Rozhovor o zvláštní energii mladých orchestrů, diplomacii a partnerstvích, která s sebou přináší hudba
John Tregellas, The Prague Concert Co.
Přemýšleli jste někdy o paralele mezi knihou a koncertem? Víte, co vše se skrývá za organizací úspěšného vystoupení velkého zahraničního orchestru ve vyprodané Smetanově síni?
Seznamte se s Johnem Tregellasem, který již 25 let v Praze úspěšně podniká v oboru klasické hudby. Při rozhovoru s Johnem v jeho kanceláři na pražských Vinohradech jsem musela ocenit, jak se mu podařilo vášeň pro klasickou hudbu přeměnit v práci na plný úvazek. John věří, že koncert není pouze o lidech, kteří ho navštíví, ale že působí i mimo koncertní síň. Lidé vidí plakáty, čtou kritiky a blogy, diskutují o koncertu, i když jej osobně nenavštívili. Nabízí se zde přirovnání k bestselleru, který ne každý četl, ale běžně o něm hovoříme. A proto příjezd zahraničního orchestru není jen událost kulturní, ale svým způsobem jde i o diplomatické setkání. John Tregellas a jeho agentura The Prague Concert Co. úspěšně prezentují prestižní netradiční orchestry, jako The Staff Band of The Norwegian Armed Forces (koncertující již 199 let) nebo Turkish National Youth Philharmonic (známý i díky projektům „Laboratoř demokracie“ a „Hudba, která spojuje“). Kromě toho, že pražskému publiku představuje nové orchestry, se John věnuje hudbě i aktivně, sám zpívá v Kühnově smíšeném sboru. Za zmínku stojí i skutečnost, že John mluví plynně česky a německy, což přirozeně vedlo k tomu, že se postupně stal expertem na celý region střední Evropy, od Baltu až po Jaderské pobřeží, tedy oblast, kterou české země obsáhly v době vlády Karla IV., jehož výročí si v tomto roce připomínáme.
Pane Tregellasi, můžete se s námi podělit o svůj příběh cesty do Čech a za hudbou? Začíná již téměř před čtvrtstoletím…
Ano, všechno to začalo na jihozápadním pobřeží Anglie, kde jsem se narodil a vyrůstal, a kde je překrásně a stále to tam mám rád, ale pro mne osobně to byl příliš „malý svět“. Už od dětských let mne hodně ovlivnily cesty na kontinent, jak tomu v Anglii říkáme. V Anglii jsem na univerzitě studoval francouzštinu, němčinu a češtinu. Češtinu jsem si vybral kvůli rodině, mé kořeny totiž sahají na Severní Moravu, do vesnice blízko Králického Sněžníku. Když jsem šel na svou první přednášku z českého jazyka, neměl jsem vůbec ponětí, jak hluboce to ovlivní mou budoucí kariéru. Již v osmdesátých letech jsem začal pravidelně navštěvovat Československo. A počátkem devadesátých let, hned po Sametové revoluci, mi zavolala kamarádka, abych rychle přiletěl, protože to vypadalo, že v tehdejším Československu je najednou vše možné. A opravdu. Takřka přes noc jsem se stal novinářem pracujícím pro anglické vysílání Československého rozhlasu, což bylo nesmírně zajímavé. Vedle této své náklonnosti pro Evropu musím zmínit svoji další vášeň, kterou je klasická hudba. Od malička jsem hrál a stále hraji na klavír, strávil jsem mnoho času muzicírováním a zpíváním ve sboru, a tak jsem si postupně ve Spojeném království vytvořil mnoho kontaktů. Jakmile jsem se přestěhoval do Prahy, začali mi lidé volat a žádali mě o pomoc s organizací koncertů. Mým prvním velkým projektem byla organizace klavírního recitálu Vladimira Ashkenazyho ve Španělském sále Pražského hradu jako benefičního koncertu pro nadaci Václava Havla. Projektů, které se týkaly hudby, začalo postupně přibývat, až přišel okamžik, kdy jsem se musel rozhodnout, zda pokračovat v práci novináře či se věnovat organizaci koncertů. Rozhodl jsem se pro svou vášeň.
The Prague Concert Co. byla založena roku 1994. Jaké to bylo, podnikat v té době?
Zpočátku jsem byl sám, v jedné místnosti a bez telefonu. Nalézt vhodné kancelářské prostory nebylo tehdy vůbec snadné, komerční prostory k pronájmu v podstatě neexistovaly. Mně se podařilo objevit sklepní prostor na Vinohradech, ovšem bez telefonního připojení. Ne zrovna ideální začátek pro agenturu, když nebyla možnost přijímat telefonáty nebo faxy. A samozřejmě neexistovaly žádné mobilní telefony! Jak si někteří čtenáři možná pamatují, získat tehdy telefonní připojení byl náročný a zdlouhavý proces. Naštěstí jeden z mých přátel žil naproti přes ulici, a tak mi umožnil využívat jeho telefonní linku. Nicméně byla to tzv. dvojlinka, a tak když telefonoval jeho soused, byli jsme opět bez spojení. Zlepšit tuto situaci nám trvalo 18 měsíců.
Ze začátku jsme se přirozeně soustředili na Prahu, ale rychle jsme začali pořádat koncerty i v ostatních částech České republiky, následovalo Slovensko, potom Polsko, Německo, Rakousko, Maďarsko a v nedávné době jsme naše aktivity rozšířili i do Slovinska a Chorvatska.
S rozvojem do dalších lokalit rostl i počet projektů. Na začátku jsme měli 10-15 projektů ročně, nyní jich máme 80. S rostoucím počtem projektů vznikla potřeba vydělit neprestižnější koncerty do samostatného cyklu. Tak vznikl koncertní cyklus Musica Orbis, v jehož rámci se českému publiku každoročně představují talentovaní hudebníci z různých zemí světa. Kromě dvou orchestrů již zmíněných v úvodu, The Staff Band of the Norwegian Armed Forces a Turkish National Youth Philharmonic Orchestra, představila Musica Orbis také Boston Philharmonic Youth Orchestra s inspirujícím dirigentem Benem Zanderem a světoznámou violoncellistkou Natálií Gutman, dechový oktet z Eastman School of Music, Eton Symphony Orchestra ze prestižní Eton College v Anglii nebo Bard College Conservatory Orchestra se sopranistkou a pětinásobnou držitelkou Grammy Dawn Upshaw. V roce 2017 se těšíme na návštěvu Chicago Youth Symphony Orchestra, World Civic Orchestra a na další zajímavé a v Česku méně známé hosty. Druhý jmenovaný orchestr představuje fascinující projekt, který pokaždé svede dohromady hudebníky z celého světa, aby pomáhal překonávat kulturní odlišnosti. Přednesou premiéru nové skladby českého skladatele Jiřího Trtíka a také populární Dvořákův houslový koncert.
Zmínil jste mnoho mladých orchestrů, jsou něčím specifické? Co Vás osobně baví na práci s mladými hudebníky?
Zaměření právě na mladé orchestry shledávám jako nesmírně obohacující. Když spolupracujetes mladými lidmi, děláte s někým, kdo má neskutečný talent, nadšení a energii. Pokaždé, když tito mladí lidé mají možnost poprvé hrát v některém z nejlepších koncertních sálů a přednést špičkový repertoár, vznikne jakýsi magický jiskřivý okamžik. Dojde k očividné explozi hudební energie, a tu můžete při našich koncertech opravdu pocítit.
Jaký je Váš tajný recept, jak získat početné publikum a doslova vyprodat sály na tyto ne zcela známé orchestry?
Budovat publikum je důležitým úkolem každého pořadatele My jsme před deseti lety založili vlastní Koncertní klub, což se ukázalo jako velmi prozíravé. Dnes máme v databázi více než 3500 příznivců klasické hudby a jejich prostřednictvím šíříme veškeré novinky. Vytvořila se zajímavá a nadšená komunita lidí, kteří sledují klasickou hudbu. Díky elektronické komunikaci s většinou členů Klubu dokážeme v případě potřeby naplnit koncertní sál během 48 hodin. Naši členové jsou velmi loajální a reagují pohotově. Díky tomu můžeme s prodejem vstupenek pomáhat i ostatním promotérům. Existuje samozřejmě mnoho portálů, které také nabízejí distribuci vstupenek, náš vztah se členy Klubu je však mnohem osobnější.
Doshisha University Orchestra, Foto: Michal Gschwandtner
Zvete do Prahy hudebníky z celého světa. Na jaké kulturní rozdíly musí být připraveni ti, kteří hrají právě pro publikum ve střední Evropě?
Ano, uvádíme orchestry a sbory nejen z anglofonních zemí ale také z Afriky, Turecka, Izraele, Austrálie, Ruska, Číny či Japonska. Pokud mám zmínit jednu konkrétní věc typickou pro Českou republiku i pro celý region, uvedu jedinečnou reakci publika. Všeobecně zde máme informované a vzdělané publikum, které dává své uznání najevo skutečně pořádně. Vystupující jsou často překvapeni, že je publikum nenechá odejít z podia bez přídavku, často i dvou či tří, pokud se jim vystoupení líbilo. Na to z domova nejsou zvyklí, a proto je na to musíme připravit. Zároveň musíme také respektovat zvyky, které mají oni. Například při česko-čínském hudebním festivalu, na němž jsme se poslední tři roky podíleli, jsme se přizpůsobili důležitosti ceremonií v čínské kultuře. Proto všichni vystupující obdrží oficiální diplom s poděkováním za reprezentaci, ideálně při závěrečném ceremoniálu z rukou nějakého významného činitele.
Říká se, že hudba nemá hranice, ale jaké to je přivézt stočlenný orchestr, navíc nikoli pouze do jedné země, ale do celého regionu?
Myšlenka, že hudba je jazyk překračující všechny hranice, je velmi hezká. Věci se začnou komplikovat v momentě, kdy orchestr jako takový skutečně překročí reálné hranice. Přirozenou náplní naší práce je tudíž logistika. Není to vzrušující téma plnící novinové titulky, je však nutné zařídit stovky detailů, aby orchestr, dirigent, sólisté a hudebníci přišli na podium ve správný čas, v tom nejlepším rozpoložení co se týče účinkujících a v nejlepší kondici co se týče hudebních nástrojů. Poté převezme taktovku dirigent a my si můžeme konečně na chvíli oddechnout. Jakýkoli moment může být kritický. Vulkanický popel způsobí zrušení letů, zaměstnanci aerolinek mohou stávkovat, autobus s celým orchestrem se zasekne na hraničním přechodu, kde uprchlíci blokují cestu…
Problém s přepravou hudebních nástrojů by vydal na samostatnou kapitolu, ne-li knihu. Kvůli zdražování cen v letecké nákladní dopravě musíme hudební nástroje často pronajímat – a zkuste si naráz pronajmout sedm violoncell, pět kontrabasů, bicí a harfu. Takové nástroje jsou velmi drahé a my musíme ubezpečit majitele, že se o ně dokonale postaráme, což znamená přepravovat je v klimatizovaných vozech ve spolupráci se zkušenými dopravci. Díky evropské celní unii se naše práce naštěstí velmi zjednodušila. V minulosti se stávalo, že jsem musel kolegy posílat na česko–německé hranice, aby úředníkům vysvětlili, že se nesnažíme pašovat cenné hudební nástroje, ale jen v dobré víře převážíme část orchestru a pouze se nějakou chybou zpozdily dokumenty.
Kromě zvládnutí logistiky musíme také dobře nastavit očekávání lidí, ať už hudebníků, manažerů, pořadatelů nebo publika. Musíme připravit mladé hudebníky na to, že budou hrát na pronajaté hudební nástroje, které mohou být jiné, než ty, na které jsou zvyklí. Nesmíme zapomínat na varhaníky. Sbory z USA často dorazí se svými varhaníky a ti jsou zvyklí hrát na moderní hudební nástroje. My je potom vezmeme do kostela, kde jsou často původní varhany ze šestnáctého nebo sedmnáctého století. Dokonce i styl, jakým orchestr přichází na podium, se v jednotlivých zemích liší. V USA přicházejí členové orchestru na pódium po jednom, současně s příchodem publika, a začnou se rozehrávat. V Evropě nastoupí všichni hudebníci společně těsně před začátkem vystoupení.
Už jste zmínil význam partnerství a spolupráce při organizování koncertních turné. Kdo jsou tedy Vaši partneři už dnes a koho se oslovit chystáte?
Podnikání v této oblasti je založeno na spolupráci na mnoha rozdílných úrovních, od hudebníků přes hotely, koncertní haly, další promotéry, pokud pořádáme koncerty mimo Prahu, a spolehlivé lokální partnery, kteří sdílí nejen naše nadšení pro mladé hudebníky, ale také naše produkční standardy. Navíc koncerty nebo projekty s určitým potenciálem zajímají i diplomatickou komunitu, která události dodává prestiž.
Letos jsme například v Praze spoluorganizovali Mezinárodní konferenci WASBE (World Association for Symphonic Bands and Esembles), které se zúčastnilo přes 1200 hostů z 20 zemí, včetně 20-ti dechových orchestrů ze 7 zemí, a která obsáhla 12 muzikologických přednášek a 28 koncertů (včetně gala večera ve Španělském sále Pražského hradu). Akce takového rozsahu přirozeně vyžaduje řadu partnerství. A samozřejmě, že na tuto speciální událost byli pozváni velvyslanci ze všech zemí, z nichž pocházeli jednotliví účinkující.
Velký význam přikládám také podpoře různých iniciativ v rámci naší komunity. Pořádáme řadu benefičních koncertů na podporu neziskových organizací, jakými jsou Cesta domů, Portus, Post Bellum a mnohé další. Taková spolupráce může být vnímána dvěma způsoby, nejen jako podpora a pomoc těmto organizacím, ale i jako možnost pozvednout zájem o akci a podpořit její propagaci. A když už jsme u partnerství, velmi silně vnímám tento přístup i uvnitř naší agentury. Náš dvanáctičlenný tým zahrnuje lidi s rozdílnými schopnostmi a zkušenostmi, se širokým záběrem od hudby až po logistiku, finance, marketing a další. Nejen, že všichni musí táhnout za jeden provaz, aby se koncert či turné vůbec uskutečnily, ale každý musí mít v sobě tu správnou energii, která ho dovede k těm nejlepším výsledkům při práci na každém našem unikátním projektu. A tohle musíte mít na mysli, ať už zajišťujete dopravu, výlep plakátů, vytváříte atmosféru koncertního místa, aby toto všechno dohromady vytvořilo dokonalý dojem, ať už na návštěvníky, či na účinkující.
Jaká jsou Vaše závěrečná slova pro čtenáře Czech and Slovak Leaders?
Rád bych zdůraznil důležitou roli kulturní spolupráce v rámci diplomacie. Hudebníci jsou vyslanci kultury, a poselství, které přinášejí, je velmi mocné, protože nepotřebuje překlad. Vítáme spolupráci s velvyslanectvími, kulturními organizacemi a dalšími institucemi, které umožňují místním posluchačům objevovat kulturní dědictví jiných zemí. Pokud máte zajímavý hudební projekt, podělte se o něj s námi. Připojte se k nám prostřednictvím Koncertnímu klubu a zažijte výše popsanou unikátní atmosféru a energii našich orchestrů a sborů přivážejících k nám hudbu z celého světa.
Autor: Linda Štucbartová