Sotirios Zavalianis

 

“NIKDY JSEM SE NEZTOTOŽNIL S PRŮMĚREM”

 

Sotirios Zavalianis, majitel AKESO Holding

Sotirios Zavalianis je majitelem druhé největší zdravotnické firmy v České republice. Pod AKESO holding patří Nemocnice Hořovice, Rehabilitační nemocnice Berouna Onkologické a radiologické centrum Multiscan v Pardubicích. Kromě těchto velkých center provozuje další ambulance v Chrudimi, ve Svitavách a v Ústí nad Orlicí. Filozofii skupiny shrnují tři hodnoty: zdraví člověka, lidskost a vstřícnost. V řecké mytologii je Akesó bohyně zotavení, dcera proslulého lékaře Asklépia.

A jaké byly začátky úspěšného řeckého podnikatele v Čechách? Sotirios Zavalianis přišel do komunistického Československa studovat vysokou školu v roce 1987. Nemá problém přiznat, že tehdy mu stipendium vyplácela Komunistická strana. Jednou byl v tisku označen za „kapitalistu zdonucení“. Po ukončení studií zkoušel třikrát nastoupit do nějakého zaměstnání. Nejdéle v zaměstnaneckém poměru vydržel tři měsíce. Podnikání se tak stalo jedinýmvý chodiskem. Musel tedy zaměstnat sám sebe. Nyní zaměstnává 1700 lidí. Jeho životním sne mbylo stát se politikem, ale nebyl ochoten kvůli politické kariéře sklouznout k populismu.

S panem Zavalianisem jsme se setkali v sídle AKESO holdingu na Praze 5. S ohledem na pandemii proběhlo naše setkání bez podání ruky, za dodržení pravidel odstupu a v rouškách. Koneckonců bezpečnost je jednou z priorit fungování jeho nemocnic. Zajímalo mě, jaké je vlastně podnikání v oblasti zdravotnictví. Z rozhovorů s mnoha cizinci vím, jak vysoce hodnocené české zdravotnictví je, a zároveň, jak málo si ho Češi váží. A jak moc jsme zvyklí na to, že je vše zdarma. Tedy alespoň oficiálně. S panem Zavalianisem jsme diskutovali i otom, jak pandemie ovlivnila provoz nemocnic. Izraelci tvrdí, že pandemie posunula jejich zdravotnictví o 10 let dopředu. Jak je tomu v Čechách? A závěrem jsme se dostali i k otázce, jak Češi pečují o své zdraví. Doufám, že i tento rozhovor, který ještě spadá do série novoročních motivačních rozhovorů, přiměje některé čtenáře nejen k zamyšlení, ale i změně některých návyků či stereotypů.

A jak začít? Odborníci doporučují zaměřit se na pohyb. V sousedním Slovensku spustil Denník N kampaň doprovázenou instruktážními a motivačními články, které mají za cíl i netrénovaného člověka za tři měsíce připravit na půlmaraton. A tak i já, jako zarytý odpůrce běhu, jsem si řekla, že to zkusím. První týden se mi zdál snadný. Dvakrát jsem byla na 30 minutové procházce a dvakrát jsem střídala běh s chůzí po 3 minutách po dobu 30 minut. To přeci musí dát skoro každý… Kdo jde do toho se mnou?

Pane Zavalianisi, první otázka se bude věnovat podnikání ve zdravotnictví. Češi nejsou zvyklí na spojování zdraví a businessu. Vašemu AKESO holdingu se ovšem daří.

Ano, daří se nám a jsme rádi. Pojďme se zamyslet nad tím, proč Češi vnímají podnikání ve zdravotnictví jako neetické. Dlouhá léta politici vystupovali jako zachránci národa. Jejich premisou bylo zdravotnictví zdarma, právě pod kontrolou politiků, kteří zajistí správnou úroveň péče. Politici už ovšem nikdy neřekli, jakou péči zaručí a v jaké kvalitě. Takto vznikl mýtus, který odpojuje zdravotnictví od ekonomické reality. Bohužel neexistuje žádná lidská činnost, která by s ekonomikou nebyla propojena. Vždy jde o to, zda peníze byly vynaloženy efektivně či nikoliv. A víme, že v případě zdravotnictví byly často prostředky vynaloženy neefektivně a úroveň poskytovaných služeb klesala. Místo udržení kroku s EU jsme se začali propadat. Podprůměrní manažeři těžko přitáhnou špičkové odborníky. A proč se o tom, zda ekonomický pohled patří do zdravotnictví, mluví pouze v souvislosti s provozováním zařízení? Vždyť farmaceutické firmy vyrábí léky a ty nemocnicím prodávají. Další firmy poskytují špičkové přístroje a další firmy nemocnice staví. Tam ekonomický přístup nevadí? Nerozumím tomu. My se snažíme dělat věci úplně jinak. Sázíme na efektivitu, bezpečnost a dostupnost. Vámi citované tvrzení je však hluboce zakořeněno v myslích lidí. Mnozí vnímají, že soukromý sektor nemůže být etický, nemůže být humánní a jeho cílem je poškozovat společnost. Jediný, kdo může zdraví ochránit, je stát nebo kraj. Tato původní ideologie, která byla občanům prezentována za minulého režimu, bohužel přetrvala i v době kapitalismu.

Jak provoz Vašich nemocnic ovlivnila pandemie Covid-19? Dočetla jsem se, že jste museli odložit 700 plánovaných operací. Naopak o 70 milionů Kč Vám narostly výdaje za zdravotnický materiál. V kombinaci s omezenou ambulantní péčí připravila pandemie firmu až o 100 milionů Kč.

Nevím, zda by otázka neměla spíše znít, jak Covid-19 ovlivňuje nás, jako lidi. S nadsázkou by se dalo říct, že naše nemocnice si stojí dobře a budou fungovat, ale otázkou zůstává, zda vydržíme tuto situaci my jako občané… Už to trvá dlouho a nějakou dobu to ještě trvat bude.

Ale teď k provozním záležitostem. Pandemie má obrovský dopad na fungování zařízení. Všechny provozy jsme přizpůsobili pacientům s Covid-19, což je dobře. O tyto pacienty se musíme postarat. Vidím však i negativní dopady skutečnosti, kdy jsou tito pacienti do jisté míry upřednostňováni před jinými pacienty. Nemáme tolik času na prevenci. Lidé umírají i na jiné choroby. Možná budeme úspěšní v léčbě pandemie, ale lidé budou umírat z důvodu zanedbání jiných onemocnění.

Navzdory pandemii připravujete velké investice na otevření dalších nemocnic.

Plánujeme otevření Diagnostického centra v Praze Butovicích. Jedná se vlastně o přiblížení dostupnosti některých služeb, jako jsou preventivní vyšetření či pravidelné kontroly, pacientům z Prahy. Chceme jim ušetřit těch 35 kilometrů cestování. V následujících třech letech máme plán investic ve výši 5,8 miliard Kč! Unikátním projektem bude Centrum duševního zdraví za 1,2 miliardy Kč, které vybudujeme v Berouně. V Berouně rovněž dokončujeme školku pro děti zaměstnanců, přistavujeme operační sály a rozšiřujeme kapacitu lůžkového zázemí. V Hořovicích dokončujeme stavbu 100 bytů pro zaměstnance a začneme s výstavbou dalších 135 bytových jednotek. V Hořovicích rovněž postavíme novou nemocnici podle konceptu, který bude schopen běžný provoz v krátkém čase změnit na režim infekčního oddělení. Na další pandemii tak budeme ještě lépe připraveni.

Pojďme se nyní věnovat Vašim zaměstnancům. Když jsem četla rozhovory s Vámi na sociálních sítích, kde Vás sleduji, tak vždy děkujete svým zaměstnancům, představujete vedoucí lékaře. Tento rozhovor děláme pro časopis Czech and SlovakLeaders. Jakýjstetedytypleadera?

Vypočítavý? (smích) Naše činnosti nemůžou nahradit roboti nebo stroje. Pokud chceme být úspěšní v tom, co děláme, musíme se starat o ty, kteří tyto činnosti vykonávají. Aby zařízení dobře fungovala, musíme tam mít kvalitní, zodpovědné a spokojené zaměstnance. Nejsem dobroděj nebo samaritán. Náš druh podnikání předpokládá určitou úroveň chování. A podle toho se o naše zaměstnance staráme. Našim zaměstnancům poskytujeme bydlení a dostupnou péči o předškolní děti, počínaje dětmi od jednoho roku. Kromě těchto materiálních benefitů se snažíme, aby všichni zaměstnanci měli životní sociální jistoty, a tak se mohli soustředit plně na práci. Tři procenta z platu jdou na penzijní připojištění. A velmi dbáme na to, aby v rámci kolektivu fungovala dobrá spolupráce a nálada. Letní tábory, výlety, dovolené jsou samozřejmostí. Za našimi zaměstnanci plně stojíme a podporujeme je. Stane se, že v obrovském výčtu výkonů a objemu práce někdo může udělat i chybu. Jsem hrdý na to, že za téměř 20 let fungování žádný náš zaměstnanec nebyl trestně stíhán. Stojíme rovněž za našimi zaměstnanci v případě, že se ocitnou ve složité situaci. Nejsme korporát, který lidi vnímá jako příslovečné kolečko, které bude nahrazeno v případě, že se jen trochu začne zadrhávat. Žádný náš zaměstnanec nečelí exekucím. Nabízíme pomoc právníků, ekonomické poradenství či pojišťovací poradenství. Víme, že když má člověk problémy, tak se nemůže plně soustředit na práci a chybovost narůstá. My sázíme na špičkové výkony, chceme, aby naši zaměstnanci léčili a rozhodovali opravdu s maximálním nasazením a koncentrací.

Pojďme nyní k trendům ve zdravotnictví a v medicíně. Izraelci říkají, že Covid-19 posunul izraelské zdravotnictví o 10-20 let dopředu. Skutečnost, že Izraelci jsou tak daleko v digitalizaci, umožnila úspěšně proočkovat velké procento populace v krátkém čase. Jak jsme na tom u nás?

Ano, technologický pokrok je nesporný a je vidět i v České republice. Vezměte si, kolik nových technologií vzniklo během První nebo Druhé světové války. A nyní jsme ve válce s Covid-19. Více odborníků, ale i finančních zdrojů se soustředí právě na oblast zdravotnictví a farmacie. U nás jsme museli přijít s úplně novými postupy a procesy s ohledem na bezpečnost i účinnost léčby. Najednou se zdravotnictví dostává do popředí pozornosti všech skupin obyvatelstva. Je důležité pro všechny. Předtím se mladí, zdraví lidé o stav zdravotnictví nezajímali, protože ho téměř nepotřebovali. Najednou se ukázalo, že onemocnět může každý.

I naše nemocnice fungují dlouhá léta „bezpapírově“, byť česká legislativa je v tomto ohledu málo progresivní. Digitalizace sama o sobě není samospasitelná, je hodně přeceňovaná. Lékaře či sestry nenahradí. Digitalizujeme množství informací, ale dokážeme je zpracovat a využít? A k čemu? Možná by stačilo odstranit byrokracii. Digitalizovat naše špatné zvyky do systému 1 a 0, nás opravdu neposune.

Víte, že zdravotní sestry tráví až 80 % svého času nad administrativou? Vnímám, že procesy jsou pro efektivní, účinnou a hlavně bezpečnou léčbu daleko důležitější než digitalizace, která ovšem přitahuje mediální pozornost.

Jak vidíte budoucnost medicíny a medicínu budoucnosti? Jsou to nové technologie, jako třeba nanotechnologie? Nebo naopak návrat k přírodní medicíně, jako například léčebné konopí?

Jedno je jisté. Každý z nás jednou musí umřít. K čemu slouží medicína? Ke kvalitnímu a dlouhému životu. V České republice se dnes muži dožívají 76,2 let, ženy 82,1 let. Ve zdraví však žijeme v průměru pouze 61 let. Medicína by nám měla umožnit to, abychom dožili co nejdéle v co nejlepší kvalitě. A v našich nemocnicích k tomu přispíváme. Nemůžeme se spoléhat na zázračnou léčbu. Snažíme se používat novinky a inovativní přístupy. Používáme biologickou léčbu, pracujeme i s konopím. Ale řekl bych, že v případě konopí, stejně jako digitalizace, se jedná o jakousi nafouklou bublinu. Mezi pacienty o konopí až takový zájem není.

A pak jsou tu opravdové problémy. Vrátím se zpátky k problematice duševního zdraví. Víte, že více než 3,8 milionů lidí má psychické problémy? V České republice pozoruji až přílišnou důvěřivost a spoléhání se na léčitele a zachránce, velmi často falešné. Proto doporučuji, ať lidé začnou léčbu u lékaře a alternativní léčbu mají jako podpůrnou. Bohužel jsem se příliš často setkal s případy, kdy zejména ženy s nádorovými onemocněními přišly do ordinace až v příliš pokročilém stadiu choroby, protože dávaly přednost alternativní léčbě.

Pečujme nejen o tělesnou schránku, ale i o duševní zdraví.

Starají se Češi o své zdraví?

Někteří ano. Ale obrovské množství přichází do ordinací pozdě. Rozhlédněte se na ulici a uvidíte velké množství obézních lidí, i v mladém věku. 23 procent populace v dospělém věku je obézních, dalších 30 procent má nadváhu. Velká část populace se tedy o své zdraví moc nestará. Aktuální systém nastavení zdravotního pojištění moc k péči o vlastní zdraví nemotivuje. Rizikové chování by mělo být penalizováno a motivace by měla směřovat k péči o své zdraví. Není to záležitost jednotlivce, jak se často domníváme. Protože náklady na zvýšenou péči jdou z kapes nás všech. Péče o zdraví by měla být celospolečenským zájmem. Hodně by se ušetřilo a nemocnice by nebyly tak přetížené.

A slovo závěrem?

Nikdy jsem se neztotožnil s průměrem. Kdybych se ztotožnil s průměrem, možná by se mi žilo snadněji. Jakmile někdo z průměru vyčuhuje, ostatní se mu snaží tu hlavu useknout. Jsem tedy rád, že naše nemocnice patří k těm nadprůměrným. Slovo průměr v naší firmě nepoužíváme.

Linda Štucbartová