Šárka Strachová

 

“Česká republika je úžasný kus země.”

 

Šárka Strachová

Šárka Strachová

Jak vnímáte dnešní svět?

Já to vidím tak, že žijeme v krásné době, v krásném prostředí. Je neuvěřitelné, jaké máme možnosti, jak je vše jednoduché. Na druhou stranu jsme ze všech stran zavalování informacemi, bohužel z 90% negativními a zkreslenými.  Hlavně ve velkých městech jsou lidé často vystaveni různému stresu. Myslím, že je důležité, abychom pracovali na sobě samých, na svém osobnostním rozvoji, převzali za svůj život zodpovědnost a uměli si nastavit své vlastní hranice.

Jak vnímáte pozici České republiky v dnešním světě?

Česká republika je úžasný kus země. Podle mne žijeme na nejhezčím a nejvlídnějším kontinentě na světě. Kdekoli jsem ve světě byla a řekla, že pocházím z České republiky, vždy lidé zareagovali otázkou – Prague? Češi jsou nesmírně šikovný a nadaný národ. Mohli bychom si obecně jen více věřit a zapracovat na svém sebevědomí.

V září jste převzala Stříbrnou pamětní medaili Senátu, která se uděluje osobnostem, jež ve svých oborech dosáhly mimořádných úspěchů.  Jaké to bylo přebírat medaili jinde než na stupních vítězů?

Velmi mě potěšilo, když jsem se dozvěděla, že si toto ocenění mám převzít. Je pro mne opravdovou ctí být v tak vážené společnosti, jaká se v tomto roce na předávání sešla. Atmosférou to bylo samozřejmě zcela jiné předávání medailí, než na jaké jsem zvyklá při závodech. Na závodech hrají ještě velkou roli rozbouřené emoce. Na takovýchto předáváních jde vždy spíše o ohlédnutí se zpět. Zároveň si mohu znovu v klidu uvědomit, co vše jsem již ve své sportovní kariéře dokázala.

Čeká Vás 14. profesionální lyžařská sezóna a jste známá tím, že pokaždé chcete svůj výkon posunout dále. Na co jste se při letní přípravě zaměřila tentokrát a jaké máte ambice?

Každá závodnice se chce vždy posunout kupředu. A jinak to také nejde. Pokud byste zůstala jen chvilku stát na místě, ostatní vás okamžitě „převálcují“. Takový je sport a nejen sport, i v jiných odvětvích se vše neustále vyvíjí, a pokud chce být někdo konkurenceschopný, musí se vždy ubírat směrem kupředu. Poslední dva roky probíhá příprava víceméně podobně, mění se jen drobnosti. Vzhledem k tomu, že jsem již v závěru své sportovní kariéry, není prostor na velké změny. Závěr kariéry dohraji již s kartami, které mám v ruce.  Své ambice jsem shrnula do jedné krátké věty – „být vždy o krok před všemi ostatními“.

Hodně se věnujete problematice mindfullness neboli mentální přípravě, často opakujete, že si „tvoříte svůj svět“.  Jaký svět jste si vytvořila a jak to děláte?

Každý máme svůj vlastní svět. Neexistují dva totožné pohledy na jednu a tu samou věc. Důležité je, abychom převzali zodpovědnost za svůj život a uvědomili si, že si ho tvoříme sami. O to se snažím, a postupně se to učím, i já.

Váš čtyřčlenný tým je mezinárodní, hodně času trávíte na závodech a přípravách mimo ČR.  Do jaké míry se ve Vaší činnosti odráží skutečnost, že jste právě z České republiky?

Trenér a servisman jsou Rakušané. Fyzioterapeutku mám Češku. Ale byl rok, kdy jsem měla všechny tři členy z Rakouska, a to jsem potom začínala mluvit německy i ze spaní… Když děláte sport, jako je alpské lyžování, hodně cestujete. A tady už nehraje příliš velkou roli, z jaké jste země. Pouze cestujete buď blíž nebo dál. Dříve jsem byla tak 260 dní v roce na cestách, teď je to o něco méně, protože se soustředím již jen na jednu disciplínu.

Nedávno jste oslavila 31. narozeniny a spolu se Slovenkou Veronikou Velez – Zuzulovou patříte k nejstarším závodnicím Světového poháru. Média se tedy hodně zajímají především o Váš věk a další směřování, neboť s lyžováním se končí v takto nízkém věku…

Nemyslím si, že bychom mezi ostatními sporty představovali nějakou výjimku. Mezi 30 – 35 lety věku začne o konci kariéry uvažovat prakticky každý vrcholový sportovec. Jsou závodnice, které skončily v 27 a jiné, které pokračovaly až do svých 34 let. Je to velmi individuální. Záleží na vašem zdraví, jakou máte chuť a motivaci dále pokračovat. Po „třicítce“ začíná být tělo opotřebované a unavené. Extrémní zátěž vrcholového sportu se v tomto věku snáší mnohem hůř, než když vám bylo 25. Já se teď soustředím na nadcházející sezónu a během ní se rozhodnu, zda svou sportovní kariéru prodloužím o další rok.

Kromě trénování jste také založila společnost vO2max, která se věnuje celostní terapii a tréninku.  Co Vás k založení takového centra přivedlo, co je Vaším cílem a komu jsou Vaše služby určeny?

Za posledních deset let jsem nasbírala spoustu zkušeností a dospěla jsem do bodu, kdy jsem chtěla tyto zkušenosti začít sdílet s ostatními. Hlavně jsem se naučila, že je důležité přistupovat ke svému tělu jako k celku, tedy v rovině jak fyzické, tak psychické. Že vše je úzce provázáno. Naše fyzické obtíže ovlivňují naši psychiku, naše psychika nám způsobuje bolesti a nemoci na našem fyzickém těle. Systém VO2max je určen pro všechny. Pro všechny, kteří si chtějí ulevit od bolesti, posunout se dál, zkusit v životě něco změnit nebo chtějí jen poradit. Pro všechny, které již nebaví, že se jejich obtíže neustále vracejí, pro všechny, kteří si nemohou užívat svůj život naplno. Jedním z  hesel, které náš systém hezky vystihuje, je: „U nás máš podporu na své cestě rozvoje a léčení – jsme tu pro Tebe!“

Často zmiňujete, že po konci kariéry se chcete věnovat vaření, péči o domácnost a manžela. Měla jsem možnost poznat Vás osobně, velmi si vážím Vašeho vysokého nasazení a touhy posunout hranice, tak si Vás v této tradiční „ženské roli“ nedokážu představit…

Všechno ukáže čas. Na roli manželky a maminky se velmi těším. Zároveň bych samozřejmě nedokázala být „jen doma“. Mou velkou výhodou je, že si umím věci dobře zorganizovat a zvládnout toho hodně najednou. Zároveň ale nechci dělat věci „polovičatě“. Už teď mám v hlavě tolik věcí, které bych po skončení kariéry chtěla zvládnout… Ale na co z toho opravdu dojde, to se teprve ukáže.

Vaše slovo závěrem pro čtenáře Czech and Slovak Leaders, prosím.

Vzájemně se respektujme, společně se na svět usmívejme a mysleme na to, že tady a teď si sami tvoříme svou budoucnost. Přeji všem hodně štěstí a radosti.

Autor: Linda Štucbartová