Josef Váchal a Praha
(*23. září 1884 Milavče u Domažlic – †10. května 1969 Studeňany u Jičína)
Galerie Smečky, hlavním zřizovatelem a organizátorem je Pražská plynárenská a.s., od 2. září do 10. října připravila unikátní výstavu s názvem Josef Váchal a Praha. Návštěvníky okouzlí magický svět olejů, kreseb, dřevorytů a vystaveny jsou také práce jeho životní družky Anny Mackové s tématikou Prahy, a to nejen dřevoryty, ale i soubor kreseb s pražskými motivy, důležitou součástí jsou reprodukce dobových fotografií a archiválie z fondů Památníku národního písemnictví a Západočeské galerie v Plzni.
Josef Váchal je významným českým umělcem poválečného období. Grafik, řezbář, malíř, spisovatel a filosof Josef Váchal se narodil 23. září 1884 v Milavči u Domažlic. Matka Anna Váchalová se zamilovala do bratrance Mikoláše Alše Josefa Šimona Alše, zvaného Lyžce, nikdy se za něho neprovdala. Josef Šimon Aleš byl povoláním učitel a vyznavač lyží. Zabýval se okultismem a k magii vedl i svého syna. Vztah k okultismu se prolíná celou jeho tvorbou. Lásku k umění má od svého strýce Mikoláše Alše. Váchal byl nespoutaným secesním a dekadentním umělcem se vztahem ke svobodnému zednářství. Vyučil se knihtiskařem u Weitzmanna a rok byl žákem na soukromých studiích krajinářské školy Aloise Kalvody. Měl velmi těžké dětství, matka o syna zpočátku nejevila zájem. Ztráta pevného rodinného zázemí, kterou ani láska prarodičů nenahradila, se projevila na jeho psychické labilitě. V roce 1908 si najal první ateliér v Brandlově ulici na Vinohradech. O dva roky později založil teosofickou společnost. Obdiv k Faustovi dokazuje grafická sbírka Goethův Faust a vyřezal i jeho loutku.
Před začátkem I. světové války se oženil s Marií Pešulovou. V roce 1915 byl však odveden na frontu a hrůzné zážitky z I. světové války popsal v knize Malíř na frontě, následkem toho trpěl úzkostmi a depresemi. Ilustroval knihy dřevorytem, sám je sázel i tisknul. Mezi nejznámější patří kniha Krvavý román a Receptář barevného dřevotisku.
Po seznámení s dcerou statkáře Annou Mackovou , která je rovněž malířkou, je jeho tvorba ovlivněna expresionismem. V roce 1940 odchází na statek svoji družky do Studeńan u Jičína, kde pokračuje v psaní knih a věnuje se i nadále dřevorytům. Jeho velkou láskou jsou zvířata, na jeho cestě životem ho doprovází pes Tarzan. Na statku se cítí jako ve vyhnanství. Má odpor ke komunistickému režimu, ale přihlášku do Svazu výtvarných umělců podepisuje. Na sklonku jeho života v 60. letech projevila zájem o jeho práci řada významných galerií a před svou smrtí získal titul zasloužilý umělec.
Poslední odpočinek nalezl na malebném hřbitově v Radimi u Jičína. Ve svém životě nevlastnil žádný obraz od jiného malíře, a z tohoto důvodu je jeho tvorba zcela unikátní. Mezi trojici obdivovaných Váchalových malířů patřili Novák, Marold a Mucha. Přátelil se s malířem Janem Zrzavým. V dnešní době patří mezi vyhledávané autory v aukčních síních.
Více na http://www.ppas.cz/o-spolecnosti/sbirka-prazske-plynarenske