Jaké kompetence se na školách učí?
Ekonomika roste, nezaměstnanost klesá. Zaměstnavatelé musí sáhnout hlouběji do kapsy, aby našli ty správné odborníky s odpovídajícím vzděláním. Měřeno poměrem mezi náklady, resp. investicí do studia a profesemi s nejvyšší mzdou, pak je, zdá se, nabídka adekvátní.
Při pohledu na profese s nejvyšším příjmem (tj. řídící pracovníci velkých společností, ředitelé firem v oblasti finančních a pojišťovacích služeb, v IT, reklamě a obchodní ředitelé*) se zdá celkem logické, že množství především soukromých vysokých škol, kterých je nyní v České republice zhruba 40, roste. Přitom je evidentní, že jejich zaměření koreluje právě s nejvýdělečnějšími profesemi, ať už se jedná o ekonomické, správní, marketingové, či na mezinárodní vztahy zaměřené obory. Zdá se být tedy vše v pořádku. Vzdělávací systém generuje odbornost oceňovanou na trhu práce. Nejedná se však jen o krátkodobé vyplnění poptávky?
Že si dnešní výuka již nevystačí s klasickým pojetím, tj. naučit se číst, psát a počítat, ví, nebo alespoň tuší, všichni, kdo se okolo vzdělávání točí. Nicméně některé skutečnosti nahrávají zlým jazykům, že nové vyučovací metody zatím zůstávají jen ve verbální rovině.
Nezaznamenal jsem zatím žádnou podrobnější analýzu, proč společnosti, které byly dlouhá léta považovány za symbol úspěchu, se nyní potácejí na hraně životachopnosti, nebo už dokonce za ní. Stačí jmenovat společnosti z holdingu Vítkovice nebo Kovosvit MAS. Jaké manžerské kompetence v těchto případech chyběly?
Vyjmenujme si několik takových kompetencí, které by měly být nedílnou součástí přípravy mladých lidí, než vstoupí do pracovního procesu a než začnou ovlivňovat životy lidí, které jako manžeři řídí.
Předně jsou to odpovědnost, spolupráce a s tím související komunikace, dále kritické myšlení, pokora a sebekritika vůbec, z druhé strany sebedůvěra i hrdost a vlastenectví. V řetězci mnoha kompetencí nesmí určitě chybět správný úsudek, neboli strategické, tj. dlouhodobé rozhodování. Vezmeme-li v úvahu, že mezi strategické rozhodnutí vybraných společností patří nebo patřilo směřovat vyznamnou část obchodních aktivit na rizikové trhy, nezbývá než konstatovat, že řídícím pracovníkům selhal barometr politicko-ekonomického vývoje. Je bez diskuze, že některá rozhodnutí jsou složitá a procházejí podrobnou analýzou. Avšak v případě ruského nebo čínského trhu je snad evidentní, že se nejedná o standardní trhy evropského či amerického střihu.
Učme mládež na školách hodnotit rizika i jinou optikou než optikou okamžitého profitu, prohlubovat kompetence nejen exaktní (hard skills), ale i ty měkké.
Ondřej Hlaváček
Principal, Pedersen & Partners
* Zdroj ISPV