O práci poslanců Evropského parlamentu koluje řada mýtů a zkreslených informací. Díky nedávno zveřejněné kontroverzní analýze jednoho think-tanku hodnotící české zástupce jsem si uvědomil, že zatímco se již delší dobu snažím pravidelně přibližovat čtenářům Leaders Magazine aktuální evropská témata, jak je vnímám mou optikou, nikdy jsem v kostce nepředstavil, v čem vlastně spočívá práce europoslance. Dovolte mi tedy tento dluh splatit.
Evropský parlament by se dal připodobnit k mohutnému mraveništi. V současné době je zde 766 mravenců/poslanců, naposledy se v létě přidali ti chorvatští. A výkon poslaneckého mandátu je ve své podstatě mravenčí prací, která z venku není vždy a zcela vidět. Hlavní těžiště leží v práci ve výborech. Jak čtenáři vědí, zaměřuji se na témata spojená s energetikou, telekomunikacemi, družicovou navigací, průmyslovou politikou a výzkumem. Jsem zařazen v příslušném parlamentním výboru ITRE, jehož mám čest být místopředsedou. To samozřejmě obnáší i s tím spojené povinnosti, jako je občasné řízení zasedání, účast na oficiálních setkáních apod. Parlament přijímá nejrůznější stanoviska a prohlášení, klíčovým úkolem je ale především příprava a schvalování evropské legislativy. Ke každému návrhu je přidělen hlavní zpravodaj a stínoví zpravodajové z dalších politických frakcí. Od roku 2009 jsem za naši konzervativní skupinu vedl vyjednávání o dvou důležitých návrzích, které jsem se snažil popsat i na stránkách Leaders Magazine. Nejdříve šlo o nastavení pravidel pro fungování agentury GSA pro evropský navigační systém Galileo, které také otevřelo dveře pro přemístění této agentury do Prahy. A v posledních téměř dvou letech mě pak plně zaměstnával telekomunikační pilíř Nástroje pro propojení Evropy, kde mohu s radostí oznámit dosažení konečné dohody. Poslanec jako hlavní zpravodaj tráví spoustu času na nejrůznějších formálních i přípravných jednáních, navrhuje kompromisy, komunikuje s kolegy – stínovými zpravodaji, s Radou ministrů, Evropskou komisí a dalšími hráči. A pokud k tomu europoslanec odpovědně “stínuje” několik dalších zpráv – osobně mám v době přípravy tohoto článku na stole dalších 14 návrhů v různém stádiu schvalování – a sleduje další témata projednávaná na výboru, jde o nálož, kterou nelze zvládat bez malého týmu šikovných spolupracovníků.
Rád bych v této souvislosti zdůraznil jeden moment. Zmiňoval jsem srovnávání práce českých europoslanců. Má vlastní zkušenost říká jednoznačně, že nelze jen mechanicky spočítat zprávy, na kterých ten či onen poslanec pracoval. Nemůže přece jít jen o kvantitu, ale o kvalitu, respektive náročnost té které zprávy. Legislativní návrh může mít pět či sto pět článků, poslanci mohou podat jen několik anebo několik stovek pozměňovacích návrhů. Někdy je zpráva projednána během několika měsíců včetně bezkonfliktního trialogu s Radou a Komisí a jiná se může projednávat v řádu let a trialogů může být deset. A totéž platí obdobně pro další kritéria, která bývají bez znalosti věci srovnávána. Má zásada vždy byla: pokud mám na výboru nebo plénu něco říci, tak to řeknu a nevystoupím jen proto, aby mi přibyla čárka, odmítám podobné soutěže v bodování. Nespolupodepíši každou deklaraci, ale jen tu, o jejíž přidané hodnotě jsem plně přesvědčen. A takto bych mohl pokračovat.
Ale zpět k hlavnímu tématu. Každá zpráva nejdříve prochází hlasováním na výborech. Rozhodování o pozici Evropského parlamentu na plénu je přirozeně rozhodující a úkolem toho kterého zpravodaje či stínového zpravodaje je připravit podklady pro vlastní politickou frakci. Celkově bývá štrasburský týden hodně hektický, směřována je zde řada dalších jednání.
Výborem ITRE jsem byl nominován i do panelu pro vědeckou a technologickou analýzu s poněkud tajuplným názvem STOA, odkud čerpám argumenty pro diskusi o využití finanční podpory pro českou vědu a výzkum. A to samozřejmě není všechno. Mimo výborů zde máme delegace pro vztahy s dalšími zeměmi mimo EU (v mém případě Japonsko), meziskupiny (letectví a vesmír), konference, semináře a tak dále. Kromě Bruselu a Štrasburku pak další aktivity doma v České republice, včetně přednášek na školách a pro mě nejdůležitějšího kontaktu s těmi, jejichž zájmy jsem se vždy snažil na půdě Evropského parlamentu důsledně obhajovat – občany a zástupci českých podniků. Možná trochu neskromně sečteno a podtrženo: žádná nuda v ráji, ale docela náročná práce a neustálé učení…