S nástupem „umělé.“ nebo syntetické inteligence přicházejí a přijdou problémy. Jerry Kaplan, autor knihy “Human Need Not Apply – a Guide to Wealth and Work in the Age of Artificial Intelligence” o jejím rozvoji mluví jako o morálním ekvivalentu projektu Manhattan – tedy vývoji první atomové bomby. Otázky, jestli budou stroje dělat něco jako my nebo zda myslí, považuje za zavádějící. Počítačový vědec Edsger Dijstra tvrd.í že zabývat se tím, zda stroje myslí, je asi tak relevantní jako zkoumání, zda ponorka umí plavat. Nemá smysl zabývat se tím, zda jakési shluky neuronů, které jsou ve strojích vytvářeny, jsou podobné vytvořeným synapsím v mozku – jejich tvorba je vlastně jen jiným přístupem k programování.
Stroje se učí ze zkušeností, vytvářejí tak řetěz syntetické inteligence využívající interakce mezi senzory a akčními prvky a mění ji v rutinní záležitost. Důležitou otázkou je, do jaké míry mají být stroje autonomní. Je třeba konstatovat, že stroje nemají nic, co by připomínalo lidskou mysl – vědomí. Člověk je nejen schopen syntetickou inteligenci využívat, ale stává se její součást.í Vývoj syntetické intelligence postupuje ruku v ruce s technologickým vývojem. Už dávno přestalo platit, že počítače umějí dělat jen to, na co jsou naprogramovány.
Už teď jsme v situaci, kdy řízení strojům předat musíme, na nebezpečí kybernetického světa nejsme schopni reagovat včas. Otázkou zůstává, jak dopadne střet dvou systémů, které původně založili a ovládali jejich tvůrci. Na burze občas bojují chytré systémy reagující ve zlomku vteřiny mezi sebou, což vede ke vzniku situací, které nemají daleko ke katastrofě. Robotické nebo algoritmické manipulace s webovými stránkami, trh a prodej a výměny cookies zkreslují přístup k informacím a ohrožují
zacházení s osobními daty. Nepatrný záznam o vaší činnosti a zájmech zaznamenaný v tzv. cookies je nejen důležitou informací pro toho, jehož stránky jste navštívili, ale vítaným předmětem obchodu společností, které se na „zachycování“ cookies, a tedy i sledu vašich činností a zájmů specializují. Efektivita je značná, takovéto firmy dokážou spočítat pravděpodobnost jakéhokoli vašeho nákupu s přesností přesahující devadesát procent! V Kalifornii dokonce existuje univerzita s názvem Singularity University, kde jinde než v Silicon Valley. Její studenti a přednášející považuj. okamžik, kdy nás předstihne umělá inteligence, za samozřejmý a myslí si, že přijde tak náhle, že jej zprvu ani nezaznamenáme. Jakési ultramoderní náboženství.
Stroje se ovšem stále se neumějí ptát. Oblast simulace mozkových činností je zajímavým trendem. Tyto činnosti mohou být nejen simulovány, ale i rozšířeny konceptem rozšířené reality vylepšující nedokonalost našich smyslových orgánů. Počítačové algoritmy dokážou tak. analyzovat data v rozsahu a rychlosti převyšující možnosti našich mozků. Rozšíření technologií, jako jsou chytré mobily, umožňuje propojení mozků obyvatel planety, které do nedávna ještě nebylo možné.
Na druhé straně se rychlého příchodu singularity nemusíme obávat. Počítače stále neumějí klást otázky, vytvářet nové prakticky využitelné myšlenky a inovovat. Nemusíme se obávat milionu opic bušících do kláves počítače, že vytvoří dílo hodné Shakespeara. Taková komplexní forma komunikace je a zřejmě zůstane počítačům cizí. Na druhé straně, chceme-li si zachovat komparativní výhodu vůči počítačům, musíme se především ve vzdělávání orientovat na posilování schopností, které budou pro počítače nedosažitelné. Je ovšem obtížné předpovědět, které to budou.