Objevujeme Indii, část I

K poznání Indie nestačí celý život. Pokud však máme 10 dní, můžeme poodhrnout roušku její výjimečnosti, rozmanitosti, jedinečnosti a zvláštnosti a trochu nahlédnout do jejího nesmírného kulturního bohatství.

Indie,  země mnoha paradoxů

Je dnes největší demokracií, druhou nejrychleji rostoucí ekonomikou světa, ale současně zde přetrvávají  historické problémy jako jsou přelidnění, extrémní chudoba většiny z 1,2 miliard obyvatelstva, vysoká inflace, všudypřítomná korupce, špatná infrastruktura a nedostatečný přístup ke vzdělání a zdravotnictví. Přesto ekonomické reformy, levná pracovní síla a dynamika mladé generace nasměrovaly Indii k regionálnímu i globálnímu postavení světové velmoci. Indii charakterizuje neuvěřitelná pestrost jazyků, kultur, etnických skupin, náboženství a životních stylů, jež nemá srovnání s jinou zemí či kontinentem. Minulost je všudypřítomná. Staleté opuštěné pevnosti, paláce a chrámy různých stylů se snoubí ve vzájemném souladu a toto neuvěřitelné kulturní bohatství, architektura a umění spolu s přírodními přírodními krásami, pestrým  a zdobeným sárí zdejších žen, mnohé tradice a tamní gastronomie upoutávají návštěvníka na každém kroku a jsou ve velkém kontrastu s bídou, chudobou a špínou, obzvláště ve městech.

Od nadvlády k nezávislosti

Indie jako sub-kontinent zakládá svojí identitu díky přírodním hranicím. Je to země rozsáhlá a přesto těžko přístupná. Himalájské pohoří na severu a východě, oceány na jihu, na jiho-západě a jiho-východě utvářejí specifickou kulturní jednotu. Již z doby pravěku 250 000 let před Kr. nacházíme v Indii známky osídlení. Zemědělské osady ( 7 000 let př. Kr. ) a vyspělá městská centra již 2500let před Kr., čile obchodovala s Mezopotámií. Velmi záhy vzniká hinduismus a s ním kastovní systém, utvářejí se první vládnoucí dynastie a jejich říše ( 500 – 300 let př. Kr. ).V té době také vzniká buddhismus a současně dochází k rozkvětu matematiky a astronomie, klasické sanskrtské poezie a dramatu a rozvíjí se umělecká tvorba a řemeslo. Až do roku 300 po Kristu indická království bohatnou, zahraniční obchod s kořením, hedvábím a drahými kameny vzkvétá. Nevídaný přepych, luxus a okázalost však přitahuje i nájezdníky, nejprve ze střední Asie. Věčné sváry místních vládců  a neschopnost se spolu postavit proti vnějším útokům a drancování postupně způsobí i jejich pád. Islám zemi ovlivní zemi mezi 13. a 16. stoletím vpádem muslimů ze severu.

Ti drancují, rabují bohatství i ničí  architekturu s hinduistickými prvky a nahrazují ji islámskými symboly. Až císařství mughalské říše koncem 16. století vytváří novou architekturu a zanechá skvostné dědictví v podobě paláců, monumentů z mramoru, zlata a drahokamů, na které jsou dnešní Indové hrdi. Dnes, na rozdíl od bývalé části Indie, dnešního Pákistánu, je v Indii islám náboženstvím minoritním ( pouze 12%), nicméně přinesl nové zvyklosti, myšlenky i stavební styly, které zásadně poznamenaly vývoj indické kultury. Evropané začali projevovat vzrůstající zájem o indický sub-kontinent od 16.stol. Výsledkem je Britské převzetí moci nad Indií roku 1858. „Indická státní správa“ složená z 2 000 britských úředníků vládla v té době 300 miliónům Indů na základě politické jednoty„ pax britannica“, centralizovaného administrativního systému a zavedeným západním vzděláváním. Indie měla po staletí  schopnost své různé nájezdníky vstřebat i s jejich zvyky a postupně v průběhu několika generací je začlenit jako rovnocenné zdomácnělé obyvatele. Britové si však od počátku udržovali odstup, základnu měli v jiné zemi, a proto v Indii postupně rostla nespokojenost s britským stylem nadvlády. Cesta k nezávislosti vznikala postupně a byla dovršena pod vedením Mahatmá Gándhí ( „velká duše“ ), který nastolil nenásilný odpor vůči Britům. Gándhí se obklopil zdatnými osobnostmi jako např. Néhrú, budoucí premiér, který nakonec v roce 1948 položil základy moderního státu s demokratickým, nenáboženským politickým systémem, plánovaným hospodářstvím a neutralitou v zahraniční politice.

Jazyky a kastovní systém.

Hindi je hlavní z 16ti oficiálních jazyků. Mluví jím asi na 40% obyvatel. Navíc se zde mluví tisícem dalších různých jazyků a nářečí.  Klíčem ke komunikaci a také k rozvoji a obchodním úspěchům je v současnosti „ místní“  angličtina.  Traduje se, že Indové obdrželi nezávislost nejen na základě Gándhiho nenásilného boje a pasivního odporu, ale částečně také díky vzrůstajícímu utrpení tehdy vládnoucích Angličanů poslouchat neustále zmasakrovanou angličtinu ! Indové, navzdory okupačnímu kontextu této řeči nevidí problém ji používat. Pochopili, že znalost angličtiny jim pomáhá lehce a jednoduše dosáhnout jisté sociální pozice, přístupu do lepších škol a lepších pracovních míst. Schopní Indové ovládající angličtinu mají mnoho příležitostí v oblasti  informačních technologií, kde Indie dosáhla za krátkou dobu všeobecně překvapivých výsledků. Častá otázka, proč země nevyvinula sama nějaký originální světový software, když je v Indii tak velký IT boom dovezených SW, zůstává stále nezodpovězená.  Jedna z analýz tvrdí, že Indům chybí vlastní kreativita a ambice z důvodů neustálých historických

vpádů a nastolování cizích vládnoucích systémů. Další brzdou v dosažení lepších sociálních pozic je kastovní systém, přestože se tvrdí, že díky buddhismu, který stavěl všechny jedince do stejné roviny, je dnes již tento systém překonán. Systém kast byl založený již 1500 let před Kristem  jako soubor filozofických pojednání ( upanišady), které definují  společenské uspořádání a pravidla na základě žebříčku, kde na vrcholu stáli kněží ( brahmáni),  poté vládci a válečníci, dále obchodníci a zemědělci a na konci sloužící, nádeníci  a tzv, nečistí ( intouchable) . Pro různé kasty byla určena přesná pravidla chování, také co mají jíst a pít, jak se oblékat, jakou práci vykonávat. Nebylo možné se mezi kastami stýkat, natožpak uzavřít sňatek.V dnešní době je tato jedna z největších sociálních nespravedlností odstraňována, ale tento handicap v myslích lidí stále přežívá. Dnes je cílem mnohé rodiny všechny dostupné prostředky a umožnit dětem výuku angličtiny a migraci do měst s vidinou lepšího studia a výdělku, nicméně často tyto rodiny končí v předměstských bídných „slamech“ za horších podmínek než na venkově.

Konec první části

Foto dokumentace: Iva Drebitko