Jana Maláčová

 

“Je nepřijatelné, aby v České republice žily děti v chudobě”

 

Jana Maláčová, ministryně práce a sociálních věcí

Koncem dubna 2019 oslavíte devátý měsíc působení ve vládě. Jak hodnotíte své působení? Co Vás překvapilo mile, co naopak nemile?

ČSSD se ve vládě daří a mě těší, že k tomu můžu přispět. Těch úspěchů, je víc. Patří mezi ně nárůst minimální mzdy o 1150 Kč nebo zrušení tzv. karenční doby. To je pro mě osobně důležité, protože sociální demokracie byla vždycky stranou práce. Když někdo poctivě pracuje, tak ho musíme umět ochránit a zajistit mu důstojné pracovní podmínky.
Pak to je historicky největší navýšení důchodů. A opět, když někdo celý život poctivě pracuje, tak si zaslouží důstojné stáří ne dožívat v chudobě. Náš důchodový systém ale není bezchybný, a proto jsem ráda, že se nám kromě zvýšení penzí podařilo také ustanovit Komisi pro spravedlivé důchody, která se bude odstranění největších nespravedlností věnovat. Chceme narovnat nižší důchody žen i zajistit dřívější odchod do penze u tzv. náročných profesí. Zabývat se ale musíme i hledáním dalších zdrojů příjmů důchodového systému.
Za velký úspěch považuji také navýšení příspěvku na péči ve III. a IV. stupni závislosti, přičemž finanční podporu ze strany státu vnímám v případě těchto hendikepovaných lidí, kteří jsou ve většině případů odkázáni na pomoc druhých, jako zcela zásadní.
Ani tím by ale výčet nekončil. Kdybych to měla shrnout, tak mě těší, že se ČSSD daří tlačit vládu směrem k sociálně citlivé politice. Kdyby byla místo nás ve vládě ODS nebo SPD, tak to vypadá úplně jinak. Nemilá překvapení mohou přijít kdykoliv, ale pak si to případně věcně řekneme na vládě a vše dokážeme společně vyřešit.

Navzdory dobře fungující ekonomice jste ministryní práce a sociálních věcí v zemi, kde je desetina obyvatel v exekuci, máme 115 000 neplatičů alimentů a dvě zranitelné sociální skupiny – rodiny s malými dětmi a důchodci – mají velkou šanci spadnout do pasti chudoby. Rodinná politika a téma stárnutí jsou Vašimi prioritami. Jaká je možnost systémové změny?

Předně bych chtěla říct, že když zemi se daří a nemusíme řešit žádnou zásadní krizi, tak je nepřijatelné, aby v České republice žily děti v chudobě.
Těch opatření, jak situaci pomoci je několik. Připravujeme prorodinný balíček, jehož součástí je navýšení rodičovského příspěvku, zavedení zálohovaného výživného i sdíleného pracovního místa, například pro matky na rodičovské, a také zajištění financování dětských skupin a mikrojeslí. Co se týká seniorů, tak jsem již výše hovořila o navyšování důchodů.
Zmínila jste exekuce. Podle posledních dostupných statistik má v ČR exekuci 863 tisíc lidí. To je skutečně hrozivé číslo. Kdyby se exekuce započítávaly do čísel, které nám indikují ohrožení chudobou, tak bychom se nestačili divit.
Ovšem tato problematika spadá do mojí kompetence jen částečně. Svůj díl práce musejí odvést i další ministerstva. Já jsem prozatím představila navýšení existenčního a životního minima. Lidem v exekucích by tak mělo zůstat alespoň o něco víc. Pracovat se prostě musí za všech okolností vyplatit. V souvislosti s tím jsem proto v rámci novely nařízení vlády k nezabavitelnému minimu uplatnila několik zásadních připomínek, které by měly pomoci ke zlepšení jejich životní situaci a zároveň jim poskytnout možnost vymanit se z dluhové pasti.
Kromě toho si v oblasti boje s chudobou došlápneme na všemožné šmejdy a obchodníky s chudobou, kteří jsou postrachem tzv. vyloučených lokalit.

Jste místopředsedkyní spolku Oranžový klub, který prosazuje spravedlivé zastoupení žen ve veřejném životě. Připomeňme, že podle Světového ekonomického fóra je Česká republika na 88. místě s ohledem na rovné příležitosti pohlaví právě s ohledem na nízkou úroveň politického a ekonomického uplatnění, navzdory prvním příčkám v rovném přístupu ke zdravotnictví a vzdělávání. Zvenku to vypadá, že takto nízké umístění málokomu vadí, stejně tak jako 22% rozdíl v platech. Justin Trudeau, premiér Kanady prohlásil: „Diversita je silnou stránkou Kanady“. Co udělat proto, aby tento slogan bylo možné použít i v Čechách?

Boj za práva žen pro mě rozhodně je téma. Díky studii projektu 22 % K ROVNOSTI víme, že na stejné pozici u stejného zaměstnavatele berou ženy o 11 % nižší platy než muži, to je jako kdyby muži na konci dostali 13. plat a jejich kolegyně nedostaly nic. Celkově napříč ekonomikou je pak rozdíl vámi zmiňovaných 22 %. Hlavním důvodem je samozřejmě péče o rodinu a o děti. Nerovné odměňování žen a mužů je zásadním tématem, které chci otevřít na jednání tripartity. Myslím si totiž, že jde o nespravedlnost, která škodí nejen lidem v naší zemi, ale také naší ekonomice.
Zde opět zafunguje tzv. prorodinný balíček, který obsahuje financování dětských skupin, mikrojeslí a sdílená pracovní místa. Tato dvě opatření by měla zajistit, aby žena v důsledku péče o dítě neměla tolik problémů se slaďováním kariérního a pracovního života, což poté může negativně ovlivnit i to, kolik bere. A samozřejmě pak tady máme instituce jako inspekce práce a další, které musejí dohlédnout na to, že někde nedochází k přímé diskriminaci žen na pracovišti.

Matky samoživitelky jsou nejvíce ohroženou skupinou na trhu práce, na pracovišti jsou vystaveny diskriminaci a spolu s důchodci mají největší šanci spadnout do pasti chudoby. Některé firmy raději podstoupí byrokratickou zátěž spojenou se zaměstnáváním Filipínců či Indů, než by umožnily sdílené úvazky či sdílená pracovní místa. Na jaře se chystáte předložit „balíček na podporu rodin“. Proč bylo těžké pro něj najít podporu?

Sdílené pracovní místo nebude pro zaměstnavatele znamenat další administrativní zátěž. Naopak, náš návrh jsme se snažili vytvořit tak, aby byl celý postup co nejjednodušší. Nebude to o nic komplikovanější, než když chcete přijmout jakéhokoliv nového zaměstnance.
Díky sdílenému pracovnímu místu budou moci zaměstnavatelé pokrýt část jejich poptávky po kvalifikovaných zaměstnancích, kterých je dnes nedostatek. O jednu pracovní pozici se bude moci dělit například matka na rodičovské a důchodce, který by také rád ještě pracoval a udržoval vazby s kolegy, ale už nestačí na plné časové nasazení, nebo se chce více věnovat vnoučatům.
Častými argumenty proti prorodinnému balíčku jsou rozpočtové důvody. Spíše se ale zaměřme na to, že investice do podpory rodin se nám několikanásobně vrátí, ať už ve formě vyšší porodnosti nebo lepší finanční stability rodin. A máme opravdu kam investovat, chybí u nás základní infrastruktura, tedy hlavně kvalitní služby v oblasti péče o děti do 3 let, podpora částečných úvazků atd.

Zůstaňme u ženské solidarity. Setkala jste se s ní? Funguje ve vládě? Funguje ve vrcholové politice? Ministryně Nováková ani Schillerová nejsou známy jako podporovatelky žen a ženských témat.

To mi nepřísluší hodnotit. Každá se v rámci svého resortu zabýváme jinou agendou a profesionálně spolu komunikujeme bez vážnějších obtíží. Pokud však někdy dochází ke sporům, není to nikdy na osobní rovině, zásadně se věnujeme programové diskuzi.
Já sama jsem se s podporou žen, o níž sama usiluji, potkávala na svých předchozích pozicích i v rámci sociální demokracie, kde tento k přístup k ženám funguje bezvadně.

Nebudu se Vás ptát na to, jak zvládáte péči o rodinu a kariéru, protože tato otázka mi nepřijde vhodná s ohledem na to, že mužů na vrcholových pozicích se ptá málokdo. Zeptám se Vás na to, jak pracujete s energií, dobíjíte baterky, a jak se Vám daří práci a rodinu oddělovat či kloubit?

Děkuji, že to takhle formulujete. Ale máte pravdu, není to vždy snadné. Někdy se nám stane, že trávíme s manželem večer nad diáři a hledáme, jak všechno společně sladit. Pomáhá ale, že jsme si jasně nastavili, co kdo děláme a pak jsou tady babičky a dědečkové, kteří také pomůžou. Ale jinak to je stejné jako u většiny lidí, těší mě odpočívat s manželem, být se synem Gustíkem a užívat si jeden druhého. Kromě trávení času s rodinou je pro mě relaxem také sport a dostatečný spánek. Ze všeho nejraději „vypínám“ u dobré knihy nebo filmu.

Linda Štucbartová