Na začátku února se ve Štrasburku odhlasoval rámec pro politiku EU v oblasti energetiky a klimatu do roku 2030. Vzhledem k názorům levicově orientovaných kolegů pro vás mám velmi špatnou zprávu. Evropský parlament podlehl zelenému idealistickému tažení. Bohužel zvítězila ta část Parlamentu, která prosadila cíle, jež zatíží celý evropský průmysl. Čeští výrobci, a o ty mi jde především, budou mít opět vyšší náklady na energie a výrazně se tak sníží možnost konkurovat Asii či Americe. Na plenárním zasedání vyzval Evropský parlament členské státy Unie ke stanovení tři závazných cílů do roku 2030 pro klimatickou politiku a energetiku. Konkrétně má být dosaženo 40% snížení skleníkových plynů oproti hodnotám z roku 1990, v oblasti energetické účinnosti je stanoven cíl na 40% a podíl energie z obnovitelných zdrojů by měl stoupnout na 30%.
Rád bych zdůraznit skutečnost, že tento materiál nemá nic společného s ochranou přírody, jde pouze a jenom o administrativou řízený nárůst cen. V Evropském parlamentu bohužel opět převážilo klimaticko-energetické inženýrství. Smutným faktem je, že se na finální podobě zprávy podíleli také zástupci z ČSSD, kteří při svém hlasování šli i proti schválenému stanovisku České Republiky. Zpráva v sobě měla takové množství protichůdných tvrzení a tezí, že ji jako celek nebylo možné podpořit. Frakce Evropských konzervativců a reformistů nepodporuje závazný cíl na OZE ani pro energetickou účinnost do roku 2030 a především jejich rozpad na národní úroveň.
Ve svém důsledku proto ti, kteří hlasovali pro přijetí, zejména poškozují konkurenceschopnost evropského průmyslu, narušují dokončení liberalizace evropského trhu s energiemi a nereflektují současný ekonomický výkon členských států. Usnesení Parlamentu je směřováno evropským lídrům, kteří se budou rámcem do roku 2030 zabývat na jednání Evropské rady v březnu. Pevně věřím, že březnová Evropská rada vrátí tyto přestřelené a neuvážené ambice zpátky na zem.
Sociální demokraté prohlašují, že „jediné co nám může v reálném světě dobře posloužit, je objektivita při jeho poznávání a racionalita v rozhodování, jak si v něm budeme počínat“, s tím se nedá než souhlasit. Je ale velmi smutné, že zmiňovaná racionalita je vytěsňována právě v debatě o klimatických a energetických cílech. Socialisté samozřejmě rámec navržený Komisí a jeho radikálnější podobu dnes odhlasovanou Evropským parlamentem ve Štrasburku obhajují. Ale je tento rámec založen na nějaké objektivní pravdě a exaktních vědeckých poznatcích? Spočívá racionalita v tom, že v porovnání s jinými regiony ve světě se stává evropský průmysl nekonkurenceschopným? Pokles ceny energií v USA a opačný trend v Evropě je více než alarmující. Evropa si sama zhoršuje své podnikatelské prostředí. Neustále zvyšující se zátěž evropských podniků je do budoucna strašně nebezpečný. Evropa by se měla přestat, jak se říká, střílet do nohy. Z mého pohledu je naprosto nezbytné, aby se do snižování emisí skleníkových plynů aktivně zapojili všechny země světa a především největší světoví emitenti, tedy Čína a USA.
V tuto chvíli nejde o schválení kompromisní dohody s Evropskou radou, jak bývá nesprávně uváděno. Žádná oficiální jednání mezi institucemi EU v tomto směru neprobíhala, hovoříme o autonomní pozici Evropského parlamentu, která bude Evropské radě teprve adresována. Nemohu v této souvislosti akceptovat zlehčování váhy Parlamentu ve smyslu: může si říkat, co chce, ale pak se to stejně hodí do koše. Evropský parlament je přímo volený a myslím, že nejsem jediný poslanec, který se vždy snaží důsledně a hlasitě tlumočit zájmy těch, které reprezentuje. Proto také vždy považuji za zásadní stanovisko Evropské rady, která přímo reprezentuje názory demokraticky zvolených vlád a nikoli úředně narýsované Komise. Vždyť základní mantrou naší frakce Evropských konzervativců a reformistů, že suverenita členských států by měla být v Evropské unii zachována v maximálně rozumném rozsahu.
Ostatně, chtěl bych levicové kolegy upozornit na to, že zpráva požadující tři závazné cíle do roku 2030, a která se jim tak líbí, jde nejen proti stanovisku svazů zastupujících český průmysl a další zaměstnavatele, kteří dávají práci našim lidem. Jde i proti oficiální pozici členského státu, ze kterého pochází, tedy České republiky. Čí zájmy tedy poslanci sociální demokracie zastupují? Věřím, že podobnou otázku si budou klást voliči u blížících se voleb do Evropského parlamentu.