji případy házení křídou nebo dokonce mokrou houbou na zlobivé žáky.

Možná s nadsázkou řeknu, že se mi párkrát chtělo hodit zvonem, který poslanecké sněmovně daroval předseda Bundestagu. A opět paralela k učitelské profesi, házet čímkoliv prostě nesmím.

V politice působíte 15 let. Co Vás na politice stále těší?

Výsledky. Když se projdu po své obci, cítím hrdost. Občas se mi doslova hruď dme pýchou. Říkám si, mělo to smysl, toto jsem ovlivnil, možná by to beze mne nebylo. Toto je skvělé mít v obci, jiné věci zase docení až další generace. Politika má smysl, pokud cítíte výsledky. Politiku rozhodně nemá smysl dělat kvůli poslaneckému platu. Sám mám pocit, že bych byl schopen si vydělat i více. I po sedmi letech ve vysoké politice věřím, že politika se má dělat pro konkrétní politické cíle. Pokud cítíte, že se vám nedaří a nemáte tah na branku, tak byste měl odejít. Do politiky jsem šel s jasnou vizí změnit financování obcí a měst ve prospěch právě menších obcí a měst. Podařilo se mi to. V roce 2012 se mi podařilo prosadit Zákon o rozpočtovém určení daní, který obcím přinesl 34 miliard. Taková částka na investice navíc už je znát. Před dvěma měsíci se mi opět podařilo tento zákon novelou posunout dál a tak v příštím roce obce a města získají dalších 8,5 miliard. Věřím, že tyto finance umožní občanům obcí a měst spokojenější a šťastnější život.

V říjnu proběhnou v České republice parlamentní volby. Jak vnímáte českou společnost v roce 2017?Netěší mne, že současná česká společnost navzdory tomu, že objektivně se má materiálně a ekonomicky nejlépe, tak působí jako jedna z nejrozdělenějších společností, která kdy na území Čech a Moravy žila. Jsme nespokojení, Václav Havel použil termín blbá nálada, ta ovšem dnes přešla ve vesmírnou naštvanost na vše kolem nás, na systém kolem nás, ve kterém žijeme. Opět navzdory tomu, že právě tento systém nám umožňuje několik desetiletí žít ve svobodě, demokracii a míru. Opět historicky se jedná o jedno z nejspokojenějších období. Řítíme se hlavou proti zdi, a ačkoliv vnímáme signály, že bychom do té zdi mohli narazit, tak tím více si nabíháme.

Co bude podle Vás hlavním tématem letošních parlamentních voleb?

Volby budou právě o té zdi… Přejeme si náraz do zdi a přijde dříve nebo později? Volby budou o tom, zda se staneme nejzápadnější částí Východní Evropy nebo nejvýchodnější částí Západní Evropy. Budeme nadále partneři Evropské unie nebo věční potížisté, kteří jsou nespokojeni, ale nejsou schopni navrhnout nějakou pozitivní změnu? Pro Evropskou unii jsme se stali velmi nečitelnými. Starostové a nezávislí je jedna z mála stran, která zahajuje svůj sněm českou a poté i evropskou hymnou. Dobře víme, že dobrý starosta se pozná podle toho, že vidí dále, než za hranice svého volebního období a dále než za hranice katastru své obce. Přál bych si, aby takto Česká republika vystupovala i v rámci Evropské unie, aby viděla za hranici jednoho volebního období a dále za hranice Šumavy, Krušných hor či Bílých Karpat.
A v neposlední řadě budou volby o tom, zda jsme si všichni rovni či zda jsou si někteří rovnější.

Pojďme k problematice hlavní město vs. regiony. Jak je vnímána tzv. „pražská kavárna“ na Moravě?

Já jsem ten, kdo navštěvuje jak pražskou kavárnu, tak sucholožskou hospodu. Zásadní rozpor v tom nevidím. V každém hlavním městě se soustřeďují intelektuální elity, hlavní kulturní a společenské proudy, hlavní představitelé businessu a je to místo s nejvyšší průměrnou mzdou. Vždyť Praha představuje jeden z nejvyspělejších regionů v rámci EU. Každý region má svá specifika, ve všech je však vidět, že zemi se daří dobře. Už to není jen o Praze.

Vnímám, že jste stále pozitivně naladěn. V české politice jsou pozitivně naladění politici výjimkou.

Skutečný lídr musí být pozitivní, stinné stránky si má nechávat pro sebe či nejbližší přátele. Všichni lídři, kteří nebyli pozitivní, byli spíše diktátoři. V České republice nemáme dostatek pozitivních lídrů, je to jeden z důvodů marasmu, ve kterém se nacházíme. Já jsem přesvědčen, že dokud lidé, kteří něco umí, nebudou vstupovat do politických stran, ať již levicových nebo pravicových, tak není možné českou politiku výrazně změnit, protože prostě není dostatečný výběr kvalitních lídrů.

Teď jsme uvízli v začarovaném kruhu. Proč podle Vás lidé do politiky nechtějí?

Politika je vnímaná negativně. Sám si pamatuji, že v den, kdy jsem byl zvolen poslancem, tak jsem se během několika málo hodin stal z oblíbeného starosty nenáviděným poslancem. Vnímání lidí se okamžitě otočí, ačkoliv vy osobně se nezměníte. Ale může se přihodit, že ve skleníku poslanecké sněmovny se normální lidé mohou stát trochu divnými. Může se to přihodit každému z nás. Po svém zvolení jsem požádal asi 270 lidí, kteří mi slíbili, že mi dají facku, pokud se změním. Zatím jsem ji nedostal.

Vaše slovo závěrem pro čtenáře časopisu Czech and Slovak Leaders?

Je mi ctí, že mohu být součástí think-tanku pana profesora Miroslava Bárty, slavného egyptologa. Pan profesor Bárta na otázku co vlastně mají obyčejní lidé dělat pro to, abychom změnili něco, co nás štve či abychom byli lépe připraveni na situace, které mohou nastat, řekl: „Odpověď je docela jednoduchá – vytvářejte síť pozitivních vazeb“. A já prosím, vytvářejme ji společně, a pokud to budeme dělat, tak se to v naší zemi brzy projeví.

 

Linda Štucbartová

Češi jsou kutilové. Když pro ně navrhuji nábytek, musím to brát v potaz, říká Karina Hartai, designérka IKEA

Karina Hartai – designérka pro IKEA

IKEA je neodmyslitelnou součástí našich domovů a našich životů. Nejen pro dostupnost svých produktů, ale i pro způsob a styl myšlení, který právě prostřednictvím svých interiérů přináší. V následujícím seriálu rozhovorů vás chceme v průběhu podzimu a zimy seznámit s designéry z IKEA a ukázat vám, jak o své práci přemýšlí, jak fungují a necháme vás nahlédnout i do jejich domovů.

Seznamte se s Karinou Hartai, Deputy Country Communication & Interior Manager v české IKEA. Je původem z Polska, ale pracuje v Praze odkud vede mezinárodní tým interiérových designérů visual merchandiserů a grafiků v České republice, na Slovensku s v Maďarsku. Má ráda bohemian styl a starožitný nábytek.

Co tě přivedlo k designu a interiérovému designu? Jaká byla tvoje cesta?

Moje cesta začala před mnoha lety na Akademii výtvarných umění ve Varšavě. Protože je celá moje rodina spojená s uměním a designem, bylo mi to vlastně dané – jako když se říká, že to máte v krvi. Během studií jsem si přivydělávala v oboru, díky čemuž jsem si uvědomila, že visual merchandasing je směr, kterým bych se chtěla dál zabývat. Je v tom pořád něco z umění, grafiky a designu, ale v tom komerčním slova smyslu. Po studiích jsem chvíli pracovala sama na sebe jako freelancer a dělala jsem naprosto odlišné věci – různou grafiku pro větší i menší firmy. Nicméně jsem došla k tomu, že nerada pracuji sama a potřebuji kolem sebe lidi, nejenom jako zákazníky, ale i jako kolegy v týmu na spolupráci. Začala jsem tedy hledat někoho, kdo mě zaměstná. A našla jsem IKEA. Měla jsem IKEA vždycky ráda jako zákaznice a zrovna v té době hledali v Polsku do týmu visual merchandisery. Takto jsem před 9 lety vstoupila do IKEA světa. Chvíli jsem pracovala v Polsku, pak jsem se přestěhovala České republiky a pracovala v obchodním domě na Černém Mostě v Praze, následovala Vídeň, zpátky Česko, mimo jiné proto, že se tady cítím velmi dobře, ale tentokrát jsem zamířila do Ostravy už na pozici manažera kreativního týmu. Od začátku roku 2017 jsem se opět ocitla v Praze a chopila se manažerské role, tentokrát ale s trochu větším týmem.

Chtěla bych blíž poodhalit Tvůj přístup k práci – je nějaký rozdíl, když přemýšlíš a navrhuješ interiér pro sebe nebo profesně, když jsi v práci v pozici designéra v IKEA? V čem se to liší?

Myslím si, že po tolika letech v IKEA není tak jednoduché, řekněme, „vypnout” od IKEA stylu. Švédský design a styl, nebo spíš způsob, jak v IKEA nad věcmi přemýšlíme, je velké know-how. Nejde jen o to, jak ty věci vypadají, ale jak vůbec přistupujeme k prostoru samotnému – ke všem funkcím, které má, jak prostor maximálně přizpůsobit, tak aby byl co nejjednodušeji použitelný pro konkrétního člověka. Takže bych řekla, že tento přístup je celkem vlastní i mě osobně.

Za prvé, jednotlivé pokoje doma musí být velmi funkční – to znamená, že prostorové řešení není zbytečně komplikované, ale snadné a pohodlné. Druhou charakteristikou, která je pro IKEA typická a má ji každý z nás, kdo navrhuje interiéry, je personalizace – to znamená, že musí být viditelné, že jde o můj pokoj. Že nejde o tvůj pokoj, nebo tvého kamaráda, ale že jde o můj vlastní prostor s pro mě typickými prvky a věcmi. Jde o viditelné věci spojené třeba s našimi zájmy a vášněmi. To, co je možná jiné mezi IKEA a mým vlastním prostorem je, že miluji starý nábytek, takže to kombinuji tak padesát na padesát.

Pojďme se tedy přenést k tobě domů, v kterých částech trávíš nejvíce času a je to nějak propojeno s rituály a zvyky, které máš?

To je celkem vtipné, všechno se totiž mění na základě Tvého života a životního stylu. Nyní máme s manželem byt, který možná není tak veliký, protože má jen dva pokoje, ale ten jeden pokoj je velký otevřený multifunkční prostor – kuchyň, jídelna a obývák dohromady. Nyní jsme ale v nové životní situaci, protože čekáme první miminko, což bude znamenat celou proměnu toho prostoru. Do této chvíle nám však vyhovoval. Je to taky prostor, který mám nejraději, a to právě díky té otevřenosti a rozmanitosti využití. Mění se s námi a tím, co zrovna děláme – jestli vaříme nebo máme hosty…

Více na: http://www.czechdesign.cz/temata-a-rubriky/cesi-jsou-kutilove-kdyz-pro-ne-navrhuji-nabytek-musim-to-brat-v-potaz-rika-karina-hartai-designerka-ikea

Mcelské svatby nebeské

Svatební sezóna na Chateau Mcely sice ještě vrcholí, ale snubní prstýnky letošního léta jsou již rozdané. Další svatební příběhy začínají! Chateau Mcely je jedním z 2000 zámků, kterými Čechy oplývají. A tak trendy hra na princezny a prince pro rok 2018 se může rozehrát. A co bude frčet? Dekorace s geometrickými tvary, svatební dorty v mramorovém a kamenné designu. Světýlky a závěsnými dekoracemi se nebude šetřit. To vše v kontrastu s ručně malovanými tiskovinami a nápaditými slavobránami. Svatby v BOHO stylu jsou stále populární. Čím méně svázané, tím více žádané, ale s luxusem, skvělým servise a grácií. Svatba na louce je jednoznačně TOP. Louky tvoří čtyři hektary parku a i názvy jsou lákavé. Co si takhle dát na pozvánku svatební obřad na velké kopretinové louce? Koření a šťávu dodá stylová party před svatební oslavou jako je pool picnic party u jezírka nebo večerní barbecue ve stylu Provance.

Do kurzu se dostává také obnovení manželského slibu a stále větší obliby se těší předvánoční a zimní svatby. Takže klapky na uši, bílé pletené ponožky a teplé rukavice, zapřáhnout koně za sáně s kožešinou a svatební zimní jízda může začít.

Každý den v roce ale ve Mcelích stojí za to!

Jaro je proslulé záhony tulipánů a narcisů. Léto fialovou šalvějovou stuhou linoucí se celým parkem a barvenými voňavými loukami. Podzim koberci mnohobarevných listů. Závěr roku je výjimečný díky velkolepé adventní výzdobě, osvětlenému parku sedmy sty metry řetězů a extravagancí zářících lustrů zavěšených na stromech a zima se zahaluje do bílé romantiky.

K tomu všemu Chateau Mcely nabízí atraktivní zimní svatební výhody, které lze čerpat od 1. prosince 2017 do 31. května 2018 a deset tipů proč mít svatbu netradičně v zimě.

Inspirací může být také mcelský svatební web a Pinterest.

Vladimír Kvaš & Jiří Sven Svěrák

 

“Budujeme mezinárodní start-up korporaci”

 

Jiří Sven Svěrák, regionální ředitel pro Německo, Rakousko, Švýcarsko a země Beneluxu vlevo a Vladimír Kvaš, CEO a spoluzakladatel G2 server CZ s.r.o.

Energie a nadšení Vladimíra Kvaše a Jiřího Svěráka během rozhovoru, ve kterém sdíleli vize firmy G2 server, působilo v Praze rozpálené vedrem jako živá voda. Ačkoliv se od sebe liší věkem, profesními zkušenostmi i vzděláním, co se týče expanze firmy a poskytování cloudových služeb, jsou na jedné vlně, lépe řečeno na jednom oblaku.

Vladimír Kvaš spoluzakládal firmu ve věku 20 let, poté co na vysoké škole vydržel přesně jeden semestr. Jiří Svěrák vystudoval MBA na LIGS University a je zkušeným korporátním hráčem. Po kariéře v korporacích jako Aliatel, Hewlett-Packard a DellEMC přišel letos v červnu do G2 s misí posílit působení firmy na západních trzích.

Společnost G2 server byla založena v roce 2004 a dnes patří mezi největší poskytovatele cloudových služeb. V roce 2017 očekává obrat na úrovni 400 milionů Kč s počtem čtyřiceti zaměstnanců.

Firma má pobočku ve Velké Británii, na podzim 2017 se plánuje rozšíření do oblasti západní Evropy. V září firmu posílí Ondřej Vlach se zkušenostmi z korporace VEEAM, jehož úkolem bude expanze firmy do Polska a Pobaltí. Tím ale regionální rozmach G2 zdaleka nekončí. Další zásadní trhy se nabízejí ve Španělsku, Portugalsku, no a samozřejmě v Rusku. Ke splnění vize „Stát se jedničkou v poskytování cloudových služeb v Evropě“ nový tým G2 směřuje rychlostí svěžího větru, pro znalce létání na úrovni jet-streamu.

Náš rozhovor se netýkal pouze expanze, ale významu budování silné firemní kultury, poučení z chyb a vyvrácení mýtu, že perspektivy z pohledu korporace a středního podniku musí být zásadně odlišné.

Jiří, do firmy G2 server jste přišel po úspěšné kariéře v několika nadnárodních korporacích a Vaším úkolem je pomoci budovat novou. Na pozici ředitele pro Německo a Rakousko začínáte tedy rozjíždět velkou expanzi.

Chceme být velkým business providerem, který se opírá o silnou distribuci a práci s partnerskou sítí. Právě partnerům chceme s budováním businessu pomáhat a potom úspěšný model replikovat v dalších zemích. Mou rolí je vybudovat regulérní sídla společností v Německu, Rakousku a Švýcarsku. V rámci plánování nám došlo, že logickým návazným krokem je podobný postup v zemích Beneluxu a Lichtenštejnsku. No a rázem máme vytvořený region západní Evropy, v korporacích běžný. Kolega Vlach, specialista v oblasti zálohování, které je pro naše zákazníky klíčové, má na starost Polsko a Pobaltí. Rok 2017 je pro G2 skutečně přelomový, z firmy, která působila převážně na česko-slovenském trhu a provozovala úspěšnou pobočku ve Velké Británii, se totiž stává firma s celoevropským působením a s přítomností na zásadních trzích.

O světě korporací a malých a středních podniků se traduje, že se jedná o světy velmi odlišné, často téměř neprostupné. Vy dva se ovšem znáte dlouho a úspěšnou spolupráci jste si již vyzkoušeli na mnohých projektech.

Jiří: Potkali jsme se před sedmi lety, během mého působení v HP. Vladimír byl naším zákazníkem. Jsem rád, že právě na HP technologiích odstartovala úspěšná cloudová historie firmy G2.

Vladimír: Já se vrátím zpátky do roku 2004, když firma začínala. Po prvním roce existence a po prvním vydělaném milionu jsem měl super pocit. Stali se z nás „milionáři“! V té době jsme se zaměřovali na nízkoobjemové služby v oblasti IT. Postupem času jsme se soustředili na trh v segmentu enterprise, což také předpokládalo nasazení příslušných technologií a právě HP nás podpořilo.

To zní skoro jako pohádka. Jiří Svěrák je svými obchodními i networkingovými dovednostmi a lidským přístupem k businessu známý, bylo ale setkání nadšeného mladíka s korporátním světem skutečně tak hladké až idylické?

Jiří: Za mne ano. Se svým týmem jsem se snažil najít nové segmenty zákazníků a téma cloudu bylo nové, i pro nás v korporacích. Z pohledu dnešní doby se může zdát, že toto téma je dostatečně známé, vždyť i telefon zálohujeme na cloudu, ale tehdy se jednalo opravdu o nový přístup bez předchozích zkušeností. V HP jsme řešili problém z pohledu hardware a zdálo se nám, že firmy, které se zabývají hostingem, by mohly být vhodnými zákazníky. Skutečnost, že tu dnes sedíme u jednoho stolu, ukázala, že jsme se nemýlili. Dostal jsem seznam 200 firem, 190 firem bylo opravdu malých, no a z 10 potenciálních zákazníků se firma G2 ukázala jako ten nejzajímavější.

Vladimír: Pamatuji si, že první enterprise server nám dovezl Jirkův kolega taxíkem, server měl v podpaží a jednalo se o demo. Prodejce se s obavami ujišťoval, že ho opravdu zaplatíme.

Jiří: Ano, všechny prodejce jsem učil, že tržba znamená nikoliv, když je vyfakturováno, ale když jsou peníze na účtu. Mladé, flexibilní týmy lze najít i v rámci velkých korporací.

Vladimíre, když jste šel za G2 jako zákazník do HP, vnímal jste odlišnost korporátního světa, nebo jste si říkal, že i HP jako firma začínala v garáži?

V té garáži jsem se dokonce byl osobně podívat. Máte pravdu, bylo to setkání s jiným světem. Přiznám se, že jsme si prošli i obdobím, kdy jsme HP jako firmou pohrdali. Kupovali jsme levné čínské servery a nechápali jsme, jak může někdo stejnou technologii prodávat dvojnásobně až trojnásobně dráž. Na ceně skončilo několik předchozích jednání, kdy se nás prodejci HP snažili získat jako zákazníka. Nakonec jsme přišli na to, že byli o něco dražší, ale kvalita byla tak diametrálně odlišná, že to vyrovnalo cenu mnoha dalších čínských serverů. Pracovníci z HP, kteří k nám do G2 chodili, si pravidelně vyslechli přednášku o tom, jak „ta korporace neumí efektivně prodávat“ a je příliš drahá.

Předávání zkušeností mladšího staršímu nebo také Davida Goliášovi je trendem dnešní doby. Co si na pozadí spolupráce s HP uvědomila firma G2 sama o sobě?

Vladimír: Já bych to popsal doslova jako setkání dvou světů. Po pěti letech podnikání, to už mi bylo 25 a myslel jsem si, že už jsem všechno zažil…(smích) Byl jsem přesvědčen, že jsme skvělí. Na vše jsem se díval pohledem malého podnikání, který se může rovnat světu na enterprise úrovni. Růst a tržby v tomto segmentu byly ovšem omezené, zákazníci nebyli ochotni platit za poskytovanou kvalitu, ale očekávali 110% záruky. V roce 2010 jsme si řekli, že nechceme pracovat pro zákazníky, kteří chtějí levné čínské servery. Měli jsme zájem pracovat pro zákazníky, kteří oceňovali kvalitu a zároveň za ni byli ochotni platit. V roce 2010 jsme realizovali jistý restart firmy a poslali výpověď z naší strany téměř polovině zákazníků. Zacílení na enterprise segment nám přineslo meziroční růst téměř sto procent, zatímco dříve představoval procent deset. Z obratu patnáct miliónů Kč jsme se dostali k předpokládaným čtyřem stům milionům v roce 2017.

Vraťme se k začátkům podnikání. Vladimíre, Vy jste začal podnikat hned po střední škole, v době, která ještě nebyla podnikání mladých tak nakloněna jako dnes. Korporace v roce 2004 nabízely nejen nadstandardní platy, ale i jistotu, benefity, kariérní růst…

Oba moji rodiče byli podnikatelé, pracovali hodně a od dětství jsem měl možnost je pozorovat. Od střední školy jsem chtěl být podnikatelem, založit a řídit svoji společnost. Na vysoké škole jsem vydržel jeden semestr. S odstupem času jsem poznal, že to nebylo úplně vhodné. Ne, že byste ve dvaceti nemohli podnikat, ale při jednání se seniorními kolegy z korporací může být mladší věk nevýhodou. Ve dvaceti prostě vypadáte jako dítě. Hodně jsem strávil přemýšlením, jak bych mohl vypadat starší.

Jiří, Vás nikdy podnikání nelákalo?

Já jsem si ho zkusil. Po krátké zkušenosti s podnikáním v oblasti vzdělávacích knih jsem došel k názoru, že můj růst a prostor setkávat se s velkými zákazníky a tak dělat velké obchody je omezený. Nastoupil jsem do společnosti Aliatel, kde jsem měl na starost velké zákazníky, mimo jiné Českou národní banku. Najednou byli moji partneři o dvě generace starší. I já jsem tehdy přemýšlel nad tím, jak vypadat starší. Postupně jsem získával nejen obchodní, ale i manažerské zkušenosti a následně jsem nastoupil do HP, která tehdy byla jednou z největších korporací v ČR. Zpočátku jsem byl na pochybách, zda uspěji a doufal jsem, že tam vydržím alespoň rok. Měl jsem na starosti malé zákazníky, tak šok z přechodu do korporace pro mne nebyl až tak velký. V segmentu malých zákazníků se nám podařilo vyrůst z nuly na 20 miliónů dolarů a získat tak velké renomé. Po osmi letech jsem HP opustil, byla mi nabídnuta příležitost působit na pozici Country Manager EMC pro Českou republiku i Slovensko. Tři roky uběhly a po sloučení s firmou Dell jsem se rozhodl jít mimo korporace stávající, pomoci budovat korporaci novou.

Něco jiného jsou pochybnosti v korporaci, něco jiného v malé či střední firmě. Vláďo, může si dovolit pochybovat majitel střední firmy?

Určitě. Nemohu říci, že každý můj krok je bezpochyby správný. Stále se učím se z chyb, po 13 letech podnikání je procento menší. Z každé chyby se člověk musí umět poučit, ačkoliv to může znít jako známé klišé. Hodně chyb jsem v počátku udělal v souvislosti s náborem či malou zkušeností s vedením lidí. Najednou jsem se musel z odborníka na IT stát odborníkem na vedení lidí a začít se věnovat jejich řízení, motivaci, ale i utváření pracovního prostředí tak, aby byli spokojení a měli důvod ve firmě dlouhodobě zůstávat.

Jiří, co nakonec rozhodlo o přechodu právě do firmy G2?

Nadchla mne možnost expanze, budovat něco od začátku a navazovat zcela nové vztahy v rámci mezinárodního prostředí. Moc se těším na příležitosti a nová setkání v Rakousku, Švýcarsku, v Belgii… a těším se na to, až z G2 vybudujeme korporaci.

Pánové, slovo korporace dnes ovšem u mnohých nevyvolává příliš pozitivní představy.

Vladimír: My chceme budovat start-up korporaci.

Jiří: Pojďme si říci, co to slovo vlastně znamená. Pro mne osobně korporace nemá negativní význam. My jdeme vybudovat firmu, která bude mít celoevropské a do budoucna celosvětové pokrytí. Pokud budeme mít násobně více lidí, tak budeme muset mít i určité procesy pro jejich řízení. Pokud budeme mít nástroje, tak budou muset být popsané. Excelu a tabulkám se dnes už dnes nevyhne nikdo téměř na žádné pozici. Jde tedy o to, jakou má korporace firemní kulturu. A já věřím, že si naši firemní kulturu, která je kreativní, příjemná a v jistém slova smyslu domácí, zachováme. Prostředí bude korporátnější už jen z povahy komunikace s různými národnostmi, zákazníky, zaměstnanci, partnery či distributory a to bude vyžadovat určitý řád. Stále však chceme budovat korporaci s lidskou tváří.

Pojďme konkrétně k lidem, v České republice se neustále mluví o nedostatku IT specialistů. Jak je získáte a jak si je udržíte?

Vladimír: Dovolím si podotknout, že tento častý diskurs o pracovním trhu se mi nezdá jako vhodný. To, že na trhu nejsou volní lidé, vyvolává představu, že někde na úřadu práce možná sedí kvalifikovaní lidé, kteří čekají na tu správnou nabídku. Dnes opravdu není vhodná doba na nábor zaměstnanců přes inzertní portály, jak se mnozí mylně domnívají. Dnes je důležité se věnovat HR marketingu a na konkrétních příkladech v praxi ukazovat, že navzdory rychlému růstu je firma schopna si zachovat start-upového ducha a hlídá si svébytnou firemní kulturu a firemního ducha. Rychlý růst mimochodem mnohé talenty přitahuje.

V čem je tedy Váš firemní duch specifický?

Vladimír: Už výběr prostředí je klíčový, nechceme být ve skleníku, jako mnohé ostatní firmy. Máme velkou terasu, na které pořádáme večírky a party. V letních parnech je k dispozici zmrzlina, v zimě v době chřipkových epidemií je připravený čaj s medem a citronem, společně s pastilkami proti bolení v krku nebo léky proti nachlazení. Snažíme se, aby zde lidé byli opravdu spokojení. Každý den si mohou nabídnout ovoce, které je již nakrájené. Máme ověřeno, že pokud ovoce pouze naskládáte, tak shnije. Nabízíme rovněž zdravé snídaně. Může se zdát, že to jsou maličkosti, cena jedné zmrzliny nerozhoduje, ale zaměstnanci oceňují, že firma se snaží nad rámec toho, co by bylo v jiných firmách běžné, kde je první káva zdarma, ta další už je placená.

Pánové, mne opravdu překvapuje, že si nestěžujete ani na mladou generaci a její nestálost či nízkou loajalitu.

Vladimír: Myslím, že naše specifická firemní kultura způsobuje to, že je u nás fluktuace velmi nízká. Po pěti letech odchází první kolega a to z důvodu své další odborné profilace. Není to jen o platech, lidé se u nás necítí jako v práci, ale jako v kolektivu, kde jsou šikovní a kamarádští lidé. Začínáte u náboru, aby vám do kolektivu nepřišel někdo, kdo tu kulturu pokazí. Nabíráme lidi na podobné vlnové délce, se stejnými hodnotami. A oni s námi rádi zůstávají a hlásí se nám sami. My si vybíráme.

Jiří: Agendu talent managementu vnímám jako zásadní. A moc se těším na to, jak tuto agendu budeme budovat a rozvíjet v jednotlivých zemích. Na případné traviče studní si opravdu dáme pozor. V nových zemích si velmi ohlídáme, aby ředitelé jednotlivých poboček s námi byli opravdu sladění. Nábor pod tlakem se nevyplácí. Jsem přesvědčen, že vhodní lidé se vždycky najdou, jen je musíme oslovit. A my máme co nabídnout.

Vladimír: Skutečnost, že silná a specifická firemní kultura přitáhne ty správné lidi, se potvrdila již při naší expanzi na Slovensko.

Pánové, u cloudu společnost G2 začala, co je však dál za mraky?

Jiří: Cloud je nosné téma, ale je více typů cloudů… V cloudu můžete mít fotografie nebo základní operace firmy, v cloudu můžete vyvíjet i svůj start-up. U nás se zatím soustředíme na klasickou infrastrukturu, ale přijdou i další nové platformy. Aplikace se rychle vyvíjejí, podniky si proto nebudou držet jednotlivá prostředí společně s drahými odborníky na provoz a údržbu, ale budou chtít mít jednoduše funkční prostředí pro vývoj dalšího podnikání.

Vladimír: Na americkém trhu je cloud rozdělen na infrastrukturu, platformu a software. My se dnes soustředíme na infrastrukturu, ale prostor pro růst je veliký. Trhy ve východní Evropě zatím na další fáze připraveny nejsou, Česká republika již na platformy připravena je. Liší se i zákazníci a to je pro nás velkou výzvou. Jak Jiří naznačil, růst zdaleka není omezen jen geograficky.

Pánové, ať se vám na cloudu dobře pluje!

Hodně štěstí přeje za redakci Czech and Slovak Leaders Linda Štucbartová.

Zdeněk Zajíček

 

“V digitalizaci můžeme předhonit i Estonsko”

 

Zdeněk Zajíček, Prezident ICT UNIE

Rozhovor se Zdeňkem Zajíčkem se trochu protáhl. Veřejnosti je znám zejména jako otec „Czech POINTu“, poslanec a náměstek na Ministerstvu vnitra. Souhrnný a detailní přehled jeho kariéry může však sloužit jako exkurz do historie a názorný příklad, jak probíhala česká transformace. Sám tvrdí, že příležitosti si ho vždy našly. Domnívám se, že v jeho případě spíše platí heslo „štěstí přeje připraveným“. Posuďte sami: během čtyř let získal na počátku devadesátých let minulého století zkušenosti na Městské prokuratuře, Ministerstvu pro správu národního majetku a Pozemkovém fondu. Zároveň absolvoval advokátní zkoušky, takže během své kariéry třikrát plynule přecházel mezi působením v politice, státní správě a soukromém sektoru. V roce 1996 byl zvolen za Občanskou demokratickou stranu do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Na sklonku tisíciletí přešel na Magistrát hlavního města Prahy a tam se svým týmem začal tvořit základy Czech POINTu. Na pražském magistrátu zažil i dobu povodní, od nichž v době našeho rozhovoru uplynulo právě 15 let. Od roku 2003 poté působil ve středočeském kraji jako poradce pro zdravotnictví a transformaci nemocnic. Od roku 2006 byl postupně náměstkem na Ministerstvech vnitra, spravedlnosti a financí. V roce 2013 odešel z politiky do advokacie a školství. Jeho žena vlastní a řídí soukromé Gymnázium mezinárodních a veřejných vztahů Praha. Líbilo se mi, jak obdivně a uznale o ní pan Zajíček mluvil a s provozem jí pomáhal. Stranou veřejného dění dlouho nezůstal, od roku 2016 stojí v čele ICT UNIE.

Nevím, zda věříte na synchronicitu, ale před rozhovorem s hlavním zastáncem elektronizace státní správy jsem měla možnost ověřit, jak na tom s digitalizací a sdílením dat jsme. Den před rozhovorem jsem si zapomněla přendat tramvajenku z jedné kabelky do druhé. Velmi těžce jsem nesla skutečnost, že ve značně nepříhodných otevíracích hodinách se musím s originálem dostavit do sídla Dopravního podniku tramvajenku předložit, přestože jsem majitelkou ročního kupónu s číslem vydaným na mé jméno a revizorovi jsem se legitimovala. V den rozhovoru jsem šla k lékaři, kde jsem se prokazovala průkazkou pojištěnce a občanským průkazem. Možná zdánlivá maličkost. Ale proč, když stát vlastně všechny tyto informace má? Zdeněk Zajíček a jeho tým spočítal, že občan může vlastnit až 260 různých průkazů vydaných různými institucemi. Je smutné, že ačkoliv Česká republika vlastní jedny z nejlepších registrů, neumí je efektivně využívat. V den našeho rozhovoru rovněž ohlásilo Estonsko plán zavést vlastní a státem posvěcenou kryptoměnu Estcoins. Zdeněk Zajíček přišel na rozhovor s odznakem 202020 na klopě saka a hrdě prohlásil, že co se týče digitalizace, tak Česká republika má několik projektů, které mohou příslovečnou digitalizaci Estonska dokonce předehnat.

Pane prezidente, během své kariéry jste se pohyboval mezi politikou, státní správou a soukromou sférou. Které momenty Vás nejvíce ovlivnily?

Právnickou fakultu jsem absolvoval v roce 1991 a svou kariérní cestu jsem spojil se státem a jeho reformou. Velmi mne ovlivnilo mé první působiště na Městské prokuratuře, kde jsem se seznámil s trestním právem. Tehdy jsem uvažoval o kariéře žalobce. K trestnímu právu mám dodnes velkou úctu, zejména v tom, jak je přehledné, strukturované a srozumitelné. Jako mladý a neotřelý právník jsem byl potom přizván na Ministerstvo pro privatizaci, kde jsem měl na starosti privatizaci zemědělství a tak jsem se seznámil nejen s transformačními zákony, ale i problematikou restitucí. V rychlém sledu následovalo působení ve vedení Pozemkového fondu, kde jsem měl na starost právní oblast. Po čtyřech letech jsem cítil únavu, odešel jsem ze státní správy, složil jsem advokátní zkoušky a od ledna 1996 jsem se stal advokátem. Chtěl jsem v advokacii využít znalosti trestního, ale i nového transformačního práva. Přišla ovšem nabídka kandidovat do Poslanecké sněmovny parlamentu. Z nevolitelného 11. místa jsem byl nakonec zvolen. Další směřování a kariérní výzva přišla v podobě možnosti tvorby legislativy. Stal jsem se členem Ústavně-právního výboru a zároveň Výboru pro veřejnou správu a životní prostředí. Navazoval jsem tedy na předchozí působení a seznámil jsem se s tvorbou a přípravou zákonů a jak zásadním způsobem právě tvorba ovlivňuje jejich aplikaci v praxi. Snažil jsem se uplatnit své názory, ale byl to jeden hlas z 200. Skončil jsem v roce 1998. Po předčasných volbách a „Sarajevském atentátu“ byla politická situace rozjitřená. Pro mne to bylo zklamání, pocítil jsem jistou deziluzi a opět se vrátil do advokacie. To trvalo necelé dva roky.

Další nabídka na sebe nenechala dlouho čekat. Od roku 1999 jste působil na Magistrátu, kde jste zažil i povodně, jejichž 15. výročí si právě připomínáme. Zpětně se málo doceňuje, že při povodních takového rozsahu v Praze nikdo nepřišel o život. Jak na tuto dobu vzpomínáte?

Jsem rodilý Pražák, působení na magistrátu pro mne bylo velkou výzvou. V té době měl Magistrát téměř 2000 zaměstnanců, velikostí byl tedy srovnatelný s největšími ministerstvy. Osobně považuji dobu působení na magistrátu za jedno z nejkrásnějších období. Velmi mě těšila práce s lidmi. Právě v tomto období jsem měl šanci zrekonstruovat magistrát, dát mu jinou strukturu, vytvořit jasné mantinely mezi politickou a úřednickou reprezentací. V územní samosprávě máte daleko blíž k lidem, každé rozhodnutí, které se učiní, je hned mezi lidmi vidět v řádu týdnů či měsíců. Byl to velký rozdíl v porovnání s předchozím působením v zákonodárné roli, kde se období mezi prosazením zákona, jeho přijetím veřejností a skutečným dopadem počítá na roky. Obdobím povodní téměř vrcholilo i mé působení na magistrátu. Byl jsem součástí krizového štábu a měl jsem možnost poznat lépe sám sebe, vyzkoušet si svou odolnost a zároveň lépe poznat i kolegy. Po tři dny jsem nespal, zachraňovali jsme nejprve lidské životy a následně majetek. V běžném životě mohou mnozí úředníci vypadat jako lidé málo rozhodní, fungující v určité úřednické ulitě a ve vyjetých standardních kolejích. V krizovém období se tito lidé ukázali jako naprosto výjimeční, převzali na sebe zodpovědnost, riskovali a obětovali své běžné lidské potřeby spánku a jídla pro záchranu města. Uvědomil jsem si, jak je důležité nedat na první dojem ze setkání na přepážce či v kanceláři, které může působit nepřístupně. Mnozí lidé v sobě skrývají daleko větší hodnoty, než jsme schopni postřehnout.

Jste známý tvrzením, že stát může některé služby poskytovat on-line jako soukromé subjekty. Do Vašeho „magistrátního“ období rovněž spadá jakýsi prazáklad Czech POINTu. Co Vás k jeho zavedení vedlo?

Již tenkrát jsme s týmem na elektronizaci pracovali, ale vezměme v úvahu, že se psal rok 1999 a internet a jeho dostupnost nebyla zdaleka taková jako dnes. Na své projekty jsem se vždy díval z pohledu uživatele. Přišlo mi nenormální, že pokud bydlím ve Stodůlkách a pracuji v Letňanech, tak si kvůli žádosti o stavební povolení musím vzít dovolenou a v místě bydliště podat žádost. V té době a vlastně až doposud existuje auto, které jezdí mezi jednotlivými úřady a převáží interní poštu. Proč by tedy nemohlo převážet i poštu občanům? Takže nápady jakési univerzální podatelny a výdejny vznikaly právě na magistrátu. Dalším realizovaným projektem byl první registr smluv v elektronické podobě, který dával možnost nahlédnout do přehledu o smlouvách, které město uzavíralo. Ačkoliv se toto téma objevuje pravidelně před každými volbami, již v roce 2000 tato možnost kontroly existovala.

Zavedení Czech POINTu přišlo v době působení na pozici náměstka Ministerstva vnitra. Překvapilo mne, že celkový projekt byl spuštěn během sedmi měsíců, ve státní správě většinou projekty trvají roky i celá volební období.

Je to o chuti, vůli něco změnit a energii vložené do projektu. Najděte si spojence a garantujte bezpečnost. Tuto převratnou myšlenku a ojedinělou službu, včetně dodávky systému, změny legislativy a vyškolení úředníků, jsme zvládli realizovat od 4.9. 2006, kdy jsem nastoupil do funkce do 28.3.2007, kdy byl na Den učitelů na Praze 13 vydán první výpis. V následujících letech se tato služba rozšířila nejen na téměř všechny úřady, ale i pobočky České pošty, banky, notářské či advokátské úřady. Podařilo se nám prolomit něco, co bylo do té doby nemyslitelné. Vzpomeňte si na dlouhé fronty, speciální formuláře a kolky na původním Rejstříku trestů se sídlem na pražské Pankráci. V současné době je tedy možné získat takto i výpisy z Katastru nemovitostí či velmi vyhledávaný výpis z Bodového registru řidičů. Bylo zajímavé sledovat, jak se jednotlivé úřady bály dělit o své výlučné pravomoci s obavami o zneužití systému, ke kterému ani jednou nedošlo. A dnes jsme se posunuli od Czech POINTu fyzického k Czech POINTu virtuálnímu, o výpis si můžete zažádat přes „Czech POINT at home“ a přijde vám do datové schránky.

Dalším Vaším projektem byly datové schránky, které ovšem takové obliby ve srovnání s Czech POINTem nedosáhly.

Tento systém se bohužel stal předmětem politického sporu a dostal zpočátku špatnou nálepku, případní uživatelé byli vystrašeni. Systém si to nezaslouží, je jedním z nejdokonalejších systémů pro státem garantované doručování nejen v Evropě, ale i ve světě. Mnohé státy nám ho závidí. Velký potenciál mají datové schránky na rozšířené využívání i mezi firmami, ale chybí vůle tento systém podporovat. Podobně je to se systémem Základních registrů, založeným na principu, že svá data poskytuji státu pouze jedenkrát a jednotlivé instituce je sdílí. Systém je opět plně funkční, ale nevyužívaný. Stát a jeho instituce tedy obtěžují občany zbytečně. Tato data by stát mohl dále sdílet s komerčními institucemi, samozřejmě s vaším souhlasem.

V roce 2013 jste odešel do soukromé sféry a z pokračující digitalizace jste se stáhl. Po necelé tříleté pauze a Vašich aktivitách ve školství jste byl opět přemluven, abyste se do ICT světa vrátil v čele ICT UNIE. Nyní pracujete na dalším revolučním projektu.

Sami sebe poškozujeme, když se na IT díváme negativně a nevyužíváme příležitosti, které toto odvětví nabízí. Devět z deseti ICT projektů se povedlo. V roce 2008 byla Česká republika v hodnocení e-govermentu na 25. místě na světě, v roce 2016 na 50. místě. Původně jsme měli ambici být v první pětce. Po příchodu do ICT UNIE jsem nastoupil s projektem 202020 v národních barvách. Mým cílem bylo opět se vrátit do první dvacítky. Ne evolucí, ale revolucí. Pojďme zapomenout na žabomyší války, trestní oznámení a na politické rozdělení. Pod značkou 202020 jsme začali zapojovat rozličné subjekty. Snažíme se pozitivně informovat o e-governmentu, kritiky a špatné nálady bylo už dost. V Poslanecké sněmovně a Senátu máme podporu, nakonec jsme ji našli i ve vládě. Snažíme se připravit i nové projekty pro nastávající vládu. ICT UNIE je kolektivním členem Hospodářské komory. S kolegou Tomášem Vrbíkem, se kterým se znám z předchozího působení, jsme dali dohromady projekt PES „Právní elektronický systém pro podnikatele“. Uvědomil jsem si, že dnes už nikdo vlastně neví, jaké má povinnosti. Právo za posledních 25 let hodně nabobtnalo, komplexně ho neznají ani advokáti, ani úředníci, soudci či poslanci, natož podnikatelé samotní. Takový stav není normální. Podnikatel má podnikat, nikoliv po večerech studovat práva, aby věděl, jaké má povinnosti při provozování dané živnosti. Chceme vytvořit na internetu přístupný přehled povinností, které vyplývají buď z jednotlivých zákonů nebo oborů podnikání, podle aktuální životní situace. Zadáte si autodoprava a dostanete přehled všech zákonných norem. Stejně bude postupovat zájemce o provozování stánku s rychlým občerstvení. Příslušný zákon je již připraven. A takový zákon nemá ani Estonsko. Máme šanci být první na světě.

 

Linda Štucbartová

 


ICT UNIE (zkratka ICTU) je profesním spolkem firem z oboru informačních technologií a elektronických komunikací, dalších podnikatelských a vzdělávacích subjektů, jehož cílem je zvýšit vnímání důležitosti zavádění a využívání moderních informačních technologií ve společnosti, včetně vytváření optimálních podmínek pro rozvoj veřejných sítí elektronických komunikací v České republice, jako nezbytného předpokladu pro vytváření informační společnosti. ICTU má více než 70 členů.

Posláním ICT UNIE je být respektovanou profesní organizací ICT průmyslu odstraňující bariéry brzdící rozvoj informačních a komunikačních technologií ve prospěch spotřebitelů. Chceme být partnerem i oponentem vládě České republiky v projektech podporujících směřování k evropské informační společnosti a modernímu výkonu státní a veřejné správy pracující efektivně pro občany i podnikatelský sektor.

PLAV – Měsíčník pro světovou literaturu

„Co krášlí Inuity?“ ptá se motto nejnovějšího čísla PLAVu.

„Duše je to, co tě krášlí, co tě dělá člověkem. Jedině ona ti propůjčuje vůli, chuť jednat, činorodost. Řídí celý tvůj život. Proto se tělo musí rozpadnout, když ho duše opustí,“ odpovídá Majaq v Nových lidech Knuda Rasmussena.

Obsah jedinečného čísla věnovaného výhradně inuitské literatuře z Grónska, severní Kanady a Aljašky:

  • Kirsten Thistedová (DK): Dánové by se měli o daleký sever více zajímat
  • Klára Kolinská a Zdeněk Lyčka: Úvod do literatury původních obyvatel Arktidy
  • Alootook Ipellie (CA)/ Klára Kolinská: Návštěva u Sedny, matky mořských tvorů
  • Sean A. Tinsey a Rachel A. Qitsualiková (CA)/ Klára Kolinská: Olej
  • Knud Rasmussen (DK/GL)/ Zdeněk Lyčka: Noví lidé
  • Sørine Steenholdtová (GL)/ Zdeněk Lyčka: Zombie
  • Niviaq Korneliussenová (GL)/ Zdeněk Lyčka: HOMO sapienne
  • Aage Gitz-Johansen (DK/GL)/ Zdeněk Lyčka: Postavy grónské mytologie
  • Lela Kiana Omanová (US)/ Jana Marešová: Epos o Qayaqovi

V úvodní eseji se podrobně vysvětluje historická i současná situace hlavních inuitských národů a jejich jazyků. Texty v tematické části čísla jsou překlady z dánštiny (grónské) nebo angličtiny (kanadské a aljašské). Náměty jsou poměrně široké, od vyprávění o dávných časech přes ukázky z nejaktuálnějších románů velmi mladých spisovatelů až po současné adaptace tradičních příběhů. Některé texty jsou obohacené o původní ilustrace, v případě Gitze-Johansena a Alootooka Ipellieho jde přímo o příspěvky všestranných autorů-výtvarníků.

Notino pokračuje s expanzí v Evropě

Po posílení své pozice v Německu vstupuje největší středoevropský e-shop na trhu s kosmetikou v rámci rychlé a nepolevující expanze na tři další evropské trhy: Belgii, Nizozemsko a Chorvatsko.

Od začátku roku 2017 Notino, původem česká společnost založena Michalem Zámcem v roce 2004, značně posílilo svoji přítomnost na evropských trzích. Získalo většinový podíl v německém prodejci kosmetiky Mussler Beauty, a nyní expandovalo na belgický, nizozemský a chorvatský trh.

Obrat na trhu s kosmetikou v Nizozemsku je přibližně 75 miliard korun a v Belgii je to zhruba 50 miliard korun. Prostor pro růst tržeb, posilování povědomí o značce a rozšiřování zákaznické základny je tedy v nových zemích více než značný.

„Notinu se dlouhodobě daří a v posledních letech se stále více rozrůstáme. Věříme, že své zkušenosti s expanzí rychle zúročíme,“ uvedl Radek Ondrášík, marketingový ředitel Notina. „Známe mentalitu, obchodní návyky i specifika místních zákazníků a jsme velmi kvalitně připraveni na všech třech trzích uspět.“

Do konce roku 2017 plánuje Notino expanzi do dalších evropských zemí, aby produkty a služby zpřístupnilo většině unijních spotřebitelů.


Notino.

Notino (v České republice známé do roku 2016 jako parfums.cz) je největším online obchodníkem s kosmetikou a produkty zaměřenými na krásu v Evropě a jednou z nejrychleji rostoucích na světě. Firma byla založena v České republice a centrálu má v Brně. Notino aktuálně vlastní a provozuje online obchody v 19 zemích Evropy včetně Velké Británie a ve Spojených státech amerických. Ještě letos plánuje expanzi na několik dalších trhů. Snahou firmy Notino je zpřístupnit velmi kvalitní produkty pro krásu a kosmetiku co nejširšímu okruhu spotřebitelů. Tuto vizi naplňuje každý den díky propojení krásy a technologií již od roku 2004, kdy firma původně vstoupila na trh. Notino zaměstnává v České republice 1000 lidí a v roce 2016 mělo celkový obrat ve výši 5,9 miliard korun.

CzechTrade: Jak funguje adresář s českými designéry?

Adresář designérů CzechTrade je platforma, která propojuje firmy s profesionálními designéry z členských států Evropské unie. Designéři v oblasti průmyslového a produktového designu se tak dostanou k novým zakázkám pro firmy, které mají jistotu kvalitní spolupráce s profesionály. Projekt České agentury na podporu obchodu/CzechTrade „Design pro konkurenceschopnost 2016 – 2018“ podporuje toto propojení designérů a firem z celkově 48 států. Jak tento projekt funguje v praxi a jaká jsou jeho úskalí jsme se zeptali obou stran projektu – designérky Ivy Bastlové a české firmy Triant.

Firma Triant je český výrobce stylového a designového nábytku, který působí na trhu již přes 20 let. Firma se soustředí na kvalitní udržitelný design. Díky Adresáří designérů již několik let spolupracuje s Ivou Bastlovou, která pro ni navrhuje různé typy nábytku.

Co vám spolupráce na projektu s designérkou přinesla?

Využili jsme designérské služby z projektu “Design pro konkurenceschopnost”, k navržení naší druhé designové nábytkové řady z masivního dřeva ve spolupráci s designérkou Ing. Ivou Bastlovou, kterou jsme znali z naší předchozí spolupráce na některých společných projektech. Zaujal nás především její entuziasmus, s jakým přistupuje k řešení všech nových projektů, její zkušenost s vybavováním interiérů a v neposlední řadě znalosti a zkušenosti získané na zahraničních veletrzích.

Na základě námi specifikovaných požadavků vytvořila design nové nábytkové řady, kterou již vyrábíme pod názvem ATUA a nabízíme ji prozatím jen na tuzemském trhu. V budoucnu se ale s tímto nábytkem plánujeme účastnit i některého zahraničního veletrhu, protože díky designu, kvalitě zpracování a konstrukci bylo plánováno vyvážet tyto výrobky i do zahraničí. Nechceme jít pouze cestou, že budeme vyrábět pro zahraniční firmy nějaké výrobky nebo komponenty, ale díky našim zkušeným designérům bychom rádi prorazili i s českým designem. Snad nám v naší snaze pomůže i agentura CzechTrade, díky které jsme měli možnost, využít tuto dotaci.

V jaké fázi se projekt nachází nyní?

Projekt je nyní ve fázi, kdy jsou již všechny výrobky navržené a většinou i vyvzorované. Momentálně probíhá focení konkrétních interiérů a příprava katalogu do tisku. Většinu výrobků je možno vidět v naší podnikové prodejně v obchodním domě MoDo v Průhonicích.

Jaká vidíte pozitiva a úskalí jednorázové spolupráce designéra s firmou?

Pozitiva spolupráce s designérem vidíme především v odbornosti této profese, protože doba, kdy se firmy snažily vytvářet si vlastní design je dávno pryč. Kvalitní design výrobku je základním prvkem pro oslovení vytypované cílové skupiny zákazníků.

Chystáte se dál spolupracovat? Uvažujete do budoucna i o oslovení dalších designérů?

Spolupráci s designérem považujeme i v budoucnu za klíčovou pro naši firmu, abychom se udrželi v tomto segmentu výrobců, kteří nabízí nejen kvalitní design, ale i vše ostatní: kvalitu zpracování a v neposlední řadě i servis našim zákazníkům, kde ve spolupráci se dvěma architektkami navrhujeme v naší podnikové prodejně zákazníkům celé interiéry a to vše za korektní ceny, na které jsou lidé v Česku zvyklí.

Iva Bastlová je interiérová návrhářka, která se pohybuje na poli designu již 15 let. O designu uvažuje jak v praxi, tak i na papíře – publikuje v řadě různých médií jako je například Můj Dům, Brands&Storiea nebo Domo.

Po jak dlouhé době v Adresáři designérů CzechTrade se vám naskytla první příležitost ke spolupráci s firmou?

V Adresáři jsem již několik let. Na přelomu let 2010/2011 jsem přes tento projekt zpracovala návrh kolekce nábytku do kanceláří pro společnost Vasa.

Co vám tato spolupráce přinesla?

Možnost spolupráce s českými výrobními společnostmi.

Jaké jsou vaše spolupráce z Adresáře designérů?

Výsledkem další spolupráce je pohovka Sit&Sleep, jejímž výrobcem je Čalouněný nábytek Vilém Duchoň. Ta dostala ocenění Nábytek roku 2017 za mimořádný design. Další návrh byl pro společnost Vavex 1990 s.r.o. – zde se jednalo o kolekci tapet My Dream.

Jaká vidíte pozitiva a úskalí jednorázové spolupráce designéra s firmou?

Jednorázová spolupráce není dle mého názoru ideální. Je to v podstatě pouze výstřel do tmy, který nemusí mít očekávaný efekt. Aby byl produkt dobře navržen, je třeba hodně komunikovat, znát výrobní technologie, trh a cílového zákazníka konkrétní firmy. Nemalá část je o “naladění na stejnou frekvenci”. Když si lidé rozumí, vzájemně se respektují a jde jim o dobrý výsledek, tak je to mnohem snazší. V opačném případě může i dobrý design skončit v kolonce “neúspěch”. Ve všech třech zmíněných případech (Triant, Duchoň, Vavex) se jedná o dlouhodobou spolupráci, která vyústila v návrh kolekce či produktu.

Více čtěte na http://www.czechdesign.cz/temata-a-rubriky/czechtrade-jak-funguje-adresar-s-ceskymi-designery

Petr Gajdušek

 

“Svou misi na Ministerstvu zahraničních věcí jsem splnil, těším se na další kariérní výzvu“

 

JUDr. Petr Gajdušek, LL.M. (Cam), M.St. (Oxon)

O české státní správě panuje mezi širokou veřejností spousta stereotypů a mýtů. Z vlastní zkušenosti však vím, že tam působí mnoho talentovaných, vzdělaných a pracovitých jednotlivců. JUDr. Petr Gajdušek, LL.M. (Cam), M.St. (Oxon), který aktuálně zastává funkci státního tajemníka MZV je důkazem. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a obor politologie a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Poté absolvoval University of Cambridge, kde získal titul Master of Laws (LL.M.) a rovněž University of Oxford (M.St.), kde se věnoval mezinárodněprávním aspektům lidských práv. Působení na dvou britských prestižních univerzitách doplnil studijními pobyty na neméně prestižních universitách v USA na Georgetownu a v italské Bologni. Je držitelem Bolzanovy ceny za nejlepší diplomovou práci. Petr Gajdušek hovoří plynně anglicky a francouzsky.

Před nástupem na Ministerstvo zahraničních věcí pracoval jako ředitel Sekce mezinárodní a legislativní Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, zkušenost ze soukromého sektoru má z působení v mezinárodní advokátní kanceláři, kde se věnoval problematice energetiky.
A pokud si myslíte, že ve státní správě vždy a vše dlouho trvá, tak aktivita pana Gajduška vás opět přesvědčí o tom, že existují výjimky. Po dvou a půl letém působení, v rámci kterého splnil svou misi spojenou s přijetím zákona o zahraniční službě, požádal o uvolnění z funkce a k 1.10. tohoto roku byl jmenován vládním zmocněncem pro mezinárodní organizace.

Navzdory náročnému programu se mi podařilo se s panem Gajduškem setkat v Toskánském paláci, tam, kde jsem před 15 lety sama začínala své působení na Diplomatické akademii. Znovu jsem si uvědomila, že diplomacie nezná okurkovou sezónu, ať již z důvodu množství konzulárních případů či mnoha strategických porad a setkání, které probíhají právě v letním období. Setkali jsme se krátce poté, co byl oznámen jeho odchod z funkce a zároveň probíhalo schvalování nových velvyslanců, které je vždy předmětem mnoha debat a spekulací.

S ohledem na to, že vztahy mezi novináři a tiskem jsou v poslední době hodně napjaté, jsem využila jako ice-break gratulaci ke studiím a pozvala ho na setkání absolventů Cambridge a Oxfordu, které v Praze pořádá organizace OCAS (Oxford and Cambridge Alumni Society). Sama jsem absolventka Oxfordu a tak první otázka byla nasnadě. Odpověď na otázku, na které univerzitě se mu líbilo více, byla první a poslední, která se mi úplně nezamlouvala. Cambridge má prostě romantičtější polohu u řeky.

Pane Gajdušku, Vaše studijní úspěchy mohou být vzorem pro mladou generaci, která z mého pohledu ne vždy doceňuje a využívá všechny možnosti, které dnešní doba nabízí. Vy jste řekl, že absolvování obou univerzit pro Vás představovalo splnění snu… Odkud pramenila Vaše motivace a jaká doporučení pro dnešní vysokoškoláky máte?

Pocházím z Mostů u Jablunkova, což je malá vesnice úplně na východě ČR. Věděl jsem, že pokud se chci v životě věnovat tomu, co mě baví, tedy mezinárodnímu právu a filozofii, jedinou cestou je kvalitní vzdělání. Mezinárodní právo v kombinaci s filozofií se na dobré úrovni vyučuje především na anglosaských univerzitách. Vzhledem k tomu, že mi nešly technické obory a manuálně jsem příliš nevynikal, třinecký těžký průmysl by se mnou žádnou díru do světa asi neudělal. Proto jsem se rozhodl odejít z mého regionu. A co se týče doporučení pro ostatní, tak, mohu-li vůbec radit, podle mého je nezbytná pokora a odvaha. Zahraniční univerzity mi daly lekce pokory, tedy respektu vůči lidem, kteří něco opravdu umí. Potkal jsem celou řadu mimořádně nadaných kolegů, kteří třeba neměli takové štěstí jako já a nedostali stipendia nebo se prostě narodili v jiné době. O to více si vážím šance, kterou jsem dostal. A odvaha proto, že pokud se člověk odhodlá jít určitou cestou, musí vydržet, i když třeba dělá krok do neznáma.

Po praxi v advokátní kanceláři jste svou dosavadní kariéru spojil se státní správou. Vás mnohé stereotypy o rigidním a pomalém prostředí neodradily? A jak se na ně díváte dnes?

Neodradily. Myslím, že vůči státní správě panuje celá řada předsudků. Měl jsem ale štěstí, že jsem mohl v minulém zaměstnání na antimonopolním úřadu dělat to, co mě bavilo, tedy agendu, která zahrnovala spolupráci s mezinárodními organizacemi jako OECD nebo Světová banka i práci na nových zákonech. Ve státní správě je hodně věcí o tom, s kým spolupracujete. Pokud jste součástí dobrého týmu, máte šanci hodně věcí změnit i v rigidním prostředí. Rigidní prostředí je dáno rigiditou lidí. Máte-li dynamický kolektiv, rigidita vás nepostihne. Na MZV jsem se mohl obklopit personalisty i právníky a i díky tomu se nám povedla řada věcí, které resort posunuly kupředu. Jsem rád, že jsem mohl být součástí takových změn.

Po dvou a půl letech odcházíte z Ministerstva zahraničních věcí, poté, co jste splnil misi, která spočívala zejména v zajištění nezávislosti státní správy a v přijetí zákona o zahraniční službě. Sportovní terminologií řečeno odcházíte v poločase, byl jste jmenován na pět let. Přála bych si, aby všechny státní projekty (zejména rekonstrukce D1) byly podobně urychleny. Jak Vaše mise probíhala a co konkrétně se Vám podařilo?

Nastoupil jsem v době, kdy MZV stálo před zásadní křižovatkou. Na jedné straně služební zákon nereflektoval specifika MZV a hrozily velké problémy, na druhé straně jsme tím dostali faktický mandát začít věci měnit, objevila se tedy obrovská možnost. Stručně řečeno se otevřelo okno příležitosti, now-or-never. Věděl jsem, že pokud chceme uspět, musíme se vydat cestou, kterou nikdo před námi nedošel až do konce. Díky týmu, jehož jsem měl tu čest být součástí, se nám povedlo v krátké době přijmout tzv. technickou novelu služebního zákona, která mj. státnímu rozpočtu ušetřila několik set miliónů korun ročně a umožnila základní fungování MZV. To ale pořád neřešilo řadu dalších problémů, které MZV trápily několik desetiletí, např. absenci zdravotního pojištění, odškodnění nebo malou právní ochranu vracejících se zaměstnanců. Z toho důvodu jsme po technické novele plynule přešli k pracím na zákoně o zahraniční službě. Srovnám-li ho s obdobnými zahraničními úpravami, český zákon jde mnohem dále, co se práv zaměstnanců a důrazu na transparentnost systému týče. Nyní je nutné zákon vykládat tak, aby skutečně poměry na MZV měnil k lepšímu. A to je lidský faktor, který žádný zákon neovlivní. V každém případě pro mě osobně je obrovskou satisfakcí po skoro třech letech práce a nočních směn, že jsem byl součástí této změny. A také, že jsme splnili sliby, které jsme před několika lety zaměstnancům MZV dali.

Politizace a depolitizace státní správy jsou takovými stálými tématy. Jak to vnímáte Vy? Nejen z role státního tajemníka, ale i státního úředníka…

Na prvním místě musí rozhodovat kvalita každého člověka. Tedy jeho profesní znalosti ale také osobnost. Stejně důležitá jako odbornost je podle mého soudu empatie, schopnost se domluvit a umět naslouchat. Má-li státní úředník tyto vlastnosti, je irelevantní, jakou volí stranu, v jaké je církvi nebo s kým tráví soukromý život. Problém nastane, pokud se na klíčová místa dostanou lidé pouze díky známostem, aniž by disponovali odbornými předpoklady. I z toho důvodu jsem rád, že na MZV jsou naprosto striktně dané jazykové, bezpečnostní a další podmínky, na základě kterých můžete danou funkci vykonávat. V podstatě jsou nejpřísnější ve státní správě, což je ale dáno také specifickou prací v diplomacii.

V nové pozici budete mít na starosti zastoupení České republiky v mezinárodních organizacích. Ze zkušenosti vím, že třeba Polsko je v obsazování pozic v mezinárodních institucích daleko úspěšnější. Jak jsme na tom a co lze dělat pro to, aby byli Češi zastoupeni lépe?

V polovině loňského roku jsme byli osloveni Úřadem vlády, abychom začali pracovat na strategii zvýšení počtu Čechů v mezinárodních organizacích. Podmínkou zároveň bylo, že by tato strategie neměla vést k nárůstu počtu úředníků ani peněz z rozpočtu. Nejprve jsme tedy museli situaci důkladně analyzovat a čísla, která nám vyšla, nejsou optimistická. Česká republika si ve srovnání s okolními zeměmi nestojí dobře, navzdory členství v téměř 500 mezinárodních organizacích a vysokým sumám, které platíme do jejich rozpočtu. Z toho vzniká jednoduchá úměra: nabídka ze strany mezinárodních organizací je, poptávka na české straně také. Jde tedy o to vytvořit systém, kdy se poptávka a nabídka střetnou v nějaké inteligentní formě. Proto chceme vytvořit databázi vhodných uchazečů, seznam prioritních mezinárodních organizací, pomoc s přípravou na výběrová řízení, komunikaci napříč rezorty apod. Je to ovšem běh na dlouhou trať, za některými okolními zeměmi jsme mnoho let pozadu. Všechny statistiky určitě nedoženeme za rok ani za dva.

Na co jste v dosavadní kariéře nejvíce hrdý? A jaké jsou Vaše kariérní ambice a plány ve střednědobém horizontu?

Co se týče MZV, tak nejvíce hrdý jsem na to, že jsem na MZV mohl být součástí velkých změn i takového mimořádného týmu lidí, ať už kolegů náměstků, právníků i personalistů. Jsem rád, že se nám všechny změny podařilo uskutečnit v krátkémčase, nakonec jinou možnost jsme ani neměli. Co se týče mých dalších plánů, tak nejdříve musím řádně předat funkci, pak mě můj nadřízený zařadí na adekvátní místo v ústředí MZV. Funkce vládního zmocněnce je totiž čestná, neboť celá strategie je koncipovaná bez jakýchkoliv nároků na státní rozpočet. V krátkodobém horizontu budu muset především dočerpat dovolenou a v tom střednědobém bych se nadále rád věnoval mezinárodnímu právu na nadnárodní úrovni.

Linda Štucbartová

Firmy hladoví po inovacích, mají těžkosti s digitálním marketingem a poznávají přínosy diverzity

Světové i české firmy věří, že hlavním tahounem ekonomiky v blízké budoucnosti budou inovace a digitální technologie. Mají však problémy tvořit inovační týmy a jen pomalu budují kompetence v on-line marketingu. Vyplývá to z výzkumu mezi 600 manažery firem po celém světě, který realizovala společnost Stanton Chase, zabývající se vyhledáváním řídících pracovníků (Executive Search).

Výzkumu se zúčastnilo přes šest stovek respondentů, kteří působí na úrovni vedoucích manažerů a členů správních orgánů i specialistů na klíčových pozicích. Výzkum oslovil celé spektrum firem, tedy těch o hodnotě menší než 100 mil. dolarů i větší než 5 miliard dolarů, soukromé podniky i veřejně obchodovatelné na burze, zhruba v desítce sektorů.

Naprostá většina, 84 % respondentů, vidí jako nejdůležitější faktor, který zásadně ovlivní jejich podnikání, právě digitalizaci a nakupování v e-shopech. Dostupnost zboží a služeb kdykoliv a kdekoliv na světě, na dosah několika kliknutí, vystavuje firmy nebývalému tlaku odlišit se od své konkurence, získat, a především udržet dostatek zákazníků.

„Tento tlak se projevuje i personálně. Firmy zpravidla mají špičkové odborníky na výrobní procesy, vývoj nových produktů a personální záležitosti, ale tápou ve skládání týmů v oblasti inovací a v digitálním on-line marketingu,“ říká Jan Martin, partner české kanceláře Stanton Chase.

Pouhých 29 % respondentů je spokojeno s mírou inovací ve své firmě.

E-shopy: z okrajového doplňku úhelným kamenem byznysu.

Podle respondentů chybí současným firemním lídrům podnikavost a strategické uvažování. Přesně tyto vlastnosti nyní nejvíce poptávají u nových manažerů a vedoucích týmů. Naopak oborové zkušenosti a know-how z konkrétních sektorů jsou na seznamu požadovaných charakteristik až v dolní polovině.

„To svědčí o tom, že se firmy snaží podněcovat kreativní myšlení mimo zavedené oborové škatulky. Více také aktivně vyhledávají nové lidi, které postrádají ve svém vedení,“ říká Jan Martin ze společnosti Stanton Chase. „Z vlastní zkušenosti víme, že firmy méně hledají specialisty, kteří jim pomohou vyřešit krátkodobý problém, a raději chtějí lídry, kteří firmu za tři až pět let dovedou do předem vytyčeného bodu.“

V Česku v oblasti rychloobrátkového zboží platí, že bez inovací nelze nejen získat, ale ani udržet stávající pozici na trhu. Lidé rádi zkoušejí novinky a obchodní partneři očekávají individuální přístup. Pro vedoucí poboček mezinárodních firem to znamená jediné: musejí být schopni přesvědčit mateřské firmy, aby jim inovovat umožnily.

Zvláště na českém trhu se objevila potřeba řešit co nejrychleji digitální marketing. Manažeři mají pocit, že jim ujíždí vlak, protože na trhu chybějí lidé se specifickými kompetencemi v oblasti digitálních technologií. Opožděně reagovaly i mezinárodní firmy, které digitální marketing berou vážně až v posledních dvou letech. „Budují regionální on-line marketingové týmy a učí se za pochodu,“ dodává Jan Martin.

Nedostatek moderních lídrů.

Ukazuje se, že najít a získat správného lídra je pro firmy stále těžší. Téměř polovina manažerů ve výzkumu uvedla, že mají problém kýžené talenty najít. Podle výzkumu je nábor talentů větším kamenem úrazu, než těžkosti spojené například se změnami chování zákazníků, tvrdými finančními podmínkami nebo vyostřující se konkurencí v podnikatelském prostředí. I to je důvod, proč 73 % dotazovaných hodlá v následujícím roce svěřit nábor společnostem specializovaným na Executive Search (přímé vyhledávání vrcholových manažerů).

Drtivá většina 90 % respondentů přiznává, že mají rezervy, co se týče větší diverzity v personálním složení. Nicméně jen 64 % dotázaných vidí v rozvoji diverzity zásadní cíl a pouhých 18 % odměňuje nějakým způsobem management, pokud tento úkol splní. „Firmy chtějí na měnící se podmínky digitalizovaného světa reagovat inovacemi, ale jen zřídka si uvědomují, že inovace se nejlépe rodí v různorodých týmech, spojených jedním cílem a filozofií,“ doplňuje Jan Martin.

Na základě analýzy výzkumu společnost Stanton Chase doporučuje zaměřit se na podporu diverzity a vytváření týmů složených z mužů a žen různého věku, specializace a původu.

Druhým doporučením je, aby se firmy nebály získávat čerstvý pohled na věc od lidí z jiných odvětví a dávaly při posuzování kandidátů přednost kreativitě před zkušenostmi v daném sektoru.

Stanton Chase

Žebříček nejlepších českých výrobců 2006 – 2016

Akademie designu České republiky uděluje už od roku 2006 ceny Czech Grand Design. Oceňování prací jednotlivých tvůrců a firem pomáhá veřejnosti orientovat se na scéně českého designu. Jednou z důležitých kategorií je Výrobce roku, ve které se uděluje cena za průmyslový design Ministerstva obchodu a průmyslu České republiky. Tuto prestižní cenu získávají firmy, které se na design dívají jinak, věří mu a nebojí se ho postavit do centra svých projektů. Počet takto “osvícených” firem bohužel není příliš velký. O to víc cítíme potřebu je ukazovat a prezentovat, aby se jimi ostatní alespoň inspirovali. Pojďme si připomenout společnosti a značky, které od roku 2006 přesvědčily porotu složenou z odborníků, kurátorů, šéfredaktorů, teoretiků a historiků a vyhrály v kategorii Výrobce roku.

1 / Moravské sklárny Květná

Grand výrobce roku 2006, dnes Crystalite Bohemia

Cena byla udělena za nový projekt kolekce designového skla, spolupráci s českými designéry a za projekt Craftsmanship ve spolupráci s UMPRUM v Praze.

Sklárna Květná je nejdéle fungující sklárnou na našem území. Založil ji kníže Alois Lichtenstein v roce 1794. Mezi lety 1961 až 1990 byla sklárna jedním ze závodů národního podniku Moravské sklárny ve Květné. Po sametové revoluci došlo k několika majetkovým a vlastnickým změnám, které vyvrcholily v lednu 2011, kdy se stal závod Květná součástí skupiny Crystalite Bohemia. Moravské sklárny Květná získaly jako první česká firma cenu Design Plus za sadu Mr. Egg navrženou designéry ze studia Olgoj Chorchoj. Jedná se o cenu udělovanou za originální design a kvalitní provedení v rámci veletrhu Ambiente 2006 ve Frankfurtu nad Mohanem.

Dnes bohužel firma s mladými designéry nespolupracuje. Více v článku Kdo se bojí designu? České sklárny.

2 / UP závody

Grand výrobce roku 2007, dnes Jitona

Cena byla udělena za obnovení tradiční značky, reedice a novou kolekci nábytku od českých designérů.

Spojené uměleckoprůmyslové závody byly založeny několika českými výrobci kolem roku 1920. Po druhé světové válce byly závody znárodněny a v roce 1991 je převzala společnost Tusculum. Ta v roce 2003 plně přešla pod akciovou společnost Jitona. UP závody jsou považovány za nejvýznamnějšího českého výrobce nábytku minulého století.

Více na http://www.czechdesign.cz/temata-a-rubriky/zebricek-nejlepsich-ceskych-vyrobcu-2006-2016

Poručte genům!

“Hodně lidí si myslí, že genetika je všechno, ale není to pravda.”

Jan Mühlfeit a Kateřina Novotná

Každý rodič svému dítěti předává genetickou informaci, kterou nemůže ovlivnit. Neudělá nic s tím, jak bude vypadat a jaké bude mít talenty. Jak s těmi predispozicemi naloží, se už ale ovlivnit dá. To, že má někdo díky genům větší talent na určitý sport, totiž neznamená, že v něm bude úspěšný.

Geny si je možné představit jako krabičku plnou určitých vrozených předpokladů, kterou každý při narození dostane. Někdo větší, někdo menší. Když se ale bude mozek dítěte s malou krabičkou efektivně stimulovat, probouzet a používat, vytvoří si pozitivní návyky, díky kterým může být v dané oblasti mnohem úspěšnější než ten, kdo dostal onu pomyslnou krabičku dvakrát tak velkou. Stačí činnosti, na kterou má talent, věnovat čas. Trénovat, pracovat, dělat chyby, vzdělávat se v ní, investovat sám do sebe. Hodně lidí si myslí, že genetika je všechno, ale není to pravda. Podle docenta Radka Ptáčka, předního českého klinického psychologa, se kterým nyní intenzivně spolupracujeme, má na zapojení a vypojení určitých genů v naší výbavě zásadní podíl prostředí, v němž se pohybujeme, naše zkušenosti, a to jak přemýšlíme a žijeme.

Mozek jako houba

Rodiče často touží po tom, aby jejich děti byly úspěšné tak jako děti ostatních. Dělají si ze svých potomků v podstatě trofeje. Nezřídka do nich nahrávají své programy. Chtějí, aby zvládli to, co sami nezvládli a k tomu aby dělali dobře věci, v nichž jsou sami dobří. Na to, že dítě není stejné jako rodič, mnozí zapomínají. Další obvyklou chybou je, že rodiče berou na lehkou váhu předškolní věk dítěte. Přitom se právě v něm tvoří množství důležitých základů pro budoucí vývoj každého jedince. Od třetího trimestru těhotenství do sedmého roku věku dítěte se v mozku vytváří nejvíce propojení neuronů, tzv. synapsí. Tomuto období se také říká Window of opportunity. Je to doba, během níž je velmi důležité mozek stimulovat a podporovat ho v učení nových věcí i v budování pozitivních návyků. Mozek dítěte v předškolním věku funguje na vlnách theta, což je velmi nízká a pomalá frekvence. Dítě je v tomto věku v podstatě v hypnóze. Dospělý při této frekvenci většinou sní, medituje apod. Dítě v ní do svého podvědomí jako houba nasává vše, co vidí, dělá a prožívá.

Rodiče si myslí, že nevadí, když svého potomka jednou seřvou za chybu, kterou udělalo. Domnívají se, že stejně nevnímá a pokud ano, zapomene na to. Jenže tak to není. Dítě si ukládá všechny podněty i vzorce chování. Zrcadlové neurony navíc způsobují napodobování chování blízkých. Rodič by si zkrátka měl dávat pozor na to, co svým potomkům předává. Dopady negativních vlivů se často neprojeví za půl roku, rok ani tři, ale třeba až za 15 a více let – ve škole, vztazích, vlastní rodině či při řešení problémů v práci.

Optimální výkon

Lidský mozek obsahuje stovky miliard buněk. Mezi ně patří i neurony – nervové buňky, které jsou schopné z vnitřního i okolního prostřední přijímat signály, vést je, zpracovávat a odpovídat na ně. Ke každé nervové buňce náleží 20–1000 synapsí – propojení. Celkově jich náš mozek pravděpodobně obsahuje triliony. V synapsích neuronů se zachytává vše, co se o světě kolem sebe naučíme a co děláme. Vznikají a zanikají po celý náš život. Padesát procent se jich však zpravidla vytvoří do pěti let od narození, 75 % do sedmi a 95 % do dvanácti. I proto s sebou naše stárnutí nese zhoršování schopnosti se učit. V pětadvaceti stojí člověka naučit se novému jazyku mnohem více úsilí než sedmileté dítě.

Pevnost synapsí se zvyšuje opakováním a trénováním. V mozku totiž funguje látka, která se nazývá myelin, a ta neurony právě v důsledku cvičení obaluje. Díky ní si některé činnosti automatizujeme. Čím častěji dítě trénuje, počítá příklady, cvičí na klavír, zkrátka se dané aktivitě věnuje, tím je pro ně pak její výkon samozřejmější. Když začíná hrát hokej, nejprve se soustředí na to, jak bruslit. Díky pravidelnému tréninku se pro ně bruslení stává samozřejmostí a svou pozornost tak může věnovat například správnému držení hokejky nebo obehrávání protihráče.

Je důležité vznik pozitivních návyků podporovat, posiluje to mozek a usnadňuje učení dalších nových věcí. Talent není samozřejmost a neznamená úspěch. Jedině s pozitivními návyky může člověk a jeho talenty růst. Vtip je v tom, že čím více využíváme vrozené talenty, tím víc nás daná činnost baví, a tím rychleji k myelinizaci dochází.

Nejintenzivnější nárůst počtu synapsí a největší celková aktivizace mozku nastává v momentu, kdy se dítě dostává do flow – tedy do stavu, kdy dělá něco, na co má talent, jde mu to, baví ho to a dává mu to smysl. Za jakých okolností se do něj dostává? Nikoli prostřednictvím práce se slabinami, ale prostřednictvím práce s talentem. A děti samy poznají, co jim energii dává (talenty), a co jim energii bere (slabiny).

Ve flow děti bývají, když si hrají. To je ten moment, kdy na ně rodiče volají, neslyší a ani nevnímají čas. Navíc v sobě nemají žádného vnitřního kritika. Takže když si staví z lega, nepřemýšlejí o tom, že je to strašně těžké, ale vezmou další kostičku a ptají se: „Kam ji mám dát?“ A tak se učí. Protože nemají strach a nevnímají čas, učí se ve flow rychleji, než když v něm nejsou.

Cristiano Ronaldo hraje fotbal asi od tří let. Jeho úspěch je absolutně jasným výsledkem procvičování buněk od útlého věku. Jeho umem se zabývala jedna studie, v rámci níž byl spolu s jedním spoluhráčem postaven na hřiště. Spoluhráč měl Ronaldovi nahrát a ten se měl pokusit hlavičkou strefit do brány. Vtip byl v tom, že jakmile se první fotbalista dotkl míče, na stadionu zhaslo světlo. Ronaldo měl deset pokusů a dal deset gólů. Jak se to stalo?

V jeho podvědomí funguje počítač s programem, který mu spočítá, co se stane, když se spoluhráč určitým způsobem dotkne míče. Ví tak, kam doletí, jakou bude mít rotaci a skóruje. Má to zautomatizované. A pracoval na tom už odmala. Proto je schopen hrát 90 % času ve flow. Vše, co dělá, už dělal někdy předtím. Podobně je na tom Jarda Jágr, který se při hře v podstatě pořádně nehýbe. Tenista Roger Federer naběhá o jednu třetinu méně než ostatní. A když jsem se ptal Jardy Svěceného, kdy je ve flow on, říkal, že u těch skladeb, které přehrál tisíckrát, při nichž si je stoprocentně jist.

Budovat asociace

Další otázkou je, jak tedy ideálně neurony stimulovat. Zabývá se tím řada lékařů, pediatrů i psychologů. My jsme se inspirovali mimo jiné například srbským lékařem Rankem Rajovićem jenž vymyslel unikátní systém NTC Learning (Nicola Tesla Center Learning). Jedná se o metodu vzniklou na základě prokázaných vědeckých poznatků majících prostřednictvím cvičení zvýšit efektivitu práce s kapacitou mozku dětí. Zásadní pro ni je, aby děti při učení ideálně zapojovaly sluch, čich, zrak i hmat. Hodně také dbá na koordinaci, která se obecně podceňuje. Rajković proto také doporučuje, aby dítě každý den cvičilo rotaci kolem vlastní osy. Vedle koordinace tak totiž rozvíjí obě mozkové hemisféry.

Pokud děti poznávají země světa metodou NTC, učí se jejich vlajky, jaké na nich jsou barvy, lektoři s nimi mluví o typických jídlech, hudbě i tvarech, které je možné v dané zemi často vidět. Tříleté děti si běžně zapamatují názvy všech zastávek linky metra nebo značky automobilů, takže je dobré s touto jejich schopností pracovat a budovat v nich asociativní myšlení.

Ve škole bohužel často bývají předměty rozdělené. Dělá se zvlášť český jazyk, dějepis, přírodopis. V matematice žáci mnohdy dostanou vzoreček a následně ho jen aplikují na přidělené příklady. Učitelé často používají reproduktivní otázky, což jsou ty, které vyžadují memorování – učení se toho, co se student během výuky dozví od učitele, nebo si někde přečte. Na otázku pak většinou bývá jen jedna správná odpověď. Na rozdíl od produktivních otázek nevyžadují myšlenkové operace s učivem. Cílem NTC Learning je právě to, aby bylo dítě vedeno k přemýšlení.

Donutit je přemýšlet

Skvěle fungují také enigmatické hádanky, což bývají číselné řady s chybějícím koncovým číslem – v řadě je nějaká posloupnost a člověk má přijít na hodnotu chybějícího čísla. Zdánlivě to vypadá, že řada nedává smysl. Cílem hádanky je přimět člověka k přemýšlení na základě informací, které už vlastně z minulosti zná. Jako například tato jednoduchá ukázka: Jaká je spojitost mezi písmenkem M a Boženou Němcovou? Řešení zní, že M je římsky 500 a Božena Němcová je vyobrazena na české bankovce 500 Kč. Když je jedinec donucen přijít na informaci jinudy než cestou memorování, snáze si ji zapamatuje.

S obdobným principem pracuje profesor Milan Hejný. Jeho metodu učení matematiky používá v Česku přibližně jedna pětina škol. Principem jeho postupu je, že děti dostanou úlohu a na to, jak ji vyřešit, mají přijít samy. V hlavě si tak vytvoří vlastní cestu. Když řešení odhalí některé z dětí dřív, může ostatním svůj postup vysvětlit, což bývá účinnější, než když látku předává učitel. Děti si totiž mezi sebou mnohé vysvětlí lépe než nejlepší učitel na světě. Nemá totiž na problematiku stejný pohled jako ony.

Princip školy hrou Jana Amose Komenského je platný neustále. Když něco učitel svým žákům jen říká, zapomenou to, protože cílí jen na jeden smysl – sluch. Když jim to i ukáže, zapojí dva smysly, čímž se šance na zapamatování zvyšuje. Pokud ovšem své studenty do výuky zapojí, zaměstná všechny jejich smysly a látku tak nejen pochopí, ale dokonce si ji i zafixují.

Výzkumy zabývající se různými druhy učebních modelů odhalily, že v momentu, kdy člověk do řešení úkolu zapojuje více smyslů a na řešení přichází sám, části mozku, kde sídlí kreativita, jsou prokrvené mnohem víc, než když jen aplikuje naučený postup.

Na tomto principu funguje i vzdělávací program Montessori. Jeho lektoři se navíc snaží děti dostat do flow a udržet je v něm. Proto vyučovací hodina v Montessori škole netrvá 45 minut, ale aspoň devadesát. A když děti chtějí, tak ještě déle. Učí se tam tak způsobem, který vyhovuje jim a nikoli škole. Navíc ve stavech flow se kreativita člověka zvyšuje až o 400 %. I to bude zjevně důvodem, proč velkou část ředitelů nadnárodních společností v Silicon Valley tvoří absolventi Montessori škol. Nezabily v nich totiž kreativitu tak, jako se to stává v běžném školním systému, kde se učí jen prostřednictvím memorování. Bez hledání souvislostí a požívání vlastní hlavy, se totiž mozek rozhodně nerozvíjí tak, jak může.

Opice na uzdě

Když se nacházíme ve flow, jsme vždy v přítomném okamžiku – tady a teď. I proto nevnímáme čas. Klasický případ, kdy je z flow žák vytržen, nastává, když učitel, či dítě samo, řekne, že do konce písemky zbývá deset minut. Student v tu chvíle většinou začne jančit. V momentu, kdy díky tréninku a napočítání řady příkladů ví, co za těch deset minut zvládne, zklidní se, vrátí se do přítomného okamžiku, část mozku mající na starosti logické myšlení zjistí, co ještě může stihnout, a počítá dál.

Když v  podvědomí není nahraná informace, jak nastalou situaci či úkol řešit, přebírá řízení naše „opice“ – emoce, které nám radí „uteč, nebo bojuj“. A právě tato „opice“ bohužel vždy nejprve začne jednat a teprve pak o tom, co udělala, začne přemýšlet. Bude v nás vždy a je důležité se s ní naučit pracovat.

Podstatou je si uvědomit, že se s námi vůbec něco takového děje. Jak poznat, že naše chování právě ovládá „opice“? Pokud si odpovíte ne na otázku: „Chci se takhle doopravdy chovat?“ Tento nával se projevuje také změlčením dechu, zčervenáním nebo znervózněním. Pracovat s tím můžete následovně: přerušit činnost, jít se projít, prodýchat se, počítat do deseti. V momentu, kdy začnete svůj dech sledovat, zpravidelní se a „opice“ si začne myslet, že je vše zase v pořádku. Z dlouhodobého hlediska hodně pomáhá meditace.

A proč je vše kolem tvorby neurotransmiterů a myelinizace tak důležité? Když chceme podávat optimální výkon, potřebujeme se dostat do flow a udržet se v něm. Během flow jsme totiž o 450 % výkonnější než za běžného stavu. Když jsme ve flow, jedeme na tzv. autopilota. Aby nás z tohoto stavu nic nevytrhávalo, potřebujeme mít co možná nejvíc funkčních pozitivních návyků. A do flow se člověk nedostane bez využívání svých talentů. Rodiče mohou svým potomkům pomáhat jejich talenty nalézt a rozvíjet, neměli by nechávat vše na učitelích. Cílem je, aby děti školním systémem prošly co možná nejlépe, a co možná nejvíce se toho naučily.

Kateřina Novotná, Jan Mühlfeit

 


Zajímá vás, jak co možná nejlépe pracovat s talenty svého dítěte? V rámci workshopu Rodič jako pozitivní kouč se mohou rodiče i učitelé dozvědět, jak pomocí nejnovějších poznatků pozitivní psychologie efektivně koučovat a mentorovat děti tak, aby byly ve svých životech nejen úspěšné, ale také šťastné. Témata vycházejí mimo jiné i z knihy Jana Mühlfeita Pozitivní Leader, která se stala jednou z nejprodávanějších knih v ČR. Workshop se věnuje také tématům osobního rozvoje, inspiraci a motivaci nejen v cestě vlastního sebepoznání, ale také v rozvoji našich dětí. Vedle teoretické části je seminář veden i formou praktických ukázek různých forem koučinku a interaktivních cvičení včetně modelových situací. O všech našich seminářích se dozvíte více na stránkách janmuhlfeit.com. Sledujte také naše pořady Odemkněte potenciál svých dětí a Tvůj talent je unikát na  www.flowee.cz.

Bytové doplňky od českých designérů udělají váš domov ještě útulnějším

Aerarium – Lenka Hrubá a karafa – Eliška Monsportová

Bytové doplňky od českých designérů udělají váš domov ještě útulnějším

Čeští designéři dobyli srdce mnoha nadšenců interiérového designu. Není divu. Jejich tvorba je nadčasová, osobitá a zároveň funkční. I při těchto aspektech neztrácí na útulnosti. Jedním z důvodu je i to, že designéři pracují povětšinou s přírodními materiály a odkazují na tradici českého skla. Vybrali jsme pro vás několik kousků od českých designérů, které způsobí, že váš domov bude ještě útulnější.

Mikrosvět takový, jaký si ho uděláte

Zahrada na niti je autorský projekt Lenky Hrubé, původem zahradní architektky, která krom kokedamů, což jsou japonské levitující rostliny, tvoří zelené mikrosvěty. Aerárium je ideální na pěstování nenáročných tillandsií a vzrůstem velmi malých či převislých rostlin a sukulentů. Můžete ho ale naplnit čímkoliv, sušenými květy, kamínky, mušlemi, nebo ho použít jako vázu na živé květy.

České sklo nesmí chybět v žádné domácnosti

Eliška Monsportová je studentkou ateliéru skla na UMPRUM. Sada karafy na vodu a dvou sklenic byla vyrobena technologií foukaného skla do dřevěné formy a následným zabrušováním. Je tvarovaná tak, aby umožňovala snadné nalévání vody z karafy do sklenice.

Více doplňků můžete vidět zde.