Jiří Kůs

Jiří Kůs – Asociace nanotechnologického průmyslu ČR, Foto: Archiv

Jste předsedou České asociace nanotechnologického průmyslu a zároveň propagátor myšlenky 3. průmyslové revoluce … Kromě průmyslové technologie jste vystudoval i sociologii a psychologii.  Na pozadí všech uvedených disciplín, jak vnímáte dnešní svět a společnost?

Jsme evidentně na prahu velkých změn. Pokročilé informační a materiálové technologie, které vstupují do života člověka, mají disruptivní povahu. Nejde o pouhou inovaci stávajícího, ale přichází nová průmyslová revoluce a hluboká změna ekonomického paradigmatu. Svět se propojil do informační sítě, počet uživatelů internetu roste exponenciálně. Každý může komunikovat s každým, ale zároveň pokročilé technologie začínají umožňovat větší lokální samostatnost a nezávislost ve smyslu lokálního 3D tisku věcí denní potřeby, sdílené dopravy, lokální výroby potravin, lokální výroby energie. Tématem politických bojů blízké budoucnosti asi nebude pravicový nebo levicový étos, ale centralizace versus decentralizace, kontrola a cenzura dat versus větší svoboda.

Končí centralizovaný model průmyslu, výroby a řízení a je nahrazován decentralizovaným. V energetice se prosazují obnovitelné zdroje, umělá inteligence a robotické systémy nahrazují lidskou práci.  Rozvoj technologií ignoruje plány a analýzy úředníků vlád i fundované studie vědců a běží po exponenciále do neznáma. To, co se zdálo na počátku předpověditelné, se dostalo za hranice lidské zkušenosti. U nás nebo v Německu se používá nálepka Průmysl 4.0,  ale nejde jen o průmysl a roboty, jedná se o hlubokou změnu, která se zásadně dotkne i sociální oblasti, politiky, doslova každého aspektu života lidí na naší planetě. Jeremy Rifkin, autor konceptu 3. průmyslové revoluce, říká, že povahu civilizace určuje její energetika. Povahu nové tzv. sdílené společnosti bude určovat decentralizovaná energetika založená na obnovitelných zdrojů. Přichází svět, kde bude energie zadarmo. Zdá se Vám to možná přehnané, ale i cena solárních panelů klesá po exponenciále, v Austrálii už mají technologii průmyslového tisku solárních článků na ohebnou fólii. Energii si brzy bude vyrábět každé zařízení, doslova každý předmět včetně našeho oblečení sám, ať už to bude elektřina ze slunce, z pohybu nebo z interakce pokročilých biomateriálů.

Přichází svět, kde každý jednotlivý člověk bude mít přístup k věcem a informacím, který je naprosto nesrovnatelný s předcházejícími historickými epochami. Samozřejmě každá mince má dvě strany, na jedné je obrovská nezávislost a kompetence jednotlivce v 21.století a na druhé straně může být naprostá ztráta soukromí a narůstající moc a kontrola našeho života technologickými firmami.

Nanotechnologie jsou příkladem rychle rozvíjejícího se odvětví, které svým rozsahem pokrývá kromě energetiky, také textilní průmysl, farmaceutický průmysl, kosmetiku a další.  Co všechno bude nano?

V roce 1949 předpověděl prestižní časopis Popular Mechanics, že v budoucnosti nebudou počítače už možná vážit víc než 1,5 tuny. Trochu se spletli a nám to dnes připadá jako dobrý vtip. Je třeba si proto uvědomit, že některé klíčové technologie, které změní život lidí v příštích dvaceti letech našeho století, ještě vůbec nebyly vynalezeny. V laboratořích nanotechnologů se už teď objevují takové věci, jejichž důsledky je těžké domyslet. Není to jen objev známého grafenu, supertenké formy uhlíku stokrát pevnější než ocel, ale také třeba pokusy, že by substance, co zásobuje energií buňky v těle, mohla napájet i příští generaci procesorů. Přijdou živé biologické superpočítače bez potřeby zásuvky nebo baterie? Nanotechnologie se skrývají za nástupem pervazivní senzoriky, což znamená neviditelné senzory na všem a všude. Nedávno vědci vyvinuli nanosenzor, který rozpozná molekulu DNA. Laboratoře blízké budoucnosti se přesunou pravděpodobně do chytrých telefonů rozšířených o miniaturní modul s nanosenzory. Nepřipadáte si jak ve Startreku? Samotné nanotechnologie prostupují všechny  průmyslové obory, budeme se s nimi setkávat v konstrukcích automobilů, v oblečení, kosmetice, bateriích i medicíně. Nano is the future. 

Jak jsme na tom s nanotechnologiemi v České republice ve srovnání se světem?

I have a dream, řekl Martin Luther King v roce 1963. Vlastně docela dobrá shoda náhod, říkám si, v roce 1963 jsem se totiž narodil. Chce se mi říct: Martine, já mám svůj sen teď, v roce 2017. Sen o malé středoevropské zemi, kde žiju už přes padesát let. Politik sice nejsem a u nás politici stejně už dlouho nesní, jestli tedy někdy vůbec snili. Prázdnou touhu po moci pouze před volbami obalují do vět typu musíme opravit, co zavinili ti druzí, makáme na tom a podobné bezobsažné fráze.

Ale já mám svůj sen, vidím malou Českou republiku jako v celém světě známou technologickou perlu. Slogan Česko je nano bude znát každý novinář, státník i byznysmen. Česká nanovlákna z Liberce dojdou až na kraj světa. Vzduch planety bude čistit český vynález fotokatalytických nanonátěrů. Třetí svět bude mít dostatek vody díky unikátním českým mobilním vodárnám na sluneční pohon s nanomembránami. Vyčistí vodu i od bakterie E. coli, řeklo by se, téměř zázrak.

Česko se také stane vzorem postmoderní ekourbanistiky a lokální energetiky 21. století. Turisté k nám budou jezdit obdivovat nejen Karlštejn a Hradčany, ale budou také hledat inspiraci životního stylu. Všude bude totiž důsledně platit princip lokality. Každý dům si vyrobí sám energii, kterou potřebuje na svůj provoz, v akumulaci pomůže revoluční 3D nanobaterie, jak jinak, také český patent. Každá vesnice a město bude mít své komunitní zahrady. Princip lokality bude platit i pro potraviny, snaž se vyrobit, co spotřebuješ. Méně rozbitých silnic a více zdravých lidí. Mobilní služby ve městech budou zajišťovat autonomní elektromobily. Bude se u nás žít prostě skvěle. Svět nám bude závidět.

Vy ale svůj nano sen vlastně žijete…

Sny se mají plnit. Považuji se za muže činu, a tak jsem před čtyřmi roky přesvědčil jednoho svého kamaráda, že založíme nějakou nano firmu. Mlhavé představy po důkladném průzkumu trhu dostaly konkrétní podobu výroby protiroztočových povlaků s českou nanovlákennou membránou. Došli jsme k překvapivému zjištění, že jsme první na celém světě s takovým výrobkem. Máme šanci vytvořit úplně nový standard antialergických lůžkovin se 100% účinností. Česko bude nano.

V současné době už působí v České republice vedle výzkumných pracovišť, které se zabývají nanotechnologiemi, několik desítek firem, které mají nanotechnologie jako svůj core business a používají je ve svých výrobcích. Jedná se nejen o protiroztočové lůžkoviny, ale také například o nanovlákenné filtry, funkční nátěry čistící vzduch, nanotečky na ochranu zboží a dokumentů před padělateli, čističky vody s nanofiltrací, funkční oblečení s nanostříbrem nebo nanovlákenné struktury pro regenerativní medicínu. České republice patří řada patentů z tohoto oboru.

Často si postesknete nad nedostatkem investorů či podpory ze stranu státu.  V čem je problém?

Problémy jsou v podstatě dva a souvisejí spolu, je to informovanost a peníze. Informovanost veřejnosti o českých nanotechnologiích je všeobecně velmi malá, propagace v zahraničí je slabá a nekomplexní. Je důležité to změnit to ukázat všem doma i za hranicemi, co a kdo je v Česku nano. Podnítit zvědavost laické veřejnosti a udělat v jejím podvědomí z neviditelného nanosvěta viditelné věci s úžasnými vlastnostmi. Pořádat konference pro odborníky i Nanodny pro veřejnost ve velkých městech. Jít do škol a ukázat učitelům i jejich žákům, co se u nás v nano oborech vyrábí, vyvíjí, a jak to funguje. Synonymem pro Českou republiku by se tak mohl definitivně stát slogan použitý před pár lety v článku New York Times:  Česko je nano, Czech is Nano!

Často zmiňované projekty státní podpory či fondy ze zdrojů EU nejsou určeny začínajícím firmám a start-upům, předpokládají 3 roky existence a ziskovost.  Projekty tedy pomáhají  spíše zavedeným a větším firmám. U bank jsou podmínky nastavené podobně.  Tato situace je obdobná v celé Evropě, není to tedy jen záležitost České republiky.  Naproti tomu například v  USA, které jsou ve světě nanotechnologickou jedničkou, financují inovativní mladé firmy  fondy rizikového kapitálu, tzv. venture capital či business angels. Ty se nebojí projektů, jež se mohou zdát v počáteční fázi jako rizikové.  U nás je hlavně zájem o investice do IT nebo do pozemků, tedy o investice s rychlou návratností nebo naopak konzervativní a bezpečné.  U firem s produkty využívající pokročilé materiálové technologie je ale potřeba počítat s horizontem návratnosti minimálně 5 až 7 let.

Jaké je Vaše slovo závěrem pro čtenáře časopisu Czech and Slovak Leaders?

Technologická revoluce je velkou šancí pro malou zemi se spoustou kreativních lidí, jako je Česká republika. Využijme ji.  Rád bych také apeloval na investory – nebojte se investovat do nanotechnologických firem – protože materiálové technologie jsou driverem pro další odvětví a zhodnocení přijde a opravdu bude mnohonásobné.  A buďme hrdí na to, co máme, co jsme tady vytvořili.  Zamrzelo mne to, že například v nedávné době tisk s velkým nadšením spekuloval o možné investici firmy Tesla na výrobu baterií.  Ale o český vynález, unikátní nanotechnologickou 3D baterii Jana Procházky, která je mimochodem technicky mnohem dál než Tesla, velmi dlouhou dobu nikdo nejevil zájem. Neadorujme pouze věci ze zahraničí, nepodrážejme sami sebe. V Česku máme být na co hrdí! Česko je nano!

Autor: Linda Štucbartová

 

Advertisement